Anglická Premier League - souhrn 13. kola

Góly: 33. Joleon Lescott (vl.) - 31. Vincent Kompany

Ač nebyl v základní sestavě, hlavní roli přesto, jak je jeho zvykem, strhl pro sebe. Bohužel pro City v tom špatném slova smyslu. Mario Balotelli se po 15 minutách na hřišti nechal hloupě vyloučit a jen díky Hartovým úžasným zákrokům v Liverpoolu udrželi Manciniho svěřenci remízu 1:1. Gól dal hlavou Kompany a do vlastní sítě "vyrovnával" Lescott.

Šlágr a zároveň poslední duel 13. kola Premier League mezi Liverpoolem a Manchesterem City nabídl podle očekávání strhující podívanou ve vynikající atmosféře na Anfield Road, přesto se fanoušci dočkali první vážnější situace až poměrně pozdě. Do 31. minuty se oba týmy spíše oťukávaly, střídavě se do náznaků dostávali jak Reds, tak Citizens, ale ať už to byla nepřesnost v rozehrávce, zpracování či vedení míče, nebo pozorná obrana soupeře, k ohrožení brány nedošlo. Jednou musel vyběhnout Reina z vápna, avšak těžkou situaci vyřešil na jedničku.

Ve zmíněné minutě číslo jednatřicet jako blesk z čistého nebe udeřil po rohu hlavou Vincent Kompany. Belgický stoper se odpoutal od svého strážce a ideálně nasměroval Silvův centr dokonale k tyčce Reinovy branky - 0:1. Neuběhly však ani dvě minuty a bylo opět vyrovnáno. Charlie Adam napřáhl z dobrých pětadvaceti metrů a jeho nepříliš povedenou přízemní střelu tečoval Joleon Lescott tak nešikovně, že se zakutálela do sítě mimo dosah zoufalého Harta - 1:1.

Zakrátko byl Adam opět blízko tomu, aby dostal balon do sítě. Kuyt se vyhnal při samostatném úniku z ideální pozice a byl nucen vracet pod sebe, kde nabíhal právě Adam, který do protipohybu Harta pálil k tyči. Anglický brankář nicméně nohou fantasticky reflexivně vyrazil. Po něm ještě o minutu později střílel vedle Glen Johnson. V úplně posledních vteřinách první půle pak mohl strhnout vedení na stranu City Agüero, po nahrávce Silvy do vápna ovšem trefil jen na bližší tyčce dobře postaveného Reinu.

Poměrně solidní příležitost promarnil po sedmi minutách druhé půle Kuyt, jenž hlavičkoval z blízka vedle. Na druhé před Agüerem na zadní tyči na poslední chvíli odklízel Luis Enrique. Úvod poločasu nicméně připomínal ten první, včetně jednoho výběhu Reiny mimo vápno, kde parádně obral o míč skluzem Agüera. V 65. minutě pak ale rozzářil Anfield blonďatý přeliv střádajícího Balotelliho a jako by to bylo znamení, že se brzy budou dít věci.

Uběhla minuta a skutečně se děly. Sice na druhé straně, ale děly. Na krátko rozehraný roh posléze doletěl až v Downingovi, jenž se do něj opřel z voleje, a jeho rána o zem mířila přesně pod břevno. Tam však byl s perfektním zákrokem připraven Hart. Něco ze své mošničky geniality nezapomněl vytáhnou ani Suarez, který si ve vápně jako s kuželem pohrál s jedním z beků a způsobil závar, jenž jen díky štěstí neskončil míčem v síti Citizens.

Liverpool stupňoval tlak, 15 minut před koncem nejprve Škrtel nedosáhl dokonale na míč v malém vápně a výsledkem tak byla jen slabá střela, poté Downing další ranou z voleje minul jak bránu, tak na zadní tyči dobíhajícího Kuyta. Pak do sedla zápasu posadil definitivně jeden z nejnevypočitatelnějších hráčů na světě. Mario Balotelli tentokrát skutečně Anfield "rozzářil", když začaroval rukama v obličeji Škrtelovi při vzdušném souboji a po druhé žluté byl tento "enfant terrible" vyhnán ze hřiště.

