Primera Division - souhrn 18. kola

Góly: 6. Éver Banega, 28. David Villa (pen.), 56. David Silva, 90. David Villa - 61. Nilmar

Svižný zápas, možná nejlepší v tomto kole, sehrály v derby Valencia s Villarrealem. Za delší konec tahali domácí, nakonec vyhráli vysoko 4:1.

Valencia začala nejlépe, jak mohla, Ever Banega dostal míč po centru Silvy a přihrávce Villy míč přesně proti noze a ranou pod břevno otevřel skóre. O pár minut později centroval nezištně na Villu do pokutového území Bruno, ale gólman hostí byl u míče dříve. Jinak se většinou hra pohybovala ve středu hřiště, bez dalších šancí na kterékoliv straně.

Pak udělal obrovskou chybu obránce Villarrealu Kiko, když ztratil při malé domů míč a na branku hostí se řítil Villa. Vracející se Kiko ho rukou fauloval ještě před vápnem, dostal červenou kartu, ale také se kopala penalta, kterou sám Villa proměnil. Villarreal kontroval trestným kopem na bližší tyč Senny, ale César míč jen kontroloval do zámezí. A hned z protiútoku střílel efektně Joaquín, ale těsně vedle hostující branky.

A v 55. minutě dostal oslabený Villarreal další ránu. Po akci Maty s Mathieuem neuvěřitelně špatně odvrátil míč Capdevila a Silva už snadno zasunul míč k tyči. Bylo to 3:0. Valencia byla při chuti, po skvělém centru Mathieu trefil Silva jen Diega Lópeze, dorážka Villy šla do břevna!

A překvapivě udeřilo i na druhé straně. César vyběhl, ale Alexis hlavičkoval malou domů a nakonec z toho bylo snadné zakončení Nilmara do prázdné branky. Další šanci Valencie měl Silva, ale skvěle zasáhl gólman Diego López. Domácí měli převahu, zdálky střílel Miguel a Diego López měl práci vytáhnout ten míč na roh.

V 84. minutě zahrávala Valencia rohový kop, od tyče se odrazil míč k Silvovi, ten dosunul míč do branky, ale byl mu máván ofsajd. Mezi střelce se po přihrávce Pabla Hernandeze ještě zapsal přesnou střelou Mata, respektive mohl zapsat, když mu rozhodčí nesprávně odpískali ofsajd. Villarreal v závěru zcela odpadl, čtvrtý gól Valencie přidal po učebnicové akci Villa.

Góly: 13. Diego Forlán, 53. Paulo Assunção, 66. Ibrahima Baldé - 34. Diego Castro (pen.), 90. Luis Morán

Fotbalisté Atletica Madrid pokračují na vítězné vlně v novém roce 2010 a v krásném utkání si poradili také s Gijonem. K výhře 3:2 je nasměroval také důležitý gól Forlána na 1:0.

Atletico zažívalo před Vánoci vůbec nejhorší start do soutěže za posledních 56 let. Teď je ovšem důvodů k optimismu hned několik. Z pěti ligových a pohárových duelů nasbírali domácí hned čtyři vítězství, přičemž soupeřova konta zatížili o fantastických 14 branek. Jedinou porážku mu v poháru připravila Huelva, která doma zvítězila 3:0, ve čtvrteční odvetě ji však klub z hlavního města spláchl vysoko 5:1 a pokračuje v soutěži Copa del Rey.

Uběhlo jen třináct minut a uruguayský klenot Diego Forlán se vydal stíhat ztracený míč, přesprintoval bránícího protihráče a přesnou ranou vyzrál i na Colinase. Domácím se ovšem nepovedlo zdvojnásobit náskok, ba naopak ve 32. minutě bylo vyrovnáno. Asenjo ve vápně poněkud zbytečně srazil Castra a Camacho se z nařízené penalty nemýlil. Právě faulvoaný Castro mohl do přestávky překulit skóre na stranu Gijonu, vedl si ale stejně jako na druhé straně Simao.

