Primera División - souhrn 8. kola

Góly: 29. Álvaro Negredo, 56. Álvaro Negredo, 74. Cicinho - 26. Pedro Bigas, 30. Tomer Hemed

Na páté místo hned za Real Madrid se po dnešní dohrávce osmého kola španělské nejvyšší soutěže propracovala Sevilla, Andalusané totiž přehráli Mallorcu 3:2. Hosté dvakrát vedli, v obou případech ale dokázal vyrovnat kanonýr Negredo, rozhodující trefu si pak na sedmdesátou čtvrtou minutu schoval obránce Cicinho.

Domácí se od začátku ujali taktovky a už během první čtvrthodiny se dostali do dvou solidních příležitostí, Navas ale dvakrát z velmi podobných situací přestřelil. Pak sevillský křídelník připravil šanci Negredovi, který však zblízka pouze nechal vyniknout hostujícího brankáře Aouateho. Campana poté mířil z hranice pokutového území mimo branku, to Mallorca naopak hned svou první vážnější možnost beze zbytku využila. V šestadvacáté minutě fauloval blízko půlící čáry Rakitić, a jen co mu hlavní sudí pořádně domluvil, poslal Giovani za domácí obranu perfektní dlouhý pas, Bigas si pak už jen přehodil Palopa a otevřel skóre utkání.

Sevilla ovšem prohrávala jen tři minuty, pak rozjela rychlou křídelní akci po levé straně, Manu s trochou štěstí našel na velkém vápně Negreda a jeho nechytatelná bomba pod břevno srovnala střelecký účet zápasu. Jenže uběhlo jen dalších sedmasedmdesát sekund a hosté z Mallorcy podruhé vedli. To prodloužil dlouhý Aouateho výkop Casadesús, Giovani ideálně sklepl míč do běhu Hemedovi, který podél Palopových nohou zavěsil.

Sevilla mohla ještě do poločasu odpovědět zásluhou Navase, ten však opět mířil nad břevno, Negredo pak jen pár vteřin před odchodem do šaten neuspěl proti Aouatemu. V padesáté šesté minutě už kýžené vyrovnání přišlo, když si Negredo na přední tyči naskočil na centr Cicinha a prudkou hlavičkou překonal hostujícího gólmana podruhé. Domácí i nadále jednoznačně na trávníku vládli, ovšem další možnost Navase a atak hattricku v podání Negreda skončily neúspěchem. Přesto se nakonec Sevilla zasloužené vítězné trefy dočkala. Běžela sedmdesátá čtvrtá minuta, když Navasův roh odvrátili hosté jen k Cicinhovi, jehož tečovaná rána prošla až do sítě a darovala domácím poprávu vybojované tři body.

Góly: 90. Falcao

Radamel Falcao znovu potvrdil, proč je považován za jednoho z nejlepší útočníků planety. V samotném závěru zápas s Realem Sociedad rozhodl svým devátým ligovým gólem v sezoně a udržel Atlético na bodové úrovni s vedoucí Barcelonou.

Vše již nasvědčovalo tomu, že půjdou fanoušci obou táborů ze stadionu Anoeta, aniž by viděli jedinou branku. Jenže v 90. minutě se k přímému kopu postavil Falcao a z jednadvaceti metrů krásně zatočil míč za záda bezmocného Zubikaraie. Atlético si tak připsalo šestou ligovou výhru v řadě. To Sociedad naopak poprvé ztratil body v domácím prostředí a v tuto chvíli se dokonce nachází pouhé tři body nad sestupovým pásmem.

V úvodním poločase byly šance na obou stranách nedostatkovým zbožím. O největší vzruch se tak postaral záložník Atlética Gabi, jenž v pokutovém území zablokoval střelu rukou. Penalta se však navzdory silným protestům nepískala. Po čtvrthodině druhé půle se pak zápas konečně probudil k životu. Hrálo se nahoru dolů a zdálo se, že první gól vyloženě visí ve vzduchu. Slibnou příležitost nedokázal proměnit Falcao, k jehož nohám dopadla vyražená střela Kokeho. V akrobatické pozici však kolumbijský sniper selhal. Brzy nato mohl posunout domácí do vedení Griezmann, ale z hranice šestnáctky trefil pouze dobře postaveného Courtoise.

