Primera Division - souhrn 21. kola

Góly: 33. Ariel Nahuelpan - 78. Tino Costa

Dohrávka jednadvacátého kola mezi Racingem de Santander a Valencií nabídla pestrou paletu fotbalových okamžiků a rozhodně svou kvalitou a pohledností nezaostala za zápasy, jež se odehráli o víkendu. Tvrdý zápas okořenila trojice červených karet, z nichž dvě vytáhl přísný soudce za pokřikování, respektive nadávky jeho směrem.

V prvním dějství byl jednoznačně lepší Racing, který se také ujal díky brance Ariela vedení. Krom toho si připsal další dvě tutovky, které v podstatě mohly rozhodnout o vítězi utkání. V průběhu druhé půle se Emeryho svěřenci mírně zlepšili a protlačili se i na půlku Kantábrijců, kde nakonec díky sehranému rohovému kopu uspěli přenádhernou brankou Tina Costy.

Racing se v prvním dějství prezentoval velice náročným, ale nesmírně platným pressingem v hlouby soupeřova pole. Tím pádem znemožňoval kvalitní rozehrávku a často donutil Emeryho svěřence kvapem odkopnout balón, který povětšinou zpacifikovala výborně hrající obrana. V útoku řídila dvojice Ariel - Rosenberg, která byla u všech nejpodstatnějších momentů první půle.

První půlhodina hry sice přinesla atraktivní podívanou, avšak na pořádnou šanci si museli fanoušci na El Sardinero počkat. Indický majitel přísedící v lóži mohl ve jednatřicáté minutě sledovat první tutovku, do které se po příhře Ariela dostal Markus Rosenberg, který tváří tvář Guaitovi nastřelil levou tyč. Racing to však příliš mrzet nemuselo, protože o dvě minuty později se po rohovém kopu a nešťastném obraném zákroku Tina Costy dostal k míči zcela neobsazený Ariel Nahuelpan, který vstřelil otevřel účet utkání.

Po obrátce měl na kopačce druhou branku Adrián, ale před netopýřím brankářem nešťastně minul. Hra se v první čtvrthodině druhé půle přelívala ze strany na stranu a všichni fanoušci se museli náramně bavit. Totéž však neplatí o Navarrovi, který byl na střídačce za blíže nespecifikované poznámky vyloučen.

Pro Valencii se ukázalo být klíčové střídání Miguela za Bruna, protože hyperaktivní bek hostí okamžitě rozvířil valencijské vody a dodal ofenzívě mrštnost a nové možnosti. V osmasedmdesáté minutě se nakonec valencijští fotbalisté radovali z vyrovnání, když Tino Costa přenádhernou ranou zpoza šestnáctky vymetl veškerou havěť z pravého roku Toñovy branky. Výborně chytající Toño zanedlouho uchránil Racing od porážky, když výtečně zlikvidoval dvojici šancí Miguela. To už nebyl na hřišti Ricardo Costa, který dostal za druhý nepříjemný faul na Ariela druhou žlutou kartu a musel se pakovat ze hřiště. Brzy na to odešel za protesty i Mehdi Lacen. Samotné nastavení již žádný poznamenání hodný moment nepřineslo.

Góly: 45. Giuseppe Rossi

Estadi Cornallá-El Prat mělo tu možnost vidět krásný fotbalový souboj plný příležitostí a hraný ve velice svižném tempu. Obě mužstva předváděla velice rychlou kopanou založenou na pohotových narážečkách a pozemních kombinacích, načež fotbalovou veřejnost přesvědčila, že jim nynější vysoké příčky na špici šampionátu patří právem.

Zpočátku bych rád pochválil rozhodčího Javiera Álvareze, jenž prakticky nezasahoval do plynulosti a tempa hry, přičemž skvělým způsobem posuzoval jakékoliv nesportovní prohřešky hráčů, mezi něž řadím simulování a pozdější zdržování. Na španělské poměry předvedl jistojistě obstojný, ba nadprůměrný výkon.

Jak je zřejmé z výše uvedeného výsledku, tříbodová nůše a radostný pocit z vítězství bude obšťastňovat na cestě do castellónské domoviny hráče Villarrealu, kteří dalšímu přesnému zásahu italského dělostřelce Giuseppe Rossiho zůstávají na třetí příčce a posunuli se na dohled Realu Madrid, který dnes padl za oběť pamplonskému nadšení, odhodlanosti a vůli.

