Anglická Premier League - souhrn 34. kola

Góly: 75. Edin Džeko

Manchester City splnil povinnost, i když se tedy řádně nadřel. V poslední době tápající Blackburn porazil jen díky brance střídajícího Džeka, který zároveň po vzoru Torrese konečně prolomil svou střeleckou smůlu v novém působišti. Důsledky tohoto výsledku asi netřeba připomínat - Rovers si v záchranářských bojích nepomohli, zatímco ManCity se na čtvrtém místě dýchá zase o něco snáze.

Zezačátku to vypadalo, že se Citizens vážně dobře vyspali. Celých prvních deset minut pomalu nepustili Rovers k balonu, obzvlášť duo Silva-Balotelli bylo všude a hýřilo nápady i sebevědomím. K prvně jmenovanému se dokonce ve čtvrté minutě dostal míč skrz váhajícího Barryho a on ho zprudka poslal do tyče.

Jenže Blackburnu netrvalo moc dlouho, aby se hře City relativně přizpůsobil, a přestože místy nebránil zcela přesvědčivě, alespoň se i sám dostával k dobrým příležitostem. A to platí především o vzdušném prostoru, odkud Rovers hrozili zdaleka nejčastěji. Sambova hlavička se například jednou stočila do vzdálenosti pouhých decimetrů od pravé tyče, jakkoliv mohl Hart gestem naznačovat, že jeho oči vše kontrolují. Sečteno podtrženo - domácí byli schopni hrozit maximálně z brejků, ale pořád takto nebudili o nic menší respekt než opticky lepší City.

V druhé půli to notnou dobu nevypadalo na zlepšení. Rovers okamžitě vztyčili varovný prostředníček, když Roberts přizvedl Emertonův centr a Olsson na zadní tyči bohužel pro domácí netrefil jasný míč zcela ideálně, zatímco Citizens si nadále pěli tu svou profesorskou. Už ani ten relativní tlak si nebyli schopni vytvořit, když akorát ze středních vzdáleností zajímavě pálili Kolarov se Silvou.

Favoritovi proto ke kýžené brance musela dopomoci paní štěstěna, protože Džeko zakončoval do odkryté svatyně díky příznivému odrazu Silvovy nepovedené střely od Jonese. V desátém zápase za ManCity tak konečně skóroval a zároveň svému týmu zajistil důležité tři body, neboť protivník se už na žádnou pořádnou odpověď nezmohl. Možná leda nepřesná hlavička Phila Jonese za něco stála.

Góly: 38. Daniel Sturridge, 90. Tamir Cohen - 48. Robin van Persie

Arsenal si už nad sebou podepsal ortel. Po dnešní prohře na Reebok Stadium, kdy opět nezvládl závěr a inkasoval v poslední minutě, ztrácí na vedoucí Manchester United již devět bodů. Zároveň mu takto odskočila Chelsea a vzhledem lehkému losu ManCity se ještě patrně bude bojovat o třetí příčku. Bolton naproti tomu už jen těžko přijde o postavení v elitní desítce, kde naposledy končil před čtyřmi lety.

Prakticky napříč celým zápasem Arsenal veřejnost přesvědčoval o tom, že uvnitř týmu není všechno v pořádku. Hlavně v první půli se utápěl v nekonečných kombinacích v útočné třetině a pouštěl Bolton do nebezpečných protiútoků, přičemž po přestávce si zase na Reebok Stadium otevřel spalovnu první třídy, kterou sem tam příhodně doplňovaly kiksy obránců. V konečném zúčtování tedy první půlka patřila spíše Trotters, abychom začali pěkně popořádku. Sic Walcotta s Fabregasem (netradičně pálícím z dálky) musel nejprve vychytat Jaaskelainen (a pak druhého jmenovaného ještě odmítla tyčka), Wanderers byli přeci jen nebezpečnější. Lee kupříkladu zbytečně hledal Daviese, když mohl z dobré pozice pálit, a poté Djourouvo pochybení následované Taylorovou ránou musel napravovat pohotový Szczesny. Nebylo tedy překvapením, když se Bolton ještě před pauzou ujal vedení. V 38. minutě Arsenal totálně propadl při bránění rohového kopu, Cahillovu hlavičku ještě zvládl z brankové čáry vykopnout Nasri, ale Sturridgeova dorážka už skutečně gólová byla. Hostující útočník se tak trefil v pátém po sobě jdoucím domácím utkání.

