Anglická Premier League - souhrn 31. kola

Góly: 70. El-Hadji Diouf - 6. Didier Drogba

Tohle že mělo být mužstvo hodné titulu? Ani náhodou. Chelsea vedená Carlem Ancelottim předvedla v Blackburnu trapný výkon a po remíze 1:1 si značně zkomplikovala boj o titul.

Přitom zápas v Edwood Parku nezačal pro Blues vůbec špatně. V šesté minutě zatáhl míč kolem Salgada Anelka a přesnou přihrávkou nabídl gólovou pozici Drogbovi, jenž jí nepohrdl a poslal Chelsea do vedení. Od té chvíle ale hosté nepředvedli vůbec nic a diváci si mohli stěžovat na velkou nudu.

Po dvaceti minutách si role hostující útočníci vyměnili, Anelka ale narozdíl od Drogby branku přestřelil. Podobně si vedl i na druhé straně Pedersen, kterému sklepl trestný kop Dunna Samba. Ještě před přestávkou musel Ancelotti sáhnout k prvnímu střídání, zraněného Ivanoviče nahradil Jurij Žirkov.

Dvě minuty po přestávce zachyboval do té doby spolehlivý Turnbull a mohl děkovat Žirkovovi, že ho na zadní tyči jistil a míč hlavičkou odvrátil. Za další dvě minuty zkoušel štěstí z velké dálky Lampard, ale tentokrát se mezi tři tyče nevešel. V Edwood Parku pak nebylo dlouhé minuty co ke komentování, až v 70. minutě zaskočili soupeře Rovers. Salgado z pravé strany lehce odcentroval, Ferreira nedokázal ve vápně pokrýt Dioufa a ten hlavičkou překonal Turnbulla.

Chelsea na inkasovanou branku ale nedokázala nijak zásadně zareagovat. Nasazení Deca bylo spíš jakýmsi Ancelottiho výkřikem do tmy, zatímco na lavičce nadále vysedával Joe Cole. V nastaveném čase sice spadl po kontaktu s Pedersenem ve vápně Lampard, ale vzrušení bylo zbytečné, o penaltu se nejednalo. Po remíze 1:1 je tak jasné, že se Chelsea ani po případné výhře v dohrávce s Pompey do čela tabulky nevrátí.

Góly: 75. Danny Murphy (pen.) - 7. Roque Santa Cruz, 36. Carlos Tévez

Fulham se vrací do všední reality. Po snovém postupu v Evropské lize se opět představil na domácí scéně a navázal na předchozí dva nezdařilé zápasy. Krátce po sobě podlehl i druhému týmu z Manchesteru, tentokrát se City skrz něj znovu dostává do boje o čtvrté místo.

Začátek tohoto utkání byl doslova infarktový pro obě strany. Příznivci bleděmodrých si nejprve vytrpěli své při Gerově pokusu, který až na brankové čáře odkopával Touré, zatímco fandové soupeře nejásali při následném protiútoku ManCity. Ten vedl Bellamy, zakončil ho pěknou střelou do tyče a Santa Cruz neměl s dorážkou pražádný problém. Fulham tak podruhé za sebou inkasoval hned v prvních deseti minutách. Zatímco však v předešlém případě je taková skutečnost vybičovala k jednomu z historických výkonů, dnes byla situace docela jiná. Cottagers kousali méně, jejich výkon lze daleko lépe přirovnat k tomu proti ManUtd. Bezzubost domácích navíc krátce před přestávkou potrestal ještě Tevéz, když se vysmýkl Smallingovi a uklidil Bellamyho centr do sítě.

Druhý poločas se nejprve nesl ve znamení manchesterského stíhání pohodlnějšího vedení. Jenže Adam Johnson dvakrát v dobré příležitosti selhal. Poprvé se hbitě uvolnil do středu, aby jen pohladil vnějšek pravé tyčky Schwarzerovy branky, podruhé po krásném průniku Tevéze těsně minul. A jelikož také Tevéz s Bellamym své šance neproměnili, přišla na řadu domácí odpověď. Tu přinesl stěží prokazatelný Barryho zásah rukou uvnitř pokutového území a následná neomylně proměněná penalta Murphym. Fulham pak měl minimálně jednu možnost ke srovnání. Za ní lze považovat akci dvou střídajících hráčů Fulhamu - Riise nahrával a Okaka, jemuž stál v cestě už jen Given, trestuhodně minul. Ale také další spornou situaci ve vápně ManCity, kdy měl rukou zahrát pro změnu Kompany. I když však šlo v tomto případě o snáze identifikovatelný prohřešek, sudí se už nad hosty slitoval a na puntík neukázal.

