Anglická Premier League - souhrn 38. kola

Góly: 17. Boudewijn Zenden, 51. Stéphane Sessegnon, 90. Cristian Riveros

Na desátou příčku byla skutečně výjimečná tlačenice, onen těsný boj ale nakonec vyhrává Sunderland. Ten si na závěr smlsl na odevzdaném a jasně sestupujícím West Hamu, jehož provizorní manažer Keen si tak o setrvání v této funkci řekl hodně tlumeně. Hammers ze dne na den vzkřísit vážně nedokázal.

A to nemusíme mluvit jen o výsledku, ani herně to nebyla žádná sláva. Vždyť i špatná defenzíva Sunderlandu neměla moc problémů udržet čisté konto a o rozvráceném útoku, jenž i tak zatížil soupeřovo konto třemi góly, snad ani netřeba dál mluvit. Snad jen ze samotného počátku pochází nějaké nebezpečí, kdy to z dálky zkoušel Hitzelsperger a nadějně pálil i Sears.

Jinak vynikalo spíše neschopné bránění domácích. Díky němu brzy dvakrát zahrozil navrátilec Gyan a hned v 17. minutě také prvně rozvlnil síť Zenden, jenž osamocen hlavičkoval po Elmohammadyho centru. Tento jednogólový náskok pak Sunderland až do přestávky strážil bez větších problémů, strachovat se musel snad jen při dorážce Hinese, po které se akrobaticky vrhl Mignolet.

Také po 15minutové přestávce WHU neumělo bránit. Ukázalo se to ihned po šesti minutách, kdy Sessegnon nastartoval u půlící čáry a pak nikým nerušen doputoval až ke Greenovi, jehož hladce prostřelil. Sám londýnský brankář měl posléze do konce utkání ještě moře práce. Kolem tyče musel vyrážet kupříkladu Colbackův projektil, zatímco Mignolet se už mírně zapotil akorát při Obinnově hlavičce přímo doprostřed brány. V nastavení ke všemu ještě Riveros dostal prostor ke šťastné střele, která se proměnila v jubilejní sedmdesátou branku, kterou letos WHU obdrželo.

Góly: 73. Jamie O'Hara, 87. Stephen Hunt - 22. Jason Roberts, 38. Brett Emerton, 45. Junior Hoilett

Jednou jsi nahoře, jednou dole. Hned několik pádů a vzestupů, minimálně psychických, si dnes prožil Wolverhampton, aby se nakonec v nejvyšší soutěži přeci jen udržel. Ve finále by mu stačilo i poločasové skóre 0:3, ovšem ve chvíli, kdy Hunt snižoval na 2:3, dával veledůležitý záchranářský gól.

Ne že by se to nedalo čekat, každopádně oba týmy vstoupily do zápasu tak nějak rozjařeně a zároveň dosti nervózně. Míče hráčům utíkaly, kopačky je neposlouchaly, a tak oba brankáři zpočátku čelili jen slabým ranám Warda, respektive Hoiletta. Druhý jmenovaný byl přitom aktivní i nadále a výrazně se podepsal pod dva ze tří gólů, kterých Rovers docílili ještě do přestávky. Nejprve ve 23. minutě podržel balon na pravé straně pokutového území, shodil ho pod sebe pro Salgada a jeho nepovedenou střelu usměrnil do Hennesseyho protipohybu ex-vlk Jason Roberts.

V brance z 38. minuty potom mladičký Kanaďan prsty sice neměl - Emerton si vystačil s odhlavičkovaným míčem, který z voleje neskutečným způsobem poslal k levé tyči - ovšem o konečnou úpravu poločasového skóre se už postaral zcela sám. Již uvnitř šestnáctky se vyhnul dvěma laxním atakům protihráčů a při zemi nedal Hennesseymu žádnou šanci. Wolverhampton tak rázem sestupoval, přestože měly v poločase hned čtyři celky na kontě 40 bodů.

