Anglická Premier League - souhrn 13. kola

Góly: 45. Nedum Onuoha, 52. Asamoah Gyan, 83. Danny Welbeck

Sunderland na tenhle moment čekal dvanáct zápasů, ale dnes si ho náležitě vychutnal. Chelsea na Stamford Bridge zcela nečekaně zaskočil třemi góly a stal se prvním mužstvem, který zde letos skóroval. Zároveň si zaslouženě odváží tři body.

Problémy měli Blues ještě před výkopem, protože se zranil John Terry a Carlo Ancelotti musel improvizovat. Do stoperské dvojice vedle Ivanoviče poslal jinak pravého beka Ferreiru a jeho nezkušenost byla znát, až příliš. Navíc se nedařilo ani Ivanovičovi.

Úvod sice ještě zachytil Chelsea v útočném snažení. Blízko gólu byl dalekonosně hlavičkující Ramires, ale Gordon se překvapit nenechal. Po půlhodině hry kopal slibný trestný kop Drogba a jen díky teči Onuohy si mohl Gordon v brance oddechnout. Další standardku už domácí kapitán mezi tři tyče poslal, ale tentokrát to bylo z větší dálky a Gordon snadno míč lapil. A pak už začali úřadovat hosté. Jen díky Čechovi se až do závěru prvního dějství drželo skóre 0:0.

Jako první sunderlandské růžky vystrčil Welbeck, ale jeho hlavičku Čech skvěle vychytal. Welbeck měl na svědomí a další ránu Black Cats, po Gyanově přihrávce ale Čecha ani levačkou nepřekonal. Minutu před koncem základní hrací doby se do šance dostal Gyan, toho Čech výtečně zlikvidoval a následně si podobně dobře poradil s dorážkou Richardsona. Obrana Chelsea byla v troskách a vše korunovala vzápětí, kdy absolutně rezignovala na bránění Neduma Onuohy. Ten se před šestnáctkou zmocnil míče, ale nikdo proti němu nešel, tak se rozhodl udělat mezi stopery Blues slalom a precizně zakončil podél Čecha.

Carlo Ancelotti měl v kabině rozhodně o čem mluvit, ale domácí hvězdy si to pravděpodobně příliš k srdci nevzaly. Už v 52. minutě totiž Stamford Bridge šokoval dalším gólem Gyan. Skvělý pas vyslal Henderson a Gyan si už sám proti Čechovi zkušeně poradil. Ancelotti na nepříznivý stav reagoval postupně všemi třemi střídáními, jenže to nebylo vůbec platné. Naopak. V 77. minutě si připravil pozici Onuoha a málem zaskočil českou jedničku v brance Chelsea. Čech ale rychle zareagoval a vyrazil na roh.

Už dvoubrankové manko bylo pro Chelsea dostatečným trestem a ostudou, jenže Sunderlandu to nestačilo a za dlouhé roky bez bodového zisku to dnes soupeři vrátil i s úroky. V 87. minutě si vybral slabší chvilku Ashley Cole, jenž pod tlakem poslal míč z lajny před bránu přímo na Welbecka a Čech připravený na odkop byl zcela bezmocný. Co bude říkat Ancelotti po dnešní porážce, na to jsou fanoušci určitě hodně zvědavý. Dochází snad Chelsea dech? V posledních třech zápasech hned dvakrát propadla.

Góly: 89. Tim Cahill - 36. Bacary Sagna, 48. Cesc Fàbregas

Arsenal si opět vyšlápl na Everton i na jeho vlastním hřišti, i když tentokrát ne s takovou grácií jako minule. Spíše měl štěstí, že se Toffees kontaktního gólu dočkali až minutu před vypršením normální hrací doby, což už bylo zkrátka až moc pozdě. Takhle tedy Kanonýři poskakují na druhou příčku a vyvíjejí slušný tlak na Chelsea.

