Premier League - souhrn 27. kola

Góly: 26. Andrew Carroll (pen.), 59. Joe Cole - 13. Gareth Bale, 76. Gylfi Sigurdsson, 90. Gareth Bale

Zrovna včera uplynulo 20 let od úmrtí jednoho z největších kladivářů všech dob, a tak se mělo na Upton Parku slavit - pokud možno i po skončení zápasu. A dlouho to tak rovněž vypadalo. Vinou pozdního zásahu koho jiného než Garetha Balea se ovšem Bobbymu Mooreovi pocty se vším všudy nedostalo...

Legendární zadák se tedy musel "spokojit" alespoň se zápasovým předkrmem, který obnášel mimo jiné minutový aplaus a účast všech tří Mooreových vnoučat. Ta vyvedla všechny pravé aktéry utkání na hrací plochu, položila zápasový balon na své místo a pak spolu s ostatními diváky přihlížela solidnímu vstupu Hammers do malého londýnského derby. Za domácí například okamžitě promluvil Jarvis po pěkné spolupráci s Carrollem a Colem. Jenže byl to spíše Tottenham, kdo odstartoval povedeněji - alespoň co do efektivity. Hned z první nebezpečnější střely totiž překonal Jaaskelainena nezastavitelný Bale; a že to byla slušná rána z necelých 25 metrů.

West Hamu se povedlo srovnat po 25 minutách, když Parker trefil ve vápně Carrollovu stojnou nohu a sám faulovaný z puntíku pohodlně zavěsil takříkajíc pod víko. Vzápětí nicméně vypadali být připraveni převzít vedení daleko spíše Spurs, kteří naštěstí pro hostitele železně naráželi na pohotového Jaaskelainena. Ten se vytáhl proti dvěma hlavičkám Caulkera, ale i Adebayorově dorážce (čtěte stoprocentní šanci) po Sigurdssonově kroucené střele zpoza šestnáctky.

A Jaaskelainenova precizní práce měla dalekosáhlejší důsledky; právě na jejím základě totiž Kladiváři nakonec vystavěli své vedení. Hned po Finově odmítnutí Adebayora totiž Joe Cole levačkou parádně zakončil svou individuální akci. Neuběhla tedy ani hodina hry a vínoví se postarali o obrat skóre.

Stejného privilegia se však ve finále dostalo také kohoutům, jakkoliv to stihli jen taktak. Což znovu bylo dílem skvělého Jaaskelainena, jenž se předvedl také proti třetí Caulkerově hlavičce, aby záhy skrze vlastní atleticismus zneškodnil Baleův projektil. To všechno mohl ke stvrzence zužitkovat Matt Taylor, jenže tváří v tvář Llorisovi nepochodil - a to byl pro Spurs vítaný zlom. Zanedlouho totiž nedobře odvrácený míč ze standardky proskákal k neomylnému Sigurdssonovi a na samotném sklonku střetnutí přispěchal se svou 15. trefou v této sezoně (čímž vyrovnal Michua mimochodem) famózní Bale.

Góly: 63. Yaya Touré, 85. Carlos Tévez

Druhé místo se Chelsea vzdaluje, naopak Manchester City si jej výrazně upevnil. Po výborně takticky zvládnutém výkonu zaslouženě zdolal Blues 2:0 po gólech Yayi Tourého a Carlose Téveze. Blues se do žádné výrazné šance ani nedostali, jedinou výjimkou byl penaltový okamžik Franka Lamparda, který z putníku odmítl vsítit dvoustý gól v dresu Chelsea.

