Profily, historie

Z minulé Copy v roce 2019 si Peruánci přivezli stříbrné medaile, což bylo krásné završení reprezentační kariéry pro dvě legendy tamního fotbalu - Jeffersona Farfána a Paola Guerrera. Letos se však už reprezentace s ikonickým červeným pruhem přes hruď bude muset bez svých legend obejít. Vypadá to však, že náhradu za dlouhou dobu nepostradatelného Guerrera Peru konečně našlo.  

Pomalu se blížíme s představováním týmů ke konci. Nyní je na řadě tým přezdívaný podle indiánů Guaraní. Paraguay na Copě América od začátku 90. let do roku 2011 zažívala vyloženě špatné období. Právě ve zmíněném roce 2011 ale zaznamenala krásné druhé místo. Nyní je však v reprezentaci už úplně jiná generace, která sice zatím nezaznamenává velké úspěchy, potenciál navázat na své starší úspěšné kolegy určitě má.  

Pro mnohé evropské fanoušky je Bolívie týmem někde na úrovni Moldavska, pouze s nespravedlivou výhodou vysokohorského stadionu Hernando Siles v La Pazu. Nutno říct, že Bolívijci v posledních letech nepřesvědčovali své kritiky o nepravdivosti podobných soudů. Paradoxně zrovna Bolívie byla jedna z nemnoha zemí, které byly pozvány na první MS ve fotbale v roce 1930.  

Argentina je historicky druhou nejúspěšnější reprezentací na turnaji. Copu dokázala vyhrát celkem 14x a pro dorovnání Uruguaye jí chybí pouze jediná výhra. Nutno však říct, že poslední argentinský triumf se datuje už do poměrně vzdálené historie. Vyhrát se jí povedlo naposledy roku 1993 v Ekvádoru. Letos mohla přidat kulaté desáté pořadatelství, ale na to si ještě kvůli koronavirové pandemii bude muset počkat.  

Období zlaté chilské generace se pomalu chýlí ke konci. Bohužel nikdo nemládne a parta bojovníků kolem Vidala, Sáncheze, Medela nebo Brava už má pár let třicítku na krku. Zároveň však stále ještě tato generace má co nabídnout, to se vsaďte.  

Pro Kolumbijce je fotbal jednoznačně sportem číslo jedna. Zároveň tato druhá nejlidnatější země Jižní Ameriky disponuje dostatečným zázemím a lidskými fotbalovými zdroji. I proto je pro Kolumbii velice špatnou vizitkou, že na Copě triumfovala pouze jednou, a to na domácí půdě v roce 2001.  

Tým ze západu Jižní Ameriky je v posledních letech na vzestupu. Ekvádorský mládežnický fotbal patří v současnosti mezi jihoamerickou špičku, letos na mládežnickém kontinentálním turnaji budou opět patřit mezi favority, a úspěšní mladí reprezentanti se začínají prosazovat i na seniorské scéně. Ještě nikdy v historii se Ekvádorcům nepodařilo Copu ovládnout, dosud nejlepším umístěním je nijak závratné 4. místo. Povede se jim toto umístění letos vylepšit?  

Země s obrovskými zásobami ropy, nádhernou přírodou a bohatou kulturou v současné době zejména díky nekompetentnímu vedení skomírá. A bohužel to platí i pro fotbal. Po éře oblíbeného trenéra Rafaela Dudamela, který díky koncepční práci a propojení seniorského a mládežnického výběru udělal z Venezuely progresivní mužstvo s líbivým herním projevem, přichází éra Portugalce Josého Peseira. Ten navíc bude mít situaci extrémně ztíženou. Venezuelu totiž těsně před zahájením turnaje těžce zasáhl Covid-19.  

Přivítejte největšího favorita na titul letošní Copy América! Výkony Brazílie na kontinentální scéně jsou už nějakou dobu dominantní a prvotní hypotéza tak není nepodložená. Stále však v očekávané cestě za titulem stojí mnoho faktorů. Zaprvé Brazilci samotní patrně nebudou v ideálním psychickém rozpoložení.  

Baku, hlavní město Ázerbájdžánu, je pro většinu Evropanů exotickým místem na mapě pořadatelských měst tohoto mistrovství Evropy. Počet obyvatel se uvádí 2.262.600 (2018), rozloha 260 km2, leží 28 metrů pod hladinou moře a jeho název pochází z perštiny. Původní perské názvy jsou Bad-kube, tedy "město, kde fouká vítr", nebo také Baghkuh - "Boží hora".  

Role obhájců titulu. Výhoda nebo spíše prokletí? Výhoda asi těžko, speciálně v případě Portugalců, kteří se ke svému premiérovému triumfu slavně "proremizovali”, což se věru těžko napodobuje. Prokletí už možná ano; však v celé historii evropských šampionátů dosud obhájili jenom Španělé roku 2012 se svou dynastií. Ovšem nedá se o menší dynastii hovořit i zde?  

Maďarsko prožívá po letech strádání fotbalové znovuzrození. Dřívější fotbalová velmoc se totiž kvalifikovala na druhý evropský šampionát v řadě, což se jí podařilo poprvé v její historii. A že to byla pořádná jízda, o tom by vám maďarští příznivci pověděli své - národní celek totiž pro své fanoušky v boji o postup připravil doslova infarktové představení se sladkou tečkou na závěr.  

Málokdy je turnajový favorit ještě před výkopem tak zřejmý jako letošní Francie. Úřadující mistři světa za ty tři roky nejenže neoslabili, ale spíše naopak vypadají ještě silnější než v Rusku. S návratem Karima Benzemy, hrajícího v životní formě, působí soupiska Les Bleus takřka neporazitelně...  

Joachim Löw se rozhodl uspořádat velkolepou rozlučkovou párty, po níž definitivně ukončí své téměř 15leté působení ve velíně národního týmu. Na svůj mejdan nakonec pozval i svěřence, od nichž se před nějakým časem odloučil, přičemž po opětovném shledání doufá, že Mats Hummels a Thomas Müller jeho rozlučku kolegiálně podpoří. Bude však harmonie mezi Löwem a "ztracenými reprezentanty” úspěšně obnovena?