Druhé dějství ale už od samého počátku patřilo Madriďanům. V 53. minutě stál na konci rychlého protiútoku Assuncao a Ateltico tak opět bylo o gól napřed. Velký kus práce učinil Perea, Ujfalušiho centr pak dostal Forlán až k fotbalistovi, který byl ve čtvrtečním pohárovém zápase vyloučen, a ten už si se zakončením věděl rady. Krátce poté odešel Forlan střídat a jeho náhradník, teprve devatenáctiletý Ibrahima, zvýšil na 3:1. Dorazil totiž pokus Aguera, jehož samostatný nájezd vychytal skvělým způsobem brankář Colinas.

Sporting zahrozil zhruba čtvrthodiny před koncem. Padající list z kopačky Alberta Lory nadělal Asenjovi nemalé potíže. Přesto závěr zápasu patřil spíše Atleticu. Sám Aguero mohl během tohoto hracího období vsítit hattrick. Dvakrát však minul poloprázdnou bránu, jednou ho vychytal gólman Colinas. A tak přišel na druhé straně trest. Nicméně Moranova branka už přišla příliš pozdě a Atletico tak slaví cennou výhru 3:2.

Góly: 46. Mario Suárez, 53. Chori Castro

Real Mallorca si připsal další navýsost zaslouženou výhru! Tentokráte porazil oslabené Deportivo La Coruňa díky skvělému výkonu ve druhé půli, kdy Manzanovi svěřenci skvělým pohybem, energickým pojetím hry, obrovským nasazením a pohlednými kombinacemi rozložili Depor natolik, že nemohl jakkoli odpovědět. Odměnou za povedený výkon je baleárskému celku posun na čtvrtou pozici, tedy před galícijského soka.

Celý zápas nabídl obzvláště díky vysokorychlostnímu druhému poločasu velmi záživnou podívanou hodnou střetnutí mužstev ze špice tabulky, a to i přesto, že to v prvních dvaceti minutách vypadalo spíše na duel, který se omezí na bitvy ve středu pole. Mallorca však zvyšovala obrátky a začala výrazně ohrožovat branku skutečně skvělého Daniela Aranzubíi, zkušené opory Deporu. Po obrátce Mallorce pomohl brzký gól, po němž nadobro ovládla hru a nepřipustila žádné větší drama.

Mallorca byla v úvodu prvního dějství aktivnější a připsala si první vážnější příležitost, když Julio Alvaréz krásným volejem nastřelil pouze tyč. Mírná aktivita pokračovala, Aranzubía si hravě poradil se střelou Castra a hlavičkou Suáreze, který byl v zápase nadmíru vidět. Po půlhodině hry už začínalo být v pokutovém území Deporu horko. V devětatřicáté minutě si vylámal zuby na výborném Aranzubíovi nejlepší střelec Realu Mallorca Aritz Aduriz, o pět minut později španělský brankář opět exceloval. Julio Alvaréz našel nádhernou kolmicí nabíhajícího Borju Valeru, který tváří tvář brankáři Deportiva La Coruňa zklamal v poslední šanci prvního poločasu.

Fanoušci se nestačili po přestávce ani uvelebit, když je rozjásal brzkou a překvapující brankou Mario Suárez. K výtečně hrajícímu středopolaři propadl míč po trochu zvláštním centru Martího, po jehož úderu se míč odrazil od země a dostal se až za záda všech obránců, před Aranzubíou osamocenému hráči poté nezbývalo nic jiného, než přesně zakončit.

Deportivo se snažilo ihned odpovědět a za pomoci standardních situací přitlačilo Mallorcu na její polovině. Jenže po jedné z nich, konkrétně rohovém kopu, lapil míč Aouate, dlouhým nákopem našel Gonzala Castra, který vyhrál souboj s kapánek zmateným, jinak však dobře pracujícím Manuelem Pablem a poslal přízemní střelou mezi nohami Daniela Aranzubíi domácí do dvoubrankového vedení.

