Anglická Premier League - preview 34. kola

Pondělní dohrávku obstará duel, ve kterém se díky nedělnímu krachu Arsenalu nakonec bude hrát o hodně z pohledu obou stran. O zachraňování Rovers nemusím sáhodlouze hovořit, ovšem skutečnost, že před tímto duelem Citizens ztrácí na Arsenal osm bodů a mají dva zápasy k dobru, budí opravdovou pozornost. Strhnout by se tak ještě klidně mohl i boj o třetí místo. A když ne, tak je tu stále dotěrný Tottenham.

Blackburn jako by si koncem ledna zaplatil seskok padákem, který se mu už tři měsíce ne a ne otevřít. Přesně po tuto dobu totiž Rovers neokusili sladkou příchuť vítězství, vydolovali pouze čtyři body, klesli z osmé příčky na šestnáctou a momentálně se řadí k nejžhavějším adeptům na sestup. Jestliže tedy ambiciózní majitelé z Venky’s ne tak dávno proklamovali, že se příště klub umístí do osmého místa a vyhraje některý z domácích pohárů, dnes jim tato slova musí pěkně hořknout v ústech. Rovers se totiž s nejhorším ligovým výkazem z druhých poločasů a mimořádně špatnou schopností dohánět nabytá gólová manka skutečně nezadržitelně řítí do záhuby. Stejně jako Steve Kean, který převzal kormidlo po oblíbeném, a přesto zbytečně vyhozeném Samovi Allardyceovi.

Také Citizens ovšem na své poměry, lépe řečeno ambice, příliš neválejí. V posledních čtyřech kolech střídají pravidelně výhry s prohrami, a přestože by teď správně měl být na řadě další triumf, takovou formu si bohatí majitelé určitě nevysnili. Stejně tak určitě nepředpokládali, že jejich ovečky nevyhrají ani jeden ze šesti venkovních klání tohoto kalendářního roku nebo že drahá posila jménem Edin Džeko ani v devíti úvodních zápasech nenapne síť. Je toho zkrátka moc, a proto to úplně nevypadá, že by ještě Citizens měli zatlačit na Arsenal a pokusit se postoupit do Ligy mistrů zpříma. Spíš by ještě mohli mít problémy s Tottenhamem, který jím už pěkně zblízka dýchá na záda.

Steve Kean doufá, že ho v pondělí spasí třeba David Hoilett, který vynechal duel s Evertonem vinou natažené kolenní šlachy, ale teď už by mohl být v pořádku. Prvně od měsíce února, kdy právě nastal onen zlom, by rovněž mohl nastoupit Keith Andrews, zatímco chybět bude určitě Santa Cruz, neboť na Ewood Parku hostuje zrovna z ManCity.

Zmínka o střelecké impotenci bosenského forvarda nebyla samoúčelná, na jeho schopnosti totiž bude Mancini opět odkázán, když nadále postrádá zraněného Tevéze. Potíže s hamstringem má navíc také obránce Richards a na marodce zůstává i brankář Given s jiným zadákem Boatengem. Pořád přitom platí zákaz činnosti pro Kola Tourého.

Události se v uplynulém týdnu pro Bolton i Arsenal vyvíjely tím nejhorším možným směrem. Bolton vybuchl v semifinále FA Cupu a připravil se tak o praktickou naději na účast v evropských pohárech, Arsenal zase zbytečně remizoval s Liverpoolem a Tottenhamem, takže de facto pozbyl šance na titul. Vůbec mu navíc nepomohly sobotní výsledky, díky nimž v neděli nemůže získat, jen ztratit.

Jelikož jak Chelsea, tak Manchester United včera naplno bodovaly, je Arsenal v šachu. V případě nedělní porážky od týmu, jehož na podzim porazil hladce 4:1 a body s ním neztratil už osmkrát v řadě, by už na titul doopravdy mohl zapomenout a ve zbytku sezony by mu nezbylo nic jiného než se soustředit na nahánění Chelsea. Arsena Wengera teď tedy těžko někdo utěší interpretací faktu, že jeho Kanonýři zůstávají jediným neporaženým mužstvem v tomto kalendářním roce. Tak jako tak se totiž dostali do jakési slepé uličky, a aby toho nebylo málo, francouzského lodivoda nedávno rozohnil španělským tiskem údajně překroucený Fabregasův rozhovor, v němž měl kapitán Arsenalu přímo uvést, že trénovat Wenger v La Lize, už by byl dávno vyhozený.