Po čtvrthodinovém dáchnutí se už Bolton spíš jen usadil vzadu a očekával ataky soupeře. Přesto mohl hned ve 47. minutě své vedení zdvojnásobit, čímž by si situaci akorát usnadnil. Jenže po Sturridgeově ochotném pádu přes Djourouovu nohu penaltu zcela odflákl Kevin Davies, doteď přitom neomylný, takže raději mohlo zaúřadovat nepsané pravidlo "nedáš-dostaneš". Po necelých dvou minutách si totiž Van Persie narazil s Fabregasem a při zemi nedal Jaaskelainenovi šanci. To Gunners konečně pořádně nabudilo a spustil se pro změnu ohňostroj spálených šancí. V téhle disciplíně vynikal především Nasri, který hned dvakrát unikal sám na finského brankáře, pokaždé selhal a jednou i dorážku nasměroval akorát do Knightova hrudníku. Vyčkávající Bolton proto místo toho v 90. minutě opět udeřil z rohového kopu. Tentokrát slabý Djourou jenom "vlál" za Cohenem, který na přední tyči odhlavičkoval míč do sítě a prostřednictvím trička pod dresem poslal svému nedávno zahynulému otci pozdrav do nebe.

Góly: 44. Frank Lampard, 84. Fernando Torres, 90+2. Florent Malouda

Poněkud kruté s ohledem na West Ham! Ten byl celých 90 minut Chelsea vyrovnaným soupeřem, v některých pasážích dokonce i favorita zvládl přitlačit k zemi, ovšem samotný závěr se Hammers vymkl kontrole a ti tak nakonec Blues podlehli jasně 0:3. Svůj první gól v novém působišti vstřelil Fernando Torres, zrovna na totálně zmáčeném trávníku Stamford Bridge.

První poločas si Chelsea za rámeček rozhodně nedá. V deštivém počasí a na kompletně provlhlém pažitu, kde se míč jednou odrazil od země a pak už jen rovně klouzal po povrchu, se trápili právě hlavně Blues. Nerozuměli si jak pohybem mezi sebou, tak s míčem, který je mnohdy vůbec neposlouchal. Malouda takto hned ve třetí minutě zpackal sólový únik, v němž vypálil přímo do Greena. Zato West Ham si dokázal ztížené podmínky přetvořit ve vlastní výhodu. Sears například jednou pláchl Coleovi, pak jej zasekl a na zadní tyči jemně našel Spectora, který v nelehké poloze hlavičkoval přesně k tyči, kam se na poslední chvíli natáhl Čech. Ten rovněž zlikvidoval dalekonosnou pumelici Demby Ba, a když zrovna zaváhal - jako při rohu z 31. minuty - zastoupil ho při Searsově pokusu na brankové čáře Cole. Zcela proti dosavadnímu průběhu hry se proto v závěru poločasu postavil Frank Lampard a jeho gól, přestože šlo o parádní akci. Drogba uličkou nastartoval Colea, ten pak zleva po zemi našel prostor pro přihrávku do druhé vlny, odkud dobíhající Lampard nekompromisně zavěsil pod břevno.

