Představení účastníků MS 2010 - Nizozemsko

Od Nizozemska se opět očekává, že bude předvádět oku lahodící fotbal. Oranjes prokazují stabilně dobrou formu a patří k okruhu favoritů blížícího se šampionátu. Trenér Van Marvijk ale řeší nepříjemný problém. V přípravě se zranil hvězdný Arjen Robben a zatím není jasné, kdy týmu pomůže.

Historie

Stejně jako do většiny ostatních zemí, i do Nizozemska přinesli fotbal angličtí imigranti. Stalo se tak v roce 1865 a o 14 let později byl založen nizozemský fotbalový svaz - Královská nizozemská fotbalová asociace (KNVB). K prvnímu mezistátnímu zápasu pak tulipány nastoupily 30. 4. 1905, kdy v Belgii zvítězily nad domácí reprezentací 4:1. Pod všechny branky se tehdy podepsal Eddy de Neve. Na olympijských hrách v letech 1908 a 1912 získali Nizozemci bronzové medaile, na světových šampionátech se jim však dlouho nedařilo prorazit. V kroku nahoru navíc v následujících letech zabránila zemi 2. světová válka. Celá situace se uvolnila až v 50. letech 20. století. Nizozemsko překonalo následky války, definitivně byla založena tamní nejvyšší fotbalová soutěž a národní tým začal stoupat vzhůru. V 60. a 70. letech začalo budování velmi silného týmu, jemuž šéfovali Johan Cruyff, Johan Neeskens a Ruud Krol. Reprezentaci navíc hodně pomáhal Ajax Amsterdam, který v těchto letech vládl celé Evropě.

Prvního velkého úspěchu dosáhl tým v roce 1974, kdy na světovém šampionátu podlehl až ve finále západním Němcům. O dva roky později se Nizozemsko poprvé kvalifikovalo na evropský šampionát a bylo z toho třetí místo. V roce 1978 se opět pokoušeli získat titul mistrů světa a znovu to skončilo jako o čtyři roky dříve - ve finále podlehli tentokráte Argentině. Za další dva roky nedokázali Nizozemci postoupit ze základní skupiny Eura a trvalo osm let, než se opět kvalifikovali na nějaký závěrečný turnaj. Vrátili se ale v obrovském stylu. Pod vedením Ronalda Koemana, Ruuda Gullita, Franka Rijkaarda a Marka van Bastena tulipány rozkvetly do plné krásy a v roce 1988 dobyly evropský fotbalový trůn. Nizozemsko se tímto triumfem vrátilo zpět mezi uznávané fotbalové země a pohlednou hrou se prokousalo daleko i na turnajích v následujících šesti letech.

Po světovém šampionátu v roce 1994 nastala další generační obměna a v mužstvu začali hrát prim hráči jako Patrick Kluivert, Dennis Bergkamp nebo Edgar Davids. Úspěchů svých předchůdců však nedosáhli, ačkoliv měli velkou šanci je překonat. Na světovém šampionátu 1998 se totiž dostali až do semifinále, v němž prohráli na pokutové kopy s Brazílií. Další obrovskou příležitost měli o dva roky později na mistrovství Evropy v domácím prostředí. Stop jim ale vystavila v semifinále Itálie a další neúspěšný penaltový rozstřel. Nizozemci pak zklamali své příznivce ještě jednou - nedokázali se kvalifikovat na MS do Japonska a Jižní Koreje.

V současnosti tak Holanďané jen těžko hledají místo na slunci. Evropský šampionát v Portugalsku jim vynesl alespoň bronzové medaile, z Německa a posledního Eura si pak tulipány nepřivezly zhola nic. Poprvé zklamali v osmifinále, podruhé zase v prvním vyřazovacím souboji - v tom čtvrtfinálovém.

Hvězda: Arjen Robben

Nikde, kde zatím byl, nezklamal, přesto dlouho nemohl zcela odhalit svůj potenciál. Mohla za to četná zranění, se kterými se v Chelsea i Realu potýkal skoro ještě častěji než se soupeři. Mluva současnosti je jasná - Robben patří v Bayernu k nejlepším křídlům na světě a za určitých okolností i může útočit na Zlatý míč. K tomu však potřebuje zazářit i teď na světovém šampionátu. Jenže je tu tradiční problém - zranění. Robben má nyní problém se stehenním svalem a svádí tuhý souboj s časem.

Už po dvou letech strávených v PSV bylo zřejmé, že Robben Eredivisii už přerůstá. Ve své první sezoně tam sdílel cenu pro nejlepšího hráče roku se spoluhráčem Kežmanem, s nímž se taky posléze jako "Batman a Robben" vydal do Chelsea. Sám ještě v tomtéž ročníku, 2002/03, vybojoval cenu pro talenta sezony. Příští rok už se dočkal vysněné nabídky z Anglie - Manchester se ještě řádně neodvázal, Abramovič už toho ale schopen byl. Ovšem jen chvíli potom, co šikovný driblér podepsal Blues, naznačil, jakým směrem se jeho londýnská anabáze bude ubírat. Tím mířícím stále a dokolečka na marodku. Ve zbytku sezony 2003/04 si totiž hned dvakrát poranil podkolenní šlachu a zmeškal tak velkou porci zápasů.