Druhý poločas byl navýsost turbulentní, to všichni víme. Na Molineux se nicméně hrálo pořád na tu stejnou stranu - tentokrát pochopitelně na brankáře Robinsona. Wolverhampton se sice po přestávce nějakých 15 minut rozkoukával a vzpamatovával se z hvízdotu, který hráče vyprovázel do kabin po úvodním dějství, druhou polovinu této části už ovšem strávil takřka celou na útoku. Tlak Wolves, jež dlouho padali a vypadalo to, že se mohou spolehnout jenom sami na sebe, mnohdy přecházel v totální převahu. Na brankové čáře vykopávali míč Samba s Jermainem Jonesem, Robinson se musel vyznamenat proti zdařilé hlavičce Fletchera. McCarthyho parta zkrátka opět dávala vzpomenout na svá nedávná střelecká trápení.

Nakonec to ale vyšlo. V 73. minutě domácím dokonale zafungoval signál z přímého kopu, takže Hunt místo střely z dobré pozice nahrával volnému O’Harovi a ten bez přípravy levačkou ponechal Robinsona bez šance zasáhnout. Jenže po šesti minutách na White Hart Lane vyrovnal Gardner a Vlci proto museli nutně vsítit druhý gól, aby se ve finále nemuseli spoléhat na další Pavljučenkův zářez. A to se povedlo v 87. minutě, kdy z pravé strany placírkou překrásně zakroutil míč ke vzdálenější tyči Hunt a mohl jít zuřivě oslavovat. Celý stánek Molineux potom propukl nespoutané euforii zhruba dvě minuty před závěrečným hvizdem, protože právě tehdy doletěla do Wolverhamptonu zpráva o znovu nabytém vedení Spurs. Majitel klubu Steve Morgan nemohl uvěřit.

Góly: 78. Hugo Rodallega

Kouzlo Wiganu trvá dál! Sezonu co sezonu je pasován mezi hlavní adepty na sestup, přesto se od svého prvního entrée v Premier League zuby nehty drží. Platí to i po letošku, protože Latics zvládli výlet na Britannia Stadium, odkud vezou postačující výhru 1:0.

Také Wigan se dnes pohyboval na tenkém ledě. Dlouho hrál totiž s Potters nerozhodně, což by mu stačilo jen za hodně nepravděpodobných okolností, které ne a ne nastat. Atleti se tak museli spolehnout jen a jen na sebe, na svoji defenzívu a jeden zásah mnohokrát kritizovaného Rodallegy. Ona obrana ovšem nebyla tak pevná, jak by se při udržené nule dalo očekávat. Hned v první minutě málem Jones dostihl ležérní malou domů Alcaraze a celkově byl první poločas pouze o útočení Stoku. Defenzivní činnost ale klapla třeba při Jonesově pokusu, který z čáry uklízel Boyce, a proti stejnému hráči, respektive Pennantovi záhy skvěle zasahoval jako obvykle jistý Al Habsi.

Latics tedy v první půli rozpačitě, ale přece položili základ úspěchu. Od počátku totiž bylo jasné, že dnes klidně může rozhodnout jen jediná šance a klíčem k úspěchu tedy bude především čisté konto. To se nakonec atletům povedlo udržet i proto, že Jones nebyl již tak výrazný jako před přestávkou a že sami hosté konečně začali ohrožovat dosud znuděného Begoviče. A to dokonce v pravidelných intervalech. Probudil se Sammon, jehož volej v jednu chvíli vypadal až gólově, a prim začal hrát i N’Zogbia.

Ten nejprve marně vyzýval ke skórování Cleverleyho, ovšem když v 78. minutě proskotačil s míčem u kopaček podél levé postranní čáry a odcentroval na Rodallegu, sektor fanoušků hostí propukl v nadšený jásot. Sic se pak tato skupina diváků v 93. minutě stoprocentně nemohla nadechnout, když Delap vhodil míč do pokutového území a způsobil tak pořádné zmatky, nakonec byla skutečně tou šťastnější stranou.

Góly: 49. Roman Pavljučenko, 90. Roman Pavljučenko - 79. Craig Gardner

Pro Birmingham nakonec vážně platí, že prožil sezonu významného plusu i mínusu. Na triumf v Carling Cupu totiž nedokázal navázat záchranou prvoligové příslušnosti a po prohře na White Hart Lane padá. Nutno dodat, že nakonec celkem přesvědčivě, protože by ho v této situaci nezachránila ani jakákoliv remíza.

