Premier League - souhrn 37. kola

Góly: 40. Sergio Agüero, 88. Edin Džeko

První zápas bez Roberta Manciniho vyšel vítězně a Manchester City si zajistil druhé místo. Matematicky. I kdyby prohrál, byl by na 99 procent těsně pod piedestalem, dneškem však svoji "výsostnou" pozici uhájil definitivně. Chelsea tak bojuje "jen" o třetí pozici. A Reading? Ten už hájil jen svoji čest. A neuhájil. Z dvanácti posledních duelů uspěl jen posledně se zoufalým Fulhamem.

Citizens měli obtížnou výchozí pozici. Roberto Mancini opustil svoje křeslo a hráči z průmyslového města nastupovali do utkání s padajícím Readingem v náladě dosti pochybné. Svůj status však i přesto uhájili a ničemný Reading, který už nějaký ten pátek bředne v sestupové jistotě, dvěma góly vydusili ještě v mělčím bahně.

Po hrůzné potupě ve finále FA Cupu chtěli Citizens maximálně dokázat svoji sílu. Ale byl to právě Reading, kdo si poslední domácí duel před vlastními fans užíval. Ránu Robsona-Kanu musel Hart vytěsnit u své levé tyče s vypětím sil. Chvíli poté neuspěl i přes pěkný brejk City Sergio Agüero.

Do konce poločasu se však argentinský útočník přece dočkal gólové oslavy. Milner si vyměnil míč se Silvou, míč si našel cestu k Agüerovi a ten našel dolní roh McCarthyho brány dokonale - 0:1. Vedení musel hájit znovu Joe Hart, jenž si s Pogrebnjakovou ranou poradil tak tak.

Royals se s vypětím všech sil snažili o poslední domácí body, Mariappovu hlavičku však odpravil z brány Carlos Tévez. Záhy pak Hart odvrátil Karaćanův pokus. Nakonec nicméně přišel zásah pojišťující. Nekrytý David Silva uháněl k bráně, jeho střela doputovala až ke střídajícímu Džekovi a ten z blízka uzavřel na konečných 0:2 pro City.

Góly: 11. Lukas Podolski, 63. Theo Walcott, 68. Lukas Podolski, 71. Aaron Ramsey - 45. Shaun Maloney

Známý příběh se neopakuje. Po několika letech strávených na hraně Wigan přeci jen po sedmi letech opouští elitní společnost. Na Emirates Stadium dnes Martinezova parta sahala po úspěchu pouze v prvním poločase, pak se nezadržitelně sesypala a stává se tak historicky prvním vítězem FA Cupu, který v téže sezoně sestupuje z první ligy.

S tím pravým zápalem vstoupil do oboustranně "existenčního" utkání domácí Arsenal. Zatímco se Wigan ještě vydýchával po náročném a zvládnutém finále FA Cupu, Gunners si i celkem uspokojivě vytvářeli šance. Po Walcottově akci mohl nikým nehlídán hlavičkovat Cazorla, což později platilo také pro skórujícího Podolského. Ten těžil z uličky, jakou hostující defenzíva v čele se zmatkujícím brankářem Roblesem přímo vydláždila Cazorlově centru od rohového praporku, a uhlazeně se trefil akorát pod víko.

Všechno dobré - včasné vedení (po 11 minutách) v kapse a očividně unavený soupeř. Problém Kanonýrů ovšem záhy tkvěl v tom, že oni ve zbytku poločasu snad ani nechtěli udeřit podruhé. Na další příležitosti kompletně rezignovali, takový Rosický se pomalu nedostal k balonu, a z dění na Emirates Stadium se stala obyčejná loterie. Koscielny tedy ještě zkraje škorpioním skokem nedovolil zakončit Konému, obecně to ale vypadalo tak, že si pohodlní Gunners nepěkně koledovali.

A skutečně vykoledovali. Arteta položil ruku na rameno pronikajícího Maloneyho, Dean foukl do píšťalky a samotný faulovaný křídelník bravurním způsobem trefil přesně prostor u Szczesného levé tyče. Polský gólman si sice sáhl, pořádně efektivní zákrok však ani nemohl být v jeho silách. S Wiganem to tedy o přestávce vypadalo solidně; další zázrak se vskutku nedal vyloučit.

