Brazilský zápisník V. aneb Den plný kontrastů

Obsahuje i podcast. Pátý hrací den nabídl dvě velké premiéry - poprvé jsme viděli hattrick a remízu. Němci, hnaní skvělým Müllerem, rozmetali naše pesimistické prognózy a Portugalsko smetli jasně 4:0, v půlnočním zápase se Američané pomstili Ghaně... a Nigérie s Íránem nám předvedly, jak se to opravdu, ale opravdu dělat nemá.


Německo - Portugalsko 4:0 (3:0)

Zvládne Německo konečně naplnit svůj potenciál? Tak přesně taková otázka musela před startem turnaje napadnout snad každého fanouška Nationalelf, která byla chtě nechtě před cestou do Brazílie pasována na jednoho z hlavních favoritů na celkový triumf (už jen samotná kvalifikace, kterou Němci prošli bez jedné jediné porážky, tomu nahrávala). Tentokráte se však kolem německého výběru vyrojilo až nezvykle velké množství otázek...

...jejich vyřešení však během tolik očekávaného střetnutí vyplynulo tak nějak samo a všem příznivcům německé družiny se jistojistě ulevilo. Němci se po jasném vítězství nad Portugalci (4:0) mohou pořádně nadechnout a do zbývajících dvou zápasů ve skupině G, kde vyzvou ještě Ghanu a Spojené státy americké, mohou nastoupit s naprosto čistou hlavou (ostatně svěřenci Joachima Löwa zde také budou plnit roli jasného favorita). Ambiciózní mužstvo tak první veledůležitý krok zvládlo a nastavený trend by rozhodně chtělo udržet i nadále.

Snad největší otazník se z německého pohledu vznášel nad složením obranné čtveřice. Stoperská dvojice byla sice dlouho předem jasně stanovená a víceméně se čekalo pouze na zdravotní stav Matse Hummelse, kterého během sezóny trápilo zranění kolena, jenž skvěle doplňuje dlouholetou německou stálici na tomto postu Pera Mertesackera, který má za sebou opravdu vydařený rok, což jen dokazuje fakt, že za Arsenal odehrál celých 51 duelů (nejvíce ze všech obránců). Horší to však bylo s obsazením krajních prostorů. Na pravé straně (podle potřeby případně levé) měl dlouhé roky monopol kapitán Philipp Lahm, ovšem toho začal Pep Guardiola po svém příchodu do Bayernu Mnichov využívat ve středu pole, kde ještě více vyniknou jeho poziční přednosti, což reprezentační kormidelník rozhodně kvitoval, zvláště když s obsazením tohoto postu měl díky zraněním několika hráčů (Gündogan, oba Benderové, Schweinsteiger a po vážném zranění se rozehrávající Khedira) největší problémy. Všeobecně se pak předpokládalo, že druhou stranu defenzivní čtverky obsadí Marcel Schmelzer, toho však Löw do Brazílie vůbec nenominoval a místo něho vzal nadějného klubového spoluhráče Erika Durma, který sice zvládne zahrát na obou krajích obrany, ale jeho větší využití se na turnaji nepředpokládá.

Jak tedy Jogi Löw obranný rébus vyřešil? Vcelku jednoduše. Na pravou stranu se postavil Jérôme Boateng, jenž tuto pozici sice dříve zastával v Hamburgeru SV, ovšem za mnichovský Bayern už nastupuje výhradně uprostřed defenzivy. Pro reprezentačního stratéga je však dlouhodobě spíše prvním náhradníkem na obě strany. Daleko větší překvapení ale způsobil fanouškům pohled na opačnou stranu defenzivy, kde se představil Benedikt Höwedes, který mimochodem s Boatengem tvořil za mládežnické reprezentace skvěle fungující stoperskou dvojici, jenž sice i za Schalke nastupuje na kraji obrany, ovšem na pravém. Od Löwa se však jednalo o prozíravý tah, který měl zpevnit defenzivu proti obávaným portugalským křídlům, kde se představili Cristiano Ronaldo a Nani, tedy asi to nejlepší co pohled na soupisku týmu z pyrenejského poloostrova směrem dopředu nabízí.

Výsledkem byla fungující a skvěle se doplňující německá obrana, která pohotově vystupovala a nedávala Selecção ani metr prostoru navíc. Obě hvězdná křídla se sice prakticky neustále snažila, ovšem velký herní přínos to pro hostující družinu nemělo, zejména Nani o sobě, až na jednu povedenou střelu, která skončila nad brankou, nedal pořádně vědět. Němci se na druhou stranu museli obejít bez větší podpory útoku, kterou rozhodně dvojice Lahm - Schmelzer za normálních okolností nabízí, ovšem nutno podotknout, že to na hře Nationalelf nebylo poznat.

