Představení účastníků MS - Pobřeží slonoviny

Vypadá to jako krutá ironie osudu - Sloni se na třetím Mundialu v řadě vůbec poprvé vyhnou "skupině smrti", jenže na první pohled už je příliš pozdě. Jejich zlatá generace je zkrátka za zenitem a ani letos se tedy nedají očekávat nějaké zázraky..

Historie:

Je takřka jisté, že fanoušci let budoucích budou dělit fotbalovou historii Pobřeží slonoviny na éru před a po Drogbovi. Nová kapitola africké kopané se začala psát v roce 2006, kdy do té doby dominantní týmy arabského severu vyklidily místo reprezentacím od Guinejského zálivu - a Pobřeží, společně s Ghanou, od té doby platí za nejsilnější výběr černého kontinentu. Ghaňané zažili jednu slavnou éru už dříve, pro Slony je pak současná generace tou první, která se dokázala etablovat mezi světovou elitou.

Právě Ghana byla také jejich soupeřem ve finále Afrického poháru národů v roce 1992, který se konal v Senegalu a je dodnes jediným zlatým úspěchem ambiciózního týmu. Sloni sehráli svůj první mezinárodní zápas v roce 1960 a prakticky ihned se zařadili mezi ty lepší africké výběry, ve světě však měli získat věhlas až téměř půlstoletí poté. Ještě v roce 2004 to na žádný průlom nevypadalo, hráči v oranžových dresech propadli v kvalifikaci na Pohár národů v Tunisku a při představě, že o pouhé dva roky později budou svým fotbalem bavit na mistrovství světa celou planetu, by si fanoušci nejspíš ťukali na čelo.

Jenže šampionát v Německu změnil vše. Samozřejmě to nelze říct s jistotou, ale dá se předpokládat, že s trochou štěstí při losování základních skupin mohli tehdy mladí a nažhavení Sloni zopakovat podobnou jízdu jako Senegal o čtyři roky dříve. V přetěžké konkurenci sice prohráli zápasy s vysokými favority z Argentiny i Nizozemska, herně však rozhodně nezklamali, naopak - jejich nadšený, ofenzivní fotbal přitáhl pozornost nestranných fanoušků z celého světa, a když pak v posledním zápase otočili zápas se Srbskem a Černou Horou (z 0:2 na 3:2) a připsali si historicky první výhru na MS, vypadalo to s jejich budoucností růžově. V Německu ještě doplatili na nezkušenost, taktickou naivitu a individuální chyby v obraně, jejich ofenzivní potenciál však sliboval velké věci.

Možná, že kdyby se tamní fotbalové asociaci podařilo najít stálého a schopného kouče, vypadaly by následující roky trochu jinak. Od odchodu úspěšného Henriho Michela však Sloni nikdy neměli na lavičce muže, který by jejich nepopiratelný talent a potenciál dokázal dostatečně usměrnit, a pochopitelně na to dopláceli. Generace, která měla opanovat africkou scénu a na té světové prolomit (pro africké týmy) bájnou hranici semifinále, tak nakonec shořela na všech frontách - na Poháru národů jsou jejím vrcholem dvě stříbra (2006 a 2012), na mistrovství světa stále čekají na premiérový postup ze skupiny.

Před čtyřmi lety v Jihoafrické republice od něj nebyli daleko. Nemilosrdný los jim do skupiny určil další dva favority, Brazílii a Portugalsko, spolu s outsiderem ze Severní Koreje; tým pod vedením švédského veterána Svena-Görana Erikssona se však velké výzvy nezalekl a hned v prvním duelu s Portugalci uhrál bezbrankovou remízu. Proti Brazílii nicméně přišla očekávaná prohra (1:3), která srazila jejich postupové šance na minimum; nepomohla jim ani pohodlná závěrečná výhra nad Korejci (3:0). Sloni se tak opět poroučeli domů před branami vyřazovacích bojů, ani tentokrát však nezklamali.

