Anglická Premier League - preview 13. kola

Alex McLeish v Aston Ville nikdy neprožíval snadné a dobré časy. Hned po jeho přesídlení od konkurenčních Brum se konaly protesty, na které jen částečně dala zapomenout převážně remízová sedmizápasová šňůra neporazitelnosti. A co teprve teď - když budou Villans proti Swansea stíhat teprve druhé vítězství v šesti zápasech...

Shodou okolností - velšský celek je na tom v nedávné době úplně stejně. Ona věta o druhém triumfu pasuje i na něj, přičemž jakožto nováček za tuto pasáž šesti kol vydoloval o bod navíc oproti etablovanému prvoligovému účastníkovi. Podruhé v řadě ke všemu Rodgersovi svěřenci vyběhnou na trávník před zraky domácích fanoušků, kde dosud inkasovali jen dvakrát a prvně tu padli teprve v minulém kole, když sem zavítal věhlasný Manchester United. Když k tomu přidáme skutečnost, že Villa na cestách neslavila výhru od měsíce května, již šestkrát po sobě (což je mimochodem nejdelší taková série od roku 2003), dostáváme patrně prototyp utkání, v němž favorit na první pohled překvapí.

Jde však na každý pád o favorita mírného. Kvalita by čistě papírově měla být stále na straně hostí. Jejich problémem ale obvykle bývá právě ona neschopnost ji prodat - zejména co se útočné fáze týče. McLeish stále nepřišel na vhodné uspořádání, v němž by si trio Bent-Heskey-Agbonlahor dokonale vyhovělo. Proto například Villans na bránu Tottenhamu vystřelili všehovšudy třikrát, což se vyrovná jejich minimu za poslední šestiletku.

Oba soupeři se v první lize potkali jenom v rámci dvou sezon - naposledy zrovna v té, do níž Aston Villa vstupovala jako evropský král. Obě domácí klání přitom Swansea opanovalo. V květnu 1983 vítěze PMEZ přemohlo poměrem 2:1 a stejně těsný rozdíl mu k radosti stačil i v prosinci 1981. Jinak je ovšem birminghamský klub ve vzájemných soubojích o poznání úspěšnější: z celkových 17 ligových či pohárových klání strhl na svoji stranu hned 14.

Mozek záložní řady Swansea Joe Allen před týdnem nechal své bolavé lýtko odpočinout, tuto neděli už však bude připraven opět tvořit. Steven Caulker vypadl ze sestavy na samém rozjezdu sezony vinou zranění kolene; teď už sice naplno trénuje, na zápasovou zátěž to ale ještě nějakou chvíli nevypadá.

Poněkud nešťastně se zatím vyvíjí hostování Jermainea Jenase v Aston Ville. Zkušený záložník posledně nemohl čelit svému mateřskému klubu, předtím se ale potýkal již od začátku září s různými zdravotními problémy. Teď by ho mohl konečně potkat debut v základní sestavě, ačkoliv Herd s Petrovem nejspíš své menší neduhy stihnou vyléčit včas.

Celý program 13. kola uzavírá nefalšovaný šlágr. Liverpool se - na hodinu přesně - po týdnu vrací do ligové akce a znovu nepotká nikoho menšího než kandidáta mistrovského titulu. Tentokrát toho vůbec největšího, lídra tabulky z Etihad Stadium. Ten možná může vypadat neohroženě, Anfield Road mu však dlouhou dobu zůstává zapovězen...

Posledně letos v dubnu zavítal před slavnou tribunu The Kop již hvězdami nabušený mančaft - a padl jasně 0:3. Lepší to ale v žádném případě nebylo, ani když se ManCity považovalo za obyčejný nesmělý klub ligového (nad)průměru. Zdejší výhra z května 2003 zůstává osamoceným ostrůvkem obklopeným dalšími 21 ne úplně úspěšnými výlety. To přitom hovoříme o době třiceti let. Pokud bychom chtěli jít dále, třeba až k roku 1956, najdeme pořád jenom dva triumfy na proslulém Anfieldu. To vypadá na pořádný komplex; a není vyloučeno, že letos bude akorát přiživen. Vždyť liverpoolský stánek zůstává jedním ze tří (spolu se Sport Direct Arenou a právě Etihad Stadium) dosud nedobytých míst.

