Premier League - souhrn 10. kola

Góly: 55. Wes Brown (vl.) - 31. Steven Fletcher, 79. Jordi Gómez, 90+5. Steven Fletcher

Další groteskní vlastenec tentokrát Sunderland mrzet nemusel. Svěřenci Guse Poyeta především díky dvěma gólům Stevena Fletchera porazili Crystal Palace 3:1 a odpoutali se ze sestupových pozic. Eagles jsou naopak velmi blízko, navíc přišli o vyloučeného kapitána Jedinaka...

Jestliže si Neil Warnock po předešlých dvou zápasech svého týmu stěžoval na výkony rozhodčích, dnes mu dal Phil Dowd jeden pádný důvod k pokračování v tomto trendu - již v první minutě. Tehdy se před Pantilimona užuž dral Fraizer Campbell, když jej očividně podkosil Vergini; přesto se zkušený arbitr nařídit takhle brzkou penaltu neodvážil.

Následující minuty už toho příliš nenabídly. Samotnou dominantou úvodní dvacetiminutovky byly opakující se souboje dvojice Zaha - Van Aanholt, kterým ještě v první půli učinilo přítrž poraněné rameno druhého jmenovaného. Za onen zákrok by navíc mohl být nařízen opět pokutový kop nebo při nejmenším kop přímý - Dowd ale opět mlčel.

A tak se dočkal Sunderland. Po půlhodině hry dostal na hranici ofsajdu přihrávku zcela volný Van Aanholt, který poslal do vápna přesný centr na hlavu Stevena Fletchera. Útočník trkl balón dokonale do protipohybu Speroniho a otevřel skóre - 0:1. Pro Mackems to byla první branka na hřišti soupeře od úvodního kola.

Jedním z hrdinů zápasu byl brankář domácího celku Julian Speroni, který ještě do přestávky dokázal dobře vyrazit jak ránu Fletchera, tak i pokus Santiaga Verginiho.

Po změně stran zvedli Eagles obrátky a dočkali se zasloužené odměny. Ve vlastním gólu Wese Browna bylo všechno - komedie, tragédie, horor i groteska. Pantilimon nejprve předvedl málem zákrok sezóny proti hlavičce Chamakha, aby si dobíhající obránce fenomenálně napálil míč vracející se z patičky Campbella před branku do sítě. Reakce rumunského gólmana vyobrazující čiré zoufalství hovořila za vše...

S psychikou v troskách musel být i manažer Gus Poyet, jehož defenzivní hráči zavinili více gólů za poslední tři zápasy, než by bylo únosné třeba i za celou sezónu. Sám Brown například proti Arsenalu nepochopitelně daroval gól Alexisovi.

Rozhodčí Dowd poté pomohl i Crystal Palace a potvrdil, že metr dnešního zápasu nastavil velmi laskavě. Mile Jedinak totiž během dvou minut předvedl dva žluté fauly a mohl jít úplně klidně pod sprchy - při druhém zákroku na Gómeze se nad ním však sudí slitoval.

Od druhého obdrženého gólu to ale Eagles neochránilo. Verginiho další pumelici ještě Speroni vyrazil, ale na dokonale mířenou přízemní střelu Jordiho Gómeze dvanáct minut před koncem už dosáhnout nemohl. Svůj osud nakonec dokonal i australský záložník, jenž po faulu na svou osobu neudržel nervy na uzdě a vleže kopl do hráče soupeře.

Oslabený celek už se přes veškerou snahu a několik závarů před brankou Pantilimona vyrovnání nedočkal. Naopak. Nekonsolidovaná obrana dala příliš času Fletcherovi, který umě v nastaveném čase rozhodl o konečném výsledku 3:1 pro hosty.

Góly: 16. Andreas Weimann - 84. Nacer Chadli, 90. Harry Kane

Dlouho to vypadalo jako klasicky frustrující odpoledne pro fanouška Tottenhamu. Když už se ani Emmanuel Adebayor proti Aston Ville neprosazoval; a když už i sami birminghamští dokázali skórovat - příliš dobře to zkrátka nevypadalo. Po sporném oslabení domácího celku se již nicméně Spurs povedlo zápas se štěstím otočit...