Taky Owenu Coyleovi není příjemně po duši. Ono koho by nenazlobil takový výprask těsně před branami finále nejstarší fotbalové soutěže na světě. Proto se teď určitě někdejší lodivod Burnley ohlíží za nedávnými ligovými výsledky před domácím publikem, kde skutečně v klidu může hledat útěchu. Bolton totiž zvládl všechny čtyři předešlé domácí duely, přičemž hned ve třech z nich dokázal udržet čisté konto. Navíc zatímco Gunners tíží černé svědomí z opětně prohospodařené sezony, Trotters pořád míří za nejlepším umístěním za četná léta. Vždyť jenom v elitní desítce se posledně umístili před čtyřmi lety. Navíc má Coyle zpátky po ruce talisman v podobě Daniela Sturridge, který v poháru chyběl a přitom v lize zaznamenal šest branek v osmi utkáních.

Abou Diaby zase jednou vyztuží marodku Arsenalu, když si v severolondýnském derby poranil lýtkový sval. Wengera také nepřestávají trápit táhlé trable Rosického, kterého pro změnu na trávník nepustí "řadová" nemoc.

Owen Coyle zřejmě bude pořádně míchat sestavou, neboť se předpokládá, že unavené trio Klasnič-Petrov-Elmander dostane volno. Místo nich budou zase k dispozici Sturridge (poté, co kvůli hostovačce z Chelsea nemohl hrát FA Cup) a Mark Davies s Taylorem (po zranění).

Matematika teď hovoří jasnou řečí. Manchesteru stačí vyhrát tři z pěti zbývajících zápasů a rekordní 19. korunu pro mistra ligy mu už nikdo neodpáře. Jenže nic není tak jednoduché, jak se zdá. United teď čelí rozjetému Evertonu a případné zaváhání by pak notně přiživilo naděje dua Chelsea-Arsenal, se kterým se MU utká právě v následujících kolech.

Jelikož Red Devils pravidelně neuchvacují svými výkony na hřištích soupeřů - naposledy kupříkladu neskórovali na St. James Parku - rozhodně si nemohou dovolit ztrácet na Old Trafford. A pro to mají mimochodem ty nejlepší předpoklady, tím spíš vzhledem k příštímu soupeři. Právě Toffees tu totiž naplno nebodovali pomalu 19 let, přičemž samotní Ďáblové v Divadle snů strhli na svou stranu 17 z posledních 18 utkání. Jediné jejich zaváhání během této série navíc má všehovšudy remízový punc (v říjnu tu bod uhrál West Brom). Manchester tedy, zdá se, může klidně hodit za hlavu skutečnost, že v případě ukořistění mistrovské trofeje by se stal šampionem s nejmenším počtem vyhraných venkovních duelů v celé historii PL. I pokud by zvládl oba takové zbývající souboje (s Arsenalem a Blackburnem), pod hranici osmi venkovních skalpů - MU by jich mělo sedm - šel naposledy Liverpool v sezoně 1976/77.

Karamelky "pro změnu" přesvědčily celou fotbalovou Anglii, že jim dotažení mohutného manka po strašidelném startu dlouhodobě nedělá žádné potíže. Dokonce pokud ManCity zvládne finálové střetnutí FA Cupu, popere se s konkurenčním Liverpoolem o šestou pohárovou příčku. Na Reds přitom nyní Everton ztrácí akorát dva body, a to hlavně díky nedávné skvělé formě. Toffees totiž nepoznali přemožitele v sedmi kolech po sobě, přičemž hned pětkrát svého soka porazili. Co se především Moyesovi povedlo, je zefektivnění ofenzivního projevu mužstva. Od Nového roku totiž liverpoolští neskórovali pouze v jediném zápase a jejich specialitou se stalo neztrácení duelů, v nichž otevírali skóre.

Záhadným důvodem, proč se Berbatov pro zápas s Newcastlem neobjevil ani na lavičce náhradníků, byl problém s třísly, který stále ještě není úplně dořešen. Přesto by Bulhar za příznivé konstelace hvězd mohl nastoupit. To se ovšem netýká Fletchera, který bude potřebovat ještě zhruba týden na vypuzení viru z těla, a Scholese, jenž si odpykává poslední díl svého karetního trestu.

Na Goodison Parku si zatím nejsou zcela jisti startem Johnnyho Heitingy, jenž musel odstoupit ze zápasu s Blackburnem kvůli potížím s kolenní šlachou. V pořádku navíc ještě nejsou Arteta s Cahillem, jejichž návrat se každopádně blíží mílovými kroky.