Na druhou stranu se Citizens momentálně vezou na takové vlně, že se opravdu těžko budou lekat nějakého stínu z minulosti. Venku dosud ztratili body jednou jedinkrát, to navíc u příležitosti remízy (na Fulhamu), a honosí se tu skóre 23:8. Doteď už stihli majestátně vyloupit jinak velmi tuhé pevnosti Tottenhamu a Manchesteru United, tak proč ne i tu Liverpoolu? Pro ManCity by každopádně případná výhra znamenala přepisování vlastních prvoligových dějin: stala by se již osmou po sobě jdoucí, o čemž se prozatím Citizens mohlo jenom zdát. Ale i remíza stanoví jedno historické maximum; dotáhla by sérii neporazitelnosti k počtu 16 zápasů.

Reds se patrně budou chtít spoléhat na skutečnost, že výjimečně neúčinkují na mezinárodní scéně, takže přes týden odpočívali. Naopak Manciniho družina utrpěla porážku od Neapole a velmi reálně jí nyní hrozí absence v osmifinále Ligy mistrů. Vedle možného psychického nalomení jinak suverénních Citizens je tu pak i mimořádně přívětivá bilance liverpoolských v soubojích s elitními celky. S Chelsea, United, City a Arsenalem neprohráli už osmkrát v řadě - naposledy před týdnem prvně jmenovaný klub udolali i na jeho půdě.

Manchester City nastřílel v této fázi sezony už 42 branek - to se bezmála 50 let v první lize nikomu nepovedlo. A Manciniho eskadře se takhle daří i bez řádného příspěvku Carlose Téveze, vloni nejlepšího střelce týmu, který dál zůstává v suspendaci klubem. Naopak Mario Balotelli momentálně patří k nejrozjetějším útočníkům soutěže a v nedělním startu by mu neměly zabránit ani nedávné horečky.

Jamie Carragher se už něco nahrál zápasů s tímto sokem, po čerstvém návratu na lavičku se však zřejmě ještě bude muset spokojit jen s místem mezi náhradníky. To Stewart Downing si po vynechání ze základní sestavy jistě dělá ambice na opětovné začlenění. Kapitán Gerrard se ještě infekce v kotníku nezbavil.

Ostře sledovaný duel, v němž ManCity konečně může přijít o ligovou neporazitelnost, odřídí renomovaný sudí Martin Atkinson, jenž shodou okolností své první prvoligové utkání v kariéře rozhodoval v roce 2005, když ManCity narazilo na Birmingham. Poměrně často kritizovaný arbitr rozdal v letošních patnácti zápasech šest červených (nejvíc ze všech) a 62 žlutých karet. Dlouhodobě patří k nejpřísnějším mužům v černém na Britských ostrovech. Jak moc zasáhne do vývoje šlágru 13. kola, se můžete sami začít přesvědčovat od 17:00 SEČ.

Ještě před nedávnem se zdál být Keanův vyhazov neodvratným. Teď se ale na veřejnost dostaly zprávy hovořící o vylepšeném kontraktu a pokračující důvěře vedení. Přesto, že Blackburn sedmkrát v řadě nevyhrál, zlepšení vykazuje minimální a i do souboje s Evropou vykolejeným Stokem kráčí coby předposlední tým tabulky.

Opravdu jen bůh či Indové vědí, na čem se bezmezná podpora kdysi "prozatímního manažera" (takzvaného caretakera) zakládá. Možná se bere v pěkných výkonech proti londýnským gigantům: Arsenal se Rovers dokonce povedlo porazit, s Chelsea se prohrálo jen vinou jediné branky. A také Tottenham se na Ewood Parku nebývale trápil. Jinak ale není kde optimismus brát. Sedm bodů z dvanácti úvodních kol, to je spolu s podzimem 1996 nejhorší vstup do sezony, jaký kdy Blackburn v éře Premier League zažil.

