Primera Division - souhrn 7. kola

Góly: 38. Juan Rodríguez

Deportivo La Coruňa cválá do evropských pohárů. Galícijský výběr předčil v souboji o špičku tabulky oslabené andaluské mužstvo a vyrovnal jeho bodovou bilanci. Rozhodla o tom úchvatná branka Juana Rodrígueze.

Střetnutí Deporu a Sevilly nabídlo zajímavé a zejména vyrovnané utkání. Ačkoli vstupoval domácí celek do klání jako mírný outsider, po dobu celého utkání měl převahu v poli i v pokutovém území, dobře kombinoval a držel mičudu na svých kopačkách. V první vážnější šanci se ovšem objevil alespoň příslušností andaluský hráč, jmenovitě Renato. Tak jako jeho následovníci i on se trápil v zakončení, tentokrát přestřelil.

Uběhla polovina prvního dějství, když si Frédéric Kanouté připsal na vrub první spálenou šanci. Adriano mu sice dobře naservíroval míč, ale obávaný kanonýr jako jeho kolega před tím nezacílil, přestřelil. Po půlhodině hry zvýšilo obrátky i Deportivo, z čehož nakonec rezultovala i rozhodující branka utkání.

Filipe dlouhatánským nákopem sice nenašel svého spoluhráče, ale stopera Fernanda Navarra, který fatálně selhal při odkopu míče, jež naservíroval Juanu Rodríguezovi. Tento osmadvacetiletý středopolař merunu zpracoval, lehce ji předkopl a vymetl ránou letící světelnou rychlostí všechny pavouky a ostatní havěť z šibenice Varasovi svatyně. To byl panečku gól!

Vyburcovaných domácích hráčů najednou bylo celé hřiště a draly se za další trefou. Tu měl na kopačce mexický reprezentant Andrés Guardado, ale jeho střela jen těsně nezopakovala dráhu Rodríguezovi pumelice. Těsně před poločas ukončujícím hvizdem přišla další skvělá šance na zvýšení náskoku. Krásný centr do šestnáctky sice Riki výborně umístil, ale k dokonalosti přebýval výborný reflexivní zákrok Varase.

Po obrátce se hosté probudili z šoku a několikrát ohrozili branku Daniela Aranzubíi. Na tomto třicetiletém brankáři si již v padesáté minutě vylámal zuby kanonýr Álvaro Negredo. Jenže poté přišel útlum, a to jak ze strany domácího Deporu, který neměl problém uhlídat bázlivé útočníky soupeře, tak ze strany Sevilly, jejíž hráči jako kdyby ztratili chuť připravit svému soupeři krušné chvíle.

I přesto si hosté vytvořili ještě dvě zajímavé vyrovnávací příležitosti. V té první se zjevil Julien Escude, ale jeho hlavička mířila opět jen nad branku. Poslední nadějí byla šance Fréderica Kanoutého, který ale nedosáhl na přihrávku Renata. Zápas tak skončil těsnou výhrou domácího mužstva, jehož současná pozice vypovídá o perspektivní a tvrdé práci a nekonečné píli tamního vedení a zejména kouče Lotiny, jenž se ukázal jako výtečný stratég a sestavil mužstvo, které může pomýšlet na evropské poháry. Nicméně totéž platí i o jeho protějšku Manolu Jimenézovi.

Góly: 13. Raúl, 18. Raúl, 45. Marcelo, 79. Gonzalo Higuaín - 29. Nauzet Alemán, 53. Marquitos

Real Madrid přichystal svým fanouškům alespoň nepatrnou náplast za předchozí nepovedený duel v Seville a porazil, byť po ne zrovna ideálním výkonu co se defenzívy týče, v letošní sezóně tápající Valladolid. Ať už byl zápas jakkoli kvalitní, mohli jsme vidět šest přenádherných branek.

Mírnou aktivitu domácí Real Madrid vyjádřil již po třinácti minutách, když se Esteban Granero bezvadně uvolnil na pravém křídle, poslal míč na nabíhajícího Raúla, který na hranici malého čtverce poslal míč patičkou do sítě. Na tuhle parádní branku navázal hned v osmnácté minutě. Další rychlou a pohlednou křídelní akci zakončil přesnou přihrávkou výtečně hrající Marcelo, který zavřel ústa kritikům, když vybídl Raúla k druhé brance. Španělská fotbalová legenda se v pokutovém území málokdy mýlí, Real si užíval pohodových fotbalových chvil.

