Primera Division - souhrn podzimu (2)

Ve druhém díle našeho ohlédnutí za první polovinou letošního ročníku Primera Division se zaměříme na kluby ze středu tabulky. Pro Valencii, Sevillu či Zaragozu je umístění v této části jistě zklamáním, spokojeni naopak budou nováčci soutěže – Almeria a Valladolid. Průměrnou sezonu zažívá Athletic a Mallorca. Při vzpomínce na tragicky zesnulého Antonia Puertu však dostanou všechny fotbalové události úplně jiný rozměr...

Jsou to už čtyři měsíce, co se Antonio Puerta, nadějný fotbalista FC Sevilla, svalil na zem během zápasu proti Getafe. Přestože následné obrázky vzbuzovaly naději, otec krátce na to narozeného dítěte o tři dny později v nemocnici zemřel. Byl to šok pro celý fotbalový svět, rivalita klubů šla stranou a fotbal se na kratičký moment stal prostředkem k vyjádřeni solidarity.

Uplynuly čtyři měsíce a vše je ve starých kolejích. Je to tak asi správně, život jde dál, i Puertovo číslo 16 se při dovršení osmnáctin jeho syna vrátí zpátky a bude pro něj připravené. I my tedy ještě jednou uctěme památku Antonia Puety a vraťme se zpátky k tomu ryze fotbalovému, co se událo na zelených trávnících na Pyrenejském poloostrově. A nebylo toho málo.


S velkými ambicemi vstupovala do sezony Mallorca, která prožila klidnou minulou sezonu bez záchranářských starostí. V létě klub z Baleárských ostrovů posílil na bolestivých místech (zejména v útoku), naopak ze Son Moix odešel jediný důležitý hráč (talentovaný Jankovic se stěhoval do italského Palerma), a tak se očekával útok na pohárové místa. A jak se týmu trenéra Gregora Manzana skutečno vedlo?

Do soutěže vstoupila Mallorca výborně. V prvním kole přejela Levante 3:0 a poté si připsala cenou remízu na hřišti Atlétika Madrid. První prohra přišla ve třetím kole, ze Son Moix si odvezl tři body Villarreal, nutno říci, že s velkým štěstím a přispěním rozhodčích. Z následujících dvou duelů s nováčky soutěže získali Barralets čtyři body. Nečekaná porážka přišla s Betisem (0:3) v šestém kole. Po dvou výhrách nad Getafe, respektive nad Huelvou se ale Mallorca dostala na sedmou příčku tabulky, kterou držela i po remízách s Espanyolem a Deportivem. V listopadu a zejména v prosinci šla forma ostrovanů dolů, přišla domácí prohra s Valencií a poté porážka s Realem Madrid. Zatím poslední vítězství Mallorky v této sezoně se zrodilo ve třináctém kole na hřišti FC Sevilla, v následujících šesti duelech totiž získali svěřenci kouče Manzana jen tři body za tři remízy a v tabulce se propadli na třinácté místo.

Na dvaadvaceti získaných bodech v devatenácti zápasech se svými výkony podepsal brankář Miguel Angel Moya. Talentovaného gólmana nahradil v době, kdy byl zraněný, druhý brankář German Lux, jenž přišel před sezonou z River Plate. Na pravé straně obrany si dobře plnil své povinnosti Hector, na druhém kraji obrany si stejně dobře vedl Fernando Navarro. Stejně jako v minulé sezoně, tak i v té letošní vytvořili elitní stoperskou dvojici Nunes a Ballesteros. Příliš toho neodehrál další stoper David Navarro, jenž přišel před sezonou z Valencie. Ve středu záložní řady úřadoval kreativní Ibagaza, který je s osmi gólovými asistencemi společně s Gutim z Realu Madrid nejlepší v této statistice. Společně s Ibagazou nastupoval ve středu pole defenzivnější Pereyra nebo Basinas. Varela se staral o pravou stranu hřiště, levá strana byla pod taktovkou rychlíka Jonase. V útoku byl jedničkou Dani Guiza, bývalý hráč Getafe splnil očekávání fanoušků a s osmi brankami je nejlepším střelcem týmu. V útoku s Guizou nejčastěji hrál Arango, jenž v případě potřeby nastupoval i v záložní řadě.