Děj první půle se z valné většiny odvíjel ve střední třetině hrací plochy, někde kolem půlící čáry. I proto nakonec diváci na Goodison Parku viděli jen jednu branku. Ještě předtím se ale vedení mohl ujmout Everton, když po Colemanově heroickém průniku nezvykle nepřesně zakončoval hlavou Cahill. Arsenal se dosud ani nějakou dobu poté k výraznější šanci nepropracoval, za něco stál možná akorát Aršavinův zpola povedený volej z hranice šestnáctky. Vše změnila až 36. minuta, kdy se po Nasriho vyražené ráně vrhnul Aršavin, vrátil míč pod sebe Sagnovi a ten prudkou střelou vymetl bližší šibenici Howardovy svatyně. Nutno říct, že v takové pozici určitě měl být strážen daleko pečlivěji, než ve skutečnosti byl. Každopádně Evertonu se tedy tato nedůslednost vymstila a do přestávky už ji nestihl napravit - Sahův pokus totiž nevědomky vyrazil Fabianski a ještě ke všemu v tu chvíli bůhvíproč vyletěl do vzduchu praporek čárového.

Do druhého poločasu odstartoval daleko lépe Arsenal. Tomu vnukl ještě větší chuť do fotbalu především gólový okamžik ze 48. minuty. Tehdy si Fabregas spektakulárně vyměnil míč s Chamakhem a z halfvoleje zacílil přesně ke vzdálenější tyči. Po téhle brilantní akci pak sice následovala slušná šance Rodwella a přímý kop Bainese, jemuž předcházel napůl "rudý" zákrok Squillaciho, ovšem vzápětí už zase přebral iniciativu hostující celek. Kupříkladu Nasri se v rámci této pasáže zápasu odvážně prodral přes Jagielku, aby nastřelil Howarda, a pak Chamakh ze dvou kroků nepochopitelně přestřelil poté, co ho instinktivně našel Fabregas.

Až nějakých patnáct minut před koncem začala koncentrace Gunners, řekněme, zvolna uvadat. Pořád to ale neznamenalo žádnou katastrofu. Na jednu stranu sice Arsenal příliš nehrozil vepředu, spíš vůbec, na stranu druhou ale celkem spolehlivě zavíral zadní vrátka. Až v 80. minutě se k zajímavé střele z otočky dostal Beckford, bleskurychle ovšem v tu chvíli zareagoval Fabianski. Za dvě minuty pak polský golman vytěsnil i Pienaarův projektil, který však mířil vlastně přímo na něj, a do třetice spolehlivý zákrok předvedl i proti Sahově kroucené ráně. Toffees se proto dočkali až v 89. minuty, kdy už bylo až příliš pozdě. Saha vyhrál hlavičkový souboj u levé tyče a Cahill už zvládl navázat gólovou koncovkou. To už bylo od Evertonu celkem všechno, přestože pak Arsenal vypadal dosti nejistě v kramflecích.

Góly: 56. Ricardo Fuller, 90. Kenwyne Jones

Poměrně překvapivý výsledek se zrodil ve Stoke. Domácí borci porazili díky brankám Fullera a Jonese Liverpool 2:0. Už za rozhodnutého stavu byl po druhé žluté kartě vyloučen hostující Lucas Leiva.

Stoke se slavnějšího soupeře v žádném případě nezaleklo a hrálo s ním vyrovnanou partii. Domácí měli i několik šancí, Liverpool však v prvním poločase udržel čisté konto. Svěřence manažera Hodgsona mohl poslat do důležitého vedení kapitán Steven Gerrard, na jeho dobře umístěnou pumelenici dobře zareagoval brankář Begovič a Liverpool tak zahrával jen rohový kop. Obraně hostů pořádně zatápěl především aktivní Jones, po jednom vybojovaném míči vybídl Etheringtona, ten v tísni míč zasáhl, ale vytěžil jen roh.

Druhá půle toho nabídla pro náročného diváka více. V 56. minutě vstřelil první branku Stoke Fuller, který se nejlépe zorientoval v obrovském závaru, který domácí fotbalisté vyprodukovali - 1:0 pro Stoke City. Liverpool se okamžitě vrhl do útoku, pevná defenzíva Stoke však nepovolila. V další šanci hrozil Jones, opět parádně umotal liverpoolské zadáky, ale pak poslal míč těsně vedle vzdálenější tyče.

