Představení účastníků MS 2010 - Uruguay

Po odmlce z před čtyř let se na mistrovství světa znovu představí Uruguay, jedna z nejúspěšnějších zemí historie. Jihoamerická reprezentace ovládla šampionát při svých prvních dvou účastech, letos k favoritům sice nepatří, parta kolem útočných hvězd Forlána a Suáreze ale může překvapit...

Historie

První MS, to v roce 1930, se hrálo v Uruguaji. To samo o sobě naznačuje, že Uruguay je historii fotbalu. Tohoto šampionátu se zúčastnilo 13 národních týmů a hrálo se ve 4 skupinách, přímo do semifinále postoupil každý vítěz. Domácí nejprve vyhráli nad Perú 1:0 a v souboji o první místo rozdrtili Rumunsko 4:0. V semifinále na ně čekala Jugoslávie, ta nechala za sebou Brazilii. Vujadinovič sice hned ve 4. minutě zmrazil 80 tisíc diváků na stadionu Centenario, ale pak to již byl koncert v jihoamerickém provedení. Ve dvou krátkých blocích padlo po 3 brankách. Ten první trval 4 minuty, od 19-23, a z 0:1 to bylo 3:1. Ten druhý začal v 63 minutě a za 9 minut to bylo 6:1.

Ve finále se domácím postavila Argentina, rival rivalů. Uruguajci se dostali do vedení, ale soupeř do poločasu skóre otočil na 1:2. Pořadatelé MS ovšem prahli po titulu a také ho získali. Hráli výborně, a tak 93 tisíc příznivců fotbalu mohlo slavit. Výhra 4:2 a první mistr světa byl na světě. Stala se jím Uruguay.

Dalších dvou světových klání se ovšem obhájce titulu nezúčastnil, do Evropy připravující se na válečný konflikt se nikomu nechtělo. Až po 20 letech, to válka již skončila, se MS vrátilo na jihoamerický kontinent. Hrálo se v Brazílii a Uruguay všem vypálila rybník.

Postoupit bylo snadné, kvalifikace se opět v této části nehrála, kdo se přihlásil, jel rovnou. A uruguajské štěstí zářilo dál. Soupeři ve skupině, Skotsko a Turecko, se odhlásili a tak zůstal jediný, Bolívie. Žádné nebezpečí z toho neplynulo, zápas skončil 8:0 a finálová skupina se stala skutečností. Na čtveřici i doplnily týmy Brazílie, Španělska, Švédska...

Když v prvním utkání domácí rozdrtili Švýcarsko 7:1 a Uruguay remizovala se Španělskem 2:2, nikdo o mistru světa nepochyboval. Další drtivé vítězství "kanárků" tentokráte nad Španělskem a 6:1, jen tuto jistotu umocnilo. Uruguay sice situaci trochu zdramatizovala výhrou 3:2 nad Švýcarskem, ale téměř 200 tisíc diváků přišlo 16. července 1950 na Maracaná slavit. Po poločase 0:0 přišel hned v první minutě toho druhého tolik očekávaný gól. Dal ho Friaça, nadšení nebrala konce. Když o 12 minut později Schiaffino vyrovnal, brala to většina přítomných jen jako drobné zdržení na cestě za titulem. Ale za 3 minuty Ghiggia přidal druhý gól a bylo zle. Říká se hrobové ticho, že? V tomto případě se Maracaná stalo největším hrobem na světě!

Tím ovšem úspěchy, ty velké, pro Uruguay skončily. Pravda, dostat se 2x do semifinále, 1954 a 1970, odjíždět s onou pověstnou "bramborovou medailí", je jistě nutno přidat do slavné historie této země, ale po dvou titulech následovala jen zklamání. Větší, menší. Z osmnácti MS se Uruguay do místa konání probojovala v deseti případech. Dvakrát se stala mistrem, dvakrát skončila čtvrtá. To ji řadí mezi velikány fotbalu.

Hvězda týmu - Diego Forlán

Děda z máminy strany, Juan Carlos Corazo, byl trenérem národního týmu země na MS 1962, táta Pablo hrál fotbal na dobré úrovni, ale Diego začal námluvy s tenisem. Pak přišla tragická událost, sestra Diega Alexandra se stala obětí dopravní nehody a dodnes tráví život na invalidním vozíku. To bylo Diegovi 10 roků a on prohlásil, že se stane fotbalistou, a slavným k tomu, a bude platit veškeré lékařské náklady. Svá slova splnil do puntíku!