První dějství odstartovala tutovka kapitána z bohatou kšticí, stopera Gonzala, který po Cazorlově prodloužení Valerova rohu sám na malém vápně ve skluzu přestřelil Kameniho branku. Reial Club Deportiu odpověděl v desáté minutě pohotovou ranou Chica, který poprvé ověřil špičkové kvality Diega Lopéze, který další parádní robinsonádou zneškodnil velkou příležitost Sergia Garcíi o čtvrthodinku později, když jeho střelu vytěsnil na levou tyč.

Krátce po půlhodině hry měl převelkou šanci Giuseppe Rossi, ale jeho střela pouze o kousek minula levou tyč. Na druhé straně zlikvidoval Verdúovu střelu dalším skvělým zákrokem zkušený gólman Diego Lopéz. Blížil se závěr přenádherného prvního dějství plného krásných fotbalových momentů, jedním z něž určitě patří Rubénovo břevno či Marquezova tečovaná rána.

Poločas spěl do remízového konce, avšak Giuseppe Rossi byl proti. Nyní již dvanáctigólový nejlepší střel Villarrealu výtečně dostihl dlouhý pas Santiho Cazorly za obranu a z obrovského úhlu propasíroval míč s pomocí břevna do sítě bezmocného a zároveň nevýslovně překvapeného Kameniho. Tato Italova trefa rozhodně stála za to, navíc má vítězný nádech a cenu tří bodů.

Po obrátce přicházely další příležitosti. Agilního Gonzala vychytal Kameni, na druhé straně se mohli prosadit Sergio García či José Callejón, a opět na druhé straně Rossi. Hra se přelévala z jedné strany na druhou a nabízela divákům vzrušující podívanou, která však s přicházející únavou a vyčerpaností jednotlivých hráčů mírně, ale skutečně jen mírně opadala.

Přibližně od sedmdesáté minuty sice hra měla stejný spád, avšak oproti předchozímu průběhu postrádala podobná kvanta šancí a střeleckých pokusů. Ani jedno mužstvo si nakonec nepřipsalo žádnou výraznější příležitost, ačkoliv k tomu měla třeba hostující žlutavá jedenáctka Juana Carlose Garrida velice blízko. Patrně jedinou a poslední šanci na vyrovnání měl ve třetí minutě nastavení David García, který z pětadvaceti metrů trefil vnějším nártem či spíše šajtlí míč tak, že prosviště okolo pravé šibenice plachtícího Diega Lopeze. Ochozy to jen zahučelo, na vyrovnání už nebyl čas. Žlutá ponorka uchránila cenné tři body, zatímco Espanyol se musí po týdnech klidu obávat interventa a nového soupeře v boji o páté místo, o které se hrdě hlásí Athletic Club.

Góly: 62. Javier Camuñas

Královský Real Madrid padl do područí navarrské Osasuny a vystavěl na pěšinu linoucí se k ligovému prvenství již sedmibodovou překážku. Osasuna hnaná dopředu rozvášněným a bouřícím pamplonským publikem předvedla vynikající a heroický výkon, který vyšperkovala zaslouženým vítězstvím.

Klíčem k úspěchu byl skvělý přístup k hráčům Realu Madrid, kteří napadáni a vystaveni nepříjemnému pressingu neměli dostatek prostoru pro jakoukoliv pozemní kombinaci. Často tedy volili centrované míče, dalekonosné rány a individuální akce, které však narážely jednak na vynikající obranu a jednak na velkou nepřesnost. Když už došlo k přečíslení na herní půlce Osasuny, dokázala se obrana a výborně pracující záloha smrštit do malého prostoru, čímž vzájemně vytvořily takřka neprostupný defenzivní val, navarrskou skálu.

Za neúnavného skandování fanatických fanoušků na Reyno de Navarra se již ve čtvrté minutě dostala domácí jedenáctka k první střelecké možnosti, ale Corova rána po odvráceném přímém volném kopu pouze olemovala levou tyč Casillasovi branky. Dlouho obě jedenáctky soupeřili mezi šestnáctkami, a tak další poznamenání hodnou příležitost viděli fanoušci až ve třiatřicáté minutě. Pandianimu stačilo pouze tečovat míč po krásném pasu Soriana, ale pamplonský útočník jej naneštěstí pro domácí přizvedl moc.