Mauricio Pochettino se po nedávných ostudách odhodlal k málokdy vídanému kroku - sáhl ke změně rozestavení a vsadil na oba elitní útočníky, kteří dříve uspokojivě spolupracovali pod vedením Tima Sherwooda. Tentokrát to ale v podání Roberta Soldada a Emmanuela Adebayora doopravdy žádná slast nebyla.

Villa Park je přitom jedním ze dvou anglických stadionů, na nichž v lize Soldado dokázal skórovat z otevřené hry - a Španěl se také hned v první minutě pokoušel rozpomenout si, ze střední vzdálenosti ale tehdy pálil mimo. Zbytku první půle už ale dominovali spíše domácí a především Christian Benteke, který po dlouhé době opět vypadal být ve své kůži.

Akorát ta koncovka Bentekemu příliš nevycházela. Nejprve belgický forvard neusměrnil přesně svou hlavičku po centru Lowtona, a i když později v podstatě neudělal nic špatně, byla z toho po N’Zogbiově akci po levé straně akorát prudká rána do bližší tyče.

Aktivní křídelník Aston Villy se tedy své zasloužené asistence dočkal až za pár minut, když pro změnu na pravé straně hřiště využil propadnutí Dannyho Rose a přízemním centrem ideálně vyzval skluzujícího Weimanna. Ten takto po více než 500 minutách ligové kopané bez vstřelené branky konečně protrhl ono trápení Villans.

Ti potom působili relativně sebevědomě a docela ostře tak kontrastovali s poněkud stydlivým Tottenhamem. Také on si nicméně vytvořil pár nebezpečných situací: například Kaboul po jedné ze standardek jen taktak neprotlačil míč za Guzanova záda, a když vzápětí Chadli nádherně vyslal do sólového úniku Adebayora, musel se americký brankář činit ještě víc.

Po přestávce to dlouho nebylo příliš o ničem jiném. Spurs se hledali i za přítomnosti nově příchozího Lamely, když Emmanuel Adebayor nedokázal využít Guzanova ojedinělého zaváhání při krocení snadného balonu, a zlom tedy přinesly až události 65. minuty. Tehdy se na Villa Parku strhla hromadná potyčka, z níž vzešel jako jediný potrestaný okamžitě vyloučený Benteke.

Utkání se poté zvrhlo v jaksi nervózní podívanou, kdy se zejména Weimann čertil prakticky nonstop, a v takové atmosféře se Spurs ani zčistajasna nabyté výhody přesilovky nedařilo pořádně využívat. Pochettino sice ihned v 72. minutě reagoval vyloženě ofenzivním střídáním Townsenda za Capoueho, přesto se Tottenham vyrovnání dočkal teprve šest minut před vypršením řádné hrací doby - a to ještě skrze standardní situaci. Lamelův rohový kop tehdy propadl na zadní tyč až k Chadlimu a ten už v pohodě skóroval.

K úplnému zlomení srdcí všech sympatizantů Aston Villy potom došlo za dalších pět minut, když střídající Harry Kane rozehrával přímý kop a za vydatného přispění Bakerovy teče rozjásal hostující fanoušky.

Góly: 63. Sergio Agüero

Sedmý zápas, šesté vítězství. Od začátku sezóny 2011/12 ovládá vzájemné zápasy manchesterských klubů výhradně ten s přívlastkem City. Dnes to mohla být jednoznačná záležitost, kvůli chybám sudího Olivera, který odpustil United minimálně dvě penalty a červenou kartu, nakonec musel rozhodnout jediný gól Agüera. I přes shovívavost rozhodčího navíc po dvou žlutých nedohrál Smalling.

Dlouho očekávané městské derby začalo překvapivě vyrovnaně, United značnou část úvodního dějství dokázali hrát s favorizovaným soupeřem vyrovnanou partii, nebýt ofsajdu, dokonce si mohli připsat i první velkou šanci už po pár desítkách vteřin.

Konto střel na branku nicméně otevřel člověk z nejpovolanějších. Sergio Agüero pronikl zboku do vápna a tvrdou ranou z úhlu poprvé provětral rukavice De Gey. Ti dva byli vůbec nejčastěji střetávající se dvojicí, nejzajímavější setkání prožili po dokonalém centru Fernanda šajtlí, kdy Agüerovu teč dokázal španělský kouzelník skvěle vyrazit. O pár chvil před tím navíc dobře vychytal obrovskou šanci Navase.