V Mallorce tedy rozhodně nebudou po devatenácti odehraných kolech spokojeni, ostrované sice v úvodu sezony podávali dobré výkony a pohybovali se okolo pozic zajišťujících účast v Poháru UEFA, od prosince však jako by Realu došel dech a nakonec se propadl až na třináctou pozici.


Zaragoza je jedním z největších zklamání ligy. Klub, který měl vynikající loňskou sezonu, se do této chvíle trápí a to i přesto, že na La Romaredu přišla v létě řada kvalitních fotbalistů a naopak odešel jediný důležitý hráč – stoper Gabriel Milito. Ambiciózní tým trenéra Víctora Fernandez tak vstupoval do sezony s jasným cílem, vyrovnat nebo ještě vylepšit loňské šesté místo. Že vše nebude tak jednoduché, jak by se mohlo před začátkem sezony zdát, naznačila už úvodní kola, když Real vyhrál jediné z prvních pěti utkání. Nálada v táboře Realu se zlepšila v šestém kole, v němž Zaragoza porazila silnou Sevillu. Poté však přišlo velké zklamání v podobně vypadnutí z Poháru UEFA, Blanquillos vypadli v prvním kole s řeckým týmem Aris Soluň. Zklamání z vyřazení nenahradila ani výhra 3:0 nad slabým Levante.

Los Maňos předváděli v průběhu sezony velmi nevyrovnané výkony, což potvrdila následující dvě utkání. Aragonský klub nejprve prohrál 0:4 s Atletikém Madrid, aby týden nato porazil v tu chvíli druhý Villarreal 4:1. Po tříbodovém výletu do Almeríe přišla nečeká domácí porážka s nevyzpytatelným nováčkem z Valladolidu, a právě tato porážka odstartovala nelichotivou bilanci v posledních utkáních roku 2007. Po prohře s Valladolidem přišla totiž další porážka od letos zatím podprůměrného Betisu, bod z domácího duelu s Getafe byl taktéž zklamáním a poté Real prohrál v Huelvě. V posledních pěti duelech první poloviny sezony si připsali Blanquillos pouze čtyři body za čtyři remízy, a na vítězství čekají už devět zápasů. Zaragoza je tedy po první polovině soutěže až na dvanáctém místě, z devatenácti zápasů vyhrála pouze pět. Bilancovalo rovněž vedení, které propustilo kouče Fernandeze a na jeho místo dosadilo Andera Garitana.

Brankářskou jedničkou v dresu Los Maňos byl znovu Cesar Sanchez, zkušenému gólmanovi kryl záda Lopéz Vallejo, který ale dostával šanci především v Copa del Rey. Stoperskou dvojici tvořil Sergio společně se zkušeným argentincem Ayalou. V době, kdy byl zraněn stoper Sergio, nastupoval Parades. Příliš toho neodehrál další stoper Pavon, kterého zužovala častá zranění. Na pravé straně obrany nastupoval spolehlivý Diogo, na druhém kraji obrany hrál zkušený Juanfran.

Velký přetlak fotbalistů byl na čtyři místa v záloze. Ve středu pole toho nejvíce odehrál kapitán Zapater, vedle něhož nejčastěji nastupoval Luccin, jenž přišel před sezonou z Atlétika Madrid. Ve středu zálohy dostávala šanci i další letní posila z Atlétika – Gabi. Smůlu na zranění měl Matuzalem. Na pravém okraji zálohy hrál Sergio García nebo D'Alessandro, který měl často spory s trenérem Fernandezem. Na levé straně hrál Pablo Aimar, kterého často zastupoval Oscar. V útoku zářila dvojice Milito, Oliveira. Diego Milito stejně jako v minulé sezoně střílí jeden gól za druhým a s jedenácti góly na kontě je na druhém místě v tabulce kanonýrů. Že španělská liga svědčí Ricardu Oliveirovi se znovu potvrdilo, útočník AC Milán je v Zaragoze na ročním hostování, prozatím má na kontě sedm branek.