První varování, že Reds za třemi body půjdou přišlo v 88.minutě, Suarez ale v dobré pozici opět ztroskotal na skvělém Hartovi. Zničehonic mohl rozhodnout i na druhé straně Silva, jenž si na vápně povodil vyběhnuvšího Reinu, jeho následná střela ovšem skončila na kopačce jednoho ze třech na brankové čáře stojících "Scouserů".

"JOE HART!". Tohle jméno se bude zcela určitě skandovat při cestě hostujících Citizens domů. Anglická gólmanská jednička ve druhé minutě nastavení přivedla fanoušky Liverpoolu hned dvakrát. Nejprve famózním způsobem vyškrábl Carrollovu hlavičku z velké blízkosti a stejně parádně si poradil i s následnou dorážkou Suareze. Jen díky němu tak Manchester City udržel neporazitelnost a uhrál na horké půdě u řeky Mersey remízu 1:1.

Góly: -

Utkání ve stínu sebevraždy manažera reprezentace Walesu Garyho Speeda skončilo bezgólovou remízou. Ani jeden z týmů nedokázal prolomit pevnou defenzivu toho druhého, blíže k tomu však měli určitě domácí. Největší šance neproměnil střídající útočník Leroy Lita, který nejprve střílel mimo, následně ho vychytal Shay Given. Duel ve velšské metropoli tak branku nenabídl, Swansea remizovali s Aston Villou 0:0.

Fakt, že se setkal klub s nejmenším počtem obdržených branek na domácí půdě s celkem, kterému se letos ještě nepodařilo venku vyhrát a navíc dlouhodobě tápe v ofenzivní fázi, nahrával spíše defenzivní podívané s minimem gólů, což se nakonec potvrdilo jen z poloviny.

Zápas začal až nevídaným tlakem Swans, kteří jakoby bojovali v úctě za zesnulého Speeda. Ukončil ho až šikovným vyvezením z vlastní šestnáctky Herd, jehož fauloval Sinclair. Hra dostala výborný spád, až na krátké pasáže se jezdilo nahoru dolu - typický anglický fotbal - i s ostrými zákroky, jaký předvedl například i Hutton. Domácí měli stále více ze hry, nedokázali se ovšem prokousat přes konsolidovanou obranu Villans postavenou na vápně.

První vážnější příležitost měli naopak na svědomí hosté, přesněji Agbonlahor, který přízemní střelou zhruba z 12 metrů trefil Vorma. O chvíli později hlavičkoval těsně vedle Heskey. Okolo dvacáté minuty převzali svěřenci Alexe McLeishe mírně otěže, tečovanou střelu poslal mimo opět Agbonlahor.

Hra se ale neustále přelévala a nedá se tak říci, který tým by si zasloužil branku více, jak se říká, každý chvilku tahal pilku. Přestože tak celý první poločas výraznější šanci nenabídl, nedá se říci, že by fanoušci měli možnost nudit se. Po návratu z kabin už hráči takovou aktivitou neoplývali, ale postupem času se hra dostala znovu do zaběhnutých kolejí z úvodní pětačtyřicetiminutovky. Prvním okamžikem stojícím za zmínku budiž nedorozumění Vorma s Monkem z 55. minuty, které mohl potrestat N’Zogbia, ale míč před opuštěním hřiště zastavit nestačil. Za minutu tvrdě střílel Agbonlahor.

To nejzajímavější se událo až v posledních 20 minutách. Největší dosavadní šanci zápasu měl na svědomí domácí Leroy Lita, jenž se po průniku Gowera krásně obtočil kolem Collinse a z 13 metrů levačkou pálil těsně vedle. Vzápětí v dobré pozici střílel i Sinclair, ale jeho pokus byl zblokován. Deset minut před koncem se do další obrovské příležitosti dostal opět Lita, Givena z blízkosti ale ovšem neobstřelil. V závěru ještě druhé straně hlavičkoval po rohu, ale bezgólový stav nezměnil.

Góly: 82. Thomas Vermaelen - 65. Thomas Vermaelen (vl.)