Pro hosty to byla velká rána, z níž už se neotřepali a ve zbytku poločasu se bránili. Mallorca si vytvořila ještě dvě trošku větší šance, ale ty již neměli na vývoj zápasu jakýkoliv vliv. Manzanovy ovečky bez větších potíží dokráčeli do vítězného konce, zaznamenali další domácí vítězství a i nadále boří historické tabulky, alespoň ty vlastní. Depor si odváží zasloužené nic, což lze s ohledem na kvantum absentujících opor pochopit.

Góly: -

Zklamání. A oboustranné. Zaragoza totiž na svém stadionu jen remizovala s vůbec posledním Xerezem a její nejbližší pronásledovatelé si tak mohou mnout ruce. Pro Xerez je remíza s takovým soupeřem spíše ztráta, vzhledem k průběhu zápasu ale výhra.

Hosté totiž zápas dohrávali o deseti vinou Sanchézovy červené karty z 54. minuty. V základní sestavě domácího mužstva už nastoupilo kompletní trio posil, tedy Jiří Jarošík, Humberto Suazo a Eliseu. Jejich soupeři naopak dva stabilní členové základní jedenáctky chyběli. Bez Francise a Prieta to ostatně Xerezu jde jen těžko.

Byli to právě hosté, kteří si vytvořili první nebezpečnou situaci nedělního utkání. Svěřenci nového trenéra Poyatose mohli jít do vedení poté, co Calvo poslal před bránu velmi nebezpečný centr a Herrerově hlavičce chyběly doslova centimetry. Tento moment probudil spící Zaragozu a i on si začala vytvářet šance. Tu první nevyužil právě Eliseu, jehož přímý kop vyrazil gólman Renan dona tyč a pohotoví obránci rychle odklidili míč do bezpečí.

Na druhé straně se o něco podobného pokoušel Momo, Carrizo ovšem tolik práce jako jeho protějšek neměl. Závěr první půle patřil domácím. Ponzio však Lafitův centr do sítě neusměrnil, podobně si vedl také Herrara, jehož rána z hranice vápna skončila nad. Mohlo tak udeřit na opačném konci hřiště. Rohový kop Gomeze doputoval až ke Giodovi, jeho hlavička ovšem prolétla nad břevnem.

Jenže všechny další naděje na zisk druhého vítězství v sezoně padly Xerezu v 54. minutě. Victor Eliseu špatně načasoval skluz proti Eliseovi a předčasně musel opustit hrací plochu. Nápor Zaragozy sílil, Ponzio donutil Renana k dalšímu brilantnímu zákroku. Výtečný hostující gólman si vzápětí poradil rovněž se záludným Pennantovým centrem. Z velké dálky se posléze neprosadil ani Jarošík a jelikož se v úplném závěru do střelecké listiny nezapsal ani Eliseu, rozešli se oba velcí rivalové smírně 0:0.

Góly: 61. Henok Goitom - 2. Juanlu Hens

Almería remizovala v zápase s Tenerife, na úvodní gól hostujícího Juanlu Loriteho odpověděl po hodině hry Goitom.

V době vyrovnání byl též vyloučen domácí playmaker Piatti. Almería má po sérii špatných výsledků instalovala nového kouče Lilla a 9500 klubových členů mělo vstup na utkání zdarma. Naopak Tenerife nepřerušilo sérii utkání bez výhry na hřištích soupeřů a připsalo si jen třetí remízu v této sezoně, kromě samých proher.

Přesto šlo Tenerife do vedení, a to už v druhé minutě hry. Střelu Komého ještě Diego Alves vyrazil, ale Juanlu si poradil s dorážkou. pak se ujali režie zápasu domácí, zahrávali sérii rohů a po jednom z nich gólman Aragoneses jen s obtížemi vytěsnil míč nad břevno. Almería byla nebezpečnější, Aragoneses řešil další střelu Cismy, Soriano hlavičkoval jen Aragonesese. Na druhé straně střílel nepřesně Nino. Vedle branky pak také hlavičkoval domácí Goitom.