Jedenácté místo, to zní fantasticky! Dva body od sestupu, pravda, to už zní o něco hůř... Letošní Primera División a zvláště druhá polovina tabulky je zkrátka neuvěřitelně vyrovnaná. Bilbao šilhá po první desítce a přitom stačí malinké zaváhání a může se nacházet na sestupové pozici.

Přesto se letos dá na hře Basků pozorovat znatelné zlepšení. Prokletí San Mamés sice nadále trvá, a tak je Atheltic v tabulce domácích zápasů až na sedmnáctém místě, avšak dokázaly se vyřešit jiné problémy. Tak například post brankáře – Zisk Gorky Iraizoze byl jasnou trefou do černého. Bývalý brankář Espanyolu vytlačil Aranzubiu, bohužel se však nyní zranil a musí se podrobit operaci, bude zajímavé sledovat, jak se jeho absence na výsledích týmu projeví. Každopádně se dá předpokládat, že se projeví více, než u Asiera Del Horna. Bývalý obránce Chelsea a Valencie se s velkou slávou vrátil do svého mateřského klubu, avšak zatím odehrál jen sedm zápasů, ve kterých byl bohužel více než nejistý. Jakoby se do Bilbaa vrátil úplně někdo jiný, ne ten neunávný krajní obránce, považovaný za jednoho z nejlepších v Evropě.

Svými výkony nepřesvědčil ani Fernando Llorente, i když se tento mladý útočník v posledních zápasech protlačil do základu. Llorente se více a více přibližuje k nálepcece "věčný talent" a pokud nechce, aby ho časem vytlačila vycházející hvěda Susaeta (letos nastřílel při stejném počtu minut stejně gólů jako Llorente), musí na sobě ještě velmi zapracovat. Bilbau celkově chybí typicky gólový hráč. Vždyť nejlepší střelec týmu – Aritz Aduriz – se prosadil pouze čtyřikrát, což je zkrátka nedostačující. Navíc, jakmile přeskočí 75. minuta, baskičti Lvi se stávají zcela impotentními, ještě nedokázali v závěrečné fázi zápasu vstřelit jedinou branku...

Bilbao drží nad vodou dvojice zkušených Joseba Etxeberria a navrátilec po zranění Fran Yeste, výborné výkony předvádí i mladý záložník Javi Martinez. Tihle tři a obránci Fernando Amorebieta s Andonim Iraolou tvoří kostru týmu, hlavně na jejich výkonech bude záviset osud Athleticu Bilbao, jednoho ze tří klubů, které zatím nikdy nesestoupily z nejvyšší soutěže.


Almería byla zřejmě největším outsiderem před startem podzimní sezony. Podařilo se jí ale zařaditse do zcela vyrovnané druhé poloviny tabulky, která bude svádět ostré boje o záchranu. Tým vyznávající rozestavení 433 podával poměrně nevyrovnané výkony, ale dokázal vcelku hodně bodů přivézt z hřišť soupeřů. V prvním kole celek vyhrál na půdě La Coruňi a vůbec start do soutěže byl úspěšný a Almería se krátkodobě usídlila i v horní polovině tabulky. Další výhra venku přišla v Murcii, ale následovaly i prohry doma s průměrnými soupeři, aniž by Almería byť jednou skórovala. Fanoušky potěšila i remíza na Villarrealu či domácí výhra nad Sevillou.

Z pozice brankářské jedničky odešel v létě zkušený Nizozemec Sander Westerveld a nepodařilo se ho zcela nahradit. Jedničkou byl ze Sevilly příchozí na hostování David Cobeňo, Diego Alves z Atlétika Mineiro se do branky dostal jen sporadicky. Obrana byla průměrná, jisté místo měl stoper Carlos García a také levý bek Bruno. Mezi stálice patřil i Juanito ze San Sebastianu. S ním přišel ze stejného klubu i Aitor López Rekarte, ale skoro celý podzim promarodil. Polovinu zápasů odehrála další posila Pulido, stejně jako dlouholetá opora Santiago Acasiete.

