Primera División - souhrn 3. kola

Góly: 23. Adriano Correia

Barça vévodí ligové tabulce bez ztráty kytičky, čemuž přispěla i dnešní zasloužená výhra nad Valencií. Blaugranas těžili především z výborného prvního dějství, v němž se luxusně prosadil jeden z nejlepších hráčů utkání Adriano Correira. Ačkoliv se Valencia v poslední čtvrthodině naparovala a snažila odvrátit nepřízeň osudu, vyrovnat se jí s ohledem na nedostatek brankových příležitostí nepodařilo.

Zahajovací čtvrthodinku vyplnila řádka nepřesností, malých faulů a trojice nikterak nebezpečných střel z uctivější vzdálenosti. Barcelonské loudáky přitom hravě stáhl do náruče Diego Alves, Víctor Valdés na prahu desáté minuty v letu kontroloval Soldadův technický obstřel.

Barça valencijskou hrozbu pojala jako budíček, přirozeně počala kontrolovat mičudu a zatlačila netopýří defenzívu do hloubi jejího pole. Z nátlaku ponejprv vzešla povedená hlavička Messiho po Alvésově na vlas přesném centru, zahřátý brankář Valencie však odpověděl krásnou robinsonádou a uchráněním jeskyně od nezvaného návštěvníka.

Avšak o chvíli poté se přec v pravém horním růžku pavoučí havěť usídlila. S vytříbenou technikou a neústupnou razancí přispěchal deratizér ve službách katalánského gigantu Adriano Correira a z pravého růžku veškeré záškodníky odpravil na onen svět. Z kraje šestnáctky po nakrátko rozehraném rohovém kopu se ujal míče, připravil si balón a přenádhernou diagonálou nedal marně třepotajícímu netopýřímu strážci šanci.

Úder přinesl do řad Blaugranas kupu klidu a pohody, příhry i centry se staly přesnějšími a jistějšími, valencijští hráči pak rozmrzelými, ba až znechucenými tréninkovými kužely. Záhy po brance byl sotva dva decimetry od druhé branky Cesc Fábregas, jenž tváří tvář Alvesovi zvolil technický oblouček, který lehoulince olízl levou tyč.

Atraktivní pasáž vystřídala po pětadvacáté minutě konejšivá a nepřímočará taktika Blaugranas, kteří se do šestnáctky dostávali již spíše sporadicky. Los Ches přitom marně hledali skulinku v barcelonském obraném valu, brejky postrádaly hravost, myšlenku i větší podporu ze strany zataženější zálohy, kteráž si v poločase hleděla spíše bránění, nežli ohrožování domácí branky.

Nepříznivá situace donutila svěřence Mauricia Pellegriniho ke zvýšení kmitočtu motorů, které po přeřazení dupaly a poháněly celek spíše kupředu, nežli zpátečkou prvého poločasu. Ovšem netopýří nálety byly neúčinné, vázla finální fáze včetně samotného zakončení a obrana Blaugranas dokázala všechny šturmy po čase odvrátit.

Výjimku tvoří šedesátá minuta, v níž se ke standardní situaci nedaleko Valdésovy branky dostal Tino Costa, narýsoval centr do šestnáctky a Víctor Ruiz kostrbatě dopravil mičudu do branky. Asistent na pomezí však časně vystřelil s praporkem k potemnělé obloze a de iure překazil valencijskou radost. Na opačné straně barikády pozdravil Cesc Fábregas v ložence diváky na nejvyšším ochozu a nejeden přívrženec Blaugranas prokroutil panenky.

S blížícím se závěrem utkání Pellegriniho svěřenci vysunuli útočná tykadla, napadali rozehrávku daleko za půlící čarou a začali riskovat. Velice často již v prvním sledu naráželi na Alexe Songa, jenž pospolu s výborným Adrianem a Mascheranem odklízeli jednu hrozbu za druhou. Čichnout naděje se mohla Valencie i proto, že se ofenzivní složka Barçy stále více ubírala k sólování či v lepším případě k nekonečnému nahrávání za šestnáctkou.

V devadesáté minutě se mohla bojující Valencie dočkat vyrovnání. Rohový kop doputoval až na hlavičku Víctora Ruize, jehož střela proletěla těsně nad břevnem. K zakončení mu přitom dopomohl vegetující Piqué a nadarmo vyběhnuvší Valdés. Samotný závěr klání nakonec zvládla Barcelona s grácií, daleko od nebezpečí kolem středového kruhu. Ačkoliv se mohla obávat zlepšeného výkonu Valencie ve druhém dějství, své vedení po zásluze ustrážila.