Vedení Real Madrid uklidnilo natolik, že přepustil uzdu Valladolidu. V prvních dvaceti minutách hrál hostující celek velmi špatně jak v defenzívě, tak ofenzívě a nevytvořil si žádnou výraznější příležitost. Jenže po druhé inkasované brance začal vystrkovat růžky. Z snahy o snížení náskoku rezultoval faul na hranici pokutového území, který vybraným způsobem zakončil Nauzet Alemán. Byla to perfektní šibenice, ukázkový gól.

Mendilibarovi svěřenci poté byli blízko blizoučko vyrovnání, ale Cézar Arzo svou hlavičku po rohovém kopu nedokázal usměrnit do sítě Casillasovi branky. Opaření domácí se nakonec vyhrabali z momentálního herního srabu a i díky dobře hrajícímu Rafaelu van der Vaartovi opět pohrozili Jacobovi a celému týmu Valladolidu.

Na poslední minuty prvního dějství si nechal svůj vrcholný kousek Marcelo. Po posledním duelu kritizované brazilské levé křídlo ukázalo, že je v základní jedenáctce Pellegriniho výběru právem. I s míčem si to ze své strany nasměroval do středu hrací plochy, odkud ač obtěžován dotěrnými obránci dokázal vyslat svým béčkem parádní projektil, který skončil v síti bezmocného Jacoba Sanze. Úchvatnými brankami nasycení fanoušci Blancos již vyhlíželi druhou půli.

Po obrátce čekalo domácí fans nemilé překvapení. V dvaapadesáté minutě využil přenádherné přihrávky Diega Costy Marquitos, který bez větších potíží zacílil přímo k pravé tyči Casillasovi branky a vztyčil překážku do cesty Realu Madrid za třemi body.

Odpověď Merengues přišla až po dalších dvaceti minutách obléhání Sanzovi branky. Postaral se o ní argentinský kanonýr Gonzalo Higuaín, ale nemalou zásluhu na ní má Xabi Alonso. Španělský reprezentant poslal z vlastní poloviny překrásnou kolmici na nabíhajícího Higuaína, který se s míčem dostal k růžku malého čtverce, odkud nádherně přeloboval vyběhnuvšího Jacoba Sanze.

O chvíli poté odešel za potlesku tribun hrdina úvodních okamžiků, ba celého duelu Raúl. Šanci na snížení a zdramatizování duelu měl sice výtečně hrající Costa, ale v poslední chvíli zaskočil za Casillase obránce Raúl Albiol.

Fanoušci Realu Madrid i Valladolidu jistě odcházeli spokojení, neboť jim jejich miláčci připravili půltucet nádherných branek a relativně i hezkou a dívatelnou podívanou. Blancos budou čekat na případné zaváhání Barcelony. Pakliže se tak nestane, přepustí dosavadní první pozici právě svému úhlavnímu nepříteli z Katalánska. To poněkud méně slavný Real má opačné potíže. Podle dosavadních výkonů lze usuzovat, že Valladolid boj o udržení se v La Lize nemine.

Góly: -

Valencia s Barcelonou v divokém zápase nedokázaly vsítit branku a dělení bodů se dá považovat za spravedlivé. Domácí překvapili Katalánce výborným presingem a v prvním poločase byli lepším celkem. V druhé půli už však Mestalla nabídla vyrovnanější podívanou a Barca nakonec sahala i po třech bodech.

Aktivní napadání ze strany Netopýrů se ujalo velmi rychle, už v druhé minutě přinutili Barcelonu k chybě, z níž vyplynula obrovská šance Pabla Hernándeze, kterou však zlikvidoval Victor Valdés. Na druhé straně málem reagoval Keita, ale César byl u balónu dříve.

Úvodní půlhodina nabídla neobvyklý pohled na neustále chybující Barcelonu, jejíž hráči ztráceli jeden míč za druhým. Jen jistá křečovitost ve finální fázi nedovolila Valencii skórovat. Domácí těžili z velké rychlosti Maty se Silvou, ale za absenci klasického zakončovatele platili neschopností využít získané balóny.