Hra se poté znovu přelila před branku Sociedadu a brankář Zubikarai se musel vytáhnout proti střele Rodrigueze a hlavně nešťastné teči vlastního spoluhráče Gonzáleze. Osm minut před koncem se pak v šanci objevil Carlos Vela, ovšem z úhlu zakončil svou slabší pravou nohou velmi nepřesně. Nakonec se ukázalo, že to Sociedad stálo více než dva body. V poslední minutě základní hrací doby se totiž prosadil Falcao prudkou střelou přes zeď, na což již domácí neměli čas najít odpověď. Atlético si tedy odváží tři body za výhru 1:0.

Góly: -

Na vítězství Espanyolu dnes nedokázala úspěšně zareagovat Osasuna, která doma uhrála pouze bezbrankovou remízu s Betisem a právě ona tak po odehrání osmého kola klesla na poslední příčku Primery. Domácí byli aktivnější, měli několik solidních možností, skórovat ale nedokázali, stejně jako hosté ze Sevilly, kteří taktéž promarnili některé gólové příležitosti.

Utkání se tak stalo významným snad jen z pohledu Patxiho Puňala, jenž svým ligovým startem s pořadovým číslem 463 přepsal klubovou historii a osamostatnil se na čele této osasunské statistiky. První šance dnešního duelu byla na stadionu El Sadar k vidění v deváté minutě, kdy hostující Salva Sevilla posadil míč ze standardní situace na hlavu Paulaa, ten ale minul.

Osasuna le s přibývajícím časem přebírala iniciativu a stala se výrazně aktivnějším týmem, své slušné možnosti ale domácí nevyužili - Arribas hlavičkoval mimo tři tyče, Lamah z voleje taktéž nemířil přesně a krásný pokus Emiliana Armenterose vytáhl zázračným zákrokem Adrián nad břevno. Betis se poté mohl dostat do vedení, jenže trefa Rubéna Castra nebyla uznány pro ofsajd.

Druhou půli zahájili svou příležitostí hosté, další rána Castra však byla zblokována a Andrés tak nemusel zasahovat. Na druhé straně zase Llorente zakončoval nepřesně, Lamahův další povedený pokus bez přípravy vytěsnil Adrián na roh. Závěr zápasu patřil Betisu, když nejprve Perquis po rohu nedokázal uklidit míč do sítě, úplně poslední možnost duelu pak měl Castro, jeho lob ale sice přeletěl přes Andrése, jenže i přes břevno...

Góly: 77. Youseff El Arabi - 3. Hélder Postiga, 27. Víctor Rodríguez

Byl to klasický záchranářský souboj, a a jak už to tak v posledních letech bývá zvykem, nakonec se radovala Zaragoza. Ta zvítězila na půdě Granady 2:1, dostala se v tabulce před svého dnešního soupeře a je patnáctá. Hosté vedli po trefách Postigy a Víctora už o dvě branky, domácí pak sice i přes vyloučení Irineye dokázali zásluhou El Arabiho snížit, porážku už ale neodvrátili.

Domácím absolutně nevyšel vstup do zápasu. Nejen, že už po třech minutách Zaragoza vedla, ale vlastně v celém prvním poločase byli hosté jednoznačně lepším týmem a do kabin se mohlo jít za ještě většího rozdílu ve skóre. Ale pěkně popořádku... V oné zmíněné třetí minutě se prosadil Hélder Postiga, který si ofsajdové hraně počkal na centr Victora z volného přímého kopu a hlavou prodloužil míč za záda bezmocného brankáře Toňa.

Vedení Zaragozy navíc zdvojnásobil v sedmadvacáté minutě Víctor Rodríguez, jenž si skvěle naběhl za domácí obranu a uklidil do brány přesný střílený centr Abrahama. Hosté se dostali do rytmu a ještě do poločasu mohli přidat i další góly, Zuculiniho hlavička ale prosvištěla těsně vedle levé tyče, zakončení Paca Montáňese zase famózně zneškodnil akrobatickým zákrokem Toňo.