Góly: 26. Cristiano Ronaldo, 54. Cristiano Ronaldo, 76. Gonzalo Higuaín

Své první ligové vítězství si na své konto ve třetím kole Primera Division připsal loňský mistr z Realu Madrid. Po blamáži z minulého kola na půdě Getafe si Bílý balet na domácí půdě poradil s Granadou jednoznačně 3:0 a ke svému jedinému získanému bodu za remízu s Valencií si nyní připsal další tři. Granada zůstává s jedním bodem na sestupové pozici.

Real od prvních minut potvrzoval roli favorita a zatáhl Granadu na její vlastní půlku, kde se snažil o dobytí a vstřelení gólu. Obrana Granady však byla na Bílý balet připravena velmi dobře a díky skvělému pozičnímu bránění se Real dlouhou dobu nemohl dostat do žádné vyložené příležitosti. Za zmínku stojí šance Khediry po přiťuknutí Callejóna, ale hostující gólman Toňo stihl celou situaci zachránit.

Jediný gól v prvním dějství přišel ve 26. minutě. Callejón našel svou přihrávkou Ronalda, ten chtěl z úhlu centrovat před branku, ale trefil jednoho z hostujících obránců a tečovaná střela zaplula přesně mezi nohy gólmana Toňa - 1:0.

V další šanci se ocitl Karim Benzema, ale ve svém úniku se mu nepodařilo přehodit gólmana hostí. Jednou dokázala v prvním poločase zahrozit také Granada, aktivní byl zejména Floro Flores, který v povedené kombinaci našel El Arabiho, bohužel pro hostující fanoušky bylo jeho zakončení z poměrně dobré pozice nepřesné.

Ještě před koncem prvního poločasu zkoušel štěstí Ronaldo, který vypálil rychlou střelu po kličce do středu, ale gólman Toňo neměl s jeho ranou příliš problémů. I tak však Bílý balet byl v prvním poločase lepší a do kabin šel za zaslouženého vedení 1:0.

V poločase poslal José Mourinho na plac Ángela Di Maríu místo střídajícího Callejóna a tento tah se ukázal být jako mistrovský. V 54. minutě Di María zatáhl balón po pravé straně hřiště, parádní šajtlí našel Ronalda a ten podruhé v utkání překonal gólmana Toňa - 2:0. Gólman Granady první Ronaldovu střelu chytil, ale na dorážku už byl krátký.

Ihned po druhém gólu mohl další zásah přidat Luka Modrič, který se poprvé objevil v základní sestavě, ale jeho střelu ze střední vzdálenosti vyrazil Toňo na roh. V 60. minutě přišla pro hosty další nepříjemná událost, po druhé žluté kartě šel předčasně do sprch Borja Goméz, který viděl červenou kartu.

Po vyloučení už bylo jasné, že Real zápas v klidu dohraje na tři body a vypracoval si i další šance. Zajímavou střelu z přímého volného kopu vyslal Xabi Alonso, Toňo byl znovu na svém místě. O chvilku později pálil také Ronaldo, jeho rána tentokrát nemířila mezi tři tyče branky Granady.

Nepříjemnost přišla také pro Real Madrid. Cristiano Ronaldo byl po střetu s Gomézem zraněn a vystřídal ho Gonzálo Higuaín. V dalších šancích Bílého baletu se ocitli Xabbi Alonso a po něm také Marcelo, ale obrana hostujícího celku odolávala dalšímu inkasovanému gólu velmi statečně.

I další střídání Josého Mourinha mělo skvělý efekt. V 76. minutě Real vykombinoval celou obranu Granady a po finální přihrávce Benzemy neměl Gonzálo Higuaín problém balón zasunout do prázdné branky a zvýšit už na 3:0. Po další akci Realu zakončoval znovu Higuaín, ale jeho lob minul Toňovu branku. V závěru zápasu Real v poklidu držel balón, ale do zakončení už se příliš netlačil, utkání tak skončilo jednoznačným vítězstvím favorita v poměru 3:0.

