Premier League - souhrn 27. kola

Góly: 47. Robert Snodgrass

Mění se snad Kanárci ve specialisty na těžké soupeře? S ohledem na závěrečné čtyřkolí by jim to šlo určitě k duhu; a prospěje jim to i v tuto chvíli. Norwich se doma i počtvrté v řadě (!) ubránil cizím nájezdům, tentokrát rovnou proti nejlepším výletníkům soutěže a skrze výhru...

Na doma vystavěné defenzivní hrázi Norwiche si už v tomto kalendářním roce vylámala zuby i do dneška nejpotentnější útočná vozba ligy (ManCity) a taky Tottenham si s ní o tomto nedělním podvečeru nevěděl rady. Neměl pořádně šanci dostat se do vápna, nevěděl prostě kudy.

Navíc mu už od osmé minuty kulhal Capoue, aby po následném střídání Chadliho musel Sherwood kompletně přeskupit sestavu a tedy i zřejmě pozměnit herní plán, s nímž na stěží dobyvatelné Carrow Road přijel. Co se střeleckých pokusů týče, ze strany Tottenhamu vypadal nejlépe ze střední vzdálenosti kroucený míč Paulinha, který si to namířil příliš vysoko. Dál nic.

První poločas pak celkově neviděl jediný projektil směřující na bránu, a co naopak viděl, bylo více střeleckých pokusů z dílny podceňovaného Norwiche. Ten pak svou lehkou převahu jedině zúročil těsně po změně stran. Bentalebova poziční nezodpovědnost ve 47. minutě otevřela před Johnsonem prostor k ideální kolmici, stejně jako Snodgrassovi otevřela prostor k ideálně načasovanému náběhu... a tomu všemu pak chybělo akorát ideální zakončení, které Snodgrass dodal skrze úchvatně kontrolovanou přízemní ránu na zadní tyč.

Nesmělou snahu Spurs o vyrovnání vzápětí soustavně eliminoval Ruddy se svými pohotovými výběhy a chvilková změna se dostavila až s příchodem Soldada. Ten hned v 65. minutě mohl, respektive měl zároveň se svým prvním kontaktem s balonem rovnou skórovat, po narážečce od Adebayora ale svou střelu hrozivě pokazil.

Posléze následovaly hlavičky Adebayora se Soldadem, zatímco Norwich pomalu zalézal hlouběji a hlouběji. Přesto byl Snodgrass se svým přímým kopem z 80. minuty blíže gólu než oba zmínění střelci Tottenhamu.

To Chadli už měl vzápětí rozhodně skórovat, když na levé straně dostal zbytečně moc prostoru a Ruddy se musel vytasit s perfektním kusem práce. Místo toho pak spíše ještě mohlo zahřmít na druhé straně. Senzační bombou z přímého kopu se blýskl Johnson, aby se břevno po jeho pumelici otřásalo ještě nějakých pár sekund, a v nadějných pozicích se později ocitli rovněž Redmond s Tetteyem.

Ani oni dva nicméně nepochodili, a tak se Kanárci v samém závěru obligátně třásli pod nátlakem Kohoutů. V o to větší euforii se pak ovšem slavilo; výkonný šéf skromného klubu David McNally měl například zcela očividně na krajíčku...

Góly: 90+2. Loïc Rémy

Neobyčejné střelecké, výsledkové a zároveň i domácí trápení dneškem skončilo, i když ještě později než za pět minut dvanáct. Po čtyřech porážkách v řadě na St. James Parku Newcastle konečně uspěl, když ve druhé minutě nastavení prolomil více než 400 minutovou střeleckou mlčenlivost celého týmu Loïc Rémy...

Aston Villa se před výkopem potýkala s podobnou impotencí, což se manažer Paul Lambert rozhodl řešit krátkým soustředěním v Portugalsku. A to alespoň na pohled birminghamským pomohlo - v první části totiž Newcastlu docela zavářeli, jako už tradičně převážně skrze protiútoky. Z jednoho takového Krula z poměrně velké blízkosti prověřil Agbonlahor a tentýž hráč vzápětí z podstatně větší dálky ještě těsně přestřelil.

