Představení účastníků MS 2010 - Ghana

S absencí své největší hvězdy Michaela Essiena se reprezentace Ghany musí vypořádat na letošním mistrovství světa. Trenér Milovan Rajevac ale věří, že jeho družině se podaří opět postoupit z náročné skupiny do vyřazovacích bojů a úspěch z předchozího šampionátu se tak bude opakovat.

Historie

Přestože je Ghana členem FIFA teprve od roku 1958, řadí se k africkým fotbalovým mocnostem. Mohou za to zejména tři jména - Abedi "Pelé", nejlepší střelec v historii a rovněž hráč s největším počtem startů za národní tým, bývalý střelec Leedsu Tony Yeboah a Nii Lamptey. To byla až donedávna ghanská výkladní skříň fotbalu, nejlepší hráči, kteří kdy oblékli dres Černých perel. Jenže stačila maličkost - kvalifikovat se poprvé v historii země na MS - a na jejich místa se rázem vyšvihli jiní: Michael Essien, Sulley Muntari a Stephan Appiah.

Postavení africké fotbalové mocnosti poměrně jasně potvrzuje i statistika z kontinentálních šampionátů: ze 17 účastí proměnili Ghaňané 4 ve zlato, 4 ve stříbro, jednu v bronz a jednou skončili bramboroví. Jenže zlaté období jako by skončilo začátkem 80. let, kdy se fotbalistům od Guinejského zálivu přezdívalo "Afričtí Brazilci"; od roku 1986 se Ghana ne a ne na šampionát probojovat. Povedlo se jí to až o šest let později, kdy skončila druhá, a jakž takž návrat na výsluní potvrdila i následnou šňůrou čtvrtfinálových výsledků (s občasnými mírnými výkyvy). Jenže v roce 2004 přišla blamáž: prohra v kvalifikaci se slaboučkou Rwandou vyburcovala ghanský fotbal k zařazení na plné obrátky. Přišel trenér Dujković a výsledky už známe - historický postup na MS, rovnou i historický postup ze skupiny a porážka Čechů a USA. Černé perly nakonec skončily v osmifinále na štítě Brazílie, a to se ještě nějakou dobu řešilo, jestli tento zápas nebyl prodaný...

Nicméně v roce 2010 je vše trochu jinak. Trojice elitních záložníků Essien, Appiah, Muntari v týmu sice zůstala, ale za jakých podmínek - Muntari byl nadějným záložníkem v Udinese, teď působí jako vyčpělá záplata sestavy, která se v hvězdami nabitém Interu dostává na hřiště jen sporadicky. Appiah měl za sebou výbornou sezonu ve Fenerbahce, zatímco teď si musel narychlo shánět angažmá v Bologni a trénovat jako šílenec, aby měl vůbec po mnoha měsících bez zaměstnání šanci na závěrečnou nominaci. A Essien je sice pořád stejně skvělý, jenže se zranil a v JAR týmu nepomůže.

Vypadá to, že letošní pilulka bude pro Černé perly o něco více hořká než posledně...

Kvalifikace

Kvalifikační cesta týmu trenéra Rajevace začala ve druhém kole, kdy mu los přisoudil relativně snadné soupeře v podobě Gabonu, Libye a Lesotha. Jenže Ghaňané jako by mimo svůj domácí svatostánek v Akkře nedokázali najít potřebný klid. Výsledkem byly prohry v Libyi i Gabonu (na druhou stranu je třeba říct, že Gabon nejsou žádní otloukánci, jejich postup na šampionát se dlouho pohyboval v rámci reálných možností) a dokonce upachtěný zápas v Lesothu, které dokázalo hvězdnému výběru hráčů působících ve špičkových evropských ligách vstřelit dva góly a nakonec byl favorit ještě rád, že dokázal zvítězit 3:2. Nutno podotknout, že Lesotho už žádný jiný gól v celé kvalifikaci nedalo a prohrálo všechny své zápasy... Dvanáct bodů ale stačilo na první místo a postup do závěrečné kvalifikační fáze, kde se s Rajevaćovým týmem udála vcelku očekávaná proměna: 4 zápasy, 4 vítězství a Jižní Afriko, vítej! Súdán, pravda, jistě není adekvátní soupeř, ale Benin, v čele s jedním z nejlepších kvalifikačních kanonýrů Razakem Omotoyossim z Mét, a zejména našlapané Mali, které má podle jmen jeden z nejsilnějších kádrů v Africe vůbec, ti už jsou z jiné ligy. Ghana svůj úkol zvládla, aniž by obdržela gól.

Jako prvnímu zástupci černého kontinentu (samozřejmě nepočítáme-li pořádající Jihoafrickou republiku) se tak dveře světového šampionátu otevřely právě Ghaně, tedy týmu, který před třemi lety zaznamenal díky postupu do osmifinále největší úspěch ze všech afrických zástupců.