Pouhých 12 minut i s nastavením dělilo Fulham od historicky první výhry na Arsenalu! Nakonec ale vzal spravedlnost do svých rukou Vermaelen a obsadil se tak zároveň do role šťastného i nešťastného střelce. Gunners tedy musejí tento bod z malého londýnského derby brát všemi deseti, ačkoliv se před utkáním beze sporu počítalo s jejich vítězstvím.

Po prvním poločase bylo držení míče takřka vyrovnané. Poměr střel 8:8. Arsenal si za celých 45 minut nedokázal vytvořit pořádný tlak, navíc nebylo pravidlem, že by se zároveň nenechával zaskakovat Fulhamem. Za něj pozoruhodně promluvil třeba Dembélé, po jehož pumelici se musel vrhnout Szczesny; Hangelandovu sílu ve vzduchu se neustále nedařilo eliminovat a stejně tak i Ruizovu šikovnost.

Na druhé straně se naopak trápil Van Persie, který byl dnes střežen snad pečlivěji než kdy jindy, a prim tedy hrál zejména Theo Walcott. Ten se jednou sám pokoušel na přední tyči nachytat Schwarzera, v jiném případě postrčil míč doleva Ramseymu, jenž trestuhodně přestřelil. Stejný fotbalista dříve donutil k předvedení vlastní pružnosti Schwarzera, když zaspolupracoval s Van Persiem, a k velké šanci se dostal i hlavičkující Mertesacker.

Od počátku druhého dějství se Fulham čím dál víc omezoval jen na plnění defenzivních pokynů, Arsenal však na životě přidal jenom nepatrně, takže vše vedlo maximálně k jedné obří šanci. Tu si vytvořil Van Persie, když dlouho a správně váhal se střelou, dokud na brankové čáře nenastřelil hrdinu Bairda. Jeho heroický status pak byl jenom posílen, když v 65. minutě Cottagers z ničeho nic udeřili. Riise podnikl z obrany ojedinělý výpad vpřed, hrudí si sklepl nadýchaný oblouček Murphyho a...zbylou práci za něj vykonal Vermaelen, jenž nešikovným zákrokem překvapil vlastního brankáře i celé publikum.

Ještě hůře mohlo být domácím, když po kolmém balonu vystartoval Zamora a vnějším nártem jej po třech minutách uklidil do té samé sítě. Arsenal ovšem tehdy zachránil těsný ofsajd, a tak se mohla odstartovat zoufalá jízda za vyrovnáním. Wenger okamžitě dvojitě vystřídal, dokonce se i uchýlil ke střídání patrně nejvlivnějšího Kanonýra Ramseyho. A domácí začali pomalu stupňovat pres. Avšak v 74. minutě vytáhl Schwarzer proti Djourouovi vpravdě brilantní reflexní zákrok a Van Persie později v pozici, z níž obvykle skóruje, po dobré práci Gervinha nepochopitelně přestřelil.

Gunners se nicméně přesto dočkali: jenom minutu po Nizozemcově selhání zprava přiletěl do vápna Fulhamu skvělý Walcottův centr, po němž se s velkou vervou vrhl Vermaelen a nejlepším možným způsobem tak odčinil svůj vlastenec. Na vítězství už to ale nebylo. Fotbalisté Arsenalu se dál jenom utápěli v sólování, a když už vystřelili, takřka pokaždé Schwarzerovi přímo do náručí.

Góly: 49. Marouane Fellaini, 78. Apostolos Vellios

Boltonu se vše sype. Po těsné prohře na půdě West Bromwiche přichází další smolná záležitost, tentokrát významně ovlivněná brzkým vyloučením Wheatera. Po něm Trotters soupeři zvládali vzdorovat jen do přestávky, dál už ne. Za Everton se trefili Fellaini a Vellios.

V ukrutném lijáku se strhla bitva mezi dvěma stranami, které takřka shodně urgentně potřebovaly zvýšit sebevědomí. První poločas jim ale něco takového stěží dopřál. V 19. minutě totiž razantně sáhl do vývoje utkání rozhodčí Oliver, když jej neopatrný Wheater donutil k vytažení červeného kartonku. Popravdě ale nešlo o chybné rozhodnutí - dnes pravý bek Boltonu si nechal utéct jednoduchý balon, což řešil napřímenou podrážkou, s níž skosil bystrého Biljaletdinova.