Góly: 54. Juanlu, 56. Christian Lell, 90+2. Raul Rodriguez (vl.) - 21. Samuele Longo, 25. Sergio Tejera

Neuvěřitelný zápas se odehrál na stadionu v Levante. Dva trápící se celky sice nepředvedly extra podívanou, ale diváci v utkání viděli pět gólů a veliký obrat domácího týmu. Espanyol po první půli vedl 2:0 a vypadalo to, že si dojel do Levante pro tři body. Ve druhém dějství však domácí zabrali a dokázali zápas otočit a zvítězit 3:2. Espanyol je tak po třech kolech stále bez bodu, Levante má na kontě body čtyři.

V prvním poločase diváci na stadionu Levante příliš atraktivní fotbal neviděli, i přesto však padly dva góly. Espanyol vstoupil do utkání mnohem aktivněji a prakticky po celý první poločas byl lepším týmem. Ze svého tlaku dokázal také vytěžit kýžené branky.

První padla ve 21. minutě. López nacentroval před branku Levante a domácí obránce balón vyhlavičkoval pouze na neobsazeného Samuela Longa, který parádní ranou trefil přesně šibenici branky Levante - 0:1.

O další čtyři minuty později už to bylo o dvě branky. Na rohový kop Fonteho si naskočil Sergio Tejera a hlavičkou zvýšil už na 2:0 pro Espanyol. Domácí obrana byla při bránění této standardní situace velmi špatně postavena a Espanyol toho dokázal využít naplno, zakončující Tejera měl spoustu místa. Levante mělo v prvním dějství jedinou šanci a mohlo jít do kabin za mnohem příznivějšího stavu. V nastaveném čase totiž domácí útočník El Zhar unikl obraně Espanyolu a svou střelu z úhlu poslal do boční sítě branky gólmana Álvareze. Do kabin se tak šlo za stavu 2:0 pro Espanyol.

Ve druhém poločase však viděli diváci ve Valencii naprosto jiný přístup domácích hráčů. Najednou byli hráči Levante všude dříve a začínali se prosazovat do rozhozené obrany hostí. Vyrovnat se domácím podařilo velmi rychle. Gól na 1:2 z pohledu Levante přišel v 54. minutě, balón se po rohovém kopu odrazil k volnému Juanlovi a ten jej umístil přesně k tyči branky Espanyolu.

Hned o dvě minuty později bylo vyrovnáno a Espanyol ztratil dvoubrankové vedení stejně rychle, jako ho získal. Po skrumáži v pokutovém území Espanyolu se k odraženému balónu dostal Christian Lell a povedenou ranou pod břevno srovnal na 2:2. Po vyrovnávacím gólu se zase hra srovnala a bylo vidět, že oba celky nechtějí přijít alespoň o remízový bod. Mírně aktivnější však bylo Levante, ale ze svého tlaku dokázalo vytěžit pouze dvě málo nebezpečné střely ze střední vzdálenosti.

Po delší době bez vážnější šance bylo rušno znovu až v závěru zápasu. V 82. minutě dostal domácí záložník Iborra druhou žlutou kartu a Levante tak dohrávalo o deseti. I přesto dokázalo v poslední minutě nastaveného času vstřelit vítězný gól. Juanlův centr si do vlastní branky srazil Raúl Rodriguez. Espanyol tak hodně nevídaným způsobem utkání prohospodařil a na své první body v novém ročníku Primera Division si bude ještě muset počkat.

Góly: 69. Aritz Aduriz, 75. Markel Susaeta

Athletic konečně ukončil hrůzostrašný start do sezony výhrou 2:0 nad nevýrazným Valladolidem. Stadion San Mames se tak konečně mohl otřásat v základech radostí, nikoli rozčarováním, z výkonu svých hráčů.

Svěřenci Marcela Bielsy sice v prvních dvou ligových kolech inkasovali hned devětkrát, ovšem tentokráte k zápasu přistoupili podstatně zodpovědněji. Až na kratičkou klinickou smrt v podobě hlavičky Oscara Gonzáleze, kterou musel na poslední chvíli zablokovat Iturraspe, domácí utkání ovládali a zaslouženě se dostali do vedení. Na konci prvního poločasu ještě Susaetův pokus skončil pouze na konstrukci brány Jaime Jimenéze, ale po změně stran už obrana Valladolidu neodolala. Opět u toho byl aktivní Susaeta, jehož zblokovaný pokus v 69. minutě přistál šťastně přímo na kopačkách Adurize, který se už nemohl mýlit. Uplynulo sotva pár desítek vteřin a síť v brance hostů se mohla vlnit podruhé, to když si Jaime poradil se střelou Iraoly a z následného rohu trefil Gurpegi opět jen tyč.

