Premier League - souhrn 13. kola

Góly: 8. Álvaro Negredo, 58. Samir Nasri, 77. Samir Nasri

Ve velké pohodě si Manchester City doma proti Swansea splnil povinnost. Jasnou výhru 3:0 odřídili poslední dobou tradičně spolehliví vůdci ofenzívy Agüero s Nasrim a rumunský brankář Costel Pantilimon si pro jistotu dokráčel už pro druhou nulu ve třech ligových startech.

Labutě, dnes oděné do netradičních švédských barev, měly ke snovému startu poměrně daleko. Už v osmé minutě to totiž měl Negredo při standardce těsně za vápnem až příliš ulehčené: prostor u zadní tyčky si vysloveně říkal o trefení - a Španěl nezaváhal. Mistr mrtvého míče a letos již čtyřikrát úspěšný Yaya Touré má v týmu "konkurenta", zdá se.

Ani Swans nicméně v úvodních pasážích nebyli úplně bezradní. Shelvey se uvedl dvěma pokusy z větší vzdálenosti, po obou se musel vrhnout Pantilimon. Právě kmenový hráč Liverpoolu byl obecně tím hostujícím hráčem, kolem kterého se točila veškerá aktivita Swans. Ve 22. minutě takto vyzýval Álvara Vázqueze, aby sledoval jeho fatálně nepovedený finiš.

A když už to na sebe vzal někdo jiný, dopadlo to podobně. De Guzmán sice takříkajíc "vymyl" Demichelise, krásné uvolnění ovšem následovala přepálená branka. To vše přitom těsně před pauzou, kdy by Swansea vyrovnání uvítalo ze všeho nejvíc.

Ještě před tím se mohlo blýskat také na druhé straně. Agüero si jednou po bezmála půlhodině našel v pozorné obraně Swans ojedinělou skulinku a po delší době z těžšího úhlu prověřil Tremmela. Přičemž to ještě nebezpečnější přišlo z navazujícího rohového kopu, když se do vzduchu nádherně pověsil Demichelis a orazítkoval břevno hostující svatyně.

Krátce po přestávce byl znovu při chuti De Guzmán, jenž se prodral ke koncovce z většího úhlu; a také Agüero v bleděmodrém, který si dokonale zpracoval dlouhý nákop Tourého, pak jej ale zradila klička gólmanovi. Na 2:0 tedy upravoval až Nasri v 58. minutě, když v rychlosti přebral kolmici od Tourého a s precizní koncovkou si počkal do správné chvíle.

Naproti tomu Zabaleta po chybné rozehrávce brankáře Tremmela úmyslně zakončoval procítěně, takovým pololobem - a také nepřesně. Tak jako tak se nicméně argentinský obránce alespoň na jednom gólu svého týmu zpříma podílel: v 77. minutě přesprintoval celé hřiště, přitom obdržel úžasně načasovaný pas od Milnera, a potom pod sebou našel uhlazeně skórujícího Nasriho.

Záhy už mohl dokonce i Agüero vystřídat; City mělo zkrátka odpracováno. Ne tak Nasri, který ještě v 86. minutě ve dvojici s Džekem usiloval o hattrick. Svou ránu pravačkou ale na zadní tyč dokroutit nezvládl. A o další hřebíček do velšské rakve se pokoušel také netradiční střelec Fernandinho.

Góly: 55. Gary Cahill, 62. John Terry, 90. Demba Ba - 1. Jay Rodriguez

José Mourinho udržel ligovou neporazitelnost ve službách Chelsea. Už první minuta fanoušky Blues rozhodila kvůli šťastné brance Rodrigueze, avšak ve druhé půli rozhodli o vítězství Londýňanů stopeři Cahill s Terrym. V neuvěřitelně vyrovnané tabulce Premier League tak Chelsea poskočila na druhé místo, zatímco Southampton klesl na pozici sedmou.

Úvod utkání nicméně natěšený Stamford Bridge absolutně zmrazil. Příznivci Chelsea nemohli být zklamanější, když po třinácti vteřinách jejich oblíbenec Michael Essien, jenž v Premier League letos poprvé nastoupil v základní sestavě, nešťastně přihrál do stoprocentní šance Jay Radriguezovi. Talentovaný forvard se tváří v tvář Čechovi nemýlil a dal Southamptonu ideální impuls pro zbytek utkání.