Góly: 12. Wayne Rooney, 60. Ji-Sung Park - 5. Fernando Torres

Arsenal se na čele příliš neohřál. Po ostře sledovaném souboji dvou odvěkých rivalů se totiž raduje Manchester United, který dokázal odpovědět i na brzký Torresův zásah. Tradiční North West Derby jinak splnilo očekávání spíše jen z části. Opravdu za to stál tak akorát samotný úvod, pak se hlavně taktizovalo.

Na tohle derby se dlouho čekalo. Nejen v řadách fanoušků. I oba soupeři se na sebe navzájem moc těšili, což šlo lehce odečíst z prvních okamžiků. Vrhli se na sebe s nevídanou vervou a divákům servírovali jeden úchvatný fotbalový moment za druhým.

Prvně to byla situace z páté minuty, kdy na půlce ztratil balon Carrick a rozehrál tak půvabnou symfonii liverpoolských. Gerrard nejprve pěkným prostrčením uvolnil Kuyta, toho nedohrál Evra, takže Nizozemec mohl klidně odcentrovat a našel skandálně nestráženého Torrese, který hladce zavěsil.

Druhý vzrušující okamžik přišel s jedenáctou minutou. Tehdy se Valencia dravě vrhl vstříc šestnáctce soupeře, Mascherano náhled ucítil urgentní potřebu potřást mu rukou a jak se po něm sápal, vynutil si tak akorát křídelníkův pád. Ačkoliv ho těsně před vápnem patrně pustil, vzhledem k místu protivníkova sesunutí se nakonec pískala penalta. K její exekuci se postavil hvězdný Rooney, a třebaže vypálil prudce k levé tyči, Reina ho vychytal. Pihovatý útočník pak mohl leda děkovat příznivému odrazu, který mu umožnil z dorážky přeci jen vyrovnat.

Postupem času se průběh zápasu alespoň trošku uklidnil, o zajímavé chvíle však přesto nebyla nouze. Například ve 23. minutě krásně odcentroval Valencia a být Park větší, nejspíš by zvládl zacílit přesně. Takhle jen v záklonu minul. A podobně si počínal i ke konci poločasu, tentokrát po centru Evry. Za aktivnější Manchester pak ještě těsně před přestávkou promluvil Rooney, který z nadějného přímého kopu vytěžil jen rutinní zákrok Reiny. Jinak ale byla druhá půlka úvodní části o poznání slabší a divácky méně atraktivní než ta první. Bojovalo se hlavně ve středu pole, mezi oběma šestnáctkami. Každý metr byl pro hráče takřka posvátný. Ale práce s míčem poněkud pokulhávala.

A na tom se nic moc nezměnilo ani s příchodem druhé pětačtyřicetiminutovky. Dlouho se čekalo na pořádný vzruch, až vypršela i druhá třetina zápasu a přišel pořádný šok. Wayne Rooney na poslední chvíli stihl přenést míč na pravou stranu k Fletcherovi, pro jehož nádherný kroucený centr za obranu si doskočil Park a do třetice se už hlavou nemýlil. To byla rána pod pás, ze které se Liverpool vzpamatovával hodně těžko. Jeho vrcholem bylo přebrání taktovky, diktování tempa a s tím spojená územní převaha. Mít navrch v počtu střel ovšem bylo pro Reds i nadále utopií. Zatímco Rooney si sám pro sebe připravil slušnou palebnou pozici a střílel těsně vedle, Torres se na druhé straně v největší šanci zásadně ustřelil. Liverpool se tak čtvrtému místu ani trochu nepřiblížil.

Góly: 5. Denílson, 82. Cesc Fàbregas (pen.)

Arsenal splnil povinnost a alespoň do zítřka se posouvá do čela soutěže. Bezmocný West Ham zvládl přemoci o dva góly i přesto, že celý druhý poločas odehrál bez vyloučeného Vermaelena. Mezi úspěšné střelce se zapsali středopolaři Denilson a Fabregas, který na rozdíl od Diamantiho tíhu penalty unesl.