Valladolid dokázal odpovědět pouze jednou střelou prostřednictvím Eberta, ale Iraizoz s jeho dalekonosným pokusem neměl vážnější potíže. Ne že by hosté hráli špatně, ale citelně v dnešním zápase chyběl kvalitní zakončovatel. Javi Guerra neměl svůj den a nikdo jiný za něj nebyl schopen zaskočit. Ebertův pokus byl prvním a zároveň posledním projektilem, který mířil na domácí branku za celých 90 minut. Čtvrthodinu před koncem rozptýlil jakékoli zbytky obav Markel Susaeta - jeho kroucená střela z hranice šestnáctky přesně zapadla do pravého horního růžku branky hostů. Jednoznačný muž zápasu po finálním hvizdu přiznal, že se baskickému týmu spadl kámen ze srdce. "Jsou to velmi důležité tři body, navíc potěší i způsob, jakým jsme jich dosáhli. Z počátku visely ve vzduchu pochybnosti, ale se vstřelenými góly přišel i klid. Byl to nakonec dobrý zápas, celý tým se teď může trochu uvolnit."

"Když vidíte všechny ty obdržené branky a zbytečně ztracené míče, na sebevědomí to nepřidá. Ze svého gólu mám velikou radost, ale to nejdůležitější je, že jsme vyhráli," uzavřel Susaeta pozápasové interview na týmovou notu.

Góly: -

Ach, ty penalty. Málo vídaný zážitek mají za sebou fanoušci Raya a Sevilly, hosté totiž neproměnili hned dvě penalty, nedokázali tak využít více než dvacet minut trvající početní převahu a odvážejí si z Vallecana pouze bod za remízu 0:0.

Trápení Sevillistas začalo už v sedmé minutě. Álvaro Negredo si nabíhal do šestnáctky na centrovaný míč, jenže po cestě narazil na Jordiho Amata, ten ho poslal k zemi a hosté kopali první penaltu. K její exekuci se postavil sám kanonýr Negredo, jenž ale trefil jen tyč a dorážející Jesus Navas dokonce branku vůbec netrefil. Negredo se, tentokrát už ze hry, mohl prosadit i o pouhé dvě minuty později, tentokrát ovšem ztroskotal na vynikajícím Rubénovi.

A po Navasově pobídce to byl znovu Negredo, kdo mohl rozvlnit síť, v tomto případě však z dobré pozice trefil jen jediného bránícího hráče Raya, který stál v cestě. Ve dvacáté minutě mohl skóre zápasu otevřít i Manu del Moral, Rubén se však zdál být nepřekonatelný, skvělým zákrokem jednou rukou vytěsnil míč na roh. Když už to hostům nešlo, málem jim krátce před poločasem pomohl domácí obránce Tito, jenž tečoval Rakitićův volný přímý kop tak nešťastně, že divže nepřekvapil Rubéna.

Druhou půli načala vlastně asi první vážnější situace před brankou Palopa, ten si však vedl proti ráně Trashorrase velice dobře. Hosté však byli i nadále o něco aktivnějším týmem a v šedesáté deváté minutě dostali naprosto ideální příležitost uzmout pro sebe všechny tři body. Rakitić se prohnal do velkého čtverce, při snaze obejít domácího brankáře byl Rubénem podražen a byla z toho penalta s pořadovým číslem dva. Gólman Raya navíc uviděl červenou kartu a do brány tak musel náhradník Gimenez. Jenže vůbec nemusel zasahovat, jelikož Rakitić poslal balón mimo tři tyče!

Poslední velkou šanci měl deset minut před koncem normální hrací doby (nastavovalo se šest minut) Botía, hlavou ale zblízka přestřelil. Sevilla tak v zápase, který v naprostém klidu mohla vyhrát rozdílem třídy, pouze remizovala s Rayem 0:0

Góly: 75. Víctor Casadesús

Sobotní hrací den uzavřela výhra Mallorcy nad Realem Sociedad v poměru 1:0. Ostrované se tak mohou dočasně vyhřívat na prvním místě tabulky Primera División se ziskem sedmi bodů. Hosté naopak odjíždějí s prázdnou a minimálně po další dva týdny se budou krčit v dolní polovině tabulky.