A zkropený terén komplikoval fotbalistů život i po přestávce. Terry například v zakončení a nadějné pozici míč úplně minul, takže se jen kopalo od branky WHU, a Lampard se po výtečném náběhu na neméně skvělý pas Drogby zmohl akorát na letmé pošimrání balonu, který si to pak smířlivě šněroval do rukavic Greena. Hammers, ti se v londýnském brouzdališti prosazovali čím dál méně. Za zmínku dlouho stála snad jen Da Costova zablokovaná hlavička. Až v 70. minutě se míč náhodně odrazil ke Keanovi, ten zasekl protihráči a divže Čecha nenachytal mezi nohami. Tak se mimochodem dělo bezprostředně poté, co se David Luiz odhodlal ke střele ze střední vzdálenosti a technickým projektilem orazítkoval břevno za Greenovými zády.

Více ze hry nicméně v těchto pasážích určitě měli houževnatější Kladiváři. V 74. minutě se otevřela díra v obraně Chelsea, kam si pro Spectorovu přihrávku doběhl Keane a ve vyložené pozici nepochopitelně minul. To samé platí i pro Anelku, přestože jeho promarněná šance je spíš dílem heroického zákroku obránce WHU. Přečíslení dva na jednoho totiž Torres vyřešil ideálně okamžitou předávkou svému kolegovi, který měl moře času na zakončení a Greena také prostřelil, ovšem díky jeho vyčkávání se stihl vrátit Gabbidon a na poslední chvíli odhlavičkoval míč do bezpečí.

Chelsea však stejně nemusela tolik litovat, poslední slovo měl totiž Torres, který konečně protrhl 900minutový gólový půst. Spolu s Anelkou přitom dokonale zesměšnil kompletní obranu West Hamu, když nejprve přebral spoluhráčovu kolmou přihrávku, na penaltovém puntíku zasekl míč, poslal dva hráče na unikátní skluzavku a pak levačkou z otočky nedal Greenovi žádnou šanci. Starý dobrý Torres! Mimochodem ten samý, který pak ještě prostrčil míč Maloudovi, a i když se záhy nedočkal oplátky přihrávky, mohl jít slavit gól, neboť francouzský křídelník z kroku bez debat vymetl pravou šibenici Greenovy klece.

Góly: 27. Roman Pavljučenko, 66. Jermain Defoe - 5. Peter Odemwingie, 81. Simon Cox

Tuhle ztrátu si Tottenham možná ještě bude hodně vyčítat. Zatímco bod ze severolondýnského derby Kohouti spíš brali, remíza s WBA je pro ně akorát přítěží. Liverpool totiž v souběžně hraném utkání deklasoval Birmingham, a přestože má jeden odehraný zápas navíc, ztrácí na Spurs už jen tři body. Zároveň se pak Tottenhamu vzdaluje vstupenka do Ligy mistrů.

West Bromwiche se už před zápasem záchranné boje týkaly jen teoreticky, přesto jeho vstup do něj lze považovat za nebývale hladový. Už v páté minutě se Odemwingie ve vápně obtočil kolem Ekotta a zatímco ten se v bolestech svíjel na zemi (také posléze střídal), nigerijský forvard při zemi uhlazeně otevíral skóre. Jenže to by bylo, aby si Kohouti takové zacházení na WHL nechali líbit. Hned se na protivníka vrhli s podobnou vervou jako on dříve na ně a v 17. minutě Gallas nebezpečně hlavičkoval po centru Van der Vaarta. Zpátky do hry ale Spurs musel vrátit až Pavljučenkův osmý gól v sezoně - Carson byl proti jeho přízemní ráně bezmocný.

Stejně tak nemohl nic dělat ani s Rusovou dorážkou Van der Vaartova pokusu, který předtím sám zlikvidoval. K brankářovu štěstí však Pavljučenko trestuhodně zamířil nad břevno. Představil se tak ve svém typickém světle - z těžší pozice dříve skóroval, kdežto v naprosto jasné příležitosti si teď neporadil. Pavljučenko nicméně nebyl jediný, kdo na White Hart Lane dneska pálil šance.