Tým z jihu Anglie sice do konce prvního poločasu nenabídl hrstce svých fanoušků další vzruch, snad kromě přímého kopu Ward-Prowse, který těsně minul branku. Přesto se mohli fanoušci největšího překvapení letošní sezony těšit z předvedeného výkonu. Soton ukázal, proč je na špičce tabulky, předvedl skvělý presink, Chelsea neměla příliš prostoru a jen skvělé technické výkony Maty, Oscara, ale i smolaře Essiena daly Blues naději na vyrovnání.

Proti byla ale smůla i skvělý gólman Boruć. Polský brankář, který v posledních týdnech zaujal spíše nevídanými minelami, předvedl skvělý výkon, sic jen přihlížel, jak Cahillova hlavička těsně prolétla kolem jeho zadní tyče. Právě ze vzduchu Londýňané nejvíce hrozili, hlavou měli veliké šance Oscar po Torresově skvělé akci, ale i Torres po centru Oscara. Ze země na sebe upozornil aktivní Mata, jenž v dobré šanci přestřelil.

Rozuzlení celého utkání si diváci na Stamford Bridge užili v průběhu prvních dvaceti minut druhého dějství. Ofenzivní hráči Chelsea dělali, co mohli, jenže hlavní roli sehráli, jak je ostatně v posledních měsících obvyklé, obránci. Jmenovitě stopeři Cahill s kapitánem Johnem Terrym.

Blues zachránily centrované míče tradičního exekutora Juana Maty. Deset minut po obrátce rozehrál španělský špílmachr rohový kop, po pár odrazech se míč dostal až ke Garymu Cahillovi, jenž hlavou vyrovnal. Sedm minut nato Mata zahrál další lahodný míč, na nějž si prvotřídně naskočil John Terry a k obrovské euforii ochozů i hráčů v modrém John Terry a hlavičkou pod břevno otočil výsledek nesmírně vypjatého utkání.

Dvacet minut před koncem duelu měl velkou šanci na dost možná definitivní rozhodnutí střídající Demba Ba, jenž však ve slušné šanci těsně minul. V závěru utkání se Southampton pokoušel o vyrovnání, aktivní byl hlavně Osvaldo, jenž ovšem ani v jedné ze svých střeleckých situací bránu nezasáhl.

Namísto toho definitivně přihrál tři body na stranu Chelsea Demba Ba. Těžil z fantastické práce agilního Ramirese, který přes dva hráče vybojoval míč, obehrál třetího a skvělým centrem vybídl Dembu k zazáření. Senegalský forvard si na jeho pas krásně počíhal a skluzem, jímž rozvlnil síť, uklidnil nervózní příznivce Blues.

Góly: 20. Jake Livermore, 72. David Meyler, 87. Martin Škrtel (vl.) - 27. Steven Gerrard

Hull City přepisuje dějiny! Poprvé, až na 17. pokus poráží Liverpool a hned v parádním, nezpochybnitelném duchu. Tigers oplatili favoritovi ostudnou domácí porážku ze září 2009 (1:6) a tentokrát jej potupili oni sami. Premiérové údery v sezoně pro Livermorea, Meylera a Huddlestonea přinesli nováčkovi nesmírně vitální triumf v poměru 3:1...

Brendan Rodgers nakonec zřejmě neměl k dispozici ani stoprocentně zdravého Coutinha, Suáreze proto nechal podporovat vesměs klasickými křídelníky - Mosesem zleva a Sterlingem zprava. Na stoperu naopak mohl normálně operovat Škrtel, zvěsti o jeho náhle zhoršeném zdravotním stavu se tak nepotvrdily. Na Aggera se Sakhem vybyla pouze lavička náhradníků.

Ať už se každopádně Rodgers snažil ztrátu Sturridge zahladit, jak chtěl, na každý pád se mu to příliš nepovedlo. Reds zejména před pauzou nad nováčkem nikdy pořádně nedominovali a ani si jako první nevytvořili jakous takou šanci. Za tu se v 16. minutě vydávala nikoliv špatná, ale pořád nepřesná hlavička Curtise Daviese.