Nejvýraznější postavou Newcastlu první 45minutovky byl takto stoper Coloccini se svými obětavými bloky, z ofenzívy nikdo vyčnívat nedokázal. Maximálně až těsně před obrátkou zaujal Papiss Cissé svým zpackaným zakončením solidní příležitosti, čímž akorát podtrhl svou tristní vizitku o jediné brance ve 22 startech.

Úvodem druhého dějství Gouffran netrefil ze slušné pozice a rozjel tak alespoň sérii pološancí ambicióznějšího domácího mužstva. Následně totiž těsně přestřelil Dummett, zatímco NUFC usiloval o gól dokonce i za zvýšené podpory krajních beků, opravdu vehementně se tlačil dopředu. Další nepřesný pokus tak brzy registroval Gouffran, aby jej záhy napodobil pro změnu Tioté.

Tlak Newcastlu ke konci sílil, čehož mohl na druhé straně v ojedinělém přečíslení využít Benteke. Ten však situaci řešil prachbídně, při snaze na poslední chvíli předat míč Agbonlahorovi selhal, a tak se naopak Villa vzápětí sama třásla při nízké střele Rémyho.

V tu dobu už to tedy čím dál víc vypadalo na to, že Villas vyjdou střelecky naprázdno i potřetí v řadě. Hlavní pro ně ale bylo neinkasovat, a to se Aston Ville málem zázračně povedlo. Zázračně proto, že když v 88. minutě u vlastní brankové čáry začal nesmyslně kličkovat Vlaar a soupeři se povedlo ho ožebračit, zívala na Rémyho zcela odkrytá klec - francouzský forvard ovšem nepochopitelně nastřelil pouze tyč.

Nicméně Loïc Rémy si ještě náladu spravit stihl, jakkoliv tak učinil ubohou jednu minutu před koncem. Tehdy se k němu šťastně odrazila zablokovaná střela, francouzský šutér se na pětníku otočil, přehodil si míč na slabší levačku a skrz posazeného Vlaara pohodlně rozhodl. Že si pak úlevou vysvlékl dres a inkasoval žlutou kartu, tomu se vůbec nelze divit. Čistě v dnešním zápas to bylo v jeho podání hotové "from zero to hero"...

Góly: 3. Daniel Sturridge, 20. Jordan Henderson, 36. Daniel Sturridge, 74. Jordan Henderson - 23. Jonjo Shelvey, 27. Wilfried Bony, 47. Wilfried Bony (pen.)

Divoká přestřelka se strhla po obědě v Liverpoolu, kam zavítalo Swansea. Reds nejprve prohospodařili dvougólový a pak i jednogólový náskok, nakonec ale díky šťastné brance Jordana Hendersona urvali povinné tři body a zároveň v tabulce ofenzívy konečně předčili ManCity. Se 70 vstřelenými góly nyní Liverpool platí za nejproduktivnější tým soutěže...

Dalo by se říci, že dnes vlastně červení předvedli to nejlepší i nejhorší ze svého umění. Totiž kromě toho, že soupeři nasázeli čtyři branky, zároveň třikrát inkasovali a akorát tak podtrhli skutečnost, že jen čtyři kluby Premier League byly s to udržet méně čistých kont než Liverpool. Což rozhodně není vizitka hodná aspiranta na Ligu mistrů, ne-li rovnou titul.

Vše nicméně začalo bez větších problémů. Už po dvou minutách Sterling předal míč Sturridgeovi, ten obkroužil bezmocného Vorma a tváří v tvář prázdné kleci se stal teprve druhým hráčem v dějinách Premier League, kterému se povedlo skórovat v osmi po sobě jdoucích zápasech. Tenhle pohádkový start byl ovšem brzy lehce zkalen dvěma šancemi Bonyho, které měly sloužit jako varování před uspokojením.