Blízko ke skórování byl Mata, ale Victor Valdés výborně vyběhl a sebral španělskému reprezentantovi tvořící se tutovku. Barca nebyla schopná dostat se do hry. Xavi nebyl v nejlepší formě, Messi na pozici falešné devítky zcela neviditelný a Ineista s Pedrem také stáli mimo hlavní dění.

Nutno ovšem dodat, že ani Los Ches neměli žádné další stoprocentní příležitosti, a když Ineista tváří v tvář Césarovi cestu do sítě nenašel, šlo se do kabin za stavu 0:0.

Svěřenci Josepa Guardioly se po návratu z kabin probrali, ale to rozhodně neznamená, že by už Valencia neměla co nabídnout. Po prvích pokusech Messiho a Xaviho a obrovské příležitosti Pedrita, kterého ke skórování vyzval Xavi, domácí ještě zabrali a sahali po gólu. Mathieu mířil těsně vedle, Pablo Hernández parádním pokusem z půlky hřiště pořádě vystrašil Victora Valdése, jenž však stačil vyrazit na roh.

V 70. minutě měl na kopačkách vedoucí gól David Silva poté, co domácí využili, že Barcelona přestala hrát poté, když na zemi ležel Dani Alvés. Svůj tým opět zachránil skvělý Valdés.

A jelikož se neujala ani žádná další z šancí, rozešli se po dlouhých letech oba soupeři smírně bez branek.

Góly: 68. Edinho - 39. Domingo Cisma, 40. Fernando Soriano

Almería dosáhla na hřišti Málagy prvního vítězství na půdě soupeře. Zaslouženého.

Dosáhla toho dvěma góly v jedné minutě od Dominga Cismy a Fernanda Soriana. Domácí Edinho v druhé půli už jen snížil. Almería se do soupeře obula hned od začátku, hrotový útočník Piatti ale střílel nepřesně, proti Ortizovi skvěle zasáhl Munúa. Málaga odpověděla trestným kopem Dudy a hlavičce Weligtona, ale Diego Alves byl připraven. Pár minut se hrálo ve středu hřiště bez šancí, ty přišly zase až po půlhodině hry, šanci domácího Dudy ale zmařil Alves, na druhé straně zase zasáhl Munúa proti hlavičce Piattiho. Aktivní Duda střílel i v další šanci nad, do vedení šla ale Almería. S Piattiho levačkou si Munúa ještě poradil, proti trestnému kopu Cismy po faulu Benachoura na Crusata byl ale krátký. A o minutu později si na přesný pas Piattiho naběhl Soriano a bylo to už 0:2!

Do druhé půle poslal domácí kouč López Muňiz do hry Luqueho a Bahu. A přišly možnosti Málagy, Xavi Torres střílel nad, stejně jako na druhé straně z trestného kopu Chico. Almería mohla přidat o třetí gól, Pablo Piatti trefil pravačkou tyč Munúovy branky. Málaga se mohla radovat až v 68.minutě, když po přihrávce Bahy skóroval přízemní střelou Edinho. Almería ale neubrala na aktivitě, další velkou šanci Ortize ale zneškodnil Munúa. Na výsledku se už nic nezměnilo, Málaga už šest zápasů čeká na další vítězství.

Góly: 22. Francisco Pavón, 33. Javier Arizmendi - 81. Mohamed Tchité, 85. Óscar Serrano

Real Zaragoza si nechal uniknout mezi prsty tři body a kvůli špatné koncovce utkání jen remizoval s Racingem Santander 2:2. Lví podíl na tomto skvostném vyrovnání má již v minulém duelu výtečně hrající Óscar Serrano.

První poločas byl ve znamení tlaku mírného favorita utkání, tedy Zaragozy. Ta svého soka nepustila do žádné větší šance, můžeme s trochou ironie říci, že jediným, kdo pošlapal trávník v šestnáctce před domácí brankou, byl brankář Carizzo. Domácí hýřili pohybem, snažili se kombinovat, což se jim vcelku dařilo, a vysílali na brankáře Toňa jeden projektil za druhým. Žádná dalekonosná rána se nakonec neujala, branky přišly díky důrazu v pokutovém území.

