Téma: Eurozápisník 2020

Byť takřka celý neutrální svět už dopředu alespoň vlažně přál Dánům, první anglická finálová účast od zlatého, dokola připomínaného roku 1966 mohla být alespoň pěkným příběhem mužstva sympatických individualit, které bylo donedávna jistou bigotní elitou země ostře kritizováno, aby se za něj teď ta samá elita ráda stavěla. Místo toho se však řeší vše kolem...  

Álvaro Morata si nemohl pomoci a navázal na své doposavadní schizofrenické působení na Euru. Nejprve zařídil prodloužení, poté neproměnil rozhodující pokutový kop. A italským barům záhy nedominovalo jméno Manciniho či Jorginha, nýbrž právě španělského "miláčka" (cizích davů)...  

Dánský výběr už byl na ten český příliš, a tak se fotbalisté se lvem ve znaku se šampionátem loučí po čtvrtfinále. Na seveřany narazí Angličané a dotvoří tak čtyřku semifinalistů, která — shodou náhod či nikoliv — veškeré své skupinové zápasy odehrála v domácím prostředí...  

A tak švýcarská penaltová kletba úplně dočista nezmizela. Po perfektním rozstřelu s Francií se tentokrát Švýcaři podíleli na jednom z těch nejhorších v živé turnajové paměti a po hrdinném vzdorování favorizovaným Španělům jsou ze šampionátu venku. Italové postupují přes Belgii svým klasickým stylem: atraktivní, kreativní vpředu, rozevření a naivní při bránění vedení...  

Zuřivě medializovaná "bitva století" mezi starými rivaly z Německa a Anglie nakonec dle očekávání utnula ofenzivní jízdu, kterou doposud celé osmifinále představovalo, a přinesla uspávací bitvu dvou systémů se třemi stopery. Výjimečně se ovšem za balonem sice opět honilo 22 mužů, ale na samém konci k radosti Garyho Linekera tentokrát nejásali Němci...  

Kde jsou všichni, Holle? - Jsou mrtví, Dejve. - Ale kdo? - Všichni, Dejve. - Có, i Portugalsko? - Všichni jsou mrtví, Dejve. - A co Chorvatsko? - Je mrtvé. Všichni jsou mrtví, Dejve. - Francie ale né, že jo? - Všichni jsou mrtví, DEJVE...  

Před výkopem ulicím Budapešti dominoval několikakilometrový oranžový průvod vedený tradičně zbarveným double deckerem. Po závěrečném hvizdu se už ulicemi hlavního města Maďarska především linul sebeironický, ne-li skromný pokřik "dva nula je dobrej výsledek". Češi to dokázali, poprvé od čtvrtfinále Eura 1996 s Portugalskem zaskočili v normální hrací době vyřazovacího zápasu favorita, a teprve podruhé v utkání o vše vstřelili dvě branky...  

Přesně po 25 letech a dvanácti dnech se na anglickém pažitu opět prosadil Chiesa, tentokrát "nezvaný host” Rakušanů. Na Enricovu čtvrtstoletí starou trefu v Liverpoolu tentokrát v Londýně navázal jeho syn Federico, a nasměroval tak Itálii do vydřeného čtvrtfinále. O pár hodin dříve se prvními čtvrtfinalisty stali naopak spíše nečekaně suverénní Dánové...  

Skupina F nabídla neutrálnímu fanouškovi větší drama, než by si kdy mohl přát. Ještě po necelé hodině hry postupovalo Maďarsko z druhého místa, zatímco Portugalsko bylo poslední. Nakonec si obě mužstva pozice prohodila. V "éčku” si Poláci vykopali dvougólovou díru, z níž se už vyhrabat nestihli...