Jeho protějšek Joe Hart moc práce neměl. Januzajův volej po sklepnutí Van Persieho mířil vedle, nebezpečný závar po přímém kopu zase vyřešila pozorná obrana. Největší nervové vypětí tak měla jednička Albionu při jednom z výkopů, kdy mu stupidně skočil do cesty stoper United Smalling.

Donebevolající hloupost nezkušeného obránce dosáhla dokonalosti po půlhodině hry, kdy Chris Smalling nerozvážným skluzem atakoval Milnera a po druhé žluté kartě se pakoval do kabin. Sudí Oliver mohl v klidu potopit svěřence Van Gaala ještě jednou poté, co Fellaini ve vápně kopl do nohy Agüera.

Definitivní tečku za obludný defenzivní výkon United napsal poslední zbylý zdravý stoper v kádru Marcos Rojo. Ve vápně skluzem sestřelil Yayu Tourého, a byť zřejmě lehce zasáhl míč, jen kvůli slitování a velké chybě rozhodčího Olivera zůstal Argentinec na hrací ploše a Citizens nekopali druhou zaslouženou penaltu.

Po změně stran už to pravda tak vyrovnaná podívaná jako v počátcích první půle nebyla. Citizens od prvních minut zavřeli Red Devils před šestnáctkou a zatápěli jim čím dál více. Přispěla k tomu i další nepříjemnost pro Van Gaala, když si při skluzu vykloubil rameno Rojo a Ďáblové dohrávali 35 minut se stoperskou dvojicí Carrick - McNair. Inu, Falcao skutečně není střední bek, jehož United v létě potřebovali...

Michael Oliver se každopádně rozhodl, že Manchesteru City nic nedaruje. Při ruce Blinda a dalším faulu na Agüera ve vápně měl možnost odpískat už v pořadí třetí a čtvrtou penaltu, Citizens však museli na zasloužený gól ještě chvíli počkat. V 63. minutě konečně otevřel zoufalou obranu skvělým pasem Touré, Clichy našel v šestnáctce volného Agüera a nejlepší střelec Premier League se v těchto situacích nemýlí - 1:0.

Svěřenci Manuela Pellegriniho byli logicky lepším týmem a byli blízko i druhému gólu. Dalším geniálním pasem oslovil Yaya Touré Navase a hbitý křídelník napálil tyčku. Jenže ani United se nevzdávali a z brejků soupeře pořádně strašili.

Robin van Persie nejprve pronikl přes dva hráče do vápna a z úhlu prověřil Harta, aby o několik minut později předvedl báječné sólo Rooney, míč se dostal až k Di Maríovi a Joe Hart opět musel vytáhnout výborný zákrok.

Místo toho, aby Manchester City ukončil zápas druhým gólem, v závěru se naopak strachoval o to, aby vůbec udržel jednogólové vedení. Velkou hrozbou byl pro domácí Marouane Fellaini, ani jedna z jeho hlaviček však netrefila prostor tří tyčí. Citizens tak stáhli náskok vedoucí Chelsea na šest bodů, zatímco United ztrácí na čelo propastných 13 bodů.

Góly: 32. Oscar, 75. Eden Hazard (pen.) - 62. Charlie Austin

Utrápená výhra, ale i ta se počítá. Chelsea v městském derby proti jednomu z nejméně oblíbených soupeřů vytěžila tři body, přestože se při jejich získávání řádně zapotila. Oscarův gól totiž po hodině hry vymazal Austin a pouze hloupý zákrok Vargase na Hazarde v pokutovém území daroval vedoucímu celku Premier League vysvobození.

Svěřenci Harryho Redknappa rozhodně nepředvedli podobně nebojácný a pozitivní výkon jako při posledním výletu na hřiště soupeře - alespoň ne v první půli. Chelsea byla oproti Liverpoolu v naprostém klidu a s výjimkou Austinovy hlavičky těsně nad po centru Hoiletta se Courtois nemusel vůbec namáhat.