Vrchol liverpoolských problémů přišel jen o chlup později. Moses hloupě ztratil balon, Elmohammady krásně narazil Livermoreovi a jeho dalekonosnému pokusu Škrtelova teč výrazně dopomohla až do sítě. Způsob, jakým se skórovalo, však dnes zvláště rozpálené fanoušky Hullu samozřejmě netrápil.

Od úvodního výkopu (už poněkolikáté letos) protestovali proti přejmenování klubu na Hull Tigers namísto tradičního Hull City - a proto tenhle gól, který je nablížil k historickému skalpu Liverpoolu, bodl vskutku speciálním způsobem.

I když nablížil...to platilo pouze chvilku, do 27. minuty. Tehdy se k přímému kopu postavil Steven Gerrard a ideálním obstřelem na zadní tyč ještě velmi brzy srovnal. Pak se nicméně LFC spokojilo tak akorát s velkým dílem koláče držení míče (zhruba 67procentním), aby pro něj frekventovaná tvorba šancí dál představovala solidní utopii.

Nesoustředěný a jaksi dopředu rozhozený Suárez tomu přirozeně nepřidával; stejně jako křídla, která se dnes jenom předháněla v tom, kdo z nich je víc k ničemu. A vlastně to byl až Sterling ve 45. minutě, kdo konečně naplnil své poslání - a sice připravovat šance Suárezovi. Ten pro jistotu v tomto ojedinělém okamžiku selhal sám, když jen slabě zacílil přímo do McGregora.

A druhý poločas byl dlouho o tom samém trápení. Z příležitostí by se dala jmenovat další Daviesova hlavička mimo, jinak byli dokonce také po většinu času aktivnější Hull. Zejména kolem 60. minuty musel hned třikrát výborně zasahovat Škrtel; bez jeho perfektní poziční hry po změně stran by už dávno bylo zle nedobře. Ani Suárezův další pokus totiž nemohl McGregora jakoukoliv měrou zneklidnit. Blíže byl zanedlouho i Huddlestone se svým ležérním úsilím.

Do vyložené pozice se ve jménu Liverpoolu opět někdo dostal až v 70. minutě; konkrétně šlo o Mosese, kterému stačilo akorát na přední tyči správně navázat na Flanaganův vhodně umístěný centr. Proti nigerijskému křídelníkovi se nicméně vyznamenal McGregor a Reds ihned vzápětí ošklivě pykali. David Meyler, další letos debutující střelec, se nadvakrát prosadil poté, co Touré s Johnsonem zkrátka nebyli schopni obyčejně odpálkovat neposedný míč do bezpečí.

Samotný Suárez, který byl dnes po celý duel maximálně svým vlastním stínem, se nejblíže vstřelenému gólu ocitl v 83. minutě, když jen těsně nedokroutil svůj projektil z přímého kopu. Na opačném konci hřiště pak do již dávno dokořán rozevřené obrany dvakrát zaútočil Sagbo a bylo hotovo.

Nejprve sám slabě zakončil, pak vyzval Huddlestonea a ten se mohl jít radovat díky dalšímu nešťastnému zásahu Škrtela. Ten samý Sagbo se pak ještě v nastavení citlivě podílel na pohledném zbudování sólového úniku Elmohammadyho, který sice hrubě nedopadl, ale to už přirozeně domácí publikum nijak nepálilo.

Góly: 18. Kyle Walker, 54. Sandro - 32. Wayne Rooney, 57. Wayne Rooney (pen.)

Velmi solidní odpověď poslal svým všudypřítomným kritikům André Villas-Boas. Jeho Tottenham už druhému Manchesteru dokázal být zcela vyrovnaným soupeřem a po zásluze si ze zápasu odnáší alespoň bod. Na druhé straně zase jednou exceloval Wayne Rooney, jenž ke komplexnímu výkonu a prospěchu na obou koncích hřiště přidat také dvě trefy...

Tottenham na ManUtd nevyzrál od roku 2001, což po dnešku logicky trvá - na druhou stranu tomu byla Boasova parta dost možná blíže než kterákoliv jiná před ní. Jinou optikou viděno, dvojí ztráta vedení by mohla být vnímána jako nemalá katastrofa. Kór v tomto "období sucha".