Po přestávce se domácí přece jenom trochu oklepali a mohli i snížit, jenže López hlavičkoval těsně nad branku. Definitivní rozhodnutí mohl mít na kopačce Apoňo, jenž byl Irineyem sražen k zemi a granadský fotbalista uviděl rovnou červenou kartu. Jenže za dalších pět minut se domácí dostali zpět do zápasu, když po Orellanově rohu nejvýše vyskočil Youseff El Arabi a snížil na rozdíl jedné trefy. Vítězství Zaragozy naopak mohl pojistit Postiga, tentokrát ale mířil mimo tři tyče, a když v nastavení Lopez nepropálil hradbu těl, který mu v šestnáctce hostů stále v cestě, skončilo utkání výsledkem 1:2

Góly: 37. Joan Verdú, 48. Joan Verdú, 90. Cristhian Stuani - 11. Léo Baptistão, 63. Léo Baptistão

Obrovský kámen ze srdce musel po závěrečném hvizdu dnešního pětigólového thrilleru spadnout domácím hráčům a kouči Pochettinovi. Až v osmém kole Espanyol poprvé slaví zisk všech tří bodů, a bylo to způsobem podobným některým letošním ztrátám domácích. Hosté z Raya vedli, Verdú pak otočil vývoj zápasu, aby ve druhé půli vyrovnal svou druhou trefou Leo. Vše ale rozhodl ve druhé minutě nastavení Christian Stuani.

Mizerný úvod sezony v podání domácího Espanyolu se odrazil také na dnešní návštěvnosti na utkání, stadion Cornella - El Prat tak zel prázdnotou. A ani první minuty souboje s Rayem nenabídly zbývající části věřících fandů Espanyolu příliš radosti, uběhlo totiž jen jedenáct minut a hosté z Vallecana vedli. Ve středu pole chyboval Verdú, jehož tristní zpětnou přihrávku vystihl Leo a postupoval sám na Álvareze. Ten jeho první střelu dokázal vyrazit, brazilský útočník se však dostal i k dorážce a po jeho hlavičce míč přešel brankovou čáru ještě předtím, než ho z brány vykopl obránce Moreno.

Verdú mohl své zaváhání napravit o deset minut později, po prudkém centru Wakasa ale trefil jen tyč. Přesto to trvalo jen dalších patnáct minut a Espanyol už srovnal se svým soupeřem krok, a znovu u toho byl muž s číslem deset na zádech. Ten si naběhl za hostující obranu za dokonalý pas Víctora Sáncheze, zachoval chladnou hlavu a střelou kolem hlavy vybíhajícího Rubéna zavěsil.

Verdú navíc skóroval ještě jednou, a to pouhé tři minuty po návratu ze šaten. Ofenzivní záložník Espanyolu sám akci rozjel, když z pravé strany centroval, po zblokované ráně Forlína pak balón spadl znovu k nohám Verdúa, pro kterého již nečinilo žádný problém dopravit merunu za záda Rubéna, reagujícího na předchozí směr letu míče. Rayo se po druhé inkasované brance zvedlo a začalo být aktivnějším celkem, za což také bylo v šedesáté třetí minutě odměněno vyrovnávací trefou. To domácí obrana nepohlídal Alejandra Domíngueze, který v ideální moment posunul do čisté gólové šance Lea a ten nezaváhal.

Espanyol získal výhodu zpět na svou stranu v osmašedesáté minutě, kdy byl za nesmyslný zákrok na Javiho Lópeze přímo vyloučen obránce Raya Labaka. Jenže ani domácí nedohráli v jedenácti, to když Colotto na polovině hřiště zbytečně fauloval Lea a po druhé žluté kartě musel předčasně pod sprchy. V závěru byli nejprve vítězství blíže Vallecas, jenže Piti Álvarezovu klec těsně minul a domácí brankář se pak vyznamenal proti ráně Adriana. Když už to vypadalo, že si oba týmy zřejmě spravedlivě rozdělí po bodu, přiklonilo se snad vůbec poprvé v sezoně štěstí na stranu Espanyolu. Na konci druhé minuty nastavení prošel po levé straně střídající García, posadil míč přesně na hlavu Stuaniho a domácí se tak mohou radovat.

Góly: 87. Míchel Herrero

Polední siesta v neděli nezavládla na trávníku stadionu Alfonsa Peréze. Ani jeden tým totiž nebyl schopen po osmdesát minut prolomit nechybující obranu soupeře, a tak byly k vidění jen pokusy z velké dálky. S těmi ale neměl ani jeden z brankářů moc problémů. Vše se změnilo až po vystřídání Míchela, který rozproudil hru a po fatální chybě domácích vstřelil jediný gól.