Ani Blues ale nebyli tak nebezpeční, jak možná kdekdo očekával. Co už ale očekávání splnilo, byla útočná dvojice, která stála u zrodu všech šancí Chelsea. Po deseti minutách to byl Diego Costa, kdo efektní patičkou připravil pozici pro Oscara, jenž pálil z hranice vápna těsně vedle. Španělský forvard načal akci, po níž Willian centroval před bránu na nadějně zakončujícího Ivanoviće.

Dopřáno bylo Chelsea až po půlhodině hry a to se chopil dirigentské hůlky druhý klíčový muž ofenzivy Blues Cesc Fábregas. Nejprve průnik obranou zakončil sám a Green s obtížemi míč vyrazil - druhá akce už ale skončila balónem třepotajícím se v síti. Fábregas oslovil na rohu vápna Oscara a ten fantastickým křížným volejem překonal gólmana QPR - 1:0.

Přesto se nedá říct, že by fanoušci na Stamford Bridge byli svědky kdovíjak krásné podívané. Chelsea hrála udržovaně, a jelikož soupeř dopředu nepředvedl vůbec nic, neměla důvod obrátky zvýšit. Do přestávky to zpoza vápna zkusil ještě Willian, jenže levačkou se nedokázal do míče dostatečně opřít.

Laskavé obléhání obrany Queens Park Rangers pokračovalo i po přestávce, nedostatečná touha přidat druhý gól se však stala Mourinhově partě osudnou. Hosté se totiž osmělovali o trošku odvážněji a čas od času se ocitli i v šestnáctce Chelsea. Po hodině hry dokonce vyrovnali na 1:1, když velmi nepovedenou ránu Fera tečoval před Courtoisem patičkou Charlie Austin.

Vedoucí celek Premier League už musel přidat, souvislou snahou však městskému rivalovi problémy nedělal. Naštěstí se mohl spolehnout na standardní situace. Z ideální pozice pro přímý kop ještě Oscara vychytal Green, ale když Vargas přehnal důraz ve vápně vůči Hazardovi, poradil si sám faulovaný s pokutovým kopem bez nejmenších potíží - 2:1.

Hoops se nicméně nevzdali a nebýt brilantního bloku Cahilla vůči Austinově střele, mohlo být krátce po gólu Hazarda opět vyrovnáno. Totéž na druhé straně, kdy po ráně střídajícího Schürrleho zasahoval Robert Green. Ještě lepší zákrok vytáhl anglický gólman po hlavičce Johna Terryho z následného rohu.

Poslední minuty se odehrály tak nějak z povinnosti. Chelsea s výjimkou Vargasovy dělovky nad situaci kontrolovala a sama místo útočných snah spíše držela míč. Tři povinné a cenné body tak Mourinho do tabulky získal a dál vede ligu o čtyři body před druhým Southamptonem - QPR zůstává předposlední.

Góly: 47. Esteban Cambiasso (vl.)

Pro nezaujatého fanouška nepříliš atraktivní utkání se odehrálo v Leicesteru, kam přijel West Bromwich Albion. Oba celky nezažívají zrovna plodné období a svou sérii bez vítězství nakonec protrhli Baggies. O osudu zápasu rozhodla situace z kraje druhé půle, kdy si po dosti kuriózní situaci vstřelil vlastní gól nešťastný Esteban Cambiasso.

Úvod utkání se nesl v trochu nudném a vyrovnaném duchu, ostatně jako takřka celý duel. Trochu vzruchu vyvolala neobvyklá situace ze 3. minuty, kdy hostující gólman Ben Foster při rozehrávce rukou jednou nohu vyšlápl z šestnáctky, kvůli čemuž vehementně protestovali domácí hráči, nicméně hlavní rozhodčí Stuart Attwell celou situaci přešel bez povšimnutí.

Ani jeden z celků si výraznější příležitost nevypracoval a s nepříliš razantními pokusy Berahina respektive Vardyho si bez problémů poradili brankáři obou týmů. Na první opravdu velkou příležitost čekali diváci na King Power Stadium až do 40. minuty. Objev letošní sezóny Saido Berahino přihrál pod sebe nabíhajícímu Bruntovi, ovšem rodák z Belfastu v nadějně pozici přestřelil.

