Anglická Premier League - souhrn 35. kola

Góly: 10. Nigel de Jong, 15. Pablo Zabaleta - 33. Demba Ba

Teď už se asi Citizens nemají moc čeho bát, pokazit si to už můžou jen oni sami. Zvládli totiž i druhé po sobě jdoucí klání s houževnatým bojovníkem za svá prvoligová práva a i přes jisté rozpaky nyní na klíčové čtvrté příčce živí pěkný sedmibodový náskok. To West Ham má po tomto zápase přesně opačné starosti - prohrál už pětkrát v řadě, ale tři body ztráty stále nejsou nedostižnou metou.

Robert Mancini podle všeho moc dobře vytušil, kde by mohl mít West Ham slabinu - Bridge totiž nemohl nastoupit proti svému kmenovému klubu, takže jej nalevo zaskakoval stoper Gabbidon. A právě tudy zprvu Citizens vedli své první útoky, skrz Adama Johnsona. ManCity skutečně úvodním výměnám dominovalo, po Silvově zblokované střele nadějně hlavičkoval Balotelli. Potom příliš nepřekvapilo, že uběhla sotva čtvrthodina zápasu a už to bylo 2:0. Nejprve Kolarovův centr od rohového praporku jenom tak napůl odvrátil Hitzelsperger a De Jong docílil poměrně snadného premiérového zásahu v bleděmodrém dresu (po dvou a půl sezony), posléze si Zabaleta luxusně narazil míč se Silvou a jeho ránu už akorát těsně před čarou stihl ztečovat pod víko hostující Jacobsen.

Šlo tedy o vskutku úděsný start do utkání, West Ham se však zvládl minutu od minuty lepšit a ManCity brzy ztratilo kontrolu nad průběhem duelu. Nejdříve ještě unikajícímu Keanovi zamezil ve skórování Hart, ale ve 33. minutě už ani on svým spoluhráčům nepomohl. Hammers si nemuseli dlouho stěžovat na Lescottovu ruku v pokutovém území, neboť hned záhy přišel s pohotovou reakcí Ba a WHU bylo zpátky v zápase. Tam se pak drželo až do konce, místy i Citizens zatlačilo, byli to však právě domácí, kdo se ve zbytku utkání nejvíce přiblížili dalšímu gólu. Silva totiž v jednu chvíli šel dokonce sám na Greena, okolo něho pak ovšem tancoval tak dlouho, až z jeho následné přihrávky Balotelli těžko mohl prostřelit hráz těl na brankové čáře. Stejné duo ale předtím způsobilo ještě otřes břevna Greenovy klece, zatímco na druhé straně nepochodili Cole s Da Costou.

Góly: 56. Aaron Ramsey

Také třetí venkovní zápas se zbývajícím členem Big Four Manchester United nezvládl a v boji o titul si pořádně zavařil. Statečný výkon a jediný gól Ramseyho Arsenalu stačil ke třem bodům, které znamenají, že se s ním ještě musí počítat minimálně do bitvy o post vicemistra. Red Devils naproti tomu živí už jen tříbodový náskok na druhou Chelsea.

To, že United začnou na Emirates Stadium odzadu, se všeobecně čekalo, ale že budou až takto pasivní a za celý poločas pořádně vytáhne paty za půlku akorát kvarteto Fabio-Rooney-Hernandéz-Nani, to už lze brát skutečně s podivem. Oni tři největší ofenzivní tahouni MU poslední doby se navíc očividně nevyspali dobře, stejně jako například Vidič, takže pouze pravý bek Fabio měl slušnou možnost otevřít skóre, kdyby místo zablokované přihrávky volil střelu. Jinak se Manchester v první 45minutovce soustředil vážně jen na obranu a především úplně zezačátku také stěží stíhal živelným domácím. Za ně okamžitě po úvodním hvizdu mohl nahlas promluvit Wilshere, k němuž míč na penaltový puntík odkopl Vidič a on ho při zemi nepovedeně nasměroval mimo. Do slušných příležitostí se pak nebýt skvělého Evry propracoval i Walcott. Zdaleka největší pozornost na sebe nicméně v úvodní části poutali rozhodčí - ten čárový přehlédl jasný volejbalový úder Vidiče (a ještě si pak bůhvíjak dokázal obhájit odmávaný roh), zatímco hlavní sudí Foy se pro změnu třikrát přimotal do rozehrávky Londýňanů.

