Představení účastníků MS 2010 - Alžírsko

Účast Alžírska na mistrovství světa patří k jednomu z největších překvapení kvalifikačních bojů. Severoafrický tým tak bude na nadcházejícím šampionátu velkým outsiderem, tato role mu ale může vyhovovat. Mužstvo naznačilo své možnosti již na Africkém poháru národů, kde skončilo až v semifinále.

Historie

Je to už 24 let, kdy si Alžířané naposledy zarezervovali místo na dostaveníčku světových elit. Hned při první účasti na MS v roce 1982 se tým vedený legendárním střelcem Rabahem Madjerem rovnou dočkal jednoznačně největšího úspěchu ve své historii: porážka SRN v poměru 1:2 málem katapultovala Fenky do další fáze! Entusiasmus severoafričanů ale nakonec utnula později hodně propíraná remíza právě SRN s Rakouskem, která oběma celkům zajišťovala pohodlný postup do vyřazovacích bojů, zatímco Alžířanům nepomohla ani výhra nad Chile... nutno říci, že nasazení a tempo v zápase evropských konkurentů bylo, velmi jemně řečeno, poněkud zvláštní - vždyť taky bezprostředně po šampionátu FIFA zavedla pravidlo o hraní posledních skupinových zápasů ve stejný čas, které platí dodnes. Alžířané jeli domů jako morální vítězové, ale pocit křivdy přetrvával.

Šanci na reparát však arabští bojovníci dostali hned o čtyři roky později. Zbývala jen poslední maličkost - porazit Brazílii a Španělsko... není divu, že alžírské mužstvo skončilo ve skupině na samém dně s jediným bodem ze zápasu se Severními Iry. Potom následoval dlouhý útlum.

Čtyřiadvacet let uplynulo, hráči se změnili, zůstal však trenér a společný cíl - rozšířit sbírku úspěchů. Doposud je alžírská vitrína velmi skromná: vzpomínané vítězství nad SRN a trofej pro afrického šampiona z roku 1990. A takový postup do čtvrtfinále nebo porážka Anglie ve skupině...

Kvalifikace

Dá se říct, že to, že Alžířanům los přisoudil tutéž skupinu co Slovincům, je tak trochu ironie. Stejně jako Slovinci se totiž i Alžířani dostali na MS až přes baráž, kde porazili výrazného favorita - v tomto případě Egypt.

Rázem je to tedy Saadaneho parta, kdo "vládne" severní Africe - Egypt poražen, Tunisko po delší době zůstává za branami kvalifikace a Maroko už není, co bývalo. A že nejde jen o náhodu, dokládá i situace na posledním Poháru národů v Angole: porážka Slonů ve čtvrtfinále, a to ještě Fenkové trestuhodně nevyužili optické převahy a nechali zápas dojít k infarktovému závěru. Nutno však dodat, že jinak to z alžírské strany žádná hitparáda nebyla, tříbrankový příděl od outsiderů z Malawi i přes konečné čtvrté místo mluví za vše...

A ani postup na šampionát se nerodil zrovna dvakrát lehce. Hned v úvodu se Fenkům do cesty postavila trojice ošidných soupeřů: Senegal, Gambie a Libérie. A rovnou od začátku se v plné nahotě ukazovala jedna z největších slabin Alžířanů: neschopnost podávat adekvátní výkony na jiné než domácí půdě. Stejně jako drtivá většina arabských mužstev, i Saadaneho svěřenci trpí splínem, jsou-li nuceni opustit svoje přirozené prostředí - vždyť od roku 2003 vyhráli všehovšudy dva venkovní zápasy! Reprezentace z rodiště Camusova cizince tak prohrála jak úvodní zápas v Senegalu, tak hned ten další v Gambii, a dokonce remizovala na půdě slabé Libérie - tři pohodlná domácí vítězství však stačila na postup do další fáze.

V ní na Fenky čekal supersilný Egypt, Zambie a Rwanda, a brzy začalo být jasné, že subsaharská Afrika v tomto souboji ostrouhá, zatímco severoafričané si to rozdají v přímém souboji. Věrna arabské "tradici", vyhrála obě soupeřící mužstva domácí zápas, a jelikož závěrečná tabulka ukazovala na stejný počet bodů i shodné skóre, musel rozhodnout dodatečný zápas hraný na neutrální půdě.

A byl to Antar Yahia, kdo katapultoval podceňovaný tým do fotbalového nebe. Podle mnohých vůbec nejsilnější tým kontinentu se musel spokojit s "cenou útěchy" - na následujícím APN získal historický třetí titul v řadě...

Hvězda: Karim Ziani

Měla to být velkolepá zbraň, která Alžířanům zajistí postup ze skupiny. Tvořivé schopnosti dvojice Meghni - Ziani v jakémsi 4-2-2-2 vyplněném ideálními typy fotbalistů, to je kladivo, které by na USA a Slovinsko mohlo platit. Díky zranění Mourada Meghniho však musí Saadaneho squadra urychleně přehodnotit své plány. A také položit maximální míru zodpovědnosti na bedra druhého z dvojice ofenzivních krajánků: Karima Zianiho.