Tottenham ještě vůbec nevzdal boj o Ligu mistrů a na domácím stadionu přivítá West Bromwich. Ten se i přes prohru s Chelsea veze na vítězné vlně a rád by udělal další krok k záchraně.

Tottenham musel během středečního večera na domácím stadiónu v londýnském derby s Arsenalem dohánět nepříjemné dvoubrankové manko, díky čemuž dost možná vyplýtval značnou část rezervovaných sil. Remízou 3:3 tak jen potvrdil, že se mu v poslední době nedaří, vždyť z posledních šesti utkání vyhrál jen jedno. Ale i přesto ještě sahá po Lize mistrů, neboť jeho odstup od finalisty FA Cupu Manchesteru City je pouze dvoubodový.

Jak mnoho lidí na White Hart Lane ale ví, Spurs v minulých sezónách často ztráceli v těžkých zápasech se soupeři z dolních pater tabulky. Jejich akcie tak trochu snižuje nejen tento fakt, ale i ten, že z posledních osmi zápasů proti nováčkům soutěže Kohouti zvítězili jen jednou. WBA navíc budou mít soupeři co oplácet, neboť před dvěma lety to byl právě Tottenham, kdo jej brankou Jermaine Jenase poslal zpátky do Championship. Anglický záložník by měl být připraven i tentokrát, to se však nedá říct o Huttonovi, Palaciosovi, Kingovi, Woodgateovi a nejistý je také Baleův start.

Baggies minulý týden utrpěli s Chelsea první porážku pod vedením Roye Hodgsona a budou se tak chtít navrátit na vlnu euforie, na níž se vezou od začátku února. Na stadionu Tottenhamu to ale jednoduché mít nebudou, neboť si tam poslední vítězství připsali v listopadu 1984, krom toho neudrželi čisté konto v posledních jednatřiceti utkáních, což je rekord letošní Premier League.

Speciální to utkání bude také pro Roye Hodgsona, jemuž se Spurs v kariéře podařilo porazit jen jednou z osmi pokusů. Na zlomení tohoto prokletí by se neměl podílet pouze Dorrans, bývalý manažer Fulhamu či Liverpoolu se naopak bude spoléhat na dvojici Brunt - Odemwingie. Oba totiž vstřelili shodně po dvanácti brankách a pokud jeden z nich přidá ještě jeden zásah, stane se nejlepším střelcem West Bromu za jednu sezónu v Premier League.

Těžkou prohrou s Evertonem, navíc před domácím publikem, se Wolves opět přišpendlili na samé dno ligové tabulky. Mají však zápas k dobru, za což ve zkratce může jejich dvoutýdenní pauza. Fulham se řadí k oněm čtyřem klubům s 38 body na kontě, zcela oproštěn od bojů o záchranu tedy ještě také není.

Wolverhampton na první pohled nečeká až tak namáhavý program. Šest kol před koncem se může těšit akorát na souboje s celky z druhé poloviny tabulky. Ovšem po tomto sobotním klání na Vlky čekají hned tři po sobě jdoucí lokální derby - se Stokem, Birminghamem a WBA. Nic jednoduchého to tedy nakonec rozhodně nebude. Wolves se každopádně budou chtít ve zbývajících kolech opírat o svou domácí formu s kluby z horší desítky. V takových utkáních totiž posbírali 13 bodů z 18 možných, přičemž jen Wigan odjížděl domů s plnou nadílkou. Zároveň na domácí půdě Vlci vydolovali 24 ze všech 32 bodů.

Fulham navíc na venkovních hřištích už dvakrát v řadě nebodoval a na vítězství tu čeká celý letošní kalendářní rok (sedm zápasů). I vzhledem k tomu, že oba celky dělí pouhých šest bodů, se proto očekává, že by na Molineux Fulham neměl nijak dominovat. Právě onu dominanci by ovšem případně mohl (a měl) mít na starosti Bobby Zamora, pro kterého bude mít výlet do kraje Midlands zvláštní příchuť. Na podzim mu totiž kapitán Wolverhamptonu Karl Henry zlomil nohu a Zamora se na trávníky vrátil teprve nedávno. Od té doby se už ovšem třikrát trefil, jako by jej tak dlouhá pauza nijak nepoznamenala.

Domácí univerzál Stephen Ward bude v sobotu patrně zaskakovat na levém beku, kde bude chybět zraněný Elokobi. Kvůli potížím s kýlou vynechal dvě předchozí klání také Wardův jmenovec Hunt, pro nadcházející duel už každopádně bude připraven. To se týká i Sama Vokese, navrátilce z hostování v Norwichi.