O přestávce šli Red Devils alespoň částečně do sebe, přes mírný tlak a Rooneyho nadějný kop ze standardní situace ovšem poměrně brzy inkasovali. Opět za to mohly známky amatérského bránění, lenost vracejícího se Parka a Van Persieho přihrávka do druhé vlny pro šťastně skórujícího Ramseyho. To byl doopravdy rozhodující okamžik vzhledem k tomu, že soustavná územní převaha United nic neříkala a s výjimkou posledních minut to byly vždycky jen nahodilé akce, které strašily Szczesného. Ten se takto musel obávat nepřesné Vidičovy hlavičky a zasáhnout byl nucen akorát proti Naniho ráně levačkou z těžšího úhlu. V 87. minutě ještě upadl ve vápně Owen poté, co jej lehce atakoval Clichy, penalta se však nepískala. Arsenal tedy nejspíš po právu zvítězil.

Góly: 10. Maxi Rodríguez, 53. Dirk Kuijt (pen.), 65. Luis Suárez

Že to budou mít až tak ulehčené, to snad v Liverpoolu nikdo nepředpokládal. Nicméně na Anfield Road přijel skutečně bez chuti hrající Newcastle, jehož zadáci si navíc neodpustili pár chyb a výsledkem je zcela vypovídající výsledek 3:0. Prim hrála opět dvojka Kuyt-Suárez.

Až nečekaně bezzubý byl v první půli Liverpool a bohužel pro běžného diváka se jeho kroku držel také Newcastle. Na Anfield Road tak publikum přihlíželo poněkud impotentním projevům obou stran, přičemž liverpoolská zodpovědnost a snad i jakási bázlivost nabrala ještě víc na síle se situací z 10. minuty, kdy Maxiho střelu fatálně tečoval Simpson a omylem tak vyšachoval vlastního brankáře. Po tomto gólu pak Reds dopředu vyráželi akorát v pár lidech a hrát nechali spíš Newcastle. Ani ten však nebyl schopen vypracovat si nějakou pořádnou šanci, i když několik málo Bartonových centrů ze standardních situací mohlo klidně přinést vyrovnání. Místo toho si Reina do přestávky vlastně nesáhl na balon, přičemž rovněž jeho protějšek už musel zasahovat akorát proti nepříjemné Spearingově ráně ze střední vzdálenosti.

Po přestávce se už se zajímavými okamžiky docela roztrhl pytel, to ovšem neznamená, že by si nějaká strana začala lépe počínat v útoku. Spíš naopak - chyby z nepozornosti hned zkraje vyrobila defenzivní řada Newcastlu, takže bylo prakticky po zápase. A to ještě Magpies mohly být rády, že Kuyt se Suárezem využili jenom dvě takové. Poprvé když Williamson neuhlídal za svými zády uruguayského, ten se těsně před brankovou čárou dostal k balonu a pak si na nezkušeném stoperovi zkušenou simulací vynutil penaltu, kterou s přehledem proměnil Kuyt. Podruhé nizozemský útočník zcela nehlídán pouze posunul míč blíže levé tyči, ale chuť si spravil o pár chvil později, kdy pohotově zareagoval na odražený balon, prostrčil ho Suárezovi a ten opět bez strážce hladce prostřelil bezradného Krula.

Tím byl Newcastle definitivně odepsán. Vystřelit na Reinu nebyl schopný do té doby a nic se nezměnilo ani po dalším dvougólovém nášupu. Nadějně snad ze střední vzdálenosti pálil akorát Nolan, nic víc. A jelikož se už ani Liverpoolu dvakrát nechtělo, vzrušení v poslední dvacetiminutovce vyvoval leda tak Carrollův nástup na plac.

Góly: 27. Sebastian Larsson - 7. Steven Fletcher (pen.)