Jenže nesloužily. Liverpool šel po úniku Sturridge a jeho precizní asistenci skórujícímu Hendersonovi do dvougólového trháku, což ho dočista uspalo. Hned za dvě minuty se Dyer zprava uvolnil do středu, našel Shelveyho a exliverpoolský záložník se bez přípravy nádherně trefil do šibenice, ještě s jemným škrtnutím břevna. A následně stihly uplynout pouhé čtyři minuty, než Bony po standardce De Guzmána rovnou vyrovnal - 27. minuta, 2:2.

Ani takhle nekonvenční skóre první třetiny utkání nenasytné první půli nestačilo. Deset minut před koncem si Coutinho porozuměl se Suárezem a ten přesným centrem asistoval u Sturridgeova 18. zásahu v sezoně. Uruguayský forvard takto sice už v pátém soutěžním duelu v řadě vyšel střelecky naprázdno, ovšem v mezičase se věnoval sbírání gólových nahrávek, takže se nyní de facto nachází na čele tabulek střelců (23) i asistentů (9).

Ukazatel skóre si dnes na Anfieldu opravdu neoddechl a číslice musel opět přehazovat jen tři minuty po restartu. Tehdy Škrtel za hranou pravidel zápolil ve vlastním vápně s Bonym a ten následně s přehledem proměnil také pokutový kop.

Zbytek utkání už ale patřil především favoritovi. Do vedení se Reds postupně snažili vrátit Suárez i hlavičkující Škrtel, aby to nakonec čtvrthodinu před koncem vyšlo Hendersonovi. Tomu šla k duhu série šťastných odrazů, díky nimž mohl anglický středopolař hned nadvakrát navazovat na původní Suárezovu příležitost.

V závěru už to bylo spíše o tom, jestli Liverpool náhodou nepřidá ještě pátou branku, Swans už na vyrovnání neměli dostatek sil. Gerrard tudíž ke konci za pomoci Chikovy teče natrefil na tyč.

Góly: 62. Robin van Persie (pen.), 68. Wayne Rooney

Navázat na poslední čtyři domácí zápasy bez porážky se tentokráte Baggies nepodařilo, slavný Manchester United byl přece jen pro maličký klub velkým soustem a nakonec si po zásluze odváží potřebné vítězství.

Na Selhurst Parku bylo k vidění hned několik oslavných návratů do základní sestavy. Na jedné straně se po devíti měsících vrátil Glenn Murray, který Crystalu Palace během loňské sezóny pomohl vystřílet postup do Premier League a na opačné straně se mezi vyvolenou jedenáctku Davida Moyese opětovně dostali Marouane Fellaini a dlouho opomíjený Adnan Januzaj.

Jako první se do nebezpečné akce dostali Rudí ďáblové, konkrétně to byl Rooney, jehož centrovaný míč ale dokázal odvrátit Delaney, ovšem pouze k Vidičovi, srbský stoper ale trestuhodně branku nenašel! ManUtd měl obrovskou herní převahu, ale vyložených šancí bylo jako šafránu. Jednu z nich měl na svědomí těsně před poločasem Fellaini, avšak branku neohrozil.

Druhé dějství výrazně ovlivnil nedovolený zákrok Chamakha na Evru, po kterém rozhodčí Oliver nařídil penaltu! Tu si vzal na starost van Persie a chladnokrevně otevřel skóre - 0:1. Jerome potom na pozorného de Geu recept nenašel a prakticky z protiútoku oslovil Evra dobře postaveného Rooneyho, jenž předtím pět ligových zápasů "nebodoval", který pohotovým volejem upravil na 0:2 a definitivně tak zároveň ukončil jakýkoliv reálný odpor londýnského mužstva.

Góly: 5. Olivier Giroud, 31. Olivier Giroud, 42. Tomáš Rosický, 57. Laurent Koscielny - 81. Emanuele Giaccherini

Čerstvě odhalená Bergkampova socha byla posvěcena ukázkovým výkonem, ukázkovým splněním povinnosti - a v důsledku i jubilejním 150. domácím vítězstvím v éře Premier League. Arsenal se tak i po dnešku udrží v těsném kontaktu s Chelsea...