V Londýně ještě nepočítají s návratem Damiena Duffa, jemuž stále fotbalový život komplikují problémy s Achillovkou a oddalují tak jeho jubilejní 50. gólovou radost v Premier League. Stejný neduh přitom pronásleduje rovněž Senderose. Kromě těchto dvou ovšem bude Fulham kompletní.

Aktuálně nejhorší tým Premier League ze Sunderlandu je bez výhry od ledna a bude konečně muset začít něco dělat, aby se vůbec v soutěži udržel. Wigan je posledním nesestupujícím týmem soutěže a aby se udržel, dá do posledních utkání vše.

Velkou výhodu by na své straně měl mít Steve Bruce. Ten jako bývalý manažer Wigan velmi dobře zná a utkání by měl uzpůsobit taktiku. Jsou tu ale jistá ale, která mají obrovskou váhu. Tím prvním je rozsáhlá marodka Black Cats, vždyť hráč nemohou Bramble, Campbell, Mensah, zřejmě na půl roku vyřazená brankářská jednička Gordon a dost možná ani Muntari, Richardson, Ferdinand a Welbeck.

Druhým a možná ještě podstatnějším ale, je fakt, že Steve Bruce ještě nikdy jako manažer Sunderlandu neporazil klub, na jehož lavičce by předtím nepůsobil. Tyto všechny faktory bude muset tentokrát překonat, aby klub, jenž ještě v prosinci aspiroval na poháry, vůbec udržel v soutěži. Vždyť Mackems v tomto roce ještě ve své kdysi nedobytné tvrzi nevyhráli!

To Roberto Martínez má mnohem větší důvod k optimismu. Jeho tým poslední utkání na hřišti konkurenta v boji o udržení Blackpoolu vyhrál a navíc budou k dispozici skoro všichni hráči. Čistý list Latics kazí pouze vykartovaný obránce Figueroa, o nějž se mimochodem ještě v zimě měl zajímat právě Sunderlandu.

Kdy jindy by si Wigan měl zlepšit svou střeleckou produkci, než proti Sunderlandu. Vždyť Wearsiders v posledních čtyřech zápasech jedenáctkrát inkasovali a ke všemu vstřelili jen dvě branky do sítě West Bromu. Wigan, jehož 32 vstřelených branek je nejhorším počinem v letošní Premier League, tak má šanci udělat další výrazný krok k záchraně.

Prakticky lze říct, že v duelu Liverpool-Birmingham - přestože se oba celky nachází na opačných koncích tabulky - se bude na obou stranách tak trochu bojovat o přežití. Zatímco Brum stále ještě nejsou definitivně zachráněni, Kenny Dalglish si na opačném konci barikády může dalšími dobrými výsledky zajistit post manažera i pro příští sezonu.

Dá se říct, že Birminghamu už k záchraně bude stačit i jen jediné vítězství - alespoň v to tedy doufá Alex McLeish. A jelikož Brum mají z adeptů na sestup přeci jen nejlepší formu, leckdo o jejich setrvání v nejvyšší soutěži nepochybuje. Koneckonců před prohrou s Chelsea Blues vytěžili sedm bodů z možných devíti, čímž položili základ dnešnímu pětibodovému odstupu od 18. Blackpoolu. Ony povinné tři body dláždící cestu k záchraně ovšem dle předpokladů v sobotu ještě neuhrají. I středeční dohrávka potvrdila, že Birmingham venku na členy Big Four vůbec neumí - sic naposledy triumfoval právě na Anfield Road, stalo se tak již v listopadu 2004.

Že Kenny Dalglish pozvedl tápající Liverpool o sto procent, to netřeba nijak sáhodlouze zdůrazňovat. Momentálně je ale pro nás důležité, že pod ním Reds na domácí půdě ještě nikdy nepadli (naposledy tu dokonce po sobě připravili o všechny body oba Manchestery) a že si po Meirelesovi s Torresem prožil své "dalglishovské" střelecké procitnutí i Dirk Kuyt, když vsítil šestkrát v minulých pěti kolech. Právě on by teď mohl být klíčem k přetržení remízové série, která se táhne s těmito dvěma celky. Po všech sedmi posledních měřeních sil obou těchto soupeřů totiž nikdo neslavil vítězství.