První dva nedělní duely nastavily laťku hodně nízko, především ten, který se odehrál na St. Andrews. Oba celky bojující o záchranu ze všech stran bombardovala nervozita a výsledkem byl zápas skutečně hrozivé úrovně, jenž přinesl akorát dva góly a přemíru chyb či ošklivých faulů.

Poněkud neuspořádaný zápas, jehož výrazné okamžiky zpravidla opředávala zaváhání toho či onoho hráče, se od počátku odvíjel na St. Andrews. V tomto rytmu to víceméně celé odstartovalo, když v páté minutě Foster namazal Jarvisovi, který míč okamžitě předal Wardovi a po něm už zpanikařený Foster vystartoval, aby jej srazil k zemi. Vzápětí Fletcher zacílil po své levačce pěkně při zemi, kdežto Foster skákal přesně na opačnou stranu. Nejinak tedy vypadá tragický start do utkání a Brum si toho byli moc dobře vědomi. Co nevidět tedy začali pracovat na odplatě, která málem přikvačila na scénu už v 16. minutě. Tehdy ale po dlouhých dohadech a průtazích rozehrál Larsson přímý kop pouze tak, že otřásl horní tyčí Hennesseyho klece. Birmingham si tedy musel počkat ještě dalších deset minut - do doby, než se i protivník pochlapí a nabídne mu vyrovnávací branku. Manciennovi se tedy patrně ztratil míč v paprscích slunce, on ho v důsledku toho jen lehce škrtl a Larsson pak jeho pochybení využil ke klidnému zakončení skrz Hennesseyho.

Další hloupost, která krutě poznamenala vývoj utkání, se odehrála ve 29. minutě, kdy Gardner inkasoval i druhou zbytečnou žlutou kartu a musel pod sprchy. Nejprve moc žvanil, teď pro změnu filmoval při zákroku Craddocka. Svůj tým, který přitom stále bojuje o záchranu právě s Wolves, tudíž do konce zápasu citelně oslabil a pro zbytek poločasu jej vystavil mírnému tlaku soupeře, z něhož vzešla akorát nepřesná střela Foleyho. Po přestávce už ani ta nepatrná převaha na straně Wolves nebyla. Šlo už jen o koncentrovanou nudu, ani k těm chybám se už oba celky přinutit nedokázaly a jen se bezmyšlenkovitě ze zadních řad odstřelovaly dlouhými nákopy. Jakákoliv spolupráce vázla. Za zmínku tak z celých 45 minut stojí, krom drsných zákroků Bowyera či Henryho, akorát závar před brankou Fostera z 86. minuty. Tehdy se o zakončení po centru Elokobiho marně pokoušel jak Fletcher, tak Vokes, až přišel Hammill, zpracoval si míč pravou rukou a trestuhodně přestřelil.

Góly: 45. Frank Lampard, 89. Salomon Kalou - 19. Sandro

Západolondýnské derby nakonec ovládla Chelsea, která tak dokázala vyhrát i třetí domácí utkání v řadě, páté celkově a i nadále stíhá vedoucí Manchester United, na který po dnešku ztrácí tři body. Rudí ďáblové ale mají zítřejší utkání na Emirates Stadium k dobru.

Oba celky vstoupily do utkání hodně opatrně, první možnost na otevření skóre měli Spurs. To se psala třetí minuta, standardní situaci rozehrál Bale, ale za domácí odvracel do bezpečí Luiz. Domácí odpověděli o dvě minuty později, Drogba sklepnul pro Lamparda, jenže tomu balón neštastně skočil, a tak zakončit nedokázal. Hra začínala nabírat na obrátkách, v deváté minutě uklouzl v rozhodující moment Ivanović, ale Pavljučenko nedokázal zamířit přesně.

V desáté minutě se míč po ose Torres - Essien dostal až k Lampardovi, ten ale v obtížné pozici nedokázal zakončit a míč tak sebral Gomes. O minutu později se ocitl domácí kanonýr v další šanci, ale ani tentokrát nedokázal dostat balón do branky. Ve třinácté minutě rozehrával standardní situaci z velké dálky Drogba a povedenou ranou pod břevno prověřil Gomese, který ale zasahovat nejspíš vůbec nemusel. Za dalších pět minut udeřilo z ničeho nic na druhé straně, Van der Vaart přistrčil Sandrovi, a ten z uctivé vzdálenosti pěknou střelou do levého horního rohu překonal Čecha - 0:1.