Přesně to, co Arsenal i samotný Olivier Giroud potřeboval, se stalo již v páté minutě zápasu. Tehdy Gunners prostřednictvím hned pěti hráčů představili svůj trademark - rychlou kombinaci na co nejmenší počet dotyků - a Giroud po finální Wilshereově předávce s velkým přehledem zacílil k pravé tyči. Poté, co byl ponechán na lavičce proti Bayernu, se tak zpátky v základu uvedl v nejlepším možném světle.

Tím pádem se pak Sunderland prakticky nikdy nemohl dostat do zápasu. Arsenal se uklidnil, ale zároveň neupokojil, zůstal ostražitý a krátce po svém úvodním zářezu nešel do dvougólového trháku pouze vinou excelentního tygřího skoku Mannoneho. Někdejší brankář londýnského celku promítl svou zvýšenou motivaci do zákroku proti Podolskiho bombě ze střední vzdálenosti.

Kdy už byl ale opět bezmocný, to byla situace z 31. minuty. Tehdy se "vyznamenal" italský stoper Vergini, jenž se jal už tak pomalou rozehrávku svého mužstva vyšperkovat špatnou zpětnou přihrávkou Mannonemu a neomylně předvídající Giroud měl z prvního dotyku snadnou robotu - 2:0, prakticky rozhodnuto.

A dílo bylo definitivně dokonáno necelých pět minut před přestávkou, kdy Gunners ještě jednou rozjeli velkolepou tancovačku se žlutými kužely. Ve středu celé akce byl opět Tomáš Rosický, jenž nakonec i po narážečce s Giroudem jemným obloučkem přes ležícího Mannoneho sám zvyšoval na 3:0.

Teprve do druhého dějství vstoupil Arsenal s prvotním účelem odfrknout si. Szczesny si tak konečně připsal první těžší zákrok, když v 50. minutě z většího úhlu pálil Borini. Jenže přesto to byli domácí, kdo se trefil i jako čtvrtý v pořadí. Po rohovém kopu se prosadil Laurent Koscielny, jemuž se takhle nulové pozornosti při bránění standardní situace zřejmě nikdy nedostalo (a ani v budoucnu nedostane). Trestuhodné a taky potrestané.

Arsenal vzápětí mohl v klidu dohrávat, jakkoliv jeho pohodlné vítězství následně notně zkalilo zranění Koscielného (a to přitom o pauze pro zranění střídal i Monreal). Další pošramocení sobotní pohody už ale nedopustil Szczesny, jenž u své levé tyčky výborně zakročil proti Ki Sung-Yuengovi. Naopak ještě Gnabry mohl zakončovat po brejku Wilsherea, trefil však akorát dobře postaveného Mannoneho.

Přesto se nicméně ještě Sunderland dočkal alespoň toho jednoho gólu útěchy - a jaká paráda to opět byla. Szczesny nejprve zbytečně boxoval Larssonův nepovedený centr ze standardky, míč se snesl ke kopačkám Giaccheriniho a ten už si věděl rady... utěšenou ranou pravačkou snížil na konečných 1:4 z pohledu hostí.

Góly: 70. Yaya Touré

Takový výkon mnoho fanoušků Manchesteru City potěšit nemohl. Vyrovnaná první půle ukazovala strachující se výrazy ve tvářích domácích diváků, a přes zlepšený projev v druhém dějství se dlouho zdálo, že se favorit opět neprosadí. Stoke odehrál takticky povedené utkání, ovšem postupem času ztrácel dech a vcelku smolně odjíždí s prázdnou.