Do druhé půle opět vstoupilo lépe Tenerife, když gólmana testoval střelou Nino, Alejandro Alfaro zase střílel nad. Almería kontrovala hlavičkou Piattiho vedle, steajně dopadl ve stejné pozici i Goitom, v 58.minutě trefil Komé z voleje jen břevno. Až po hodině hry vyrovnal po centru Soriana Henok Goitom. Další šanci Goitom spálil, navíc pak byl domácím ještě vyloučen Piatti. Almería mohla ještě zvýšit, ale proti Cismovi dobře zasáhl Aragoneses. Srovnat ještě mohl Nino, ale po rohu Alfara jeho pokus vytěsnil nad Diego Alves.

Góly: 60. Sergio Canales - 19. Pablo Pinillos (vl.)

Racing Santander jen remizoval s Realem Valladolid, nejprve si dal vlastní gól domácí Pinillos, v druhé půli vyrovnala vycházející hvězdička Canalese.

Santander byl po většinu zápasu jasně lepším týmem, staronové angažmá kouče Portugala mu svědčí. Pod ním tým vyhrál čtyři z posledních pěti zápasů. A Racing mohl jít brzo do vedení, ale gólman Villar si poradil se střelou Canalese, nepřesně zamířil Lacen, vedle branky hlavičkoval Christian Fernandez.

Úvodní tlak domácích ale ovoce nepřinesl, naopak vstřelili si vlastní gól. Dal si ho Pinillos a bylo to 0:1. I nadále si ale Santander udržoval převahu, Xiscovu střelu ale Villar snadno lapil, dále Xisco hlavičkoval vedle po trestném kopu Torrejona. Zdálky ještě zkusil štěstí domácí Canales, ale skóre se už do poločasu neměnilo.

I po změně stran byl nejnebezpečnějším hráče Santanderu mladíček Canales, ale po pár mnutách pálil nad. Na druhé straně neměl s možností Costy vetší problémy Colcorti. O dvě minuty později už ale bylo vyrovnáno, když si na pas od Munitise naběhl Canales a přeloboval gólmana Villara. Santander se pak hnal za vyrovnáním, velkou šanci měl Oscar Serrano, ale skvěle mu střelu levačkou zmařil Villar. Po centru Arany pak zmařil další šanci Geijo.

Góly: 84. Nabil Baha

Málaga nakonec využila celozápasové mírné převahy a náležitě se revanšovala Getafe za vyřazení ze španělského poháru. Utkání sice svou kvalitou, tempem a nasazením převyšovalo průměrná utkání, ale celkově nemohlo včerejšími utkáními či vzájemným zápasem v Copa del Rey zmlsaného fanouška nadchnout.

Od prvních minut měli domácí více ze hry, odvážně útočili, kombinovali a nebezpečně kroužili okolo šestnáctky hostí. Munízovi svěřenci kroužili okolo šestnáctky jako supy čekajíc, až jim obrana Getafe dovolí ohrozit brankáře Codinu. Jenomže nedovolili, alespoň ne v prvním poločase. Defenzíva hostí držela skálopevně svou pozici a nepřipustila žádné nebezpečí.

Málem to bylo Getafe, které se radovalo z první branky. Po pravé straně unikl Casquero, ustál souboj s dvěma obránci, ale na skvěle vyběhnuvšího Munuu nevyzrál. Na druhé straně si připsal jedinou vážnější hrozbu Juanito, který prověřil pevnost sítí za brankou.

Čas plynul, bez vážnější šance, až náhle vytrhl fanoušky z polospánku faulující Boateng. Rozhodčí vytáhl druhou, nutno podotknout, že přísnou, žlutou kartu a Getafe dohrávalo dvě třetiny duelu o deseti mužích na trávníku. Z následného přímého volného kopu navíc rozezvučel faulovaný Apoňo tyč.