Naopak Tottenhamu by k uhájení páté příčky stačila i remíza (ba dokonce prohra), neboť konkurenční Liverpool svůj zápas vůbec nezvládl. A podobně na tom dlouhou dobu byl také Tottenham. V první půli si sice Kohouti užívali balonu u kopaček celých 70 procent celkového času, ale neustále naráželi na dobře zformovanou pětičlennou zálohu, či případně na důraznou obrannou linii. V té vynikal hlavně obří Curtis Davies, který zdatně otravoval život dalšímu velikánovi Crouchovi, jenž nakonec pro poranění hlavy ani nedohrál. Zároveň ale pochopitelně nejméně potentní mužstvo ligy nevynikalo na vlastních ofenzivních výpadech, které podnikal víceméně jen sám Cameron Jerome.

Přesto tu šance byly veskrze napříč celým zápasem. Jako první prolomil bariéru Sandro, a to hned dvakrát. Zprvu jeho ránu z těžkého úhlu Foster vyrážel nohou, posléze konečky prstů vytěsnil i jeho dalekonosnou pumelici. A více práce měl čerstvě zvolený nejlepší hráč Brum i nadále. Dokud neinkasoval, zasahoval ještě proti Kaboulově či Modričově pokusu. Poprvé padl až ve 49. minutě, kdy za jeho záda zakroutil z 20 metrů svůj projektil Pavljučenko, náhradník za zraněného Crouche, ovšem to ještě Brum nemuseli nijak smutnit.

Gardnerova výstavní trefa ze 79. minuty je totiž notně povzbudila a stejný hráč hned mohl z přímého kopu přidat druhý kousek. Jenže nestalo se a rázem šlo vše proti Birminghamu. Nejprve Wigan otevřel skóre ve Stoke-on-Trent, aby na něj okamžitě navázal Wolverhampton druhým vstřeleným gólem a klíčově vylepšeným skóre, a pak rezignovala i sama McLeishova parta, když se v nastavení ještě jednou trefil Pavljučenko.

Góly: 21. Ji-Sung Park, 63. Anderson, 74. Ian Evatt (vl.), 81. Michael Owen - 40. Charlie Adam, 57. Gary Taylor-Fletcher

Pozoruhodný závěr sezony si prožily Tangerines. Ztratily totiž vedení 2:1 a po roce zase opouštějí prvoligové vody, ovšem zároveň končí na čele disciplinární tabulky, takže by se podle všeho měly skrze hodnocení Fair Play podívat do Evropské ligy. A to by byla velká senzace!

Blackpool zároveň ani dnes nezklamal, snad jen ztrátu koncentrace či sil lze opravdu hanit, jinak se po celou sezonu odepisovaný celek dokázal mistrovi znovu vyrovnat. Hned v první minutě ve středu pole zaváhal Scholes a Southern mohl okamžitě otevřít skóre, přičemž Taylor-Fletcher hned záhy těsně nedosáhl na Adamův další centr. Bohužel pro Tangerines, tyhle úvodní pasáže se tedy nepotkaly s pořádnou odezvou, takže bodovali raději United.

Ve 21. minutě Berbatov vypustil kolmici pro Parka, který zužitkoval Evattových rozpaků a načal bohatý gólový účet. Právě tito dva borci byli ústředními postavami celého prvního dějství, hlavně Berbatov dělal vše pro to, aby se osamostatnil na čele tabulky střelců. Ve skutečnosti si nicméně především otevřel svou vlastní palírnu. Brzy například ve všeobecném zmatení předlouze váhal a nakonec neskóroval. Vše však mělo svou dohru, když Park vzápětí upadl po kontaktu s Adamem a dožadoval se penalty. Ta odpískána nebyla, což se koneckonců ukázalo být důležitým okamžikem.