Tahle událost pochopitelně změnila dosud vyrovnaný obraz hry: Trotters se už dopředu nepouštěli a divákům musely téct nervy. Opravdový tlak sice Evertonu dohromady vydržel všehovšudy nějakých sedm minut, všude okolo se ale musely nacházet šťastné bloky či milimetry scházející k přesným a kruciálním nahrávkám Karamelek. Jenom takto se Bolton bránil, nic suverénního.

Z šancí prvního dějství toho každopádně nejde vyjmenovat příliš. Biljaletdinov, který se dnes stylizoval do role mozku záložní řady hostí, měl asi největší příležitost, když z voleje zamířil nad břevno po centru Colemana. Heitingova střela ze standardní situace potom měla spíše propagační charakter, přičemž v samotném úvodu Jaaskelainen zasahoval ještě jednou, když jej malinko prověřila hlavička Jagielky. Wanderers se mohli prosadit skrz dvě dalekonosné střely Klasniće a Eaglese, k bezprostřednímu ohrožení Howardovy klece se před pauzou nedostali.

Druhá část začala docela jinak: konečným zúročením evertonské převahy. A zasloužilo se o to hlavně strašidelné odbránění prosté situace, při níž Biljaletdinov centroval do vápna, kde byla z pohledu Toffees hráčská koncentrace v nepříznivém poměru 1:4; a přesto Fellaini pláchl Knightovi, aby se zblízka trefil přesně pod víko.

Po otevření skóre to nějaký čas vypadalo na to, že se už Bolton ani nehodlá probrat. Nechal se opět přitlačit a několikrát se klepal. Své si ale ke skóre nakonec málem taky řekl: Klasnić se hned dvakrát ocitl v dobrých pozicích. Jednu střelu mu zablokoval soupeř, podruhé se mírně z boku řítil prakticky sám na Howarda, při zemi jej však nenachytal. Americký brankář včas vytrčil levou nohu a Everton v rozhodující chvíli podržel. V 78. minutě totiž po třech minutách na hřišti skóroval žolík Vellios, když se dostal na konec skvostné spolupráce z hloubky centrujícího Bainese a na zadní tyči skluzujícího Cahilla. Pro řeckého forvarda to byl už třetí zásah z lavičky. Úder pod pás Wanderers.

Góly: 7. John Terry, 30. Daniel Sturridge, 45. Juan Mata

Villas-Boas má zase na nějaký čas klid. Na kritické reakce a výsledkovou i herní krizi jeho mužstvo zareagovalo příkladně - demolicí Wolverhamptonu, která mohla být vzhledem k 16 střeleckým pokusům i výraznější. Výsledek 3:0 nicméně pro začátek stačí.

Chelsea potřebovala impuls. Takže se před tímto utkáním Villas-Boas uchýlil k odvážné revoluci. I po čtvrté za sebou mimochodem ignoroval Fernanda Torrese, především ale zajímavě poskládal střed pole. V základu se totiž poprvé v lize objevil mladík Romeu, jehož doplnili Meireles s Ramiresem. Žádný Obi Mikel, žádný Lampard. Patrně i tyhle kroky přispěly k celkovému vzezření zápasu, který byl zcela jednostrannou záležitostí; zejména to byl ale klasik Mata, kdo měl vše pod palcem a svou bilancí z prvního poločasu (1+2) utkání vlastně předčasně rozhodl.

Vše začala už druhá minuta, kdy první záblesk pocházel po autu Ivanoviće z dílny nepřesně pálícího Meirelese. Pokračovalo se šestou minutou, kdy už brilantně musel zasahovat Hennessey proti Ramiresovi. A vrcholilo o pár sekund později, kdy po následném Matově rohu přišla hlavička Terryho a Wolves dojeli na nepochopitelné neobsazení jedné z tyček, kam se Hennessey prostě nestihl přesunout - 1:0. Mata první asistence. Ta další se urodila těsně před koncem první třetiny střetnutí; také teď Španěl centroval, tentokrát ze hry, a Sturridge po setřesení svého strážce neměl příliš problémů se zvýšením na 2:0. Trefil se přitom již pošesté, takže už dosáhl dvojnásobku gólů, které je za letošní sezonu schopno poskládat dohromady duo Drogba-Torres.