Po tomto momentu, po půlhodince hry, hra opět ustrnula ve středu pole. Náhlé výpady domácích končily před branami pokutového, hosté zahrozili jedinkrát, zato však pořádně. Munua musel velmi rychle vymrštit svou pravačku, aby zastavil střelu Pedra Leóna, který se po hlavičce Rafy dostal sám před domácího brankáře. Málaga tento klíčový moment ustála, po obrátce měl přijít další. V devětačtyřicáté minutě totiž Roberto Soldado po skvělém centru Pedra Leóna jen těsně netrefil branku, jeho přenádherný volej zasvištěl nad břevnem.

Před hodinou hry musel vytáhnout jeden ze svých lepších zákroků Codina, Apoňova dalekonosná pumelice nebyla natolik přesná, aby brankáře výrazněji pozlobila. Poté se bezmála dvacet minut nic nedělo, Getafe dobře bránilo, Málaga marně dobývala pokutové území. Nakonec se andaluský tým dočkal, to když kapitán Jesús Gámez odcentroval na Nabila Bahu, který si nebral servítky s obráncem, kterého skolil, a poslal míč do sítě bezmocného Codiny. Tribuny hřměly štěstím. Lomoz však po několika minutách ustal, naplno se mohl projevit opět až po závěrečném hvizdu.

Góly: 50. Julien Escudé (vl.), 70. Pedro, 84. Lionel Messi, 90. Lionel Messi

Vskutku pohledný revanš! Barcelona si pohrála s v ligové soutěži strádající Sevillou a odskočila svému úhlavnímu soupeři v boji o titul Realu Madrid již na rozdíl pěti bodů. Výsledek naprosto odpovídá dění na mírným deštěm pokropeném pažitu, na němž ladně tančilo a zároveň přísně dominovalo pouze jediné mužstvo.

Fantastický výkon podal zejména Xavi, jehož přesné pasy a líbivé přihrávky ohromovali tak trošku poloprázdné tribuny na Nou Campu. Absolutorium si však zaslouží i skvělý míčový kouzelník Lionel Messi, dobře bránící i útočící Éric Abidal, jistý Carles Puyol či aktivní Thierry Henry, kterého však nadále provází střelecká smůla. Velkou mizérii prožívá taktéž Zlatan Ibrahimovič, jehož výkon sice nebyl nikterak špatný, ale úrovní zakončení připomínal spíše nezkušeného mládence, nežli ostříleného borce s ohromující koncovkou. Žádnou paniku, tak jako v životě, tak i v kopané se může vše zlepšit.

Jak k tomu Sevilla přišla, že si odvezla takový debakl? Jednoduše. Stojí za tím shluk nepříjemných okolností, jmenovitě zranění Luíse Fabiana a Sebastiana Squillaciho, nepochopitelné nepostavení Álvara Negreda, Adriana či Renata na úkor jiných, nevyzkoušených hráčů a absence Kanoutého, jenž se účastní bojů na APN. Tohle všechno se podepsalo na sevillském výsledkovém i herním utrpení.

Od prvních minut to byla Barca, která diktovala tempo a připisovala si jednu šanci za druhou. První spálenou tutovku měl na svědomí Zlatan Ibrahimovič. Branka Sevilly zela prázdnotou, nabízela svou síť, ale švédský útočník měl slitování. Na malém vápně se rozhodl netrefit míč po Henryho skvělé přihrávce, vše zakamufloval lehkou tečí mimo branku, prozradil pak úsměvem.

Alvés po dvaceti minutách trefil boční síť, na jistě a dobře chytajícího Andrése Palopa nevyzrál ani Carles Puyol, na jehož pohlednou rybičku z rohového kopu zareagoval španělský reprezentační brankář pohotovým zákrokem pravou nohou. Poté už excelovala jeho pravá ruka, která musela vytáhnout tečovanou ránu Messiho na rohový kop. V hledišti a mezi fotografy to jen vděčně zablýskalo! Barcelona tlačila ostošest, ale branky se v prvním poločase nedočkala.

Zato po obrátce nastartovala mašinu, zařadila druhý rychlostní stupeň a Sevillu rozbila. Přesto měla první úder na svědomí Sevilla, konkrétně Escudé. Piqué poslal do malého vápna nezištnou přihrávku, kterou umístil do sítě nešťastník Julien Escudé. Barca zaslouženě vedla a pokračovala v náporu.