Vzápětí si připsal Real Madrid svou největší příležitost v prvním dějství, když se Karim Benzema rychle uvolnil na šestnáctce a překrásnou ranou k levé tyči sahal po úvodní brance, avšak jeho mžikovou radost překazil famózní zákrok Ricarda. První část představení zakončily vášně na hřišti, které se naštěstí pro oba tábory podařilo kvapem uklidnit.

Po změně stran se dlouho hrálo bez výrazných příležitostí, spíše se bojovalo, avšak o to s větším nasazením a vůlí. Soupeři se spíše přetlačovali a snažili se toho druhého udolat silou a vůlí, nežli technickými schopnostmi a finesami. Souboj byl vyrovnaný, avšak brzy se měl stav změnit.

Krátce po hodině hry se bojující Rojillos dočkali zasloužené sladké odměny v podobě vítězné branky Javiera Camuñase, který využil vynikající načasované příhry Arandy a krásnou ranou o levou tyč poslal domácí do vedení. Real se snažil odpovědět, ale svěřenci José Antonia Camacha makali do sedření kůže. Čekalo se na odpověď, ta stále nepřicházela.

V osmatřicáté minutě mohlo být definitivně rozhodnuto, avšak kapitán Miguel Flaño netrefil po fantastické práci Carlose Arandy branku. Abych tuto situaci uvedl na pravou míru - do střely mu na brankové čáře doslova skočil výborně se navrátivší Xabi Alonso. V samém závěru utkání se Osasuně dařilo odrážet jeden centr za druhým, snažila se co nejvíce kouskovat hru a zastavit madridské útoky i za cenu faulu. Veškerá snaha a bojovnost nepřišly vniveč, neboť se nakonec Rojillos radovali ze zasloužené a hlavně nesmírně cenného vítězství, jímž výtečně zareagovala na příznivé výsledky konkurentů v boji o udržení. A věřte, že vítězství proti Realu Madrid může mít v konečném účtování pořádnou váhu. Totéž samozřejmě platí i v absolutně opačném případě na opačném cípu tabulky...

Góly: 45. Gaizka Toquero, 64. Gaizka Toquero

Athletic Club využil díky brankám baskické motorové myši Gaizka Toquerovi padesátiminutovou přesilovku a připsal si velice cenné vítězství na půdě úhlavního protivníka v dlouhotrvající bitvě o pohárovou Evropu. Díky tříbodovému importu mají nyní baskičtí Lvi na Atlético pětibodový náskok, přičemž ztrácí pouhopouhé dva body na pátý RCD Espanyol.

Atlético Madrid dnes prohloubilo nevídanou a nesmírnou výsledkovou krizi, avšak herním projevem alespoň po čas první hodiny nezklamalo, ba naopak diktovalo tempo a mělo více ze hry, a to navzdory vyloučení Luise Perey v devětatřicáté minutě. Od druhého inkasovaného gólu však Athletic Club kontroloval průběh hry, držel míč na svých kopačkách a nepopustil domácímu mužstvu, jehož směrem se linul často nepřerušovaný dlouhodobý pískot a kvílení, ani kousek uzdy k lepšímu dýchání.

Celé utkání lze hodnotit jako nadprůměrné, i přesto by se dalo hodnotit omnoho lépe, pakliže by vydrželo tempo úvodních pětapadesáti, šedesáti minut. Zejména první dějství bylo jak vytržené z partesu a nabídlo celou řádku zajímavých a krásných fotbalových momentů.

První půli započal svou dalekonosnou diagonálou baskický klenot Javimar, s jehož střelou měl k pravé tyči se vrhnuvší David de Gea mírné potíže. První patnáctiminutovka ještě nestála zato, avšak po ní následovala smršť brankových příležitostí a akcí, jež rozehřáli přísedící příznivce Rojiblancos natolik, že začali svému mužstvu dodávat sílu a oporu i z tribun.

