Představení účastníků MS 2010 - Mexiko

Mexiko odedávna patří k tradičním účastníkům mistrovství světa a ani na tom letošním chybět nebude, ačkoliv v kvalifikaci mělo nejednou namále. To už je ale pryč a nyní se Aguirreho hoši mohou plně soustředit na páteční odpoledne, kdy v zahajovacím zápase šampionátu vyzvou domácí tým...

Historie

Mexiko je tradičím účastníkem světových mistrovství od jejich vzniku. Hned na tom prvním, Uruguay 1930, se Mexičané objevili a skončili poslední, tedy třináctí. Zajímavostí je zcela jistě fakt, že stejné umístění zopakovali ještě čtyřikrát. A aby těch "13" nebylo málo je třeba dodat, že se probojovali na 13 šampionátů. Ten letošní ovšem mohl být patnáctým, kdyby nepodváděli s údaji o narození reprezentantů v mládežnických kategoriích. To je stálo vyloučení na 2 roky z řad FIFA.

Mexiko se stalo pořadatelem MS hned ve dvou případech, 1970 a 1986. Na tom prvním se loučil Pelé, hrál se vynikající fotbal, včetně nezapomenutelného semifinále Itálie - Německá spolková republika, v kterém padlo 5 branek v prodloužení a Italové vyhráli 4:3, a Mexiko poprvé postoupilo do čtvrtfinále. Stejný úspěch zopakovali mexičtí fotbalisté o 16 let později, když obsadili 1. místo ve skupině, ve druhém kole porazili Bulharsko 2:0 a v boji o postup do semifinále narazili na Německo, stále ještě to spolkové... Utkání rozhodovaly penalty, protože i po prodloužení to bylo 0:0. Hrdinou se stal brankář Schumacher, který chytil druhou a třetí v pořadí a jelikož střelci se nemýlili, vše skončilo 4:1. A čím bylo památné toto mistrovství světa? No přeci dvojicí Maradonových gólů do sítě anglického brankáře Shiltona!

Podtrženo a sečteno: na třinácti MS Mexiko sehrálo 45 utkání, vyhrálo 11, remizovalo 12 a prohrálo 22 zápasů. Celkové skóre 48:84, patnácté místo v historické tabulce, jasně nejlepší z CONCACAF. Za Mexiko startoval brankář Antonio Carbajal hned na pěti šampionátech, od 1950 do 1966. Také proto měl přezdívku "Cinco copas", "Pět pohárů". Nejlepším střelcem je Luis Hernndez, který na MS 1998 vstřelil 4 branky.

O momentech k zapamatování jsme již psali, nyní o těch, které by Mexičané nejraději vymazali ze své paměti. Mezi ně patří debakl na MS 1978, kde dostali šest gólů od SRN. Od těch samých Němců, kteří je o 8 let později vyřadili v již vzpomínaném čtvrtfinálovém penaltovém rozstřelu. Tato chvíle byla zlomovým okamžikem, jehož černý stín provází Mexičany do dnešních dnů. 1990 - vyloučeni za podvody. 1994 - vyřazeni na penalty Bulharskem. 1998 - prohra s Německem 1:2, když v utkání vedli. 2002 - nečekaná prohra s USA 0:2. 2006 - porážka 1:2 s Argentinou gólem v nastavení.

Hvězda týmu: Rafael Márquez

Rafa, Císař z Michoacánu, hráč FC Barcelona. Tým Mexika je bez hvězd a zároveň hvězdně přeplněn. Každý malý kluk, a nejen v Mexiku, přeci zná jména Guillermo Ochoa, Ricardo Osorio, Carlos Salcido, Giovani Dos Santos, Andres Guardado, Cauhtémoc Blanco, Guillermo Franco, Javier Hernández. Ale Kaiser je jediný, Císař Rafa.

