Anglická Premier League - souhrn 18. kola

Góly: 45. Alessandro Diamanti (pen.) - 61. Frank Lampard (pen.)

V Upton Parku se konaly penaltové hody a přestože byly proměny všechny čtyři pokutové kopy, konečný výsledek je 1:1. A důvod? Lampardova penalta se totiž dvakrát opakovala. Záložník Chelsea ale i poslední penaltou s přehledem proměnil a odpověděl na Diamantiho penaltu z prvního poločasu.

Chelsea dnes hnala kupředu záložní dvojice Frank Lampard, Joe Cole, což se příliš nelíbilo fanouškům Hammers, kteří zejména na prvního jmenovaného často pískali. Důvody jsou zřejmé. Nicméně první vážnější situaci měl na svědomí právě Lampard, když z 25 metrů napřáhl a nechal vyniknout gólmana Greena. Další šance přišla opět po Lampardově snaze, ale Drogba branku po chytře rozehraném trestném kopu netrefil. Obrovskou šanci poté měl Branislav Ivanovič, jenž se vyšplhal nejvýše na rohový kop, ale jeho hlavičku na brankové čáře zlikvidoval Parker. To bylo vše ze strany hostů v prvním poločase, závěr byl plně v režii domácích, a to dokonce gólové. V pokutovém území totiž upadl po kontaktu s Ashleym Colem Collison a kopala se penalta. Tu proměnil Diamanti a poslal West Ham do šaten s jednobrankovým vedení.

Poločasový stav se pramálo líbil manažeru Blues Carlu Ancelottimu, který sáhl v přestávce hned ke dvou změnám. Neviditelného Kaloua s Maloudou vystřídali Mikel a Sturridge. Ani ne minutu po změně stran mohlo být vyrovnáno. Drogba si zpracoval dlouhý Čechův výkop a nečekaně prakticky z nulového úhlu vypálil a Green mohl být rád, že tato povedená rána netrefila branku. Nakonec ale stejně neuběhlo mnoho minut a Chelsea vyrovnala, ovšem za hodně kontroverzních okolností. Vše začalo už faulem nefaulem Upsona, který podle hlavního sudího Mika Deana nedovoleně zastavil Sturridge, avšak opakovaný záběr ukázal, že o faul pravděpodobně nešlo. K penaltě se nemohl postavit nikdy jiný než Frank Lampard a proměnil. Jenže mu to bylo k ničemu, protože Mike Dean nechal vše opakovat, jelikož do šestnáctky vnikli hráči ještě předtím, než Lampard kopl. Nicméně i na druhý pokus byl Lampard úspěšný, avšak ani ten neplatil, Dean totiž opět viděl prohřešek proti pravidlům, ten stejný jako v prvním příkladě. Do třetice už ale vše proběhlo v pořádku a ani Lampard se nezmýlil.

Chelsea si ale žádnou další větší šanci nevypracovala a v závěru mohla být ráda, že proti Francovi skvěle zasáhl Čech. Blues tak naplno nevyužili zaváhání Manchesteru United a před vánočním programem tak mají náskok čtyř bodů. West Ham zůstává předposlední.

Góly: 5. Dinijar Biljaletdinov - 22. Sebastian Larsson

Birmingham v posledních kolech šokoval celou Anglii nečekaně úspěšnými výsledky a svou sérii bez porážek chtěl potvrdit v tomto kole na Evertonu. Nakonec se mu to také povedlo. Z Goodison Parku si veze remízu 1:1.

Zápas se rozhodně nezačal pro hosty vyvíjet zrovna ideálně. Everton se velmi brzy, konkrétně už v páté minutě, dostal do vedení. Nepříliš silnou střelou rozvlnil síť za zády Joea Harta ruský car Dinijar Biljaletdinov. A mohlo být pro Birmingham ještě hůř. Už zanedlouho totiž poslal míč do brány také Luis Saha. Jeho trefa ale nakonec nebyla uznána pro ofsajd.