V plné permanenci krátce po první patnáctiminutovce Gorka Iraizoz, jež bravurně zneškodnil příležitosti Sergia Agüera a Diega Forlána. Ve dvaadvacáté minutě měl argentinský forvard Atlética Kun Agüero obrovskou možnost, ale na malém vápně trefil Ujfalušiho parádní centr ze záklonu, takže mičuda mířila pouze nad. Atlético bylo jednoznačně lepší, ale v devětadvacáté minutě málem inkasovala z hlavičky Gaizky Toquera, ovšem David De Gea vytáhl ze svého repertoáru jeden z těch lepších zákroků. Vzápětí na druhé straně musel Gorka Iraizoz pohotově likvidovat dva nebezpečné pokusy Diega Forlána.

Klíčový moment utkání přišel v devětatřicáté minutě, kdy hlavní soudce odpískal pokutový kop za jakýsi faul Luise Perey na vytáhlou baskickou věž Fernanda Llorenteho a neváhal vytasit nesmírně přísnou červenou kart, což hodnotím ze dvou pohledu. Jednak by Fernando Llorente měl velice složitou úlohu zakončit a pravděpodobně by branku De Gey neohrozil, a jednak Llorente pád výrazně přifilmoval. Nic naplat, kopala se penalta a Atléti šli do oslabení. K exekuci se navzdory nesouhlasu Davida Lopéze postavil Fernando Llorente a tížen svědomím poslal mičudu mimo branku.

Ve třiačtyřicáté minutě měl obrovskou příležitost Diego Forlán, který se po kolmici Elíase řítil sám na Gorku Iraizoze a k nemilému překvapení všech minul branku. Tradiční pravidlo "nedáš - dostaneš" samozřejmě platilo i tentokráte, a tak se na druhé straně výborným způsobem po centru Javimara prosadil Gaizka Toquero, kterého nechal Assuncao přespříliš prostoru, respektive se záložník Atlétů postavil na velké vápno a snažil se nepochopitelně signalizovat jako socha Svobody ofsajd, který být jednoduše nemohl.

Záhy po obrátce se ukázalo, že se Fernando Llorente nevyspal do dobré formy, neboť minul po vynikajícím centru Ikera Muniaina poloprázdnou branku z malého čtverce. Aktivnější v prvních deseti minutách druhého dějství bylo Atlético, které však beznadějně dobývalo Iraizozovu svatyni. Blížící se šedesátá minuta byla zlomem, neboť se hra výrazně vyrovnala, Athletic začal více držet míč a velmi zklidnil rozdivočené hráče domácích. Baskickým Lvům navíc pomohla druhá branka, kterou po vynikající přihrávce Javimara vstřelil agilní Gaizka Toquero, který v podstatě uzavřel výčet zajímavých příležitostí a tutovek, neboť další pětadvacetiminutovka se odehrávala výhradně mezi oběma šestnáctkami. Athetic neměl žádnou potíž proti odevzdanému soupeři udržet své vedení a po závěrečném hvizdu se mohl radovat z vydřeného, ale nakonec asi zaslouženého vítězství.

Góly: 15. Lassad Nouioui, 62. Lassad Nouioui, 88. Laure - 63. Álvaro Negredo, 74. Julien Escudé, 79. Álvaro Negredo

Deportivo La Coruña a Sevilla spolu sehrály neuvěřitelně napínavou a pohlednou partii, kterou okořenil půltucet branek, jež si oba týmy rovným dílem nesobecky rozdělily. V dresu domácího mužstva zazářil dvougólový Lassad Nouinoui doplněn bod vystřelivším Laurem, Rojiblancos opěvují dvoubrankového Álvara Negreda a již podruhé v řadě se prosadivšího Juliena Escudého.

Utkání nabídlo nepřeberné kvantum obzvláště zajímavých momentů počínaje Lassadovým prvním úchvatným gólem, pokračuje přes Palopovo vyloučení a následný heroický výkon Sevillistas a konče závěrečným tlakem Deportiva, které vedlo k zaslouženému vyrovnání, neboť remíza celému utkání sluší.

Nádherný zápas bohužel trošku snižuje skutečně chabá návštěva na El Riazoru, na němž je dlouhodobě slyšet pouze a jen kotel za jednou z branek. Celkově je návštěvnost na tomto jediném galícijské stadionu v La Lize skutečně velice nízká.