Kapitán hostujícího mužstva musel předvést další parádní zákrok proti střele Thierry Henryho po spolupráci s Andrésem Iniestou a Zlatanem Ibrahimovičem. Po hodince hry prověřil Palopa Henry trošku nečekanou střelou zpoza vápna, o malou chvilku poté musel Andrés Palop likvidovat další dvě šance, vylámali si na něm zuby Zlatan Ibrahimovič a Lionel Messi. I přesto zanedlouho přišla druhá, uklidňující a pojišťující branka.

Barca prolomila prokletí v sedmdesáté minutě. Xavi se ve středu pole rozhlédl a úchvatnou kolmicí nalezl za obranu si nabíhajícího Pedra, jenž vyšperkoval celou akci pohledným dloubáčkem přes padajícího brankáře. Nádherný moment!

Hra rázem nabrala spád, rychlost a lehkost, v pohodě hrající Barca si rázem byla jistá v kramflcích a nebála se ještě více útočit. V závěrečné desetiminutovce si nakonec připsala osobou konečně se prosadivšího Lionela Messiho ještě dvě branky. V obou případech si argentinský tanečník brilantně zpracoval mičudu a přesně zakončil, načež za první brankou stála přesná přihrávka Xaviho na později centrujícího Alvése, za druhou pak skvostná přihrávka Érica Abidala. Sevilla byla neviditelná, v ofenzívě sice několikrát zahrozila, ale Valdés byl vždy připraven. Z Nou Campu si odváží zaslouženou a vcelku očekávanou porážku, i přesto by však měli její hráči přemýšlet, zdali se takto bojuje o evropské poháry.

Góly: 3. Fernando Llorente

Gorka, Gorka, všude Gorka Iraizoz. Osmadvacetiletý brankář Athleticu Club oslnil, exceloval, bořil naděje Realu Madrid na zisk byť jediného bodu. Jeho skvělé zákroky, líbivé robinsonády, jimiž pohledně likvidoval jednu šanci za druhou, velkou měrou ovlivnily průběh celého klání, ve kterém hostující nenáviděný Real Madrid nadmíru dominoval a rozhodně si nezasloužil prohrát.

Jenže, jak už říkával Tomáš Pospíchal, fotbal nemá logiku. Merengues velmi brzy inkasovali a zdálo se, že nezůstane jen u jedné branky. Po čtvrthodině hry se otřepali z herního srabu a začali předvádět svou tradiční hru plnou narážeček a přesných přihrávek. Postupem času nadobro převzali iniciativu, ve druhé půli se už bojovalo na jedné polovině hřiště, před jednou brankou.

Hráči Athleticu vytvořili na vápně mnohočlenný obranný val, přes který se hosté ne a ne prosadit. Jedinou možností bylo posílat na branku dalekonosné střely, anebo využívat centrů, čímž značně pozměnili taktiku. Přízemní prostory baskičtí Lvi ovládali, a to i díky obrovskému nasazení. Domácí dřeli a jezdili po hýždích, načež div, že neprošoupali trenky. Z tohoto pohledu si vítězství jistojistě zasloužili.

Zápas začal skutečně zhurta. Athletic vlétl na svého soka a hnedle v první minutě dvakrát zazvonil na tyč, což nesymbolizovalo nic jiného, než velké varování. Carlos Gurpequi rozezvučel levou, Gaizka Toquero pak úplně sám na malém vápně pravou tyč. Byla to obrovská příležitost, Toquero by si mohl urvat vlasy, kdyby jich měl poněkud více.

Jenže strhující úvod pokračoval, přišel roh Yesteho a konečně i branka Fernanda Llorenteho, který trestuhodně nikým nehlídán poslal míč do sítě. Iker Casillas neměl šanci a mohl jen smutně sledovat peklo na zemi, jaké gól rozpoutal. V následujících minutách šlo spíše o to co nejvíce naložit svému soupeři, a tak jsme mohli vidět několik nevybíravých soubojů. Postupem času se jejich četnost snížila na minimum, i přesto nabídlo utkání hodně drsných soubojů. Pravděpodobně nebude hráče, který si neodnesl ze zápasu nějaký šrám.