Ve 23. minutě rozehrával rohový kop Lampard a nebezpečně hlavičkoval Essien. O chvíli později zakončoval nepřesně po akci Maloudy s Drogbou Torres. S přicházejícím se koncem první půle začala být hra poměrně rozháraná, hodně kouskovaná a postrádala tempo. Ve 41. minutě pálil po přihrávce Colea Lampard. Za čtyři minuty už se mohl ten samý hráč radovat, další Lampardova střela z dálky prošla Gomezovi za brankovou čáru, a i když se hostující brankář snažil protestovat, tak gól platil - 1:1.

Po změně stran se k individuální akci odhodlal Ivanović, ale na poslední chvíli dobře zasáhl Sandro a zamezil tak hrozící šanci Blues. V 54. minutě napřáhl z velké dálky Drogba, Gomez míč jen vyrazil do míst, kde stál Torres, ale ani on nedokázal usměrnit balón mezi tři tyče. Vzápětí přišlo během čtyř minut hned dvojí střídání na straně domácích, nejprve odešel Essien a přišel Ramires, následně pustil Torres na trávník obvyklého žolíka Kaloua.

Kalou se mohl ihned po svém příchodu uvést tím nejlépe možným způsobem, po Drogbově střele, kterou Gomez znovu jen vyrazil ale nedokázal zamířit přesně. V 66. minutě se do zajímavé situace dostával na druhé straně střídající Defoe, kterého na poslední chvíli poslal na zem Terry. Z následné standardní situace mířil Van der Vaart pouze do zdi. Za dvě minuty sestřelil Kaboul rozběhnutého Maloudu, ale hra k udivení domácího středopolaře pokračovala.

V 79. minutě musel ze hry odstoupit zraněný Ćorluka, kterého nahradil Pienaar, jenž si následně prohodil místo s Baleem. Na další zajímavou situaci jsme si museli počkat až do 85. minuty, to znovu vypálil Drogba, ale Gomez si tentokrát poradil, číhající Terry se tak dorážky nedočkal. Vysvobození pro domácí přišlo dvě minuty před koncem, Lampard nejprve našel Drogbu, jehož střela neměla potřebné parametry, ale to nevadilo Kalouovi, který i přes ofsajdové postavení zajistil Chelsea tři body a zároveň udržel naději na obhajobu titulu.

Góly: 60. Peter Odemwingie, 84. Youssouf Mulumbu - 4. Abdoulaye Meïté (vl.)

Hodgson to přeci jen dokázal! Dlouhých 26 let čekali fanoušci i hráči Baggies na výhru nad konkurenční Aston Villou, až se dnes konečně dočkali. Na vítězství to přitom dlouho úplně nevypadalo, pro domácí ho zařídil až šest minut před koncem sváteční střelec Mulumbu.

Villa přitom skutečně vstoupila do utkání lépe, už po čtyřech minutách navíc díky individuálnímu selhání obránce Meitého šla do vedení. Domácího zadáka v tu chvíli zklamala nepochopitelně užitá pravačka, která z rutinního odklizení Downingova centru vytvořila učiněnou katastrofu. A aby toho nebylo málo, konžský stoper se rozhodl potvrdit svou úlohu nešťastníka zápasu a málem zvláštní tečí Petrovovi střely potopil Carsona podruhé. Nestalo se tak, přesto si jeho spoluhráči z útoku museli říkat "kéž bychom také byli aspoň takhle efektivní". Mulumbu totiž z dálky donutil Friedela akorát k překrásnému akrobatickému zákroku a Velovi pro změnu vůbec nevyšel pokus o lob. První poločas tak patřil spíše Villans, a nebýt sobčení Downinga, mohl Bent či Agbonlahor ještě do přestávky zdvojnásobit vedení svého týmu. Stejně tak ale poté titíž borci sami ve svých šancích váhali, když už dostali ty příležitosti. Bentovu hlavičku vyrazil Carson, jeho parťák z útok pro jistotu minul.

