Anglická Premier League - preview 18. kola

Bylo by krásné, kdyby na DW Stadium gólové hody předcházely ty vánoční. Předpoklady pro to existují ty vůbec nejlepší možné. Wigan se totiž pyšní nejpropustnější defenzívou ligy, zatímco Bolton stále ještě čeká na své první letošní čisté konto. Přitom postavení obou mužstev svádí spíše k taktické bitvě - oba celky budou po svátcích docela jistě bojovat o udržení.

Je opravdu paradoxní, že jsou na tom v téhle sezóně Latics tak špatně, co se obranné činnosti týče. Vždyť loni po skončení kompletního ročníku měli na svém kontě jen o sedm obdržených branek více, než mají v tuto chvíli. Oproti poslednímu West Bromwichi měli dokonce defenzívu pevnější o celých 22 gólů. Jenže teď se ve Wiganu hraje docela jinačí písnička. V létě se měnili manažeři, domácího matadora Bruce vystřídal Španěl Martínez a věren svému původu začal klást důraz daleko spíš na ofenzívu než na bránění. Podle toho to také letos vypadá. S útokem Athletic tolik problémů nemá, vždyť vsítil branku ve všech z posledních 11 ligových zápasů vyjma jednoho jediného. Hýčká si navíc svůj poklad v Hugovi Rodallegovi, jehož každý letošní gól ve finále předurčoval vítězství jeho mužstva.

Gary Megson nemá s obrannou linií o moc menší potíže než jeho protějšek. Inkasovala sice o pět branek méně než ta wiganská, nicméně nulou se na svém kontě doteď pyšnit nemůže. Navíc to vypadá, jako by zadáci Trotters poslouchali spíše ofenzivní choutky, než že by svou pozornost směřovali hlavně a především dozadu. Vždyť takový Gary Cahill přesnou hlavičkou v utkání s West Hamem docílil již své páté letošní ligové trefy. Jen takový neduh však není jediným, který by Bolton letos sužoval. Je tu totiž také fakt, že severoanglické mužstvo ještě nikdy nevyhrálo, pakliže v zápase inkasovalo jako první.

Jedním z receptů, kterak zpevnit obrannou hráz, by mohla být i změna rozestavení, ke které bude v pondělí Martínez patrně donucen. Zranil se mu totiž klíčový záložník Diamé, díky čemuž by španělský lodivod mohl sáhnout k rozestavení 4-4-2 se Scotlandem a Rodallegou v útoku.

To v Boltonu by nejraději vlastní řady vůbec nepřeskupovali, vždyť v úterý po šesti kolech konečně triumfovali. Jenže budou muset. V minulém zápase totiž Muamba uviděl už pátou žlutou kartu v tomto ročníku a chtě nechtě tak pondělní dohrávku zmešká. Podobně je na tom i Gavin McCann, jehož návrat lze očekávat také až o Boxing Day. I když ze zcela odlišných důvodů - stále ještě doléčuje poraněný kotník.

Ze dne na den se Mick McCarthy stal neohroženým hrdinou všech příznivců Wolverhamptonu. Po několika slabých výsledcích dovedl své Vlky k senzačnímu vítězství nad Tottenhamem. Teď je však zase skoro až vyvrhelem - věrným fanouškům se totiž pranic nelíbilo, že cestovali do Manchesteru za béčkovou sestavou. Napraví si muž kontroverzí reputaci teď v neděli při střetnutí s jiným nováčkem z Burnley?

Na tři tisícovky fandů Wolves dalo v úterý McCarthymu pěkně hlasitě najevo nesouhlas s totálně obměněnou sestavou. Proti tahu naturalizovaného Ira se ohradil i Arsene Wenger a celou skutečnost bude ještě důkladně projednávat i sama FA. Je tedy zřejmé, že si McCarthy opravdu má koho udobřovat. Podnět k pozitivnějšímu smýšlení o jeho osobě by všem kritikům mohl dát třeba zlepšenou potencí svých svěřenců v úvodních částech zápasů. Vždyť dosud nasázeli všehovšudy pouhé čtyři takové góly. A přitom právě tudy evidentně vede cesta k úspěchu - pokaždé, když se tak stalo, Wolves zvítězili. Jenže také obecně to Wolverhamptonu vepředu skřípe. Spolu se Stokem a Portsmouthem se totiž chlubí vůbec nejhorším útokem ligy.