Úvod duelu patřil jednoznačně Manchesteru City. První minuty sice byly opatrnější, postupem času ovšem domácí začali svého soupeře mačkat. Po čtvrthodině hlavičkoval nebezpečně Nastasić a jen skvělý Čechův zákrok udržel stav vyrovnaný. Za tři minuty byla k vidění další obrovská šance Agüera, kterého do přímé konfrontace s Čechem vyslal David Silva. Český brankář ale báječným zmenšením úhlu donutil útočníka k dlouhé kličce a následkem bylo to, že se Agüero s míčem dostal mimo hrací plochu

Převaha domácích pokračovala, v závěru poločasu přišla nádherná akce, kterou ovšem hráči v blankytně modré překombinovali. Agüero si s Milnerem báječně vyměnil míč a zjevil se ve výborné pozici ve vápně. Zvolil však ještě zpětnou přihrávku na Zabaletu, po níž sice obránce Citizens dobře pálil, ale Cahill hlavou jeho ránu zblokoval. Za dvě minuty to zkusil z velké dálky Rodwell, pumelici pod břevno Čech dokázal vyrazit na roh. Z něj se opět Rodwell dostal k nebezpečné hlavičce, naštěstí pro Chelsea však přímo do míst, kde stál Čech.

Druhou pětačtyřicetiminutovku však zahájil o mnoho lépe tým Rafaela Beníteze. Uběhlo sotva pět minut po změně stran a v táboře Chelsea se už zvedaly ruce. Demba Ba po krásném dlouhém pasu Ivanoviće utekl Kolo Tourému a posléze byl ve vápně sestřelen Hartem. Míče se chopil Frank Lampard, který měl nakročeno k jubilejnímu dvoustému gólu v dresu Blues. Jenže tygří skok Harta mu radost zkazil a stav zůstal vyrovnaný.

Manchester City tato událost řádně nakopla, Mancini zareagoval stažením Rodwella a nasazením Téveze, čímž výrazně posílil ofenzivní sílu svého týmu. Následovaly také dvě gólové šance Sergia Agüera, jemuž nejprve po nahrávce Silvy sebral příležitost báječným skluzem Cahill, po pasu Javiho Garcii pak obloučkem přestřelil Čechovu branku.

Utkání rozhodla pasáž po hodině hry. Po bleskovém brejku se do přečíslení dva na jednoho dostal Ivanović s Ramiresem, jenže onen jeden Kolo Touré dokázal ve vápně drobného Brazilce "vyšlapat" a nakonec jej bez potíží zbavil míče. Prakticky vzápětí se vrhli do útoku domácí, k míči se v šestnáctce dostal bratr Yaya Touré, snadnou kličkou utahal na vařené nudli Mikela a skrytou technickou střelou na zadní tyč překonal Petra Čecha - 1:0.

Obhájce titulu si vedení v klidu hlídal, Chelsea nepomohlo ani dvojí střídání směrem do ofenzivy, jediný moment, kdy obrana domácích polevila, byla akce, na jejímž konci Ivanović prováhal ideální šanci ke střele a nakonec byl jeho pokus zblokován. Definitivní tečku pak napsal Carlos Tévez. Ten využil dobré práce Agüera, přihrávku Silvy před vápno a taky nedůraznému bránění Branislava Ivanoviće, který se před jeho krásnou ranou raději otočil zády. Čech byl bezmocný, stav uzavřen na konečných 2:0, a Etihad Stadium se mohly linout tóny skupiny Oasis.

Góly: 33. Moussa Sissoko, 42. Papiss Cissé, 67. Yohan Cabaye (pen.), 79. Jos Hooiveld (vl.) - 3. Morgan Schneiderlin, 50. Rickie Lambert

Po nedělní přestřelce to je Newcastle, komu se bude přinejmenším v následujících pár týdnech dýchat snáze. Straky totiž zvládly bitvu s tabulkovým sousedem ze Southamptonu, odpoutaly se od něho, na prvního sestupujícího získaly šestibodový náskok a jakoby návdavkem přeskočily také nenáviděného rivala ze Sunderlandu...

Newcastle byl těsně po podepsání několika francouzských fotbalistů vysmíván ze všech stran. Přejmenovávání všeho stračího na francouzské "ekvivalenty" se stalo evergreenem, ačkoliv nyní Magpies od oněch akvizic urvali již třetí výhru ve čtyřech kolech. Dnes to byl každopádně Francouz z druhého týmu, kdo otevřel skóre. Po třech minutách se totiž halfvolejem po sklepnutí Lamberta prosadil Morgan Schneiderlin.