Zápas přitom začal velice pozitivně, a to zásluhou hráče Levante Josého Barkera, který z dálky vyslal prudkou střelu. Tu musel likvidovat pohotovým zákrokem brankář Miguel Ángel Moya. Rozhodně šlo o nejzajímavější okamžik prvního poločasu. Gól z něj ale nevyplynul.

Zbytek první pětačtyřicetiminutovky moc fotbalové krásy nenabídl. Ani jeden tým se neprosadil do nějaké nebezpečnější situace, což pramenilo z toho, že ani jeden tým nebyl schopen podržet míč na svých kopačkách a zakombinovat.

Getafe se po přestávce trochu zvedlo a párkrát také ohrozilo soupeřovu bránu. Do první šance se dostal Jaime Gavilán, který se pokoušel prostřelil Gustava Munúu z ostrého úhlu, ale brankář hostů byl pozorný.

Ve velké šanci se poté ocitl Rafa López, když po centru Pedra Leona překonal Munúu, ale jeho hlavička směřoval nad břevno prázdné brány.

Domácím hodně pomohlo střídání, když se na hřiště dostal Diego Castro. Ten v minulých dvou utkáních svými góly rozhodl o výhrách svého týmu. Ihned po příchodu rozproudil krev v žilách svých spoluhráčů a ti se rázem dostali do několika šancí. Munúa musel čelit dvou nepříjemným střelám od Leona a Mehdiho Lacena.

Když už se zdálo, že hosté nemůžou tlak domácích přežít, přišel okamžik, který celý dosavadní vývoj druhé půl otočil zcela naruby. Obránci Getafe školácky ztratili míč na své polovině a Míchel vyslal pohotově tvrdou střelu, které přeletěla vyběhnutého Moyu a zapadla přesně pod břevno.

Diváci začali opouštět tribuny, zatímco hloučky fanoušků Levante slavily ještě dlouho po zaznění závěrečného hvizdu. Levante se posunulo na pátou příčku, zatímco Getafe zůstává uprostřed tabulky.

Góly: 26. Pizzi (pen.), 37. Alex Bergantińos, 47. Pizzi, 79. Jordi Alba (vl.) - 3. Jordi Alba, 8. Cristian Tello, 18. Lionel Messi, 43. Lionel Messi, 77. Lionel Messi

Fanoušci na stadionu Riazor ještě několik minut po závěrečném hvizdu stáli a tleskali. Tohle byl, panečku, naprosto strhující, dechberoucí (doplňte si jakýkoliv superlativ) zápas, který nabídl snad úplně všechno. Nevídaných devět branek, několik zvratů, červenou kartu, penaltu, hattrick Lionela Messiho, tři asistence Cesca Fábregase, vlastní gól Jordiho Alby... Prostě reklama na fotbal!

V sestavě Barcelony chyběli zranění Alves, Pique a Puyol, jejich místa v obraně tak zaujali mladík Montoya a původní záložníci Mascherano se Songem. Odpočinek dnes dostal Xavi, jehož v záloze zastoupil Fábregas, v útoku se pak po boku Messiho představili Tello a podruhé od návratu po zranění dostal šanci základu i David Villa.

A první branka na sebe nenechala dlouho čekat, zaplněný Riazor už po třech minutách utišil Jordi Alba. Villova patička nejprve na levého barcelonského veka neprošla, rozběhnutého Albu však nakonec našel přesným pasem Fábregas, španělskému reprezentantovi už pak stačilo jen vzpomenout si na svou trefu z letošního finále mistrovství Evropy proti Itálii, kde podobnou střelou podél padajícího gólmana rozhodl o španělském titulu. Druhý gól přišel už v minutě osmé, to Messi skvěle zrychlil akci přihrávkou doprava na Tella, ten si dvěma rychlými zasekávačkami vytvořil ideální střeleckou pozici a zakončením mezi nohy Aranzubíy rozvlnil domácí síť podruhé.

