Představení účastníků MS - Írán

Írán zřejmě pro běžného evropského fanouška představuje menší španělskou vesnici. Jeho kádr ostatně z větší části tvoří doma působící fotbalisté. Má ovšem Team Melli na to potrápit papírově mnohem kvalitnější celky ve skupině F?

Historie

Samotné počátky fungování Asijského poháru za přizvukování Izraele ovládla Jižní Korea; osmdesátkám vládli vyslanci dvou monarchií od Perského zálivu (Kuvajtu a Saúdské Arábie); počínaje 92. rokem největšímu světadílu dominuje Japonsko. A zbývající časový úsek? Ten spolehlivě vyplnil Írán - první a zatím poslední asijská země, která se z kontinentálního prvenství těšila třikrát po sobě (a vždy pod vedením jiného kouče).

Pravda, Íráncům bezpochyby velmi pomohla hned dvojí výhoda domácího prostředí, ovšem ani taková skutečnost Teamu Melli let 1968 až 1976 na jedinečnosti pranic neubírá. Zejména 70. léta byla pro Írán zlatou érou jako vyšitou - na politické scéně sice vrcholila tzv. Islámskou revolucí, avšak co se čistě kopané týkalo, vše bylo v naprostém pořádku.

Všechno to odstartoval zmíněný rok 1968, kdy Írán jako čtvrtá země v pořadí hostil Asijský pohár, a hned ho také vyhrál. Za ten pravý počátek perské hegemonie lze nicméně mít až nástup jistého Heshmata Mohajeraniho k reprezentaci do 20 let. Stále ještě žijící a angažovaný, dnes již 77letý Mohajerani následně s íránskými mládenci dokázal jako jediný čtyřikrát po sobě opanovat juniorskou verzi Asijského poháru - a dospělý Team Melli z těchto úspěchů ještě nějakou dobu těžil.

Na kontinentálním triumfu z roku 1972 se možná Mohajeraniho hoši ještě nepodíleli, o čtyři roky už ale mnozí z nich kádr obhájců skutečně tvořili. To samé platí pro historickou účast na Olympijských hrách v Montrealu (1976), kde si Íránci stanovili dodnes aktuální maximum v podobě prohraného čtvrtfinále. A rovněž premiérové angažmá Teamu Melli na světovém šampionátu (1978) bylo pochopitelně z velké části dílem Mohajeranim nastavené koncepce.

Dnes, o více než 40 let později, už fotbalovému fanouškovi ve spojitosti s Íránem jako první naskočí spíše jméno Ali Daei. Známý vytrvalec v disciplíně sběru reprezentačních startů si roku 2006 navzdory ostré kritice veřejnosti doslova vymodlil stylovou rozlučku - ve 37 letech se představil na doposud posledním íránském MS, navíc s kapitánskou páskou na rukávu.

Faktem ovšem je, že ani Ali Daei nezvládl bilanci Mohajeraniho debutantů na nejskvělejší scéně jakýmkoliv způsobem vylepšit. Íránci se na srazu globální elity zatím pokaždé museli spokojit s ubohými dvěma vstřelenými brankami a výhru si za celé své tamější účinkování připsali pouze jednu jedinou. Dne 21. června 1998 se o ni v Lyonu vítěznou trefou postarala další známá tvář íránské kopané, exbundesligový Mehdi Mahdavikia...

Kvalifikace

Neuvěřitelných šest výsledků 1:0 se urodilo v rozhodující čtvrté fázi kvalifikačního cyklu, jakmile na jedné straně stanul národní tým Íránu. Z toho hned čtyři závěrem hovořily ve prospěch Teamu Melli - a rovnou ve třech případech šlo o skalpy venkovní, čili o to cennější. Íránci jednoduše vyhrávali ošklivě... ale vyhrávali. Ve své skupině nakonec finišovali jak před Uzbekistánem, tak před favorizovanou Jižní Koreou.

Góly Queirozovy výběry inkasovaly za celou dobu všehovšudy dva, a to zrovna v intervalu, kdy jejich součástí pro zranění nemohl být veledůležitý středopolař Mojtaba Jabbari. Se sehraným středem Teymourian-Nekounam-Jabbari Íránci ani jednou nekapitulovali, ba neztratili, přičemž v tomto složení urvali také všechny zmíněné venkovní výhry.

Zanedlouho 31letý záložník Esteghlalu teď ovšem do Brazílie necestuje, neboť dva měsíce před vypuknutím šampionátu za záhadných okolností ukončil reprezentační kariéru. Jak se s touhle ztrátou Íránci popasují, to jest pro Peršany naprosto zásadní otázka.