Sázka na pevnější defenzivu přišla od Löwa jistě také proto (nebo spíš hlavně proto), že měl rodák ze Stuttgartu nemalé problémy s obsazením klíčových postů ve středu pole. Dlouhodobě se zde Německo spoléhalo na duo Khedira - Schweinsteiger, ovšem prvně jmenovaný si zpřetrhal kolenní vazy a jen tak tak se stihl do šampionátu dát zdravotně do pořádku a opora FCB za sebou nemá tak vydařenou sezónu jako tomu bylo třeba loni, což je z velké části dáno právě také zdravotními problémy, díky kterým "Schweiny" ani nemohl zasáhnout do úvodního zápasu. Kvůli zranění pak vypadl snad nejideálnější náhradník za výše zmíněného dispečera Ilkay Gündogan, cestu do Brazílie pak musel odříct i jeho klubový spoluhráč Sven Bender a navrch vypadl také jeho bratr Lars.

Přímo se tak nabízela sázka na Toniho Kroose, který je na tento post dostatečně zvyklý, i když raději nastupuje trochu výše, jehož spolupráci s Khedirou si Löw vyzkoušel už během přípravných zápasů a rozhodně neměl důvod této dvojici nevěřit. To se pro úspěch proti Portugalsku ukázalo jako neméně důležitý fakt. Khedira sice nebyl tak výrazný, jak jsme u něho byli dříve na reprezentační úrovni zvyklý, ovšem defenzivní činnost si plnil svědomitě, což je z jeho pohledu hlavní náplň práce. Režírovat hru měl, když už, právě Kroos, kterému se tahle úloha povedla na jedničku podtrženou (to však bylo způsobené jednak tím, že Portugalsko po vyloučení Pepeho zdaleka tolik nezlobilo a neméně důležitým faktem bylo, že středovou dvojici ještě kryl právě mimořádně spolehlivý Lahm). Kroos navíc přidal důležitou nadstavbu a to skvěle zahrávané standardní situace, což jen korunoval výborným centrem na hlavu Hummelse.

Samotnou kapitolou je pak Thomas Müller. Kdekomu se mohlo zdát opomenutí Miroslava Kloseho v zahajovací sestavě jako risk, ovšem právě ofenzivní univerzál nechal na svého bývalého spoluhráče z Bayernu zcela zapomenout. Jmenovec slavnějšího krajana sice nikdy nebude čekat na ofsajdové hraně nebo ostřelovat soupeřovu branku z hranice vápna, ale jeho největší přínos tkví ve skvělém výběru místa a neomylném zakončení. To ostatně Müller ukázal nejprve při penaltě, kdy zachoval naprosto chladnou hlavu a s přehledem zavěsil, následně pak během nastaveného času prvního dějství dílo zkázy dokonal (právě zde ukázal, čím je pro německý tým tolik přínosný, proč si bez Něho Joachim Löw už nedokáže německou sestavu ani představit). A třetí branka? To už by byla obehraná písnička, také zde byl Müller prostě ve správný čas na správném místě a po pěti brankách z minulého šampionátu stihl za první duel přidat další tři!

Kdekdo by mohl portugalský neúspěch svalovat na diskutabilní pokutový kop či pozdější vyloučení Pepeho (úplně zbytečné), ovšem nutno podotknout, že Německo šlo od samého začátku za svým cílem a nenechalo se zbytečně rozhodit, což se o týmu z pyrenejského poloostrova (Pepem speciálně) rozhodně nedá povídat. Pohled Paula Benta po vyloučení madridského obránce byl naprosto vypovídající...

Menší kaňkou na německém vítězství je zranění Matse Hummelse, který špatně dopadl po vyhrané hlavičce s Éderem a následně musel zelený pažit opustit. Jeho případná absence by byla pro Nationalelf hodně citelná zejména ve vzdušných soubojích, kde Hummels naprosto spolehlivě kraluje nejen ve vlastním vápně, ale i při útočných standardních situacích, což jen dokázal nekompromisní gólovou hlavičkou.

Před Joachimem Löwem však nyní nastává těžší úkol - udržet povzbuzenou družinu ve stejném trendu i pro další zápasy, kde budou Němci čelit znovu úplně odlišným protivníkům. Možná už pro blížící se duel s Ghanou se tak nechá očekávat změna na ofenzivních postech, ačkoliv zejména Götze, Özil i Müller si dokázali skvěle vyhovět.