Keanova parta navíc neudržela čisté konto už patnáctkrát v řadě (také to je dělený rekord), a přestože letos čtyřikrát otevírala skóre, nikdy takový zápas nedovedla do vítězného konce. Rovers zkrátka nemají nic - pořádného týmového ducha, čitelný charakter ani schopného manažera.

To všechno by Stoke i měl, bohužel však letos dojíždí na neschopnost rozložit síly mezi dvě povinnosti. V Evropské lize Pulisovi svěřenci válí a již v dalším klání si mohou s předstihem zajistit postup do vyřazovacích bojů, v lize ale v posledních čtyřech kolech nepoznali nic jiného než porážku. Neprospěl jim tedy jak pohárový týden, tak ten reprezentační. Pomalu se navíc vytrácí kouzlo Britannia Stadium - i tam teď Potters dvakrát po sobě padli, přičemž třeba vloni bylo na domácí půdě silnějších jen sedm mužstev.

Stoke nicméně má ještě hodně času na to se probrat. Vyhnout se páté slepené porážce (a tedy i napodobení černé šňůry z roku 1985) zrovna proti Blackburnu, to se přitom jeví jako poměrně banální úkol. Vždyť Hoilett a spol. proti Potters neskórovali již 513 minut, od prosince 2008. Na druhou stranu letos zatím Rovers venku platí za přesně mířící celek (5. nejlepší potence) - o to zajímavější bude sledovat jejich sobotní počínání.

Petera Crouche tahají třísla, takže tento dlouhán tvoří spolu s Etheringtonem a Delapem, jež trápí záda, trojlístek zraněných a nejistých. Naproti tomu Woodgate bude připraven. Blackburnu se mezitím obrana znovu rozpadá: Olsson se Sambou dost možná budou chybět kvůli problémům s hamstringy. V zápasové kondici ještě není Nelsen a Dunn stojí pro karty.

Jeden se vrátil do starých kolejí, druhý doufá ve změnu k lepšímu. Bolton se obecně po Holdenově zranění řadí k ligovému podprůměru, z něhož jej nevytrhl ani debakl Stoku. Naposledy zase podlehl WBA a momentálně by sestupoval. Everton zažívá klasicky hubený start do nového ročníku, minule však udolal Wolverhampton...

Z pohledu Toffees to ale nicméně nebylo nic přesvědčivého. Moyesovi svěřenci vyhráli jen díky Bainesově penaltě nařízené sedm minut před koncem řádné hrací doby. Každopádně povedlo se, takže náhled na poslední zápasy Evertonu teď budí pěkně uspořádaný dojem. Poslední zářijové kolo odstartovalo sérii tří porážek - pak přišla výhra nad Fulhamem; poslední říjnové kolo následovala i druhá po sobě jdoucí prohra - nyní přišlo vítězství. Pokud by se tedy měla zachovat posloupnost, čeká na Toffees sice opětovný nezdar, tentokrát už ovšem bezprostředně nepronásledovaný žádným dalším. Tuto teorii mimochodem může podporovat i skutečnost, že Karamelky dvě slepené triumfy v domácí soutěži nezaznamenaly od měsíce dubna.

"Jenom" o sedm bodů méně letos Bolton posbíral ve srovnání se skvěle rozjetým loňským ročníkem. Postavení v tabulce je nicméně diametrálně odlišné. Zatímco vloni Trotters po 12 kolech okupovali skvělou šestou příčku, dnes by šli z první sestupové pozice o patro níže. A také není divu: nikdo se dosud před svými soupeři nemusel sklánět tolikrát - co se proher i inkasovaných branek týče. Jediným klubem v historii Premier League, který si přes devět porážek z úvodních 12 kol uchoval prvoligový status, přitom zůstává Sunderland z přelomu tisíciletí. Vyhlídky Coyleovy eskadry proto nejsou nikterak růžové; jakkoliv doma Bolton posledně dvakrát Everton porazil.