Skóre otevřel v 18. minutě Kyle Walker; typicky z přímého kopu, když podstřelil jako jeden muž vyskočivší zeď o čtyřech protihráčích. Ovšem byl to zrovna pravý bek Tottenhamu, kdo poté, co Soldado při své jediné větší šanci odmítl zvýšit na 2:0, svým pochyběním nabídl Rooneymu srovnání. Těsně po odbití půlhodiny hry odvrátil Jonesův centr akorát na kopačky rozjetého forvarda a ten se při své formě pochopitelně nemýlil.

Rozporuplnost Walkerova výkonu ještě jednou vynikla při druhé trefě United. To když se reprezentační zadák nechal na soupeřově půlce vyškolit Vidićem a svým způsobem tak založil rychlý kontr Manchesteru, který skončil Rooneyho pobídkou Welbecka a Llorisovým faulem daleko před brankovou čárou.

"Wazza" se potom z penalty jednoduše nemohl mýlit, aby znovu - tentokrát namísto čtyř minut už po 180 sekundách - odpovídal na zásah protivníka. Ten byl přitom jedním z těch nejskvělejších. Protože takhle precizně k tyči uklizenou bombu ze střední vzdálenosti jste ještě neviděli, to vám garantuji. Na Sandrově ráně z 55. minuty byla nevšední trajektorie i samo umístění, které de Geovi nedalo doopravdy sebemenší naději na zásah. Ale ve finále co naplat, že?

Šlágr kola byl jinak solidní reklamou na celý anglický fotbal. Jezdilo se takříkajíc po zadku, nahoru-dolů; v závěru se už ale z obou stran praktikovala spíše údržba. Nezkrotný Walker v 79. minutě překrásně kroutil míč na zadní tyč, kam ovšem nestihl doklouzat Townsend. A když v poslední minutě nastavení neklapl ManUtd ani jeden hutnější závar, bylo o spravedlivé dělbě bodů rozhodnuto definitivně.

Góly: 36. Yoan Gouffran, 57. Moussa Sissoko - 53. Chris Brunt

Newcastle se v útoku dlouho trápil, přesto odcházel do šatny s náskokem, o který sice záhy po změně stran přišel, ale perfektní ranou Sissoka se rychle ujal opětovného vedení, jenž si zkušeně pohlídal až do konce. Straky tak vyhrály už čtyři zápasy v řadě a atakují pohárové příčky, Baggies naopak po třech kolech prohráli a potřetí za sebou dvakrát inkasovali.

Ve třetí minutě dostal Brunt možnost přímého kopu z pětatřiceti metrů a nikterak se nerozpakoval. Krul musel velmi rychle doletět k tyči a solidním zákrokem vyrazit na roh, po kterém se už tak jistě neprojevil a po propuštění míče děkoval Debuchymu, který stál ve správný čas na správném místě.

Newcastle netušil, jak vyzrát na obranu hostí a k šestnáctce se prakticky nedostával, místo toho se sám musel pořádně ohánět, aby zabránil průnikům do vlastního vápna. To se mohlo změnit v 19. minutě, kdy se po centru Amalfitana ocitl čtyři metry před brankou osamocený Rémy, jenže hlavičkou balón sotva lízl.

Uspávající hra, jež velmi sporadicky nabízela bližší ohrožení branky získala impuls ve 36. minutě. Po rohovém kopu dokázal Myhilla přeskočit Ameobi, který prodloužil za svá záda, kde se nejvýše vyšplhal Gouffran a lehce usměrnil do nehlídané branky.

V nastaveném času ještě naštvala všechny v černobílém němá píšťalka poté, co Olsson lehce potáhl za dres Rémyho, který se už chystal osamoceně vniknout do pokutového území. Francouzský útočník doplatil na zjevné přihrání svého pádu a hlasitý nesouhlas Alena Pardewa nemohl nic na rozhodnutí sudího změnit.

Sedm minut po změně stran propadl centr za pomoci lehké tyče Longa na Brunta, který z úhlu vyslal přesnou dělovku pod břevno. Jenže radost z vyrovnání byla opravdu krátká. V 57. minutě přiťukl hlavičkou Rémy Sissokovi, který se opřel do balónu z velké dálky a střelu do pravého horního rohu zapsal mezi nejhezčí trefy této sezóny.

Po gólovém vtržení do druhé půle se diváci s vážnější šancí nepotkali do 75. minuty, kdy štěstí pomohlo k zisku míče Gouffran, ten svou pohotovou tvrdou ránu z devatenácti metrů namířil přímo do míst, kde stál připravený Myhill.