V 51. minutě například Odemwingie s centrem Shoreyho nenaložil zcela ideálně, takže se Gomes mohl vytasit s brilantním zákrokem. Opět se tedy prosadili raději domácí a zároveň šlo o trefu výjimečnou. Ne snad svým prostým charakterem - unikající Defoe prostě jen levačkou poslal míč směrem, kam se Carson za boha nemohl včas dostat - ale hlavně svým pořadovým číslem. Anglický forvard se totiž tímto konečně zařadil po bok všech střelců-stovkařů.

A o co by bylo toto jubileum sladší, kdyby Tottenhamu zařídilo výhru a posunulo jej zase o krok blíže ke čtvrtému fleku. Jenže to by West Brom nesměl v závěru tak zabrat. V 74. minutě nejprve Dawson kontroverzně zablokoval Morrisonovu střelu (hosté se dožadovali penalty) a vzápětí Brunt po Odemwingieho výzvě pálil těsně vedle. Ani tehdy ovšem Baggies nemuseli propadat panice, měli totiž neokoukaného žolíka Coxe. Ten s Gallasem řádně protančil střevíce a pak překrásně zakroutil míč do šibenice.

Góly: 22. Steven Fletcher - 81. Andrew Johnson

Wolves doma pouze remizovali a i nadále jsou na posledním místě tabulky. Fulham, který vládl utkání po celý zápas, vyrovnal až v 80. minutě, když se trefil Andy Johnson.

Na začátku zápasu byli aktivnější překvapivě hosté. Již v prvních minutách střetnutí prověžil domácího brankáře Salcido. Poté párkrát zahrozil Dembele, kterého následoval dalekonosnými pokusy Clint Dempsey. Jinak byl úvod utkání poněkud vlažný. Tuto nudu vytrhl až domácí Steven Fletcher, který v 21. minutě otevřel skóre přesnou hlavičkou.

Poté se hra zase uklidnila, jediným vzrušením pro diváky byly časté fauly a přímé kopy, z kterých také nezapršelo. Další pořádnou střelu na bránu vyslali fotbalisté až v 42. minutě. Jejím autorem byl Clint Dempsey, žel bohu ani tato střela nenašla cíl, i když teoreticky ano, pokud za cíl počítáme záda Stephena Warda. V nastavení ještě pálil domácí O'Hara, ale střelou uvnitř vápna netrefil bránu, a tak první poločas skončil vítězstvím domácích. Za zmínku též stojí, že fanoušci, kterých přišlo necelých 30 tisíc, si první poločas asi moc neužili.

Druhou půli načali lépe taktéž hosté, chvíli po začátku pálil zpoza penaltového puntíku Gudjohnsen, ale bohužel pro něj nad. V 63. minutě pálil pro změnu vedle aktivní Dempsey. Domácí Wolves byli v těchto chvílích zcela neškodní a jen se bránili. Čím více se blížil konec utkání, tak tím byl Fulham nebezpečnější a nebezpečnější. Už dokonce trefil i bránu. Tento často neřešitelný problém rozlouskl až v 65. minutě Steve Sidwell, ale jeho střelu lapil Hennessey. V 72. minutě se ozval také střídající Kakuta, který nahradil do té doby aktivního Murphyho. Jeho střela však cíl nenašla.

Chvíli na to mohl rozhodnout Fletcher, ale jeho slibnou střelu lapil Schwarzer, který až do této chvíle neměl v druhé půli moc co na práci. O čtyři minuty později se však mohl se spoluhráči radovat z vyrovnávajícího gólu ! Centr před bránu sklepl Zamora a přihrál tak volnému Johnsonovi, který napálil míč zhruba doprostřed brány a mohl se radovat ze zaslouženého vyrovnávajícího gólu.

Poté se zapojil do hry i domácí celek, ale kromě pár střel mimo se toho už moc neudálo a zápas tak skončil nezaslouženou remízou 1:1.