(jv)


Írán - Nigérie 0:0

Remíza 0:0 může mít hned několik scénářů - může jít o zápas s převahou jednoho týmu a heroickým výkonem brankáře toho druhého. Může jít o těžkou, vyrovnanou bitvu, v níž ze sebe všichni vydají vše, ale nikomu se zkrátka nepovede toho druhého přetlačit. Nebo také může jít o zápas tak nudný a špatný, že si člověk touží nalít do očí louh. Utkání mezi Nigérií a Íránem spadalo do té třetí kategorie.

Buďme nicméně féroví - Írán odehrál podle svých reálných možností a ambicí určitě dobrý zápas. Borci v bílém poprvé v historii světových šampionátů neinkasovali, s výjimkou úvodní turbulentní čtvrthodiny soupeře dokonale deptali a jejich kouč Carlos Queiroz, známý obhájce defenzivního stylu, zářil po finálním hvizdu spokojeností. To jeho nigerijský protějšek Stephen Keshi působil dojmem, že si před zápasem vzal pár tablet valia, a s blížícím se závěrem stále častěji skrýval hlavu do dlaní.

Pravdou je, že pokud by rozhodčí nepřispěli do letošního festivalu lapsů dalším "úlovkem" (sporný útočný faul na gólmana Haghighiho, podobná situace jako v souboji Olić - César z úvodního zápasu), Nigérie by nejspíš zvítězila. Zasloužené by to však bylo jen stěží. Super Eagles sice evidentně chtěli (na rozdíl od svých soupeřů) hrát fotbal, k zemi je však srážely tragické individuální výkony, nepřesnosti a místy i nedostatek nasazení.

Keshiho Nigérie měla v lednu 2013 velice jednoduchý recept na úspěch: stačilo dát dohromady bezchybný dispečink Obiho Mikela, dělovou ránu Emmanuela Emenikeho a pohotové zákroky Vincenta Enyeamy. Střih o rok a půl později, a Enyeama byl celý zápas bez práce, Mikel vypadal, jako by si vzal o číslo menší kopačky, a Emenikeho výkon vejde do učebnic jako odstrašující příklad pro hrotové útočníky.

Svérázný stratég vsadil na očekávané rozestavení 4-3-3; zraněného Eldersona nahradil na levém beku Oshaniwa, záložní dvojblok Mikel - Onazi doplnil talentovaný Azeez, na křídlech se pak objevili oba Mojžíšové, ten anglický (Victor) i arabský (Ahmed). Premier League ostřílení Odemwingie s Ameobim přišli na hřiště až z lavičky, oba v zoufalém pokusu nějak se probít íránským obranným valem (nutno říci, že oba nakonec podali lepší výkon než celá základní útočná trojice dohromady). Toto rozestavení má na papíře jen málo slabin - jeden ofenzivní, jeden defenzivní bek (a Efe Ambrose byl na pravé lajně skutečně velmi defenzivní, jako by za půlící čárou někdo polil trávník kyselinou), silný a vyvážený střed, v útoku jedno technické, jedno rychlostní křídlo, mezi nimi zabiják do vápna. Jenže reálně to skončilo nekoukatelnou tragédií.

Myslím, že za to do značné míry mohla přemotivovanost; Nigerijci byli před turnajem opravdu hodně sebevědomí a způsob, jakým na Íránce od prvních minut "vlítli", skutečně zasluhoval uznání. Ano, bylo to syrové, plné nepřesností a naivity, ale zároveň opravdu procítěné a upřímné; proti lenivým dojmem působícím Peršanům ohromný rozdíl. Jenže zhruba po 15. minutě nigerijský tlak opadl a zápas se dohrával ve dvou módech - buď (sporadicky) útočili Íránci, nebo (po většinu času) nikdo nedokázal dát více než dvě úspěšné přihrávky za sebou.

Mikel s Emenikem jsou pro hru Super Eagles tak důležití, že to bez nich zkrátka nejde. Záložník Chelsea se aspoň snažil a bylo vidět, že jej limituje nedostatek formy a herní praxe; jeho trademarkové dlouhé pasy tak adresáty nenacházely, vlastně mu toho ale nelze příliš vyčítat. S Emenikem je to jiné. To on měl být hlavní nigerijskou zbraní proti zahuštěné perské obraně; díky své ohromné síle a skvělému pohybu na hřišti to dávalo perfektní smysl. O to horším dojmem pak působil jeho skutečný výkon: většinu zápasu strávil někde v "zemi nikoho", a když už se dostal ke střele, zužitkoval ji způsobem, že se Haghighi mohl s klidem dloubat v nose.