Po pěti minutách totiž Blackpool srovnal. Charlie Adam dokonale rozehrál standardní situaci těsně za hranicí velkého vápna, stal se po roce prvním prvopoločasovým střelcem na Old Trafford a zejména oživil naděje Tangerines na záchranu. Své představení navíc mohl vyšperkovat hned po restartu zápasu, když se situace opakovala a on další Vidičův faul potrestal ještě jednou prudkou ranou. Tentokrát se ale Van der Sar nenechal zaskočit a vytasil se s nonšalantním jednoručním zákrokem. Podruhé však přesto kapituloval. V 57. minutě Vaughan odcentroval a jeho míč z dobré pozice sklepl do sítě Taylor-Fletcher. V tu chvíli to s Blackpoolem vypadalo k světu - nepadal a zároveň kdekdo těžko hledal důvody, proč by se měli United nějak výrazně pokoušet o další obrat vývoje. Tak se ovšem nakonec stalo, domácí motivaci našli - a jakou! Především asi nechtěli přijít o letošní domácí neporazitelnost.

Proto Park s Andersonem okamžitě zakombinovali a druhý jmenovaný stvrdil svůj nebývalý střelecký apetit pěknou kroucenou střelou levačkou. Třetí gól si pak připsal na konto nešťastník Evatt, který věděl, že má za zády dobře postaveného Owena, avšak Smallingův centr před ním zvládl ztečovat pouze do vlastní sítě. A Blackpoolu se vše, včetně okolních výsledků, začalo sypat. Krach Tangerines na Old Trafford navíc ještě neváhal podtrhnout Owen, jenž si naběhl na parádní pas Andersona a klinicky zakončil.

Góly: 16. Steven Taylor, 39. Peter Løvenkrands, 47. Jonas Olsson (vl.) - 62. Somen Tchoyi, 71. Somen Tchoyi, 90. Somen Tchoyi

Nejkrásnější utkání posledního osmatřicátého kola Premier League se odehrálo dnes na St James Parku, kde domácí Newcastle remizoval s West Bromwichem 3:3. Straky po sedmačtyřiceti minutách vedli již 3:0, pak však nasázel hattrick hostující Tchoyi a bláznivá přestřelka tak skončila smírem. Newcastle končí dvanáctý, WBA na jedenáctém místě.

Utkání bylo perfektním odrazem další skvělé sezony Premier League, nabídlo neobvykle vysoký počet gólových příležitostí, hrál se atraktivní fotbal na obou stranách. První půle jednoznačně patřila domácímu Newcastlu, v té druhé pro změnu dominoval West Bromwich, a tak je remíza zřejmě spravedlivým výsledkem.

První velkou možnost měl hned po třech minutách hry domácí Shane Ferguson, který si naběhl na kolmici Guthrieho, střelou z rohu šestnáctky ale Carsona nepřekonal. Na druhé straně to zkoušel Marc-Antoine Fortuné, s jeho tvrdou ranou z otočky si zase poradil náhradní brankář Newcastlu Krul.

V šestnácté minutě domácí korunovali tlak v pokutovém území soupeře, ze série tří rohových kopů za sebou se ujal až ten poslední, kdy se k míči tak dlouho nikdo nehlásil, až ho Lovenkrands přiťukl Stevenu Taylorovi a ten zblízka propálil vše, co mu stálo v cestě. Ve dvacáté osmé minutě to byl znovu aktivní Lovenkrands, který se pokusil ohrozit branku soupeře, tentokrát ovšem neúspěšně.

Osm minut před poločasovou přestávkou se podruhé v zápase mohl radoval Taylor, to by však musel z hranice penalty mířit přesněji. Ve třicáté deváté minutě se již domácí dočkali zaslouženého druhého gólu, Ameobi vyhrál důležitý hlavičkový souboj na hranici šestnáctky a Lovenkrandsovu ránu si stačil Carson vyrazit jen za brankovou čáru.

Hned dvě minuty po pauze to bylo o tři branky, Enriqueho centr si hodně nešikovně srazil do vlastní sítě Jonas Olsson. Po hodině hry hosté vykřesali naději na bodový zisk, Reidův dokonalý pas za obranu si našel Somen Tchoyi a tváří v tvář Krulovi nezaváhal.