Po pauze se na nic nečekalo, oba soupeři na sebe vlétli pěkně zhurta, hrálo se stylem nahoru-dolů. Na to také později dojel Scharner, jemuž jednou nebezpečně unikal Petrov, on se i s varováním na triku rozhodl zatáhnout za záchrannou brzdu a co možná nejokatěji Bulhara stáhl k zemi. Inkasoval červenou kartu, WBA tím ovšem nikterak nevykolejil. Síly mu scházely snad jen ke konci druhého dějství, hlavně se mu ale povedl úctyhodný obrat. Ten zahájil ještě v plném počtu Odemwingie, který se ve vápně perfektně zorientoval a díky bojovnosti právě Scharnera s Coxem zblízka posunul míč pod víko. Tím Baggies konečně nastartoval, leč posléze nikdo dlouho ne a ne navázat nějakou šancí. Nakonec si proto příští příležitost vytvořili hosté, když Downing při zemi málem nachytal skvěle reagujícího Carsona. A tento zákrok se po 120 sekundách ukázal být rozhodujícím, neboť v 84. minutě Mulumbu ze srdce zálohy vystartoval na Coxovo prostrčení a v divné kooperaci s bránícím Clarkem šťastně přehodil Friedela. Tím stanovil konečné skóre zápasu a umožnil The Hawthorns propuknout v nespoutaný jásot.

Góly: 21. Charles N'Zogbia - 78. Leighton Baines (pen.)

Zní to poněkud hořce, ironicky - Wigan mohl udělat rozhodující krok k záchraně, potvrdit, že se lepší jeho forma před domácím publikem. Jenže pak přišel Leighton Baines, jehož mezi nejlepší beky Premier League kdysi nasměrovali právě Latics, a vše zůstává při starém. Martinezovi svěřenci stále trčí na okraji sestupové zóny, o skóre za šťastným Blackpoolem.

Wigan očividně vstoupil do zápasu s vědomím, že vlastní druhý nejhorší útok ligy, a tuto statistiku se hned snažil napravit Rodallega. Ten měl ovšem daleko lépe naložit s pěkným pasem od Watsona a ne ho jen poslat mimo bránu. Stejně to byl ale Everton, kdo si v začátcích užíval skoro až drtivé územní převahy a jediné, co mu chybělo, byla alespoň nějaká střelba. Proto první gól z dílny Latics překvapil i nepřekvapil. Jeho autorem se nicméně stal N‘ Zogbia a prokázal přitom ohromný hlad po vsítění branky. Už se totiž zdálo, že s jeho pádem a zaběhnutím do těžké pozice jakékoliv nebezpečí pro Howarda pominulo, jenže francouzský křídelník zatím úspěšně kroutil míč za brankovou čáru a otevíral skóre.

Jeho podoba pak trvala až nečekaně dlouhou dobu. Toffees totiž odpověděly dodáním většího množství kreativity a i přes uzavřenou obranu Wiganu se čas od času prosazovaly. Jako třeba Osman, který se užuž hotovil k nějakému ohrožení Habsiho branky, až jej sestřelil N‘ Zogbia a umožnil Evertonu kopat penaltu. Tu však ne že by zbabral Arteta, on ji spíš dokonale vystihl mrštný Al Habsi, který si pro míč doletěl i do solidní výšky a dálky. Tento okamžik pak akorát přiživil tempo utkání, které už bylo i tak velké, hlavně se tak ale stalo v kombinaci se zraněním N‘ Zogbii a příchodu Victora Mosese. Ten pak totiž stál za dvěma zajímavými příležitostmi svého mužstva - nejprve jej obouruč vychytal Howard, posléze opět centroval Boyce a americký golman stěží vyrážel míč nad břevno.