Ovšem Matova one-man show, jak už jistě správně tušíte, končit zdaleka neměla. Ještě před jeho úderem ale mohlo snížit hostující mužstvo, kdyby Edwards po zmatku v pokutovém území mířil přesněji, a činit se musel i Hennessey po další štiplavé ráně Sturridge. Matova chvilka přišla až v nastavení úvodní části: Cole zleva odcentroval a šikovný křídelník se odhodlal k utěšenému voleji, který definitivně poslal vlčí naděje k šípku.

I přesto, že měli Blues z první 45minutovky nahráno, druhý poločas se určitě neodvíjel ve stylu "nějak to dokopeme"; spíš naopak. Už ve 49. minutě spustil další lavinu příležitostí Ramires. Na něj po hodině hry navázal Drogba, jenž o chlup minul tyčku, Sturridge, který donutil Hennesseyho k decentnímu zákroku, či Mata, jemuž se nepovedlo dorazit kolegův pokus. Dál už se velšský golman překonávat nemusel. Sturridge netrefil a Torresova rána byla zablokována. Na druhé straně se mimochodem Čech činil akorát proti Jarvisově projektilu. Ward totiž sólový únik vůbec neustál.

Góly: 49. Javier Hernández - 64. Demba Ba (pen.)

Manchester United po několika herně nepříliš vydařených, ale výsledkově stále dostačujících výkonech narazil paradoxně v utkání, kde nebyl rozhodně horší, naopak tahal za delší konec, ani to ale na Newcastle nestačilo. Magpies tak po porážce od City dokázali bodovat alespoň s druhým celkem z Manchesteru.

Rudí ďáblové nechtěli ponechat nic náhodě a naprosto ukázkově si od úvodních minut drželi převahu, k nějaké příležitosti to však dlouhý čas nevedlo. Poté se přece jen zadařilo, hned tří nadějné akce měl na kontě Hernández, dvakrát však ztroskotal na Krulovi a v největší možnosti nedokázal z penaltové hranice vyslat dostatečně důraznou ránu, a tak mohli zůstat hosté klidní. To se ovšem právě nestalo, tento moment byl pro ně už dostatečným varováním a včasným budíčkem ke hře dopředu. Toho se jako první chopil Demba Ba, jeho pokus ovšem zlikvidoval De Gea.

Newcastle se najednou vrátil ke své útočné ofenzivní hře z předchozích zápasů a obrana MU měla rázem plné ruce práce. Velké starosti jí přidělával především uzdravený Obertan, který měl rovněž jako bývalý hráč Manchesteru zvýšenou motivaci a bylo to na jeho projevu znát. Parádní individuální akci ukázal po dvaceti minutách hry, kdy zamotal hlavu Evrovi a poté centrem hledal nabíhajícího Ba, u míče byla ale jako první hlava Vidiče.

Promarněných šancí mohli Magpies nakonec o několik minut později litovat. Nejprve měl velkou možnost k otevření skóre Hernández, pálil ovšem těsně vedle. Hned vzápětí měla ta samá dvojice i další velkou příležitost, tentokrát zaváhala kompletní hostující defenziva včetně samotného Krula, Hernández ale v tísni na balón nedosáhl. Při dorážce Rooneyho potom zachránil hosty obětavý zákrok jednoho z obránců. V závěru první půle se hra opět překlopila na stranu NU. Pořádně dal o sobě opět znám Obertan, po jehož opakovaném centru pálil Cabaye, i v této obtížné situaci ale své spoluhráče De Gea udržel nad vodou.

Po změně stran potom ManU svého soupeře dokonale zaskočilo a záhy se ujalo vedení. Volný přímý kop sice napálil Rooney jen do zdi, odražený balón se však k němu vrátil, spolehlivý dělostřelec poté opět natáhl a s velkým přispěním tečujícího Taylora a Hernándeze balón dorazil až do cílové stanice - 1:0. Svěřenci Alexe Fergusona byli rázem jako vyměnění a nebojácným výkonem, při kterém si znovu vytvářeli jednu příležitost za druhou, dali vzpomenout na výsledky z úvodu sezóny.