Everton se ale nevzdával a i nadále se snažil své vedení pojistit druhou brankou. Blízko k ní byl v 18. minutě Leon Osman, ten však narazil na obětavého Carra, jenž dokázal míč zblokovat. To Birmingham dokázal hned z první vážnější šance vstřelit gól. Benítez na hranici vápna poslal balón ke kopačkám Larssona, který jej ranou do levého dolního rohu uklidil do brány Evertonu. Tim Howard se míče sice dotkl, ale nebyl schopný jej vyrazit. Až do přestávky se již stav ani na jedné straně neměnil.

Již v 48. minutě mohli jít Blues dokonce do vedení. Z 25 metrů napřáhnul ke střele James McFadden, avšak chyběla mu přesnost. O moc lépe nedopadl krátce na to ani Luis Saha. Toho sice našel skvěle Pienaar, francouzský kanonýr ale pálil asi metr nad břevno Hartovy svatyně. Zřejmě největší šance Evertonu přišla v 60. minutě. Fellaini centrem poslal míč k Bainesovi, který jej ale příliš dlouho nepodržel a ihned hledal Cahilla. Ten také následně vypálil, jenže jeho střele chyběla potřebná razance.

Domácí fotbalisté chtěli tento duel za každou cenu dovést do zdárného konce, ovšem v závěrečných minutách se objevila na jejich hře patrná nervozita. Dopláceli především na velký počet nepřesných střel, díky kterým nakonec neměl Hart ani tolik práce a dovedl svůj tým k další cenné remíze.

Góly: 15. Nenad Milijaš, 50. Kevin Doyle

Souboj dvou nováčků Premier League měl šťastnější konec pro domácí Wolverhampton. Ten po gólech Milijaše a Doyla zvítězil v poměru 2:0. Burnley tak opět dokázalo, že venku není schopné bodovat.

Oba kluby se shodly, že tento zápas může být v letošním ročníku klíčový, a proto se na něj také pečlivě připravovaly. Začátek přinesl velmi vyrovnanou podívanou bez nějakého většího vzruchu. Nadějně snad vypadala na straně Burnley pouze hlavička Fletchera a na druhé polovině hřiště pro změnu dalekonosná tečovaná rána Doyla, která však postrádala přesnost. Avšak hned z první vážné šance padl gól. Carlisle se dopustil chyby, míč spadl ke kopačkám Doyla, jenž jej předložil Jarvisovi. Jeho střelu sice ještě dokázal Jensen zlikvidovat, jenže vyrazil jí pouze k neobsazenému Milijašovi, který z dorážky bez problémů zakončil.

Hned vzápětí se musel hostující gólman opět předvést. Tváří v tvář se proti němu objevil aktivní Doyle, tentokrát ale nenašel způsob, jak jej překonat. To jeho protějšek Marcus Hahnemann příliš zasahovat nemusel, na starost měl jen pár rutinních zákroků. I proto šli Wolves do kabin ve vedení.

Po změně stran začalo Burnley sympaticky. Po centru Mearse se snažil hlavičkovat v souboji se Stearmanem útočník Fletcher, jenže byl dost nevybíravě sražen k zemi. Penalta se ovšem nepískala. Vzápětí udeřil podruhé Wolverhampton. Doyle vyhrál souboj s Caldwellem, vzápětí se vyhnul také dobíhajícímu Duffovi a poté bez větších potíží překonal už bezmocného Jensena. Z dálky následně vyzkoušel štěstí také Ebanks - Blake, ovšem bezúspěšně.

V 62. minutě se hnal do další šance Jarvis, na poslední chvíli jej ale odzbrojil Mears. Na druhé straně naopak vykopával po hlavičce Caldwella míč až z brankové čáry Foley. Hra ve druhém poločase byla o poznání zajímavější, což dokázal také Ebanks-Blake. Ten se objevil v pokutovém území trestně neobsazen a málem toho využil. Perfektní zákrok proti jeho hlavičce předvedl Jensen.