Martin Jiránek, který je po třízápasové pauze opět zpátky, nejspíš vystrnadí ze sestavy Stuarta Parnabyho. Větší problémy proto McLeish bude mít se skládáním ofenzivní vozby, při němž nebude mít k dispozici Martinse ani Žigiče.

Kenny Dalglish zatím moc neví, na čem je. Na poslední chvíli se bude posuzovat stav tria Carroll-Carragher-Aurelio. Všichni tři si přitom své neduhy přinesli ze zápasu s Arsenalem - prvně jmenovaný má něco s kolenem, Carragher utrpěl otřes mozku a brazilský zadák pro změnu laboruje s bolavým stehnem.

Když dříve Blackpool výhra nad Newcastlem katapultovala až na čtvrtou příčku, kdejaký fanoušek Seasiders se vznášel v oblacích. Ovšem od minulého víkendu, po němž se Tangerines prvně v sezoně ocitly v sestupové zóně, situace nabrala zcela opačné zbarvení. Trošku tento příběh připomíná ten Tigers ze sezony 2008/09 - a v britském centru automobilismu stoprocentně doufají v napodobení tohoto tažení Hullu.

Ve finále totiž bylo úspěšné, přes otřesnou formu vprostředku ročníku se Tigers na poslední chvíli (o bod) zachránili. A to i přesto, že v posledních kolech bodovali jen třikrát, a to navíc akorát díky remízám. Přesně takovou fazónu přitom nyní má i Blackpool. Na rozdíl od předloňských Tygrů však nemůže spoléhat na nějaký náskok oproti eventuálně padajícím týmům, naopak zoufale potřebuje bodovat.

To se mu nicméně nedaří, Tangerines teď třikrát v řadě prohrály, dokonce pokaždé inkasovaly po třech brankách a na vítězství dohromady čekají už šest kol. Zvláštní zamyšlení vyžaduje domácí forma Blackpoolu, která je vůbec nejhorší ze všech ligových účastníků, a také tragický výkaz po změně kalendářů. Tangerines navíc v roce 2011 stále ještě neudržely čisté konto, přičemž v těch 16 zápasech obdržely neskutečných 40 gólů (nikdo jiný se přitom nedostal ani přes hranici 28 branek).

Takřka současně se vstupem Číny do OSN Straky naposledy vyloupily Bloomfield Road - stalo se tak roku 1971. Ani tato 40letá pauza nicméně nemusí představovat bůhvíjakého strašáka, od té doby se totiž tyto kluby až tak často nepotkávaly. Nicméně z čeho Magpies respekt mít nejspíš budou, je jejich vlastní forma. Ta obnáší jedinou výhru ze šesti pokusů, poslední bezbranková remíza s vedoucím Manchesterem United ale bude mít na psychiku kabiny taky spíš vitální účinky.

Newcastle se celkově zatím nemusí o nic moc starat, kluby na úplném spodku tabulky mají zpravidla děsné formy, takže on se svým sedmibodovým náskokem na Blackpool nemusí nikterak šílet. Záležet mu už může snad hlavně na zlepšení venkovní střelecké formy (pouze 12 branek!) a udržení některé z příček v horní polovině tabulky.

Blackpool bude určitě notně povzbuzen skutečností, že se již v sobotním klání bude moci opřít o služby kapitána Charlieho Adama. Ten se takhle brzy zotavil z poranění chodidla. Jedna z hvězd letošního ročníku by se měla ve středu pole spárovat s dalším "napraveným" marodem - poslední dvě kola vynechal již zotavený David Vaughan.

Harperova rekonvalescence se neustále protahuje, takže se do branky opět postaví Tim Krul, který podal slušný výkon proti ManUtd. Vyloženě nepříjemnou a zároveň čerstvou zprávou tak pro Pardewa budou problémy Dannyho Guthrieho, který si z minulého duelu odnesl nakopnutou holeň. K dispozici už nicméně bude mít alespoň kapitána Nolana, kterému vypršel trest.

Ačkoliv je Stoke finalistou FA Cupu, v lize ještě nemá zdaleka nic jistého. Proto by pro něj vítězství ve Villa Parku bylo jistým skokem do bezpečí. Skoro to samé platí o i o domácí Aston Ville.

Hrozba sestupu přetrvává pro oba kluby. Villans budou mít ale toto utkání znesnadněné o to, že jejich manažer Gérard Houllier ulehl na nemocniční lůžko a jeho zdravotní stav je déle nejistý. Na lavičku se tak podle všeho bude muset postavit asistent francouzského bosse Gary McAllister, jenž by měl birminghamskému klubu pomoci k uchování prvoligové příslušnosti. Z historického pohledu by se pak v tomto utkání mělo jednat o velmi jednoduchý úkol, vždyť Aston Villa na svém stadionu s Potters neprohrála od listopadu roku 1965.