Ačkoli Burnley už šest utkání čeká na výhru, nepanuje v jeho kabině úplně špatná nálada. V týdnu totiž Clarets na vlastní půdě senzačně oloupili favorizovaný Arsenal, přičemž víkend předtím pro změnu na Turf Moor naplno nebodoval ani rozjetý Fulham. Jenže domácí výkony jsou zpravidla v dokonalém kontrastu s těmi venkovními. Vždyť o bilanci Burnley na hřištích soupeřů se v Anglii snad i vyprávějí pohádky. Abych si i já přihodil, povím vám jen, že Coyleovi svěřenci nadále čekají na první venkovní triumf a doteď zaznamenali jen jedinou remízu na City of Manchester Stadium. Remíza - toť zároveň slovo, které Clarets v poslední době suše charakterizuje. Plichtili totiž hned čtyřikrát v minulých šesti kolech, třebaže se na úvod sezony s nikým nerozešli smírně dokonce jedenáctkrát v řadě!

Těžko odhadovat, koho McCarthy vyšle do tohoto klíčového souboje po tom, co v úterý vsadil na zcela odlišné hráče do pole než o víkendu. Očekává se však, že do zbraně opět povolá ty borce, kteří úterní klání vynechali. Co se marodky týče, ta hlásí jen jedinou čerstvou zprávu. Definitivně potvrzuje, že si Dave Edwards chvíli poleží poté, co se zranil v zápase s Tottenhamem. Nahradit by ho dle všeho měl Kevin Foley.

U Owena Coylea naopak můžeme počítat s konzervativním přístupem, protože žádnými vnějšími vlivy není nucen zasahovat do úspěšné středeční sestavy. Na lavičce jen nadále zůstává ohrané trio Paterson-McCann-Rodriguez, i když se již v souvislosti s prvním jménem před nedávnem hovořilo o chystaném návratu.

Birmingham by rád pokračoval ve spanilé jízdě Premier League a vykradl Goodison Park. Blues mají na kontě rekordních pět výher v řadě a proti zraněními kosenému Evertonu budou chtít vyhrát i pošesté.

Brums zažívají úžasnou nováčkovskou sezonu, po 17 zápasech jsou osmí, ale pokud vyhrají i ten osmnáctý, mohou poskočit až na šestou pozici. Nicméně se Birmingham nechce nechat unést a nadále tvrdě pracovat, protože o Vánocích se loni na šestém místě nacházel i Hull a nakonec utekl záchraně o jediný bod. Nyní však mají Blues určitě jiné myšlenky a rádi by si přivezli nějaký body i z Liverpoolu. K dispozici na to mají kompletní kádr.

To Everton je na tom zcela opačně, výhru totiž nepoznal pět zápasů v řadě, naposledy porazil více než před měsícem West Ham. V současné chvíli je Everton až patnáctý, ale k dobru má ještě tento nedělní zápas a poté dohrávku s Manchesterem City.

Velký podíl na špatných výsledcích Toffees mají bezesporu zranění, které klub trápí. V péči lékařů jsou Anichebe, Arteta, Jagielka, Neville, Vaughan, Osman a Yobo. Menší zranění trápí i Distina, Goslinga a Rodwella, u nichž zatím není zřejmé, zda nastoupí. Poslední jmenovaný, Jack Rodwell, si přivodil zranění ve čtvrtečním duelu Evropské ligy, v němž manažer David Moyes šetřil hráče jak se dalo.

Tahounem letošního Evertonu je bezesporu útočník Louis Saha, který má na kontě deset branek. V lednu mu navíc přibude v útoku pomocník, z amerického Los Angeles přichází na hostování Landon Donovan, od nějž si u řeky Mersey hodně slibují a zároveň doufají, že americkou hvězdu budou moci přivítat z mnohem lepší pozice, než na jaké jsou teď.