V jedenasedmdesáté minutě už to bylo jen o gól, přetažený centr Olssona se dostal až k Tchoyimu, který si pohrál s domácí obranou a tvrdou ranou pod břevno snížil. Pět minut před koncem mohl rozhodnout Ryan Taylor, svou devětadevadesátiprocentní šanci ale neproměnil. A tak přišel trest v podobě vyrovnání, v devadesáté minutě znovu skvěle odcentroval Olsson a na zadní tyči úplně zapomenutý Tchoyi dosáhl na hattrick. Ve čtvrté minutě nastavení mohl dokonat fantastický obrat Steven Reid, to by však chtěl West Brom zřejmě moc.

Góly: 75. Jermaine Beckford

Everton v posledním kole zdolal Chelsea V Goodison Parku 1:0 a sezónu končí na slušném sedmém místě. Na Chelsea se dnes dotáhl Manchester City, přesto zůstala na druhé příčce a i v příštím roce si zahraje ligu mistrů. Jediný gól zápasu vstřelil v době, kdy Toffies dohrávali o deseti, Jermaine Beckford.

Everton zvítězil zaslouženě, po většinu zápasu byl mírně lepším týmem, což se změnilo až na začátku druhé půle, kdy byl po druhé žluté kartě vyloučen Coleman. Od té doby Chelsea tlačila, z protiútoku ovšem inkasovala po krásné individuální akci Beckforda a se sezonou se tak loučí porážkou.

První obrovskou šanci měl v sedmé minutě domácí stoper Phil Jagielka, který se dostal k perfektnímu centru Artety, hlavou však orazítkoval pouze břevno! Hned o chvilku později nebezpečně pálil Beckford, jeho chvíle ale teprve měla přijít. Úvodní příležitost Blues měl po čtvrthodině hry na svědomí Frank Lampard, ten však jakoby si řekl, že když už pokořil svou každoroční metu deseti ligových branek, může tentokrát nechat vyniknout pozorného Howarda.

Ve dvaadvacáté minutě to u úctyhodné vzdálenosti zkoušel Essien, bránu ale netrefil. Šest minut před přestávkou se k exekuci volného přímého kopu z pětadvaceti metrů postavil Leighton Baines, nejlepší hráč Toffies v sezoně však branku netrefil. V samotném závěru prvního dějství se do dvou slibných možností prodral Nicolas Anelka, v obou případech ho ale vychytal Tim Howard.

Hned dvě minuty po návratu ze šaten uviděl svou první žlutou kartu Seamus Coleman, šest minut poté jí následovala druhá a Coleman musel předčasně pod sprchy. V padesáté páté minutě odcentroval od rohového praporku Lampard a našel přesně hlavu nabíhající Johna Terryho, jenže jeho prudká hlavička skončila na tyči.

O deset minut později se ve stoprocentní příležitosti ocitl Anelka, tváří v tvář Howardovi ale selhal. Čech na druhé straně musel zasahovat proti tvrdé ráně Artety, dokázal si s ní poradit. Velkou možnost pak měl Distin, jemuž se snesl přímo na hlavu další skvělý centr Artety, Distin ale minul. Z následné akce Blues zahrozil Lampard, jeho umístěnou ránu ale Howard vytěsnil mezi tři tyče.

V sedmdesáté páté minutě zahrávali hosté rohový kop, Everton se však ubránil a Beckford se pustil do obranného bloku Chelsea, prosadil se hned přes čtyři soupeře a chytrým přehozením českého brankáře Čecha rozhodl. Pět minut před koncem měl svou největší šanci v zápase Lampard, jeho ránu ale zastavila tyč. Everton pak ubránil i závěrečný tlak soupeře a porazil Chelsea 1:0.

Góly: 26. Steve Sidwell, 56. Bobby Zamora - 29. Robin van Persie, 89. Theo Walcott

Rozpačitá tečka za celým rozpačitým závěrem sezony, jak příhodné. Arsenal sice neměl šanci dostat se zpátky na třetí příčku, protože ManCity neváhalo, přesto může být po zápase s Fulhamem zase jednou zklamaný. Výkon hodný vítězství totiž stejně nepodal, pokolikáté už. Rozčarování převládá i v kabině Cottagers, Evropská liga je zřejmě passé.