Barcelonský koncert pokračoval a v osmnácté minutě už bylo Deportivo na ručník. To se poprvé v utkání prosadil Lionel Messi, když mu míč patičkou přiklepl Fábregas, Argentince si rychlým dotykem hodil balón směrem k šestnáctce a pak nechytatelnou bombou zavěsil. Až po této trefě se domácí Depor trochu oklepal a dal také konečně vědět, že je na Riazoru přítomen. Hlavička Rikiho šla do tyče, i kdyby ale domácí útočník trefil branku, neplatil by případný gól pro ofsajd. V pětadvacáté minutě pronikal vstříc Valdésově svatyni Riki, byl však (ještě před vápnem) zastaven skluzem Mascherana a sudí Romero pískal penaltu. Tu s přehledem proměnil Pitti a vrátil Deportivo do hry.

V sedmatřicáté minutě navíc znovuzrození domácí snížili na rozdíl jediné branky, to když roh Pizziho odvrátili barcelonští fotbalisté jen k Bergantiňosovi, jehož nepříliš umístěnou ránu Valdés podcenil natolik, až balón skončil za jeho zády. Ještě do poločasu ale Blaugranas opět navýšili své vedení, Fábregas totiž chytrou uličkou uvolnil Messiho a ten pravačkou ke vzdálenější tyči bezpečně zasunul.

Ani tentokrát ovšem dvoubrankové vedení hostům nevydrželo nikterak dlouho, jen dvě minuty po návratu ze šaten totiž bylo opět sníženo. Tentokrát se k rozehrávce volného přímého kopu z nějakých pětadvaceti metrů postavil Pizzi, Valdés udělal osudný krok za zeď a pak už neměl šanci Pizziho nádhernou ránu do šibenice vyrazit. Uběhly navíc jen další dvě minuty a komplikace Barcelony nabíraly stále výraznějších rozměrů, po druhé žluté kartě byl totiž za faul loktem přísně vyloučen Javier Mascherano. Barcu to však nepoložila, naopak už za pár minut mohl hattrick dokonat Messi, jeho krásnou střelu ze standardní situace ale zastavila levá tyč Aranzubíovy klece. A tak nejlepší fotbalista světa svou třetí trefu zaznamenal "až" v sedmasedmdesáté minutě, kdy se šikovně uvolnil a další křižnou ranou zvýšil na 5:3.

Jenže osud tomu chtěl, aby z toho bylo ještě pořádné drama. Dalších zhruba šedesát sekund nato totiž Jordi Alba ve snaze odehrát míč od kopačky Rikiho přehodil vlastního gólmana Valdése a po kuriózním momentu to bylo zase jen o gól. Deportivo mělo v závěru některé slibné náznaky šancí, k vyrovnání se však dostat nedokázalo, v bláznivém utkání tak podlehlo Barceloně 4:5 a zůstává osmnácté. Messi a spol. jsou i nadále v čele tabulky Primery.

Góly: 26. Roberto Soldado (pen.), 88. Tino Costa, 90. Nelson Valdez - 19. Aritz Aduriz, 30. Aritz Aduriz

Valencia nakonec ukořistila domácí vítězství 3:2 nad oslabeným Athleticem, který dohrával zápas v deseti hráčích. Ani dvě branky Adurize nestačily, v hektickém závěru totiž Tino Costa a Nelson Valdez dokázali v posledních vteřinách otočit zápas ve svůj prospěch.

Valencia tak nadále drží letošní domácí neporazitelnost, což je jeden z mála světlých bodů na jejím dosavadním průběhu. Po poněkud nečekané porážce v derby s Levante si Los Che nemohli dovolit další zaváhání, tentokráte s Athleticem, jenž se tabulkově nacházel těsně v závěsu pouze s horším skóre. A po prvním poločase to s šancemi domácích vypadalo nevalně. Vstup do zápasu měli sice povedený, ovšem Soldado dokázal trefit pouze tyčku a Victor Ruiz zblízka vůbec netrefil bránu.

Na řadu tak přišlo zákonité potrestání. Athletic se po 19 minutách hry ujal vedení díky střele Adurize zpoza šestnáctky. Domácí sice bryskně zareagovali a díky ruce Ekizy v pokutovém území dokázali prostřednictvím Soldada z penalty vyrovnat, jenže uplynuly sotva čtyři minuty a klub z Bilbaa znovu vedl. Po Perezově rohu se podruhé v zápase prosadil Aduriz, tentokráte hlavou z bezprostřední blízkosti.