V Chelsea potom začal symbolicky. Svůj debut si tu odbyl až v listopadu, neboť v přípravě utržil zlomeninu metatarsální kůstky. Přesto pak Robben patřil k vůdčím osobnostem mužstva, které kráčelo za svým prvním titulem pod Abramovičovým dohledem. Ve finále byl dokonce zařazen mezi pět adeptů na trofej pro nejlepšího mladého hráče sezony, přičemž jej porazil pouze Wayne Rooney. Pak ale přišel závěr ročníku a další Holanďanovo zranění, kvůli kterému byl nucen vynechat i semifinále Ligy mistrů. Po jedné celkem klidné sezoně záhy přišla ta označená čísly 2006 a 2007 a s ní další zvláště frustrující jaro. Robben se opět zranil na jaře 2007 a pak znovu v březnu, kdy dokonce musel podstoupit operaci kolene.

Přesto se o něj začal vážně zajímat Real Madrid, jehož pobídkám také řídkovlasý křídelník ještě toho léta podlehl. Tamější angažmá si však za rámeček rozhodně nedá. Tedy mohl by, kdyby v závěru nemělo tak hořkou pachuť. Také v hlavním městě Španělska totiž Robben ve většině utkání zazářil, skvěle se etabloval na postu levého vytaženého záložníka, přesto byl pak jedním z těch, kdo byli pod nátlakem příchodů Kaká s C. Ronaldem zařazeni na seznam nepotřebných hráčů. Znamenitý technik s kouzelnou levačkou tedy znovu cestoval, tentokráte zase do jiné fotbalu zaslíbené země, Německa. V Bayernu už letos konečně prožil ryze šťastnou sezonu. Hned při svém debutu dvěma góly sestřelil Wolfsburg a v podobném duchu válel i nadále. Mnichovská desítka byla jedním z hlavních strůjců bavorského úspěchu v Champions League, výrazně gigantovi dopomohla i k dalšímu mistrovskému titulu a trium fu v Německém poháru. Spolu s Van Bommelem teď bude Robben rozhodně chtít navázat i v dresu národního týmu. Stejně jako letos Bayern, tak i Oranjes potřebují uspět, aby nezklamali...

Trenér: Bert Van Marwijk

Těžko říct, do jaké míry lze onu kvalifikační suverenitu považovat za adekvátní měřítko, nicméně celé Nizozemsko věří, že právě Bert Van Marwijk je konečně tím, kdo opět pozvedne holandskou kopanou tam, kam nejspíš patří. Tedy na úplný vrchol. Jakkoliv si Marwijk mohl mnoho krajanů poštvat proti sobě opomenutím Van Nistelrooye v nominaci, pořád je z něj cítit vánek něčeho speciálního, pozitivního. Přece jen být horší než Van Basten může být v očích fanoušků asi jen těžko. Třebaže je pokračovatelem předchůdcova rozestavení 4-2-3-1, tváří se především jako sympaticky rodinný typ kouče. Jak sám říká, s hráči chce trávit co nejvíc času, účastnit se tréninků a pomocí různých praktik je čím dál lépe poznávat. Navíc si k ruce jako asistenty přizval oblíbené legendy, Phillipa Cocua a Franka De Boera, čímž si nepochybně většinu Nizozemců naklonil zase o chlup blíže k sobě.

Na rozdíl od sebevědomého Van Bastena Van Marwijk také vystupuje vlídně, diskrétně a vůbec velmi klidně. To je rozhodně vítaná změna. Nehledě na to, že se 56letý tchán Marka Van Bommela může oproti svému předchůdci pochlubit hned několika trenérskými úspěchy. Těch přitom pravidelně dosahoval s odepisovanými mužstvy. Stalo se tedy, že například s provinční Fortunou Sittard dokráčel roku 1999 až do finále národního poháru či že o tři roky později s Feyenoordem senzačně dobyl trofej pro vítěze poháru UEFA. Neuspěl snad jen v Dortmundu, kde tamější Borussii na dva a půl roku usadil tak akorát v klidném středu tabulky a nepřidal nic navíc. Roku 2007 se tedy vrátil do Rotterdamu, s nímž okamžitě triumfoval v KNVB Bekeru, ale jen po jedné sezoně byl fotbalovou asociací požádán, aby přebral nizozemskou reprezentaci. Van Marwijk kývl a rozjíždí tak svou další holandskou misi. Mějte přitom na paměti, že vždycky když netrénoval v cizině, se jeho angažmá neobešlo bez úspěchu!

Ideální sestava: Stekelenburg - van der Wiel (Heitinga), Ooijer, Mathijsen, Van Bronckhorst - Van Bommel, De Jong - Robben (Kuyt), Sneijder, Van der Vaart - Van Persie (Huntelaar)

Kvalifikace

Kdyby měl kvalifikační vystoupení Nizozemců hodnotit nějaký náruživý hráč pokeru, nejspíš by uvedl, že favoritovi přišel do ruky takzvaný "full house". Řečí fotbalového odborníka - ani jednou nepochybil, triumfoval ve všech osmi střetnutích. Leckdo sice může namítat, že to měl usnadněné účastí v pouze pětičlenné skupině, kde se tudíž nepotkal s žádným opravdovým kandidátem šampionátu, ale přesto nelze oranžovou suverenitu přejít jen tak bez mrknutí oka. Od Norska se Skotskem se totiž přece jen čekalo, že budou schopni tulipány alespoň trochu potrápit. Ve skutečnosti jim ale nevstřelili ani gól a pokaždé s nimi prohráli. Doma potom Oranjes čisté konto udrželi úplně vždycky, inkasovali jen v Makedonii a na Islandu. Zkrátka a dobře své skupině beze zbytku kralovali. Obzvláště pohledná je pak čtyřzápasová jízda čítající pěkně odstupňované výhry - 1:0 Norsko, 2:0 Island, 3:0 Skotsko a 4:0 Makedonie.