Arsene Wenger vsadil pro poslední kolo na docela jinačí taktiku - vyprodukoval rozestavení 4-4-2 s důrazem kladeným na křídelní hru. A nelze říct, že by to neklapalo. Gunners sice odstartovali poměrně ospale a zprvu to byly jen takové propagační střely, které Schwarzera čas od času vytrhávaly z mikrospánku (viz hlavička Nasriho), ovšem hlavně inkasovaný gól pak byl tím ideálním impulsem, který Arsenal přeci jen nakopl. Do povedené akce uniknuvšího Zamory a při zemi zakončujícího Sidwella stála za to snad akorát Gibbsova šance po centru Sagny, kterou zlikvidoval pozorný Schwarzer.

Od té doby to bylo o něčem jiném, leč si fanoušci hostí určitě stále dovedli představit lepší představení svých miláčků. Nicméně odpověď na sebe nenechala dlouho čekat, a to bylo klíčové. Jen po třech minutách týmově zaspolupracovalo trio Van Persie-Diaby-Chamakh a prvně jmenovaný díky skvělému prvnímu dotyku skóroval v devátém po sobě jdoucím venkovním zápase.

Ono vzkříšení Kanonýrů však nemělo dlouhého trvání. Po přestávce to zase byla ta stará písnička beze špetky motivace a chuti poprat se o třetí příčku, kterou si ale nakonec ManCity stejně hladce pohlídalo. Jako by si toho byli severolondýňané dobře vědomi, vstup do druhého dějství opět prospali a brzy inkasovali. Nejprve ještě Vermaelen odklonil do bezpečí Zamorovu hlavičku, ten samý fotbalista ale po chvíli již bezchybně navázal na skvělý centr Greeninga. A Fulham byl nebezpečnější i nadále. Djourou byl v jednu chvíli šťastný, že nespáchal penaltu, přičemž další soupeřův defenzivní výpadek málem potrestal Davies.

Klíčovým okamžikem zápasu se nakonec ukázala být situace ze 74. minuty, kdy Gera vystartoval po Vermaelenovi a uviděl rovnou červenou kartu. Tím Fulham nejenže de facto připravil o možnost jít skrze Fair Play tabulku do Evropské ligy, ale zároveň dopomohl Arsenalu k vyrovnání. Toho nakonec Kanonýři docílili minutu před koncem, kdy si Walcott rozpomněl na své slavné sólo proti Liverpoolu. V samotném závěru pak Aršavin odmítl rozhodnout - po pěkné kombinaci zamířil příliš vysoko.

Góly: 33. Stewart Downing

Aston Villa zdolala na domácím hřišti v Birminghamu Liverpool 1:0 a sezonu končí na dobrém devátém místě, alespoň tedy vzhledem k ještě nedávným sestupovým starostem. Liverpool po prohře musí oželet pohárovou Evropu, do příští sezony půjde s vědomím, že v té minulé skončil na šestém místě.

Utkání nenabídlo žádnou atraktivní podívanou, oba týmy se nikam nehnaly, hrály spíše ze zajištěné obrany. I proto by zápasu asi nejvíce slušela remíza, to však odmítl Stewart Downing.

Začalo se velmi opatrně a první nebezpečnou střelu si připsal až v sedmnácté minutě Jonjo Shelvey, jenže branku Villans minul. O tři minuty později si první těžký zákrok připsal gólman Reds Pepe Reina, který musel zasahovat proti střele Petrova z hranice šestnáctky, španělský brankář byl na místě. Hned o minutu později rozehrávali domácí rohový kop a k hlavičce z dobré pozice se dostal Collins, na brankové čáře míč vyhlavičkoval Lucas.

