Představení účastníků MS - Ghana

Los tentokrát nebyl ke Ghaňanům zrovna milosrdný - vedle spolufavoritů z Německa a Portugalska se utkají také s USA, které bude po minulém vyřazení prahnout po odvetě. Nejúspěšnější africký celek posledních MS se však rozhodně předem nevzdává..

Historie

Přelom 80. a 90. let se v západní Africe nesl ve znamení velkého fotbalového boomu, a ani Černé hvězdy nezůstaly stranou. Ve srovnání se skvělými výběry Kamerunu či Nigérie sice trochu zaostávaly, ale i ony měly svoji "zlatou generaci" kolem Tonyho Yeboaha (Leeds), podceňovaného Nii Lampteyho a zejména Abedi "Pelého" Ayewa, jednoho z nejlepších afrických fotbalistů všech dob. Pelé, Roger Milla a George Weah jsou z historického hlediska skutečnými ambasadory fotbalu na černém kontinentu; to díky nim si svět začal všímat obrovského talentu hráčů narozených pod Sahelem.

Stejně jako ostatní bývalé kolonie, i Ghana podnikala první krůčky na mezinárodní scéně až počátkem 60. let. Členem FIFA je od roku 1958, dlouho ji však provázela pověst týmu, který skutečně exceluje pouze na domácí, tedy africké půdě; během prvních dvou dekád existence její národní tým terorizoval lokální konkurenci na Poháru národů (své doposud jediné čtyři tituly získal v letech 1963, 1965, 1978 a 1982), opona světových šampionátů však před ním zůstávala zatažena.

A stejně jako u Kamerunu a Nigérie, také v Ghaně se přelom tisíciletí nesl ve znamení razantního ústupu ze slávy. V roce 2004 Černé hvězdy dokonce prohrály v kvalifikaci na Pohár národů s outsiderem z Rwandy a bylo jasné, že se něco musí změnit. Klíčovým impulzem bylo angažmá trenéra Ratomira Dujkoviće, pod jehož vedením pak ghanský fotbal poznal nové hrdiny - Michaela Essiena, Sulley Muntariho a Stephana Appiaha. Právě oni dotáhli hrdý tým o pouhé dva roky později na první světový šampionát v dějinách; od té doby na něm Ghana ani jednou nechyběla.

Ještě nikdy se také nestalo, že by své účinkování na Mundialu zakončila už ve skupině - hned při své premiéře porazila výběry ČR a USA a došla do osmifinále, o čtyři roky později v Jihoafrické republice ji dokonce pouze vteřiny dělily od historického postupu mezi nejlepší 4. Ve skupině prohrála pouze s Německem, v osmifinále udolala USA, a o kolo později proti Uruguayi jí stopku vystavil až slavný "brankářský" zákrok Luise Suáreze a následný nezvládnutý penaltový rozstřel. Minimálně Němci a Američané tak před startem brazilského turnaje dobře ví, že s Černými hvězdami se nevyplatí si zahrávat..

Kvalifikace

Jen Egypt získal ve skupinové fázi africké kvalifikaci více bodů než právě Ghana; zatímco však Faraoni dosáhli svého stoprocentního výsledku proti Guinei, Mozambiku a Zimbabwe, tým Akwasi Appiaha dostal za soupeře silnou Zambii, vítěze Poháru národů z roku 2012, a také nevyzpytatelný Súdán. Na zambijské půdě sice padl 0:1, jinak byl ale naprosto suverénní, zbylých pět zápasů vyhrál (Lesotho doma rozstřílel dokonce 7:0) a do baráže postoupil s drtivým skóre 18:3.

Tam však čekal právě Egypt, a mělo jít o jeden z nejvyrovnanějších a nejzábavnějších soubojů; Faraoni od doby, kdy vyčpělého konzervativce Hassana Shehatu vystřídal u kormidla progresivní Američan Bob Bradley, působili skutečně impozantním dojmem, pro Ghanu však hrály větší zkušenosti a sehranost. Appiahův celek byl mírným favoritem, nikdo ale nečekal, že silného soupeře smete v úvodním duelu v Kumasi hokejovým skóre 6:1. Výhoda domácí odvety tak najednou byla Egypťanům k ničemu a nepomohla jim ani konsolidační výhra 2:1.