Skóre otevřel ve čtrnácté minutě již zmiňovaný Lassad, a to překrásnou diagonálou, která má ambice se stát jednou z nejkrásnějších branek tohoto měsíce. Forvard domácího celku prošel obranou jako nabroušený nůž okurkou a nikým výrazně neatakován se rozhodl zpoza šestnáctky vypálit na branku. Ačkoliv se mu v době střely zatoulal míč výrazně pod nohy, Lassad jej zvládl trefit tak, že si to prakticky bez jakékoliv rotace namířil do levé šibenice bezmocně plachtícího Palopa.

Sevilla posléze odpověděla dalekonosným pokusem Alejandra Alfara a parádní střelou aktivního Álvara Negreda, který pořádně prověřil kvality zkušeného španělského brankáře Daniela Aranzubíi. Rojiblancos byli po inkasované brance mírně aktivnější, Depor však perfektně bránil a hosty do konce poločasu nepustil do žádné další příležitosti, přičemž si sám žádnou nevytvořil.

Pravé věru antické drama a skutečně úchvatné scenérie přišly po obrátce. Po několika minutách klidu a pohody přišlo vyloučení Andrése Palopa, který povyběhnul proti Lassadovi krapet dále, než je jeho vymezené území a kvůli zásahu rukou za hranicí šestnáctky se musel jít předčasně sprchovat, jak nařizují řády a pravidla hry. Do branky se postavil tradiční náhradník Javi Varas.

Super Depor dokázal přesilovky během několika minut využít, když Manuel Pablo fantastickým míčem našel za obrano Adriána, který namísto střely zvolil přihrávku neobsazenému a před brankou stojícímu Lassadovi, jenž neměl potíž poslat mičudu do zející svatyně Javiho Varase. Nikdo na Riazoru oděn do fialovo-bílých šál a dresů by v tu chvíli nevěřil, že se otřesená Sevilla zmůže na neuvěřitelný obrat v deseti mužích. Vše nastartovala brzká odpověď Álvara Negreda, který tváří tvář Danielu Aranzubíovi nezaváhal a upaloval s mičudou na půlku hřiště. To běžela třiašedesátá minuta.

O jedenáct minut později se k přímému volnému kopu deset metrů za šestnáctou postavil Luis Fabiano, šlehl míč na branku, kde jej nepovedeným zákrokem odvrátil pouze na kopačky Juliena Escudého Daniel Aranzubía, čímž způsobil vyrovnání a vyrojení několika vrásek na svraštělém čele Manuela Lotiny. Neuběhlo ani pět minut a bylo ještě hůře, protože Mouhamadou Dabo našel za obranou Álvara Negreda, který fantastický zpracováním hrudí a následnou ještě lepší střelou poslal svůj celek do vedení, které mohl brzy navýšit Luis Fabiano, jehož dalekonosná rána jen o kousek míjela levý růžek Aranzubíovy branky.

Depor se však vzchopil a začal v závěru utkání mohutně útočit, z čehož vyplynula veledůležitá branka Laureho. Hostující hráči se sice domnívali, že za obranu si naběhnuvší Laure byl v ofsajdu, avšak milně. Depor tak v závěru urval zasloužený, ale tvrdě vydřený bod. Všechna čest však patří i hostujícímu týmu, který v deseti mužích dokázal něco neuvěřitelného.

Góly: 42. Pedro, 87. Lionel Messi, 89. Lionel Messi

Hércules nezopakoval heroický výkon z úvodu sezóny a na beznadějně vyprodaném stadionu Rica Peréze podlehl horkému favoritovi na zisk titulu Barceloně tříbrankovým rozdílem, jenž z většinové části zařídil Lionel Messi, k jehož dvěma gólům je potřeba přičíst veledůležitou úvodní branku Pedra.

Jeden z bažantů soutěže odehrál s lídrem tabulky velice vyrovnanou partii, přičemž výrazněji odpadal pouze v samých závěrech obou dějství. Svěřenci Estebana Viga se na katalánský styl hry výborně připravili, a to jak po taktické stránce, tak po stránce fyzické, díky níž dokázali s kombinačně nesmírně vyzrálým soupeřem běhat takřka celý zápas.