Ve středu hrála Chelsea s posledním, v neděli jede na půdu předposledního. Ač by se mohl tento program zdát jednoduchý, rozhodně tomu tak není. Proti Pompey se Blues na tři body pořádně nadřeli a West Ham jim určitě v malém londýnském derby také nebude chtít dát nic zadarmo.

Ale vraťme se do roku 1996, do italské Parmy. Že to nemá s Premier League nic společného? Budete se divit. Tehdy totiž v té době kouč Parmy Carlo Ancelotti usoudil, že se talentovaný Gianfranco Zola nehodí do jeho systému a prodal ho do Chelsea, kde se Zola stal za pár let legendou. O třináct let později je situace jiná, oba proti sobě totiž stanou jako manažeři anglických klubů, Ancelotti reprezentuje 'Zolovu' Chelsea, Zola zas trápící se West Ham.

Obě strany budou chtít vyhrát, každá však z jiného důvodu. Chelsea má obrovskou příležitost odskočit na čele tabulky poté, co na Fulhamu vyhořel Manchester United a před nedělním zápasem je tak náskok Blues stále tříbodový. Na to, že Chelsea v minulém kole vyhrála po dvou nevydařených duelech poprvé, tak příliš neztratila a nyní se naopak může dostat před očekávaným vánočním programem do trháku.

Pokud ale mluvíme o minulých dvou zápasech Chelsea (remíza a prohra) jako o nevydařených, u West Hamu budeme muset najít ještě horší slovo. Hammers totiž prohráli hned tři poslední zápasy a nevypadá to, že by se měli zvednout. Předváděná hra je doslova tragédií a Gianfranco Zola si jaksi neví rady. Nicméně má stále, pro někoho trochu překvapivě, důvěru vedení. Situaci mu komplikuje zranění nejlepšího střelce Carltona Colea, který bude chybět až do Nového roku. Vedle něj nemůže nastoupit ani Kieron Dyer, Valon Behrami a Zavon Hines. Naopak svá zranění vyléčili Matthew Upson a Luis Jimenez, oba jsou připraveni nastoupit.

To nejlepší se chystá na hřiště poslat i Chelsea, která již může počítat s kanonýrem Didierem Drogbou. Ten nenastoupil ve středečním zápase s Portsmouthem, stejně jako Carvalho nebo Joe Cole. Všichni tři by ale měli být v Upton Parku v základní sestavě.

Elitní čtyřku si Reds v minulém kole sice zvládli udržet na dohled, jenže v herní pohodě stále nejsou ani náhodou. Také Benítezovo manažerské křeslo není zrovna stabilní, takže je předem jasné, s jakým cílem jdou liverpoolští do nadcházejícího klání na Fratton Parku. Určitě neberou nic jiného než tři body.

Jenže Pompey vede Avram Grant, někdejší lodivod Chelsea. Právě té Chelsea, která si v dubnu 2008 s Liverpoolem poradila v boji o finále Champions League. Izraelský kouč tehdy zaznamenal dost možná svůj největší úspěch na své trenérské dráze. Navíc strach z něj jde, i když je v sedle daleko slabšího, v tuhle chvíli dokonce posledního týmu Premier League, Portsmouthu. S ním ve středu pořádně poděsil svého někdejšího zaměstnavatele a teď se chystá i na jiného slovutného soka. V pěti zápasech Pompey naráží už potřetí na zástupce tak zvané Big Four. Má za sebou tedy opravdu perné dny. Přesto v nedávné minulosti konečně začali sbírat body - před prohrou s Chelsea doma oloupili Burnley a pak remizovali v Sunderlandu.

Jedno vítězství na každý čtvrtý zápas připadá poslední dobou Liverpoolu. To rozhodně není nic, čím by se hoši od řeky Mersey chtěli chlubit. Je to ovšem krutá realita. Ještě hůře pak vypadá venkovní bilance Reds, která hovoří jen o jediném triumfu z minulých pěti pokusů. Na výhru vně vlastní kolbiště pak liverpoolští čekají dlouhé tři měsíce. Útěchu mohou červení hledat leda tak v předešlých měřeních sil s Portsmouthem. Tři poslední totiž opanovali právě oni. Úsměv na tváři věrných příznivců tápajícího Liverpoolu pak určitě vykouzlí i chystaná oslava jednoho Torresova kousku. Ten si ve středu odbyl stý start za Reds a co nevidět ho dost možná čeká další jubileum - totiž dosažení padesáté ligové trefy na území Albionu. Té by navíc mohl docílit rekordně brzy.