Hráč ke sledování: Kwadwo Asamoah (Juventus)

Adeptů na tuto rubriku je v současném výběru skutečně hodně: Asamoah Gyan, kapitán a sice talentovaný, ale nespolehlivý útočník číslo jedna. "Pelého" synové Jordan a André, díky nimž má jméno Ayew v ghanském fotbalu stále pronikavý zvuk. Opory defenzivní fáze John Boye a Mohamed Rabiu. Případně i někdo ze "staré gardy", Michael Essien či Sulley Muntari, kteří i přes fotbalově pokročilý věk stále platí za důležitý tmel Appiahovy sestavy.

Vůbec nejdůležitějším hráčem pro charismatického kouče je však Kwadwo Asamoah, pětadvacetiletý univerzál z Juventusu, který je ceněný zejména pro svoji unikátní schopnost nastoupit prakticky kdekoliv ve středu či na levém kraji hřiště a podávat tam optimální výkony. Jen málo fotbalistů se může pochlubit tím, že zvládnou nastoupit jeden poločas v roli štítového záložníka, druhý v prostoru pod útočníky, třetí na levém křídle a čtvrtý v obranné čtveřici, aniž by to na jejich představeních bylo viditelně znát.

Asamoah je z Itálie zvyklý na pozici levého wing-backa v systému 3-5-2, Appiah jej však využívá kdekoliv, kde je zrovna potřeba. Na mistrovství by měl být první volbou na levého beka, a je docela pravděpodobné, že bude zároveň i nejlepším obráncem týmu. Ne nadarmo na něm trenér lpí jako klíště; když oznámil sestavu na generálku s Jižní Koreou, oproti předchozímu přáteláku proti Nizozemsku v ní bylo 10 změn. Hádejte, kdo si jako jediný svoje místo udržel.

Trenér: Akwasi Appiah

Duel s Koreou skončil drtivou výhrou 4:0; Ghana přitom předcházející dva zápasy shodně prohrála. Dost možná to svědčí o tom, že letitá bolest týmu - neschopnost adekvátně se vybičovat v klíčovém zápase - pod Appiahovým vedením pomalu mizí. Po zmiňované výhře 6:1 nad Egyptem jde už o druhý podobný příklad v krátké době.

Akwasi Appiah je epitomem jednoho důležitého trendu, který v západoafrickém fotbale v posledních letech zaujímá čím dál větší a větší místo - jmenování nezkušených, ale s lokálním prostředím dokonale sžitých odborníků z domácí "líhně", kteří znají veškerá specifika africké fotbalové reality do hloubky, do níž draze najímaní Evropané nemají šanci proniknout. Nigérie takto se Stephenem Keshim vyhrála Pohár národů, Senegal s Amarou Traorém shořel na podivuhodné taktické naivitě, Appiah je zatím někde mezi.

Bývalý levý obránce, který celou aktivní kariéru nastupoval za domácí klub Asante Kotoko a byl součástí "Pelého" generace, je dokonalým příkladem afrického kouče této nové vlny. Do funkce byl dosazen s minimálními zkušenostmi (dříve pouze krátce působil u ghanské juniorky), a na místo Dujkovićova pragmatismu okamžitě dosadil entuziasmus, bojovnost a nadšení, atributy tolik typické pro široká "africká srdce" rodáků od Guinejského zálivu. Appiah není dobrým stratégem, taktika ho ani příliš nezajímá a zastává názor, že fotbalistům není třeba vysvětlovat, co mají na hřišti dělat; jeho úkolem je správně sestavit tým a adekvátně jej namotivovat.

Na rozdíl od jiných trenérů, kteří se drží jednoho systému a snaží se vše přizpůsobit jeho filozofii tak, aby do sebe jednotlivé dílky skládačky zapadly co nejplynuleji, Appiah zkouší: zkouší hráče, rozestavení, různé herní modely, a to do té míry, že termíny jako "ghanský systém" nebo rovnou "ghanský fotbal" momentálně nemají žádnou empirickou náplň. S výjimkou Gyana, Asamoaha a v poslední době i Rabiua pro něj neexistují nedotknutelní hráči.

A jelikož se Appiahova taktická metoda do značné míry dá popsat jako "pokus a omyl", je vysoce pravděpodobné, že tento Paul Feyerabend mezi fotbalovými stratégy vyšle do úvodního, klíčového duelu proti USA tutéž sestavu, která výhrou proti Koreji opět rozzářila uvadající naděje fanoušků. Tedy jakési 4-2-3-1, spoléhající na hluboce zatažený obranný blok a smrtící brejky. Dávalo by to smysl; nic jiného Ghaně momentálně nejde lépe.