Zkušená brankářská jednička Clarets se vyznamenala také o malou chvíli, kdy zlikvidovala další tutovku Ebanks-Blakea. Burnley dělalo vše pro to, aby dokázalo stav utkání alespoň zkorigovat, na Hahnemanna ale nic vymyslet nedokázalo. Případně Wolves pomohl také hlavní rozhodčí, který v 78. minutě neodpískal jasný faul na Fletchera v pokutovém území.

Góly: 45. Denílson, 59. Eduardo, 80. Abou Diaby

Arsenal si napravil reputaci a po zklamání s letošním nováčkem z Burnley s přehledem přejel toho loňského. Hull City přijel na Emirates Stadium hlavně bránit, dopředu v součtu nepředvedl zhola nic, takže se ve finále nemůže vůbec divit, že z hlavního města neveze ani bod.

I jen letmý pohled na sestavu obou celků dával fanouškovi najevo, že ofenzivní podívanou asi nemůže očekávat. Hull nastoupil s jediným hrotovým hráčem, Arsenal naproti tomu bez nějakého kreativního záložníka. Přesto se od první minuty na Emirates Stadium hrálo ve svižném tempu, víceméně nahoru-dolů. Navíc i koukat se na ten fotbal dalo. Třeba kombinaci před Nasriho střelou přímo do Myhillovy náruče lze označit za vskutku pohlednou. Hezký byl i kroucený pokus Eduarda z 23. minuty. Jenže pořád to byl takový nedomrlý, skoro až amatérský projev z obou stran. Moc taktiky zejména ze hry Arsenalu nešlo vyčíst. Gunners si často jen podávali míč kolem půlící čáry, aby pak nečekanou kolmicí zaskočili nejen soupeře, ale i sami sebe.

První poločas lze naprosto bez obav zařadit do škatulky těch nudnějších. Dlouho diváci nepřihlíželi ničemu opravdu vzrušujícímu, než se tři minuty před pauzou strhla na hrací ploše menší potyčka mezi několika aktéry zápasu. Nervózní konec pak naštěstí doprovázela i jedna opravdová lahůdka - fotbalová, ne jen boxerská či řečnická. Už ve čtvrté minutě nastavení si totiž tak pět metrů za šestnáctkou postavil balon Denilson a z přímého kopu trefil přesně prostor u pravé tyče protivníkovy branky.

Arsenal jako by si chtěl udobřit fanoušky po nemastném neslaném prvním poločase, vrhnul se do druhého dějství pěkně zhurta. Hned ve 47. minutě Eduardo exkluzivně přebral Aršavinovu přihrávku, ale ve výhodné pozici, kterou si prvotřídním zpracováním sám připravil, balon nasměroval pouze vedle bližší tyčky. Snaha Gunner zalíbit se opět vlastním příznivcům tak byla docela planá, tím spíš, že hned v 55. minutě Silvestre v pokutovém území stáhl Fagana a rozhodčí Bennett neomylně ukázal na penaltový puntík. Jenže v tomto okamžiku se alespoň jeden Kanonýr v očích diváctva vyšvihl - řeč je o Manuelu Almuniovi, který Geovanniho při zemi skvěle vychytal.

Tahle chvíle se později ukázala býti rozhodující. O pouhé tři minuty později totiž Londýňané naprosto rozebrali defenzívu hostí, takže po narážečce Diabyho se Songem a následné přihrávce na malé vápno nemohl mít Eduardo snazší úlohu než odtud skórovat. Chorvatský útočník musel být nicméně vděčný za úplně jakoukoliv formu přerušení desetizápasové šňůry bez vstřelené branky. Závěrečná čtvrthodina už se nesla ve volném duchu. Hlavně Arsenal si užíval míče na svých kopačkách, soupeř už spíš jen vyčkával na závěrečný hvizd sudího. Předtím si ale ještě musel vytrpět další inkasovaný gól, který přišel přesně deset minut před koncem po bleskové kombinaci Diabyho s Aršavinem a přesné koncovce prvně jmenovaného.

