Primera División Španělsko - Primera División

Gorka, Gorka, všude Gorka Iraizoz. Osmadvacetiletý brankář Athleticu Club oslnil, exceloval, bořil naděje Realu Madrid na zisk byť jediného bodu. Jeho skvělé zákroky, líbivé robinsonády, jimiž pohledně likvidoval jednu šanci za druhou, velkou měrou ovlivnily průběh celého klání, ve kterém hostující nenáviděný Real Madrid nadmíru dominoval a rozhodně si nezasloužil prohrát.

Jenže, jak už říkával Tomáš Pospíchal, fotbal nemá logiku. Merengues velmi brzy inkasovali a zdálo se, že nezůstane jen u jedné branky. Po čtvrthodině hry se otřepali z herního srabu a začali předvádět svou tradiční hru plnou narážeček a přesných přihrávek. Postupem času nadobro převzali iniciativu, ve druhé půli se už bojovalo na jedné polovině hřiště, před jednou brankou.

Hráči Athleticu vytvořili na vápně mnohočlenný obranný val, přes který se hosté ne a ne prosadit. Jedinou možností bylo posílat na branku dalekonosné střely, anebo využívat centrů, čímž značně pozměnili taktiku. Přízemní prostory baskičtí Lvi ovládali, a to i díky obrovskému nasazení. Domácí dřeli a jezdili po hýždích, načež div, že neprošoupali trenky. Z tohoto pohledu si vítězství jistojistě zasloužili.

Zápas začal skutečně zhurta. Athletic vlétl na svého soka a hnedle v první minutě dvakrát zazvonil na tyč, což nesymbolizovalo nic jiného, než velké varování. Carlos Gurpequi rozezvučel levou, Gaizka Toquero pak úplně sám na malém vápně pravou tyč. Byla to obrovská příležitost, Toquero by si mohl urvat vlasy, kdyby jich měl poněkud více.

Jenže strhující úvod pokračoval, přišel roh Yesteho a konečně i branka Fernanda Llorenteho, který trestuhodně nikým nehlídán poslal míč do sítě. Iker Casillas neměl šanci a mohl jen smutně sledovat peklo na zemi, jaké gól rozpoutal. V následujících minutách šlo spíše o to co nejvíce naložit svému soupeři, a tak jsme mohli vidět několik nevybíravých soubojů. Postupem času se jejich četnost snížila na minimum, i přesto nabídlo utkání hodně drsných soubojů. Pravděpodobně nebude hráče, který si neodnesl ze zápasu nějaký šrám.

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Real se rozběhal, rozehřál a začal útočit. Dva perfektní zákroky vyšvihl Gorka Iraizoz proti Karimu Benzemovi. Nejprve musel odvrátit skákavou střelu zpoza vápna, poté rychlou střelu z otočky. I poté se zápas omezil spíše jen na střetávání Gorky s Benzemou. Francouzský útočník trefil opět z otočky po skvělé přihrávce Kakáho jenom tyč. Po půlhodině hry už se začínala ukazovat velká převaha hostí, kteří jak hluší bušili na branku Athleticu.

Pěknou střelu vyprodukoval Marcelo, pro Gorku však žádný problém. Brankář se výrazně zapotil až při prudké ráně dobře hrajícího Cristiana Ronalda po přiťuknutí Lasse, u tyče byl včas. Po obrátce už byla převaha neúnosná, více než výrazná, branka byla nasnadě. Lvi se zuby, drápy drželi.

Po hodině hry opět prověřil baskického brankáře Ronaldo, o několik chvil poté Kaká, oba logicky neúspěšně. V dvaasedmdesáté minutě vyslal po přihrávce Cristiana Ronalda na branku nechytatelný projektil Kaká, nechytatelný proto, že mířil nad branku. A ohraná, pro fanoušky Realu Madrid dost dobře neposlouchatelná písnička pokračovala, Cristiano Ronaldo v samém závěru utkání ve dvou šancích Gorku Iraizoze nepřekonal. V nastaveném čase byl sice vyloučen Gurpegui, ale na stavu a rozpoložení sil se už nic změnit nemohlo.

Na závěr si dovolím bezpochyby neobvyklou poznámku. Musím totiž pochválit výborně odvedenou práci a jistotu soudce Gonzaleze Vázqueze, jenž je bohužel výjimkou potvrzující pravidlo, respektive mínění o španělských rozhodčích. Za dnešní výkon, všechna čest.