Ovšem Newcastle, pod vedením někdejšího manažera Sotonu Alana Pardewa, později nevypadal být příliš konsternován; naopak svého protivníka ihned zatlačil a konkrétně Jos Hooiveld měl dvakrát pěkně namále, když přežil hlasitá volání po penaltě za hru rukou. Šťastné Saints ale nakonec osud přeci jen stihl, a to ještě do přestávky - tanečník Gouffran sice proti Borucovi nepochodil, dorážka Sissoka už ale měla gólové parametry.

A stejného, leč zároveň rozdílného charakteru byla také pozdější střela Papisse Cissého. Senegalský forvard s ní ve 42. minutě bleskurychle reagoval na propadnuvší Elliotův výkop, takže prudkou bombou pod břevno nachytal polského golmana vystoupeného daleko před brankovou čáru. Ještě do obrátky se tím pádem domácí dostali tam, kam potřebovali - což brzy po restartu na chvíli anuloval Lambert. Za asistence Lallany zařídil vyrovnání svým jubilejním 100. zásahem v dresu jihoanglického celku.

Kulatiny však dnes nebude slavit nijak bouřlivě, zbytek utkání totiž přeci jen patřil domácím. Zatímco Lallana s Lambertem v příštích okamžicích své cíle míjeli (a střídající Ramírez dokonce nastřelil břevno), Cabaye se nemýlil z penalty po ruce Foxe a zkázu Sotonu dokonal 11 minut před koncem opět nešťastný levý bek, když se odrazem svého "výkopu" od Hooivelda postaral o vlastní gól.

Góly: 35. Romelu Lukaku (pen.), 75. Romelu Lukaku - 79. Stéphane Sessegnon

Když devatenáctiletý kluk rozhodne zápas Premier League... Romelu Lukaku v dresu West Bromwiche září a je hlavně jeho zásluhou, že nyní klub z West Midlands sídlí na parádním sedmém místě s pouhou dvoubodovou ztrátou na pohárovou Evropu. Dva góly belgického kanonýra navíc posunuly na šesté místo mezi premierleagueovými střelci.

Před zápasem se dlouho mluvilo o tom, zda je od Steva Clarka správné rozhodnutí nevšímat si zlobivého Petera Odemwingieho, který dlouho patřil k oporám týmu. Dnešek ukázal, že zas tak potřebný pro Baggies není - klubu nyní vládne Romelu Lukaku, který je v celku na hostování z londýnské Chelsea.

Byl to ale Sunderland, kdo se mohl první ujmout vedení, když Steven Fletcher pálil ve čtyřiadvacáté minutě do tyčky, aby pak z dorážky pálil nad. 1:0 tak za deset minut vedli domácí. Liam Ridgewell nastřelil ruku Gardnera ve vápně a již několikráte zmíněný Romelu Lukaku pokutový kop z klidem zkušeného mazáka proměnil.

Lukakuovi byl navíc nesprávně gól neuznán o chvíli dříve, když sudí Roger East zbrkle odpískal faul, po němž vzápětí Lukaku překonal Mignoleta. Místo branky tak kopali hráči WBA jen přímý kop. Mrzet je to však, jak se ukázalo později, nemuselo.

Neudržitelný borec, který se už v 17 letech stal nejlepším střelcem belgické ligy a mimo jiné dvěma góly sestřelil v přátelském utkání reprezentace Rusko, se mohl prosadit hned několikrát, další dvě prudké střely mu ovšem Mignolet vychytal. Lukaku se tak dočkal až zhruba čtvrthodiny před koncem. Jeho živelný presink nakonec získal ocenění, když pod jeho tlakem Bramble nenahrál dostatečně razantně dozadu Mignoletovi a ten dokázal balon nastřelit jen do běžícího krajana. Ke smůle gólmana se míč od Lukakua odrazil přímo do sítě a bylo to 2:0.

Jiskru naděje vykřesal za čtyři minuty Stephane Sessegnon, jehož kroucená střela "našla síť", nicméně na body to nestačilo. Sunderland tak zůstává v blízkosti sestupového pásma, na nějž má náskok jen pět bodů.