Ofenzivní fáze se oproti minulé druholigové sezoně moc nezměnila. Do zálohy přišel v létě na hostování mladíček Julio dos Santos z Bayernu Mnichov, ale Almería jeho tvořivých schopností nemohla využít, protože se ještě před startem ligy zranil. V roli tvůrce hry se ale dařilo Felipe Melovi, jenž přišel v létě z Racingu Santander, vstřelil i tři branky a byl druhým nejlepším střelcem svého týmu. Vedle něj hráli ve tříčlenné záloze Mané a Soriano. Corona byl obvyklým náhradníkem. V útoku měl jasné místo Alvaro Negredo, útočník zapůjčený madridskou Castillou. Připsal si na své konto pět branek. Ze křídel mu přihrávkami pomáhali Crusat a Ortiz. Další útočníci Natalio a Vidangossy se neprosadili.


Real Valladolid minulý rok dominoval Segunda Division, a tak na něj byla upírána největší pozornost ze všech tří nováčků. I proto se ředitelé rozhodli kádr moc neměnit. Valladolid měl letos slabší začátek, než jeho loňští soupeři, postupně se na ně v tabulce ale dotáhl. I zde je ale jasným cílem záchrana. Tým trápila disciplína a poměrně snadno prostupná obrana, kterou nedokázal loni i letos celkem potentní útok přebít. Valladolid dokázal do konce kalendářního roku vyhrát dvakrát venku, ale také jen dvakrát v domácím prostředí. Výhry venku byly cenné, a to na Espanyolu a v Zaragoze, stejně jako remízy s Barcelonou a Realem Madrid. To vše dává týmu dobré vyhlídky do druhé poloviny sezony, stejně jako 12 branek z 8 zápasů na hřištích soupeřů.

Ve Valladolidu hledají brankářskou jedničku celý podzim a zdá se, že trenér stále nemá jasno. Sezonu začal mladý a z Valencie zapůjčený Ludovic Butelle, pak ho vystřídal zkušený Alberto ze San Sebastianu, poslední zápasy se chytil mladý španělský reprezentant Sergio Asenjo. V posledním pohárovém duelu ale zase chytal skvěle Alberto. Stoperská dvojice je stálá, hrají v ní zkušený García Calvo a Rafa. Na pravé straně se usadil další valencijský odchovanec Pedro López, který mimojiné vstřelil branku Realu Madrid. Nalevo zase hrál Marcos z Villarrealu. Alexis, Cifuentes a Oscar Sánchez jen střídali.

Stabilní byla i záložní formace. Na pravé straně zopakovala dobré loňské výkony další valencijská hvězdička Sisi, nalevo byl Jonathan Sesma, který loni hrál v Cádizu spíše v útoku. Střed opět obhospodařoval Alvaro Rubio, k němuž se přidal zkušený Vivar Dorado z Getafe, zpočátku sezony hrál na středu i Borja. Ke konci podzimu se začal nalevo prosazovat i Capdevila, Kome byl střídajícím hráčem do zálohy i útoku. Za očekáváním zůstal pravý záložník Estoyanoff či Camacho. Útok zůstal v loňském úspěšném složení a přes slabší začátek se nakonec dvojka Víctor a Llorente rozstřílela. Oba dali po šesti brankách. Na větší šanci zatím čeká Bartolomew Ogbeche z Alavésu.


Před pár sezonami by byli v Seville s osmým místem na konci roku spokojeni. Nyní, po dvou skvělých sezonách, však ne. V první polovině se stalo v andaluzském klubu mnoho událostí, začněme tedy pěkně od začátku.

Sezona začala pro Rojiblancos na výbornou, dvě výhry nad vítězem uplynulé sezony La Ligy Realem Madrid znamenaly jediné - zisk španělského Superpoháru. Vše dobré se však poté změnilo ve zlé. Hned v prvním kole La Ligy se totiž stala tragická událost, záložník Sevilly Antonio Puerta v duelu s Getafe zkolaboval a v nemocnici o několik dní později podlehl srdečním problémům. Následné utkání s Huelvou bylo odloženo, Sevilla nastoupila k dalšímu zápasu týden po smrti Puerty, v souboji o evropský Superpohár podlehla AC Milán, utkání bylo hrané jako pocta zemřelému Puertovi. Týden poté si svěřenci trenéra Juandeho Ramose zajistili postup přes AEK Atény do základní skupiny Ligy mistrů.