Sociedad měl brzy po zahájení utkání blízko ke vstřelení úvodní branky, když se Imanol Agirretxe vysmekl defenzivě soupeře při standardní situaci, ale nedokázal na dlouhou nohu usměrnit míč do sítě. Po zbytek první půle měla více ze hry Mallorca, ovšem brankáře Brava i přesto příliš nezaměstnávala. Brazilská posila Anderson spálila pravděpodobně největší šanci poločasu - po rohu hlavičkoval naprosto neobsazený přímo do Bravovy náruče.

Stejný obraz hry byl k vidění i po změně stran. Patnáct minut před koncem však platonický tlak Mallorcy přece jen přinesl kýžené ovoce a domácí tým se ujal vedení. Márquez, jehož centrované přihrávky byly hrozbou po celý zápas, poslal perfektně načasovaný ostrý míč na hranici malého vápna, kde už Víctor se zakončením neměl sebemenší problém. Radost domácích však mohla mít velmi krátkého trvání, neboť jen chvíli poté byl Anderson donucen zablokovat střelu Prieta přímo na brankové čáře. A protože se neujal ani trestný kop střídajícího Griezmanna, mohli ostrované slavit těsné vítězství a pokračující ligovou neporazitelnost.

To Sociedad odjíždí z Mallorcy s prázdnou, a není tomu tak poprvé. Jedná se již o sedmý ligový zápas v řadě, kdy Estadio Son Moix odolal tlaku baskických hostí a nepovolil jim odnést si více než bod. Když připočteme i výprask Sociedadu v minulém ročníku Copa del Rey 6:1, lze z jejich pohledu bez ostychu označit stadion na Baleárských ostroveh za opravdovou pevnost.

Góly: 6. Riki - 26. Abdelaziz Barrada

Staronový účastník španělské nejvyšší soutěže Deportivo La Coruňa i nadále drží letošní neporazitelnost. V domácím zápase s Getafe galicijský tým remizoval 1:1 a se ziskem pěti bodů může spokojeně načít reprezentační pauzu.

Deportivo vstoupilo do zápasu lépe a hned po šesti minutách se ujalo vedení. Prosadil se Riki, který dříve působil dvě sezony právě v Getafe. Očividně má svého bývalého zaměstnavatele dobře přečteného - touto brankou se zapsal do listiny střelců ve vzájemných zápasech již počtvrté. Netrvalo však dlouho a bylo srovnáno. Brankář Aranzubia sice dělal, co mohl, když dvakrát úspěšně zasáhl proti střelám Colungy, ovšem na samostatný únik po rychlém brejku již neměl nárok. Druhý a zároveň poslední gól zápasu tak vstřelil ve 26. minutě Abdelaziz Barrada, autor vítězné branky v předchozím kole proti Realu Madrid.

Přestože se Depor celý zápas všemi silami snažili získat tři body, byla z toho nakonec pouze remíza. Ani Bruno Gama ani Riki opakovaně nedokázali Moyu v brance hostí překonat podruhé, na druhé straně stojí za zmínku pokus střídajícího Gavilána. Dělbou bodů se tak potvrdila dlouhodobá statistika, z níž je jasně patrný komplex domácích z madridských klubů. Z posledních devíti zápasů proti celkům pocházejícím z hlavního města Španělska dokázalo Deportivo získat pouhé dva body. Výsledek střetnutí s Getafe tak zaokrouhlil čísla na pouhé tři vydřené body z třiceti možných.

Góly: 56. Ignacio Camacho

Tři zápasy, tři vstřelené góly. Běžně by to stačilo dejme tomu na dvě remízy a porážku, s trochou štěstí tři body. Ne tak Málaze, která se "pyšní" právě touto bilancí, na druhou stranu ovšem pouze jedinkrát inkasovala a se sedmi body prozatím vévodé španělské lize. O vítězství na půdě Zaragozy tentokrát rozhodl záložník Ignacio Camacho.

Zase přišlo rozhodnutí až ve druhém poločase. Ne snad tedy až šest minut před koncem, jako v případě Olingy a úvodního kola Primery, Zara měla čas na odpověď, ta ale nepřišla. Mimochodem, Olinga se i tentokrát postavil osamocen na hrot útoku účastníka Ligy mistrů. V šestnácti letech! Fabrice Olinga Ossono, jak zní jeho celé jméno, byl sice dnes střídán už o poločase Javierem Saviolou, novou posilou Málagy, přesto znovu znamenal pro soupeře nebezpečí. U rozhodující trefy však už nebyl, tu vstřelil Camacho hlavou po rohu Elisea.