Když už se tedy zdálo, že se ve Villa Parku vše začíná dávat k lepšímu, přišla rána v podobě manažera. Zkušenému gafferovi by tak zřejmě náladu nezlepšilo nic více, než třetí výhra Villans v řadě, což by se někdejšímu aspirantovi na Ligu mistrů podařilo vůbec poprvé v této sezóně. Domácí nemají na marodce jediného hráče.

Stoke se před pár dny postaralo o jednu z největších senzací tohoto fotbalového roku. Po největším triumfu v semifinále FA Cupu za posledních 72 let by si tak jistě jen velmi nerado připsalo další senzaci, kdy by jako případný vítěz národního poháru sestoupilo do druhé ligy. A ono to tak nepravděpodobné není, vždyť od sestupu jsou svěřenci Tonyho Pulise vzdáleni jen pět bodů. Strach z Championship umocňuje i velmi špatná forma ve venkovních zápasech.

Potters totiž prohráli sedm posledních sedm venkovních zápasů a v pěti z nich dokonce ani neskórovali. Důležité tak bude, aby se jim podařilo jako prvním skórovat, neboť v tom momentě se Stoke stává neporazitelným. K úspěchu nedopomohou zranění Higginbotham se Sidibém.

Carlo Ancelotti po vítězném duelu s Birminghamem prohlásil, že stále neztratil naději v titul. Uvědomuje si, že pokud ale chtějí Blues pomýšlet na obhajobu, musí do konce sezóny zvítězit v každém zápase a doufat v zaváhání Manchesteru United. Další překážkou je pro Chelsea West Ham.

Hammers rozhodně nepřijedou jen odevzdat body, ale jejich šance na úspěch jsou malé. K hostům se ale dostaneme později. Jsou to totiž domácí, kteří se v samém závěru sezóny vrátili zpět do boje o ligový triumf, ačkoliv vše nadále pevně v rukou drží Manchester United.

Naposledy však Rudí Ďáblové jen remizovali s Newcastlem a Chelsea stáhla jejich náskok na šest bodů, přičemž obě mužstva ještě čeká vzájemný zápas. Navíc ztratil také Arsenal, a tak už jsou Blues druzí. Ancelottiho družina vyhrála šest z posledních sedmi zápasů a začíná připomínat tým z úvodu sezóny. Formu totiž opět chytlo ofenzivní duo Drogba - Malouda, kteří společně s Kalouem rozhodli například o poslední výhře nad Birminghamem.

To se musí hodně těžce sledovat Fernandovi Torresovi. Španělská hvězda se v Chelsea trápí, dosud nevstřelila v modrém dresu gól a forma jeho spoluhráčů ho odsoudila k místu na lavičce. Společně s Nicolasem Anelkou ovšem Torres doufá, že se v sobotu na Stamford Bridge ukáže v základní sestavě, Ancelotti ostatně změny naznačil. Mimoto bude Chelsea znovu postrádat brazilský pár Alex, Ramires.

West Ham přijíždí ke svému sousedovi v nelichotivé pozici. Je předposlední a pět kol před koncem potřebuje každý bod. Jenže po zápase v západním Londýně ho čeká ještě Manchester City, a tak Avram Grant se svými svěřenci vše směřuje především k posledním třem klíčovým duelům. Body proti Chelsea by určitě byly bonusem.

Hammers nedokázali na Stamford Bridge vyhrát od roku 2002, ale situace nemusí být zas tak zlá, ani pokud v sobotu znovu prohrají. Stačí si vzpomenout na rok 2007. Stejně jako nyní tehdy pět kol před koncem odjížděl West Ham ze Stamford Bridge s prohrou 4:1 a na záchranu ztrácel pět bodů. Kouzelník Alan Curbishley ale tehdy dokázal své ovečky dovést ke čtyřem výhrám v posledních zápasech a mužstvo zachránil. Má Avram Grant na to předvést něco podobného?

Minimálně se o to pokusí. V sobotu i ve zbytku sezóny nemůže počítat se záložníkem Garym O'Neilem, toho vyřadil kotník. Achillovka zase trápí Parkera. Poprvé po 13 měsících by mohl naskočit do zápasu Jack Collison.