Právě kombinační um a dovednosti jednotlivých hráčů i celého katalánského soukolí se nakonec tradičně staly nejvýraznější zbraní Guardiolova mužstva, protože urputná obrana se jevila jako napěchovaná výraznou porcí přebytečné energie, kterou využívala v celém utkání na vysunutý pressing a napadání hráčů Barçy.

První dějství přineslo mírný nápor Blaugranas, kteří si vytvořili i první výraznější příležitosti, v nichž se objevil snaživý argentinský šikula Lionel Messi, na něhož krátce po čtvrthodině hry navázal nepřesným pokusem Pedrito. Domácí mužstvo hnané vynikajícím publikem si připsalo šanci ve dvacáté minutě, kdy Nelson Valdéz sklepl hlavičkou míč Trezeguetovi, jemuž se však mičuda v podstatě sklouzla po vnějším nártu a zamířila těsně vedle Valdésovy branky.

Barcelona si přichystala odpověď v podobě příležitostí Davida Villy a Pedra, kteří se však díky skvělým zákrokům dobře a jistě chytajícího Calatayuda neprosadili. Kýžená úvodní branka přišla až v závěru prvního dějství a obstaral jí výborně přihrávající Xavi a střílející Pedro, který divže svou pumelicí neprotrhl síť.

Po obrátce Barça stále tvrdila tempo hry a nepustila Hércules do útoku. Jedinou výraznější šancí hostí byla Nelsonova střela, kterou ale bezpečně lapil do svých rukavic Víctor Valdés. Culés si připsali první zajímavý střelecký pokus v šesté minutě druhé půle, když Xavi napřáhl zpoza vápna a jeho střela zamířila jen o dva, tři decimetry mimo pravou tyč Calatayudovy svatyně.

V čtyřiašedesáté minutě vsítil Pedro druhý gól, který však byl pro domnělý ofsajd neuznán. Rozhodčí se dopustili odpustitelné chyby, neboť si nevšimli, že mladému sniperovi nenahrával Lionel Messi, ale odrazem obránce domácího týmu. Barcelonu tato situace nikterak nepoložila a zanedlouho si připsala další střelecké pokusy a tutovky, které měl na svědomí jeden a ten samý muž, aktivní Lionel Messi.

Závěr přinesl několik poznamenání hodných momentů. Nejprve se po druhé žluté kartě pakoval ze hřiště střídající Francisco Farinos, jenž možná stihl sledovat pojišťující trefu Lionela Messiho. Barcelona chtěl Hérculesu přidat něco navíc, a tak se okamžitě hrnula do další ofenzívy, kterou po fantastickém křižném centru Xaviho a přesné příhře Daniho Alvése zakončil na malém vápně dorážející Lionel Messi.

Góly: 16. Duda - 40. Nicolás Bertolo, 87. Florent Sinama-Pongolle

Los Manos díky střídajícímu Florentu Sinamu-Pongollemu vydřeli veledůležitou a hlavně zaslouženou výhru na půdě úhlavního nepřítele v boji o udržení z Málagy.

Málaga po dvacet minut diktovala tempo a svou rychlou, dynamickou kombinační hrou Zaragozu přehrávala, ba válcovala. Bylo pouze otázkou času, kdy neustálými útoky stíhaná defenzíva aragonského mužstva pustí Málagu do nějaké výraznější příležitosti, respektive do vedení.

Zaslouženou úvodní trefu si připsal v sedmnácté minutě Duda, který využil vynikajícího Mtiligova centru a přesnou, tvrdou hlavičkou nedal Leo Francovi pražádnou šanci míč zachytit. Neuběhly ani tři minuty a Duda poslal přímý volný kop do levé Frankovy tyče, čímž v podstatě zazvonil konec andaluskému tlaku.

Tyčka zřejmě jako budíček probudila aragonské válečníky, kteří si uvědomili, že nepřijeli prohrát a odevzdat body, ba naopak bojovat a pokusit se uhrát co nejlepší výsledek. První příležitost hostí měl Diogo, jehož hlavičku pohotovým zákrokem vyrazil Sergio Asenjo. Krátce před přestávkou snažící se Zaragoza vyrovnala, když k Nicolasi Bertoló doletěl balón z rohového kopu a útočník bezchybně trefil odkrytou branku tragicky vyběhnuvšího Asenja.