Divoký druhý poločas s předivokým úvodem už ale takový scénář velmi nekompromisně odmítl. Jako první měl každopádně parádní příležitost ke skórování hostující Koné, když si skvěle narazil s Espinozou a pak i McManamanem, aby si vylámal zuby na Szczesného hokejovém semaforu. V rámci všeobecně hektického vstupu do druhého dějství, kdy byla potřeba otevření zadní vrátek přítomna na obou stranách, potom ještě McCarthy skóroval z jasného ofsajdu a Cazorla ani nadvakrát nepropašoval míč za excelentního Roblese. V zajímavé pozici potom nepřesně dorážel také Rosický.

Teprve následně se dlouhodobě zaseklý londýnský gólostroj rozjel. Walcott sice po hodině hry zakončoval z příliš velkého úhlu, pak si ale perfektně spravil chuť, když se mezi obráncem a brankářem nebojácně popral o přízemní pas Cazorly a docílil tak již své 14., ovšem zdaleka nejdůležitější ligové branky v sezoně.

Vzápětí to už šlo ráz na ráz. Podolski brzy vběhl do rozevřené obrany pro jemně lobované zakončení přes bezmocného Roblese a Wigan na tom byl dokonce tak špatně, že se proti němu prvně v ligové sezoně prosadil i známý palič Aaron Ramsey. Využil přitom už čtvrté asistence Cazorly, ačkoliv protentokrát vylétala ještě z poloviny Arsenalu. Velšský záložník posléze odmítl nahrát na osu Podolskému a ze značného úhlu propálil Roblese, aniž by zrak upřel směrem k bráně.

Góly: 39. Javier Hernández, 87. Rio Ferdinand - 49. Michu

Rozlučka se nakonec vyvedla. Poslední domácí gól ManUtd ve Fergusonově kariéře vstřelil symbolicky jeho velký chráněnec a dosud zřejmě nejdražší posila United ve Skotově éře, Rio Ferdinand. Přítomní fanoušci, kteří po závěrečném hvizdu oslavili titul, odcházejícího manažera i legendárního Paula Scholese, se ovšem na tuto vítěznou trefu pořádně načekali.

Mistrovská atmosféra pochopitelně vládla napříč celým průběhem zápasu, který měl jinak ke stoprocentní zábavě celkem daleko. Ve velkém stylu každopádně začal alespoň Hernández, jenž po Van Persieho pasu chytře zakončoval pouze do břevna, či Paul Scholes, který se dral kupředu stejně jako ve svých začátcích.

Vzhledem k ne tak atraktivnímu prvopoločasovému dění tak ani nebylo moc velkým překvapením, že úvodní branka nepředstavovala žádnou nádheru. Van Persie ve skutečnosti zbabral standardní situaci, ovšem nerozhodný Williams nakonec přece jen dovolil Chicharitovi hladce zavěsit. Samotné Swansea do přestávky de facto nezahrozilo, což se ale změnilo hned po obrátce - skrze vyrovnávací gól. Ten opět vzešel z neuhlazené standardní situace; ve zmatku se nejlépe orientoval zabiják Michu.

Situace mohla pro pomalu slavící United nabýt ještě černějšího odstínu, kdyby vzápětí Ferdinand nepřinutil Routledge ke spálení solidní šance. Takhle nakonec pohádka dobře dopadla: po Persieho rohu se zas a znovu k balonu nějakou dobu nikdo neměl, až přišel Ferdinand a bez přípravy jej zatloukl do sítě. To se psala 87. minuta.

Góly: 68. Phillip Bardsley - 76. Jason Puncheon

Další domácí remíza 1:1 a Sunderland je rázem opět největším favoritem na sestup hned po nejhůře postaveném Wiganu (zatím). Tentokrát šly Kočky jako první do vedení a nedohrávaly o deseti - tím spíš ale budou zklamané. Nyní je možné, že v závěrečném kole budou potřebovat bodovat na White Hart Lane, což by jistě nebylo příjemné břemeno...