K pohodovému vítězství měl být klíčem rychlý gól, to Arsenalu v podobných zápasech většinou prospívá. A pakliže s tímto cílem Kanonýři do utkání s West Hamem opravdu šli, měli splněno už po pěti minutách. Bendtner totiž jednou na hraně šestnáctky pěkně narazil Denilsonovi, sváteční střelec napřáhl a trefil přesně k levé tyčce Greenovy svatyně. Tento brzký zásah mohl mít dva efekty - buď mohl inspirovat Arsenal k debaklu, nebo ho tak trochu ukolíbat a uspokojit. Bohužel pro diváctvo došlo spíš na druhou variantu. Gunner si sice hráli, soupeř nestíhal, ale nějaká honička za dalším gólem se zároveň rozhodně nekonala. Za zmínku stojí snad jen Ebouého individuální akce zakončená přízemní ranou mimo.

Kdežto na druhé půlce hřiště, kde se za celý poločas prakticky nic neodehrálo, se začaly těsně před přestávkou dít věci! Dlouhý míč stíhal Franco s Vermaelenem, belgický zadák byl trochu pozadu, v souboji si mírně vypomohl rukama a rozhodčí trochu nečekaně ukázal na penaltový puntík. K tomu všemu klíčového stopera Arsenalu neváhal rovnou vyloučit. West Ham však první možnost využít početní výhody nezužitkoval - Diamantiho pokutový kop skvěle vystihl Almunia.

Hammers se dnes prezentovali vskutku bídným výkonem. O tom nejlépe svědčí fakt, že do 55. minuty početní výhody k ničemu nevyužili a pak dokonce nechali Arsenal, aby nadále bez problémů kontroloval hru. Campbell navíc ještě svou hlavičkou prověřil Greena a záhy ho po zemi napodobil i Aršavin. Kladiváři se o slovo prvně v druhém dějství přihlásili až v 78. minutě, kdy se štěstím Cole obalamutil dva protivníky a těsně za velkým vápnem vypustil střelu, která lízala vzdálenější tyčku. To byl ale jen takový záblesk, hned nato totiž Arsenal rozhodl o svém triumfu. Upson zahrál v pokutovém území prokazatelně rukou a Fabregas se z penalty prosadil s naprostým přehledem.

Góly: 72. Mikel Arteta, 89. Steven Pienaar

Bolton odolával dlouho, co odolával, dokonce byl Evertonu více než důstojným soupeřem. Nakonec ale přišel jeden zkrat Steinssona, červená karta, krásná trefa Artety, rozhodnutí z kopačky Pienaara a Bolton je zase zpátky ve hře o sestup.

Na Goodison Parku jsme od samého počátku mohli sledovat docela svižný fotbal zatěžující obě strany takřka rovnoměrně. Prim ovšem hrála hlavně hostující obrana, která hned v 5. minutě šokovala Anichebeho, když se před ním rozestoupila a nechala ho doběhnout až do bezprostřední blízkosti Jaaskelainena. Teprve tady konečně zasáhl zadák Trotters, konkrétně Robinson, takže finský brankář zatím zůstal neprověřen. To Howard při prvním zaváhání své stráže hned musel ukázat, že je naprosto bezchybný v poziční hře. Zatímco totiž obránci v modrém opomněli na zadní tyči Knighta, jeho koncovku Američan vystihl vlastně jen precizním výběrem místa na brankové čáře. Krom toho byl ale první poločas vyplněn především mezihrou, urputnou bitvou o prostor mezi oběma šestnáctkami.

Spíše než běhaví fotbalisté se tedy o rozruch dosud staraly hlavně ležící postavy. Ať už mám na mysli Anichebeho, jenž ze vzduchu ošklivě dopadl na bok a musel předčasně střídat, nebo Bainese, který se marně pokoušel o penaltu. Světlými výjimkami pak byly další z řady nebezpečných brejků Wanderers. Jeden z nich zakončil Cohen napálením odraženého balonu pouze těsně nad břevno, druhému chyběla jen nápaditější Daviesova tečka - předcházející spolupráce se totiž Boltonu povedla náramně.

Druhé dějství neuspokojovalo publikum o nic víc než to první. Spíš naopak. Dlouho jsme mohli za jediný vzrušující moment počítat ten z 55. minuty, kdy si Cahill pro centr doskočil po vzoru Maradony a mohl být jenom rád, že nevyfasoval druhou žlutou kartu. Pak se dlouho nic nedělo, ale v 70. minutě se konečně rozjel Everton. A to byla potom jízda. Nejprve Jaaskelainen ještě skvěle pozičně vystihl Jagielkovu hlavičku, avšak sólový únik Yakubua hloupě zastavený Steinssonem za cenu červené karty už znamenal gól. Prostřednictvím následného přímého kopu se totiž úchvatnou ranou těsně nade zdí (která se ani nenamáhala vyskočit) prosadil Arteta.