Po změně stran se Irvineho svěřenci brzy radovali z vedoucí trefy, i když k ní přišli tak trochu jako slepý k houslím. Kdo jiný než aktivní Berahino odcentroval z levého křídla před branku, kde balón odvracel hlavou v pádu obránce Morgan tak nešťastně, že trefil vracejícího se Estebana Cambiassa, od kterého se míč odrazil přesně k pravé tyči. Kasper Schmeichel se natahoval marně a zkušený argentinský středopolař mohl jen kroutit hlavou, neboť za svou bohatou kariéru něco podobného zřejmě ještě nezažil.

Foxes ale obdržený gól nepoložil, ba naopak se snažili brzy vyrovnat. Na prahu 62. minuty se k dlouhému pasu za obranu dostal rychlonohý Jamie Vardy, v šestnáctce se zasekávačkou elegantně zbavil obránce, avšak jeho přízemní střela letěla přímo do prostoru, kde stál připravený Foster. Podobně to dopadlo za 10. minut, kdy do rukavic anglického reprezentanta hlavičkoval Andy King. Závěrečná desetiminutovka se nesla jasně ve znamení Leicesteru, ovšem ke smůle domácího publika si jejich miláčci z optického tlaku žádnou stoprocentní šanci nevypracovali a na výhru tak čekají již pět zápasů.

Góly: 71. Alexis Sánchez, 73. Calum Chambers, 90. Alexis Sánchez

Alexis Sánchez si dál podmaňuje Britské ostrovy a jenom tak mimoděk táhne celý Arsenal. Právě jemu se dnes podařilo konečně prolomit defenzivní val Burnley, aby se to pak už jen valilo. Po dlouhých devíti měsících marodění si v rámci pohodové výhry 3:0 odbyl očekávaný návrat na trávníky Theo Walcott...

Arsenal si dnes připsal na konto nejvíc střeleckých pokusů od dubna 2007 a na kupení 32 projektilů začal pracovat hned od začátku. V nejlepších pozicích Cazorla zakončoval o chlup mimo po hezké akci dua Oxlade-Chamberlain-Sánchez a rozhozený Welbeck po narážečce s Alexisem cílil pro změnu do protivníkových zad, namísto odkryté přední tyče.

Jinak se Gunners proti zalezlému Burnley soustředili převážně na rány z větší vzdálenosti; a opět přitom hrál prim nezastavitelný Alexis Sánchez. Chilský šikula se blýskl hned dvěma solidními střelami dále od Heatonovy svatyně, aby si pak ještě závěrem poločasu vylámal zuby na hostujícím brankáři při náběhu mírně z boku.

Ne však všechny zuby - Alexis totiž ve své show pokračoval i po změně stran; konkrétně zhruba po příchodu Aarona Ramseyho v 63. minutě, který ukončil nejhlušší pasáž utkání. Ihned poté měl otevírat skóre Cazorla, jeho laxní finiš ale zvládl včas zablokovat skluzující Duff.

Celou situaci přitom založil Alexisův parádní bochánek do pokutového území, ledy však mohly být prolomeny teprve ve chvíli, kdy se Sánchez sám dosadil do role zakončovatele. V 71. minutě si takto coby nejmenší hráč na hřišti našel místo mezi dvěma obry z Burnley a hlavou překonal bezmocného Heatona.

Na něj se pak už valila jedna nebezpečná akce za druhou. Okamžitě v 73. minutě Chambers využil šťastného odrazu a prosadil se poprvé v novém dresu, aby další salvu zajímavých střeleckých pozic přineslo dvojí střídání Podolskiho s Walcottem.

Německý forvard byl jednou odmítnut Heatonem, podruhé zase bližší tyčí při nádherné dodávce Walcotta. Ten sám na hostujícího gólmana nevyzrál záludnou ranou z těžšího úhlu, a když se neujala ani Ramseyho střela vnějším nártem, musel se stvrzenky znovu ujmout spolehlivý Alexis.

Neúnavný Chilan si v poslední minutě počkal na Gibbsův přízemní centr, ještě si míč trochu potáhl a pak ho bez problémů prostrčil pod padajícím Heatonem. Trefil se tak už posedmé v posledních sedmi ligových vystoupeních.