Evra a dnešní vrchní palič Hernández však tolik kýženou pojistku nepřidali, čímž dali soupeři možnost i nadále myslet na zvrat. Že se Magpies podobných myšlenek nikdy nevzdali, bylo k vidění po hodině hry stále více a více. Po rohu mohl srovnat krok skvělou ránou pod břevno Coloccini, jeho pokus však na poslední chvíli odvrátil Krul. Začínalo být nad slunce jasné, že podobný nápor domácí defenziva už dlouho nezvládne. To se také za chviličku potvrdilo. Ferdinand zastavil ve vápně sporným zákrokem Ben Arfu, sudí Jones ovšem zůstal neoblomný a jasně ukázal na penaltový puntík. Odpovědnost vzal na svá bedra Demba Ba a střelou k pravé tyči srovnal na 1:1.

Sporný moment United nepotopil, právě naopak. Ke kýženému tlaku navíc domácím výrazně pomohl Gutiérrez, jenž musel po druhé žluté kartě sledovat zbytek utkání pouze ze šatny. A netrvalo dlouho a dílo mohlo být dokonáno. Po rohu Younga napálil na branku z voleje odražený míč Evra, jeho ránu ale za svá záda Krul nepustil a potvrdil tím dnešní skvělý výkon. V úplném závěru potom měli Rudí ďáblové i tolik potřebné štěstí, Hernándezovu hlavičku pozvolna směřující do branky zachraňoval až jeden z obránců.

Góly: 15. Russell Martin, 74. Grant Holt - 59. Luke Young

Grant Holt je zkrátka talisman, jak se patří. V Liverpoolu vystřelil Norwichi bod, doma proti Blackburnu jej pro Canaries pozdním gólem zachránil. Dnes hned záhy po svém příchodu na hřiště rozhodl zábavný duel s dalším nováčkem z Londýna...

Tahle nováčkovská bitva možná leckdy zoufale postrádala kvalitu v zakončení, alespoň ovšem nabídla napříč celou 90minutovkou nesmírně vyrovnanou, atraktivní a v neposlední řadě i férovou bitvu dvou celků sedících v pohodlném středu tabulky. Prvně se koneckonců na Carrow Road žlutilo až v úplném závěru.

Do utkání vstoupili tou správnou nohou spíše domácí. Anton Ferdinand brzy vyděsil Radka Černého, zaskakujícího za zraněného Kennyho, rozpačitou hlavičkou "domů", takže exslávistický brankář musel okamžitě předvést své kvality proti důraznému Morisonovi. Již v 15. minutě mu však po Surmanově rohovém kopu nepomohlo zhola nic; do míče se opřel Martin, aby dodatečně odčinil svou klíčovou chybu ze zápasu s Arsenalem.

Po premiérové změně skóre víceméně přebralo iniciativu QPR. To vypadalo jistě na balonu a v kombinacích, nedařilo se mu však překonávat pevnou obrannou linii domácího mužstva. První výjimku představovala hlavička islandského veterána Helgusona po centru Younga; ta ovšem byla zhruba stejně nevalné kvality jako jeho knírek vypěstovaný u příležitosti Movemberu. Jinak byl pro defenzívu Norwiche nejvíce nebezpečný Shaun Wright-Phillips. Ten jednou zajímavě centroval ze standardní situace, jindy sám při zemi prověřil Ruddyho.

Příliš to nevypadalo, že by dnes Canaries konečně měli udržet své první čisté konto v sezoně; a tak se také nestalo. Jeden z míčů se odrazil od levé tyče dokonale přímo do cesty Lukea Younga, jenž bez problémů po hodině hry srovnal. Ovšem Norwich se dočkal spasení, když v 70. minutě Paul Lambert sáhl ke šťastnému dvojitému střídání. Na hrací plochu vypustil kreativce Hoolahana i zakončovatele Holta, kteří pak dohromady zařídili pro žlutozelené 16. body v tomto ročníku. Prvně jmenovaný levačkou odcentroval a vloni nejlepší střelec týmu se zblízka nemohl mýlit.

Rangers nicméně ještě měli dost času na stanovení nerozhodného skóre. Jenže Youngův centr akorát škrtal vršek břevna Ruddyho svatyně a Helguson svůj další hlavičkovaný pokus namířil nad bránu.