Do portsmouthské obrany se opět vrací Kaboul, který si odpykal jednozápasový distanc. Obyčejné nachlazení už netrápí Davida Jamese a nedaleko návratu je i záložník Michael Brown, jenž marodí s třísly.

Fernando Torres už pravděpodobně zaujme místo v základní sestavě poté, co proti Wiganu jen střídal a i tak stihl udeřit. Měl by tak zapříčinit návrat ke klasickému rozestavení 4-2-3-1. Na břehu řeky Mersey pak doufají v časné uzdravení pravého beka Johnsona, který byl nucen kvůli poranění podkolenní šlachy vynechat již středeční bitvu.

Loni měl tento zápas ve svých rukou rozhodující moc, tedy alespoň z pohledu Aston Villy. Ta jej totiž nevyhrála, následkem čehož vykročila vstříc totální devastaci snu o Lize mistrů. V tomto ročníku ho birminghamští sní zase odznovu. Oproti třetímu Arsenalu zaostávají jen o skóre a podobné chyby už se dopustit nehodlají.

Ještě dvě minuty před koncem Villans vedli 2:0, nakonec s Potters jen plichtili. Dopad na jejich příští výsledky mělo toto utkání přímo drtivý. Celek z kraje Midlands vyhrál pouhé dva ze zbývajících jedenácti ligových duelů a nakonec obsadil až šestou příčku. Letos však do nové sezony odstartoval ještě lépe jak před rokem, dokonce lépe než ve všech deseti předchozích ročnících. Při tom v lize Villa nenašla přemožitele dlouhých šest kol a ve všech soutěžích usiluje o páté vítězství v řadě. Prakticky tedy není hlediska, které by birminghamským nehrálo do karet. Dokonce i statistika vzájemných soubojů hovoří jasně ve prospěch Villans. Jejich poslední domácí selhání v duelu se Stoke totiž datujeme do roku, kdy se narodil kupříkladu slavný hokejový brankář Dominik Hašek. Takřka čtyřicet let a rovných deset utkání tak Villa svému sousedovi nepodlehla.

Stoke loni šokoval, když se jakožto nováček napevno usadil v klidném středu tabulky. Letos už ale okupací jedenácté příčky nikoho nepřekvapuje. To spíš jejich třízápasové čekání na plný bodový zisk někoho udivuje než fakt, že Potters opět nehrají jen o záchranu. Pohodovou sezonu doteď Pulisovým svěřencům zajistil průměr jednoho bodu na ligové kolo a především pevná defenzíva. Naopak co Stoke docela limituje, je bezpochyby neproduktivní ofenzivní vozba, jíž můžeme klidně označit za nejslabší v celé Premier League.

Martin O’Neill se už dříve proslavil svou věrností jedné jediné sestavě a také letos své svěřence nikterak netočí. Po nedávných výhrách nad Manchesterem a Sunderlandem se dá navíc očekávat, že ani rovněž sobotu nesáhne k žádné změně. Takový Luke Young se tak patrně může s chutí těšit na svůj třístý ligový start.

Ani Tony Pulis nemusí řešit nějaký rébus, co se skládání zahajovací jedenáctky týče. Vypadl mu akorát Robert Huth, který již nastřádal pět žlutých kartonků. Naproti tomu se irský reprezentant Liam Lawrence konečně zbavil kašle a teploty, takže opět vyhlíží jubilejní stý zápas své kariéry.

Tottenham naruší obvyklý klídek mezi Big Four? Zase? Jako každý rok... Nyní to ale zase jednou vypadá nadějně a třeba by z toho na konci sezony mohla být i Liga mistrů. To naznačuje i údaj, že v minulém roce měli Spurs ve stejném období o celých jedenáct bodů méně než nyní. Proti zaseklému Blackburnu ale musí vykouknout znovu tři body.