Kdo snad čekal ofenzivní nápor domácích hned po úvodním hvizdu rozhodčího, musel být výrazně zklamán. Přestože šla vidět určitá územní převaha, žádná hra na jednu branku se nekonala. Favorité měli velké potíže dostat se alespoň do náznaku šance, naopak hosté s přímočarým fotbalem kousali o poznání více. Ve 20. minutě tak musel Hart prokázat své kvality proti povedené ráně Adama z vápna.

Nezáživný poločas s občasnými tvrdšími zákroky, především od horkokrevného Kompanyho, mohl rozhodnout těsně před koncem Džeko, který si parádně narazil se Silvou, nicméně jeho přízemní falšovaná střela mířila pár centimetrů vedle tyče.

Po změně stran si sice týmy rozdělily role dle předpokladů, dlouho se však Begović neměl čeho obávat. Mizerná finální fáze většinou nevedla k žádnému pokusu o střelu a dobře organizovaná defenzíva hostů si zasluhovala za svůj výkon nejvyšší hodnocení. Jenže v 70. minutě přišlo další dlouhé obléhání její šestnáctky, prudký přízemní centr Kolarova a Tourého šťastné "zakopnutí" - 1:0.

Čtyři minuty poté sklidil velké ovace Džeko, jak rád by ovšem byl, kdyby se mu takové reakce nedostalo. Touré zatáhl balón k vápnu, Navas parádně namířil přihrávku přes malé vápno a osamocený útočník měl dva kroky před sebou zcela prázdnou branku. Stačilo prostě posunout balón tím správným směrem, jenže právě v tom Džeko selhal a ulevit si tak musel tvrdým kopnutím do tyče.

Obrana Stoke se poté vrátila do správného módu a favoritovi nedovolovala navýšit těsné vedení. Když už se do vápna vřítil agilní Silva a hledal úspěšného střelce, obětavým zákrokem v poslední chvíli odvrátil nebezpečí Wilson. Samotný Stoke však na vyrovnání neměl dostatek sil a marné protiútoky jen zřídkakdy končily alespoň nijak ohrožující střelou.

Góly: 86. Matěj Vydra - 28. Ashkan Dejagah

Počtvrté dokázalo WBA na domácí půdě dotáhnout utkání, ve kterém o poločasové přestávce prohrávalo, alespoň k remíze! Baggies proti Chalupářům znovu prohrávali, ale těsně před koncem srovnal čerstvý Matěj Vydra na konečných 1:1.

Nový manažer Cottagers Felix Magath sledoval postupně se zlepšující herní projev svých nových svěřenců, kteří si postupem času vypracovali hned několik zajímavých akcí, ovšem Heitinga hlavičkoval neúspěšně a Sidwell vymezený prostor přestřelil. Odpovědět mohl Bifouma, což byla také jediná šance WBA za celé první dějství, ovšem trefil Stekelenburga.

Těsně před půlhodinou hry pak přišlo pro hosty zasloužené vedení: Holtby neúspěšně posílal mičudu na Richardsona, kulatý nesmysl se však nečekaně dostal k Dejagahovi, jenž přízemní střelou pohotově zavěsil - 0:1. Těsně před odchodem do kabin mohl pojistit vedení Rodallega, jeho dalekonosný pokus ale skvělým reflexem Foster za svá záda nepustil a podržel tím svůj tým!

Nemastnou neslanou ofenzivu Baggies však do druhých čtyřiceti pěti minut řádně oživili Zoltán Gera a Victor Anichebe, načež bylo víceméně jen otázkou času, kdy se domácí příznivci dočkají vyrovnávací trefy. Brunt však na Stekelenburga nevyzrál a rána Anichebeho byla pro změnu zablokovaná. Nigerijec nevyužil ani další možnost a ještě předtím nemohl slavit rovněž Morrison. Čtyři minuty před koncem se však po Anichebeho akci dostal ke střele Vydra a vyrovnal na 1:1.