David Moyes by mohl v sobotu poprvé od naražení žebra během plnění reprezentačních povinností upotřebit Jacka Rodwella. Určitou pravděpodobnost včasného uzdravení živí rovněž Phil Neville, Distin se ale vrátit nestihne.

Pro Coyle nejspíš bude zásadní, zda se mu po měsíci pauzírování vrátí pod ruku Dedryck Boyata. Čerstvě totiž upadl na marodku mladík Riley, přičemž Steinsson zatím letos nepřesvědčil. Mimo hru zůstávají N’Gog a Gardner - z těch novějších absentérů. Jinak samozřejmě v rekonvalescenci pokračují dlouhodobě zranění Lee, Holden, Ricketts, Alonso či Mears.

V posledních týdnech se to může zdát jako ohraná písnička, ale sobotní ligové klání na Stamford Bridge je pro Chelsea absolutně klíčové. Blues hrají s Wolves a ačkoliv by se to jindy zdálo jako jednoznačný zápas, nic jednoduchého to zřejmě pro rozložený tým Andrého Villase-Boase nebude. Nic jiného než tři body ovšem domácí neberou.

Situace je jasná. A kritická. Chelsea nastartovala sezonu nejhůře od doby, kdy do Londýna přišel Roman Abramovič, a mladý portugalský manažer André Villas-Boas je pod velkým tlakem. Čtyři prohry v posledních sedmi ligových zápasech, v Lize mistrů boj o postup do posledního kola - to fanoušci Chelsea už dlouho nezažili.

Právě u nich si to bude muset Villas-Boas vyžehlit a v sobotu potřebuje, aby jeho svěřenci podali stoprocentní výkon. Zodpovědnost by na sebe měli vzít ti nejzkušenější - tedy Čech, Terry nebo Drogba. Z nich zatím předvádí adekvátní výkony snad jedině český gólman. Ve středu proti Leverkusenu nevýrazného Drogbu by navíc mohl v základní sestavě nahradit Torres, ani on ale neoplývá střeleckou formou.

Proto bude klíčové, jestli se opět trefí Daniel Sturridge. Mladý útočník se letos konečně naplno prosadil do sestavy Chelsea a důvěru trenérovi splácí skvělými výkony. V lize letos Sturridge vstřelil více gólů než Drogba, Torres a Anelka dohromady. Na něm by se tedy mělo stavět. V útoku má rovněž prakticky předplacené místo Juan Mata, o třetím do party ale jasno není.

Další důležitou věcí bude první gól. Chelsea ho potřebuje co nejdříve. Pokud bude stav dlouho nerozhodný, Wolves mohou vycítit šanci a nepříjemně kousat. Naposledy sice Wolverhampton prohrál s Evertonem, ale jejich bránění ve formaci 4-5-1 nebylo špatné.

Mimo Michaela Essiena ještě není jisté, zda v sobotu naskočí Ashley Cole. Levého beka trápí zranění a nehrál už v Leverkusenu. Místo něj by byl připraven buď Bosingwa, nebo mladý Ryan Bertrand. Wolves přijedou bez klíčových záložníků Jamieho O'Hary a Stephena Hunta, kteří stojí kvůli kartám. Zlomené zápěstí má Richard Stearman, a tak by se po devíti měsících mohl na hřišti objevit Ronald Zubar.

V neklasicky velkém množství zvládají Fergusonovy ovečky dodávat v úvodu sezony body do tabulky. Z 12 kol vytěžili 29 korálků, což je staví do pouze pětibodové vzdálenosti od vlastního historického maxima v rámci Premier League i ManCity a značí to jejich nejlepší start od sezony 2006/07. Přesto o MU kdekdo pochybuje, což naproti tomu Newcastlu úplně nehrozí.