Nigérie měla po celý zápas velkou převahu v držení míče, za což je nutné pochválit spolehlivého a přesného Ogenyi Onaziho; v útočné třetině to však z její strany byla donebevolající nemohoucnost. Keshi svým svěřencům naordinoval hru na centrované míče, první úspěšný pas však dolétl do vápna v 87. (!) minutě. To je opravdu transdimenzionálně tragická statistika.

Íránskou strategii lze vlastně shrnout pár větami. Carlos Queiroz určil sedm hráčů na bránění a pouze tři na útok; při každém náznaku nigerijské ofenzivní akce se jeho ovečky způsobně sešikovaly do vápna, zatímco drtivá většina brejků vypadala tak, že se Íráncům dopředu vlastně ani nechce. Jejich zájem vstřelit gól byl prakticky nulový, evidentně bylo klíčové neinkasovat. S heroickým nasazením inteligentního "pohyblivého betonu" se to povedlo bez větší námahy.

Posledních pár poznámek: Příšerná práce Afričanů v útočné třetině byla demonstrována i standardkami, pravidelně kopanými po zemi k nohám prvního íránského obránce. Asiaté podali bojovný výkon na vlastní polovině, jakmile však přešli půlící čáru, proměnili se v lázeňské hosty na karlovarské kolonádě. Nigerijským křídelníkům by měl Keshi důrazně vysvětlit, že pokud budou nonstop běhat až k rohovému praporku (kde na ně Queiroz vyslal na každé straně hned dva beky), nikdy ničeho nedosáhnou. Všichni Íránci mají účesy jak z katalogu pro sňatkové podvodníky z 20. let. Nigerijcům by lépe seděl fotbal v tělocvičně, kde nejsou auty, protože to zpracování míče u lajny bylo z jejich strany unisono fyzicky bolestivé. Byl to krásný fotbal, až oči přecházely (v sloup).

(dz)


USA - Ghana 2:1 (1:0)

Doposud jsme byli svědky obdivuhodně střelecky potentního mistrovství. Až v pondělní večer došlo na vůbec první remízu brazilského šampionátu, která byla ke všemu bezbranková. Kdo však očekával, že souboj Íránu s Nigérií přinese gólový hladomor i v následujících kolech, tvrdě v půlnočním zápase narazil hned v úvodní minutě. MS jednoduše baví a ani jedna raritka jej ze zavedených kolejí podle všeho nevytrhne.

Sotva se Ghaňané stihli na hřišti rozkoukat, zaskočily je Spojené státy už pár desítek vteřin po zahajovacím výkopu. Statistici se drahnou chvíli rozcházeli - gól Dempseyho prý padnul v devětadvacáté sekundě a stal se pátým nejrychlejším v celé historii světových šampionátů, pak přišel drobný posun na vteřin třicet jedna a nakonec se ustálil "až" na čtyřiatřicet, což jej posunulo na šestou příčku historických tabulek. Tak jako tak si Američané vytvořili své osobní maximum, a že bylo na co koukat. Dempsey přiťuknul vhozený aut zpátky Beasleymu a střelhbitě vyrazil vpřed. Míče se mezitím ujal Jermaine Jones, jemným dotekem vybídl někdejšího kanonýra Fulhamu k efektnímu převzetí přihrávky a ještě náramnější kličce kolem kuželu v dresu s číslem 21, Johna Boyeho. Následné zakončení otřené o zadní tyč už byla lahůdka, kterou si celá střelhbitá akce zasloužila. Dempsey holt nenosí pásku i titul nejlépe placeného hráče americké MLS jen tak pro legraci...

Jakkoli měla Ghana hrát na aktivní křídelní beky, což by vytěžilo to nejlepší z Kwadwa Asamoaha, realita byla o poznání slabší. Jeden z největších tahounů Černých hvězd zůstával ukovaný na levém kraji, kde vypadal spíše jako klasický levý bek bez výraznějších ofenzivních choutek, než cokoli jiného. Své si jistě odvedl zodpovědným bráněním Alejandro Bedoya, zatímco na druhé straně měl Jones o poznání větší tendence stahovat se do středu hřiště a DaMarcus Beasley stál mnohdy proti přesile. O ofenzivu Ghany se tak starala pravá strana, kde ovšem Christian Atsu se svými centry i střelami kamsi na tribunu zaměstnal spíš podavače míčů než Howarda samotného. Je to takřka k neuvěření, ale podpora beka Opareho byla ještě horší a Beasley tak z této početní šlamastyky vyvázl.