Dlouho to vypadalo mnohem lépe. Problémovým se ale ukázal předěl mezi koncem listopadu a začátkem prosince. Remíza, remíza, prohra. Aston Villa, Everton, Wolverhampton. Ale právě s těmito týmy by měli Spurs vyhrávat, pokud chtějí mermomocí proniknout mezi nejlepší čtyři. Naději a náladu si tak alespoň zvedli v minulém utkání. Na White Hart Lane přijel konkurent v boji o evropské poháry - penězi světoznámý Manchester City - a odjížděl s prázdnou - jak bodovou, tak finanční. Debakl 0:3 žádné prémie přinést nemohl.

Svěřenci Harryho Redknappa jsou známí svou rychlou ztrátou koncentrace. Kdo by také myslel na zápas s Aston Villou, když má za sebou snad nejpovedenější zápas v kariéře - 9:1 proti Wiganu. Nyní je ale tým opět v jiné pozici. Udržená nula a tři vstřelené branky. Koncentrace zpět, hlásí spokojeně Redknapp. Tým navíc potřebuje navázat na úspěch proti Citiziens, ale - v Ewood Parku ho nečeká nic jednoduchého. Stadion jako by byl pro hráče poslední dobou prokletý, když na skalp Blackburnu na jeho svaté půdě čeká již pět let.

Rovers na tom ale momentálně nejsou příliš růžově (nebo jak by velely klubové barvy modro-bíle) a jejich magie by je mohla velice náhle opustit. V Premier League čekají na výhru již dlouhých pět zápasů - a to hráli s týmy jako třeba Hull City. Jediná branka za těchto čtyři sta padesát minut pak padla v minulém utkání proti Birminghamu. "Na svědomí" ji má obránce Ryan Nelsen. Na druhou stranu tým v domácím prostředí neprohrál již sedm utkání v řadě - naposledy si všechny body odvážel v samém úvodu sezony Manchester City.

A přestože je tým Sama Allardyceho na pokojném dvanáctém místě, bodové boje zase tak klidné nejsou. Poslední sestupující, Wolverhampton, na toto dvanácté místo ztrácí pouze tři body, přičemž Wolves doma přivítají mimo vlastní stadion slabé Burnley. Dá se tak očekávat lítý boj mezi růží a kohoutem. Rozklove partner populární slepice dvouděložnou rostlinu, nebo se trn růže ukáže v oko nebohého kohoutka?

Dá se očekávat tvrdá hra. Jak naznačují metaforická přirovnání nebo koneckonců statistika. V posledních osmi vzájemných zápasech totiž hráči obou celků viděli šest karet. Out nezůstaly ani dva zápasy z minulé sezony, kdy se ukázalo po jednom kartonku.

Blackburn se bude muset obejít bez záložníka Bretta Emertona, jenž vydržel na hřišti v posledním zápase necelou půlhodinku. Start nejlepšího střelce domácích Davida Dunna je stále v sněživých oblacích, po zranění stehna se ale vrací Vince Grella. Tottenhamu bude chybět s kotníkem laborující záložník Luka Modric, jeho kolega ze středu pole David Bentley má zase problémy s pánví a start proti svému bývalému týmu má od doktora zakázaný.

Manchester United stále stíhá první Chelsea. Na řadě je 18. kolo, ve kterém Rudí ďáblové zajíždí na Craven Cottage, kde změří síly s domácím Fulhamem, kterému se doma daří.

Domácí Fulham zatím dobře proplouvá letošním ročníkem Premier League. Místa, ve který se bojuje o záchranu jsou londýnskému celku příjemně vzdálena, avšak pozice, díky kterým by Fulham mohl bojovat v evropských pohárech nejsou o nic blíže. Svěřenci manažera Hodgsona se aktuálně nacházejí na deváté pozici.

V minulém utkání londýnský celek narazil na nováčka z Burnley, kde po devadesáti minutách skončil stav nerozhodne 1:1. Poslední vystoupení Fulhamu se ovšem datuje do tohoto týdne, ve kterém na půdě Basileje bojoval londýnský celek o postup do další fáze Evropské ligy. Utkání se anglickému celku povedl a na konci utkání se mohli radovat z vítězství 2:3 a zároveň postupu.