Přestože v těchto chvílích působil Wigan vyspěleji, alespoň co se schopností individualit týče, Everton pokračoval ve vrhání všech sil do útoku a prozatím slavil alespoň miniaturní úspěchy. Habsi se ještě musel vytáhnout s pár složitými zákroky, z nichž jeden proti Jagielkově pokusu předcházel osudnému rohu ze 76. minuty. Při něm totiž očividně zahrál rukou Rodallega a veřejně tak svůj tým popravil. Baines totiž svého vystřídavšího kolegu nenapodobil a naprosto nekompromisně zacílil pod břevno. Wiganu už pak nepomohla ani zoufalá taktika "vše vpřed".

Góly: 33. Gaël Kakuta, 61. Simon Davies, 73. Simon Davies

Druhá výhra poměrem 3:0 za sebou a konečně další triumf na půdě soupeře - Hughesova banda končí sezonu ve velkém stylu. Jedním dechem ovšem nutno dodat, že mu k dnešní destrukci Sunderlandu notně pomohlo soupeřovo rozpoložení, které mělo k ideálu vážně hodně daleko.

Bruce totiž jednak nemohl využít služeb ani jednoho čistokrevného útočníka a jednak jej po nadějném startu zradili nedobře vyspalí obránci. Sessegnon s Malbranquem tedy skutečně mohli v úvodu zápasu působit obraně Fulhamu, postižené náhlou ztrátou stopera Hangelanda, nemalé problémy, jenže co jim to bylo platné, když ani kopa zadáků okolo nezvládla ve 33. minutě zabránit ve střelbě Kakutovi. Ten si tak i přes očividné strádání zpracoval pro sebe Zamorův centr a s potížemi uklidil míč do sítě. Hned poté mohl Sunderland vyrovnat, avšak Cattermole po výměně přihrávek se Sessegnonen zacílil jen slabě do Schwarzera. To byl přitom doslova zásadní okamžik, po přestávce už totiž Black Cats na světlé chvilky z prvního dějství nenavázaly a protivníkovi se úplně poddaly.

Snad jen Sessegnon se ještě statečně rval, jinak to bylo jedno táhlé vzdávání v přímém přenosu. Hned v 54. minutě si málem dokonale porozuměl Gudjohnsen se Zamorou, Islanďanův střílený centr na zadní tyč ale nakonec poměrně rozjetý útočník nedokázal usměrnit mezi tři tyče. Tam tedy balon nasměroval až o sedm minut později Simon Davies, když perfektně zaspolupracovali Sidwell se Zamorou a druhý jmenovaný pak nechal spoluhráče při zemi klidně zdvojnásobit náskok Cottagers. Tečku potom přidal tentýž hráč a opět hlavně díky Zamorovi. Jeho centr totiž způsobil zmatek v pokutovém území Sunderlandu a v něm se Davies zorientoval s obtížemi, ale přeci jen nejlépe. Úplný konec utkání už pak nemá cenu sáhodlouze komentovat - již čtvrthodinu před koncem se tribuny začaly vylidňovat a Bruceovi pranic nepomohlo ani zoufalé vytažení obránce Onuohy na hrot dnes neexistujícího útoku.

Góly: 20. Martin Olsson

Boltonu se nadále nedaří končit jinak úspěšný ročník se ctí. Po výbuchu s Fulhamem Trotters jenom tak na půl plynu odehráli rovněž derby s Rovers, což se jim opět vymstilo. Znovu nedali gól, se štěstím inkasovali pouze jednou a manažera Coylea, který šetřil pár opor, určitě nikterak nepotěšili. Blackburn naproti tomu udělal mohutný krok za záchranou.

Jedinečné one-man show přihlíželi diváci na Ewood Parku v první půli. V hlavní roli hrál levý záložník Martin Olsson, který řádně větral na pravém beku netradičně zaskakujícího Wheatera. I celkově se poslepovaný Bolton, v jehož sestavě bychom marně hledali odpočívající opory Jaaskelainena, Muambu a Leeho, příliš nechytal, především v přechodové fázi byl vysloveně zoufalý, až ubohý. Omezil se pouze na nakopávané balony, na což jsme si přitom už pod Coylem docela dobře odvykli. Dnes to však celkem překvapivě byla defenzivně laděná jedenáctka Rovers, která se v lancashireském derby snažila hrát fotbal. Hlavně tedy zmíněný Olsson, jenž už ve druhé minutě vyprodukoval zajímavý centr, s nímž však ideálně nenaložilo spolupracující duo Emerton-Benjani. Později proto švédský mladík bral častěji zodpovědnost na sebe, což také neslo ovoce.