Letos jedou Drogba a spol. na Mundial potřetí v řadě, a cokoliv jiného než nepostup bude považováno za neúspěch. Kolumbie, Japonsko a Řecko jsou sice kvalitní soupeři, jenže od Slonů se už očekává více než jen předvést sympatický výkon. Je načase začít vyhrávat.

Kvalifikace:

Coby nejvýše nasazený africký tým mělo Pobřeží při losování kvalifikační skupiny dobrou výchozí pozici v prvním koši, i přesto je však nečekalo nic lehkého - do skupiny C k nim bylo kromě Tanzanie a Gambie přiřazeno i ambiciózní Maroko. Kdo však očekával lítý boj dvou z nejtalentovanějších celků černého kontinentu, musel nakonec zůstat zklamán; Sloni si totiž svoji skupinu naprosto podmanili, s Marokem dvakrát remizovali a spolehlivější forma v duelech s outsidery (4 výhry ze 4 zápasů) je poslala do baráže s luxusním pětibodovým náskokem.

O postup hrál Lamouchiho tým se silným lokálním rivalem ze Senegalu; Lvi z Terangy však i přes řadu talentovaných hráčů procházejí nesmírně těžkým obdobím, což se na vzájemném dvojzápase nakonec projevilo. Proměněná penalta Didiera Drogby už ve třetí minutě úvodního duelu jasně ukázala, že si Sloni šanci na mistrovství světa utéct nenechají. Doma nakonec vyhráli 3:1, postup na šampionát stvrdili na neutrální marocké půdě remízou 1:1.

Na koho se zaměřit: Serge Aurier

Asi každý fanoušek vidí, že Sloni potřebují generační obměnu jako sůl - a to pokud možno co nejrychleji, pokud nechtějí pracně vydobyté pozice mezi světovou elitou zase vyklízet. Mezi řadou třicátníků, kteří jsou zkrátka až příliš kvalitní na to, aby je někdo mladší vytlačil ze sestavy (často ani není kdo), tak jméno Serge Auriera září jako maják slibující lepší zítřky.

Jednadvacetiletý Aurier pojede na mistrovství světa s bilancí pouhých 9 startů v národním týmu, přesto však není sebemenších pochyb, že jej Lamouchi v sestavě neopomene. S výjimkou stálic Kaloua s Yayou Tourém totiž Sloni momentálně nemají lepšího hráče - Aurier byl v uplynulé sezoně v Toulouse fenomenální, zařadil se mezi největší hvězdy Ligue 1 a v podstatě se už pouze čeká, jestli si jej z okcitánského klubu vytáhne Arsenal nebo nějaký jiný movitý klub.

Seznam Aurierových předností je zdánlivě nevyčerpatelný - je dostatečně univerzální (kromě pravého beka zvládá i post stopera), silný v soubojích, takticky inteligentní, zodpovědný v obraně a překvapivě produktivní v útoku (v sezoně nastřílel 6 branek, což je na obránce obdivuhodný počin). Pro řadu fanoušků bude mistrovství světa první příležitostí vidět jej v akci proti těm nejlepším, a v Pobřeží slonoviny doufají, že jejich klenot tuto zkoušku zvládne. Herní rozdíl oproti předchůdci Emmanuelu Ebouému je už teď obrovský.

Trenér: Sabri Lamouchi

Jestliže jsme v úvodu mluvili o tom, že velkou nevýhodou Slonů je nestabilita (a objektivně i nedostatek kvality) na postu trenéra, letos to jen stěží bude lepší. Sabri Lamouchi je v nezáviděníhodné pozici - na šampionátu povede tým, od nějž se očekává minimálně postup ze skupiny, on sám se však trénovat teprve učí. Angažmá u Slonů je jeho první štací, a zatím jedinou ostrou zkoušku v podobě loňského Poháru národů hrubě nezvládl, když se po bezkrevném výkonu musel ve čtvrtfinále sklonit před hladovou Nigérií.

