Ligue 1 - preview 9. kola

Prosím dneska Khaoui nalevo! Jako cpeme tam Radonjice, který nechápu že vůbec měl na chorvatskou ligu. Zatímco Khaoui je technickej hráč na ligue 1. Má dvě celé sezony hostování v Ligue 1 podprůměrných týmech, kde nasbíral 11 golu a 5 asistencí. A na konci zapasů byl vždy lepší než Radonjic. 4-2-3-1 to bude se Sansonem jako desítkou. tak doufám že nalevo khaoui nalevo germain a sakai misto toho posranyho Amaviho.

Ten tým má unikátní patent na naprosto stupidní, a přitom evidentní penalty . Jak ne Amavi nebo Kamara, tak to přerostlé chorvatské poleno. Tohle je bída, být výsledkově a pomalu i herně horší než objektivně nejspíš nejslabší tým ligy...

2.10 Champions League RB Leipzig - Olympique Lyonnais (0:2)

Pokusit se vydat na Lyon v Lize mistrů mě napadlo hned po losu, kde jim do skupiny kromě Zenitu a Benficy, byl přiřazen i německý tým RB Lipsko. Tým, podporovaný Red Bullem, patří mezi nejdostupnějších, co se vzdálenosti týče, z České Republiky, a tak jsem se snažil tuhle vizi tři týdny před utkáním zrealizovat a podíval se na jejich web. Tam bylo vše přehledné a během několika minut už jsem měl koupené dva lístky na duel Lipska s Lyonem.

Dlouho jsem uvažoval, jak celý výlet vlastně zrealizovat. Za vše vděčím svému parťákovi, který to nechal vyloženě na mě. Byly dvě možnosti. Vzít si volno v práci na středu a vyrazit ráno s tím, že bychom mohli projít kdysi dost bombardované město, už několik hodin před zápasem a druhý den jít hned po příjezdu zpátky do práce. A nebo jet do Lipska hned po práci s tím, že se pokusíme hráče hostů chytnout na letišti a pokusit se s některými vyfotit. Volno bych tedy měl až na čtvrtek. Zvolil jsem druhou zmíněnou variantu.

Vyjeli jsme po ranní směně od mého pracoviště, kde kamarád dorazil prakticky na minutu přesně a hned po druhé hodině jsme byli na cestě směr Lipsko. Moc jsem nemohl den před utkáním naspat a tak jsem se po chvíli asi na hodinu oddálil do hlubokých snů.

Najedli jsme se kousek za hranicemi v bavorském Bergu na místním odpočívadle. Byla tam vskutku pestrá nabídka jídla, kde jsme namísto klasického McDonaldu, zvolili stravu pomocí samoobsluhy, kdy jsme si mohli vzít co jsme chtěli a nakonec jsme vše zaplatili na pokladně. Pořádně jsme se najedli a vyrazili vstříc snů jménem - Champions League.

Cesta utíkala celkem rychle až na posledních padesát kilometrů, které jsme jeli v týdenním odpoledním programu 2x déle než třeba v noci. Velké kolony nás samozřejmě nemohli překvapit.

Dorazili jsme do města a viděli několik zastaralých bytovek, které vypadaly dost staře a celkově hodně objektů v Lipsku vypadalo že zažily vskutku dost. Pravděpodobně je tam dost objektů využíváno ještě od druhé světové válce, prakticky neopravovaných. Parkoviště bylo necelých deset minut chůze pěšky od stadionu a stálo pět euro. Stadion se nachází přímo v centru města. Hned za parkovištěm byly tramvaje a na každém rohu spousty obchodů a samozřejmě plno lidí. Hodně mě překvapili cyklisté, kteří tam jezdí po městě opravdu ve velkém množství.