Góly: 61. John Carew

Aston Villa porazila 1:0 Stoke a posunula se na skvělé třetí místo. Ztráta na druhý Manchester United je přitom již jen dvoubodová. Stejný počet bodů činí i náskok Villans na čtvrtý Tottenham.

Ve Villa Parku nemohli být promrzlí fanoušci s průběhem zápasu příliš spokojeni, protože šancí bylo pomálu, ba ještě méně. Vždyť první ohrožení branky přišlo až v 16. minutě, ačkoliv nutno říct, že to byla šance velkého kalibru. Villans jí ale pohrdli. Nejprve totiž Sorensen zlikvidoval pálícího Petrova, načež se následně vytáhl i proti dorážejícímu Agbonlahorovi. Po půlhodině hry sice padla první branka, ale ukazatel skóre nadále ukazoval 0:0. To proto, že při Sidibeho brance po trestném kopu došlo k faulu.

Druhá půle začala v poněkud větším tempu a hra se přelévala z jedné strany na druhou. První šanci měla Aston Villa, Young přiklepl Carewovi, ale ten zblízka přestřelil. Vzápětí se hra přesunula před branku domácích, ale Whelan po rohovém kopu branku rovněž netrefil. Villans se okamžitě vydali do protiútoku a Agbonlahora musel na poslední chvíli zastavit skvělým obraným zákrokem Higginbotham. O minutu později už se ale hosté neubránili. Tentokrát již totiž zafungovala spolupráce Young - Carew a norský vytáhlý útočník poslal Villu po hodině hry do vedení. Stoke se ale nechtěl vzdát a během následujících minut si vytvořil několik slibných příležitostí. První měl na kopačce Tuncay, ale na posledních chvíli zakročil Young. O deset minut později vytvořil šanci pro Etheringtona Whitehead, ale hostující záložník branku přestřelil.

Tři minuty před koncem si nakonec mohla Villa pojistit vítězství, ale ani Sidwell se do prostoru mezi třemi tyčemi netrefil. A když v poslední minutě brankáře neohrozil ani na druhé straně střílející Fuler, porazila Aston Villa Stoke City 1:0.

Góly: 45. Peter Crouch, 83. Peter Crouch

Peter Crouch dvěma góly sestřelil Blackburn a Tottenhamu zajistil, minimálně dočasný, posun na čtvrté místo. Rovers měli v zakončení smůlu, McCarthyho totiž dvakrát zastavila tyč. Spurs si tak připsali podruhé v týdnu čisté konto, leč jim chybí stopeři King a Woodgate.

Ve středu obrany však nyní skvěle hrají Michael Dawson a Sebastien Bassong a Tottenhamu to nese ovoce. Zatímco středeční výhra nad Manchesterem City byla o skvělé ofenzivní hře, dnešní výhra v Edwood Parku byla založena především na disciplíně. Konečná výhra je navíc perfektní odpovědí hráčů na spekulace o vánočním večírku, za který se chystá Harry Redknapp trestat.

Pro Blackburn to je teprve třetí letošní porážka na domácí půdě, ale nutno říci, že svěřenci manažera Sama Allardyce mohou být zklamaní, protože zápas mohl skončit jinak. Nicméně nemůžeme říct, že by vítězství Spurs, kteří po celý zápas drželi míč častěji na svých kopačkách, nebylo nezasloužené.

Utkání bylo dlouho otevřenou záležitostí a v úvodu měl více šancí Blackburn. Nejprve ale úřadoval Heurelho Gomes a následně Kohoutům pomohla branková konstrukce, která zastavila McCarthyho trestný kop. Nakonec si ale ty největší šance první půle vypracovali hosté, zatímco Rovers hráli spíše druhé housle. Jermain Defoe sice překvapivě nedokázal vytěžit více z Kranjčarovy přesné přihrávky, ale v poslední vteřinách poločasu nakonec udeřil Peter Crouch, jenž nedal Robinsonovi hlavičkou pod břevno šanci.