Oba celky nešly do zápasu v úplné pohodě a podle toho to také vypadalo. Úvodní pasáže neoplývaly valnou kvalitou, přičemž na míči vypadali být o něco jistější hosté, kteří alespoň na rozdíl od soupeře nepostrádali kompletní kostru ofenzívy (leč Ramírez jistě také chyběl).

Nicméně Soton pořád neodboural problém s penetrací, a tak se nebezpečnější stranou přeci jen jevila být ta domácí, čistě brejkující. Rychlík N’Diaye se k prvnímu střeleckému pokusu tohoto duelu odhodlal po 27 minutách, aby akorát vytloukl soupeřovy bloky; na druhé straně zase Mignolet pohodlně lapil Lambertův projektil a počíhal si také na jinou Rodriguezovu vizitku.

Po přestávce už to bylo lepší, Sunderlandu dosti pomohlo střídání Connora Wickhama za McCleana. Mignolet sice pořád musel být ve střehu proti Rodriguezovi, jenže o úvodní branku zápasu se postaral domácí Bardsley. Ten si za asistence Johnsonova přenesení hry pomohl ještě Josem Hooiveldem, o něhož otřel svůj první letošní gólový projektil.

Jenže Sunderland pracně budované vedení neudržel ani deset minut: střídající Puncheon s Ward-Prowsem zaspolupracovali, aby srovnali už v 76. minutě. Prvně jmenovaný dorážel vlastní finiš po kolegově pobídce. Snaživého Lamberta pak vychytal Mignolet, takže nerozhodný stav vydržel až do konce a nijak nepotěšil všechny zúčastněné.

Góly: 11. Loïc Rémy (pen.) - 18. Hatem Ben Arfa (pen.), 35. Yoan Gouffran

Trápící se Queen's Park Rangers se ani na poslední pokus nedokázalo se svými příznivci rozloučit vítězně, když tentokráte přenechalo všechny body Strakám, které se tak mohou těšit na další boje mezi elitou.

Z hostujícího pohledu bylo v sázce opravdu hodně a Magpies potřebovali před posledním zápasem proti Arsenalu (stále bojuje o čtvrtou příčku se Spurs) pokud možno tříbodovou injekci, která by znamenala kýženou záchranu. Velká nervozita na kopačkách NUFC se tak dala omluvit, ale to už neplatilo o nedovolený zákrok Debuchyho na Hoiletta, který se však odehrál ještě před vápnem a sudí Probert přesto ukázal na penaltový puntík! Odpovědnost vzal na svá bedra Rémy a zkušeně do protipohybu nedal Elliotovi sebemenší naději mičudu vytěsnit - 1:0.

Radost sestupujícího mužstva však měla pouze sedmiminutového trvání. Tentokráte Bosingwa zatáhl za dres Ben Arfu a na světě byl druhý pokutový kop! Balón si vzal pro sebe sám francouzský šikula a nekompromisně srovnal na 1:1. Vzápětí se dokonce Straky ujaly vedení, ovšem hlavička Cissého nemohla být uznána pro ofsajd. Následně se vytáhl Elliot, jenž zneškodnil velkou příležitost Hoiletta!

Jistější Newcastle se však do konce prvního dějství přeci jen dočkal a to nemusel vynaložit ani nikterak velké úsilí. Green rozehrál na Bosingwu, ten ale pod tlakem na bývalého reprezentačního brankáře vrátil, jenže míče se chopil Gutiérrez, který ještě celou situaci vyšperkoval přihrávkou na lépe postaveného Gouffrana, jenž měl před sebou opuštěnou svatyni - 2:1!

Znechucení příznivci Rangers doslova vypískali dvojici José Bosingwa - Stéphane Mbia (mimo jiné kvůli rezervovanosti prvně jmenovaného a touze o návrat do Marseille u kamerunského středopolaře), které po pauze nahradili Fábio a Shaun Derry. Severoanglický celek se zaměřil spíše na bránění hubeného náskoku a trestat mohl Hoilett, do prostoru branky však nemířil. Devět minut před koncem byl po druhé žluté kartě vyloučený Elliot, ani to už však QPR nepomohlo.