Newcastle se z pochopitelných důvodů staral v samém závěru především o defenzívu a poradil si dobře. West Bromwich přes úzký zámek nedokázalo přímo ohrozit branku, místo toho ještě mohl děkovat sudímu za neodpískanou jasně viditelnou ruku Jonese ve vápně ve třetí minutě nastavení.

Góly: 29. Aaron Ramsey, 86. Mathieu Flamini, 90+2. Aaron Ramsey

Další hladká venkovní výhra, dočasně sedm bodů náskoku na čele, šest čistých kont v sedmi zápasech - fanouškům Arsenalu se dnes zase jednou bude příjemně usínat. Cardiff se zřejmě vyčerpal předcházejícím heroickým výkonem s ManUtd; Gunners totiž sice potrápil, k bodům ale nikdy pořádně blízko nebyl.

Bluebirds opravdu nebyli tak špatní, jak by mohlo napovídat konečné skóre, to ani zdaleka ne. V desáté minutě koneckonců zajímavě hlavičkoval Campbell, který si pak v 51. minutě na Szczesném vymohl dokonce prvotřídní zákrok po pravé ruce. Zbylé potenciálně nebezpečné akce už ovšem Cardiff nedotáhl. Ať už šlo o pár Whittinghamových standardek či rány vysílané z dobrých pozic, avšak přímo do polského brankáře. Ten na oplátku znovu vyzařoval jistotu.

Ani Arsenal před brankou soupeře nebyl stoprocentní, jakkoliv vcelku proměnil, na co sáhl. Zejména v 15. minutě Arsene Wenger nemohl uvěřit svým očím. Tehdy všichni aktéři dočista zamrzli pro domnělý ofsajd; a to včetně Girouda, který jím měl být diskvalifikován z tisíciprocentní šance. Jenže ouha - ve skutečnosti se nemávalo, a tak Giroud svou laxností zazdil velkou příležitost poslat svůj tým do vedení.

Tou nakonec až po půlhodině hry nepohrdl hlavičkující Ramsey, kterého delikátně vyzval Özil. Odchovanec Cardiffu pak přirozeně neslavil, jeho spoluhráči si ale mohli v konfrontaci se zlobícím sokem oddychnout.

Aktivní Ramsey se také ihned po obrátce jako štírek protáhl ve vápně mezi dvěma soupeři a servíroval míč na zlatém podnose pro Girouda - ten ale dnes neměl svůj den, když tentokrát pouze nastřelil soupeře blokujícího na brankové čáře. A domácí klidně mohli trestat.

Před Mutchem v jednu chvíli zasahoval Szczesny v posledním možném okamžiku a ze střední vzdálenosti přímo doprostřed brány cílil Whittingham. Svou střelu pak ideálně nedokázal umístit také Cowie v 84. minutě. To už se přitom pomalu schylovalo k závěrečnému hvizdu, na který - se zdálo - hosté čím dál víc čekali jako na smilování.

Jenže favorit evidentně klamal tělem. V 87. minutě Özil s nelidským citem prostrčil míč Flaminimu, jenž nekompromisně zametl balon pod víko. A třetí gól? To už byla jen taková lahůdka. Ramsey rozeběhl Walcotta, ten mu laskavost oplatil a cardiffský rodák se ještě jednou prosadil - tentokrát prudkou střelou pod břevno.

Góly: 47. Momo Diamé, 82. Carlton Cole, 89. Joe Cole

Góly? Nula. Brankové příležitosti? Nula. Střely na bránu? Nula. Fulham přijel do Upton Parku vyloženě sekundovat a v malém derby se na nic nezmohl. Dost možná bylo dnešní střetnutí tím posledním pro nizozemského manažera Martina Jola, který v letošní sezoně se svým týmem kráčí od porážky k porážce. Tato byla již pátou v řadě.

Hlavní chod přišel až ve druhé půli, v té první si Hammers vyprodukovali jen dvě šance, ale obě stály za to. Po osmi minutách hry hlavičkoval přesně Maiga, jenže trefil jen tyč. Stekelenburgovu pozornost vyzkoušel před poločasem ještě Downing, který ranou z dobrých dvaceti metrů vyprášil Holanďanovi rukavice.