Góly: -

Manažer Evertonu Roberto Martínez se při setkání s bývalým zaměstnavatelem musel spokojit s bodem. Swansea udržela v Goodison Parku remízu i přesto, že hrála od 72. minuty bez vyloučeného Shelveyho. Toffees poprvé v sezóně nedali gól a jediným týmem, jenž se tím může honosit, je tak Chelsea.

Byla to navíc Swansea, kdo mohl ztráty litovat více. Velšané sice nebyli aktivnějším týmem, ve statistice držení míče dokonce nastřádali pouze třetinu času, avšak rozhodčí je obral o jasnou penaltu. Shelveyho střelu totiž Alcaraz zastavil rukou, a to způsobem, za nějž by se nemusel stydět ani jeho kolega Tim Howard.

Svěřenci Garryho Monka, jenž si po utkání opět neodpustil nelichotivá slova na účet rozhodčího, ani jednou netrefili prostor tří tyčí, přesto měli v zápase největší šance. Bony Wilfried postupoval sám na branku, jenže trefil pouze boční síť. Po změně stran měl podobnou příležitost i Jonjo Shelvey, který zpoza vápna minul branku.

Everton se do šancí nedokázal dostat, čímž nezaujatého fanouška zklamal nejvíce. Právě ofenzivní potence byla největší ctností současného modrého celku, jenž naopak v defenzivě postrádá stabilitu. Až v nastaveném čase nejprve neproměnil zajímavou nabídku Pienaar, aby na samém sklonku zápasu nedosáhl na gólovou nabídku Lukaku.

Góly: 33. Victor Moses, 55. Mame Diouf - 60. Enner Valencia, 73. Stewart Downing

West Ham si na Britannia Stadium nepěkně zavařil, nakonec se však díky brankám Ennera Valencii a Stewarta Downinga přece jen vrátil do utkání a ze Stoke-on-Trent odváží cenný bod. Hammers takto prodloužili svou sérii neporazitelnosti již na čtyři zápasy, naopak Mark Hughes si takto oslavu svých 51. narozenin dozajista nepředstavoval...

West Ham na Britannia Stadium přijel bez svého nejlepšího střelce Diafry Sakha a to na něm bylo od počátku znát - hosté v žádném případě nepůsobili jako ve většině letošních zápasů, zatímco Potters v klidu dominovali. Výjimečně startující Bojan Krkić předvedl pár pohledných dotyků s balonem a především duo od pravé postranní čáry Cameron-Walters výborně spolupracovalo.

Právě z této strany také ve 33. minutě došlo na první gól duelu, když se defenzíva WHU nezvládla vypořádat s Cameronovým centrem, a jakmile se svou koncovkou nepochodil Krkić, Victor Moses pohotově navázal.

Hostům brzy mohlo být ještě hůře, kdyby brankář Adrián skvěle nezasáhl proti Dioufově střele, takto ale došlo akorát k odkladu nevyhnutelného. West Ham si v první půli nepřipsal jedinou ránu mezi tři tyče a po 56 minutách se jedině zaslouženě nacházel v ještě větší kaši - po dobré práci Walterse na pravé straně se hlavou prosadil Mame Biram Diouf.

Sam Allardyce nicméně již v poločase vysvlékl druhého hrotového útočníka k Enneru Valenciovi a tahle strategie mu po hodině hry přeci jen vynesla kýžené ovoce. Jakmile ekvádorský forvard najednou nebyl strážen tak natěsno, mohl si na přední tyč naběhnout na centr Downinga a vsítit tak důležitý kontaktní gól.

Nejlepší hráč West Hamu dosavadního průběhu sezony, exliverpoolský Stewart Downing, se pak sám postaral také o překvapivé vyrovnání, když N’Zonziho pochybení v koncovce na druhé straně slabší pravačkou potrestal prudkou ranou k tyči.

Góly: 3. Victor Wanyama

Spanilá jízda pokračuje. Southampton navazuje na fantastický vstup do sezóny a po výhře v Hullu je dosti suverénně na druhém místě tabulky. Na třetí Manchester City si i díky minele Jakupoviće a dokonalé střele Wanyamy vytvořil už pětibodový náskok, leč Citizens mají ještě zápas k dobru.