Před stadionem je oficiální fanshop, který byl o něco menší než ten ve Frankfurtu, ale navštívili jsme ho až na cestě ze zápasů. Na stadion jsme dorazili zhruba něco okolo hodiny před utkáním. Bohužel se mi nepodařila koupit zápasová šála, která už nebyla k dispozici. Mini fanshopy se suvenýry byly při branách stadionu, jestli jsem dobře sledoval, asi jen dva. Cestou na stadion jsme potkali i nějaké lidi hovořící nám blízkými jazyky - česky a polsky. Není se čemu divit, když dostupnost lístku na místní klub byla více než dobrá. Stadion sice leží ve městě, ale dostat se na tribunu, znamená vyšlapat si pár desítek schodů. Nejdřív z parkoviště na turnikety, poté ještě několik řad, abychom mohli jít přímo do útrob stadionu. Cestou jsme dokonce potkali hráče Lyonu, kteří odpoledne hráli juniorskou Ligu mistrů, ve které vyhráli 3:1. Hráče jsem po obličeji ani jednoho z nich nepoznal a fotit se s hráči, jejichž jméno bych musel hledat na Googlu, mi přišlo blbé. Snad nebudu litovat, že jsem toho nevyužil, protože podle fotek z oficialních sítí Olympique Lyonnais, jsem měl možnost spatřit hráče jako Bradley Barcola, Mathis Cherki či Yaya Soumare.

Než jsme vůbec mohli začít hledat svoje místa, museli jsme projít cirka dvacetimetrovou hrůzostrašnou ocelovou konstrukci, která každým krokem vypadala že by se měla sesunout dolů. Tohle jsem ještě neviděl. Naštěstí vydržela i několik dalších tisícovek chodců před a po nás. A pak jsem si ještě koupil jejich místní pivo, které mě vyšlo na něco málo přes 5 € s tím, že tam byla záloha (tuším 1 €) na kelímek. Jelikož si je sbírám na památku, tak jsem ho nevracel, ale opět jako na Frankfurtu bylo dost mládéže, která je sbírala po utkání. Nutno dodat že pivo bylo nic moc, oproti Frankfurtu velký sešup dolů.

Lístky jsme měli do sektoru 50.1 do třetí řady, tedy hned do prvních řad v horním prstenci nad kotlem Lyonu. Podle všeho jsem měl při výběru lístku šťastnou ruku, neboť' hned nademnou seděli tři Němci z nichž jeden měl šálu hostujícího týmu. Pro optický přehled dění na hřišti skvělá místa. Cena? Na duel takového rázu prakticky za pakatel. 56 € za dvě vstupenky.

Úsměvné bylo vidět při představování soupisky hostů jako trenéra Bruna Genesia. Na moment jsem si myslel, že odvolání brazilského kouče a povolání toho předchozího, stihli za jeden jediný den, kdy jsem nemohl sledovat novinky z fotbalového světa. Nakonec to tedy opravili a koučem byl ''opět'' Sylvinho.

Domácí celek si na utkání vytvořil skvělé choreo, které máte přiloženě ve fotografiích. Po většinu utkání taky fanoušci RB solidně fandili. Milé překvapení od umělé vytvořeného klubu, který si své fanoušky ovšem našel.

Do utkání domácí vstoupili hodně aktivně a už v sedmé minutě měli obrovskou šanci, kdy z pravého kraje přišel přízemní centr Klostermanna na Wernera, který dostal míč pár metrů od brány, ale k údivu všech očí na stadionu, jeho pokus šel vedle brány. Následkem toho se potvrdilo známe přísloví ''nedáš dostaneš'' a udeřil soupeř. Davy Upamecano nesmyslně zaváhal při rozehrávce a s menší dávkou štěstí se míč od Aouara dostal k energickému Depayovi, který placírkou dokázal překonat Gulasciho a Lyon vedl 1:0. Byl jsem tak překvapen, až jsem skoro zapomněl slavit branku. Přesto jsem si góóóól zakřičel a čekal, kdy přijde ledová sprcha z vyšších řád. Nepřišla. V Německu to ale funguje trochu jinak, než v Česku a jsou na to zvyklí. Proto na mě ani nepřišel žádný nevybíravý pokřik.