Té první se dočkal po dvaceti minutách hry Francisco Pavón. Dokázal se výtečně zorientovat ve skrumáži po standardní situaci a přesně zacílit, ačkoli se k němu dostal míč poněkud šťastně a díky nedůrazu santanderské obrany.

Po půlhodině hry to bylo již o dvě branky, tentokrát se stal středem pozornosti kanonýr Arizmendi, který neměl potíž zacílit z malého čtverce, i když musel vynaložit hodně síly a důrazu na to, aby přetlačil svého obránce. Psí podíl na této brance má zpoza šestnáctky přihrávající Lafita. Domácí byli i v dalším průběhu první půle mnohem aktivnější, prezentovali se několika dobrými střeleckými pokusy a dalšími šancemi, ale zvýšit náskok nedokázali.

Mandía své svěřence asi pořádně propleskl, neboť se vrátili na hřiště jako vyměnění. Rozehrál se Lacen, Serrano, Tchité, celý Racing. Hra se výrazně vyrovnala, domácí již nehráli prim. Svá mužstva drželi výtečně chytající brankáři, zkušení Carizzo a Toňo. Ačkoli bylo zajímavých příležitostí dost a dost, přejděme rovnou ke klíčovým okamžikům nejen druhého dějství, ale i celého klání.

Deset minut před koncem ještě světelná tabule hlásila do světa slibné vedení 2:0 pro své miláčky, ale o minutu později přišel první zásah do domácí sítě a změna stavu. Přetažený rohový kop našel v pokutovém území Tchitého, který míč poslal k tyči. Technik měl rázem dost práce, odpočinek mu však v posledních minutách nebyl přán.

Neuběhlo ani pět minut a přišlo možná kruté, ale práci v druhém poločase zasloužené vyrovnání Racingu Santander. Hrdinou hostů se stal Óscar Serrano. Prošel středem hřiště i přesto, že byl několika hráči atakován a málem obrán o míč, dostal se až na hranici pokutového území odkud krásnou ranou do přes lehce vyběhnutého Carizza vyrovnal. Krásná ukázka dravosti, síly a přehledu.

V závěru utkání již žádná šance nepřišla. Ti pozornější jistě ve statistikách objeví červenou kartu Ponzia, ale ta neměla pro vývoj utkání žádný výrazný vliv. Remízu může Zaragoza považovat jako ztrátu, ale v kontextu celého utkání jde o zasloužené rozuzlení tohoto mače.

Góly: 30. Julio Álvarez, 52. Aritz Aduriz, 70. Aritz Aduriz - 79. Juan Ángel Albín

Real Mallorca jednoznačně předčil svého soka z Getafe a potvrdil, že se mu letos doma velmi daří. O přesvědčivém vítězství rozhodl někdejší hráč Athleticu Aritz Aduriz. Tento kanonýr ve středních letech se dostal mezi sebranku nejlepších střelců španělské nejvyšší soutěže, po bok takových hvězd jako Lionel Messi či Cristiano Ronaldo.

Utkání otevřel dvojicí šancí pro změnu hostující kanonýr Roberto Soldado, ale střelecká forma se ho držela jen první utkání. Od té doby střílí tenhle kdysi nadějný španělský forward jen slepými. I přesto byl útočník hostí velmi aktivní, ale počínal občas si počínal až moc ukvapeně. Dobře hrál i Dani Parejo, který byl autorem několika slibných přihrávek, které však hosté nedokázali využít.

Baleárský klub ofenzivně mlčel. Až náhle jako sníh na poušti se objevil před brankou Alvaréz a trochu se štěstím poslal domácí celek do vedení. Velmi mu pomohl i hostující obránce, který před tím neštastně zasáhl míč, jenž si to namířil do tyče, od níž se dostal k Alvarézovi. Záhy mohl přidat druhou branku Casadeus, ale Ustari byl proti.

Další pro potřeby čtenářů zajímavé momenty přišly po obrátce. José Carlos Nunes poslal nazdařbůh nákop do pokutového území, kde si za nečinnosti hostujících obránců zpracoval míč ostrostřelec Aduriz a prostřelil bezmocného Ustariho.