Góly: 55. Asamoah Gyan, 66. Jordan Henderson, 73. Stéphane Sessegnon (pen.), 77. Jordan Henderson - 52. Momo Diamé, 90. Franco Di Santo

Devět zápasů Sunderland čekal na vítězství a dočkal se! Wiganu bez jediného útočníka na hřišti nastřílel čtyři branky a má tak již dost možná jistou záchranu. Zato Latics čekají dost nepříjemné záchranářské starosti.

Velké nepříjemnosti pro Sunderland začaly už ve třetí minutě utkání. Po zprvu nevině vypadajícím střetu s Onuohou zůstal na hrací ploše ležet Phil Bardsley, jenž za asistente umělého dýchání na nosítkách musel opustit hrací plochu. Podle posledních zpráv ale vyšetření skotského obránce dopadlo dobře a nemělo by se jednat o nic vážnějšího.

Tím ale zdravotní lapálie Mackems neskončily. V pětadvacáté minutě musel ze hřiště kvůli problémům s podkolenními šlachami odejít také Welbeck a na hřišti tak zbyl jediný zdravý útočník Gyan. On a ani Steve Bruce ale ještě nevěděli, co je čeká ve druhé polovině.

Byl to právě Gyan, kdo měl na svědomí nejvýraznější akci prvního poločasu. Před ním sice nebezpečně pálil Rodallega, nicméně ghanský útočník dostal ve 36. minutě skvělý míč za obranu, Caldwell v souboji s ním upadl a africký fotbalista loňského roku měl šanci poslat Wearsiders do tak kýženého vedení, jenomže jej zradil první dotek s míčem a Al Habsí už měl pozici jednoduchou. Do kabin se tak šlo za bezbrankového stavu.

Prakticky ihned po návratu ze šaten si Sunderland vytvořil velký tlak. Nejprve se z otočky neprosadil Gyan, následně musel opět zběsilým zákrokem před Elmohamadym uhasit požár Al Habsí. Ačkoliv Sunderland tedy v té době ovládal hru, do vedení se dostali Latics. N’Zogbia předal míč Momo Diamému s jehož ránou z pětadvaceti metrů si Mignolet neporadil a Wigan tak překvapivě vedl.

Vedení hostů však nevydrželo dlouho. Caldwell stáhl těsně před šestnáctkou Gyana a byl nařízen volný kop. Cattermole rozehrál míč k Malbranqueovi, ten odcentroval na hlavu Asamoaha Gyana, jemuž se konečně poprvé od únorového utkání s Tottenhamem podařilo skórovat a zároveň také vyrovnat.

Sekundy ghanské hvězdy v utkání ale pomalu začaly utíkat. V 62. minutě Mignolet zasáhl proti Watsonovi a poslal Gyana na zteč, jenomže ten si přivodil zranění a musel vystřídat. Steve Bruce si ale na lavičku nevzal jediného čistokrevného útočníka a musel tak zápas dohrávat s dvojicí improvizovaných útočníků Malbranquem a Sessegnonem. Na nejhorší tým Premier League by si v té chvíli nikdo nevsadil!

Jenomže to by byla chyba. Jen dvě minuty poté co Gyan opustil hřiště na nosítkách si Jordan Henderson zpracoval těžkým prvním dotekem míč na prsa a pak levou nohou vstřelil pravděpodobně nejhezčí gól Black Cats v sezóně!

Typickým jevem zápasů Sunderlandu je bránění hubeného náskoku. Jenomže to jako by v tuto chvíli Brucově družině bylo cizí. Naopak, v 73. minutě si čtyřicetitisícový dav zajásal znovu. Alcaraz stáhl v pokutovém území Sessegnona a kromě žluté karty musel snášet ještě nepříjemný pocit z nařízené penalty, kterou beninský reprezentant po srovnání dechu proměnil.

Fanoušci na Stadium of Light nevěřili svým očím a před dalším gólem moc nevydechli. Jordan Henderson svou druhou brankou v utkání pečetil vítězství domácích v zápase, díky čemuž Mackems protrhli devítizápasovou šňůru bez vítězství. Nic na tom nezměnil ani pozdní gól střídající Franca Di Santa.