V první půli ještě Američané stačili se skvěle fyzicky připraveným soupeřem běhat nahoru dolů a hra měla chvílemi strhující tempo. Zatímco u Klinsmannova celku šlo jen o hledání správné finální přihrávky, dovolil bych si zpochybnit taktiku jejich soupeře. Ta byla omezena na dvě věci: střelbu zdálky a ostré centry z krajů hřiště bez přípravy. Jakkoliv nezpochybnitelná je africká atletičnost, kterou ghanští fotbalisté dokázali demonstrovat v podobě vysokých výskoků, pořád čelili o hlavu vyšším stoperům USA. Snad jen Gyan Asamoah se svými 180 centimetry měl šanci na úspěch, jenže to by musel znát více způsobů zakončení hlavou, než jen trknout do míče co největší silou s tím, že ono to nějak dopadne.

Po změně stran začala brzy vyvstávat otázka, nakolik dobře se vlastně Američané na brazilské klimatické podmínky připravili. Co měla být jejich síla, bylo postupně po třech zraněních (ve všech případech zadní stehenní sval, a to ještě střelec Dempsey smolně schytal tohle) a kompletní rezignaci na protiútoky z první půle jejich slabinou. Viceprezident Joe Biden z lóže přihlížel nezáživnému hlubokému bloku s výtečným organizátorem Howardem v brance. Ten ovšem fungoval kvalitně a neúnavní Ghaňané jen pokračovali ve festivalu zbytečných centrů a ještě zbytečnějších střel zdálky. Třiačtyřicet úspěšných odkopů americké obrany a jen tři ghanské střelecké pokusy letící mezi tyče z celkových jednadvaceti hovoří za vše.

Pochvaly se ode mě nedočká ani trenér Černých hvězd Akwasi Appiah. Místo toho, aby stáhnul tragického pravého beka Opareho, jenž si za celý zápas připsal jeden jediný úspěšný centr do šestnáctky, a zasunul na jeho místo energického Atsua, vystřídal Appiah právě ex-hráče Porta a nyní jednoho z padesáti hráčů Chelsea na hostování.

Až v samotném závěru Černé hvězdy zjistily, že by to s nákopy do šestnáctky mohlo jít i po zemi, kde jsou přece jen šikovnější než američtí kolohnáti. Napoprvé ještě Gyana zradilo zakončení, ale poté, co mu poslal do šestnáctky pobídku Asamoah, ukázal hrot ghanského výběru perfektní přehled i cit pro přihrávku, když z prvního doteku patičkou poslal do šance Andrého Ayewa. Jeho zakončení šajtlí zakončilo překrásnou akci, která měla sloužit jako vzor pro další ghanské útoky. Marně. Místo toho se projevila jedna z největších slabin afrických výběrů, lapsus v koncentraci. Když celý druhý poločas jen bušili do plných a vzadu se nemuseli potýkat s jedinou vážnější hrozbou, jako by snad Černým hvězdám ani nepřišlo na mysl, že by mohly inkasovat. Z rohového kopu je čtyři minuty po vyrovnání ošklivě vyvedl z omylu střídající Brooks, jehož (stejně jako u prvního gólu) neubránil John Boye, smolař utkání. Zato Brooks byl rázem hrdina, byť tomu ani sám roztomile nemohl uvěřit. Netrvalo dlouho a anglická verze Wikipedie na jeho tamním profilu hlásala, že stoper Herthy s německými kořeny je "největším Američanem od doby Abrahama Lincolna".

Deprimovaní Ghaňané již v samotném závěru neměli naději na další gólovou průtrž, takže Američané zvláště s pomocí skvělých Jonese s Beckermanem v záloze hlídali s míčem na kopačkách vedení, až mohli konečně vypuknout v oprávněnou radost. Stačil jim k tomu zodpovědný výkon bez chyb a pohotové potrestání ghanských výpadků. Možná ztráta tří hráčů základní sestavy však pro Klinsmanna do klíčového zápasu o postup s podobně sužovaným Portugalskem nevěstí nic dobrého.

(mk)


Podcast #5

• Potěšili... Mehrdad Pooladi (IRN), Jermaine Jones (USA)
• Zklamali... Rui Patrício (POR), Emmanuel Emenike (NGA)
• Preview BEL - ALG: Dva stejné systémy (07:50 - 15:20)
• Preview BRA - MEX: Využijí Mexičané brazilských chyb? (15:21 - 24:25)
• Preview RUS - KOR: Co má za lubem Fabio Capello? (24:26 - 37:00)




Na tomto místě také naposledy připomínáme naše velké předturnajové preview, konkrétně část věnovanou dnes startující poslední skupině H:

Preview skupiny H + závěrečné tipy by EuroFotbal.cz