Góly: 25. Robert Snodgrass, 62. Grant Holt, 65. Gareth McAuley (vl.), 90. Jonathan Howson

Ve velkém stylu si dnes definitivně zajistil záchranu žlutozelený Norwich. Jeho fanoušci už pomalu museli ztrácet trpělivost s váhavým kanárčím finišem, teď si ale všechno dosyta vynahradili. Navrátilec Ruddy neinkasoval, po dlouhé době se zase trefil ikonický Holt a Canaries se s domácím hřištěm pro letošek loučí vůbec nejvýraznější výhrou v sezoně.

Canaries mají za sebou mnoho frustrujících výsledků, dnes ovšem - se staronovou brankářskou jedničkou Johnem Ruddym v zádech - odstartovali velmi sebevědomě. Průvodním znakem silného, energetického startu Norwiche byl pak už docela přirozeně křídelník Snodgrass. Přesto se Foster na první akci při střele protivníka docela načekal; dočkal se ve 24. minutě, když Pilkington nikoliv výjimečně došel na pravou stranu doplnit Snodgrasse.

Ten sice po hřišti nependloval tolik jako kolega z druhého křídla, ovšem úvodní branku zápasu stejně vstřelil z primárně Pilkingtonovy levé strany. Odtamtud ranou do odkryté klece proměnil v gól Hoolahanovu předešlou snahu. Šikovný záložník, který dříve neuspěl, si pak sám mohl dopřát status hrdiny dalekonosnou bombou ze 41. minuty. Tehdy ale Hoolahana přeci jen odmítly konečky Fosterových prstů.

Co se WBA a ofenzívy týče, ta prakticky neexistovala. Clarkeova parta byla beze zbytku zakřiknutá a kompletně bezzubá, což se nezměnilo ani po obrátce. Pilkington, Hoolahan a hlavně Snodgrass, kterému stačilo lépe vyřešit akci 1 na 1, naopak brzy mohli zdvojnásobit vedení Kanárků.

K tomuhle evidentnímu cíli nakonec domácím musel pomoci až brankář Foster, jenž vůbec nezvládl výběh spojený s odkopem po Hoolahanově snaze vytáhnout Holta - a nebojácný útočník pak mohl zničehonic klusat vstříc osiřelé svatyni Albionu a radovat se již za cesty.

Norwich byl v tu chvíli blízko definitivě záchrany, kterou mu hned za pár minutek laskavě vystřelil hostující McAuley. Na Snodgrassův bravurní centr ze standardky totiž těsně nedosáhl Ryan Bennett, hned za ním ovšem skákal nejlepší hráč WBA tohoto ročníku a vykonal tak práci za něj. Kanárci si potom dokonce mohli dovolit vypustit několik následujících minut, během nichž mohl snížit například Shane Long. John Ruddy ale nakonec při svém návratu mezi tři tyče veledůležitou nulu udržel.

Góly: 33. Dimitar Berbatov - 36. Daniel Sturridge, 62. Daniel Sturridge, 85. Daniel Sturridge

Luis Suárez je alespoň nakrátko minulostí, teď ve městě Beatles frčí jiné jméno. Daniel Sturridge se vzepřel pomluvám publika, že je jen špatnou kopií manchesterského Dannyho Welbecka, a vyprovodil domácí Fulham čistým hattrickem...

Brendan Rodgers před utkání částečně musel improvizovat - onemocněl mu Škrtel, kterému byl po delší době znovu slíben základ, a Gerrard už je po operaci ramene, takže se ho koncovka sezony netýká. Takhle dostal ojedinělou šanci stoper Coates a zároveň se značně upravovalo rozestavení; Rodgers vsadil na variantu se třemi středními obránci a křídelními beky, Johnsonem a Downingem.

Tyto změny Reds celkem prospěl. Sturridge brzy mohl - a měl - po Hendersonově výzvě zblízka skórovat, přičemž hosté úvodní čtvrthodině stoprocentně dominovali. V tom jim pomohlo také zranění levého beka Richardsona. Přesto to byl Fulham, kdo otevřel skóre. Ve vápně si umně našel volný prostor Berbatov a odhlavičkoval do sítě Rietherův centr. Pak už mohla propuknout Sturridgeova show...

