Představení účastníků MS 2010 - Dánsko

Dánové se chystají na čtvrtý světový šampionát, na třech dosavadních vykazovali pozoruhodnou stálost výkonů. Nikdy sice nepřekročili práh čtvrtfinále, zato ale pokaždé postoupili ze základní skupiny. Jak si povedou letos? Za soupeře mají v "éčku" Nizozemsko, Japonsko a Kamerun.

Historie

Po šesti letech je "dánský dynamit" zase jednou připraven vybuchnout na velké mezinárodní akci. Posledním soupeřem seveřanů na srazu elit buď evropských, nebo rovnou světových, byl shodou okolností právě český výběr, který je vyřadil ve čtvrtfinále Eura 2004. A když vidíme ono slovíčko "čtvrtfinále", rovnou se u něho načas zastavíme. Právě tahle fáze turnaje rovněž zůstává dosud nejvyšším dosaženým stupínkem, na který Dánové dosáhli během tří světových šampionátů, jichž se dosud účastnili. Jedním dechem by se pak slušelo dodat, že zároveň ještě nikdy nevypadli hned ve skupině.

Za všemi těmito neoddiskutovatelnými úspěchy přitom stojí vlastně jen dvě generace. V Mexiku, kde po suverénním postupu ze skupiny Dánové narazili na Španěly, už sice válčil starší z bratrů Laudrupů, Michael, ale kolem něho byly poskládány ještě dosluhující legendy jako Morten Olsen (už deset let aktuální trenér reprezentace), Allan Simonsen či na vrcholu sil hrající kanonýr Preben Elkjaer. Až chvíli po tomto roce 1986 nastoupili reprezentační službu i členové zlatého výběru z Eura 1992 - Peter Schmeichel, Lars Olsen, Brian Laudrup nebo Flemming Povlsen. V podobném složení tedy Dánové později dokráčeli i do zmíněného francouzského čtvrtfinále.

Devadesátá léta, ačkoliv jejich záři poněkud tlumí neúspěšné Euro 1996, jsou pro Dány jednoduše zlatá. Vítězství na evropském šampionátu ve Švédsku, v Saúdské Arábii v rámci Konfederačního poháru a ještě skvělé výkony na MS 98, kde seveřany leckdo hodnotil jako jednoho z nejpohledněji hrajících účastníků turnaje. Tuhle dekádu bude v budoucnu někdo překonávat jen stěží. Přesto teď můžeme najít podobnosti letošního kádru s těmi úspěšnými z let předchozích. Zase jde o na pohled logický generační mix. Starší pardály tu zastupují borci jako Jørgensen, Tomasson, Gronkjaer ale i brankář Sørensen. Na druhou stranu představiteli nové krve můžeme chápat třeba Bendtnera, Aggera či Kahlenberga. V Kodani jsou tak pyšní na výsledek pokusu o utvoření dalšího "dánského dynamitu". Ten první páchal škody v osmdesátých letech pod vedením trenéra Pionteka (semifinále Eura 1984 a zmíněné osmifinále v Mexiku), ten dnešní Olsenův má teď rovněž na co navazovat. Ať už na světové osmifinále zpřed osmi let, nebo na poměrně nedávnou účast mezi nejlepšími osmi v Portugalsku...

Hvězda: Jon Dahl Tomasson

Dánské legendy mají jeden dobrý zvyk - být pro reprezentaci nepostradatelné i v pokročilém věku. Takovým případem byl třeba Morten Olsen, jenž červený dres oblékal vlastně až do čtyřiceti, nebo Thomas Helveg. Jon Dahl Tomasson je jen dalším pokračovatelem této tradice. Svůj nepopiratelný přínos mužstvu sice nezvládá přenášet do statistik, takže kupříkladu v kvalifikaci ani jednou neskóroval, ale pořád byl druhým nejvytíženějším dánským útočníkem. Ve 33 letech. Přesto je pro Olsena poněkud složité zvykat si na mizivý přísun gólů od tohoto zkušeného borce. Jako by se Tomasson myšlenkami vracel k angažmá v Newcastlu, kde střelecky naprosto vyhořel. Adekvátní potenci nevykazuje ani v klubu, hranici deseti ligových gólů nepřekročil už pět let! Tak proč na něj dánské publikum pořád nedá dopustit?