Góly: 7. Maxi Rodríguez, 23. Dirk Kuijt, 66. Maxi Rodríguez, 73. Maxi Rodríguez, 86. Joe Cole

Doteď za Liverpool vstřelil pouhé čtyři branky, dnes přidal rovnou další tři. Řeč je o Maxim Rodriguezovi, který spolu se Suárezem řídil popravu dopředu odevzdaného Birminghamu. Ten je tak zpátky v bezprostřední hře o záchranu, o čemž svědčil i McLeishův výraz po závěrečném hvizdu. Naopak Reds jenom dále vyvíjejí tlak na pátý Tottenham.

Špičkový první poločas odehrál proti Birminghamu favorizovaný Liverpool. Ten veskrze celých 45 minut zvládal točit soupeře kolem dokola, i když se Brums stahovali k vlastní šestnáctce třeba i v deseti. Navíc se Reds dařilo enormní převahu promítat i na ukazatel skóre - tuhle robotu domácí načali už v sedmé minutě. A notně jim k tomu dopomohl váhající Foster, který slabší Spearingovu ránu vyrazil akorát do cesty Maxiho, jenž už neměl problém otevřít gólový účet zápasu. To ovšem nejde říct o Jeromeovi na druhé straně, útočník Birminghamu se totiž jen marně natahoval po Carrově pasu. Nevyužil tak první a také jedinou šanci hostí v tomto poločase. Ani Reds si přitom netvořili bůhvíjaké množství příležitostí, přesto bylo jen otázkou času, kdy zmateně bránící Blues zaskočí podruhé.

Nakonec se tak stalo ve 23. minutě, kdy Suárez utekl Jiránkovi a přestože se nakonec nechal doběhnout, jeho ztlumená koncovka položila základ Kuytovy dvojité (a ve finále gólové) dorážky. Při této nešťastné situaci se ke všemu zranil brankář Foster, kterého přisedl spoluhráč Carr, a po chvíli přemáhání musel přepustit místo mezi třemi tyčemi neokoukanému Colinu Doyleovi. Ten už pak do přestávky práci de facto neměl, Birminghamu se konečně povedlo rozmělnit tlak protivníka. Propadl tedy pro změnu při bránění bleskového protiútoku Liverpoolu - Suárez se vysmýkl Johnsonovi, pomalu už od půlky běžel nikým nebráněn na brankáře a vykrystalizované přečíslení čtyř na dva zakončil sám velmi slabou ranou levačkou.

Druhý poločas se už nenesl ve znamení takového válce domácích, nicméně v klidu Dalglishovi svěřenci rozhodně být mohli. Brum nadále měli tuze daleko k nějaké intenzivní tvorbě šancí - spíš i vůbec k nějaké. Za zmínku v souvislosti s nimi stojí snad jen odvážný dalekonosný pokus Carra nebo Bentleyho snaha. To Liverpool měl míč drtivou většinu času ve své moci a nebýt Suárez zkraje poločasu takový sobec, mohl zdvojnásobit své přestávkové vedení ještě dříve.

Nakonec se tak tedy stalo až v 73. minutě. Nejprve Škrtel vyslal dopředu Suáreze, který protrhl ofsajdovou past, počkal si na spoluhráče a pak jemným obloučkem našel na zadní tyči trestuhodně neobsazeného Maxiho. Ten už neměl žádný problém se vstřelením třetího gólu. Čtvrtý kousek pak přidal opět Argentinec, když si díky patrně nechtěné pomoci Meirelesova kolene doběhl svou vlastní vyraženou střelu a při zemi dovršil hattrick.