...s pouhým tříminutovým odstupem. Sturridge okamžitě přebral Wisdomův zoufalý odkop, proskočil kolem Hughese a nekompromisně propálil Schwarzera. Posléze jeho představení přerušila pauza, o níž Rodgers vysvlékl Enriqueho a přetočil systém do klasického 4-2-3-1; teprve potom se Sturridgeova hvězda rozzářila naplno.

Nejprve bývalý hráč Chelsea doklepl do sítě Coutinhovu ztečovanou střelu, aby po jedné své spálené šanci těsně před koncem zužitkoval pro změnu chtěnou Coutinhovu přihrávku. Schwarzer neměl na jeho lehký oblouček přílišný nárok.

Fulham mohl dříve vyrovnat snad jen v jednom momentě, kdy se Reina vytáhl s bravurním zákrokem proti Hughesovi. Jinak to bylo vše o "Studgeovi"...

Góly: 6. Kevin Mirallas, 60. Kevin Mirallas

Poslední představení této sezóny na Goodison Parku bylo ve znamení jednoho velkého loučení - cesty Davida Moyese a Evertonu se po dlouhých jedenácti letech rozejdou a skromný liverpoolský celek si musí zvykat na nového manažera. 50letý Skot se naopak od nové sezóny přesune na lavičku Rudých ďáblů, kde nahradí odcházející legendu Sira Alexe Fergusona.

Výše zmíněnému aktu byl přítomen i dlouholetý hráč Karamelek Tim Cahill, který od tohoto ročníku již nastupuje za New York Red Bulls a do svého bývalého působiště tak musel překonat vzdálenost šesti tisíc mil! Po slavnostním přivítání od fanoušků už se museli domácí plně soustředit na utkání, které se však od první minuty odehrávalo pod taktovkou EFC. Ve čtvrté měl dobrou možnost Distin, ale hlavičkoval nepřesně. Za další dvě minutky už se však zaplněný stánek radoval: Baines oslovil Fellainiho, jenž prodloužil na Pienaara, ten ještě předal Mirallasovi a Jääskeläinen neměl nárok - 1:0!

Toffies nadále diktovali tempo hry, drželi míč pod svoji správou a každou sebemenší příležitost využívali k ohrožení soupeřovy branky. Ostatně takovýmto stylem se domácí pod Moyesem tradičně prezentovali. Uprostřed prvního dějství mohl po dobré práci Mirallase, jemuž zakončení příliš nesedlo, přidat pojistku Anichebe, ovšem tomu bývalý finský reprezentační brankář radost překazil!

Po půlhodině hry se začali dostávat do tempa i do té chvíle vyloženě spící Hammers, konkrétně se opakovaně dostal ke střele Nolan a Howard měl s jeho projektilem obrovské potíže, nakonec si však dokázal poradit! Trestat mohl Fellaini, jeho gólovou ránu ale zablokoval Collins! Natěšení fandové se ovšem přeci jen dočkali: Mirallas předvedl další skvělou individuální akci, při které obešel dvojici protihráčů, aby následně z dálky vypálil a mičuda se za přispění dobře hrajícího Collinse ocitla podruhé na místě určení - 2:0.

Londýnský tým byl směrem dopředu naprosto bez šťávy. Naproti tomu EFC bylo očividně při chuti a dokumentovat to mohl Osman, který se po Pienaarově pasu objevil ve skvělé střelecké pozici, avšak bezchybný Jääskeläinen kulatý nesmysl za svá záda nepustil! Vzápětí měl šanci sám jihoafrický křídelník, ani jemu ale nebylo přáno a do rány se mu postavil opět Collins. Snížit mohl střídající Joe Cole, Howard byl ale na místě a Carroll pro změnu hlavičkoval do tyče! Mezitím ani napodruhé neuspěl Osman, jenž opětovně ztroskotal na strážci hostující branky.

Góly: 3. Steven Nzonzi - 20. Clint Dempsey, 83. Emmanuel Adebayor

Tottenham měl s oslabeným Stokem možná více problémů, než by bývalo zdrávo, nicméně přesto také dnes potvrdil, že z pohledu venkovních duelů zažívá vůbec nejlepší sezonu v Premier League. Z velké části za to může patrně nejlepší výkon jinak zklamávajícího Clinta Dempseyho v tomto ročníku...