Tentýž útočník se prosadil i v dvaasedmdesáté minutě. Další fatální nedostatky v obraně hostí potrestala dvojice Gonzalo Castro (přihrávající) a Aritz Aduriz (ukopnuvší se) třetí pojišťující trefou, která znamenala konec nadějí a uklidnění pro domácí mužstvo, které polevilo a nechalo si v závěru utkání dát jednu branku. A byla to pěkná branka.

Soldado byl faulován na hranici pokutového území, jeho spoluhráč Albín pěknou ranou upravil skóre na konečných 3:1 z pohledu domácího mužstva. Mallorca okupuje po sedmém kole parádní a nečekané páté místo, což je do velké míry dáno tím, že je doma stoprocentní. Manzanova jedenáctka mě tak přesvědčila, že fotbal je do jisté míry logický (viz preview).

Góly: 42. Mario Bermejo, 79. Antoñito - 17. Robert Pirès

Oslavné chorály ještě nyní zní v ulicích andaluského města Jerez. Tamní Deportivo totiž dokázalo poprvé v historii španělské nejvyšší soutěže zvítězit. Odnesl to kdysi slavná a pohledně hrající Žlutá ponorka, do které i po sedmé bitvě notně zatéká. Alarm hvízdá ostošest, situace se zdá býti kritická. Dostanou námořníci nového kapitána, anebo důstojník Ernesto Valverde ve své funkci setrvá?

Hosté přijeli na Chapín s touhou odrazit se k lepším zítřkům a porazit jerezské bojovníky. A když mírnou převahu z úvodu vyjádřili i brankou veterána Roberta Pirése, zdálo se, že je vše na dobré tříbodové cestě. Jenže houževnatě a srdnatě se rvoucí hráče Xerezu není radno podceňovat. I přesto, že se domácí nedostali do kdovíjak silného tlaku, dokázali otočit vývoj utkání ve svůj prospěch.

Tato výhra může mít v konečném účtování cenu zlata a napovídá, že loňský vítěz Segundy nemusí být soupeřem, na němž si každý zkušenější sok smlsne.

Již sem připomínal branku někdejšího francouzského reprezentanta. Právě ona byla nejzajímavějším okamžikem první dvacetiminutovky, v které hosté svého hostitele lehce přehrávali. Branku sice vstřelil Robert Pirés, ale převelkou zásluhu na ní má Joseba Llorente a Javi Venta. Druhý jmenovaný poslal prvnímu překrásnou kolmici do pokutového území, načež Llorente poslal na malé vápno nechytatelnou přihrávku na nabíhajícího Pirése, který nemohl dělat nic jiného, než vstřelit branku.

Domácí, kteří byli do těchto chvil neškodní jako batole, se po inkasované brance osmělili k několika pokusům, ale většinou Diega Lopéze neohrozili. Villarreal byl sice nebezpečnější a měl ze hry, nicméně taktéž nedokázal překonat s přehledem chytajícího Renana Brita.

Vyrovnávací branky a klíčového okamžiku utkání jsme se dočkali tři minuty před koncem prvního dějství. Ábel Goméz poslal přesný rohový kop na hlavičku Bormeja, který nedal Lopézovi v malém vápně šanci. Byla to velká chyba hostující obrany.

Po obrátce byl Villarreal opět aktivnější, kombinoval a hlavně střílel z kterékoliv pozice. Nejprve se zastřeloval Senna, poté Llorente či Nilmar (po brejku trefil dokonce tyč), ale všichni ztroskotali buďto na vlastní nemohoucnosti přesněji zacílit, nebo na skvělém Renanu Britovi.

Xerez se alespoň trošku probudil po dvaceti až pětadvaceti minutách druhé půle, ale jak historický hrdina domácího mužstva Emiliano Armenteros brankáře hostí nepřekonal. Nakonec to však byl Xerez, který za Diegem Lopézem rozvlnil síť, a právě španělský brankář měl na brance nemalý podíl.

Jeho nerazantní odkop zpracoval zachytil Armenteros, který lehce potáhl a přeloboval vyběhnuvšího brankáře Lopéze, čímž dostal do varu nejen své kolegy, ale i fanoušky na tribunách, kteří div, že nezbořili ochozy. V závěru utkání se šel předčasně osprchovat Gonzalo, čímž jednoznačně demonstroval svou současnou formu a rozpoložení. V loňské sezóně pořádná masivní hora, letos bortící se pískovcová skalka.