Pořádnou bojovnost předvedl i Dirk Kuyt a pak i přesnou přihrávkou nabídl branku Maximu Rodriguezovi, střela Argentince skončila jen v náručí Begoviče. Liverpool si žádný závěrečný tlak nevypracoval a naopak v nastaveném čase podruhé inkasoval. Jones převzal mezi dvěma stopery Liverpoolu dobrou přihrávku a pak chladnokrevně zakončil - 2:0 pro Stoke City. Bídu Liverpoolu v tomto utkání podtrhl Lucas Leiva, jenž obdržel druhou žlutou kartu a byl vyloučen. Stoke tak porazilo Liverpool 2:0

Góly: 70. Victor Moses

Poslední výsledky Wiganu příliš nepřály, a tak se ocitl až v pásmu sestupu. To už ale po tomto kole neplatí. Díky výhře 1:0 nad nováčkem z West Bromu poskočil nově na 16. příčku. O jediný gól utkání se postaral Victor Moses.

Vstup do zápasu vyšel o něco lépe domácím fotbalistům. Hned na začátku se snažil zahrozit záložník N’Zogbia, z jeho šance ale nic pořádného nebylo. WBA se povedlo odpovědět až po více než dvaceti minutách. Velmi nebezpečný míč poslal do pokutového území Wiganu Odemwingie, bohužel pro hosty na něj ovšem nikdo nedosáhl a svěřenci trenéra Martineze celou situaci zneškodnili.

První poločas nenabídnul žádnou strhující podívanou. Diváci skutečně nebyli svědky nějakého ofenzivního galapředstavení, i proto nakonec šly oba kluby do kabin za nerozhodného stavu, který příliš nevyhovoval ani jedné straně.

Hned po přestávce provedl Wigan klíčové střídání, když nevýrazného Gomeze nahradil mladík Victor Moses, jenž hru svého týmu skutečně oživil, nakonec také vsítil jediný gól duelu. V 60. minutě ovšem měl velmi zajímavou příležitost hostující záložník Chris Brunt, který přinutil Al-Habsiho k výbornému zákroku.

O deset minut později už tolik štěstí neměl jeho protějšek Carson. Rodallega skvěle podržel míč, následně jej předal Mosesovi, který anglického gólmana v dresu hostí překonal střelou ke vzdálenější tyči. West Brom pochopitelně toužil minimálně vyrovnat, a tak si po dlouhé době vypracoval zajímavou příležitost. Na centr z rohového kopu si naskočil střídající Barnes, jenže míč poslal nad břevno.

V 82. minutě pro změnu mohl víceméně rozhodnout o vítězi Franco Di Santo, avšak v jasné tutovce absolutně selhal. Míč poslal mimo. Nějak extra jej to ale zase mrzet nemuselo, jelikož Wigan své vedení uhájil.

Góly: 69. Kevin Foley, 77. Steven Fletcher - 2. Richard Stearman (vl.), 62. Johan Elmander, 67. Stuart Holden

Bolton měl zase namále. Jestliže minule přišel o jednobrankové vedení v nastavení, dnes se tak mohlo stát pro změnu minutu před koncem. A bylo by to ještě hořčejší zklamání, když v tomto případě původně Trotters nevedli jen o gól, ale rovnou o tři.

Tak otřesný vstup do zápasu si hráči Wolverhamptonu nemohli představovat ani v těch nejhorších snech. Už v první minutě se totiž hostující Bolton ujal vedení, a to ještě ne ledajakou cestou. Pod nátlakem dotěrného Taylora si totiž vlastní gól vstřelil Stearman. Vlci však záhy pomalu zareagovali nejlépe, jak mohli. Okamžitě nabyli územní převahy, už jen gól tomu chyběl. Přitom mu ještě v prvním poločase byli McCarthyho svěřenci tuze blízko. Ebanks-Blake minul pomalu prázdnou branku a Jussi Jaaskelainen se krom toho minimálně čtyřikrát musel vytasit s těžším zákrokem, aby udržel svůj tým ve vedení. Ať už narážím na přímý kop Milijaše, jeho další střelu nebo pokus Jarvise. Zato na druhé straně se Hahnemann spíše nudil, prověřil ho akorát Davies ve 32. minutě. Elmander totiž hlavou prostor mezi třemi tyčemi ani netrefil.