Honba za Ligou mistrů pro Tottenham nemohla začít hůře. Stačila jedna Adamem dobře kopnutá standardka ze třetí minuty, slušný nezájem o hrstku naskakujících borců v červenobílém a pak už jen oslavy netradičního střelce N’Zonziho, který se do balonu nebál opřít ani s obličejovou maskou. Spurs vzápětí zahrozili skrze dalekonosný pokus Balea - tím ale protentokrát svou závislost na velšském drakovi tak úplně nedeklarovali.

Hlavní roli totiž v příštích pasážích hrál spíše Dempsey. Ten ještě v šestnácté minutě sám moc dobře věděl, že Lennonovu nepovedenou střelu tečoval do sítě z ofsajdového postavení, jenže na podruhé už bylo všechno v pořádku - a stále šlo o poměrně časný úsek zápasu. V 19. minutě šel Dempsey do skluzu poté, co se Huth hrubě nedohodl s Begovićem a ve skluzu odpálil míč za hranici šestnáctky, aniž by měl gólmana v bráně. Dempsey zareagoval nanejvýš pohotově.

Ne tak už Tottenham jako celek. Ten si dál nevěděl příliš rady s perfektně konsolidovaným protivníkem a Begoviće opět prověřil až ve 40. minutě, když si Dawson ve stylu N’Zonziho naběhl na přední tyč a nebezpečně hlavičkoval po standardce Balea. Následně ještě Parker, dnes v roli invenčního distributora z hloubi pole, vyzval k dalšímu pokusu samotného velšského křídelníka, Begović se však zase činil.

Koncovka prvního dějství nicméně mohla být pro Spurs příslibem do toho druhého, ačkoliv ze vzduchu Potters stále hrozili de facto při každé příležitosti. A stoprocentní příslib přinesla hned 90. sekunda druhé půle, když rozhodčí za Tottenham takříkajíc smázl dvě mouchy jednou ranou. Nejenže za stupidní zákrok udělil Adamovi druhou žlutou kartu a poslal Stoke do oslabení, on hlavně zároveň vyloučil nejschopnějšího exekutora standardních situací Potters, jakožto jejich zdaleka nejúčinnější zbraně.

Byl to tedy raději Tottenham, kdo si další šanci připsal právě ze standardní situace. V 69. minutě se věšel do vzduchu Vertonghen, břevno ale o chlup přehlavičkoval. Přesto nelze říct, že by domácí dále přímé kopy k ohrožení Llorise nepoužívali - naopak Huth měl z jednoho takového solidní příležitost. Rozhodující slovo si každopádně vzali hosté, respektive Adebayor. Dempsey se v 83. minutě šťastně dostal k balonu a nasměroval ho na zadní tyč, kde tožský forvard nezaváhal.

Góly: 14. Christian Benteke - 61. Frank Lampard, 88. Frank Lampard

Zápas se vším všudy. Náboj, atmosféra, ostré souboje, góly, rekordy, kontroverzní situace... nechybělo zkrátka nic. Hrdinou zápasu se stal Frank Lampard, který dvěma góly (na oba mu nahrál Hazard) zařídil pro Chelsea vítězství 2:1, jistotu umístění v TOP 4 a sobě definitivní status nejlepšího střelce historie klubu. Skóre přitom otvíral Christian Benteke, jenž se však také červenou kartou podepsal pod obrat Blues. Ještě před ním se nechal vyloučit Ramires.

Zápas začal veskrze vyrovnanou hrou, v hlučné atmosféře měla lehce navrch Chelsea, ale Aston Villa držela krok. Ba co víc, hned z první šance duelu šla do vedení. One man show Christiana Bentekeho podpořil svým těžkopádným pohybem Gary Cahill, který dovolil projít úžasnému Belgičanovi průchod do šestnáctky; střelu na přední tyč pak Petr Čech neočekával a zoufale natažená noha dobře umístěný projektil nezastavila - 1:0.