Na koho se zaměřit: Javad Nekounam (Kuwait SC)

Uznávaný odborník na asijskou kopanou John Duerden to pro Guardian napsal asi nejlépe, jak mohl: Javad Nekounam je prototypem týmového talismanu. Měl to být přeci on, kdo gólem do sítě Jižní Koreji nasměruje Íránce na světový šampionát v JAR. A nakonec nebyl jen proto, že na druhé straně stihl odpovědět jeho protějšek s kapitánskou páskou Park Ji-Sung.

O čtyři roky už všechno klaplo tak, jak má. Záložník celku Kuwait SC opět neváhal zatížit korejské konto; tentokrát už ale pro jistotu vítězným gólem, který neomylně položil základy úspěšné pouti Teamu Melli na brazilské MS. A to, prosím pěkně, Nekounam obyčejně hrává hluboko hluboko v poli bez větších střeleckých ambicí...

Bývalému dlouholetému středopolaři španělské Osasuny bude v září už 34 let, přesto se kolem něho v Íránu stále všechno točí. Nekounam zpravidla organizuje utváření defenzivního valu, přičemž je zároveň zodpovědný také za významné procento vpřed distribuovaných balonů. Obyčejně to vypadá zhruba tak, že stoper předá balon muži s kapitánskou páskou, ten se rozhlédne a v mžiku rýsuje přízemní kolmici či vzdušnou diagonálů na hbité ofenzivní hráče typu Dejagaha a Ghoochannejhada. Víc variant jako by v přechodu do útoku neexistovalo.

Na Nekounama se tedy v perské krajině spoléhá velmi moc - možná až příliš. Carlos Queiroz o muži se 139 reprezentačními starty za opaskem hovoří jedině v superlativech a jednou ho dokonce tituloval jako "dokonalého kapitána", pravdou nicméně zůstává, že jenom o Nekounamovi to na mistrovství světa být nemůže - jinak Írán pohoří obdobným způsobem jako před osmi lety, kdy na sebe v SAE působící dispečer upozornil poprvé. Ihned po německém šampionátu se stal prvním Íráncem, který dostal příležitost okusit španělskou Primera División.

Javad Nekounam je pro Írán bezpochyby vzorem; patrně ještě větším vzorem, než jakým kdy byli jmenovci Daei s Karimim, jimž vždycky scházela Nekounamova pokora a pracovitost. Přesto ani image skromně působícího odchovance dnes již neexistujícího teheránského celku Pas FC nemusí být úplně bez poskvrny.

Bezprostředně po zveřejnění konečné nominace na letošní brazilský svátek se vynořily spekulace, že měl Nekounam na její podobu krajně nezdravý vliv. Údajně měl stát za nevybráním talentovaného Azmouna, stejně jako prý kdysi brojil proti dalšímu členu nástupnické generace Payamu Sadeghianovi.

Vzhledem k tomu, jakou pozici si Javad Nekounam v průběhu roků nejen v Teamu Melli, ale i v celé zemi vykopal, by se pravdivosti takových zvěstí zřejmě nikdo nemohl divit. Docela klidně však zároveň může jít akorát o marnou snahu učinit z "pana božského" postavu - jak to jen říci - reálnějších obrysů...?

Trenér: Carlos Queiroz

Koncem června 2010 fotbalový svět přijal jednu zdánlivou definitivu: Carlos Queiroz není vhodným materiálem pro reprezentaci. Napoprvé Portugalsko neprotlačil ani na Euro 1992 ani na nadcházející mistrovství světa; napodruhé s ním vyletěl hned v osmifinále MS 2010 (přestože jeho tým za celou dobu inkasoval jen jednu, osudovou ránu).

Mimoto díru do světa neudělal ani s Jihoafrickou republikou, natožpak se Spojenými arabskými emiráty; a od Selecçãa byl v září 2010 vyhozen jen týden poté, co byl Portugalskou fotbalovou federací na půl roku suspendován pro vědomé rušení průběhu předturnajových antidopingových testů.

Přesně o čtyři roky později se už zdá být přesnější jiné stanovisko: jeho (ne)vlastní bratři z Portugalska mosambického rodáka pouze nepochopili, stejně jako on nechtěl pochopit je, zatímco Íráncům jeho neporušený rukopis padl jako ulitý. Team Melli totiž na rozdíl od Selecçãa nedisponuje žádnou silnou tradicí útočného herního stylu - po ofenzivní a vlastně ani jakékoliv jiné stránce nebavil už na předešlých světových šampionátech pod vedením jednoho i druhého Chorvata.