Jestliže první dějství publikum bavilo, ale nepřineslo adekvátní množství branek, druhý poločas už splnil všechna kritéria báječné podívané. Hned v jeho úvodu si oba celky vyměnily první pozdravy - Milijašův pokus škrtal horní část břevna, Elmanderova střela zase divže neatakovala levou tyčku. Potom následovala několikaminutová pauza, jež vyvrcholila v krátkodobý náběh na debakl domácího mužstva. V 62. minutě se totiž po přihrávce Holdena mezi několika soupeři dobře zorientoval Elmander a zdvojnásobil náskok Boltonu, přičemž po chvíli na něj navázal sám americký středopolař, když zblízka hladce skóroval po výzvě Leeho.

Stav 0:3 nicméně nevydržel dlouho, díky čemuž se také rozjelo pořádné drama. Po Foleyho zásahu přišel dvanáct minut před koncem ještě jeden úder - centr z rohu přeletěl Jaaskelainena a Fletcher měl už hodně snadnou úlohu, takže Vlci měli tak akorát dost času na to pokusit se dorovnat skóre. A to se jim také málem povedlo. Minutu před vypršením řádné hrací doby se po rohu prosadil k hlavičce Mouyokolo, aby jen těsně minul.

Góly: 16. Gareth Bale, 42. Roman Pavljučenko, 69. Peter Crouch, 75. Gareth Bale - 80. Ryan Nelsen, 90. Gaël Givet

Spurs si proti Blackburnu klidně mohli dovolit relativně vypustit závěr zápasu a nechat si nastřílet dva góly. Dříve totiž Rovers prakticky k ničemu nepustili, jejich konto zatížili čtyřmi zásahy, a tak po čtyřech zápasech vítězného půstu konečně odněkud vydolovali tři ligové body.

I s jednodenním předstihem uctívají na anglických trávnících památku obětí první světové války. Remembrance Sunday (druhá neděle v listopadu) má na Ostrovech velkou tradici a právě na White Hart Lane si padlé připomněli ne pouhou minutou ticha, ale rovnou fanfárami a nástupem maskovaných vojáků. Naštěstí pro běžného fotbalového diváka, také hráči byli odhodláni vzpomínat ve velkém stylu. Na severu Londýna se totiž okamžitě rozpoutala navýsost přímočará, zábavná bitva. Té navíc hned v 17. minutě, po několika náznacích, vnukl nový náboj Gareth Bale, jenž si při rohu porozuměl s Van der Vaartem a na bližší tyči přesnou hlavičkou rozvlnil síť za zády Robinsona.

Také nadále se na White Hart Lane odehrávala dosti živelná podívaná, jakkoliv to byla zásluha především Kohoutů. Na druhou stranu bez pomoci Rovers, respektive nedůsledného Jonese, by například Pavljučenko ve 28. minutě nemohl zakončovat tváří v tvář Robinsonovi. Soupeř ho totiž vyslal do úniku svou mizernou malou domů, naštěstí pro něj však ruský forvard situaci neustál a hodně minul vzdálenější šibenici, kam mířil. Inu, Pavljučenko dneska zkrátka neměl den. Nejprve mu nevyšlo divadlo na penaltu, pak se takhle zastřelil a do třetice ještě neproměnil penaltu. Poté, co Robinson nepatrně stáhl k zemi Van der Vaarta dokonce ani netrefil prostor mezi třemi tyčemi.