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Real se rozběhal, rozehřál a začal útočit. Dva perfektní zákroky vyšvihl Gorka Iraizoz proti Karimu Benzemovi. Nejprve musel odvrátit skákavou střelu zpoza vápna, poté rychlou střelu z otočky. I poté se zápas omezil spíše jen na střetávání Gorky s Benzemou. Francouzský útočník trefil opět z otočky po skvělé přihrávce Kakáho jenom tyč. Po půlhodině hry už se začínala ukazovat velká převaha hostí, kteří jak hluší bušili na branku Athleticu.

Pěknou střelu vyprodukoval Marcelo, pro Gorku však žádný problém. Brankář se výrazně zapotil až při prudké ráně dobře hrajícího Cristiana Ronalda po přiťuknutí Lasse, u tyče byl včas. Po obrátce už byla převaha neúnosná, více než výrazná, branka byla nasnadě. Lvi se zuby, drápy drželi.

Po hodině hry opět prověřil baskického brankáře Ronaldo, o několik chvil poté Kaká, oba logicky neúspěšně. V dvaasedmdesáté minutě vyslal po přihrávce Cristiana Ronalda na branku nechytatelný projektil Kaká, nechytatelný proto, že mířil nad branku. A ohraná, pro fanoušky Realu Madrid dost dobře neposlouchatelná písnička pokračovala, Cristiano Ronaldo v samém závěru utkání ve dvou šancích Gorku Iraizoze nepřekonal. V nastaveném čase byl sice vyloučen Gurpegui, ale na stavu a rozpoložení sil se už nic změnit nemohlo.

Na závěr si dovolím bezpochyby neobvyklou poznámku. Musím totiž pochválit výborně odvedenou práci a jistotu soudce Gonzaleze Vázqueze, jenž je bohužel výjimkou potvrzující pravidlo, respektive mínění o španělských rozhodčích. Za dnešní výkon, všechna čest.

Góly: 7. Juanfran, 8. Walter Pandiani

Další zklamání pro Espanyol. Porážka od sestupem namočené Osasuny ještě více prohloubila krizi svěřenců trenéra Pochettina. Ti tak po vydřené výhře minulý víkend nad Zaragozou připisují na své konto další porážku. Už šestou z posledních osmi zápasů.

Osasuna potvrdila, že se jí doma daří. Zuby si zde vylámaly i takové celky jako Real Madrid nebo Barcelona. O všem rozhodly dvě branky během úvodní desetiminutovky. První varování vyslali domácí soupeři už v úvodních vteřinách, Arandův pokus ale vytáhl Kameniho náhradník Alvarez mimo branku. Toto varování však Espanyol příliš vážně nevzal a záhy za něj pykal.

Fotbalisté Pamplony nakrátko zahráli rohový kop, míč se dostal až k Juanfranovi a ten přízemní ranou ke vzdálenějšímu rohu branky poslal domácí do vedení. Tento gól možná trochu půjde na účet gólmana Alvareze, tomu však nepříjemně stínil útočník Aranda. A za chvilku se hostům dýchalo ještě o trochu hůře. Na krásný a především přesný centr Camunase si naskočil Pandiani a přidal Espanyolu druhý hřebík do rakve.

První náznak útočné akce předvedli Barcelonští až ve 39. minutě, střela Ben Sahara ovšem gólové parametry postrádala. Hned o minutu později uviděl červenou kartu Ruper a Osasuna dohrávala o deseti hráčích. Každopádně přesilovka Espanyolu neměla dlouhého trvání. Přísné vyloučení poslalo do sprch Roncagliu, který si za hranicí pravidel počínal v souboji s Arandou. Víc už však tento nepříliš zajímavý duel nenabídl, Osasuna si tak do tabulky připsala cenné tři body.