V následujících týdnech zasáhla Sevillu krize. Andalusané prohráli čtyři zápasy v řadě a propadli se do druhé poloviny tabulky. Sérii proher ukončilo až povinné vítězství nad Levante, po kterém přišel další důležitý moment. Klub opustil nadmíru úspěšný trenér Juande Ramos, jenž odešel na lavičku Tottenhamu. Na uvolněné trenérské místo jmenoval prezident klubu Jose Maria del Nido legendu a dosavadního trenéra sevillské rezervy Manola Jimeneze, který by měl tým vést minimálně do konce této sezony. Ve své premiéře na lavičce Sevilly si připsal Jimenez vítězství 3:0 nad Valencií. Po prohře v Madridu s tamním Atlétikem přišlo další přesvědčivé vítězství na domácím stadionu nad Realem Madrid. Následně utrpěla Sevilla další porážku na hřišti soupeře, tentokráte od Villarrealu. A právě výsledky Rojiblancos mimo vlastní stadion jsou hlavní příčinou až osmé pozice v tabulce. Andalusané nasbírali na hřištích soupeře z osmi utkání jen pět bodů, tato statistika řadí Sevillu mezi nejhorší celky soutěže. Venkovní zaváhání pak nestačí suplovat domácí výsledky, kde naopak patří Sevillští k těm nejlepším. Zlepšenou formu ukázali svěřenci trenéra Jimeneze ke konci roku, kdy získali osm bodů ze čtyřech zápasů. Navíc se v prosinci podařilo vítězi posledních dvou ročníků Poháru UEFA postoupit do další fáze Ligy mistrů. Ve dvou vystoupeních v novém roce si připsali Rojiblancos jednu výhru, jednu prohru a po polovině La Ligy jsou na osmém místě tabulky se ztrátou šesti bodů na šesté místo zaručující účast v Poháru UEFA.

Jednou z velkých opor Sevilly byl stejně jako minulý rok brankář Palop, který ale v závěrečných duelech podzimní části v brance chyběl, neboť si zlomil ruku. Bývalého brankáře Valencie tak nahradil gólman De Sanctis, který přišel před sezonou z Udine. O pravou stranu obrany se dobře staral kapitán Daniel Alves. Ve stoperské dvojici nastupoval Federico Fazio, vedle něhož se střídali Boulahrouz, Mosquera, Escudé a Dragutinovič. Posledně jmenovaný hrával také na levém kraji zálohy, kde dostával ale hodně příležitostí pod trenérem Jimenezem mladíček Jose Angel Crespo Rincón, jehož si Jimenez vytáhl s rezervy.

Sevilla disponovala velmi silnou zálohou, na jejímž pravém okraji nastupoval talentovaný Jesus Navas, jenž je výborně vybaven jak rychlostně, tak technicky. Navas společně s Alvesem vytvářeli velkou údernou sílu na pravé straně a stejně jako v minulé sezoně, tak i v této jsou tahouny andaluzského klubu. Na druhé straně zálohy hrál buď Brazilec Adriano a nebo velice talentovaný španěl Diego Capel. Portugalec Duda je dalším křídelním hráčem, v nabitém týmu Sevilly se však jen těžce prosazuje do základní jedenáctky. Střed pole měli pod taktovkou výborně hrající Keita, který přišel před sezonou s Lensu, společně se spolehlivým dánským reprezentantem Poulsenem. V zápasech, kdy bylo potřeba více kreativity, posílal na hřiště Jimenez ofenzivnější Renata či Marescu. Minimum šancí dostával veterán Martí. Výbornou útočnou dvojici tvořili Kanouté s Luisem Fabienem, Brazilec s dvanácti vstřelenými góly vládne tabulce kanonýrů. Velmi kvalitním náhradníkem je Rus Keržakov, špatně se nejevila ani posila z Eindhovenu Koné.

Sevilla tak ukazovala v průběhu sezony dvě tváře. V Lize mistrů Rojiblancos zářili, přehráli do té doby neporažený Arsenal a postoupili z prvního místa skupiny H do jarních bojů milionářské soutěže. V ligové soutěži to bylo spíše trápení s občasnými záblesky staré dobré formy z předešlých let. Bude i nadále andaluzský klub podávat nevyrovnané výkony? Či Sevilla předvede skvělou stíhací jízdu? Zůstane tým trenéra Jimeneze bez poháru? Chytřejší budeme na konci sezony.