Po změně stran zažili domácí další zklamání, McCarthyho totiž opět zastavila branková konstrukce. Tentokrát si domácí forvard převzal míč v pokutovém území, vypálil a Gomes zvládl míč jen posunout na tyč. Nakonec to ale stačilo. Blackburn byl sice odhodlán vyrovnat, ale jen těžko se dostával přes dobře organizovanou obranu soupeře a když už jí přelstil, narazil na dobře chytajícího Gomese. Útočnou aktivitou Rovers se otevíraly skulinky v jejich obraně, čehož sedm minut před koncem skvěle využil Tottenham. Jermaine Jenas vyslal Petera Crouche a střelou podél Robinsona rozhodl o zisku třech bodů pro hosty.

Góly: 22. Danny Murphy, 46. Bobby Zamora, 75. Damien Duff

Manchester bez šesti obránců na Craven Cottage přirozeně nepřesvědčil hrou směrem dozadu, ale ani dopředu. Katastrofální absence nějaké ofenzivní podpory od záložníků nakonec vedla k ostudnému debaklu obhájce titulu - Fulham v čele s neohroženým Zamorou přejel MU jasně 3:0.

Manchester dnes nastoupil v mimořádně improvizované sestavě, zejména obranná linie byla poslepovaná opravdu za pět minut dvanáct, když Ferguson musel povolat i béčkaře De Laeta. A podle toho to také vypadalo. Směrem dopředu Red Devils charakterizovala všudypřítomná naivita, nový systém 3-5-2 jim navíc evidentně vůbec neseděl. Vzadu zase měli po uplynutí úvodní klidnější čtvrthodiny obrovské problémy. Nejprve se ještě činil Kuszczak proti Gerově znamenitému voleji, ve 22. minutě se však už i on jenom ohlížel za Murphyho ranou. U zrodu celé gólové akce stála zbytečná Scholesova ztráta, po níž následoval Murphyho kratší sprint a přesná dalekonosná bomba do levého rohu Kuszczakovy svatyně.

To, co říkal i jen pouhý pohled na zahajovací sestavu MU, se nakonec také dělo. Ďáblové se moc trápili, Fulham je přehrával takřka ve všech ohledech. I na šance jasně vedl. Po půlhodině hry to byl pro změnu Zamora, kdo nepřesně hlavičkoval po pěkné kombinaci Gery s Dempseym. Na svůj gól si tedy útočník Cottagers musel počkat až do druhé půle. Jen 19 sekund po přestávce se dostal ke sklepnutému centru Dempseym a zblízka bez potíží překonal Kuszczaka.

Ani druhé dějství Manchesteru nepřálo. Jeho hráči si i nadále počínali jak Alenka v říši divů, zatímco klidní domácí rozjížděli další pohlednou akci. Tentokrát Murphy po levé straně uvolnil Koncheskyho, který našel Geru a ten z 25 metrů zacílil pouze nad břevno. Vrcholem manchesterského umění pak byla v 61. minutě Rooneyho diagonální střela, která si to namířila jen těsně vedle vzdálenější tyče. Jinak hře hostí zoufale scházel nápad, pohyb i cokoliv jiného, co by mohlo obranu Cottagers nějakým způsobem postrašit. Na druhou stranu se ale Red Devils perfektně dařilo ještě ulehčovat situaci pohodovým domácím. V 75. minutě totiž zadáci MU úplně vypustili bránění Zamory a ten šikovně podal balon Duffovi, který už "jen" z první nádherně trefil prostor u pravé tyče Kuszczakovy klece.

Góly: 4. Roque Santa Cruz, 12. Carlos Tévez (pen.), 35. Craig Bellamy, 69. Roque Santa Cruz - 16. John Mensah, 24. Jordan Henderson, 62. Kenwyne Jones

Přestřelka na City of Manchester Stadium nakonec měla šťastnější konec pro domácí mužstvo vedené Markem Hughesem. Sunderland odjíždí po porážce 3:4 bez bodu.