Známý Fergusonův učeň tudíž mohl fotbalistům od břehu Perského zálivu okamžitě ordinovat tuhou defenzívu bez větších stop presinku a zónové obrany. Takový zhruba je - vedle vždy prvořadého důrazu na perfektní disciplínu, která už v Íránu nikdy na prvním místě nebyla - Queirozův trademark. Trademark, který si dnes každý rozumný příznivec Perských princů nemůže vynachválit.

Carlos Queiroz obdivuhodně zpevnil kdysi rozháranou íránskou defenzívu, celému kolektivu vdechl určitého vítězného ducha (především co se výjezdů týče) a krom toho nabízí také vedlejší, leč nesmírně vitální atributy jako zvládnutou komunikaci s médii i veřejností. Moc krásné bylo například jeho gesto zpřed tří závěrečných kvalifikačních duelů: Queiroz tehdy protáhl vybrané individuality těmi nejchudšími částmi Teheránu a skrze několik rozdaných autogramů, úsměvů či přihrávek všem elegantně připomněl, pro koho všeho že ten fotbal vlastně hrají.

Írán veškeré tři zbývající klání získal na svou stranu, aniž by obdržel byť jen jediný gól.

Ať už zkrátka Carlos Queiroz v minulosti budil všelijaké kontroverze, je zároveň velkou personou a v Íránu si jeho přítomnosti zvykli cenit. Což by na druhou stranu nemuselo trvat příliš dlouho. Jeden by tomu sice při koučově nezměrném elánu skoro ani nechtěl uvěřit, nicméně faktem zůstává, že někdejší amatérský brankář nedávno překlenul šedesátku a pomalu se blíží trenérskému důchodu.

A i kdyby ne rovnou důchodu, na odchodu z Asie bude Queiroz po brazilském dobrodružství téměř jistě. Pro svou bouřlivější povahu přeci jen neustále zabředává do sporů s diletantským vedením domácí fotbalové federace, a vzhledem k tomu, že s koncem MS má vypršet také jeho stávající kontrakt, nelze do budoucna vyloučit doopravdy vůbec nic. A pokud něco, tak nejspíš právě to Portugalcovo setrvání ve funkci...

Přednosti

Vysoce organizovaná ochranná ulita, o tom nemůže být sporu. Queirozův tým se nikam nepožene a namísto presinku se bude soustředit raději na odřezávání možných tras přihrávek, což může být značně efektivní strategie zejména v takové skupině.

Další předností Teamu Melli je pak rozhodně skutečnost, že se jádro mančaftu pozná i poslepu: klíčový double pivot Teymourian-Nekounam již v národním týmu bok po boku strávil celou věčnost a sehrávat se nedávno po dva roky mohl také na klubové úrovni v Esteghlalu. A porůznu propojeni jsou také všichni startující zadáci. Minimum legionářů tak v tomto případě bude pro Írán spíše ohromnou výhodou než čímkoliv jiným.

Slabiny

Leccos se už napsalo o kometě jménem Reza Ghoochannejhad. Útočník, který na jaře hostoval v Charltonu, je s reprezentací pouze krátce - avšak třebaže stihl zasáhnout do pouhých osmi soutěžních duelů, už teď má na kontě úctyhodné čtyři vítězné trefy. Což zní fajn, zároveň to však neomylně značí přílišnou závislost Íránců na jednom jediném střelci. Nikoho dalšího gólového v Teamu Melli zaboha nenajdete a odvolávat se výhradně na schopnosti forvarda, který na mezinárodní scéně debutoval před necelými dvěma lety...?

Vedle otázky gólové produkce Íránce musí strašit také situace na přesně opačném konci hřiště - obsazení brankářské pozice. Gólmanskou jedničkou Teamu Melli pravděpodobně bude zoufale neotrkaný Daniel Davari, jenž i za tak krátké působení v reprezentaci stihl napáchat alarmující množství školáckých hrubek. Strážci svatyně teď už exbundesligového Braunschweigu pak navíc bude krýt záda Rahman Ahmadi, který má ve svých 33 letech na triku ubohých deset startů za národní tým. To zřejmě říká vše podstatné.

Předpokládaná sestava: Davari (Ahmadi) - Heydari, Hosseini, Sadeqi, Pooladi - Nekounam, Teymourian - Dejagah, Shojaei, Jahanbakhsh - Ghoochannejhad