Poslední hřebíček do rakve vlastního týmu pak přišel zatlouci Ridgewell. Ten nejprve bezradně stepoval dva metry od kličkujícího Colea a pak do jeho střely sáhl natolik nešťastně, že už Doyle nezvládl pořádně zareagovat a míč vyrazil akorát za brankovou čáru.

Góly: 32. D. J. Campbell - 17. Peter Løvenkrands

Blackpool se i nadále propadá tabulkou. Tentokrát doma nepřehrál Newcastle a remíza je pro Hollowayovy hochy málo. Zoufale málo.

Utkání začali aktivněji domácí, v deváté minutě pálil Taylor-Fletcher z výhodné pozice v pokutovém území, ale bohužel pro něj nad. Další zajímavou akcí byl již gól. V 17. minutě se v pokutovém území prosadil dánský čahoun Lovenkrands a střelou k pravé tyči nedal Gilksovi šanci. 0:1!

Po této studené sprše se domácí ze zápasu úplně vytratili. Hřiště ovládali hráči Newcastlu, ale k velké šanci se ne a ne dostat. Až v 32. minutě se domácí dostali k šanci a rvonovu z toho byl gól. Aktivní Charlie Adam centroval zprava a Dudley Campbell se ve vápně nemýlil. Trefil prostřdek brány. 1:1!

V pětatřicáté minutě na druhé straně pálil Lovenkrands, ale jeho střela nebyla přesná. O pár minut později prověřil Gilkse nejlepší záložník Anglie, Joey Barton, ale opravdu jen prověřil, nic víc z jeho přímého kopu nebylo. Ke konci poločasu se ještě po centrech Adama snažili překonat Krula Evatt s Tiotem, ale jejich střely byly zblokovány. A když se v nastavení neprosadil hlavou ani Campbell, tak se šelo do kabin za nerozhodného stavu.

Druhou půli "zahájil" v 49. minutě střelou zpoza vápna Ameobi, ale jeho pokus letěl mimo. V 55. minutě se dostal k přímému kopu Adam, ale jeho střela cíl nenašla. V těchto chvílích se hrál pěkný útočný fotbal, ale zápasu dominovaly výborné obrany, takže se většinou hrálo mezi šestnáctkami. Deset minut po poslední šanci trefil Charlie střelou z vápna tyč!

Po této akci se přestalo jakoby hrát. Oba týmy se začaly soustředit na nakopávané balony, které k ničemu nevedly a hra byla kouskována častými fauly. A jelikož se na konci neprosadil ani Ameobi, tak zápas skončil zaslouženou remízou 1:1, která hlavně domácím moc nepomůže. Newcastlu v podstatě o nic již nejde, a tak remízu bere.

Góly: 43. Darren Bent - 21. Kenwyne Jones

Stoku s Aston Villou asi vzájemná remíza bude spíš vyhovovat, než že by jim v konečném zúčtování škodila. O pěkný zápas totiž v žádném případě nešlo, bylo to spíš oboustranné trápení, a tak oba celky budou především rády alespoň za ten jeden vstřelený gól a konkrétně Potters budou vděční za přetržení šňůry sedmi venkovních porážek.

Úvodní část určitě spíše sedla hostujícímu celku, který už po 15 minutách kopal svůj sedmý roh v utkání. Kompaktnější a v relativní pohodě hrající Stoke ale nakonec udeřil z jiné standardní situace, chceme-li aut takto nazývat. Nejprve tedy dalekonosného hodu Delapa využil Huth akorát k pořádnému protažení Friedela, ovšem hned vzápětí už Jones, přeskočivší Dunnea, mohl slavit. A Potters pak byli hladovější i ve zbylých pasážích prvního poločasu, Tony Pulis je koneckonců od postranní čáry hnal kupředu takřka nepřetržitě. Naproti tomu Aston Villa nebyla schopna dostat do hry své zdaleka největší zbraně - křídelníky Downinga s Youngem - takže příliš nehrozila.