Góly: 8. Sebastian Larsson - 44. Jordi Gómez (pen.), 90. Franco Di Santo

Hráči Wiganu si mohou konečně oddechnout, od poslední srpnové výhry nad QPR marně čekali na plný bodový zisk - dočkali se až nyní v Sunderlandu. Tři body se Latics mimořádně hodí, v dalších venkovních zápasech totiž budou čelit postupně Arsenalu, Chelsea, Liverpoolu i ManUtd.

Latics šli do utkání s bilancí jediné výhry z posledních dvanácti duelů, na sebevědomí jim potom nepřidala ani situace z osmé minuty, kdy se Sunderland ujal vedení. Bendtnerovu ránu nedokázal Al Habsi udržet, balón se odrazil k Larssonovi, který už měl snadnou práci zaznamenat čtvrtou branku v dresu svého nového zaměstnavatele - 1:0. Hostující brankář se musel činit i nadále, skvělý zákrok musel ukázat minimálně při hlavičce Browna.

Svěřenci Roberta Martineze ze sebe nemohli setřást deku, pod kterou se posledními neúspěšnými výsledky sami dostali, a dlouho to vypadalo z jejich strany na další trápení. I když hráli aktivně a neustále se snažili dostávat do šancí, tak jejich snaha dlouho k ničemu pořádnému nevedla. Od Toho je vysvobodila až nařízená penalta za faul na Mosese, při čemž se provinil právě střelec první branky Larsson. Klíčovou úlohu na sebe vzal Gómez a přesnou střelou srovnal ještě do poločasu krok - 1:1.

Po velmi intenzivním výkonu se po obrátce hosté poněkud zasekli a znovu jakoby jen čekali na úder z milosti, který na sebe nemusel nechat dlouho čekat. Colback našel přesným pasem Richardsona, bývalý středopolař Manchesteru United ovšem z bezprostřední blízkosti neuspěl. Z neurovnané hry obou celků nakonec v nastavení vydolovali kýženou vedoucí branku přece jen Latics. Obrovskou minelu předvedl Westwood v kooperaci s Brownem, toho využil McArthur, který připravil balón Di Santovi, a ten vystřelil pro Wigan konečně tři body - 1:2.

Góly: 10. Youssouf Mulumbu - 25. Emmanuel Adebayor, 81. Jermain Defoe, 90. Emmanuel Adebayor

Tottenham znovu natáhl vítěznou sérii, tentokrát na Kohouty nestačil West Bromwich Albion, který se sice ujal záhy vedení, o to však ještě do přestávky přišel a ve druhé půli už nedokázal rozjetému soupeři konkurovat. Spurs tak se zápasem k dobru trůní na třetí příčce.

Domácí začali bez zbytečného respektu a za svou snahu byli záhy odměněni vedoucí brankou. To se psala teprve desátá minuta, do pokutového území vyslal nádherný centr Reid, mezi stopery si balón našel Mulumbu a přesnou hlavičkou z bezprostřední blízkosti otevřel skóre - 1:0. Spurs trvalo téměř celou půlhodinu, než se znovu vrátili do hry. Lennon upadl po kontaktu se Shoreym ve vápně a sudí Probert měl jasný názor - penalta. Tu se štěstím nadvakrát proměnil Adebayor a ještě do poločasu tak svůj celek uklidnil.

Domácí se dožadovali odpískání pokutového kopu i na druhé straně, Thomasův kontakt s Walkerem ale nebyl posouzen jako nedovolený, píšťalka sudího tak zůstala němá. Chvíli poté už se fanoušci na The Hawthorns radovali z branky, Long ovšem dopravil balón za čáru nedovoleným způsobem, s tak byla radost předčasná. Ukřivděný WBA si vypracoval ještě jednu možnost, střelu Mulumba ale dokázal Friedel zpacifikovat.

Po obrátce byli pro změnu velmi blízko k brance Spurs, ránu Adebayora z bezprostřední blízkosti však vychytal skvělým reflexem Foster. Utkání mělo rychlé tempo, hra se přelévala ze strany na stranu, k vidění bylo plno zajímavých situací v obou pokutových územích. Nejprve to byli domácí, kdo mohl vsítit kýženou vedoucí branku. Morrison našel zpětnou přihrávkou Brunta, ten ale v jasné šanci nedokázal vůbec zacílit mezi tři tyče.