Hned po změně stran ale padla první branka. Momo Diamé vybojoval ve středu hřiště míč a před šestnáctkou vypálil. Jeho direkt tečoval Amorebieta a Stekelenburg byl bezmocný. Po hodině hry pak zahrozili znovu Maiga a Downing.

Samu Allardycovi vyšla dokonale střídání. Na hřiště totiž poslal v průběhu hry oba Coly a Morrisona, což byl královský tah. Hned po nástupu Joe Cola se šikovný záložník připomněl, když přetaženým centrem otřel míč o břevno. Stejně tak Morrison ukázal své kvality krátce po příchodu na hrací plochu, když z hranice vápna mířil těsně vedle.

Největší trumf ale vytáhl z Carltonem Colem. Vyléčený útočník jen minutu po nástupu uklidil do sítě skvělý Downingův přízemní centr. V závěru duelu se navíc po dechberoucím sólu Morrisona prosadil i jeho jmenovec Joe.

Góly: 30. Gary Hooper

Nepříliš záživné utkání rozhodl po rychlé akci ve 30. minutě Hooper, který se ve druhé půli se svými spoluhráči snažil především udržet těsný náskok. Což se mu díky bezzubosti soupeře podařilo a Norwich tak slaví druhé domácí vítězství v řadě. Debut Tonyho Pulise je opravdu hořký, jeho nový tým totiž po prohře padá na poslední místo tabulky.

Už v 6. minutě dostal ve vápně prostor Dickagoi a střelou z úhlu rozcvičil Ruddyho. Za tři minuty kontrovali domácí po přímém kopu Hoolahana hlavičkoval Elmander a stadionem se rozlehl zvuk orazítkovaného břevna. Stále ještě v samém úvodu musel Speroni natáhnout své tělo proti pokusu Redmonda, aby vyškrábl míč na rohový kop.

Do třicáté minuty se obraz hry vyrovnal, útočné akce končily ještě před vápny a balón tak obíhal především střed hřiště. Norwich se tak nadechl k rychlému protiútoku, který po ose Redmond - Elmander - Hoolahan doputoval až k Hooperovi, na kterého zívala odkrytá branka - 1:0.

Vzápětí mohli hosté srovnat krok, pokus Puncheona vyrazil Ruddy pouze k Bannanovi, jehož pohotovou dorážku dokázali domácí se štěstím odrazit na rohový kop. Další poločasové snahy bojujících hráčů Eagles už takové vzrušení nepřinesly a do šaten odcházeli s gólovým mankem.

Obraz hry po změně stran ukazoval spokojenost Kanárků s tímto stavem a hostům tak bylo dopřáváno lehce nabytého tlaku. Přesto se k ohrožení soupeřovy branky probojovali až po více jak hodině hry, navíc po rychlém protiútoku Bannana s Moxeym, kterým zhatil plány Bassong, jenž svým zákrokem poslal míč nad branku a pořádně vylekal vlastního brankáře.

Málo platná byla zvýšená produkce střeleckých pokusů směrem na Ruddyho, který sledoval, jak drtivá většina končí mimo jeho svatyni. Když už stálo štěstí při hostech, byl z toho Jerome tak překvapený, že tváří v tvář brankáři nedokázal dvě minuty před koncem řádné hrací doby zakončit, a podílel se tak na tříbodovém dárku pro Norwich.

Góly: -

Počátek utkání sliboval výbornou bitvu plnou gólových šancí, bohužel pro diváky lhal. Správné plnění úkolů v obraně a množství zbytečných ztrát v útoku dalo vzniknout spravedlivé bezbrankové remíze.

Ve Villa Parku mohlo být veselo už po dvou minutách hry, nicméně Agbonlahor svou hlavičku z malého vápna poslal mimo. Stejný hráč neuspěl ani pár momentů poté, když rychlý protiútok zakončoval skrytou střelou z dvaceti metrů, Mannone byl u tyče včas. Ofenzivní úvod zakončoval Dossena, který po průniku do šestnáctky rozvlnil síť z vnějšku.

Hra se posléze uklidnila, Sunderland se začal více zajímat o útočnou složku své hry a Villans naopak více věřili zabezpečené obraně. Další nebezpečí tak přišlo až po odehrané půlhodince, kdy se přes El Ahamdiho a Westwooda dostal do výborné pozice Benteke, který kroutil balón k levému hornímu rohu, nad nímž nakonec balón ve skutečnosti proletěl.

