Představení účastníků MS 2010 - KLDR

Korejská lidově demokratická republika jeden na jihoafrický šampionát jako totální outsider. Je ve stejné situaci jako před 44 lety, kdy ohromila při mistrovství světa v Anglii, protože ani nyní se od ní nic nečeká. Navíc ji čeká extrémně těžká skupina G, kde by byl každý bod úspěchem.

Historie

Už jednou fotbalovou veřejnost dokonale zaskočili a Daniel Gordon o tom natočil dokument. Od onoho zázraku uplynulo bezmála 45 let a situace na severu Korejského poloostrova se nijak dramaticky nezklidnila. Historie se tak letos může opakovat prakticky se vším všudy. Neznámí, podceňovaní vyslanci politicky ne úplně korektní země se zas a znovu pokusí šokovat celý svět. Poprvé tak učinili, když se psal rok 1966 a mistrovství světa hostila kolébka fotbalu, Anglie. Tam se vydali coby otloukánci a nakonec se stali prvními Asiaty, kteří prošli přes první kolo. Albion, který během korejské války stál na straně prozápadního jihu, pochopitelně Severní Koreu jako stát neuznával a vnímal jeho účast na šampionátu jako překážku. Proto se pak prosadilo, že se hymny hrály jen před zahajovacím utkáním a finále, přičemž se předpokládalo, že v ani jednom z obou soubojů Severní Korea figurovat nebude. Ale popravdě - nechybělo ani tak málo a angličtí mecenáši se mohli drbat na hlavě.

Během těch pár dní si človíčci měřící v průměru 165 centimetrů doslova podmanili celé Ostrovy, zejména pak město Middlesbrough, kde odehráli každý svůj zápas ve skupině. Na fyzickou hru Rusů sice ještě byli krátcí, ale pozdním vyrovnávacím gólem proti Chile začal jejich sen o čtvrtfinále zase nabývat reálných obrysů. Odvážní, energičtí a především semknutí Severokorejci potom dokonale šokovali porážkou sebevědomých Italů, v jejichž řadách bychom úspěšně hledali jména jako Mazzola, Rivera či Facchetti. Tím pádem se dostali do čtvrtfinále, kam se poté podívali už jen jejich jižní sousedé na svém domácím šampionátu. To už se ale počítalo, že asijská pohádka konečně dojde svému naplnění. Proti bezejmenným hochům totiž stanul na vrcholu kariéry čnící Eusébio a jeho portugalská družina. Také tehdy se ale zprvu rodil osmý div světa - už po 24 minutách Severokorejci vedli 3:0. Bohužel pro ně se ještě do poločasu stihla probudit sopka jménem Eusébio, jejíž láva v podobě čtyř branek pak statečné Asiaty přímo smetla. Přesto je jasné, že jde o zdaleka největší úspěch Severní Koreje na větších turnajích. Nějaké čtvrté místo z Asijského poháru nebo zlato z Asijských her 1978 se s ním opravdu měřit nemohou.

Trenér: Kim Jong-Hun

Může se to zdát zvláštní, ale pod tímto mužem je mužstvo Severní Koreji stejné a zároveň tak jiné oproti tomu zpřed 46 let. Na jednu stranu totiž také Kim Jong-Hun dbá především na kolektivní pojetí hry a skoro až vojenskou disciplínu. Jenže zatímco předchůdci letošních Severokorejců rádi hráli dopředu a také svým atraktivním projevem si na svou stranu získali kdysi skeptické publikum, dnes na ofenzivní koncert v podání vyslanců Kim Čong-Ila můžeme rovnou zapomenout. Zdá se to skoro až neuvěřitelné, ale po všech šesti zápasech třetí fáze neměli Severokorejci na svém kontě ani jednu inkasovanou branku, přičemž vstřelili pouhé tři. Podobně si vedli i v rozhodujícím cyklu, kdy se pro změnu po osmi duelech pyšnili hubeným skóre 7:5. Nezměrná energie a nevelký vzrůst však stoupence Chollimy charakterizuje i nadále, pod Kim Jong-Hunem. Jeho jméno jinak nepoutá příliš pozornosti. Je vnímán jako pragmatický stratég a úspěch z roku 1966 prožíval jen jako desetiletý hoch.

