Představení účastníků MS 2010 - Kamerun

Jedním z průkopníků afrického fotbalu na světové scéně je bezpochyby národní tým Kamerunu. Po doposud největším úspěchu na MS 1990, kde Kamerunci skončili až ve čtvrtfinále, by se tým pod vedením kouče Le Guena po dvaceti letech opět rád významně zapsal do historie věhlasného turnaje.

Historie

Na poměry afrického týmu je kamerunská vitrína doslova přecpaná úspěchy; je to totiž právě reprezentace Nezkrotných lvů, která se může hrdě honosit titulem "nejúspěšnější africký fotbalový národ všech dob." S nadsázkou se dá říci, že Kamerunci byli téměř u všeho podstatného, co etablovalo fotbal na černém kontinentu jako rovnocenného soupeře pro zbytek světa.

Přitom první mezinárodní zápas sehrála reprezentace v zeleno-červeno-žlutých dresech až v roce 1960! Soupeřem bylo Somálsko a odjelo domů s ostudou: drtivé vítězství 9:2 jako by předurčilo nadvládu Kamerunců nad africkým fotbalem. Netrvalo dlouho a nově vzniklý tým začal vystrkovat růžky: dvanáct let po úvodním utkání už hostil africký Pohár národů a hned se umístil na třetím místě. Potom následoval desetiletý útlum, ale Nezkrotní lvi si vše vynahradili v roce 1982 postupem na své historicky první mistrovství světa. Tehdy ještě neuspěli, ale o dva roky později si spravili chuť premiérovým vítězstvím na APN; tenhle pocit si kamerunští hráči mohli později zopakovat ještě třikrát.

Opravdový průlom ale reprezentace zažila až v roce 1990 na památném šampionátu v Itálii - Lvi pod vedením famózního útočníka Rogera Milly senzačně vyhráli svoji skupinu, přičemž hned úvodní porážka Argentiny v poměru 1:0 je dodnes jedním z největších senzací v dějinách světových šampionátů. Zajímavou roli tehdy sehrál i nepostupující výběr Sovětskému svazu, když Afričanům udělil čtyřbrankovou lekci, čímž z nich udělal vůbec první mužstvo v historii MS, které vyhrálo skupinu se záporným skóre. Entuziastickou jízdu party kolem legendárního Milly, jehož tanečky při oslavě gólu se staly synonymem radosti z fotbalu, nakonec zarazili až Angličané ve čtvrtfinálovém prodloužení! Kamerun byl tím okamžikem nesmazatelně zapsán na fotbalovou mapu a africká revoluce mohla začít...

Co se Lvů týče, ti postupovali i nadále na jeden šampionát za druhým. A přestože se to obešlo bez výrazného úspěchu, podařilo se jim pokaždé na sebe nějak upozornit: na následujícím mistovství v USA se trefil znovu Roger Milla. Bylo mu 42 let, což je dosud nepřekonaný a zřejmě i nepřekonatelný rekord. V roce 1998 se zase Kamerun stal první africkou zemí, která postoupila na tři Mundialy v řadě. A o další čtyři roky později zaujali Lvi provokativním designem svých dresů, připomínajících těsná basketbalová trička bez rukávů. Ze skupiny tehdy nepostoupili a herní dojem za sebou zanechali všelijaký, ale mluvilo se o nich opět hodně nahlas.

Poslední dostaveníčko světových elit v Německu pak Kamerunci vynechali, ale na premiérovém šampionátu na africké půdě jsou připraveni navázat na fantastickou italskou jízdu. Hráčský materiál na to mají prvotřídní - tolik skvělých fotbalistů pohromadě se jim ještě nikdy nesešlo.

P.S.: Vítězství na Olympiádě z roku 2000 taky není k zahození, ne?

Kvalifikace

Stejně jako ostatní africké týmy, i Kamerun musel projít dvěma fázemi kvalifikačního cyklu. V té první na něj ovšem nečekali žádní soupeři; tedy na papíře ano, konkrétně Kapverdy, Tanzanie a Mauritius, ale to zajímavé přichází až ve fázi další. Lvi byli nalosováni do ošidné skupiny s Marokem, Togem a Gabonem.

A byl to právě Gabon, kdo po prvních dvou zápasech na všechny shlížel z vršku tabulky s plným počtem bodů, zatímco Kamerunci se krčili s jediným bodíkem na dně a lízali si rány z potupné porážky s Togem. Potom však přišel Spasitel: konkrétně Paul Le Guen, který přebral po katastrofálním kvalifikačním startu tým od Otta Pfistera, jenž u něj ztratil autoritu, a svazové vedení ho postavilo před jasný úkol: dvakrát porazit Gabon, přeskočit ho v tabulce a pokud možno zvítězit i v obou zbývajících zápasech a postoupit na MS. To se francouzskému stratégovi povedlo dokonale; čtyřikrát vyhrál a zajistil týmu letenky na historicky šestý šampionát.

Hvězda: Samuel Eto‘o

Kdo jiný by měl být vybrán za hvězdu týmu, než jeden z nejlepších fotbalistů africké historie? Forvard Interu Milán má vskutku pozoruhodnou kariéru. Prošel Realem Madrid i Barcelonou, ve Španělsku získal kredit coby obávaný střelec v dresu Mallorky a během pěti let u blaugranas se stal legendou, když vsítil neuvěřitelných 108 gólů ve 145 zápasech. Za rok 2009 skončil pátý v anketě Balon d’Or a přesunul se výměnou za Zlatana Ibrahimovice do Interu Milán - tam mu chvíli trvalo, než se rozehrál, ale schopnost střílet důležité góly neztratil. Koneckonců to byl v první řadě právě on, kdo svými devíti kvalifikačními góly zajistil Kamerunu letenku do Jižní Afriky. Pro Le Guenův tým bude jeho střelecká potence na šampionátu naprosto klíčová.