Na profesionální úrovni začal v 17 letech v dresu argentinského klubu Independiente de Avellanada. O 4 roky později, v lednu 2002, si ho vybral Sir Alex Ferguson a tak se stal hráčem Manchesteru United. Ze začátku to bylo pro něj těžké, jako střelec góly nedával. Ale vše si napravil v následujících sezónách. V dresu Man United vyhrál Premier League 2002/03 a FA Cup 2004.

31. srpna 2004 podepsal španělskému Villarrealu. Zde se rozstřílel, stal se Pichichi, získal Zlatou kopačku, o kterou se dělil s Francouzem Thierrym Henrym, když se oba v zezóně 2004/05 trefili do sítě soupeřů 25x. A ve Villarrealu je historicky nejlepším střelcem do dneška: 54 branek v Primera División.

Bylo nemožné udržet ho, nabídka přišla víc než lákavá, Atlético de Madrid za Forlána nabídlo 23 miliónů eur + další následující podíly. V prvním roce svého působení v Madridu překonal rekord krajana José Luise Salazara a se 69 góly se stal nejlepším uruguajským střelcem ve španělské lize. O ročník později zopakoval předešlé úspěchy, znovu vyhrál trofej Pichichi a Zlatou kopačku k tomu. Tentokráte se s nikým nedělil, na jeho 32 branek prostě nikdo neměl.

Byly to právě jeho zásahy do černého, které pomohly Atléticu k postupu do finále Evropské ligy 2010. A tam se trefil 2x. Jeho druhý gól v nastavení znamenal vítězství!

V reprezentačním dresu se představil na MS 2002 a to za velice zajímavých okolností. O přestávce utkání se Senegalem se trenér Víctor Púa nervově zhroutil. A kdo ne, když jeho tým prohrával 0:3. Jeho místo zaujal zbytek vedení a Forlán dostal šanci. Dal gól, pomohl k vyrovnání, ale vyřazení ve skupině nezabránil.

Perlička na závěr: Diego Forlán a Youri Djorkaeff byli v kádru svých reprezentací při vzájemném utkání Uruguay - Francie na MS 2002. Jejich otcové, Pablo a Jean, se sešli za stejných okolností již o 36 let dříve, na MS 1966.

Trenér: Oscar Washington Tabárez

Je mu 63 let a říkají mu "El maestro". Neni v žádném případě nováčkem mezi trenéry. Dokonce již měl možnost v minulosti vést národní tým své země na MS. To se psal rok 1990, Uruguay byla nalosována do skupiny E a postupně remizovala se Španělskem 0:0, prohrála s Belgii 1:3 a zachránilo ji vítězství v posledním utkání nad Jižní Koreou v poměru 1:0. V dalším kole se ošem objevil soupeř nad síly svěřenců trenéra Tabáreze a po prohře s Itálií 0:2 přišlo loučení a návrat domů. Před zahájením MS 2010 prohlásil Tabárez, že skupina A, Jihoafrická republika, Francie, Mexiko a Uruguay, je tou nejvyrovnanější a postoupit může opravdu každý.

Mezi evropskými kluby, které Tabárez v minulosti trénoval, se nachází AC Milán, Oviedo a hned ve dvou případech Cagliari. V čele reprezentace Uruguaje je od roku 2006.

Pravděpodobná sestava: Fernando Muslera - Andrés Scotti, Diego Lugano, Diego Godín, Maximiliano Pereira - Diego Pérez, Walter Gargano, Alvaro Pereira - Nacho González - Luis Suárez, Diego Forlán

Kvalifikace

Těžká, složitá, dvacetizápasová. Po pátém místě ve skupině, jediné jihoamerické, čekala Uruguay baráž s Kostarikou. Ale tomu všemu předcházela senzační vítězství, 5:0 nad Bolívií, 6:0 nad Perú, 2:0 nad Paraguají, mrazivé remízy v domácím prostředí s Venezuelou a Ekvádorem, krutá prohra 0:4 s Brazílií. Ale také deštivé odpoledne v posledním kole, kde stačilo vyhrát, poslat Maradonovu Argentinu do pekel a skončit v pozemském fotbalovém ráji. Nestalo se, Uruguay prohrála 0:1 a musela do již vzpomínané baráže se čtvrtým z CONCACAF. Kostarika byla stejným smolařem, ta zase ztratila naději na postup v 95. minutě, s USA, týmem kterému o nic nešlo...

Výhra 1:0 na stadionu Ricardo Saprissa v San José de Costa Rica dávala klid před odvetou, gól, který dal hlavou Abreu v 70 minutě odvety, znamenal jistotu. Ale Kostarika díky Walteru Centenovi dokázala vyrovnat a 4 minuty před koncem měl postup na kopačce Saborío. Nastavovalo se 7 minut, ale Uruguay svůj postup číslo 11 uhájila...