Athletic dokonce mohl přidat třetí zářez na pažbu ještě do poločasu, to by však nesměl de Marcos pohrdnout nabídnutou příležitostí. Domácí trenér Mauricio Pellegrino po hodině hry přivedl v reakci na nepříznivý vývoj zápasu Nelsona Valdeze, jenž ve Valencii hostuje z ruské Kazaně. A zavděčit se svému kouči mohl téměř okamžitě, ovšem hlavou přestřelil. O devět minut později však pro Valencii svitla zas o něco větší naděje. Závěrečnou dvacetiminutovku totiž Athletic musel odehrát v oslabení kvůli vyloučení Herrery.

Své ovoce však přesilovka přinesla až v samotném závěru hry. Nejprve Costa vyrovnal a poté ten samý hráč nalezl přesnou přihrávkou hlavu Valdeze, který zajistil svému dočasnému zaměstnavateli důležité tři body.

Góly: 12. Gonzalo Higuaín, 67. Cristiano Ronaldo (pen.)

Real Madrid splnil povinnost, při návratu na ligovou scénu po reprezentační přestávce zdolal doma Celtu Vigo 2:0 a minimálně na čas se posunul už na čtvrtou příčku tabulky španělské ligy. Rozhodující branku vstřelil už v první půli Higuain, po pauze ještě zvyšoval z penalty Ronaldo a utkání, které bylo pro nezaujatého diváka spíše utrpením, tak dostalo očekávaný resultát.

José Mourinho musel starosti řešit už před samotným výkopem, z důvodu zranění totiž nemohl počítat se službami hned tří krajních obránců - Arbeloy, Marcela a Coentraa. Na pravý kraj obrany se tak posunul Ramos, jeho místo ve stoperské dvojici zaujal Varane a k levé postranní čáře se postavil univerzál Michael Essien. Fit navíc nebyl ani defenzivně laděný záložník Khedira, a tak se ve středové dvojici vůbec poprvé bok po boku postavili Xabi Alonso a Luka Modrić, dalšího maroda Di Maríu zastoupil Kaká. Z reprezentačního utkání proti Španělsku si jisté šrámy odnesl také Karim Benzema, možná i proto tak dostal tentokrát přednost v základu Gonzalo Higuain.

A jeho přítomnost na hrací ploše se nakonec ukázala být klíčovou. Ještě předtím ale dostal solidní možnost ohrozit Álvarezovu branku Ronaldo, s volným přímým kopem z nějakých dvaceti metrů ale nenaložil ideální a trefil jen zeď. V jedenácté minutě už ovšem přišla chvíle argentinského snajpra, to Higuain převzal u levé postranní čáry míč od Kaká, s vydatnou pomocí teče Malla zcela zaskočil hostujícího brankáře a nevídanou trefou tak otevřel střelecký účet zápasu.

Bílý balet v úvodu jasně dominoval, z tlaku ale vytěžil jen nepřesné takřka gólové zakončení Ramose a odraz od Ronaldovy hlavy nad branku. Postupem času převaha domácího výběru opadala do nudného kolébání, přičemž ze spánku se Ronaldo a spol. probrali jen občas. Ještě méně nebezpeční však byli hosté z Galície, ti v první půli zahrozili jen jednou, když Aspasovu bombu z dálky musel Casillas vyrážet. Real pak ještě mohl do přestávky zdvojnásobit své vedení, když Modrić šikovně našel na hranici šestnáctky Ronalda, jenže ten svým obloučkem roztřásl jen břevno Álvarezovy klece.

Do druhého dějství už nenastoupil Kaká, jehož nahradil Ángel Di María a hru Merengues přece jenom aspoň o trochu pozvedl. Hned po pár minutách pobytu na hřišti cpal uličkou do šance Özila, jenže ten přihrávku nečekal a nakonec jí nedostihl. Po hodině hry se do dalšího zakončení prodral Ronaldo, ani krásný centr Essiena však nedokázal usměrnit do sítě. Definitivně rozhodnuto bylo v osmašedesáté minutě, kdy v šestnáctce po kontaktu s Cabralem upadl Özil a Real dostal příležitost kopat penaltu. Tou Cristiano Ronaldo nepohrdl, poslal Álvareze na opačnou stranu a zvýšil na 2:0.