Blackburn mezitím dřímal někde v pozadí. Ve 38. minutě ovšem mohl Kalinič klidně potrestat Pavljučenkovu rozhazovačnost. Jenže v rozhodujícím okamžiku ztratil rovnováhu, a tak přestože se ocital prakticky sám před Gomesem, ve výrazném předklonu jej víceméně akorát nastřelil. Koncem poločasu pak přišel adekvátní trest, a kupodivu se střelcem stal zrovna Pavljučenko. Na druhou stranu tak luxusním centrem, který mu adresoval Bale, snad ani nešlo pohrdnout. Tottenham tedy do kabin odcházel s dostatečným dvoubrankovým náskokem.

Pokud někdo po přestávce očekával kohoutí honbu za zvýšením náskoku, opravdu se jí nedočkal. Začalo se, a také pokračovalo, v poklidném duchu. První vzruch druhého dějství přišel až po hodině hry, kdy Pavljučenko pracně vytvořil střeleckou pozici pro Crouche, který záhy mířil pouze do Robinsona. To na druhé straně hned vzápětí Pedersen už překonal Gomese, ovšem Gallas stál přesně tam, kde měl, a míč odkopl do bezpečí. Tottenham proto záhy mohl zvyšovat na 3:0, a ne jen na 3:1. Opět u toho byl Pavljučenko, tentokrát však v osvědčené roli paliče. Prosadil se totiž Crouch, když dokázal navázat na Robinsonem vyražený Pavljučenkův projektil. Sám ruský forvard se pak neprosadil ani v 73. minutě, kdy pálil nadějně z otočky, ale mrštný Robinson byl u své levé tyčky tak akorát včas.

Pavljučenkovi to tedy opět musela ukázat dvojice Van der Vaart-Bale, i když za užití nedovolených prostředků. Van der Vaartovi totiž při zpracování prudkého balonu nechtěně pomohla ruka, takže pak Baleův přesně umístěný balon měl být správně odstaven mimo hru. Nicméně nestalo se, a Rovers nemuseli až tak smutnit, protože po chvíli tento gól stejně prakticky umazali. Do Dunnovy rány zpoza šestnáctky totiž jemně vstoupil Nelsen a jeho teč se postarala alespoň o čestný zásah Rovers. Navíc v 83. minutě ještě Hoillet vyzval ke skórování El-Hadji Dioufa, jehož střelu do protipohybu Gomese ovšem tentokrát z brankové čáry vykopl Gallasův parťák Kaboul. Na konečných 2:4 proto upravil až Givet díky hrubce Gomese, jenž stoperovu střelu nedokázal vyrazit, přestože mířila doprostřed brány.

Góly: -

Holloway opět přetočil sestavu o 180 stupňů a tentokrát už z toho alespoň jeden bod je. Tangerines ale pravděpodobně očekávaly i kompletní vyloupení stánku, na kterém je doma prozatím nejhorší tým Premier League, West Ham. Takhle alespoň oba týmy udržely čisté konto, i když se defenzívy dvakrát nepředvedly.

Blackpool toho v první půli až tak moc nepředvedl, čekalo se asi víc než jen dalekonosné pokusy od Grandina a Eardleyho nebo nadějný průnik Vaughana. Zato Hammers dopláceli hlavně na svou marnotratnost v koncovce - a také smůlu. Poté, co se už po 15 minutách poroučel ze hřiště zraněný Dyer, přišla ještě například situace, kdy Obinnovu střelu Cathcart prokazatelně zblokoval rukou, a přesto se penalta nepískala. I tak nicméně West Ham mohl jít několikrát do vedení. Ať už skrze Piquionneho hlavičku nebo Boa Morteho střelu, která nakonec prosvištěla těsně vedle tyčky.

Po přestávce se těžiště utkání přelévalo ze strany na stranu, oba celky chtěly doopravdy zvítězit. Blíže gólu byl nejprve West Ham, ovšem Barrera vypálil přímo do nohou obránce Evatta a Cole zase kolenem odrazil míč akorát do břevna. Blackpool mezitím hrozil hlavně z brejku, Taylor-Fletcher s Harewoodem ale nedokázali své pokusy vtěsnat mezi tři tyče. V úplném závěru se pak ještě Green musel vytasit s bravurním zákrokem proti Cathcartovu voleji z velké blízkosti.

