Představení účastníků MS - Nigérie

O historicky třetí postup ze skupiny se budou ucházet fotbalisté Nigérie, úřadujícího afrického šampiona. Trenér Stephen Keshi sice nemá k dispozici papírově nejsilnější tým, očekávání v nejlidnatější zemi černého kontinentu jsou však po právu vysoká..

Historie

Nigerijským fotbalovým fanouškům se o Argentině musí už i zdát. Když los základních skupin určil Super Eagles za soupeře opět tuto jihoamerickou mocnost, vypadalo to jako nějaké bizarní spiknutí; duely mezi Nigérií a Argentinou už de facto patří k inventáři mistrovství světa, a Albiceleste se tak pomalu mohou začít počítat za tradiční rivaly Orlů, po boku západoafrických konkurentů z Ghany a Kamerunu.

Na kontinentální půdě se úspěšná historie nigerijského fotbalu začala psát v 80. letech, kdy tým kolem legendárního útočníka Rashidi Yekiniho vyhrál svůj první Pohár národů (1980). Stříbrné medaile z let 1984 a 1988 také nebyly k zahození, skutečný průlom však hráči v zelených dresech zaznamenali až v následující dekádě. Vše se radikálně změnilo ve chvíli, kdy byl v roce 1989 ke kormidlu dosazen nizozemský kouč Clemens Westerhof - tento kontroverzní muž se totiž v následujících letech stal jednou z největších legend v dějinách fotbalové Afriky. Nigerijský tým od základů přestavěl, vtiskl mu současnou přezdívku Super Eagles (dříve se Nigerijcům říkalo Green Eagles), a svými úspěchy odstartoval boom najímání evropských koučů s pochybnými zkušenostmi, který určité části (zejména západní) Afriky trápí dodnes. Stříbro z dalšího Poháru národů v roce 1990 bylo pouze lehkým předkrmem.

A pak přišel rok 1994. Nigerijci jej nejprve zahájili druhým kontinentálním triumfem, načež v létě na mistrovství světa v USA pod přísným Westerhofovým dohledem převzali štafetu "černého koně z Afriky" od vyšeptalého Kamerunu. Super Eagles na šampionátu porazili Řecko i silné Bulharsko (které pod taktovkou Christa Stoičkova posléze dokráčelo až do semifinále) a málem si poradili i v osmifinále s Itálií, která nakonec zvítězila až v prodloužení. O pár dní později získala stříbro.

Zároveň se na tomto mistrovství začala psát nekonečná telenovela soubojů Nigérie s Argentinou. Afričané šli ve vzájemném skupinovém duelu do vedení po brzké brance Samsona Siasii, dvě trefy Claudia Caniggii však nakonec rozhodly o jejich těsné prohře. Westerhof po vyřazení z funkce odešel, jím nastartovaná mládežnická akademie však pokračovala dále - a právě její produkty, Jay-Jay Okocha, Daniel Amokachi, Taribo West, Nwankwo Kanu nebo Sunday Oliseh, tvořily páteř týmu, který na olympijských hrách v Atlantě 1996 získal první mezinárodní zlato. Finálový soupeř? Samozřejmě Argentina.

Na mistrovství světa v roce 1998 Nigerijci v základní skupině slavně porazili Španělsko a do osmifinále postoupili rovnou z první příčky, tam jim však vystavila stopku krutá prohra 1:4 s Dánskem (a spousta, spousta, spousta strašlivých hrubek v defenzivě). Až o čtyři roky později Super Eagles narazili - ve zbrusu nových, zářivě pastelových dresech působili odevzdaným dojmem, skupina s Anglií, Švédskem a (pochopitelně) Argentinou byla nad jejich síly a ukázalo se, že šálivé úspěchy devadesátých let jsou najednou hodně, hodně daleko. Westerhofovo kouzlo bylo pryč, generace atlantských hrdinů zestárla a Nigérie se točila v kruhu.

Na MS 2006 reprezentanti v zeleném ani nepostoupili, ostudně se nechali v kvalifikaci vyřadit Angolou. O dva roky později sice došli do olympijského finále, ale tam byla nad jejich síly (kdo by to byl čekal) Argentina, zatímco v roce 2010 v Jihoafrické republice nestačili v základní skupině na Řecko, Jižní Koreu a (logicky) Argentinu. Tehdy si přitom nigerijský prezident Goodluck Jonathan "poručil" semifinále, takže když se nepodařilo ani postoupit do vyřazovacích bojů, začal vyhrožovat rozpuštěním fotbalové asociace, což vedlo k uvalení dočasného embarga ze strany FIFA. Švédský kouč Lars Lagerbäck ze země de facto utekl a nyní si chladí pocuchané nervy na Islandu.