Přednosti

Korejci Černé hvězdy místy skutečně tlačili, jenže doplatili na nízkou efektivitu; a protože ghanská defenziva rozhodně není skálopevná, bude klíčové vytěžit co nejvíce z útočného potenciálu. Naštěstí pro fanoušky má Appiah v tomto směru skutečně široký výběr.

Asamoaha Gyana z křídel nejspíše doplní bratři Ayewové; velkou zbraní může být zejména mladší Jordan, který měl skvělé jaro v Sochaux a Koreu sestřelil hattrickem. Dalšími možnostmi jsou jeden z trenérových favoritů, pracovitý Albert Adomah, rtuťovitý křídelník Christian Atsu nebo majitel nejlepší kopací techniky v týmu, Wakaso Mubarak. Také střed zálohy nakonec vypadá solidně; Rabiu je coby jediný defenzivní štít extrémně důležitý a v národním dresu podává stabilně skvělé výkony, kvalitní je i jeho náhradník Agyemang-Badu, zatímco Essien s Muntarim (konkurenti v boji o druhý zbývající post) dodávají záložní řadě zkušenosti a vyváženost. Přidejme k tomu Kevina-Prince Boatenga coby gólovou ofenzivní spojku a výsledkem je střed pole, před kterým je nutno mít se hodně na pozoru.

A zapomenout samozřejmě nesmíme ani na to, jak blízko byli před čtyřmi lety podceňovaní Ghaňané historickému průlomu. Vědomí, že dosavadní trend výsledků z mistrovství světa letos papírově posouvá Černé hvězdy mezi nejlepší čtyřku, by řadě týmů nejspíš svazovalo nohy, Ghana však jako by trémou vůbec netrpěla. To je nutno připsat na konto Appiahovi, který sice není pronikavým taktikem, o to lepší práci však odvádí coby motivátor a tmel dříve hašteřivé, egoistické a rozklížené kabiny.

Slabiny

Stačí však sklouznout pohledem k poslední třetině hřiště, a je jasné, že na medaile může hladový a ambiciózní celek nejspíše zapomenout. Pokud je vaším papírově nejspolehlivějším obráncem původem střední záložník, který v klubu hraje křídlo, je něco špatně. Na pravé straně obranné čtyřky se objeví Harison Afful, pro nějž nejde o primární pozici, a ve středu si po zranění Jerryho Akaminka musí Appiah vystačit s energickým Jonathanem Mensahem a Johnem Boyem z Rennes. Druhý jmenovaný platil ještě v roce 2012 za skvělého vůdce, ostrého lídra, který se nezalekne žádného soupeře, zranění, ztráta formy a důvěry v klubu však nad jeho účastí vznáší velký otazník. S jeho pověstnou náchylností k faulům může jít o pořádný problém.

Oba brankáři, Fatau Dauda i Adam Kwarasey, pak jednoduše patří mezi podprůměr, a jejich shodně zoufalá schopnost čelit střelám zdálky a vysokým míčům obraně zrovna nepomáhají. Celá defenzivní fáze je pak pod jejich vedením nepříjemně náchylná k chybám, které jsou občas docela groteskní. (A to ještě na lavičce číhá stoper Rashid Sumaila, mohutný "čistič", kterému fotbal skutečně moc nejde.)

Otazníků je celá řada - Dokáže být Asamoah Gyan na velké mezinárodní scéně lídrem, kterého Ghaňané očekávají? Stihne se uzdravit Majeed Waris, potenciální člen základní sestavy, skvělý, rychlý forvard, který sliboval výrazné zvýšení gólové produkce? (Ne že by Ghana zrovna s tímto aspektem měla problém.) Dokáže Boye vést obranu stejným způsobem jako dříve kapitán John Mensah?

Ghana má na MS 2014 tým, který je sice hladový, ale extrémně nezkušený - ze všech 32 účastníků nemá nikdo nižší průměrný věk hráčů. Fanoušci vnímají současný kádr jako počátek třetí slavné generace, plynule navazující na tu odcházející; tvárnost, nadšení a spousta energie jsou přesně těmi atributy, které Appiah k úspěchu potřebuje. Jeho fotbal zůstává bolestivě jednoduchý a čitelný, Ghaňané jsou ale přesvědčeni, že dokážou svými zbraněmi porazit každého. Ať už je to pravda nebo ne, toto přesvědčení jim dodává velkou sílu.

Předpokládaná sestava

Dauda - Afful, Boye, Mensah, Asamoah - Rabiu, Muntari - J. Ayew, Boateng, A. Ayew - Gyan