Narodil se 13. února 1979 ve městě Zamora de Hidalgo ve státě Michoacán. Profesionální fotbal ochutnal v 17 letech, klubem se stal Atlas de Guadalajara a trenérem nikdo jiný než Marcelo "El Loco" Bielsa, současný šéf chilské reprezentace. Na trenéry měl vůbec štěstí, ve své třetí, poslední a zároveň nejúspěšnější sezóně v Atlasu ho vedl další Argentinec, Ricardo La Volpe. Rok 1999 byl finálovým, Atlas Guadalajara podlehl v boji o mexický fotbalový trůn Toluce na penalty. Rafa tu svou proměnil, ale nestačilo to.

Jeho výkony mu pomohly do reprezentace a také k prvnímu zahraničnímu angažmá. Přestoupil do francouzské ligy, do dresu Mónaca. Jeho cena byla stanovena na 6 miliónů dolarů a hned v prvním utkání potvrdil, že se nejednalo o vyhozené peníze. V obraně byl jistotou a Mónaco porazilo Bastii 4:0. To co se mu nepovedlo v Mexiku, získat titul mistra, ve Francii dosáhl hned v prvním roce působení. Vedle vítězství v Ligue 1 byl jmenován nejlepsím stoperem. Roku 2003 dosáhl na francouzský Pohár a dres Mónacu mu najednou byl malý. Za 8 miliónů eur odchází do Barcelony a stává se prvním Mexičanem v tomto klubu. Premiérový zápas byl proti Seville a toto město se stalo pro Márqueze "zaslíbeným". O 14 dní později dává dalšímu sevillskému klubu, Betisu, svůj první španělský (nebo katalánský?) gól. Sezóna to byla tvrdá, celá řada zranění mu dovolila nastoupit pouze k 21 utkáním. Ale o rok později je již stálicí a pomáhá svému klubu k zisku titulu.

V dresu Barcelony kráčí od úspěchu k úspěchu. Vyhrává španělský Superpohár, obhajuje titul v Primera División, jako první Mexičan zdvihá nad hlavu pohár vítěze Ligy mistrů. Po MS 2006 prodlužuje smlouvu do roku 2010 za 38,5 miliónů dolarů. Ve stejném roce získává také španělské státní občanství.

V utkání s Realem Madrid, 13. prosince 2008 obléká dres Barcy po dvousté, přihrává na první gól, raduje se z výhry 2:0. Ve stejné sezóně pomáhá Barceloně k zisku všech možných trofejí: Liga mistrů, mistr Španělska, vítěz Copa del Rey. Za národní tým Mexika odehrál všech 8 zápasů na MS 2002 a 2006, dal jeden gól, Argentině v osmifinále hraném v Lipsku.

Trenér: Javier Aguirre

Narodil se v hlavním městě Mexika 1. prosince 1958 a celý fotbalový svět ho zná jako "El Vasco". Nyní, kdy půlka Mexika a Latinské Ameriky vůbec emigruje do USA, Španělska, Itálie, atd., se zdá být neuvěřitelné, že je synem španělských emigrantů, kteří utekli právě do Mexika. Ale byla jiná doba... Fotbal začal hrát v Club América, pokračoval v Los Angeles v dresu Aztecas, vrátil se do Mexika, aby nastoupil za CF Atlante. Pak ho čekalo první zahraniční angažmá, které pro něj skončilo tragicky. Na kalendáři byl 26. říjen 1986 a Osasuna prohrávala s Gijónem 0:1. Běžela 40. minuta a Aguirre měl na kopačkách vyrovnávací branku. Obránce soupeře, Ablanedo II, vložil do střely celou váhu svého těla a pak se sto stalo. Lýtková a holenní kost to nevydržely, Aguirre je odnášen ze hřiště v bolestech. Po doléčení to ještě zkouší v Chivas de Guadalajara, ale fotbalové kariéře je konec. Mezi hráčské úspěchy je nutno počítat zlaté medaile z mistrovství světa univerzitních celků v roce 1979, titul mistra Mexika z roku 1983/84 a start na MS 1986 v dresu své země.