Góly: 20. Matthew Jarvis, 23. Carlton Cole, 71. Kevin Nolan - 8. Maya Yoshida

Čtvrté únorové utkání, čtvrté vítězství o dva góly. Bilance nedávno ještě sestupujícího kádru bere dech a ukazuje, jak důležitá je pozitivní týmová psychika. West Ham udělal další důležitý krok pro udržení, zatímco marně se snažící Southampton přišel o sérii výjezdů bez prohry.

Svatí vstoupili do utkání aktivněji a na zaslouženou sklizeň nečekali ani deset minut. Na přímý kop z úhlu od Davise si naběhl Yoshida, přeskočil McCartneyho a hlavičkou zblízka rychle ukončil neprůstřelnost Kladivářů. Ti odpověděli po dvaceti minutách hry, když krásným pasem za obranu vyslal Nolan Jarvise. Co na tom, že domácí hráč neuhlídal ofsajdové postavení, když si obdobně špatně vedl i pomezní a nechal tak anglického záložníka vyniknout povedenou střelou mezi nohy.

Jen o pár desítek vteřin později se už větší část stadionu radovala znovu. Centr z rohového kopu nasměroval Carlton Cole pouze do tyče, díky zmatkující obraně se ovšem dostal znovu do akce a snadnou dorážkou překonal bezbranného Boruce. Hosté za celou druhou část první půle nenašli dostatek síly a po úvodní zábavě přišla na řadu nudná hra plná nepřesností na obou stranách.

Nedá se říct, že by Southampton netoužil po vyrovnání. Jeho tlak každou minutou vzrůstal, nicméně bez jakéhokoliv efektu. Nejblíže měl ke kýženému gólu Ramírez pouhé tři minuty po vstupu na plac, mířil však příliš vysoko. Místo toho tak na druhé straně přišel centr do vápna, kde se přes dva obránce prosadil Cole a Nolan zády k brance parádní trefou rozhodl. O výrazný debakl se mohl postarat Diamé, jeho dalekonosná střela nakonec orazítkovala pouze břevno.

Góly: 18. Tom Huddlestone, 38. Nikica Jelavić, 57. Nikica Jelavić, 67. Jake Livermore

Další ostudný výbuch má za sebou Ole Gunnar Solskjaer v Cardiffu. Jeho Bluebirds po hrozivém výsledku z derby se Swansea tentokrát rozdílem několika tříd podlehli Hullu dokonce na svém vlastním hřišti. Za Tigers se hned dvakrát trefila lednová posila Nikica Jelavić...

Úplný počátek snažení Bluebirds přitom takové katastrofě pranic nenasvědčoval. Domácí působili svěže, dařilo se jim využívat křídelní prostory i mezery vznikající mezi třemi stopery soupeře. McGregora pak také brzy otestoval Zaha poté, co obešel trojici protihráčů, a nebezpečnější střelou se uvedl rovněž Kenwyne Jones.

Jenže efektivita byla na straně hostů. Zatímco Cardiff nadšeně presoval, Hull neméně entuziasticky vyrážel do protiútoků a skóroval hned ze své první velké šance. Marshall sice ještě zblízka nádherně vychytal Jelaviće, na Huddlestoneovu tečovanou dorážku už ale neměl pořádný nárok.

Tahle rána ještě nicméně Bluebirds nepoložila - Jones i Campbell hned záhy neměli se svými hlavičkami vůbec daleko k vyrovnání. Jenže zatímco oni svorně minuli, na opačném konci hřiště partnerské duo Long-Jelavić zapracovalo s chirurgickou precizností. Krátce před pauzou se utrhl za obranu Long a Jelavić jeho přízemní centr proměnil v důležitý gól takříkajíc do šatny.

Z té už pak vykráčel zpět na trávník poněkud zničený, odevzdaný Cardiff. Jelavić ihned po změně stran spálil obrovskou příležitost, aby své zaváhání okamžitě napravil a utkání definitivně rozhodl. V 57. minutě mu k tomu stačil jeden milimetrový centr Roseniora a přesná hlavička, která spustila první vlnu odlivu nevěřících Tomášů v řadách příznivců velšského celku.