Hvězda: Jong Tae-Se

Když se to tak vezme, Severokorejci vezou do Afriky takřka homogenní reprezentaci. Rovná dvacítka z nich je svým působištěm vázáná k těm 120 tisícům kilometrů krychlových, jen zbylí tři se vydali hledat štěstí za humny a pouze jediný borec, Hong Yong-Jo, vážil cestu směrem na západ. Jong Tae-Se, rodák z japonské Nagoje, zvolil zrcadlově opačnou destinaci a zabydlel se stejně jako Ahn Young-Hak v Zemi vycházejícího slunce. Pro něj to byla celkem logická volba, i když ho k Japonsku tolik neváže. Narodil se tu již druhé generaci jihokorejských přistěhovalců a také studia si odbyl bez výjimky v korejštině. Rovněž v Japonsku totiž najdeme mnoho korejských škol, zpravidla se shlukujících pod nálepku Chongryon, a právě jednu z nich navštěvoval i Jong Tae-Se.

Právě původ je u tohoto 26letého snajpra klíčový. Roku 2008, během Východoasijského šampionátu, totiž sice zazářil v dresu Severní Koreje, ale zároveň - aby to snad bylo ještě hůře pochopitelné - byl oficiálně evidován jakožto občan Jižní Koreje. Její úřady také záhy rezolutně smetly ze stolu jeho žádost o severokorejské občanství. Jednak proto, že své sousedy nikdy neuznaly jako plnohodnotné členy celistvého státu, jednak proto, že zkrátka dvojakou státní příslušnost nepovolovaly. Mezitím byl Jong Tae-Se shledán potencionální klíčovou součástkou reprezentací Japonska i obou Korejí a triumfálně otitulován "asijským Waynem Rooneym". Tím celé peripetie nabyly ještě většího významu. Nakonec se tedy díky vydatné pomoci Chongryonu, víceméně ambasády KLDR na území Japonska, radovala Severní Korea a s ní i Jong Tae-Se. Ten je takto uznávaný jako patrně nejschopnější střelec své země a právě na jeho rychlost a sílu budou teď stoupenci Chollimy spoléhat ze všeho nejvíce.

Ideální sestava: Ri Myong-Guk - Ri Kwang-Chon, Nam Song-Chol, Cha Jong-Hyok, Ri Jun-Il - Mun In-Guk, Kim Yong-Jun, Ahn Young-Hak, Pak Nam-Chol - Hong Yong-Jo, Jong Tae-Se

Kvalifikace

Ze všech účastníků mimo americký kontinent má za sebou výběr KLDR vůbec nejnamáhavější kvalifikaci, zvlášť pokud k ní připočteme dalších 12 dobrovolných přáteláků. Celá štreka směr Afrika mu totiž zabrala dlouhých 20 měsíců a obsáhla rovných 16 zápasů. Na rozdíl od dalších úspěšných asijských reprezentací musela ta severokorejská prodělat ještě jakési předkolo s Mongolskem a teprve až po něm se účastnila klíčové třetí, posléze čtvrté fáze. Náhoda tomu chtěla, že při "opravdové" cestě za letenkou na MS mohli Severokorejci hned čtyřikrát poměřit síly se svým, po všech směrech největším, rivalem z jihu rozhádaného poloostrova. Výsledky těchto zápasů však nebyly pro muže ze severu dvakrát uspokojivé - ve třetí fázi z toho byly dvě bezbrankové remízy, záhy jedna plichta a těsná prohra. Chleba se ale lámal jinde - nakonec ve třetím kole zůstali Severokorejci neporaženi až do samého konce, v tom čtvrtém už to však bylo složitější. Hlavní rivaly pro "lidové demokraty" představovali Saudové a Íránci, s nimiž přitom Severokorejci nevyhrávali. Jediné vítězství zaznamenali proti Arábii, avšak na druhou stranu taky podlehli akorát Íránu. V součtu je zachránilo kladné skóre vůči zeleným a bod navíc oproti Íráncům.