Po obrátce byla Zaragoza jednoznačně lepším a aktivnějším mužstvem, připsala si několik příležitostí a nakonec vstřelila zaslouženou branku. Již od úvodních minut druhé půle bylo na Los Manos vidět zlepšení zejména v přechodové fázi i v bránění, neboť se Pellegriniho svěřenci prakticky nedostali do pokutového území, a když, tak branku někdejšího brankáře Atlética Madrid Lea Franca výrazně neohrozili.

Jedinou výraznější příležitost měl Rondón, který si výborně zpracoval míč, obešel obránce, ale jeho střela postrádala jednak přesnost a jednak rychlost. V dresu Zaragozy prováhal výbornou příležitost Braulio, na něhož krátce před koncem navázal Sinama-Pongolle, který si podobně jako Rondón zpracoval míč hrudí, vyřadil ze hry obránce, ale tentokráte výborně vystřelil k tyči. Brance zabránil až vynikající zákrok Sergia Asenja pravou nohou.

Zaragoza se dočkala branky tři minuty před koncem, kdy se Sinama-Pongolle výborně uvolnil na levé straně, jednoduchou zasekávačnou obešel obránce a technickou ranou k protější tyči nedal brankáři domácího mužstva pražádnou šanci. Záhy se okolo střelce zhrotil celý tým, který společně oslavil zasloužené a cenné vítězství.

Góly: 3. Diego Castro, 61. Roberto Canella, 67. Castro, 87. Nacho Novo

Sporting Gijón nevídaným způsobem dobyl baleárskou fotbalovou tvrz Estadio Iberostar a postaral se o prozatím nejpřekvapivější výsledek jednadvacátého kola. Asturijský tým do posledního puntíku splnil předzápasový taktický plán, neboť vycházel ze zajištěné obrany a snažil se podnikat na polovinu domácích nebezpečné výpady.

Právě ony se staly největší zbraní asturijské fotbalové jízdy, která tentokráte využila naprosto každou příležitost, která se jí nabídla. Mallorca může žehrat pouze a jen na svou špatnou koncovku a nesmírně prostupnou defenzívu v čele s nejistým a chybujícím Nunezem.

Defenzíva Mallorcy pracovala jak banda kloučků v mladší přípravce, stejně roztržitě, stejně nepozičně, stejně pomalu. Laudrupovo mužstvo zkrátka mělo špatný den, přičemž rádo na duel se Sportingem zapomene. Real Mallorca klesl tabulkou na jedenáctou pozici, jež je na pět bodů vzdálena dvanáctému Sportingu, jehož úctyhodná forma mu vynesla posun a odpoutání od sestupové hrany.

Sportingu Gijón jistě přišla k duhu úvodní branka, kterou Preciadovi muži zaznamenali již ve třetí minutě. Stálice na pravé straně Rojiblancos Alberto Lora potáhl na pravé straně mičudu a přibližně od rohového praporku ji odcentroval před branku. Centr se měl stát lehkou kořistí Dudu Aouateho, avšak izraelský brankář centr podskočil a tím v usnadnil práci kapitánu hostí Diegu Castrovi, který před odkrytou brankou nezaváhal.

Mallorca sice v dalším průběhu prvního dějství převzala iniciativu a často držela míč na svých kopačkách, do pokutového území však ne a ne proniknout. Bylo zvykem, že se na lajně ohraničující pokutové území postavilo i sedm až osm mužů, kteří bránili jakýmkoliv pokusům o vpád do šestnáctky. Pravděpodobně největší šanci domácího mužstva měl Gonzalo Chori Castro, jehož střelu však fantastickým zákrokem zlikvidoval Iván Pichu Cuellar.

Po obrátce čekalo poloprázdné ochozy Estadio Iberostar nepříjemné překvapení v podobě kanonády hostujícího celku, jenž si v Palmě de Mallorca otevřel na účet podniku soukromou střelnici. První branku obstaral Roberto Canella, který pronikl z levé strany do pokutového území, vyřadil ze hry obránce a vystřelil na branku. Mičuda si to namířila kolem statujícího Aouateho k na čáře stojícímu bekovi Kevinovi, který jej poslal do vlastní sítě.