Vítězství je pro Manchester velice důležité, protože ve středu podlehl Tottenhamu a potřeboval znovu získat body. Navíc se spekulovalo, že případné další zaváhání by mohlo znamenat konec Marka Hughese na lavičce. Nicméně spekulace neustaly ani po dnešní ne zrovna přesvědčivé výhře a některé zdroje již přispěchaly se zprávou, že Citizens na 20:30 naplánovali tiskovou konferenci, kde mají oznámit Sparkyho konec. Náhradou by prý měl být Ital Roberto Mancini.

Nicméně tyto problémy patří jinam, a proto se pojďme soustředit na samotný zápas. Do něj od první minuty nenastoupili dvě domácí hvězdy, Adebayor a Robinho, které nechal Hughes po posledním zápase sedět. A úvod duelu ukázal, že se tento tah vyplatil. Už po čtyřech minutách totiž poslal míč na Bellamyho Tevez a welšský útočník přihrávkou před branku připravil lehkou pozici pro Roque Santa Cruze, který gólem do prázdné branky otevřel skóre.

Neuběhlo ani deset minut a útočné trio znovu úřadovalo. Santa Cruz si vyměnil přihrávku s Bellamym, kterého následně srazil Nosworthy a kopala se penalta. K té si stoupl třetí z útočníků Tevez a proměnil. Bohužel pro Citizens to však v obraně nebylo tak růžové jako v útoku, důkazem budiž 16. minuta. Reidovi bylo na levé straně dopřáno trochu místa a jeho následný centr našel úplně volného Mensaha, který hlavičkou snížil. A ve 24. minutě už bylo vyrovnáno. Tentokrát zachyboval Kolo Touré, který netrefil napříč vápnem letící míč, načež Henderson propálil bezmocného Givena. Na obranu Citizens můžeme říct snad jen to, že obranná linie byla oslabena o Wayna Bridge a Joleona Lescotta a mezi první a druhou inkasovanou brankou musel střídat další zraněný, Micah Richards.

První poločas ale nakonec přeci jen zakončili City s jednogólovým náskokem. Deset minut před koncem vyslal Zabaleta Wrighta-Phillipse, který připravil dobrou pozici pro Bellamyho a ten se v zakončení nemýlil.

Sunderland se ale ani po třetí inkasované brance neráčil vzdát a odměnou mu byla další vyrovnávací trefa po hodině hry. Nosworthyho míč sklepl Henderson a z pravé strany přesným centrem našel střídajícího Jonese, jenž předskočil Kompanyho a hlavičkou srovnal se soupeřem krok. Jenže to ještě nevěděl, že ani třetí branka nebude pro Černé Kočky znamenat bodový zisk. Dozvěděl se to už za devět minut, kdy Zabaleta našel za obranou schovaného Barryho, který poslal míč před branku, kde ho opět do prázdné doklepl Santa Cruz. Do konce sice zbývalo ještě asi dvacet minut, ale na čtvrtý gól již Sunderland odpovědět nedokázal. V závěru navíc přišel o vyloučeného Turnera.

Góly: 33. Nadir Belhadj, 82. Frédéric Piquionne

Obdržený gól a vyloučení, obě skutečnosti do šatny, se staly klíčovými nástroji Portsmouthu k potopení silnějšího soka. Konečná prohra Liverpoolu poměrem 0:2 pak může ve finále znamenat i něco víc než jen prohloubení jeho už tak dost hluboké krize. Může také definitivně sesadit Beníteze z manažerského křesla Reds.