Ve třiatřicáté minutě již šli domácí do vedení, ve středu pole se krásně s míčem u nohy vymotal Darren Bent, poslal míč na pravou stranu Albrightonovi, jehož přetažený centr se snesl až k noze Stewarta Downinga, který tvrdou ranou o břevno otevřel skóre. Downing je jedním z mužů, kteří se hodně spojují s letním přesunem právě do Liverpoolu, dnešním gólem si dost možná otevřel dveře na Anfield Road.

V poslední minutě prvního dějství dal gól Luís Suárez, branka však nemohla platit pro ofsajd uruguayského kanonýra. Ten samý hráč o sobě dal vědět i sedm minut po návratu ze šaten, tentokrát už bylo jeho postavení správní, proti vyrovnání byl ale pozorný Friedel. O chviličku později to z úhlu zkoušel Joe Cole, trefil však jen boční síť.

Liverpool svého soupeře mírně zatlačil, Aureliova dělovka skončila mimo, další Suárezova střela pro změnu skončila v rukavicích Friedela. Z protiútoků hrozili i domácí, Bent ale branku netrefil, Petrov v obrovské příležitosti Reinu nepřekonal, Youngův technický pokus zase letěl nad.

Dvě minuty před koncem se do další šance propracoval nejlepší hráč na hřišti Suárez, ani tentokrát však branku nedal, a tak když rozhodčí upřel Liverpoolu jasnou penaltu za ruku Collinse, porazila Aston Villa svěřence Kennyho Dalglishe 1:0.

Góly: 43. Joleon Lescott, 62. Edin Džeko

Manchester City ukončil letošní trápení Boltonu, ten se po další porážce propadl až na čtrnácté místo ligové tabulky. Citizens si naopak pojistili třetí příčku, dokonce se bodově dotáhli na druhou Chelsea, svou pozici už ale nevylepší. O branky vítězů se postarali Joleon Lescott a Edin Džeko.

Utkání začalo dost zostra a první šance byla na Reebok Stadium k vidění už ve druhé minutě, ránu Matthewa Taylora z gólové pozice však zblokoval Kompany. O dvě minuty později se na druhé straně do šance dostal Yaya Touré, Jaaskelainena ovšem překonat nedokázal.

V deváté minutě si na Taylorův centr naskočil Gary Cahill, jeho hlavička však Hartovu branku minul snad o dva metry. Po dvaceti minutách na sebe poprvé výrazně upozornil Daniel Sturridge, jeho pohotovou ránu z otočky však Joe Hart vytěsnil mezi tři tyče. Pak byly k vidění dvě nebezpečné hlavičky, po jedné na každé straně. Nejprve to zkoušel domácí Kevin Davies, ale těsně minul, hostující Gareth Barry zase nastřelil břevno.

I nadále se hrálo ve velkém tempu, Adam Johnson se na pravé straně nádherně uvolnil, hodil si míč na levačku a kroutil ho na zadní tyč, chybělo pár centimetrů. Ten stejný hráč se pak dostal ke zpětné přihrávce Teveze, tváří v tvář Jaaskelainenovi ale nedal.

Dvě minuty před odchodem do kabin odcentroval od rohového praporku Johnson, Yaya Touré na míč nedoskočil a ten se snesl přesně na hlavu překvapeného Lescotta, od nějž se odrazil přímo za záda bezmocného finského brankáře ve službách Boltonu. Okamžitě vyrovnat mohl Elmander, ale střela mu nesedla.

V pětapadesáté minutě se do obrovské příležitosti řítil David Silva, ten si však v samostatném úniku s Jaaskelainenem neporadil. Přesně po hodině hry přišel na hřiště bosenský útočník Edin Džeko a hned o dvě minuty později se radoval ze vstřelené branky. Citizens šli do přečíslení tři na dva, Tevez poslal míč doleva Barrymu, který ještě přihrál před prázdnou branku Džekovi a bylo to 2:0.

V závěru utkání už o nic nešlo, hosté tak všechny akce hráli přes Teveze, který na dálku bojoval s Berbatovem o korunu krále střelců, svou největší příležitost v pětaosmdesáté minutě však zahodil. Prvenství v počtu gólů si tak musí s Berbatovem rozdělit, důležitější ovšem je, že Citizens získali třetí místo a zahrají si Ligu mistrů.