Hned vzápětí se dostali do šance také Kohouti a parádně sehranou akcí ukázali svěřencům Roye Hodgsona, jak vytěžit z minima maximum. Adebayor vybojoval u středového kruhu míč pro Defoea, ten ukázal všem přítomným parádní individuální akci přes polovinu hřiště, kterou následně přesně zakončil - 1:2. WBA začal hrát na risk a hosté tak rázem měli doslova den otevřených dveří. Zvýšit mohli postupně znovu Defoe, Adebayor a také Bale, uspěl ovšem až v nastaveném čase tožský střelec, který zužitkoval nabídku Balea - 1:3.

Góly: 28. Rory Delap, 58. Glenn Whelan, 72. Peter Crouch - 86. Rubén Rochina

Čtvrtý z pěti posledních venkovních duelů přinesl Blackburnu tři inkasované branky. Podruhé Rovers zvládli na salvu protivníka odpovědět pouze jedinou přesnou trefou. Celkem jasně tedy na Britannia Stadium padli, jakkoliv mohlo jít o relativně vyrovnanou bitvu.

Po jednom dalekonosném "autaři" na každé straně; dva týmy s otřesnou formou; jeden spoléhající při své gólové produkci čistě na standardky; druhý, kterému výjimečně nefungovala technická křídla, a musel se přizpůsobit soupeři. Rovers nastoupili v sestavě, jež ho předurčovala spíše pro kombinační fotbal, přesto se celý první poločas strávil jenom bohapustým "přisvěcováním" na Britannia Stadium. Nákop následoval nákop, míč se choval vskutku jako héliový balonek, pro něhož je zcela nemyslitelné, aby se držel při zemi.

Výsledkem samozřejmě nebyla atraktivní podívaná, kterou ani nezdobilo adekvátní množství zajímavých příležitostí. Hosté si je netvořili vůbec - přestože v minulých dvou venkovních kláních zaznamenali dohromady šest gólů. Hoiletta ani Rochinu dnes balon dlouho neposlouchal, z celé ofenzívy vlastně snesl přísnější měřítka akorát Yakubu. Předpřestávkovým vrcholem Keanovy party tak byla jedna hlavička po rohu, se kterou si na brankové čáře poradil Whelan. Stoke na tom byl úplně stejně mizerně, alespoň se mu ale povedlo z ničeho (respektive klasicky ze standardky) vykřesat gól. Pennant naznačil signál a pak pěkně zakroutil míč na hlavu v pořadí druhého skákajícího borce Roryho Delapa, jenž projektil akorát jemně tečoval na zadní tyč.

V druhém dějství se naštěstí o dobro diváka začali fotbalisté starat intenzivněji. Hned na vstupu předvedl obratné sólo Rochina, a když pak vtipně patičkou procedil míč na malé vápno, Formicovi doopravdy jen stačilo trefit balon. Ani to se mu však nepovedlo. Místo toho proto brzy mohli zdvojnásobit vedení Potters. Nejprve ještě Huth z výtečné pozice křižně hlavičkoval mimo, pak se nicméně ujala Whelanova tečovaná střela a bylo to skutečně 2:0. Definitivně hotovo pak bylo v 73. minutě. Tehdy při dlouhém balonu zaspala obrana Rovers a Crouch volej kontroloval zcela bezchybně, aby se trefil popáté ve stejném počtu utkání s tímto soupeřem.

Teprve vzápětí se Blackburn nadechl k opravdu solidní pasáži. N’Zonzi šikovně vysouval Yakubua, který se nezdržoval - okamžitě střelou z otočky donutil Sorensena k rychlému pádu na zem. A o čestný zásah se tou nejkrásnější možnou cestou postaral Rochina, jenž přebral míč těsně za hranicí šestnáctky a nechytatelným způsobem jej otřel o levou tyčku. Stejný hráč přitom do konce zápasu povedeně pálil ještě jednou, to se ale pro změnu radoval gumový Sorensen.