Domácí pokračovali v sympatickém fotbalu, odvahu ukázal Delph, jehož dalekonosná rána prosvištěla těsně mimo bránu. Chelsea se přes pečlivě bránící Villans dlouho nemohla prosadit, až genialita Juana Maty rozbila soupeřovu defenzivu. Pohádkový oblouček našel dokonale nohu Demby Ba, jenž ale ve obrovské šanci ztroskotal na výborně vyběhnuvším Guzanovi. Po půlhodině hry pak div nenachytal gólmana Villy v nedbalkách Frank Lampard - přímý kop miláčka fanoušků Blues se div nedoplazil za čáru Guzan jej nakonec vytlačil alespoň na tyč.

Závěrečná čtvrthodina neztratila na úrovni, fotbal se hrál stále poměrně pohledný, na šance však již skoupý. Přesto měl sudí Mason plné ruce práce, i když příjemná zrovna nebyla. Hned třikrát mohl s bez skrupulí poslat hráče pod sprchy - Bentekeho loket do tváře Azpilicuety nebyl zrovna košér a ani Terryho záchranný skluz vůči Syllovi po Ramiresově chybě nemusel rozhodčí ocenit jen žlutě. Až v poslední minutě učinil svému trápen zadost právě Ramires, jehož máchání nohama v blízkosti hlav Villans musel arbitr ocenit kartou - a jelikož byla druhá, mazal do kabin o pár vteřin dříve než spoluhráči.

Rafael Benítez musel se sestavou něco udělat, do hry přišel v první půli citelně scházející David Luiz, zaujal místo vyloučeného Ramirese a Juan Mata se místo Mosese přesunul na kraj nyní již pouze čtyřčlenné záložní řady. Ale Chelsea na Aston Villu zpočátku druhé půle vůbec nestačila, naopak se musela strachovat o své defenzivní konto. Příležitosti však nevyužili Weimann, Agbonlahor, Bennett ani Delph. Misky vah se začaly převažovat až po hodině hry...

Boží mlýny totiž semlely do té doby jediného střelce utkání Christiana Bentekeho, zvíře z Beneluxu neudrželo na uzdě svou živelnost, při snaze zpracovat vysoký míč spočítal kolíky Terrymu žebra a po druhé žluté kartě vyrovnal počet vyloučených na 1:1. Neuplynuly pak ani tři minuty a stejný stav svítil i na výsledkové tabuli. Po Hazardově příhře se o to stylově postaral Frank Lampard, který levačkou zpoza vápna rozvlnil síť za Guzanem a gólem číslo 202 dohnal Bobbyho Tamblinga v čele historických střeleckých tabulek Chelsea.

Jenže místo toho, aby Blues na gól navázali zvýšenou aktivitou, otěže převzali opět domácí. Nejblíže brance byli domácí po střele, kterou tečoval Ashley Cole a břevno přelétla jen o kousíček. Nicméně to byla Chelsea, kdo se chytal za hlavu více. Po rohovém kopu poslal míč na bránu Cahill, z brankové čáry jej odkopl Sylla, jenže Dembova dorážka už celým objemem v bráně byla. Milimetrovou situaci však rozhodčí nevyhodnotili správně a branku neuznali. Westwoodův heroický skok vůči útočníkově dorážce tak nakonec Aston Villu zachránil.

Chelsea i nadále hrozila především ze standardních situací, Matův přímák prolétl těsně vedle, s Luizovou ránou měl Guzan velké problémy. Srdce až v krku měli nicméně i fanoušci Chelsea; Westwood zle provětral Čechovy rukavice střelou zpoza vápna, na kterou mu krásně nabyl Fabian Delph.

Opravdový výbuch ale přišel až dvě minuty před koncem základní hrací doby. Skvělý Eden Hazard si narazil s Colem, pronikl až téměř k brance, načež před prázdnou svatyni naservíroval míč Franku Lampardovi - 1:2, gól v dresu Chelsea číslo 203, překonání Tamblingova rekordu; a vzhledem k tomu, že Aston Villa svůj tlak proti devítičlennému soupeři (Hazard se při další sólové akci zranil a sedmiminutové nastavení nehrál) ve vyrovnání nepřetavila, také tři body a jistotu umístění v nejlepší čtyřce pro Blues!