Doopravdy jen zuby nehty se drží Manchester United v těsném kontaktu se svým městským rivalem. V poslední době se může opřít leda o pevnou, už 270 minut nepokořenou obranu; ofenzíva už pětkrát v řadě dosáhla pouhého jednoho vstřeleného gólu. Nicméně body bývají doma, propast mezi United a Citizens stále není nikterak obrovská a nepropustná defenzíva koneckonců umí být základem i těch největších úspěchů.

V příštím souboji se navíc Red Devils budou moci opřít i o něco jiného: Toon posledně slavné Old Trafford vyloupili v době, kdy ještě Sir Alex Ferguson válel na zelených pažitech - v roce 1972. Od té doby se sem vydali dohromady 27krát a ani jednou neuspěli. Domácí navíc dokázali zvítězit v pěti z minulých šesti případů a celkově Magpies na výhru nad obhájcem titulu čekají 17 utkání.

Pardewova parta se zatím v letošním ročníku obvykle nacházela ve velké pohodě. Vloni už Straky měly v této fázi sezony na kontě pět porážek a o osm bodů méně. Letos byly ještě před týdnem neporaženy. Je nicméně otázkou, nakolik s Newcastlem zatřese třígólový příděl na Etihad Stadium, který jednak pošramotil pověst nejtužší obraně soutěže, a jednak samozřejmě položil základy premiérového neúspěchu Magpies. Teď je na čase se tedy do města manšestru vrátit a vyhnout se prvním slepeným porážkám od března, kdy Newcastle pod Pardewem podobného "neštěstí" dosáhl teprve podruhé.

Do sestavy Manchesteru United se vrací Wayne Rooney, který z důvodu poraněné kyčle vynechal úterní klání s Benfikou. Chybět však budou jiné dva symboly povedených prvních zápasů sezony: Anderson si zahraje nejdříve v únoru a na marodce potom dál setrvává Cleverley.

Alan Pardew očekává, že v sobotním klání již bude moci využít služeb Tiotého a Besta. U prvně jmenovaného to ale nevypadá vůbec dobře. Guthrie bude muset hrát pod injekcemi a Obertan zároveň doufá, že mu horší zdravotní stav, který jej nepustil do zápasu s ManCity, umožní postavit se svému někdejšímu zaměstnavateli.

Minulý nováčkovský souboj v žádném případě nezklamal; teprve teď nás přitom čeká papírově nejkvalitnější podívaná. Los totiž ve 13. kole svádí dohromady dva nejlepší celky loňského Championshipu, kteří si zároveň v tabulce stojí lépe než třetí do party z Walesu.

Poprvé od roku 1995 se oba kluby potkávají uprostřed elitní společnosti - a uprostřed doslova. QPR se zabydlelo na devátém fleku, Norwich sedí jen kousek opodál; o dvě příčky níže. V obou táborech tedy zákonitě musí panovat spokojenost s opětovným vstupem mezi smetánku. Rangers nedávno zaskočili i slovutnou Chelsea a po dvou porážkách minule opět slavili vítězství. Norwich sice už čtyři kola čeká na tříbodové klání, ovšem poslední dvě prohry byly velmi těsné, přičemž předešlá remíza s Liverpoolem byla ke všemu, jen ne k zahození.

Jak už jsem zmínil, předcházející bitva dvou nováčků přinesla atraktivní fotbal a čtyři branky. Canaries v ní porazili Swansea 3:1. I tenhle duel má přitom všechny předpoklady pro gólové hody. Minulých šest střetnutí vidělo dohromady 26 branek, čili v průměru více než čtyři góly na zápas. Většina této porce zároveň pochází z Carrow Road, kde se v roce 1994 urodily výsledky 4:3 a 4:2. Také letos přitom obě mužstva především baví, jejich vyznání je spíše ofenzivní. Norwich dokonce nastřílel více branek než věhlasný Liverpool; QPR naproti tomu po slabém úvodu našlo střelecký apetit a v minulých třech těžkých kolech zaznamenalo hned šest branek.

V sobotu to ale bude mít velmi složité. Obejít se bude muset bez klíčového záložníka Joeyho Bartona, jenž stihl nasbírat už pět žlutých kartonků, a dalších zraněných borců. Mezi ně lze počítat i Younga s Gabbidonem, přestože oba tito hráči ještě mají malou šanci na včasné uzdravení. Zranění oka snad nezabrzdí rozjetého Helgusona.