Góly: 44. Arouna Koné, 45. Arouna Koné, 48. Maynor Figueroa

Stejně jako na půdě Aston Villy. Také v Readingu, čili na hřišti dalšího zachraňujícího se celku, wiganští úřadovali neuvěřitelným způsobem - alespoň co do skóre - a připisují si parádní skalp ve výši 3:0. Royals naopak (ne)zkoncentrovali síly zrovna na ten nejméně vhodný okamžik; prohrát doma v takzvaném "six-pointeru", to se vážně nevyplácí.

Wigan přijížděl na Madejski Stadium s tím, že vlastní nejděravější defenzívu v celé soutěži. Za 26 kol inkasoval 51krát, to činí průměr téměř dva góly na zápas. Tentokrát to však byl spíše obranný val Royals, kdo předvedl řadu nedokonalostí. A jen málo následných šancí Latics dovedl Federici zkrotit jako v úvodu Di Santovu prudkou ránu. Při odrazu Figuerovy hlavičky od Koného hrudníku byl například zcela bezmocný, kdežto Al Habsi se na druhé straně spíše nudil. Akpan hlavičkoval hodně mimo a proti Pogrebňakovi ještě včas zasáhl Scharner.

Navíc jestliže Koného první zářez přišel na sklonku úvodního dějství, stejnou charakteristiku nesl také jeho druhý úder. Tedy stejnou - protentokrát už nešlo o nakloněnou paní štěstěnu, spíše obyčejnou brilanci exsevillského útočníka, potažmo Beausejoura. Ten totiž vykouzlil parádní finální pas a reprezentant Pobřeží Slonoviny si již věděl rady - jenom lehce píchl balon přes vyběhnuvšího Federiciho.

Fanoušci atletů tak mohli jít na přestávkovou klobásu s úsměvy od ucha k uchu; a jakmile se vrátili, nic jim na tvářích věru netuhlo. Ba naopak. Hned ve 48. minutě si Figueroa pěkně narazil s Di Santem a zesměšnil Federiciho "gajdami"; sám zároveň skóroval v Premier League poprvé po bezmála dvou letech. A viditelně prospěšný byl i nadále, leč dosti jinačím způsobem. Dlouhých 36 minut před koncem si na něj totiž ošklivě vyšlápl Pogrebňak a mohl se jít opláchnout do šatny. Tím pádem už pak tolik obávaný finiš Readingu výjimečně nestál za nic...

Góly: 6. Santi Cazorla, 85. Santi Cazorla - 68. Andreas Weimann

V tabulce formy (tradičně se bere v úvahu posledních šest zápasů) bude po tomto povinném vítězství Arsenal druhý za ManUtd, přesto zase Wengerovi přibyly na obličej nějaké ty vrásky. Kanonýři totiž vedli 1:0, pak však jednou propadli a nakonec skrze dvougólového Cazorlu honili tři body až v závěrečné pětiminutovce.

Aston Villa v součtu za svůj dnešní výkon zaslouží opatrnou pochvalu, minimálně co se obětavosti (zblokovaných střel měli domácí nepočítaně) a brejkování týče. Druhá dimenze se projevovala hlavně před přestávkou, kdy poněkud klasicky smrděl každý sporadický útok vedený proti fragilní defenzívě Arsenalu; pak samozřejmě při gólu. Ten vsítil dosti příhodně Andreas Weimann, jenž měl také v první 45minutovce na své pravé straně moře volného prostoru.

Jinak to ale pochopitelně bylo spíše o domácím mančaftu, ačkoliv pořád ne do takové míry, jakou by si bývali fanoušci Gunners před výkopem vysnili. Přitom vše začalo krásně: v páté minutě Cazorla nepochodil s přihrávkou na malé vápno, takže si sám vzal míč a při zemi překonal Guzana. Jenže od té doby to už nebylo nic moc. Wilshere v jedné situaci ignoroval Walcotta, což mu po pauze vrátil pro změnu Giroud (ten na rozdíl od kolegy ze zálohy namísto přihrávky ani netrefil bránu); zatímco Szczesny zachraňoval hořlavou situaci při střele N’Zogbii. Jindy zase Agbonlahorovi scházel krůček.