Velmi špatnou podzimní část mají za sebou ve Valencii. Před sezonou měli jak hráči, tak vedení a v neposlední řadě také fanoušci ty nejvyšší cíle. Čtvrtý tým minulé sezony mohutně posiloval, z týmu odešel jediný hráč základní sestavy Roberto Ayala, a tak se Valencie po právu pasovala na jednoho z favoritů na zisk mistrovského titulu. Realita ovšem byla jiná a pro klub z východního pobřeží Španělska dosti krutá. Až sedmé místo v tabulce, ostudné vypadnutí ze základní skupiny Ligy mistrů, vyhazov trenéra a nelítostné jednání nového kouče – to jest výčet nejdůležitějších momentů, které se udály ve Valencií v druhé polovině roku. Pojďme si popořadě říct, jak se tato pro fanoušky Los Ches kruté fakta rodila.

Že vše nebude v pořádku předznamenal hned první ligový zápas proti Villarrealu. Velmi očekávané derby totiž pro Valencii skončilo domácí ostudnou porážkou 0:3, hráče poprvé a rozhodně ne naposled, jak se poté ukázalo, doprovázel do kabin pískot fanoušků. Zajímavé jistě také je, že do základní sestavy se nevešla ani jedna z letních posil. A právě tady je možná jeden z problémů, do Valencie přišlo před sezonou osm hráčů, ani jeden z nich se však nedokázal naplno prosadit nastálo do základní sestavy!

Po katastrofálním prvním kole se začalo blýskat na lepší časy a v září prožili netopýři výborný měsíc. Pět výher řadě katapultovalo svěřence trenéra Florese na čelo tabulky, navíc se jim podařilo vyhrát první zápas základní skupiny Ligy mistrů se Schalke. Poté však přišla velká krize, prohra s Espanyolem, ostudná porážka v LM s Rosenborgem a další výprask v lize, tentokráte od Sevilly. Po zápase s andaluzským klubem chtě nechtě musel svoji trenérskou kancelář vyklidit Quique Sánchez Flores. Ve vítězném zápase s Mallorkou vedl tým trenér rezervy Valencie Óscar Fernándeze.

Proti Murcii (3:0) už byl na lavičce netopýrů nový trenér, jímž se stal Ronald Koeman, který si tak připsal vítěznou ligovou premiéru. Ovšem i pod taktovkou Koemana pokračovali Los Ches ve špatných výkonech a výsledcích. A tak se rozhodl holandský trenér po duelu s Barcelonou (0:3) tvrdými opatřeními začít řešit nelichotivou situaci. Bývalý kouč PSV vyřadil z kádru brankáře Santiaga Canizarese, nyní již bývalého kapitána Davida Albeldu a také Miguela Angela Angula. Na černou listinu Koemana se poté dostali další tři fotbalisté, nad dalším působením Manuele Fernandese, Nikoly Žigiče a Vicenteho ve Valencii visí otazník.

V posledním zápase roku 2007 remizovala Valencie bez trojice zmíněných v Zaragoze, tou to dobou už byl valencijský klub čtrnáct dní bez Ligy mistrů, to když skončil na posledním místě ve skupině a nepřestoupil ani do Poháru UEFA.

Kauza vyřazených fotbalistů pokračovala v posledním kalendářním týdnu minulého roku, kdy prezident klubu Juan Soler prohlásil, že trio Albelda, Angulo a Caňizares může zůstat ve Valencii. Na jeho slova reagoval druhý den trenér Koeman vyjádřením, že s vyřazenou trojicí fotbalistů již nepočítá.