Russell Martin letos patří k nejlepším zadákům soutěže, což bude i nadále potvrzovat na svém ne úplně tradičním postu stopera. Ayala s de Laetem totiž sice trénují, zápasovou zátěž ale ještě nesnesou. A mimo je potom rovněž další střední obránce Whitbread.

Jen 28% vyhraných zápasů v čele Sunderlandu - taková bilance budí pozornost i údiv zároveň. Bruceova pozice je nicméně, zdá se, neotřesitelná. Ačkoliv pod ním Black Cats zase jednou nenaplňují vysoké ambice a trčí jen dva body nad sestupovým pásmem. To Wigan celou 20člennou společnost dokonce uzavírá, ani jeho manažer se ale nemusí bát.

Kromě špatné formy, která v případě domácího celku obsahuje tři zápasy bez výhry a v případě Wiganu jediný bod z možných 18, mají oba týmy společnou jinou věc, jež se pod tyto skutečnosti významně podepsala: neschopnost proměňovat či si vytvářet šance. Sunderland vloni sázel na Benta s Welbeckem, jimž krylo záda duo Gyan-Campbell. Teď najednou Bruce nemá k dispozici ani jediného z tohoto kvarteta, místo toho operuje s neprověřeným Korejcem, drahým talentem Wickhamem (nyní zraněným) a na hostování přivedeným Bendtnerem. Ve finále to dopadá tak, že ofenzívu mužstva vesměs táhne záložník Sessegnon.

Wigan je na tom ještě hůř. V úvodu sezony to vypadalo, že se bude moct opřít alespoň o Di Santa. Jemu už ale forma odešla. Ve finále se tedy Latics se Stokem dělí o nepříjemný primát nejméně potentního účastníka Premier League. Na jeho konto připadá jen deset vstřelených branek a hned pětice utkání, v nichž vyšli střelecky naprázdno. Posledně Wigan sice zamířil přesně hned třikrát, to ale pro změnu zklamal konečný výsledek, neboť Rovers vyrovnávali na 3:3 až v osmé minutě nastavení - navíc z penalty. Manažer Martinez je přesto přesvědčen, že právě tento zápas by mohl být "přelomovým".

Steve Bruce podle všeho opět uvažuje nad ofenzivnějšími pokyny pro Kierana Richardsona, jeden z mála světlých bodů letošního ročníku, který dosud poměrně často nastupoval na beku. Frazier Campbell se po 15 měsících nuceného odpočinku vrátil do plného tréninku, na zápasové vytížení ovšem ještě nemůže pomýšlet ani náhodou.

Aby toho nebylo málo, nedá se s definitivní určitostí říci, že za Wigan budou moci nastoupit dva klíčoví členové základní sestavy. Jamese McCarthyho totiž trápí bolavá třísla, přičemž Franco Di Santo už minule nehrál pro potíže se stehenním svalem. Antolin Alcaraz se během tohoto utkání ocitne právě v půlce svého karetního trestu.

Celý jeden rok se WBA nevyškrábalo tak vysoko, jak sedí nyní - do první desítky. Není proto divu, že se uvažuje o prodloužení Hodgsonova stávajícího kontraktu, který vyprší po této sezoně. Naproti tomu Redknappovo angažmá u Tottenhamu vrcholí zrovna ve chvíli, kdy se zároveň nejhlasitěji volá po jeho přesídlení k reprezentaci Albionu.

Možná je odvážné nazvat letošní sezonu vrcholnou, zvlášť když budoucnost někdejšího manažer Pompey nevězí nikde jinde než ve hvězdách. Nicméně zatím to tak vskutku vypadá. Kádr Tottenhamu konečně nemá slabinu, strategický střed zálohy působí po tom z Manchesteru City vůbec nejsilněji a nejschopněji v lize. A promítá se to i do tabulky. Spurs mají o jeden odehraný zápas méně, a přesto z třetí příčky na druhý Manchester United s odstupem pouhých čtyř bodů. Od debaklem s ManCity završeného složitého vstupu do sezony a shodou okolností i od Parkerova debutu Tottenham hájí neporazitelnost; a co je hlavní, jen s Newcastlem za tu dobu přišel o body.