Až těsně po pauze si Arsenal zjednal pořádek, pozorněji pokrýval ataky Villans a právě končil opravdu pozitivní desetiminutovku...když po svém vlastním vzoru zničehonic inkasoval. Ville nakonec stačilo odvrátit roh, dostat se k míči u půlící čáry, ze situace 3 na 3 vytvořit přečíslení a Weimann se jen hladce proběhl středem hřiště, aby z 20 metrů nachytal velerozpačitého Szczesného.

A tak začala zběsilá domácí honba za nutným druhým úderem. Giroud měl velkou šanci po rohu Walcotta, Guzan bravurně zareagoval; Podolski mohl jednoduše srazit do sítě Walcottův oblouček, avšak k míči se ani nedostal; a ve finále tedy zafungovala až obnovená spolupráce z Málagy. Wilshere nastartoval Monreala a ten v druhé vlně vyzval neomylného Cazorlu.

Góly: 84. Kei Kamara, 90. Grant Holt - 39. Leon Osman

V Norwichi bude dnes v noci zatraceně veselo! Canaries více než polovinu zápasu s Evertonem prohrávali po brance Osmana, úžasný zvrat v závěru duelu však strhl všechny tři body na stranu domácích. Pět minut před koncem vyrovnal střídající Kamara, ve čtvrté minutě nastavení pak hrdina Grant Holt zařídil Norwichi výhru 2:1.

Na vyloženě zelený zápas to přitom vypadalo už v úvodu, po pěti minutách měl gól na kopačce Robert Snodgrass, jemuž ale vítr z plachet sebral báječným blokem na poslední chvíli Distin. Stoper Toffees navíc zazářil za minutu na druhé straně - vyzval skvělou přihrávkou do velké šance Jelaviće, který si ovšem s Bunnem neporadil. Nutno dodat, že brankář domácích předvedl perfektní reflexivní zákrok.

Na hlavičku Osmana z konce úvodního dějství však už byl Mark Bunn krátký. Kdo jiný než Leighton Baines narýsoval ideální centr z levé strany do vápna a Leon Osman si zřejmě rozvzpomněl na časy Tima Cahilla - prudkou hlavičkou ve stylu australského šutéra otevřel skóre a dal Evertonu na cestu do kabin vedení 1:0.

Klíčový se pro Kanárky ukázal tah z osmapadesáté minuty, kdy odešel ze hřiště Becchio a nastoupil Kaiansu Kamara. Deset minut po svém nástupu se zjevil na malém vápně a hlavičkou těsně minul branku. Pět minut před koncem již byl úspěšnější a skvělý Snodgrassův centr tentokráte hlavou proměnil v kýžené vyrovnání - 1:1.

Roli hrdiny pro sebe ovšem dnes napsal jeho kolega z útoku Grant Holt. I on se nejprve zastřeloval, ve druhé minutě nastavení totiž nevyřešil úplně ideálně zdánlivě poslední šanci zápasu a všudypřítomný Distin dalším blokem zabránil brance. Ne tak v minutě čtvrté, kdy po centru zleva balon propadl opět k Holtovi a ten jej zblízka uklidil do sítě - 2:1.

Góly: 23. Rafael, 80. Ryan Giggs

Vepředu sterilní, vzadu nedůslední. Queen’s Park Rangers nevyhráli pošesté v řadě, když s vedoucím Manchesterem United doma prohrál 0:2. Zoufalý Redknappův tým nezachránil ani Julio César, který sice opět pochytal některé ze stoprocentních gólovek, ale na dva pokusy hráčů v červeném byl krátký.

Opatrný úvod utkání měl za důsledek to, že první čtvrthodinu toho moc k vidění nebylo. Adel Taarabt se dvakrát pokusil o střelu, ale jednou byl jeho pokus zoufale slabý, podruhé pak vůbec netrefil bránu. Něco málo předvedli i United, dvakrát totiž pěkně centroval Young, čehož využili Nani s Chicharitem. Portugalec sice hlavou v dobré pozici minul, ale Chicharito posléze donutil Césara ke skvělému zákroku.

Jako blesk z čistého nebe proto přišla ve třiadvacáté minutě úvodní branka zápasu. Nevídané pumelici Rafaela předcházel střílený centr van Persieho, který Julio César vyrazil pryč z vápna. Za ním ovšem stál připravený brazilský obránce, jenž se k míči několika kroky přiblížil a pak jej životní dělovkou poslal do šibenice - 0:1.