"Proti Basileji jsme uhráli dobrou partii a zaslouženě jsme postoupili. Nyní nás ovšem čeká silný soupeř z Manchesteru. United si k nám jedou pro tři body, ale my o ně stojíme také. Rozhodně nedáme svou kůži zadarmo. Očekávám těžký souboj, ovšem velice zajímavý," prohlásil manažer Fulhamu Hodgson. V utkání mu budou chybět Andy Johnson, Simon Davies , Seol Ki-Hyeon a Diomansy Kamara.

To Manchester United rozhodně bude na Craven Cottage bojovat o tři body. Právě tři body ztrácí svěřenci Sira Fergusona na první Chelsea. Možná právě proto v kabině United stále panuje rozpačitá nálada ohledně výsledku s Aston Villou, která dokázala Rudé ďábli obrat o všechny body. O podobný kousek se chtěj pokusit i Welverhampton, ovšem ten své utkání opravdu nezvládl a United jej vypráskal 3:0.

"Proti Aston Ville jsme zaváhali a teď nás to mrzí. Byla to chyba, ale musíme jí napravit. Nyní musíme prostě dřít více jak na 100%. Utkání s Fulhamem nebude nejjednodušší, protože manažer Hudgson udělal se svým celkem hodně dobré práce. Na Craven Cottage nás čeká těžká bitva, ale já věřím, že jí zvládneme," nechal se slyšet Sir Alex Ferguson, manažer United.

United v utkání s Fulhamem nepomůže zraněný Jonny Evans , John O'Shea, Gary Neville, Rio Ferdinand, Wes Brown a brankářská jednička Edwin van der Sar.

Dělí je mnohé. Oba byli jedny z nejaktivnějších týmů v letním přestupovém okně. Oba mají vysoké ambice, ale nevyrovnané výsledky. Oba jsou v dolní polovině první desítky. A nyní oba spojuje i první letošní vzájemný zápas.

Přestože do obou týmů dorazily během července a srpna posily celkem za nějakých sto osmdesát milionů eur (z toho zhruba dvě třetiny připadají bohatšímu Manchesteru), mohla by nákupní hysterie pokračovat i v lednu. Oba týmy totiž nespojují pouze ambice a peníze, ale také momentálně velice mizerné výsledky. Oba týmy totiž od začátku října dokázaly vyhrát pouze tři utkání, v lize to tak není příliš veselé. Zatímco Citiziens z osmého místa ztrácí na evropské poháry čtyři body, Black Cats jsou na tom ještě o něco hůře. Ač pouze o dvě příčky níž, na svého dnešního soupeře ztrácí již pět bodů.

Svěřenci Marka Hughese ale nastartovali prosinec přímo báječně, nebo jak by se moderně řeklo "briliantově". Po vítězství 3:0 nad Arsenalem v FA Cupu přišel obávaný soupeř z Londýna - Chelsea, v té době neohrožený to vládce Anglie. Ale dalo by se říci, že i mistr Anglie se jednou utne a kopačky mu sklouznou. Blues sice dlouho vedli po vlastní brance Adebayora, stejný hráč ale ke konci první půle zařídil vyrovnání a definitivní obrat dokonal Carlos Tévez. Ale další výkony? Remíza 3:3 s podprůměrným Boltonem a v následujícím, minulém kole další tři inkasované branky! Tentokrát ale útok Citiziens nespasil a nevstřelil ani branku. To ale letos není nic obvyklého - Manchester zdobí skvělá ofenziva a "nulu" letos vstřelili pouze dvakrát. Debakl 0:3 od Tottenhamu tak vrhl na trenéra Hughese opět černé stíny a jeho budoucnost je ukryta někde hluboko v nich. Zámožní majitelé City se již údajně ptali na možnost angažování Guuse Hiddinka, momentálně působícího u ruské reprezentace.

Domácí mají ale ideální příležitost, postaví se totiž stejně, možná dokonce i daleko více trápícímu se celku. Od vítězství 1:0 proti Liverpoolu, jenž zařídil v polovině října Darren Bent totiž Sunderland "vybojoval" pouze pět bodů z čtyřiadvaceti možných. Přišla totiž pouze jedna další výhra, paradoxně proti dalšímu celku Big Four - Arsenalu. I tentokrát vstřelil jedinou branku Bent. Další bodový zisk znamenaly dvě remízy - jedna proti poslednímu Portsmouthu, druhá proti sestupujícímu West Hamu. Rozhodně tedy smetánkou tabulky.