Přesto se Baggies nemají moc čeho bát, respektive by neměli do zápasu chodit předem poraženi. O skvělém postavení v tabulce už byla řeč, krom toho tu je ale také bilance, podle níž WBA doma Spurs nepodlehlo od roku 2003 a naposledy dokonce i částečně vyloupilo White Hart Lane. Proti Throstles nicméně hovoří nedávná historie vzájemných zápasů s top týmy Premier League. Letos se už potkali s kompletní Big Four - výsledkem jsou čtyři prohry a skóre 2:9.

Roy Hodgson by po dlouhé době zase mohl pospolu využít oba své elitní útočníky: Long s Odemwingiem se snad už nadobro zbavili svých neduhů; prvně jmenovaný dokonce gólem rozhodl minulý duel s Boltonem. Také Paul Scharner by po třítýdenním marodění s kolenem mohl být manažerovi k dispozici.

Roman Pavljučenko se možná dočká svého vůbec prvního plnohodnotného startu v letošním ročníku. Zdravotní trable totiž provází jak Defoea, tak Van der Vaarta. Mimo hru jinak zůstávají Kranjčar, Rose, Dawson a Huddlestone.

Fulham venku v londýnském derby - v takovém případě je už dlouhou dobu pro sázkaře jistotou neprohra domácích. Cottagers na cizím hřišti v rámci hlavního města nevyhráli už 34krát v řadě od porážky Tottenhamu v srpnu 2003. A na Arsenalu, který se navíc nedávno úžasně rozjel, to nikdy nebylo lepší...

V tomto případě se dokonce dá použít i slovíčko "nikdy". Momentálně až 16. Fulham stále čeká na první kompletní lup z Highbury, případně Emirates - dokonce tu akorát třikrát zvládl remizovat, zbylých 22 zápasů prohrál. Na Arsenalu ke všemu na oněch 10 výletech v rámci Premier League zaznamenal jen šest vstřelených branek; a pokud se tohle dá dohromady se skutečností, že teď Cottagers ve třech ze čtyř venkovních utkání vyšli střelecky naprázdno, mohlo by to pro ně znamenat definitivní smrt.

Na druhou stranu stejný počet venkovních duelů také vyústil v čisté konto Fulhamu. Což by mohla být výzva pro rekordy nahánějícího Van Persieho, který hned v případě další trefy vyrovná Ferdinandovo maximum činící 14 zásahů po 13 ligových kolech.

Nejen Van Persie, ale i celý tým Arsenalu se nyní vznáší v oblacích. Stal se prvním anglickým postupujícím do osmifinále Ligy mistrů, v domácí soutěži už v pěti střetnutích neztratil ani kytičku - to vše navíc s pěkným skóre 15:6. A v tabulce se už dostal na dostřel první čtyřce. Momentálně to tedy vypadá, že se Gunners mohou porazit jedině sami. Třeba dalšími špatně odbráněnými standardkami, po nichž letos spolu se Sunderlandem inkasují vůbec nejčastěji ze všech ligových účastníků (dosud pětkrát).

John Arne Riise byl minulý týden přítomen narození svého syna, teď už ale samozřejmě bude hotov pomoci týmu ve zdolávání prokletí. Ne tak ovšem Stephen Kelly, jehož trápí stehenní sval, a Damien Duff s poraněným lýtkem.

Arsenal již v týdnu oslavil jeden velký návrat: po červencové operaci kotníku a následných potížích se stehnem může ligové trávníky začít brouzdat Abou Diaby, když už šest minut strávil na hřišti v zápase s Borussií Dortmund. Ono utkání se mimochodem netýkalo Rosického, to sobotní by už ale mohlo.