Nepříznivý stav ponoukl aktivního Taarabta k další střele, jenže pálil absolutně nepovedeně, nerazantně a mimo bránu. Sambova gólová hlavička pak byla odvrácena z brankové čáry Rafaelem. Kudrnatý bek zaperlil i do třetice, když narýsoval dokonalý centr za obranu na van Persie a ani jeho zakončení nebylo vůbec špatné - v bráně však stál Julio César, který úchvatným reflexním zákrokem vyrazil střelu na roh.

Druhá půle začala podobně jako ta první. Sice nebyl prostor k nudění se, nicméně o šance byla velká nouze. Až po více než hodině hry se o jednu postaral střídající Loic Rémy, jehož pěkná střela pravačkou donutila De Geu k snad prvnímu ostrému zákroku v utkání. Deset minut před koncem základní hrací doby pak přišla definitivní tečka. Welbeck poslal Giggsovi do šestnáctky hraniční pas a veterán Rudých ďáblů překonal Césara křížnou ranou na zadní tyč - 0:2.

Velšský lišák byl blízko doublu, ale jeho nevídaně mazaný oblouček orazítkoval jen břevno. Nani následně poslal dorážku vysoko nad. Poslední jiskru naděje domácích uhasil dalším dobrým zákrokem David de Gea, jehož "betony" u tyčky po hlavičce Samby vystavili QPR definitivní stopku.

Góly: 45. Dimitar Berbatov

Fulham si znovu vystačil s málem gólů, avšak po dvou výsledcích, které mu v takových "under" zápasech nešly úplně k duhu, tentokrát boduje naplno. Na domácí půdě nenechal vsítit Pulisovy Potters a po jednom geniálním záblesku Dimitara Berbatova se tedy na svého dnešního soupeře divže bodově nedotahuje.

Nezaujatý divák zejména před přestávkou docela trpěl při představě, že právě tohle má být předstrčený, tedy speciální článek sobotního programu. Ani Fulham ani Stoke docela přirozeně nenabízely příliš fotbalovosti; tím spíš, když takový Ruiz po dlouhodobém marodění ani zdaleka nepřipomíná sebe samotného z podzimní části sezony, a když Etherington na druhé straně jen málokdy komunikoval se spoluhráči (respektive oni s ním - například Walters v šesté minutě odmítl šikovnému kolegovi nahrávat do prázdné).

O to víc si ovšem fanoušek užíval pohledu na Dimitara Berbatova. Bulhar se rozehříval docela zvolna, přesto od počátku působil přinejhorším jako skrytá hrozba. Po jednom z Rietherových centrů kupříkladu nadvakrát zakončoval nad břevno. I bez Berbatovovy přítomnosti se nicméně tvořily šance, což bylo vlastně jediné plus úvodního dějství - přes nekoukatelnou mezihru se alespoň hojně střílelo.

Riise takto předvedl jeden zajímavý průnik, Karagounis málem trestal nepochopitelně žlutého N’Zonziho "facana" z přímého kopu a Ruiz si v jednu chvíli zahrál na Maradonu, když jednoruč volejbalovými "prsty" poprvé dotlačil míč do sítě. Samozřejmě nelegálně.

To jako by všechny odradilo a v následujících minutách jsme přihlíželi čím dál línějšímu fotbalu - houstnoucí nudu však utnula paráda, která do tohoto utkání vskutku nezapadala nejvíc, jak mohla. A kdo jiný ji mohl mít na svědomí než Berbatov, že? Ten po neúspěchu Rietherova centru odmítl spekulovat a předvedl volej, nad nímž zůstával rozum stát. Snášející se míč napálil naprosto dokonale, aby vymetl bližší šibenici Begovićovy klece.