Boltonu se rázem celý svět sesypal jako domeček z karet. Celý zápas hraje s Evertonem vyrovnanou partii a jedna jediná kolmice za obranu pak zhatí celé jejich plány. Nicméně o bod se hosté rvali dál i o desíti - Knight ovšem Daviesův centr ze standardky nasměroval až příliš vysoko. Jak se později ukázalo, to už byla jen taková posmrtná křeč ze strany Boltonu. V závěru totiž nejprve Osman z dorážky napálil břevno, leč na něj zívala zcela odkrytá klec, a pak sám individuální akcí připravil na zlatém podnose rozhodující gól pro Pienaara, jenž po diagonálním pasu takřka od brankové čáry rovněž střílel na téměř nikým nestřežený cíl.

Góly: 37. Tommy Smith, 88. Jamie O'Hara, 89. Nwankwo Kanu - 27. Caleb Folan, 73. Caleb Folan

Portsmouthu bylo před tímto duelem odebráno devět bodů, a tak přišel v podstatě o možnost bojovat o záchranu. Letošní sezónu již dohraje jenom z povinnosti. I přesto ale dnes Pompey proti Hullu tvrdě dřeli a po neuvěřitelném závěru mohou slavit vítězství 3:2.

Hned na úvod hosté nebezpečně zahrozili. Brance byli skutečně velmi blízko. Po Kilbanově centru však nakonec trefil Hesselink pouze tyčku Jamesovy brány. Ani Portsmouth ale nezůstal příliš pozadu. Krátce na to hlavičkoval jen těsně nad obránce Wilson. První poločas přinesl vcelku pěknou řádku šancí, přesto se na gól muselo čekat až do 27. minuty, kdy Faganovu střelu usměrnil do sítě jeho parťák Caleb Folan.

Jihoangličané se snažili pochopitelně o rychlou odpověď. Belhadj sice ještě nemířil přesně, v 37. minutě to už ale Portsmouthu vyšlo. Piquionne se svou hlavičkou neuspěl, k míči se ale dostal zkušený Hreidarsson, který vypálil a díky teči Smitha srovnal.

Po změně stran se diváci dočkali hned tří branek, na všechny si však museli počkat až na samotný závěr. Ta první padla v 71. minutě, ještě před tím ovšem mohl udeřit Fagan, který mířil nad, a tak ani David James zasahovat nemusel. Mezi úspěšné střelce se následně podruhé v zápase zapsal aktivní Folan. Už o minutu později mohl Portsmouth vyrovnat, jenže Wilson z výborné pozici nastřelil pouze Kilbanea.

Už už to vypadalo, že si Hull dokráčí pro veledůležité tři body, když v tom dokázali domácí fotbalisté vyrovnat. Bullard daroval svěřenců trenéra Granta standardní situaci z výborné pozice a mladý Jamie O’Hara toho dokázal využít. Nerozhodný stav ovšem příliš dlouho nevydržel. Krátce na to šel Portmouth do vedení. Belhadj našel Kanua, který třetím gólem rozvášnil domácí fanoušky, kteří mohli po závěrečném hvizdu oslavovat vítězství 3:2.

Góly: 64. Matthew Etherington (pen.) - 46. Eidur Gudjohnsen, 77. Niko Kranjčar

Tottenham zvládl zápas pravdy na Britannia Stadium, Stoke porazil 2:1 a jasně ukázal, že to s kvalifikací do Ligy mistrů myslí vážně. Domácí i v deseti dokázali ještě zareagovat na vedoucí gól Gudjohnsena, ale Kranjčarův gól nakonec zařídil tři body pro Spurs.

Z Britannia Stadium si letos tři body odvezli jen Manchester United, Chelsea, Arsenal a Birmingham, a tak je tvrdě vybojovaná výhra Tottenhamu hodně cenná. Obě mužstva dnes nastoupila s obměněnými jedenáctkami, Potters nasadili Fullera s Kitsonem, hosté zas na hrot postavili místo zraněného Defoeho Petera Crouche a Kaboul dostal přednost před Palaciosem.