Tomassonova nejplodnější léta jsou už dávno pryč, s tím už se smířil snad každý. Přesto si Dánové ještě útočníkův definitivní ústup ze slávy nepřipouštějí. Často a rádi se totiž odvolávají na Tomassonovu jedinou dostupnou vizitku z mistrovství světa - 4 utkání, stejný počet gólů. Neprůstřelný argument také představuje kapitánská páska, kterou zápas co zápas přes rukáv natahuje právě Tomasson, ale i všeobecná popularita. Mnoho Dánů má ještě na paměti jeho vtrhnutí na domácí scénu - už v šestnácti pravidelně slavil góly mezi dospěláky z Køge, táhl juniorské výběry, zkrátka na severu Evropy v té době neznali většího talenta. Pravdou tedy může být, že si Tomasson jako "plnohodnotný" senior získal největší slávu v Holandsku, zároveň ale není přípustná pře ohledně jeho oblíbenosti doma, v Dánsku.

Ona oblíbenost je samozřejmě podepřena i něčím víc než jen vzpomínkami na forvardovo "dětství". Především by bylo velkým překvapením, kdyby se Tomasson v blízké budoucnosti nestal historicky nejlepším střelcem dánské reprezentace. Zrovna nedávno přestřílel krajana Eriksena, aby se stal nejproduktivnějším Dánem v Eredivisii, k dotažení Tista Nielsena mu v "nároďáku" zbývá skórovat jen jedinkrát. Bylo by krásné, kdyby tento snajpr se zkušenostmi ze všech čtyř elitních evropských soutěží tažení za tímto významným prvenstvím dokončil právě na tomto šampionátu. Ovšem i kdyby se mu to nepovedlo a nedařilo by se mu i nadále, dá se očekávat, že mu v reprezentaci vyjdou vstříc. Koneckonců právě nynějšímu kouči Dánska, Mortenu Olsenovi, se už dřív podobným způsobem pomohlo. I po desetiměsíční odmlce byl ve 39 letech povolán z jednoho zřejmého důvodu - aby se stal prvním Dánem, kdo dosáhne rovné stovky startů v národním týmu. Dvojnásobný nejlepší Dán roku (2002, 2004) už tenhle milník dávno překročil. Uvidíme, jestli si bude krom střeleckého rekordu věřit i na ten zápasový. Pro to už by se musel stát doopravdy nesmrtelným - do Schmeichela mu schází odehrát více než 20 duelů.

Trenér: Morten Olsen

Zapomeňte na Laudrupa, tohle je největší dánská legenda! Rekord v počtu odehraných utkání ve funkci kapitána. První "stovkař" v historii reprezentace. Jediná žlutá a žádná červená karta v celé kariéře internacionála. Titul největšího univerzála v dánských dějinách, který si něco odehrál bez nadsázky na každém postu vyjma toho gólmanského. Ideální příklad suverénního profesionála a gentlemana v jedné osobě. Stále a ještě nadlouho jediný Dán, který figuroval ve stovce reprezentačních utkání nejen jako hráč, ale i coby trenér. Inteligent ovládající pět světových jazyků. Tolik ekvivalentů bychom mohli přisoudit tomuto 60letému pánovi, který momentálně finišuje rovnou dekádu v čele dánského výběru. A vězte, že se celý Jutský poloostrov zděsil, když Olsen veřejně plánoval svůj konec u reprezentace právě po letošním mistrovství. Nakonec si mohl sborově ulevit - rodák z Vordingb orgu se nakonec rozhodl načít i další desetiletí, smlouvu prodloužil až do léta 2012.