Až se Stephenem Keshim (a díky výhře v Poháru národů 2013) se do nejlidnatější africké výspy vrátil relativní klid. Relativní.

Kvalifikace

Nigérie dostala poměrně jednoduchou skupinu s Malawi, Keňou a Zambií, přesto se však její postup nerodil zrovna lehce. Super Eagles v prvních třech duelech horko těžko udolali před vlastním publikem Namibii, remizovali v Malawi a dokonce i doma s Keňou. 7 bodů z odvetných zápasů jim však nakonec stačilo k pohodlnému prvnímu místu, zejména proto, že ostatní týmy se obraly o body mezi sebou (Malawi jich získalo 7, Keňa 6, Namibie 5).

V barážovém dvojutkání pak Keshiho tým jako jeden z nasazených dostal schůdnou Etiopii, kterou poměrně bez problémů vyprovodil výsledky 2:1 a 2:0.

Hráč ke sledování: Ogenyi Onazi (Lazio)

Nejdůležitějším mužem současné Nigérie je John Obi Mikel, který má v týmu hodně specifické postavení: zatímco fanoušci v Evropě mají za to, že je primárně defenzivním štítem a Keshi jej využívá nepřirozeně vysoko, ti afričtí jsou přesvědčeni o opaku. A pokud porovnáme jeho výkony v národním a klubovém dresu, dost možná bychom jim měli dát za pravdu.

Aby se ale Mikel mohl soustředit na svou úlohu staženého tvůrce hry a kreativního odemykače soupeřových obran, potřebuje za sebou spolehlivé jištění - a to je role, v níž exceluje Ogenyi Onazi. Mladíček z Lazia není hráčem, který by na sebe strhával pozornost, jeho taktická disciplinovanost a čtení hry se však vyvíjejí zápas od zápasu a v Brazílii bude naprosto klíčové, aby podal dobrý výkon. Onazi je Keshiho koněm, chráněncem, který je v základní sestavě stejně důležitý jako "papírové" hvězdy Mikel, Enyeama nebo Emenike. Sledujte ho pozorně - skromný štít, který mimo hřiště (prý) působí vyloženě plachým dojmem a za svůj herní vzestup děkuje Bohu, má před sebou dost možná nejdůležitější turnaj kariéry.

Trenér: Stephen Keshi

Kapitán Westerhofova slavného týmu z roku 1994 je úplně jiným typem kouče než jeho nizozemský mentor - klidný, rozvážný, přemýšlivý, ale také tvrdohlavý a skálopevně přesvědčený o své filozofii. Pro rozháranou a individualistickou Nigérii, která v první dekádě nového tisíciletí nejvíce ze všeho připomínala hašteřivou sbírku více či méně vysloužilých útočníků (Nwankwo Kanu byl dokonce na sklonku kariéry nucen nastupovat ve středu zálohy), je někdo podobný hotovým vysvobozením; konečně mají Super Eagles nějakou vizi, dlouhodobý plán vývoje, a co především, taktiku. Může to znít banálně, ale v Guinejském zálivu jsou tyto samozřejmosti vzácné jako šafrán.

Keshi na sebe coby kouč poprvé upozornil v Togu, které vedl dokonce třikrát - poprvé mezi lety 2004-06, podruhé v roce 2007 a potřetí v roce 2011. To on dotáhl do té doby zcela neznámý tým na historické MS 2006, pouze aby jej tožská asociace, plně v duchu tolik slavné africké rozvážnosti, vyhodila těsně před šampionátem. Vaz mu srazily špatné výsledky na Poháru národů, jeho místo převzal Otto Pfister a Togo na šampionátu shořelo jako papír.

Nigerijská štace je jeho v Africe už třetí; mezi lety 2008 a 2010 vedl ještě Mali. Až ve své rodné zemi však naplno ukazuje svoje kvality: k Super Eagles přišel před třemi lety, a pouhý fakt, že je po takové době stále v jejich čele, svědčí nejenom o jeho trenérské erudici, ale také (a především) o perfektně zvládnuté diplomacii, chladné hlavě a obrovském respektu. Fanoušci v Nigérii Keshiho milují; žádný z jeho předchůdců, Lagerbäck, Samson Siasia ani Agustine Eguavoen, mu v tomto ohledu nesahali ani po kotníky.