Po půlhodině hry chybovala obrana hostů, kdy se Timo Werner řítil sám na Lopese, kterého se snažil překonat formou lobu, ale naneštěstí pro většinu fanoušků v hledištích trefil jen sít nad břevnem. Neproměnění této tutovky snad už nevěřil nikdo, ani fanoušci hostů. Stadionem to extrémně zahučelo. Ještě aby ne. Spálit dvě 100% gólové příležitosti se u takového snipera, jako je Werner, neděje často. Pár minut před touto události se ještě zranil Ibrahima Konaté, kterého nahradil Nordi Mukiele.

Celkově se domácí snažili hodně dobývat branu Lopese, ale taktika nasadit pětici obránců se (konečně) začala vyplácet. Domácí nebyli schopní vytvořit si další velkou gólovou šanci a hodně střel či centrů dokázali odvrátit hráči Lyonu, anebo díky aktivnímu pohybu zvládli akci včas zarazit. Velmi dobré utkání odehrál Youssuf Koné, který se nabal jako levý bek chodit ani do soubojů jeden na jednoho a dokazoval, že umí vyvézt míč a držet ho delší čas na kopačkách. Hodně povedené utkání odehrála i dvojice stoperů Marcelo-Andersen. Několik minut před koncem poločasu Depay vsítil druhou branku zápasu, leč z ofsajdu. Jelikož jsem několik dobrých vteřin křičel gól a vůbec nekoukal na hrací plochu, nýbrž na protější tribunu, tak se už normálně pokračovalo ve hře a já neuznany gól zaregistroval, teprve když jsem si chtěl placnout s fanouškem Lyonu, co seděl zamnou. Ten mě na neznámou branku upozornil a já byl za „čuráka“. Do kabin se tedy šlo za stavu 0:1, přitom kdyby byl stav 2:1 pro domácí, nikdo by se nemohl divit.

Druhý poločas se nesl ve stejném duchu, jako ten první. Domácí tlačili a hosté se snažili hrát jednodušeji, na méně přihrávek, s možnosti rychlého přechodu do protiútoku. V pětašedesáté minutě se minelou předvedl i druhý stoper domácích Mukiele, který pouštěl míč, leč netušil za sebou agilního Terriera, který položil domácího brankáře a zakončil na konečných 2:0 z pohledů hostů. Dostal jsem se do transu Manolase při brance v Lize Mistrů proti Barceloně a křičel jako blázen. Kamarád hovořil že se na mě otáčelo velké množství lidi z míst podemnou. Štěstí že jsem byl jen ve třetí řadě. Užil jsem si maximálně přítomný okamžik a vůbec nevím, co se několik vteřin kolem mě dělo. Při příchodu na stadion jsem si říkal, proč nemohu být na stadionu Lyonu a být v ''přesile'' co se fanoušků týče. Nakonec jsem si ale, stejně jako v Boleslavi, užil pocit oslabení a jako jeden z mála jsem mohl slavit branku svého týmu. To hrobové ticho a maximální vytížení mých hlasivek, v tichém prostoru okolo mě , nesplynulo s vlnou křiku celého stadionu, nýbrž můj a ještě jeden hlas byly slyšet napříč sedadly okolo mě. Postupem času se tlak domácích stále zvyšoval a bylo to dobývání brány Lopese, který nutno dodat odchytal další z řady fantastických zápasů. Lipsko bohužel nemá ve svých řadách Xaviho, Iniestu nebo Messiho, kteří museli hrát do plných, ještě za dob Pepa Guardioly v Lize mistrů v mnoha kláních. Tady to s postupem času vypadalo obdobně, leč rozdíl na straně domácích nedokázal udělat nikdo a Lyon senzačně, po sedmi zápasové šňůře bez výhry napříč všemi soutěžemi, dokázal vyhrát veledůležité klání v Lipsku a spolu se Zenitem jsou na špici své skupiny. Na konci zápasu se ještě srazil Poulsen s Lopesem, ale naštěstí oba vyvázli bez úhony.