Během své dlouhé a bohaté kariéry platil Lamouchi za spolehlivého středního záložníka, který sice nikdy výrazně nevyčníval, své si však vždy odvedl; do velkého fotbalu jej přivedlo Auxerre, když jej však v roce 1998 opouštěl, nikde nevydržel déle než tři roky. Největší jméno si udělal mezi lety 2000 a 2003 v Parmě, poté oblékal dres Interu, Janova, Marseille a několika týmů na Blízkém východě. Kopačky na hřebík pověsil v roce 2009, a o tři roky později už přebíral Slony v nové roli kouče.

Skvělé kvalifikační výsledky mu nikdo neodpáře, stejně jako fakt, že pod jeho vedením vyšplhali Sloni na historicky nejvyšší příčku v žebříčku FIFA (12. v dubnu 2013), jinak je však jeho působení zatím spíše rozpačité - generační obměna se nekoná (v základní sestavě je nováčkem pouze Aurier), fotbal hrají Sloni stále stejný a i nadále platí, že lakmusovým papírkem úspěchu budou výkony "Tří veteránů", tedy Didiera Drogby a bratrského dua Kolo Touré - Yaya Touré. Herním systémem bude opět předvídatelné ofenzivní 4-3-3 s velkým důrazem na využívání křídelních prostor. Lamouchimu tak nezbývá než dokázat pochybovačům, že na to opravdu má.

Přednosti:

Vůbec poprvé v historii pojedou Sloni na MS s vizitkou nejzkušenějšího týmu své skupiny - a na turnaji, který trvá jen pár zápasů a je zapotřebí vybičovat se k maximálním výkonům během krátkého časového úseku, se zkušenosti vyvažují zlatem. Stejně jako v letech 2006 a 2010, i letos mají Sloni k dispozici skvělou útočnou fázi; zejména Salomon Kalou měl v Lille vynikající formu a čeká se, že v národním týmu bude ve svých výkonech pokračovat. (Na druhou stranu, Lille jej využívalo na hrotu v systému 4-3-1-2 a je otázkou, jak se mu bude dařit na jeho "staré" pozici na pravém křídle.)

Pravá strana, kterou obsluhují Kalou s Aurierem, patří mezi nejlepší na celém turnaji, a ofenzivně zaměření Sloni ji budou bezpochyby hojně využívat. Tradičně velké výkony se čekají i od Gervinha, který v oranžovém dresu pravidelně ožívá a dává vzpomenout na toho mladíčka, jenž si kdysi v dresu Lille podmanil celou Evropu. Vůbec nejdůležitějším hráčem však bude opět Yaya Touré, "zvíře" uprostřed zálohy, mistr v zahrávání přímých kopů a fenomenální střelec ze střední vzdálenosti. Letitá kostra týmu (Barry - Kolo Touré - Yaya Touré - Drogba) má stále světové parametry a dodává Slonům zkušenosti i vyváženost.

Slabiny:

Na druhou stranu je jasné, že opory stárnou - Barry, Kolo Touré, Bamba, Drogba ani kapitán a rekordman v počtu startů Didier Zokora (který se dost možná objeví i v základní sestavě) už mladší a lepší nikdy nebudou. Dopředu je může hnát motivace spojená s vědomím, že hrají na svém posledním velkém turnaji, v konkurenci ambiciózních Kolumbijců a Japonců se však dost dobře může stát, že zkrátka nebudou stíhat.

Zejména Sol Bamba v přípravných utkáních působil dojmem unaveného čtyřicátníka, dělal obrovské chyby a rozhodně nijak nepomohl k rozřešení otazníků vznášejících se nad sloní defenzivou. Lamouchi jej přitom do základu na 90% postaví, jelikož si nemůže příliš vybírat - kádr Pobřeží je úzký a příliš závislý na přestárlých oporách. Pokud v nich Lamouchi nedokáže probudit druhou mízu, může "zlatá generace" zakončit své účinkování na světových pódiích bez jediné osmifinálové účasti.

Předpokládaná sestava:

Barry - Aurier, K. Touré, Bamba, Boka - Tioté, Y. Touré, Die - Kalou, Drogba, Gervinho