Tito "Tomášové" se nicméně ukázali být šťastnými, neboť ještě v 67. minutě Elmohammady na půlící čáře vystihl rozehrávku Taylora a nahrál do gólu Livermoreovi, čímž byl Cardiff pochopitelně definitivně zmožen, potupen, zostuzen...

Naopak Hull, který mu odskočil již na rozdíl osmi bodů, si připsal nejvyšší venkovní výhru ve své prvoligové historii a další důvod k oslavám měl také sám manažer Steve Bruce, jenž v Premier League triumfoval jubilejně posté.

Góly: 90+3. John Terry

Mourinhova Chelsea si připisuje další upocené, ale o to cennější tři body v souboji s ambiciózním celkem. Zápas, který doprovázela statistická lahůdka v podobě Lampardova posunu na (prozatím sdílené) druhé místo v počtu startů v Premier League, rozhodla právě záložníkova asistence na Terryho přešťastný gól ze sklonku nastavení druhé půle...

Everton dosud venkovní souboje se současnou top5 železně nezvládal dle svých představ... těm se možná přiblížila maximálně remíza s Arsenalem, jinak se museli Toffees smířit se třemi prohrami a v průběhu všech čtyřech duelů taky s pouhými dvěma vstřelenými góly.

Tentokrát se ale Everton alespoň zpočátku prezentoval nebojácným fotbalem; především levá strana a souhra Bainese s Pienaarem vypadala zprvu velmi dobře. A jestliže první dobře zbudovaná akce ještě ke koncovce nevedla, ve 12. minutě už Osman po přesném naražení spoluhráče velmi nepříjemně protáhl Petra Čecha. Jiný Mirallasův nedobře trefený míč už pak pro Čecha zablokoval Cahill.

Nakonec ačkoliv byly Karamelky na Stamford Bridge fakticky hosty, celých prvních 25 minut se vydržely chovat jako domácí. Chelsea si totiž nebyla schopná vytvořit byť jen menší šanci. Ve 29. minutě sice musel Howard krotit Azpilicuetovu střelu, ta však byla velmi špatně umístěná. První těžší zákrok si tedy Howard odbyl až za dalších zhruba pět minut při pokusu Eto’a.

Tehdy už to vypadalo, že se domácí konečně otřepali z prvotních rozpaků, nakonec ale úvodní dějství zakončili podobně rozpačitě, jako ho načali. Ke konci se totiž znovu třásli při zavčasu zmařených projektilech McCarthyho a Mirallase, přičemž druhý jmenovaný v tomto směru za obránce v modrém odvedl vlastně veškerou práci.

Krátce po změně stran poprvé mohl Frank Lampard okořenit svůj historický, ani nadvakrát ale před bránou Evertonu úspěch neslavil. K větší příležitosti se tak zkraje druhého poločasu opět prodral Everton, když Čech při zemi s vypětím všech sil vyrážel lehce tečovanou Osmanovu ránu.

Chelsea místo toho zažila svůj dosavadní (a nadlouho jediný) vrchol o chvíli později, když si nejprve Howardova levačka počíhala na Hazardovu nepříjemnou střelu, aby posléze americký brankář svým nesmírně pohotovým přesunem zdeptal rovněž dorážejícího Ivanoviće.

Na tomto momentě už Blues vystavěli táhnoucí se optickou převahu, kterou se ale ani do velkých příležitostí, natožpak na ukazatel skóre nedařilo uspokojivě promítat. Až Ramiresova bomba z 90. minuty měla mimořádně blízko gólovým parametrům. A pak to přeci jen přišlo: Frank Lampard se při svém 572. startu v Premier League notně přičinil o kruciální výhru svého týmu.

Pohádková tečka se přitom vážně rodila zvláštní cestou - Baines s Distinem si ve třetí minutě nastavení dovolili vypustit bránění Lampardovy standardky a pak už jen stačilo, aby Terry svým neohroženým náběhem na malé vápno vyděsil Howarda, jenž si míč zčásti školácky srazil do brány.