Na druhé straně mohl trestat Vlaarův faul těsně u vápna Larsson, ale přímý kop z úhlu proletěl pouze kolem vzdálenější tyče. V závěru první půle bylo dusno především před domácí brankou. Nejprve Gardner slavil zbytečně svůj zásah, sudí totiž viděli jeho těsný ofsajd. Posléze si ve skrytu duše oddychl Clark, jehož hraní rukou ve vápně rozhodčí nepostřehl. A vše dovršil Giaccherini, když sehranou akci po rohovém kopu zakončoval před prázdnou brankou nad břevno.

Vstup do druhé půle mohl okořenit rychlou trefou Agbonlahor, který snadno pronikl do vápna a z úhlu donutil Mannoneho k výbornému reflexu. Až překvapivě aktivnější Sunderland narážel na dobře koncentrovanou obranu domácích, kteří se snažili těžit z rychlých protiútoků, jež ztrácely zuby v koncovce.

Nejblíže k odměně za útočnou snahu měl v 66. minutě po centru Giaccheriniho Borini, jehož hlavička proklouzla rukavicemi Guzana, aby orazítkovala břevno. Poslední čtvrthodinka sice už patřila Villans, ani ti si však nedokázali vypracovat výraznější šanci na očekávané vítězství a diváci se tak gólu nedočkali.

Góly: 45. Gerard Deulofeu, 49. Séamus Coleman, 58. Bryan Oviedo, 79. Romelu Lukaku

Koncert. Goodison Park po týdnu opět přivítal utkání Premier League a znovu šlo o krásný zápas. Tentokrát se nejednalo o dechberoucí vyrovnaný duel, Everton dnes rozstřílel Stoke čtyřmi góly a minimálně do zítřka zůstane na čtvrtém místě o skóre za druhým Liverpoolem i třetí Chelsea. Hosté se po deklasující porážce propadli na šestnáctou příčku.

Begović měl plné rukavice práce od prvních minut, už po pár desítkách vteřin musel čelit výborně kopnutému přímému kopu z kopačky Deulofeua, s nímž si poradil na výbornou. Stejný hráč ohrozil bránu Stoke i čtvrt hodiny po startu, když z úhlu razantně prověřil pozornost bosenského brankáře. Těsně vedle mířil vzápětí po narážečce s Lukakuem James McCarthy.

Největším nebezpečím pro obranu Potters byl i v dalším průběhu duelu stále Gerard Deufoleu. Převahu Evertonu umocnil stříleným centrem, s nímž si však Begović poradil. Svoji extratřídu potvrdil i o minutu později, když fantasticky reflexivně vyrazil tečovanou ránu Osmana. Brilantně si poradil i s dorážkou Lukakua, který však stál v ofsajdu.

Stoke se do šance dostal až v závěru poločasu, když Jonathan Walters donutil k vyšší aktivitě Howarda po přihrávce hlavou od Petera Crouche. Svého zaváhání mohl vzápětí litovat, jelikož v nastaveném čase otevřel Everton skóre. 19letý Deulofeu při svém prvním zápase v základní sestavě fantasticky prošel mezi několika hráči Potters, narazil si s Barrym a překonal Begoviće.

Druhý štulec uštědřili domácí svému soupeři tři minuty po obrátce a opět u toho byl nezastavitelný Deulofeu. Jeho centr do vápna nezpracoval Barry a k míči se tak dostal Seamus Coleman, jenž záludnou střelou šajtlí zvýšil vedení Evertonu. Korunu mohl svému skvělému výkonu nasadit mladý Španěl po chvíli, kájej ovšem vychytal výborný Begović.

Přesto se Everton třetího gólu dočkal, na krátko rozehraný roh si vzal před šestnáctkou Oviedo a překrásnou ranou o tyč zvýšil na rozdíl tří branek. Hrozili i hosté, Howard musel jednou či dvakrát zasahovat, jenže gólu dávali jen domácí. Na konečných 4:0 uzavřel zhruba deset minut před koncem svým osmým gólem v devíti zápasech za Toffees Romelu Lukaku. Zaokrouhlit výsledek mohl střídající Jelavić, ale tváří v tvář skvělému Begovićovi selhal.