O šest minut později zvýšil skóre na již tak neuvěřitelných 0:3 André Castro, který využil vynikající práce svých spoluhráčů, uprchl obraně a sám před Aouatem nezaváhal. Baleárskou katastrofu dokonal v samém závěru zápasu Nacho Novo.

Góly: 45. Ion Ansotegi, 78. Raúl Tamudo

Podmáčený trávník na Anoetě povětšinu utkání nenabízel řádné fotbalové zázemí, přesto se s ním obě mužstva popasovala a zápas bez výraznějších potíží odehrála. Nepříjemná vodní lázeň svědčila lépe domácímu celku, který si díky brankám mladého stopera Jona Ansoteguiho a veterána Raúla Tamuda ze zaslouženého vítězství.

Almería vstupovala do utkání s pohárovým zápasem proti Barceloně v nohách a s vědomím, že se může odpoutat od sestupových příček. Navzdory středečnímu klání mělo andaluské mužstvo v úvodních desítkách minut více ze hry a Real Sociedad může děkovat, že má brankáře špičkových kvalit, pohotových zákroků a pěkných robinsonád, tedy zkušeného Claudia Brava, který zlikvidoval vynikající šance Alberta Crusata, Uche Kalua a jedné z největších opor klubu Pabla Piattiho.

Dlouhou dobu se hrála vyrovnaná kopaná a vypadalo to, že se obě mužstva v první půli rozejdou smírně. Tamudo poslal krátce před završením první půle rohový kop do šestnáctky, ale mičuda se mu kvapem vrátila - obrana hostí centr odvrátila. Někdejší hráč Espanyolu si odražený míč zpracoval a do malého čtverce poslal vynikající centr, který umístil do sítě bezmocného Diega Alvése mladičký stoper Jon Ansotegui.

Erreala měla i po přestávce své příležitost, mezi jinými lze jmenovat Tamudův přímý volný kop, který výborně zachytil Diego Alvés. Rozhodující okamžik utkání přišel v osmasedmdesáté minutě, kdy se po příhře Mikela Labaky prosadil zraněného Josebu Llorenteho zastoupivší Raúl Tamudo. Donostia se díky vítězství posunula na devátou příčku se ztrátou pouhých čtyř bodů na šestý Athetic Club, který však má zítra zápas s Atléticem Madrid k dobru. Almería společně s Málagou klesla na samé dno ligové tabulky.

Góly: 47. Valdo, 54. Felipe Caicedo

Getafe prožívá opravdu nevídanou krizi, která jak zhoubné nádory živé tkáně ničí naděje klubu na účast v příštím ročníku evropských pohárů. Ty se při návalu porážek vzdalují jak rychlík opozdilcům a zdá se mi velice nepravděpodobné, že by mělo Getafe v závěru ročníku brát jednu z pohárových příček.

Levante dnes navečer předvedlo vynikající, bojovný a odvážný výkon, za který si rozhodně zasloužilo bezmála po dvou celých měsících zvítězit a odpoutat se od absolutního dna tabulky. O vítězství svěřenců Luise Garcíi, který však kvůli trestu ze zápasu se Zaragozou nemohl být na lavičce svého mužstva, rozhodl v sedmačtyřicáté minutě Valdo, na kterého za necelých osm minut navázal střelec Felipe Caicedo.

První výraznější šance si připsala domácí jedenáctka, která mohla jít do vedení nejprve z kopačky nepřesného Xisca Muñoze, a posléze po šancích pozdějších brankových střelců Valda a Felipeho Caiceda. Levante bylo aktivnější a mělo více šancí, Getafe Reinovu branku nikterak výrazně neohrozila.

Záhy po obrátce se dočkali Los Granotes zasloužené odměny v podobě gólové hlavičky Valda, který z blízkosti umístil do sítě vynikající Juanlův centr. Po osmi minutách zvýšil vedení na konečných 2:0 Felipe Caicedo, který opět využil přihrávky Juanla a přehodil zbytečně a nesmyslně vyběhnuvšího Óscara Ustariho. Zápas v okořenila malá potyčka Manu del Morala a Xisca Nadala, kterou zápas krátce před koncem utkání ocenil červenými kartami pro oba borce.