Góly: -

Newcastle s Fulhamem diváky v St. James' Parku nezabavil a ti tak po devadesáti minutách odcházeli notně zklamaní. Bezbranková remíza nepřinesla příliš zajímavých okamžiků a Magpies díky ní přišli o páté místo.

Po čtvrthodině hry měl šanci Lovenkrands, ale dánský útočník skvělou Simpsonovu nahrávku nevyužil a hlavou poslal míč vedle. Až za dalších 15 minut se poprvé vyznamenal gólman Krul. Daviesův rohový kop hlavou poslal k Dempseymu Hangeland, ale Krul akci dobře přečetl a míč odvrátil na roh. Za pár minut musel brankář Newcastlu do akce znovu. Krula nepříjemnou ranou prověřil Dempsey, ale ani tentokrát neuspěl. A aby se Schwarzer nenechal zahanbit, vytáhl ve 37. minutě proti Lovenkrandsově zakončení skvělý zákrok.

Schwarzer byl vidět i po změně stran. Poprvé byl vidět rovněž Andy Carroll, který na něj vyslal tvrdou ránu levačkou, ale Schwarzer byl u bližší tyče připraven s dobrým zásahem. Skóre mohl otevřít Lovenkrands, ale v 65. minutě poslal míč hlavičkou po Guthrieho asistenci přímo do brankářovy náruče. Asi vůbec nejblíže gólu byl ale Moussa Dembele. Letní posila Cottagers se po zmatku ve vápně zhostila míče a vypálila. Míč trefil břevno. Dál ale ani jedna branka míč nepustila a mužstva si odnášejí po bodu.

Góly: -

Takhle si to Manchester City určitě nepředstavoval. Je až s podivem, že Citizens už potřetí v řadě nedokázali na vlastním stadionu vstřelit gól, ale ofenzivní síla zkrátka tápe. Roberto Mancini neumí tým dobře poskládat, a tak je z dnešního zápasu s Birminghamem pouhá remíza 0:0.

Citizens na soupeře vyrukovali s Tevezem, Milnerem, Silvou a Johnsonem v sestavě, ale nebylo to nic platné. V 17. minutě měl slušnou příležitost po Tevezově pasu Johnson, jenže koncovku nezvládl. Ještě větší šanci měl za dvě minuty Tevez. De Jong ve středu hřiště oloupil o míč Gardnera, poslal ho Yayovi Tourému a ten na vápně přihrával Tevezovi. Argentinský kapitán ale mířil těsně vedle. Ve 41. minutě se už Tevez radoval z úvodní branky, když ho Silva hlavou našel úplně volného před bránou, ale sudí gól neuznal, protože Tevez hrál rukou. V závěru prvního dějství ještě jednou pálil Johnson, ale netrefil, opět.

Domácí šance nekončily ani po přestávce. Dvakrát se po dvou minutách dostal do akce Milner. Nejprve ho zastavil gólman Foster, pak na čáře míč uklízel Stephen Carr. Po hodině hry byl Milner pro změnu v útoku kontraproduktivní. Adam Johnson nalevo obelstil Carra a nebezpečně vystřelil, jenže trefil právě Milnera, a tak z toho nic nebylo.

Na hřiště se v 66. minutě podíval Roque Santa Cruz a hned svou první přihrávkou našel v šanci Teveze, ale Argentinec dnes neměl svůj den, branku opět netrefil. Dvacet minut před koncem přišla první hrozba z tábora Brums. Kolo Touré zachyboval a proti Faheymu musel zasahovat Hart. To bylo ze strany Birminghamu vše, jenže ani Citizens již nic nepřidali a mají bod za bezbrankovou remízu.