Nepříznivá série jako by se také pojila se zraněním klíčového záložníka Leeho Cattermola. Ten se zranil právě v osudném utkání proti Reds, nyní se ale opět začíná pomalu vracet do sestavy. V minulém utkání proti Aston Ville již dokonce nastoupil do zápasu jakožto střídající hráč. Přesto nedokázal s výsledkem nic ztropit a jeho tým opět podlehl, tentokrát 0:2.

Do karet, žlutých či červených, nehraje hostům ani statistika. Ta prozrazuje, že Manchester zvládl hned osm posledních utkání bez chybičky - třikrát se dokonce radoval i na Eastlands. Naposledy se Sunderland z výhry radovali v prosinci roku 2000, kdy těsnou výhru 1:0 zařídil Don Hutchison; poslední úspěch mimo vlastní stadion je pak ještě o dva roky starší. Zajímavostí je, že v uplynulých deseti vzájemných duelech se ještě ani jednou neurodila remíza.

Domácím ale pokračují problémy s defenzivní řadou. Obránce Joleon Lescott je kvůli zranění kolena mimo až do Nového roku. Se stejným problémeme laboruje také levý bek Wayne Bridge, defenzivní záložník Nigel de Jong si zase musí odsedět jednozápasový trest. Hosté budou bez kapitána Lorika Cany, jenž se v minulém utkání nechal vyloučit. Na jeho pozici by ho mohl nahradit Lee Cattermole, který by se do sestavy vrátil po dlouhých dvou měsících. Nejistý je start obránce Michaela Turnera, má problémy s kotníkem.

Arsenal se téměř po čtrnácti dnech vrací na domácí stadion, posílený o důležité vítězství nad Liverpoolem a o bod bohatší ze zápasu v Burnley, aby přivítal na Emirates Stadium Hull.

The Tigers, kteří v části minulé sezóny udivovali Anglii svými skvělými výsledky, se však letos příliš stáhli z viditelných částí výběhu a spíše jen líně polehávají v koutě. Z posledních dvaadvaceti zápasů na venkovních stadionech si svěřenci trenéra Browna odvezli jediné vítězství, a tak je v sobotním večeru nečeká úkol nikterak lehký.

Gunners se totiž pyšní průměrně třemi vstřelenými góly v každém domácím zápase. Navíc budou jistě chtít napravit zaváhání z minulého kola. Po slavném vítězství nad Benitezovou partou měli reálnou naději na dostihnutí samotného čela tabulky, o tři dny později však nedokázali porazit Burnley a znovu se tak vzdálili dvojici "útěkářů" Manchesteru a Chelsea.

Arsene Wenger dal v minulých dnech najevo rozhořčení z rozlosování, když kritizoval, že musel během čtyř dnů sehrát dvě utkání na venkovních hřištích, navíc teď nastoupí proti odpočatému soupeři, který má za sebou šestidenní přestávku.

Arsenal se bude muset obejít bez zraněného Fabregase, Gibbse, Rosického, van Persieho, Clichyho, Bendtnera nebo třeba i Traoreho, který se na rozdíl od záložníka Denilsona nestačil dát do pořádku. To Phil Brown na lavičce Hullu má o poznání menší lazaret. Chybí jen Ashbee a Bullard. Do zápasového rytmu se naopak po vyléčení nepříjemností s ramenem vrátil útočník Daniel Cousin.

Když se podíváme, co nám říkají čísla, pak zjistíme, že z patnácti vzájemných střetnutí vycházejí výrazně lépe domácí. Ti si na své konto připsali plných osm vítězství. Byl to ovšem Hull, který jako první tým dokázal Arsenal připravit o tři body na jeho novém stadionu, přestože inkasoval jako první. Pozornost bude upřena na Nicka Barmbyho, kterému chybí jenom jeden vstřelený gól, aby se dostal na jubilejní stovku v dresu Tigers. A na závěr ještě dodejme, že Hull má o celých deset bodů méně než ve stejném období minulé sezóny...