V prvním poločase se hrál hodně tvrdý fotbal a bylo vidět plno osobních soubojů. Zato šancí bylo pomálu a největší příležitost měl ve 22. minutě Faye, kterému míč po Whelanově centru připravil Kitson, ale Faye nebyl s to míč dobře zpracovat. Důležitý moment přišel ve 36. minutě. To musel střídat zraněný Pavljučenko a na hřiště vyběhl Eidur Gudjohnsen. Islandský útočník na sebe poprvé výrazně upozornil hned po změně stran, prakticky okamžitě po rozehrávce. Gudjohnsen poslal míč na Crouche, jenž mu ho přes obranu vrátil a bývalý hráč Chelsea se v zakončení nemýlil.

Jen o dvě minuty později byl navíc vyloučen Dean Whitehead, když si za faul na Modriče vysloužil druhou žlutou kartu. Tím se šance Potters na bodový zisk ještě snížili, ale domácí se nevzdali. V 64. minutě se totiž proti svému bývalému klubu vytáhl Etherington, oklamal Gomese a vyrovnal. O šest minut později se navíc mohl Stoke ujmout šokujícího vedení. Jenže obrovskou šancí pohrdl Ricardo Fuller, jenž z šesti metrů netrefil branku. To v 77. minutě potrestal Niko Kranjčar, jemuž pozici připravil Gudjohnsen. Druhý gól chorvatského záložníka se nakonec ukázal jako vítězný.

Góly: 5. Darren Bent, 44. Darren Bent, 88. Fraizer Campbell - 60. Cameron Jerome

Sunderland pomalu zapomíná na výsledkovou mizérii, dnes si připsal druhou výhru ve třech zápasech. Na Stadium of Lights vybojovaly Černé Kočky výhru 3:1 nad Birminghamem, dvěma rychlými góly se blýskl Bent.

Po nedávném prvním vítězství v roce 2010, které přišlo v zápase s Boltonem, se svěřenci Steva Bruce zvedli a dnes hráli s velkou lehkostí, snad jako ještě nikdy pod Brucem. Vedle povedeného výkonu se vyjímal také Darren Bent, jenž opět našel střeleckou fazónu a Blues se to dozvěděli už po pěti minutách. Velkou zásluhu má na první brance ale také Benjani Mwaruwari, jenž si poprvé zahrál v domácím dresu. Zapříčinilo to zranění Kenwyna Jonese, místo kterého dostala šanci právě nová akvizice z Manchesteru City.

Benjani ve vápně zpracoval míč a chystal se vystřelit, ale míč srazil Carr, jenže pouze k Bentovi, který zblízka otevřel skóre. Pro Benta to byla 20. branka sezóny a na tu 21. musel čekat jen šest minut. Malbranque našel Benta na hranici šestnáctky a uchazeč o místo v anglické reprezentaci se otočil kolem obránce a prostřelil Harta. Kdyby ale nebylo Harta, mohli na tom být hosté ještě o poznání hůře. Mladý gólman totiž poté vytáhl dva skvostné zákroky, kterými udržel Brums jakžtakž ve hře. Nejprve likvidoval dělovku z kopačky Campbella a poté napravoval chybu Danna, jenž ztratil míč a nebezpečně pálil Richardson.

Birmingham si snažil marně vzpomenout na zápas s Evertonem, kde se dokázal vyhrabat z dvougólové ztráty. Proti hostujícím útočníkům totiž stál dobře chytající Craig Gordon, jenž odmítal za svá záda pustit jediný míč. Velkou šanci měl po půlhodině hry Benitez, kterému poslal na hlavu míč Carr a už to vypadalo, že míč skončí v síti, jenže s vypětím všech sil ho na břevno vyškrábl právě Gordon. Zanedlouho se ke slovu dostal znovu Benitez, ale ani tentokrát na Gordona nevyzrál.

Blues si na gól museli počkat až do 60. minuty, kdy přesnou ranou k tyči snížil na 2:1 Jerome. Nutno však říci, že kdyby v té chvíli dovršoval hattrick, nemohl by se nikdo divit. Jenže Jerome všechny předcházející šance dokonale zahodil, respektive pokaždé ztroskotal na Gordonovi. Birmingham cítil, že by mohl vyrovnat a tlačil se dopředu, ale Gordon už jim druhý gól nepovolil, navíc výhru Sunderland ještě pojistil v závěru Frazier Campbell.