Do druhého dějství nastoupili mnohem lépe vypadající Potters, kteří v klasickém 4-4-2 a se dvěma normálními hroťáky snadněji přecházeli do útočné fáze. V součtu jim to však bylo docela dobře k ničemu. Schwarzer se při akcích ze hry dál netřásl, a když už jednou čelil slibné standardní situaci, svůj tým perfektně podržel. Konkrétně je řeč o 55. minutě, kdy Dejagah nezastavil Sheův centr jednou, nýbrž rovnou dvěma rukama, a tak se nutně musela kopat penalta; Schwarzer se nicméně krásně natáhl k pravé tyči a odmítl jinak poměrně spolehlivého exekutora Walterse.

Od té doby už hrozili spíše Cottagers. Ruiz s Berbatovem předvedli nádhernou artistickou show, aby Stoke zachraňoval další pohotový reflex Begoviće, a krom toho ještě Fulham nedotáhl ke zdárnému konci jednu další akci taženou Berbatovem a neslavně zakončenou Sidwellem.

Góly: 34. Steven Gerrard (pen.), 46. Philippe Coutinho, 50. José Enrique, 56. Luis Suárez, 71. Daniel Sturridge (pen.)

Velmi pohodovou dohrávku za sebou má Liverpool. V první půli se ještě sice trápil se svou klasickou neefektivitou, nicméně po změně stran odevzdané Labutě inkasovaly ještě čtyřikrát a značně si pošramotily svou vynikající venkovní bilanci, co se inkasovaných branek týče.

Brendan Rodgers se po blamáži s WBA a dalším utkání bez vstřeleného gólu rozhodl udělat poměrně radikální změnu: zavrhl tedy klasické rozestavení 4-3-3, posadil Hendersona a plnohodnotný debut daroval Coutinhovi. Liverpool takto zjevně vycházel ze systému 4-4-2, který klidně mohl morfovat až do 4-2-4. A poměrně drsně oslabené Swansea si s touto liverpoolskou tváří nevědělo moc rady.

Reds okamžitě kopali dvě standardky těsně za vápnem, Suárez (jenž neskóroval třikrát v řadě) měl jednu slabší střelu přímo do Vorma - a celkově Fox do půlhodiny napočítal favoritovi až 15 "gólových pokusů". Přitom ale nutno jedním dechem dodat, že opravdu gólový byl možná tak jeden. A chválit Liverpool za střeleckou aktivitu, to by bylo jako blahořečit slepici za každé jedno snesené vajíčko.

Nicméně alespoň příležitost z 25. minuty skutečně stála za to. Tehdy se nejprve k zakončení neprokličkoval Sturridge (jeho podražení Webb pustil s tím, že nechá výhodu) a zároveň na jeho práci nedokázal ideálně navázat poněkud neviditelný Coutinho, jakkoliv na něj zívala z velké části odkrytá klec.

Když nic jiného, bylo tohle celé alespoň předehrou pro skutečnou penaltu, kterou o něco později po bezkontaktním souboji Bartleyho se Suárezem proměnil Gerrard. A domácí měli ještě celou řádku větších i menších šancí na brzkou pojistku. V té největší nepochodil Sturridge, jehož píchnutí přes Vorma vyhlavičkoval těsně před čárou Bartley.

Po obrátce už to bylo o něčem jiném - Liverpool se zaměřil na efektivitu a jakýkoliv případný odpor svého soka odmítl během úvodních 11 minut druhého dějství. Za pomoci tří branek. Nejprve Suárez pobídl ke sprintu přes dva protihráče šťastného debutanta Coutinha; posléze Uruguayec velel také parádní kombinaci na levé straně, aby famózně zbudovanou akci zakončil Sturridgeův nádherný "footwork" a Enriqueho střela pod víko i ve stísněných prostorách; no, a nakonec se dočkal také sám Suárez, když si pohrál s improvizovanou stoperskou dvojicí Bartley-Monk.

Swans dneska absolutně nic nevycházelo, což akorát podtrhl první výrazný okamžik žolíka Routledge. Ten se totiž brzy ukázal coby schopný volejbalista, daroval Liverpoolu další pokutový kop a díky Gerrardově gentlemanskému gestu nasadil dobrému výkonu gólovou třešničku také Sturridge. Brendan Rodgers si pak mohl dovolit pro závěrečné minuty pošetřit jindy nedotknutelného Suáreze...