Nejvíce vzruchu z celého duelu vlastně přinesla až závěrečná desetiminutovka. Tu otevřel svou možností střídající Callejón, jenže hostujícího gólmana nepřekonal a Higuainova dorážka letěla nad. Na druhé straně prověřil Casillase De Lucas, který ovšem situaci vyřešil zbrkle, místo samostatného nájezdu na strážce domácí svatyně pálil už z hranice velkého čtverce a španělský reprezentační kapitán mohl zasáhnout. Casillas se pak ještě musel natahovat po hlavičce Parka, poslední šanci ale měl znovu Real, když Varane hlavičkoval těsně mimo.

Nebyla to žádná sláva, i tak ale Real získal povinné tři body a už se může soustředit na středeční výjezd do Dortmundu v rámci skupinové fáze Ligy mistrů.

Góly: 37. Isco, 87. Joaquín - 9. Manucho

Zase jednou zvládla vyřešit nepříznivě se vyvíjející situaci Málaga, která otočila domácí utkání s Valladolidem a po výhře 2:1 se drží na třetí pozici na dostřel vedoucí Barceloně. Skóre otevřel už po devíti minutách hostující Manucho, ještě před přestávkou ale srovnal Isco a přestože nejprve pět minut před koncem nedal Joaquín penaltu, v osmdesáté sedmé minutě ale nakonec stejný hráč rozhodl.

Domácí výrazně zaspali úvod zápasu, jako by snad v hlavách už měli blížící se utkání Ligy mistrů proti milánskému AC působili dost nesoustředěným dojmem a byli za to také náležitě potrestáni. V deváté minutě si nejprve s pěticí bránících hráčů Málagy velmi snadno poradil Omar Ramos, jenž prošel až před Caballera, ten však jeho zakončení vyrazil. Jenže akce pokračovala, balón se dostal až k Manuchovi a jeho rána už si cestu do sítě našla.

Málaga mohla odpovědět průnikem Savioly, ten však chtěl vyšperkovat celou akci kličkou brankáři Hernándezovi a míč si hodil až do autu. Valladolid znovu zahrozil po chybě Elisea, kterou divže nepotrestal Rukavina, Caballero se jen ohlédl za míčem, který prosvištěl kolem vzdálenější tyče jeho branky. Po další nedůslednosti v zadních řadách andaluského celku mohl navýšit vedení Valladolidu Baraja, zakončoval ovšem nad branku. Málaga se s přibývajícími minutami zlepšovala, Isco, jenž opět vymýšlel prakticky všechny akce domácích, se dostával do svého obvyklého rytmu a ve třicáté sedmé minutě dokonce sám vyrovnal. To si přesně na hranici šestnáctky zpracoval zpětnou přihrávku Elisea, balón si zpracoval, posunul na pravačku a s klidem uklidil k pravé tyči, Hernández byl absolutně bez šance.

Ani vstup do druhého poločasu však domácím vůbec nevyšel, už po třech minutách hry mohl Valladolid podruhé v utkání vést. Patrick Ebert posadil míč ze standardní situace přesně na hlavu Manucha, jeho nedobře umístěnou hlavičku ale Caballero kryl. Tentokrát ovšem Málaze netrval budíček tak dlouho a domácí okamžitě převzali taktovku. Nejprve zachraňoval hosty po gólovém zakončení Joaquína Balenziaga, o chvilku později zase hlavičku Santa Cruze skvělým zákrokem vyrazil Dani Hernández.

Když už to vypadalo, že si Valladolid odveze z Rosaledy cenný bod, zabrala Málaga v posledních pěti minutách na plné obrátky a nakonec dokázala získat plný bodový zisk. V osmdesáté páté minutě fauloval Manucho loktem ve velkém čtverci Demíchelise, byl po druhé žluté kartě vyloučen a domácí kopali penaltu. Joaquín však selhal, přestřelil, už o dvě minuty později ale přesto dokázal rozhodnout o vítězství svého týmu. To Demíchelis hlavou přiklepl muži se sedmičkou na zádech, Hernández jeho ránu z voleje jen vyrazil před sebe a Joaquín si s dorážkou poradil fantasticky - místo ukvapené střely skrz vyběhnuvšího gólmana zvolil rychlou kličku a následně zasunul balón do sítě. Hosté na vyrovnání neměli, a tak zatím zůstávají devátí, zatímco Málaga nahání Barcelonu s Atléticem a je třetí.