Před úvodním hvizdem rozhodčího se hostujícímu Glenu Johnsonovi dostalo odměny za cenné služby odváděné v dresu Pompey loňskou sezonu. To byl však konec modrých zdvořilostí. Jakmile se totiž začalo hrát, pravý bek Liverpoolu byl bráněn takřka dokonale, takže bílí zkraje nebyli vlastně vůbec nebezpeční. Ani na balonu nepůsobili jistěji než podceňovaný soupeř, množící se nepřesnosti je limitovaly ukrutným způsobem. Zkrátka individuální schopnosti většiny hráčů Liverpoolu, Gerrarda nevyjímaje, dnes nebyly na výši, což potvrzuje i Kuytovo netrefení míče ve výtečné pozici. První opravdu střelecký pokus utkání tak registrujeme až ve 20. minutě, kdy to z hranice šestnáctky zkoušel Torres a jen těsně přestřelil.

Portsmouth se dlouho ani té jedné střele nepřiblížil. Natož aby usilovali o gól. Ale pravdou je, že po půl hodině hry od něj nebyli zrovna daleko. Po několikerém zaváhání obrany Reds se k zajímavé střele prodral Yebda a kdyby prudce nenastřelil jen hlavu jubilanta Carraghera, dost možná by ve finále protrhl síť napnutou za Reinovými zády. V podobně hypotetických rovinách se záhy pohybovala i rána Boatenga, proti které tentokrát bravurně zakročil Reina. Jenže tím celá akce nekončila a pro Liverpool měla v celkovém součtu zcela děsivou pointu. Ironicky zrovna Glen Johnson, ještě loni hvězda Pompey, totiž ve snaze odhlavičkovat odražený balon do bezpečí jen zanotoval Belhadjovi, který okamžitě životní ranou z velkého úhlu nekompromisně propálil brankáře Liverpoolu -1:0.

Zpravidla se takový gól do šatny považuje za klíčový. I dnes jím mohl být. Zdálo se totiž, že bílé konečně nakopl, když ihned Agger ve skvělé pozici hlavičkoval jen těsně mimo. Jenže krátce před přestávkou přišel jiný stěžejní okamžik tohoto utkání. Mascherano si u půlící čáry došlápl na Ben Haima a Benítezovi se opět udělalo zle - argentinský středopolař při zákeřném šlapáku kolenem zasáhl soupeřova choulostivá místa, loktem se opřel do jeho krku a ještě stihl sám přijít k úrazu. Aby toho nebylo málo, uviděl navíc poněkud přísnou červenou kartu a svému nadřízenému tak na čele přidělal další vrásku.

Desíti fotbalistům v bílém už nebylo vůbec pomoci. Počátek druhé půle Portsmouth naprosto kontroloval a nechával věhlasného soupeře postupně odpadávat. Modří navíc nebyli ani úplně zalezlí, ani zběsile neusilovali o doražení oslabeného protivníka, takže to Reds měli o to těžší. Jenže čím dál nervóznější hosté byli, tím víc také rostlo nebezpečenství, které vytvářeli kolem pokutového území Pompey. Tak třeba Gerrardova tečovaná střela z 67. minuty se chovala, jak kdyby ji zdálky kouzelnou hůlkou ovládal sám Harry Potter, přesto již téměř vyšachovaný Begovič zvládl heroickým způsobem hrozbu vyrovnání odvrátit.

Ani Blues nebyli zcela bezzubí, a čím víc se blížil konec zápasu, tím víc se soupeř třásl. Kupříkladu Yebdův centr si určitě zasloužil zdařilejší koncovku než jen Piquionneho tuze nepřesnou hlavičku. Na opačném konci hřiště zase Torres prováhal správný okamžik k zakončení, takže se Pompey i protentokrát ubránili. A velmi brzy do týla soupeře zasadili druhou, definitivní ránu. Postaral se o ni v 82. minutě Piquionne, který si sice Boatengův přízemní centr nezpracoval zrovna ideálně, ovšem podobně jako předtím Belhadjovi i jemu nedělalo žádný problém skórovat z takřka nulového úhlu. Zkrátka to trefil nejlépe, jak mohl. Reds potom sice ještě zvládli vyvinout tlak na klidného protivníka, ten jim už však byl k ničemu. Za zmínku navíc stojí tak akorát zajímavá akce Gerrarda, která ústila ve střelu těsně vedle vzdálenější tyče.