První pětačtyřicetiminutovka byla velmi vyrovnaná a také až nevídaně nezáživná, oba týmy se snažily hlavně neudělat jakoukolib sebemenší chybu. A to se také dařilo, tedy s výjimkou jednoho jediného momentu, kdy se hostující obrana nebezpečně otevřela a využít toho mohl Romaric, jenže z gólové pozice přestřelil. Jinak lze z první půle okomentovat snad už jen několik méně zajímavých situací, jako třeba pokus Wilcheze, který s poklidem lapil Caballero, a dvě střely Elisea, se kterými však pro změnu neměl výraznější potíže Roberto.

Ani po přestávce se obraz hry příliš nezměnil, stále se bojovalo převážně o střed pole a šancí bylo k vidění pomálu. Za vše asi hovoří statistika, podle které mohli diváci za celých devadesát minut sledovat pouhých sedm střel na branku. Jedna z nich se však přeci jen ujala. Přišlo to v padesáté šesté minutě, kdy si na Eliseův rohový kop naskočil záložník Ignacio Camacho a hlavou rozhodl.

Domácí kouč Manolo Jimenez reagoval hned trojím rychlým střídáním, ovšem největší šanci závěru zápasu i tak měla Málaga, když Saviola nevyužil možnost prvního gólu ve svém novém působišti a minul. Zaragoza si zvládla vypracovat několik standardních situací, k přímému ohrožení Caballerovy svatyně to ale nevedlo. Málaga se tak minimálně do zítřka posunula na první místo ligové tabulky, Zaragoza zůstává tříbodová.

Góly: 69. Iago Aspas, 90+3. Mario Bermejo

Do třetice všeho dobrého, přesně to si po dnešku mohou říct v Celtě Vigo. Právě na třetí pokud totiž Celestes získali své první body v sezoně, když doma porazili Osasuna 2:0. To hosté naopak ani napotřetí nebodovali a i přes solidní výkony zůstávají na dně tabulky bez bodu. O osudu utkání rozhodla branka Aspasa z devětašedesáté minuty, výhru Celty pak v nastavení pojistil Bermejo.

Po úvodní desetiminutovce, která se nesla ve znamení vzájemného oťukávání a zjišťování toho, s čím by vlastně mohl vyrukovat soupeř a co si ten který tým může dovolit, se konečně začalo hrát. A během minuty se už mohly radovat obě strany, nejprve zahrozili domácí, jenže Bermejo tváří v tvář Andrési Fernándezovi neuspěl. Na druhé straně si do vápna na skvělý centr Lamaha z levé strany naběhl Joseba Llorente, své gólové zakončení z minulého zápasu proti Barceloně ovšem nezopakoval, trefil jen břevno domácí svatyně.

V pětadvacáté minutě našel De Lucas v šestnáctce úplně volného Aspase, který mířil přesně k tyči, Fernández však vytáhl fantastický zákrok a jednou rukou dokázal míč vytěsnit mimo tři tyče. Do konce poločasu už mnoho zajímavého k vidění nebylo, nejvíce vzruchu tak zřejmě zařídil Sisi svým pokusem, za který by se jinak určitě nepochválil.

Stejný hráč si už o velký kus lépe vedl krátce po návratu ze šaten, Javi Varas ale v bráně domácích zapracoval velmi jistě a balón zkrotil. V šedesáté deváté minutě Celta do té doby vyrovnané klání strhla na svou stranu. Augusto Fernández se na pravé straně elegantně proháčkoval kolem dvojice soupeřů, dopravil do vápna zajímavý centr a Iago Aspas si už věděl rady - hlavou překonal Andrése.

A jestli Osasuně zbyla nějaká naděje na obrat i po této trefě, zmizela sedm minut před koncem normální hrací doby. To si totiž Arribas nešetrně vyšlápl na Bermeja, uviděl druhou žlutou kartu a musel předčasně do sprch. A Celestes v závěru přidali ještě definitivní pojistku svého tříbodového zisku, Toni našel v jasné gólové pozici Bermeja a ten zakončil přesně k pravé tyči. Celta porazila Osasuna 2:0 a odrazila se do středu tabulky, hosté zůstávají u dna.