A tak do podvědomí většiny vstoupil především jako trenér. Začínal již v roce 1994 jako asistent Miguela Mejíi Baróna na MS v USA, aby o rok později zachránil Atlante před sestupem. Na dva roky odjel studovat do Španělska, vrací se a s Pachucou vyhrává "zimní" titul. V roce 2001 je jmenován trenérem národního týmu, končí ve finále Amerického poháru, postupuje na MS 2002.

Španělsko je mu ale souzeno a tak podepisuje smlouvu s týmem, kde vlastně začal a skončil svou zahraniční zkušenost. Během 4 sezón dosahuje s Osasunou Pamplona celé řady úspěchů. Finále Copa del Rey, účast v Poháru UEFA, 4. místo v lize, postup do Ligy mistrů. Vrcholem jeho působení v klubu je jmenování Trenérem roku ve Španělsku. A odchází do Atlético de Madrid...

První rok? Sedmé místo, Intertoto, po 10 letech "colchoneros" bojují v Evropě. Druhý rok? Čtvrté místo, předkolo LM, v Poháru UEFA vyřazeni Boltonem. Třetí rok? V předkole LM poráží Schalke 04 a po 12 letech půstu postupuje Atlético do hlavní soutěže. 3. února 2009 byl odvolán z místa trenéra, z nepochopitelných důvodů... Přesně o 2 měsíce později je jmenován, podruhé ve své kariéře, trenérem reprezentace Mexika a postupuje s ní na MS 2010.

Perlička na závěr: hrálo se utkání Mexiko - Panamá jako součást Copa de oro. Běžela 80 minuta, o míč se bojuje u lavičky Mexika, ten končí za čárou, ale hráč Panamy hraje dál. Aguirre se snaží míč zastavit, trefí hráče, ten padá a začíná bitka. Končí až dlouho po zápase hromadným úprkem všech protagonistů do šaten. Z tribun létají všechny možné předměty. Aguirre dostává trest na 3 utkání...

Pravděpodobná sestava: Guillermo Ochoa - Rafael Márquez, Héctor Moreno, Carlos Salcido, Francisco Rodríguez - Israel Castro, Gerardo Torrado, Andrés Guardado, Giovani dos Santos - Carlos Vela, Javier Hernández

Kvalifikace

Vše začalo v 2. předkole CONCACAF, Mexiko poráží Belize 2:0 a 7:0. Formalita. Ve skupině o postup do finálové šestice čekal Honduras, ale také Jamajka a Kanada. Mexiko domluvilo kalendář tak, že první tři utkání hrálo doma, odvety na hřištích soupeřů. Vše vycházelo podle předpokladů, devět bodů a postup na dosah ruky. Pak však přišla prohra na Jamajce, plichta v Kanadě a jen kombinace dalších výsledků Mexičany zachránila. Porážka v Hondurasu byla hořkou pilulkou, druhé místo zklamáním, ale nic neznamenajícím.

Hexagonal, tři první postupují, čtvrtý jde do baráže proti pátému z Jižní Ameriky a to je téměř jisté vyřazení. Mexiko začíná otřesně, zejména herně, prohrává v USA 0:2, sice stejným rozdílem vítězí nad Kostarikou, ale s ostudou odjíždí z Hondurasu po prohře 1:3. O dva dny později přichází k týmu Aguirre, ale ani on nedokáže změnit mentalitu hráčů a ti nebodují v Salvadoru. Tři body ze 4 zápasů, katastrofa na obzoru.

Pak ale přeci jen dochází k obratu, dvě výhry nad Trinidad a Tobago a USA doplňuje tříbodový zisk z Kostariky. Před vlastním publikem postup Mexičané potvrzují, Honduras sice vzdoruje, ale penalta znamená konec nadějí na bod, Salvador pak neni soupeřem. V posledním kole plichta na ostrově s Trinidad a Tobago, druhé místo za USA, 19 bodů zisku... Mexiko jede do Jižní Afriky!