Ne, že by se rodákovi z francouzského Sévres měla z takového úkolu rozklepat kolena; ve svých sedmadvaceti se dá považovat za zkušeného harcovníka, osahal si francouzskou L1 a Bundesligu, naučil se hrát na více postech v záloze. Ještě jako hráč Sochaux, které svými výkony dotlačil k zisku Coupe de France, přinutil činovníky Marseille, aby za něj vysázeli na stůl 11 milionů dolarů. A hlavně vyzrál v hráče, který dokáže táhnout svůj tým k úspěchům. Alespoň celé Alžírsko doufá, že to dokáže.

Zianiho pozice v národním týmu je mezi zálohou a útokem. Na podhrotu má potřebnou volnost a může podporovat útok; že to skutečně dělá, dokazuje i kvalifikační statistika, kdy byl se třemi góly nejlepším střelcem týmu, společně s obráncem Yahiou. Po vypadnutí Meghniho se dá předpokládat, že se Ziani v základní sestavě potká s podobně flexibilním Karimem Matmourem, jehož schopnost zahrát na křídle i uprostřed se může hodit.

Pokud vstřelí Alžírsko gól, můžete si být téměř jisti, že se tak stalo s přispěním wolfsburgského krajánka, který svoji zemi reprezentuje už od dvaceti let. Fenkové jsou známi problémy se střílením gólů, a pokud už nějaká akce skončí úspěchem, je to velice často právě Zianiho zásluhou.

Trenér: Rabah Saadane

Rabah Saadane = Alžírsko, Alžírsko = Rabah Saadane. Třiašedesátiletý kouč, který pracuje u národního týmu s přestávkami už téměř 30 let (odskočil si k několika domácím klubům a k reprezentaci Jemenu), prošel mládežnickými výběry a byl u všech historických úspěchů země (v roce 1982 jako asistent, o čtyři roky později jako hlavní trenér), se ke svému "vyvolenému kormidlu" znovu navrátil v roce 2007 poté, co oslavil krátkou anabázi u klubu ES Sétif vítězstvím v arabské Lize mistrů, a alžírský lid očekává, že se mu bude dařit i na šampionátu na druhé straně kontinentu. Předpoklady pro to určitě jsou: Alžírsko má slušnou generaci hráčů a Saadane tým zná jako nikdo jiný, je s ním srostlý, hráči jsou na jeho styl výborně adaptovaní a svému kouči plně důvěřují. A on s nimi dělá doslova zázraky.

Pojďme si blíže posvítit na problémy, které se Saadanemu a celému Alžírsku mohou na cestě za průlomem na mezinárodní půdě postavit do cesty: v první řadě je to už zmiňované zranění Mourada Meghniho, čímž notně utrpí ofenzivní síla Fenků. Otazníkem bude i produktivita Abdelkadera Ghezzala, bez jehož branek nemůže tým moc pomýšlet na úspěch. O pozici pravého beka se s největší pravděpodobností poperou zkušený Yahia a Bougherra - oba původní profesí stopeři. Bude třeba vyřešit situaci v bráně - Faouzi Chaouchi je lepší a perspektivnější gólman než zkušený Lounes Gaouaoui, ale taky daleko méně vyrovnaný, horkokrevnější a rizikovější. Pokud Saadane upřednostní klid a zkušenosti Gaouaouiho, jako že asi ano, může to u ambiciózního Chaouchiho vyvolat hodně zlé krve.

Dalším problémem je pozice staženého rozehrávače, kde nastupuje kapitán Mansouri, který se ale potýká s výkyvy formy a řada Alžířanů jej považuje za přeceňovaného. Překoná skvělý střelec Saïfi svůj pokročilý věk? Je hodně otázek, na které bude potřeba najít odpověď, nicméně většinou jde o problémy, jejichž řešení je ve vhodné motivaci hráčů a maximálním využití jejich přirozených schopností - a to je právě to, co Saadane umí. Není proto důvod Alžířany odepisovat. Nezapomínejme, že jejich taktická úroveň, disciplína, profesionální nasazení, konzistentnost, kompaktnost a schopnost koncentrace mohou být velmi silnými zbraněmi. Tradiční bolístky afrických týmů, jako je spoléhání na individuality, taktická nevyzrálost a silové pojetí hry bez zjevného efektu jako by Alžířany vůbec netrápily. Díky těmto vlastnostem jsou na MS - bez nich by silnější a výborně organizovaný Egypt nikdy neporazili - a právě díky nim je nelze předem odepsat. Zvlášť při pohledu na relativně hratelnou skupinu.

Předpokládaná sestava: Gaouaoui - Yahia, Bougherra, Halliche, Belhadj - Mansouri, Yebda - Matmour, Ziani - Saïfi, Ghezzal.