Legendární libero se už na zeleném pažitu prezentovalo coby skvělý organizátor, nebylo tedy pochyb, že na aktivní kariéru naváže i tou pasivní - v trenérském křesle. Přesto si svůj pobyt na trávnících prodloužil, jak jen to šlo. V německém Kolínu nad Rýnem byl platný až do čtyřiceti. Svou největší slávu si ale získal v Belgii. Titul tu oslavil hned třikrát, pokaždé se spoluhráči z Anderlechtu. K tomu belgickému gigantovi pomohl roku 1983 vybojovat i historickou trofej pro vítěze Poháru UEFA. Nikde jinde už jako hráč úspěšný nebyl. Kromě reprezentace, kde ztělesňoval klíčovou součástku téměř dvacet let. Chybět samozřejmě nemohl ani u první dánské účasti na mistrovství světa. Jak jinak než s kapitánskou páskou na rukávě. Veřejností byl chápán jako jedna z nejzářivějších hvězd šampionátu, ačkoliv seveřané vypadli poměrně brzy, v Dánsku se mu pak dostalo ocenění nejlepšího hráče roku.

Jako trenér si Olsen dlouho nemohl získat jinačí pověst než tu někoho, kdo je odkudkoliv po chvíli vyhozen. Přitom úspěchy měl, a ne že ne. Jenže v Brondby ho po dvou sezonách vykopli i navzdory dvěma mistrovským titulům z jednoho racionálního důvodu - Olsen dokonale přehlížel výkony juniorů, přičemž si na přestupovém poli počínal tak rozhazovačně a neobratně, že dokonce dánskému velikánovi přivodil finanční problémy. V Kolíně zase Olsen držel tamější podprůměrný klub daleko od sestupové propasti, což šlo považovat za zadostiučinění, ovšem pohárová prohra s amatéry z Beckumu rázem vše hladce přehlušila. Do třetice všeho rozporuplného tu máme Olsenovo angažmá u Ajaxu. Sem si někdejší závodní gymnasta přivedl dobrého přítele Michaela Laudrupa a za jeho vydatné pomoci s amsterdamským titánem vydoloval nizozemský double. Příští rok mu ale zlomily vaz nepokoje v kabině, jejichž původci byli bratři De Boerovi, když bojkotovali tréninky za účelem vyvzdorování si přestupu do Barcelony.

Klid na práci Olsen našel až u reprezentačního výběru své rodné krajiny, s nímž se teď chystá teprve na svůj druhý velký turnaj. Jakkoliv se však jeho svěřenci neprobojovali ani na MS v Německu, ani na dva roky staré Euro, více než z poloviny odkoučoval vítězná utkání. Už roku 2006 Olsen obdržel hned několik nabídek od rozmanitých klubů, tehdy se ale ještě chtěl poprat zejména o nadcházející šampionát. Až ten měl být jeho poslední výzvou v čele dánské reprezentace, neboť už i sám Olsen začal pošilhávat po intenzivnější práci klubového lodivoda. Východisko už ale známe. Veřejnost o tom nechtěla ani slyšet a vášnivý milovník ptactva jí letos v lednu opět podlehl.

Ideální sestava: Sørensen - Jacobsen, Krøldrup, Kjaer, Agger - Rommedahl, Poulsen, Jensen, Jørgensen - Bendtner, Tomasson.

Kvalifikace

O síle dalšího "dánského dynamitu" dobře svědčí i jeho kvalifikační výkaz. Právě Olsenovi svěřenci se totiž postarali o jedno z největších překvapení v zóně UEFA. Do baráže totiž postrčili favorizované Portugalsko a sousedním Švédům dokonce přisoudili potupného černého Petra. Za všechno může dánská vyrovnanost, vždyť porážku "Olsen-Banden" utrpěli teprve v okamžiku, kdy už měli postup mezi světovou elitu zajištěný - v posledním kole s Maďarskem. Do té doby posbírali jen tři remízy, přemoci dokázali i hvězdami nabyté Portugalsko, ke všemu na jeho vlastním hřišti. Senzační ztráty s Albánií a Maďarskem potom Dánové vyvážili dvěma těsnými triumfy v severských derby (dvakrát 1:0). Dánskou jízdu za třetí účastí na mistrovství světa tak víceméně můžeme shrnout slovy: Jediným, kdo Olsenovým svěřencům nadělal opravdu velké problémy, byli Maďaři, kteří jim dovolili ze vzájemných zápasů vydolovat pouhý bod. Dokonalá senzace, nebo ne?