Dosavadním největším úspěchem jeho kariéry je samozřejmě triumf na Poháru národů 2013, který přišel zcela oproti očekáváním - Nigérie, s papírově nejslabším kádrem za poslední dvě dekády, předvedla inspirativní týmový výkon, slavně vyřadila favorizované Pobřeží Slonoviny a nakonec ukázala i dostatek vůle k tomu, udělat onen obávaný poslední krok. Keshi provedl hráčskou obměnu, vyměnil zastaralé 4-4-2 za progresivní 4-3-3, našel roli pro Mikela, sehrál obrannou fázi, v útoku se rozhodl spolehnout na Emenikeho s Musou.. a výsledky byly ohromující. Nenechte se zaskočit množstvím neznámých jmen v jeho nominaci; tento muž skutečně ví, co dělá.

Přednosti

Právě zmiňovaná týmovost a znalost taktických pokynů jsou největší nigerijskou zbraní. Super Eagles tentokrát nemají v kádru žádné vyloženě hvězdné jméno (nejblíže této definici je asi zkušený forvard Odemwingie a stálice mezi tyčemi Enyeama), o to více ale spoléhají na kolektivní pojetí. Keshi se nebál ani takového taktického kamikaze, jako umístění silového stopera Ambroseho na pravý kraj obrany, aby v jejím středu mohli nastupovat Kenneth Omeruo (tehdy v juniorce Chelsea) a Godfrey Oboabona (tehdy hrající nigerijskou ligu); na první pohled sebevražda, ale ono to fungovalo, a funguje dodnes. Omeruo s Oboabonou se k sobě výborně hodí, a když se druhý jmenovaný občas pozičně zapomene (což se může stát), je Ambrose připraven jej okamžitě zastoupit.

A pak je tu ona zmiňovaná osa týmu - v brance kapitán Vincent Enyeama, letos bez přehánění jeden z nejlepších gólmanů světa, v záloze motorová myš a překvapivě kreativní dynamo Obi Mikel, jištěný bezchybným Onazim, v útoku podceňovaný, ale pravidelně skvěle hrající Emmanuel Emenike. Oproti soupeřům v boji o postup, Bosně a Íránu, vypadá Nigérie rozhodně nejvyváženěji.

Plus, samozřejmě, umí vyhrávat. Základní sestava se oproti té vítězné z loňského APN změnila na třech místech, a to ještě jednou nedobrovolně.

Slabiny

Právě odpadnutí zraněného Éldersona z postu levého beka však může být pro křehkou harmonii nigerijské defenzivy pořádný problém; jeho náhradník Juwon Oshaniwa je totiž výrazně slabším hráčem. Keshi se samozřejmě může rozhodnout celou čtveřici přeskupit a na levou stranu postavit Ambroseho či Oboabonu, to by však byl snad ještě brutálnější zásah. Nenechte se zmást, Nigérie je stále primárně ofenzivní tým, ostře presující a nespoléhající na nějaký beton (na to koneckonců nemá hráče ani nastavený systém), skvěle fungující defenzivu tedy potřebuje, chce-li uspět. S nezodpovědným, pozičně jalovým Oshaniwou můžou přijít velké problémy.

Primární slabinou Super Eagles je však prostá a jednoduchá ztráta formy. Keshi sice už jednou z podceňovaným týmem uspěl, světová scéna je ale přece jen jinde než ta africká - a loni měl po ruce vedle Éldersona také dravého Victora Mosese a skvělého žolíka Sundaye Mbu. Jeho rozhodnutí odstřihnout hráče jako Obinna, Ideye, Oduamadi, Ogude, Obi, Igiebor nebo Uche navíc logicky oslabuje šířku kádru, takže v tuto chvíli mají Nigerijci sehranou základní jedenáctku, spoléhající primárně na bezbřehý entusiasmus (Enyeama se třeba nechal slyšet, že jeho cílem je semifinále), a minimum kvalitních možností na lavičce. Individuální kvalitou už zápasy rozhodovat nejspíš nebudou, riziko individuálního selhání je však stále velké.

Špatné výsledky v přípravě pak dávají tušit, že Keshi má k dispozici mnohem slabší tým než loni v lednu. Na druhou stranu, to se loni v lednu říkalo taky..

Předpokládaná sestava

Enyeama - Ambrose, Oboabona, Omeruo, Oshaniwa - Onazi, Mikel, Azeez - Odemwingie, Emenike, Musa