Dokud se z ničeho nic netrefil Darren Bent, zahrozil leda tak Luke Young svou hodně nepřesnou přízemní ranou. Své mimořádné trápení tedy Villans prolomili až dvě minuty před přestávkou, kdy se Bent prodral před Shawcrosse a Walkerův pěkný centr odrazil od tyče do sítě. Právě tato branka posléze birminghamské katapultovala ke slušné dominanci v druhém dějství, ta se však omezila jenom na větší procento držení míče. Ashley Young potom sice mohl vypadat čím dál nebezpečnější, za minimální podpory jeho spoluhráčů z toho ovšem nebylo nic víc než pár polovičních příležitostí. Ne jinak na tom přitom byli i hosté, za něž akorát vstřelil správně neuznaný gól Fuller, aby byl záhy odnesen na nosítkách.

Góly: 84. Javier Hernández

Manchester United opět prokázal silnou vítěznou mentalitu, díky které dotáhl k vítěznému konci i utkání, v němž se celou dobu střelecky trápil. Jde nicméně o beze zbytku zasloužené vítězství, Everton přijel na Old Trafford tak akorát bránit a tímto otravovat soupeři život.

Jestli se před zápasem něco nečekalo, tak právě asi to, že Everton na Manchester vyrukuje s tak ustrašenou taktikou. Prakticky celý poločas nevytáhl paty za polovinu, a když už, tak maximálně na minutu, dvě. Svěrací kazajka se navíc čím dál víc stahovala, zdálo se, že je jen otázkou času, kdy Toffees inkasují. Red Devils ovšem neměli den. Především Hernandéz dnes nebyl takovým talismanem jako obvykle. Když ho Anderson vyslal kupředu dalekonosnou kolmicí, nezbylo mu ještě nic jiného než zakončit z téměř nulového úhlu, jenže jakmile ve 31. minutě Rooney mexickému forvardovi šikovně prostrčil míč dovnitř pokutového území, mohl si už "Chicharito" vybírat. A spíš přebral, neboť nastřelil akorát hbitě se přemísťujícího Howarda.

Vzápětí ke všemu Hernandéz zvládl omylem zmařit i stoprocentní šanci, v níž původně sám figurovat ani neměl. Když totiž ve 38. minutě Valencia nejspíš nedovoleným způsobem odtlačil od míče Bainese a pod sebou našel zcela volného Naniho, stál portugalskému křídelníkovi v cestě za gólem již pouze jeho spoluhráč - a on ho samozřejmě po zemi nešťastně nastřelil.

Po přestávce si už United ani zdaleka neužívali takového tlaku. Karamelky začaly vystrkovat růžky, zatímco studnice nápadů domácích jako by se závratnou rychlostí vyčerpávala. Především se do neznáma vytratil Rooney, gólových šancí se nedostávalo ani Hernandézovi. Manchester proto čekal na první příležitost až do 74. minuty, kdy Fabiův přízemní centr jaksi kolenem srazil do vlastní tyče Distin. Owen se navzdory prvnímu dojmu míče ani nedotkl. Taky Evertonu přitom k vážnému ohrožení soupeřovy klece pomohla "cizí síla". Rodwellovu ránu z 69. minuty totiž nepříjemně tečoval Evra a Van der Sar musel předvést bez nadsázky klíčový zákrok utkání.

Tou samou nálepkou by přitom klidně šlo ověnčit rovněž Howardův reflex z 81. minuty. Tehdy nejprve několikačlenná hráz zablokovala Valenciův pokus, ekvádorské křídlo ovšem ještě zvládlo dloubnout míč k Hernandézovi, který asi z dvou metrů hlavičkoval a vylámal si zuby na skvělém Howardovi. Jenže ve skutečnosti o nic moc kruciálního nešlo, neboť mexický forvard o pár vteřin později z podobné pozice, opět na zadní (pravé) tyči, stejně rozvlnil síť za tentokrát bezmocným Američanem. Autorem přesného centru pomalu na brankovou čáru byl mimochodem opět Valencia.