Xerez se rázem vyšvihl ze dna tabulky a přepustila místo Žluté ponorce, která by se na dně oceánu La Liga měla cítit jako doma, ale určitě by tuto pozici ráda přepustila.

Góly: 11. Iván Alonso, 60. Iván Alonso - 15. Alejandro Alfaro

Espanyol porazil v domácím prostředí Tenerife, dvěma góly se o to zasloužil Iván Alonso, který tím tak trochu zastínil aféru jiného forwarda Raúla Tamuda.

Tamudo by podle slov kouče Pocchettina už neměl za Espanyol nikdy nastoupit. Vítězství bylo těžce vybojované, byl to čtvrtý zápas katalánců na novém stadion Cornella kam se v létě tým přestěhoval od Montjuicu. Tenerife zůstává i nadále bez bodového zisku ze hřišt soupeřů. Domácí začali lépe, Moisés ale střílel nad branku, pokus Ivána Alonsa skvěle chytil gólman Aragoneses. O tři minuty později už Espanyol vedl. Alonso si naběhl na přihrávku Callejona a poslal svůj tým do vedení. Brzo ale bylo vyrovnáno. Alfaro napřáhl zdálky a po Kameni v brance zachyboval. Bylo to 1:1.

Do konce poločasu pomohl hráčům Tenerife břevno a také další zákrok gólmana. Aragoneses se vytáhl při další střele Alonsa a především hlavičce Callejona. Břevno zase pomohlo při trestném kopu Pareji. Do druhé půle vstoupilo aktivněji Tenerife. Volej Alfara šel ale vedle, další šanci stejného hráče zmařil Kameni. A hosté za tyto nevyužité šance zaplatili, do vedení šel totiž opět Espanyol. Po křídle utekl Marqués a Iván Alonso už jen snadno blízka doklepával. Skóre se neměnilo už ani při akci domácího verdú, svěřenci kouče Pocchettina si tak připsali třetí vítězství v sezoně.

Góly: 81. Gaizka Toquero - 65. Miguel de la Cuevas, 77. Miguel de la Cuevas

Na začátku bylo Bilbao aktivnější, ve druhé minutě střílel zdálky Gurpegi, ale míč šel okolo levé tyče do zámezí. Před Toquerem ukopl míč vybíhající gólman Juan Pablo, centr na hlavičkujícího Toquera byl příliš vysoký. Hrálo se za mírné převahy Bilbaa, ale bez dalších brankových příležitostí. Pak ve 27.minutě pronikl okolo obránce do šestnáctky domácí Susaeta, servíroval míč nabíhajícímu Llorentemu, ale toho pokryl Rivera.

Další hlavička Toquera už byla nebezpečnější, když přeskočil Arnolina, ale nevtěsnal míč mezi tyče. Na druhé straně měl míč na dlouhou nohu ve vápně Barral a ze zakončení tak nebylo nic. Domácí měli ještě jednu šanci v nastaveném čase první půle, křížný centr vápnem hledal hlavu nabíhajícího Susaety, ale ten na míč nedosáhl. Bilbao bylo v první půli jasně lepším týmem, z letargie občas probral domácí obránce jen útočník Gijonu Barral, ale i tak byl výkon hostí v první půli špatný.

V druhé půli nejprve slabě hlavičkoval na branku soupeře domácí Javi Martínez, před opačnou brankou pálil tvrdě de las Cuevas, ale těsně minul branku. V dobré situaci minul míč ve vápně zase domácí Etxeita. Hosté byli oproti prvnímu poločasu aktivnější, ve své šanci neuspěl Diego Castro, po nafilmovaném pádu Barrala mohli navíc zahrávat trestný kop ve velmi dobré vzdálenosti. A Miguel de las Cuevas se trefil pěknou střelou do šibenice, gólman Iraizoz neměl žádnou šanci. Gijon vedl na San Mamés, kde naposledy vyhrál v roce 1991, o jeden gól - 1:0! Bilbao se snažilo vyrovnat, v 75.minutě střílel nad z voleje Toquero.