Góly: 90. Hugo Rodallega

Takhle blízko druhému venkovnímu bodu v sezoně snad Burnley ještě nebylo. Až do 93. minuty drželo ve Wiganu nerozhodný stav, dokonce v závěru nastřelilo břevno a přesto nakonec dokázalo prohrát. Hrdinou Latics se opět stal Hugo Rodallega.

První poločas na DW Stadium si můžeme docela dobře vykreslit jako koncentrovanou nudu. Heslem první pětačtyřicetiminutovky byla totiž zarputilost a takřka nic jiného. Přitom začátek nevypadal úplně marně. Už ve čtvrté minutě svým pokusem Kirklandovu náruč rozpálil Fletcher a pak se za další dvě minuty do nebezpečné rány McCarthyho obětavě vložil Caldwell. Obě tyto šance, spíše pološance, nicméně strčil hravě do kapsy jeden jediný pokus domácích datovaný do 19. minuty. Tehdy poslal od rohového praporku do vápna Burnley dokonalý centr McCarthy a Caldwell hlavičkoval do tyče. Jensen už byl překonán, ale stáli při něm všichni svatí.

Druhý poločas asi nemohl být horší než ten první a také ani zdaleka nebyl. Oba soupeři se v ohrožování branky soupeře vlastně systematicky střídali. Načali to Clarets v 57. minutě, kdy Elliottova rána z přímého kopu prosvištěla jen těsně vedle šibenice. Wigan odpověděl docela slabě, prudká hlavička Scotlanda k Jensenovi ani nedoletěla. Kdežto hosté standard jenom navyšovali. V 73. minutě poslal Nugent kupředu Patersona a jeho bomba bez jakékoliv přípravy rozdrnčela břevno. Také u druhé šance Latics nechyběl Jason Scotland, tentokráte už Jensena prověřil, stejně jako parťák Diame o chvíli později. Také poslední slovo pak náleželo Wiganu a nebylo ledajaké. Ve třetí minutě nastavení se Rodallega na ose hřiště opřel do Diameho centru a na poslední chvíli přeci jen otevřel skóre. Burnley už pochopitelně odpovědět nedokázalo.

Góly: 16. John Carew, 82. John Carew - 23. Jody Craddock, 38. James Milner (vl.)

Aston Villa doma ve Villa Parku nedokázala přehrát Wolverhampton a konečnou remízou 2:2 ztratila v bojích o Ligu mistrů. Domácí ale mohli dopadnout ještě hůř, nebýt Johna Carewa, který svojí druhou brankou v utkání osm minut před koncem vyrovnal.

Villians začali utkání přesně podle plánu, už po čtvrthodině hry šli do vedení, když velký podíl na vedoucí brance zaznamenali Milner a Ashley Young, tento hráč připravil stoprocentní šanci pro norského útočníka Johna Carewa, a ten jí nepohrdl - 1:0 pro Aston Villu. Pro Johna Carewa to byla již dvanáctá branka v sezóně. Hosté se z poměrně rychlé branky nesesypali a překvapivě velmi rychle srovnali krok. Ještě před tím měl šanci Matt Jarvis, a po něm Kevin Doyle, ani jeden z nich však nevyrovnal. Pak už přišla osudná 23. minuta a vyrovnání na 1:1. Ronald Zubar vypálil, jeho střela sice v síti neskončila, ovšem ve správný čas na správném místě byl Craddock a po jeho koncovce už se hosté radovali.

Do konce prvního poločasu hosté udeřili ještě jednou, respektive domácí Milner, který si vstřelil vlastní gól. Milner se ocitl po spolupráci Jonese a Jarvise pod tlakem a při snaze odkopnout míč do bezpečí si vstřelil nešťastný vlastní gól - 2:1 pro Wolves. Vyrovnat ještě do přestávky mohl Downing, ale jeho hlavička v síti neskončila. Poločas tedy skončil překvapivým vedením hostí 2:1.

Aston Villa ve druhém poločase dominovala, ale vyrovnat se jí nedařilo. Ve velmi dobré šanci se několikrát ocitl Emile Heskey, jenže v koncovce mu nebylo přáno. Svůj podíl na dlouhé neschopnosti útočník§ Aston Villy na vstřelení branky měl i brankář Hahnemann. Ten odolával až do 82. minuty, kdy Heskey přihrál Sidwellovi, jeho střelu Hahnemann vyrazil a John Carew opět neměl problém skórovat - 2:2. Nicméně končená remíza 2:2 je pro Aston Villu i tak málo.