Devětadvacetiletý kapitán Nezkrotných lvů jako by byl synonymem pro úspěch: čtyřnásobný vítěz Ligy mistrů, dvakrát vyhrál Copa del Rey, jednou Coppa Italia, čtyřnásobný ligový vítěz, dvojnásobný vítěz afrického Poháru národů, vítěz olympijského turnaje, trojnásobný africký hráč roku, dvakrát (a celkově) nejlepší střelec Poháru národů, nejlepší útočník Ligy mistrů, nejlepší střelec La ligy a nejlepší střelec v historii Mallorky a kamerunského národního týmu. Je nejúspěšnějším africkým fotbalistou všech dob a podle mnohých zároveň i nejlepším hráčem, který se na černém kontinentu kdy narodil. Je třeba dodávat něco víc?

Kamerun má silné a vyvážené mužstvo a s pomocí svého elitního střelce může pomýšlet na důrazný atak na příčky nejvyšší. Přesto to jeden čas vypadalo, že se bude muset obejít bez Eto’ovy pomoci; legendární Roger Milla si totiž vzal na paškál jeho výkony v národním dresu a na svém nástupci na pozici nejlepšího kamerunského útočníka nenechal nit suchou. Eto’o na to reagoval po svém: Milla se svým týmem nikdy nic nevyhrál! Nakonec však byl oheň na střeše zažehnán a Nezkrotní lvi jdou do boje i se svojí ikonou. Cíl je jasný - překonat tým, se kterým právě Milla přepsal historii a položil základy africké fotbalové konjunktury. A třeba i dosáhnout ještě v červenci stovky reprezentačních zápasů - Eto’ovi k této metě chybí odehrát šest utkání; to by znamenalo, že Kamerun na jihoafrickém turnaji prošel branami semifinále.

Trenér: Paul Le Guen

Teprve šestačtyřicetiletý francouzský lodivod je i ve svém věku už zkušeným koučem. Prošel francouzskými velkokluby Lyonem a PSG; s prvním získal třikrát titul mistra země, s druhým francouzský pohár. Kamerunská štace je jeho první reprezentační zkušeností; v rukou má přitom vyzrálý a kvalitní tým, který lační po úspěchu. Povede se bývalému dlouholetému obránci PSG prorazit i na dosud neprobádané půdě?

Faktem je, že Le Guen je v zemi velmi respektovanou osobností. Po nepřesvědčivých letech vlády Arie Haana a Otto Pfistera se zdá, že Lvi mají konečně ve svém středu stratéga, kterému plně důvěřují a který z nich dokáže vymáčknout to nejlepší. Přišel doslova za pět minut dvanáct, v době, kdy tým ztrácel po dvou kvalifikačních zápasech propastných pět bodů na podceňovaný Gabon, ale dokázal svým svěřencům napumpovat do žil novou mízu a nakonec je celkem bez problémů dovedl až k branám Mundialu. Určitě k tomu pomohlo i rozhodnutí odejmout kapitánskou pásku stárnoucímu a čím dál více chybujícímu Rigobertu Songovi, rekordmanovi v počtu reprezentačních startů, a použít ji pro posílení odpovědnosti a zklidnění horkokrevného superstřelce Eto’a. Posadit Songa, to si ještě nikdo netroufnul - ukázalo se, že je to přesně ten impulz, který kamerunský tým potřeboval.

Vypadá to, že protřelý Francouz dokáže zkrotit nezdravou výbušnost africkým hráčům vlastní a naordinovat jim strategii, jaká na nejlepší týmy platí. Ať už Kamerunci nastoupí v rozestavení 4-3-3 nebo 4-4-2, můžete si být téměř jistí, že se budou chovat velmi profesionálně a disciplinovaně, využívat co nejefektivněji hru záložní řady, pevnou defenzivu a rychlý přechod do útoku. V bráně má trenér k dispozici skvělého Kameniho, který ohromil svět už ve finále olympijského turnaje v roce 2000 - tedy v pouhých 16 letech! -, v obraně tvrdí muziku skvělý Stephane Mbia z Marseille, záložní řadě dává myšlenku lyonský Jean Makoun, Alexandre Song z Arsenalu je spolehlivým a kvalitním štítem a o Eto’ovi na hrotu útoku nemá cenu se rozepisovat více.

Podíváme-li se na finální soupisku Nezkrotných lvů, zjistíme navíc ještě jeden zajímavý fakt - když Le Guen začínal s trenéřinou v Rennes, podepsal mimo jiné Shabaniho Nondu a El Hadji Dioufa. Do té doby je nikdo v Evropě neznal - co bylo po tom, víte už sami... a kdo ví, třeba se Francouz rozpomněl na svoji šťastnou ruku a bude to právě Vincent Aboubakar, osmnáctiletý reprezentační nováček z domácího týmu Coton Sports, kdo svými brankami upoutá pozornost evropských skautů a posune Kamerun do kýženého semifinále...

Předpokládaná sestava: Kameni - Bassong, Mbia, N’Koulou (Song), Assou-Ekotto - A. Song, Makoun, Enoh - Emana, Eto’o, Idrissou (Webo).