Zhodnoťme si nyní sestavu a také výkony hráčů. Důvěru v brance Valencie dostal na začátku sezony Santiago Canizares, zkušený gólman však často chyboval, ke všemu se zranil a do branky se dostal Timo Hildebrand. Německý brankář, který do španělského klubu přišel před touto sezonou ze Stuttgartu, využil nabídnuté šanci a Canizarese nepustil do branky až do příchodu Ronalda Koemana. Nizozemský kouč od svého příchodu na lavičku Los Ches vsázel na veterána Canizarese, jehož ovšem po duelu s Barcelonou vyřadil z kádru. V posledním zápase roku se Zaragozou chytal třetí brankář Mora, neboť Hildebrand byl zraněn. V mediích se spekuluje, že do branky Valencie by si chtěl Koeman přivést například Maartena Stekelenburga z Ajaxu.

Velkou slabinou netopýrů v odehraných sedmnácti zápasech byla obrana. Valencia inkasovala 28 branek a v této statice bylo horší jen poslední Levante. Nejslabším místem byl střed obrany, kde se točila trojice Albiol, Marchena a Helguera. Poslední jmenovaný přišel v létě na Mestallu jako náhrada za Roberta Ayalu, jak se však ukázalo, nahradit argentinského reprezentanta se Helguerovi nepodařilo. Mladý Albiol, jenž vedle Ayaly působil minulou sezonu velmi jistě, nepodával vedle nepříliš spolehlivého Helguery takové výkony jako s Ayalou. Když se Albiol zranil, nahradil ho Marchena, kterému však více sedí post defenzivního záložníka. Na pravém kraji obrany vládl Miguel, jenž se po slabších výkonech v úvodu sezony zvedl a nakonec byl nejlepším obráncem Los Ches. Na druhé straně obrany se střídali Caneira a Moretti, oba podávali průměrné výkony. Smůlu měl talentovaný stoper Alexis, jenž dlouho čekal na svoji šanci, ta přišla v duelu s Mallorkou, ovšem bývalý hráč Getafe se hned v úvodu zápasu těžce zranil a mimo hru bude ještě dva měsíce.

Příliš dobré výkony nepodávala ani záloha v čele s kapitánem Albeldou. Španělský reprezentant ve středu hřiště často kazil lehké přihrávky, do ofenzivy se příliš nehrnul a v defenzivě to také nebyla žádná sláva. Baraja, který na začátku sezony nastupoval vedle Albeldy ve středu pole, taktéž svými výkony neoslňoval, navíc se zkušený Španěl v průběhu sezony zranil a více než měsíc strávil na marodce. Na jeho místě nastoupil Fernandes, jenž přišel v létě do Valencie za 18 milionů euro z Benfiky. Mladý Portugalec se nedokázal adaptovat, na hřišti strávil minimum času a již odešel na hostování do Evertonu. Ve středu zálohy několikrát nastoupil i uzdravený Brazilec Edu, jenž se ale po pár zápasech znovu zranil. Moc šancí nedostal mladíček Sunny, ale když už se dostal tento talentovaný španělský fotbalista na hřiště, tak určitě nezklamal. Hodně se toho očekává od zatím jediné lednové posily Evera Banegy. Na pravé straně zálohy měl místo jisté Joaquin, jenž společně se Silvou, který nastupoval na opačné straně zálohy, podával nejlepší výkony v dresu netopýru. Když se Silva vysunul do útoku, nastoupil na levé straně uzdravený Vicente nebo Arizmendi. Příliš toho nenahrál levonohý záložník Gavilán, který bude v druhé polovině sezony hostovat v Getafe. Moc si nezahrál ani Juan Mata, mladý Španěl doplácel na častá zranění.

Těžkou pozici měli útočníci, kteří nedostávali takové přihrávky, jaké by si asi přáli. Jedničkou v útoku byl David Villa, jenž ale více času strávil na marodce, než na hřišti. Nejvíce času v útoku tak odehrál Fernando Morientes, který nastřílel 6 branek. Špatný úvod měl Nikola Žigič, srbský dlouhán se však na přelomu roku chytil a stal se důležitou součástí sestavy Valencie.

Před jarní části La Ligy je ve klubu s netopýrem ve znaku spousta otazníků. Kam povede cesta třech nechtěných hráčů? Kdo bude jedničkou v brance? Pomůže k cestě zpět na vrchol tvrdá ruka Ronalda Koemana? Na tyto a všechny další otázky budeme znát odpověď na konci sezony...