Tak jako tak, Saints zaznamenávají jednoznačně nejlepší start do Premier League v celé své historii. 22 bodů po deseti zápasech je něco, o čem po letním výprodeji nesnil ani ten největší optimista. Příchozí hráči se však jeví ještě lépe než odchozivší hvězdy a nyní to při pohledu na tabulku vypadá, že si jižané spolu s Chelsea "jedou vlastní ligu".

Zápas s Hullem rozhodla už třetí minuta a velká chyba v defenzivě domácích. Vinou zranění Harpera a McGregora nastoupil v brance až třetí gólman Eldin Jakupović, a byť minulý týden zachytal dobře, tentokrát to zpackal.

Dostal sice od Bradyho míč do obtížné a tísnivé pozice, to však není omluva pro jeho mizerný přízemní odkop přesně na nohu Victora Wanyamy. Bývalý záložník Celticu si nikterak nelámal hlavu a z 40 metrů okamžitě pálil - balón doplachtil přesně doprostřed branky

Fanoušci Southamptonu zpívali chorály "We’re going to win the league", lavička slavila o sto šest a Hull už se z otřesné výchozí pozice nedokázal vyhrabat. Dle manažera Steva Bruce dokonce byl jejich výkon "s přibývajícím časem horší a horší".

Hosté, kteří se s průměrem půl gólu na zápas pyšní nejnižším počtem obdržených gólů, byli skvěle disciplinovaní a soupeře vůbec k ničemu nepustili.

Naopak mohli udeřit sami. Smůlu měl po dalším zaváhání Jakupoviće Shane Long, naopak Steven Davis při snaze o skórování narazil na gólmanův skvělý zákrok. Velkou šanci po přihrávce Tadiće spálil taky střídající Saido Mané. Přes problémy v zakončení se tým Ronalda Koemana nemusí trápit, důležité tři body putují na konto Southamptonu.

Góly: 73. Ayoze Pérez

Ayoze Pérez opět hrdinou Newcastlu. A Liverpool opět bez vstřelené branky! Výsledkem je pokračující vzestup Magpies, kteří se najednou nachází pouhý bod pod svým dnešním soupeřem, který prohrál již čtyřikrát v úvodních 10 kolech...

Brendan Rodgers se na nedávné tápání svého týmu pokoušel najít odpověď v přetočení rozestavení na neortodoxní 3-4-3 s Glenem Johnsonem na pravém stoperu, ani tahle varianta však Reds bůhvíjak nesvědčila. Liverpoolu se vůbec nedařilo dostat do hry Coutinha se Sterlingem, a tak hosté ani po první třetině utkání neměli na kontě jedinou střelu. Jakoukoliv.

To souviselo mimo jiné i s poměrně sebevědomým nástupem Newcastlu, jehož jménem se Sissoko v deváté minutě snažil dojít si pro penaltu. Postupem času se však Straky víc a víc soustředily na defenzívu (tím spíš po zranění Obertana ve 25. minutě), čímž se zápas stal definitivně nesledovatelným.

Největší šanci poločasu si nakonec po jednom z rohových kopů připsal Papiss Cissé, jehož projektil musel z čáry skokem vyhlavičkovávat Johnson.

První liverpoolská střela na bránu přišla až po pauze, a to ze standardní situace Balotelliho. Když už pak došlo i na tu premiérovou ze hry, první opravdu složitý Krulův zákrok po Coutinhově hlavičce byl de facto anulován odmávaným ofsajdem. A ačkoliv se to na první pohled nemuselo zdát vůbec možné, mohlo být ještě hůře...

... což se ukázalo v 73. minutě. Tehdy sice Cissého přihrávka na malé vápno nenašla svého adresáta, díky chvilkovému zatmění Alberta Morena se však k balonu přeci jen dostal Ayoze Pérez a nekompromisní ranou skrz bezmocného Mignoleta potvrdil svůj status skvělého talismanu. Tři body Strakám vystřelil proti Tottenhamu, totéž zopakoval nyní.

Liverpool se už totiž na pořádnou odpověď jednoduše nezmohl. Naopak levý bek LFC Moreno vyrobil ještě jednu obří minelu, jíž pro změnu nastartoval k sólovému úprku Cabellu, který ztroskotal na vytrčené noze předčasně padajícího Mignoleta.