Na stadion si nakonec našlo cestu 41 194 diváků. Hodně dobry počet , který je možné vidět i v domácí lize. Tisícovka fanoušků chyběla k zaplnění kapacity stadionu. Nakonec i ty Němky byly celkem pěkné, takže vybrat by se určitě něco dalo.

Po zápase jsme s kamarádem zůstávali ještě několik desítek minut na tribunách a užívali si poslední pozápasové chvíle. Dokonce se na stadionu objevili i tři fanoušci Nantes, kteří si pravděpodobně udělali trip Lyon-Lipsko, neboť právě v Lyonu minulý víkend hráli utkání francouzské Ligue 1.

Po utkání jsme se tedy vydali do fanshopu, ve kterém jsem si koupil malý fotbalový míč o velikosti toho házenkářského, čokoládu a stejně, jako z Frankfurtu jsem si přivezl přívěšek na klíče v podobě loga klubu. Dále jsme už ale neztráceli čas a vydali se na letiště. Podle jedné internetové stránky měl Lyon naplánovaný let na 0:45, ale nikdo vlastně netušil, zda to je let hráčů či fanoušků.

Při příchodu na letiště jsem si tak trochu připadal jako v Brně, kde jsem pro změnu letos na jaře, naháněl hokejisty. Opět jsme viděli juniorský tým Lyonu, který vstupoval přes brány a mířil směr své letadlo. Několik minut po nich dorazil autobus Lyonu. My jsme v té chvíli byli na druhém konci terminálu a ten základní průchod, směrem ke kontrolám, prošla první větší skupinka hráčů dříve, než jsme se stihli za nimi dostat. Nechtěl jsem tam křičet a běhat jako šílenec, abych nevystrašil hráče nebo policii. Nakonec i tak musím být více než spokojen. Mám fotografii s těmito hráči: Leo Dubois, Lucas Tousart, Houssem Aouar, Moussa Dembélé a Memphis Depay + trenér Sylvinho. Myslel jsem si, že někteří hráči mě třeba odmítnou, hlavně tedy Depay, který přicházel jako úplně poslední hráč, ale nakonec jsem byl milé překvapen pozitivními reakcemi všech oslovených hráčů. Menší fail jsem si uřízl při oslovení Lea Duboise, kdy jsem ho nazval Martinem (Terrier). Na mou obranu lze použít argument, že si jsou vskutku podobní.

Jak jsem ty hráče dokázal vůbec oslovit? Však po odchodu z letiště mi skákal ještě dobrých deset minut hlas! Vyfotit se s takovými hráči z hráči mého klubu, který mám ve svém srdci byl opravdu nepopsatelný pocit. Tenhle pocit už ale dobře znám, protože i v Boleslavi po předkole jsem ulovil hráče Lyonu. Dnes světové hráče jako Lacazette, Umtiti nebo třeba Tolisso. Naštěstí jsem nemusel kvůli Lyonu zažít podobný extrém jako v Boleslavi, kde jsem dvě noci spál venku. Ale jak se říká, láska k čemukoli a komukoli nezná hranice. Cesta do Lipska trvala čtyři hodiny, zpátky tři.

Pořád mi přijde neskutečné fakt, že se člověk může jen tak vzít a jet si do zahraničí podívat se na fotbal nebo se vyfotit s hráči. Ono dnes si kdekdo může říct že pojede do ciziny a bude tam žít a zařídí si to za pár dní a přijde mu to naprosto normální. Já vyjedu kousek za hranice a přijde mi to jako neskutečný pocit si tohle moci dovolit. Ale tohle je asi spojené s vnitřním nastavením, které máme každý jiné. Určitě s kamarádem plánujeme i další výjezdy. Nebráníme se prakticky čemukoli. Kdyby někdo z vás měl v plánu vyjet do zahraničí někam na fotbal, tak určitě můžete napsat zprávu a třeba bychom se nějak domluvili. Přeci jen ve více lidech i takový trip vyjde levněji, že.

Pár základních fotek :https://kagic333.rajce.idnes.cz/2.10._2019_Lipsko_-_Lyon/

Své osobní přidávat nebudu

ALLEZ PARIS SG ! ! !