Góly: 72. Ashley Young (pen.), 76. Mark Albrighton - 81. Federico Macheda, 85. Nemanja Vidić

Jestli se dosud ještě neporazitelnost Manchesteru United nikdy neotřásala v základech, pak dneska určitě ano. Fergusonovi svěřenci na Villa Parku prohrávali 0:2, na vyrovnání měli něco přes čtvrt hodinu a přitom byli úplně na dně. Pak se však něco stalo a zásluhou Machedy s Vidičem nakonec hosté svou šňůru bez porážky prodloužili již na 13 zápasů.

První poločas sobotního šlágru nabídl dosti nepořádnou podívanou. Hráči na obou stranách se sami dostávali do úzkých, takříkajíc do špeku, dávali si těžké přihrávky a hlavně díky tomu se jim pak nedařilo využívat menších či větších zaváhání nejistých obránců. Na Villa Parku to tak místy mohlo vypadat, jako by se sem sjely týmy z české Gambrinus ligy. Přesto pár záblesků geniality odhalit šlo. Například Hernandézovu delikátní kolmici, se kterou však Berbatov nenaložil vůbec dobře, nebo zdařilý signál z přímého kopu, který umožnil Evrovi odcentrovat z velmi nebezpečné pozice. Bohužel pro hosty však nikdo v bílém na jeho výzvu nedosáhl. Na druhé straně o sobě dal pořádně vědět až koncem poločasu Downing, jehož ránu zajímavě tečoval Ferdinand. Jinak Villans nebyla k ničemu ani místy drtivá územní převaha.

Do druhého dějství už birminghamští vstoupili o mnoho lépe - po Vidičově zkratu ovšem Albrighton zacílil pouze do boční sítě. Stejný hráč pak ještě o pár chvil později minul v největší šanci utkání, když se zpoza zadní tyče hlavou opřel do centru Downinga a jeho křižnému projektilu scházely k dokonalosti opravdu jen centimetry. Villa stupňovala tlak, respektive závažnost svých šancí. V 66. minutě totiž po Downingově centru orazítkoval břevno James Collins, hrdina posledního duelu s Blackpoolem. To ale nebylo zdaleka vše. Uplynulo jenom pár sekund a na Youngovu nevýraznou koncovku pohotový Agbonlahor tím, že napálil pro změnu pravou tyčku! Hned vzápětí navíc Downing rozvlnil alespoň boční síťku. Zkrátka a dobře - United v těchto chvílích nemohli tápat více.

Vše vykulminovalo v situaci ze 71. minuty, kdy sudí trošku přísně nařídil penaltu po souboji Browna s Youngem. Sám postižený pak poslal Van der Sara přesně na opačnou stranu a konečně urval pro svůj tým zasloužené vedení. Totálně zdecimovaní United potom o čtyři minuty později padli ještě jednou, tentokrát díky Machedově zkratu a následném učebnicově sehraném protiútoku soupeře. Ten zprvu vedl Young, jenž přenechal míč Downing a jeho křižný pas už musela být pro Albrightona vyloženě radost proměnit v gól.

Jakkoliv se řešení otázky manchesterského vzpamatování mohlo zdát úplně mimo, přece jen po druhém inkasovaném gólu Red Devils zabrali. Ferdinand třeba hned mohl snížit, když k němu propadl míč na levou tyč a Friedel vypadal být odstaven, ovšem v tu chvíli ho ještě na brankové čáře zvládl zastoupit Albrighton. Povést se mu to ale nemohlo o pár vteřinek později, kdy na hraně šestnáctky předal Carrick míč Machedovi a ten perfektně vymetl levou šibenici domácí svatyně. Na koně se tak rázem vyhoupli United.

A vše bylo názorně zdokumentováno v 85. minutě. Nani zacvičil na levé straně se svým strážcem a nasměroval míč tak akorát přes Collinse na zadní tyčku, kde už číhal neomylně zakončující Vidič. Oba celky si tak ukázkově vyměnily pozice, najednou byla totálně na dně Villa namísto Manchesteru. A to ještě nemusel být konec. Proti Obertanovi však příkladně vystartoval Friedel a Carrickův procítěný pokus zase neprošel skrz několikanásobnou hradbu těl před americkým brankářem.