Hvězda: Asamoah Gyan

Měl to být právě Michael Essien - Bizon, jeden z nejlepších záložníků světa, kdo měl dovést Ghanu k výšinám. Teď jeho roli v záloze musí převzít jiní - Anthony Annan, Kwadwo Asamoah nebo Derek Boateng. A tíha odpovědnosti za konečný výsledek padne zejména na útočné eso Asamoaha Gyana, který má pro zazáření slušné předpoklady: ve Francii zažil vydařenou sezonu okořeněnou 13 ligovými góly a na lednovém APN byl vybrán do ideální jedenáctky turnaje. Pomůže Ghaně právě on?

S rozporuplnou formou Matthewa Amoaha, nezkušeným Tagoem a ještě mnohem nezkušenějším Adiyiahem to bude právě kanonýr Rennes, na jehož bedrech bude stát gólová potence týmu. Čtyřiadvacetiletý střelec se může pyšnit bilancí 17 gólů ve 32 reprezentačních zápasech a jedním zajímavým primátem: když ve 2. minutě zápasu s Českem na MS 2006 šokoval favorita rychlým vedoucím gólem, byl to nejen nejrychlejší zásah na onom šampionátu, ale zároveň vůbec první trefa ghanského hráče v historii MS!

Bývalý kanonýr Udinese je i v poměrně nízkém věku jednoznačnou oporou národního týmu. Lze sice namítat, že bez Essiena se Ghaňanům rozloží hra zálohy a Gyan se tudíž bude obtížněji dostávat do střeleckých pozic, jenže pozor - svoji průlomovou sezonu na klubové úrovni zažil právě letos v Rennes, kde kreativní schopnosti celé záložní řady de facto obstarává jediný muž, Sylvain Marveaux. Pokud jeho roli dokáže někdo z kádru Černých perel převzít - a že třeba takový Andre Ayew, mimochodem další člen ideální jedenáctky angolského APN, by na to dispozice měl - může Gyanův střelecký um rozkvést do ohromujících rozměrů.

Trenér: Milovan Rajevac

Ghana má evidentně slabost pro srbské kouče. Na posledním MS jejich šiky vedl do boje Ratomir Dujković, letos se budou spoléhat na taktovku Milovana Rajevace. Jeho osobní profil není příliš hvězdný; nejprestižnější prací, které se před příchodem na lavičku Černých perel věnoval, bylo vedení Crvene zvezdy Bělehrad.

Pětapadesátiletý lodivod přebíral tým v roce 2008 po Claudu Le Royovi, tehdy jako trenér provinčního klubu FK Borak. To není zrovna vizitka veleúspěšného kouče; přesto existují indicie ukazující na to, že právě Rajevac by mohl být tím správným mužem pro ambiciózní tým.

Nebál se vynechat z nominace Erica Adda, který během poslední sezony ztratil místo v sestavě Rody Kerkrade, stejně jako Laryeu Kingstona a Haminu Dramana, o jejichž formě v černobílém dresu panovaly zákonité pochybnosti. Vypadá to, že jeho tým bude schopný zvládnout jak klasické rozestavení 4-4-2, tak - a to možná, vzhledem k přirozenostem a schopnostem hráčů, jakož i dosavadním pokusům trenéra, spíše - 4-3-2-1 se zahuštěným středem zálohy. Právě tohle rozestavení se při zvolení typologicky vhodných fotbalistů může ukázat jako ideální pro zakrytí díry po Essienovi. Rajevac ví, že momentální stav ghanského kádru je na hony vzdálený tomu z před čtyř let, a udělá vše proto, aby všechny nedostatky vhodně zakryl.

Problémy ale můžou nečekaně vyvstat někde úplně jinde, a to v táboře Ghaňanů samotných. Na povrch nějaký čas zpátky prosakovaly informace, že v zemi nevládne úplná spokojenost s koučovou taktickou a strategickou vyspělostí, a dokonce se šuškalo o tom, že by Ghaně na šampionátu měl pomáhat samotný José Mourinho. A v neposlední řadě se na několika fórech objevila poněkud paranoidní myšlenka - Rajevac je Srb, Ghana hraje první zápas proti Srbsku, kam ho to asi bude táhnout? Ponechme ale konspirační teorie stranou, Černé perly jsou v nezáviděníhodné pozici, a nechtějí-li skončit hluboko v poli poražených, musí ze sebe vydat to nejlepší. I Rajevac.

Pravděpodobná sestava: Kingson - Inkoom, Vorsah, Mensah, Paintsil - K. Boateng, Appiah, Annan - Muntari, Ayew - Gyan.