Ve 14. minutě notně postrašil Bogdana, který jeho prudší ránu levačkou na přední tyči jenom rozpačitě vyrazil nad sebe a nebýt duchapřítomného Robinsona, který byl navíc při úspěšném osvobozovacím manévru faulován, kdoví jak by celá akce skončila. Na svou doopravdy slavnou chvilku si proto nezastavitelný Olsson musel počkat až do 21. minuty, kdy převzal míč kousek od osy hřiště a těsně za šestnáctkou vnějším nártem poslal míč při zemi přesně k pravé tyči - 1:0. Sám navíc posléze donutil Bogdana k perfektnímu zákroku, když obrana Boltonu další nebezpečný centr odvrátila jenom tak napůl.

Z řad Trotters se o veškerý vzruch před Robinsonovou klecí staral akorát talentovaný Rodrigo, který shodou okolností brázdil právě tu samou lajnu co Olsson. Jenže ten když měl nahrávat do vyložené šance Daviesovi, tak jen napálil Giveta, a v případě, že vytáhlý útočník naopak naservíroval Španělovi míč do slušné příležitosti, on vystřelil akorát do tyče. Chvíli po přestávce se potom do třetice všeho nedobrého ošklivě ukopl. To byla shodou okolností také jedna z mála výrazných momentek druhého dějství, které se už neodehrávalo pod taktovkou žádného z mužů (ani Olssona) a jen stěží naplňovala poselství regionálního derby. Za zmínku stojí snad jen Bogdanovo zaváhání při výběhu na centr ze standardní situace, jehož využil N’ Zonzi a lobovanou hlavičkou málem trefil odkrytou klec. Tentýž hráč v samotném nastavení ještě jednou přehlavičkoval bránu, přičemž o pár minutek dříve ve stoprocentní šanci minul rovněž Diouf. Za Bolton promluvil možná tak Petrov, který rozvlnil akorát boční síť.

Góly: -

Dramatický duel na dálku svedl Blackpool s Wiganem. Tangerines jsou nakonec těsnými vítězi, protože jim i bezbranková remíza stačila na uhájení lepšího skóre a tedy i šťastné 17. příčky. Radovat se nicméně nemusejí vůbec dlouho, neboť až zítra čekají důležité zápasy nepříliš vzdálený West Ham a Wolverhampton.

Ve skutečnosti dnes Blackpool nutně potřeboval zvítězit, protože jej brzy čekají výlety na žhavou půdu Tottenhamu a Manchesteru United, tudíž také odstartoval o něco svěžeji. Sladké ovoce sklízel hlavně obvyklý presink Tangerines, který soustavně nutil zadáky Stoku k chybám. Jich však Campbell s Phillipsem využili pouze k polovičním šancím. Také Potters přitom zprvu využili své největší zbraně - standardní situace v podobě autového vhazování. Tentokrát Huth vystihl zaváhání Gilkse a musel být až na brankové čáře odmítnut Craineym.

Postupem času se ustálil evergreen zápasu. Určití fotbalisté Stoku působili vzadu netradičně nervózním dojmem, zatímco jejich ofenzivněji ladění parťáci celkem obstojně hrozili z brejků. Campbell s Phillipsem proto na jedné straně snadno vykombinovali skvělou příležitost pro Eardleyho, který ovšem minul, zatímco Kenwyne Jones v jednu chvíli unikal dokonce sám na Gilkse, aby po zdárném oběhnutí brankáře rovněž netrefil prostor mezi třemi tyčemi. Z těch přesněji mířených ran lze zmínit tu Phillipsovu po šikovně rozehraném rohu Adamsem a také Whelanův pěkný projektil, po němž se musel Gilks natáhnout opravdu ze všech sil. Rozhodující slovo nakonec mohl mít opět Jones, když zvedl další souboj tváří v tvář s golmanem Blackpoolu, jenž ho protentokrát sám vychytal.