Místo vyrovnání ale přišla pro domácí další studená sprcha. Přišel brejk Gijonu, de las Cuevas si zcela sám po levé straně naběhl na pas Biliče a táhlou střelou překonal Iraizoze podruhé. V 80.minutě vrátil Basky do zápasu Toquero. Centr Gabilonda ho našel přesně a Toquero ťukl hlavou míč přesně k tyči, ale překvapivé výhře Gijonu to už nic nezměnilo.

Góly: 4. Walter Pandiani, 27. Walter Pandiani, 30. Carlos Aranda

Osasuna udělila Atléticu Madrid další z mnoha lekcí kopané. Tu dnešní vedl promovaný fotbalový kulometčík pan Walter Pandiani, který svěřence klidného Ábela Resina popravil již do poločasu, ve kterém hostitelský výběr předčil Atléti vysoko 3:0 i díky pojišťující trefě konečně Carlose Arandy, jenž snad konečně nazul střelecké kopačky.

Camachovi muži vlétli na hosty s vervou a již po čtyřech minutách šli do vedení. Javi Camuňas po rychlé křídelní kombinaci pozdravil Luíse Pereu a odcentroval do pokutového území. Zde svedl Tomáš Ujfaluši nelítostný souboj s gravitační silou a nechal proletět míč na zadní tyč nabíhajícího Waltera Pandianiho, který rybičkou poslal míč do sítě.

V sedmé zachránil své spoluhráče César Azpilicueta, jenž na poslední chvíli zabránil tomu nejhoršímu, tedy inkasované brance. Na druhé straně se o deset minut později dostal Walter Pandiani do rychlého úprku vstříc Sergiu Asenjovi, jenž na poslední chvíli sebral míč zpod noh pamplonského střelce. Před půlhodinou hry byl již španělský mládežnický reprezentant bezmocný.

Hostující defenzíva urobila další z nepřeberného množství chyb a potvrdila v tomto směru svou naprostou výjimečnost a rozmanitost. Tentokrát jakoby si nevšimla, že Osasuna osobou Francisca Puňala rozehrála přímý volný kop, na který si naskočil nikým neobtěžovaný Miguel Flaňo, jehož prvotním úmyslem sice bylo trefit branku, ale určitě se nezlobil, že nalezl na malém čtverci svého nehlídaného spoluhráče Waltera Pandianiho, který bez potíží překonal Sergia Asenja.

Tenhle mladíček v brance Atlética se mohl zbláznit, pod podobně pracujícím defenzivním blokem si každý brankář zachytá více, než je zdrávo. V rozmezí třiceti sekund si připsal dva perfektní zákroky, načež tím druhým odvrátil míč jen k Arandovi, který neměl potíž dorazit míč do odkryté svatyně. Domácí využili dalšího z okének v defenzívě hostí a bez slitování jej potrestali.

Osasuna byla při chuti a jen taktak, že nepřidala čtvrtou branku. Proti byla jediná jistota v dresu Atlética Madrid, Sergio Asenjo. Po obrátce se domácí vezli na pohodové vlně svého náskoku a neměli potřebu nikam spěchat. Trošku zvolnili tempo, i přesto se několikrát dostali do zakončení. Všímavější jistě zjistili, že se žádná z střel a šancí neuvedla. Totéž platí i o příležitostech Rojiblancos. Je potřeba pochválit brankáře Osasuny Ricarda, který dvakrát skvělým způsobem vyčapal agilního, avšak nikým nepodpořeného Kuna Agüera. Právě domácí brankář nepřipustil pražádné drama. Výsledek naprosto vypovídá o dění na hřišti, domácí byli o třídu lepší než účastník letošního ročníku Ligy mistrů.

V následujících dnech bychom měli bedlivě pozorovat dění okolo Ábela Resina. Výsledky Atlétů nejsou příznivé a nabízí se otázka, zda by to nechtělo nějaký impuls, jímž nemám na mysli nic jiného, než změnu kouče. S ohledem na tradice, úspěchy a věhlas takového klubu je současná pozice nepřípustná. To Osasuna si po loňských bojích zatím užívá klidných dnů a týdnů v horním patře tabulky.