Premier League - souhrn 28. kola

Góly: 45. Carlos Tévez

Utkání, kterému by slušela i remíza, nutno však říci, že Manchester City odváží z Villa Parku tři body po právu. Dvě nastřelené tyčky, jeden zásah do černého; domácí toho příliš nevymysleli. Tlak v závěrečných minutách gól nepřinesl a Aston Villa se tak chtě nechtě dále utápí v sestupových vodách.

Zápas dlouho probíhal bez většího vzrušení. Ani jeden celek nechtěl vylézt ze své defenzivní ulity a když už (zpravidla Man City) některý tým vynaložil úsilí na ofenzivní aktivitu, narazil na disciplinovanou a konsolidovanou obranu soupeře.

První zajímavé události se tak udály až na počátku třetí desetiminutovky. Aston Villa se div neradovala z úvodní branky, jenže Bentekeho hlavička po rohu narazila na odpor Carlose Téveze, který odkopával z brankové čáry. Minutu nato pak pálil na druhé straně Rodwell, jehož obstojný pokus snadno vyrazil Guzan nad.

První poločas však patřil Manchesteru City. Není možné říct, že by si obhájce titulu vyvinul velký tlak (snad s výjimkou posledních pěti minut), ale domácího soupeře prakticky k ničemu nepustil. Zářil však Guzan, který nejprve chytil zajímavý přímý kop Milnera a pak fantastickým zákrokem vytlačil na tyčku Zabaletovu přesnou ránu.

V závěru dějství ovšem na jednu střelu nestačil. Tévezovu zkoušku zpoza vápna sice dokázal chytit, stejně jako štiplavý centr vzápětí, jenže v nastaveném času již naději neměl. Clark možná s přispěním Džekova faulu přišel o míč a bosenský forvard pelášil na bránu. V ideální chvíli předal Tévezovi, ten vykoupal kromě obránce i Guzana a do poloprázdné brány i přes snahu blokujícího Clarka otevřel skóre - 0:1.

Druhý poločas se možná odehrál ve větším tempu, ale tolika nadějných situací jsme se již nedočkali. Hra se vyrovnala, ale snaha Aston Villy vyšla vniveč. Deset minut po obrátce navíc jen díky Lowtonově bloku nezvýšil na dvougólový rozdíl znovu Tévez. Až po hodině hry se domácí dostali k otěžím klání. Hlavičky Agbonlahora a Bentekeho nicméně bránu lehce přelétly.

Hartovu svatyni netrefila ani nádherně vyhlížející pumelice Lowtona z dobrých 25 metrů. Tím však sláva klubu z Birminghamu vlastně skončila, naopak se museli strachovat o druhý gól ve vlastní síti. Yaya Touré totiž v pádu nastřelil tyč a Džeko uklízel do prázdné brány. Byl ale v ofsajdu. Závěrečný tlak Villans pak nepřinesl příliš zajímavého a tak utkání skončilo nejtěsnějším možným vítězstvím Man City.

Góly: 37. Gareth Bale, 39. Aaron Lennon - 51. Per Mertesacker

Šlágr kola, měsíce, možná i celého dosavadního roku 2013. Tottenham v ostře sledované bitvě o sever anglického hlavního města dokázal porazit Arsenal 2:1 a vrátil se zpět na třetí místo, odkud díky Chelsea po sobotě zmizel. Sedmým gólem v pěti zápasech k tomu napomohl i fenomenální Gareth Bale, vítěznou branku pak vstřelil Lennon.

Utkání se odehrávalo ve vynikající atmosféře a strhujícím tempu, což je ostatně při severolondýnském derby tradiční záležitost. Zvýšenou hlasitost na již tak téměř rezonujícím White Hart Lane přinesl v první půli třeba pád ve vápně jedné z hlavních postav utkání. Zákrok na Emanuela Adebayora však hlavní rozhodčí zápasu Mark Clattenburg zřejmě správně posoudil jako dovolený.

Ani jeden z týmů nebyl dlouho schopen převést svoji aktivitu v brankové příležitosti, selhání ve finální fázi předvedli na jedné straně Walcott, po chvíli pak na druhé Aaron Lennon. Pak ovšem časomíra začala odpočítávat sedmatřicátou minutu a stadion se otřásal v základech. Sigurdsson fantastickým pasem načasoval míč do běhu Garethu Balovi, Mertesacker zničil ofsajdovou past, a Velšan tak mohl předvést své další skvělé zakončení a šestnáctým zásahem v sezoně otevřít skóre - 1:0.

Uplynuly dvě minuty a nadšení Kohoutů se umocnilo znovu. Všemu předcházela zbytečná ztráta míče uprostřed pole, těžkopádná obrana Arsenalu pak nezachytila další perfektní náběh, k němuž se odhodlal tentokrát Lennon. Jeho sprintu si všiml Scott Parker, který využil apatičnosti Vermaelena. Hbitý anglický křídelník převzal přihrávku, bleskovým a snadným blafákem obešel i zoufalého Szczesnyho a do prázdné branky zvýšil na 2:0.

Smrtelně ledová sprcha pro Kanonýry a báječná pasáž pro Boasovy svěřence. Po takto horlivých momentech logicky přišlo zklidnění hry a nutno říct, že i její vyrovnání. Hosté se přesto k brance Llorise nepřiblížili nijak nebezpečně a do přestávky se již stav duelu nezměnil.

Báječný fotbal pokračoval i po změně stran a hlavním strůjcem atraktivity byl Arsenal. Stačilo pět minut a leckdo si vzpomněl na téměř přesně rok starý zápas na Emirates Stadium. I v něm vedli Kohouti 2:0, neuvěřitelný pětigólový obrat Gunners však tři body přivál domácím. Naději hostů vykřesal Per Mertesacker, který i s lehkým přispěním Balea dostal hlavou Walcottův centr do sítě - 2:1. Německý stoper tak vsítil druhou branku v dresu Arsenalu - paradoxně obě v derby se Spurs.

Klid na kopačky Kohoutů měl dát v šedesáté minutě Bale, ale tentokrát ukázal, že i mistr tesař se někdy utne. Dembele parádně roztáhl hru do levé strany na Lennona, ten si všiml na zadní tyči zcela volného Garetha Balea, jenž by však svým zakončením z malého vápna překopl i ragbyovou bránu. Přesně za deset minut se hráči v bílém drželi za hlavu znovu. Po rychlém brejku se sám před brankáře dostal Sigurdsson, jenže v záchvatu nesobeckosti špatně přihrál Baleovi a Mertesacker stihl míč odstranit z nebezpečného území.

Podívaná bohatá na šance pokračovala i nadále. Prakticky vzápětí si fanoušci Arsenalu utírali pot z čel znovu, Defoeova střela naštěstí pro ně těsně minula tyč. Bale pak za dalších pár desítek vteřin dobrým volejem z hranice šestnáctky trefil Szczesnyho přímo do náruče. V závěru osmé dekády minut zahrozili konečně i hosté, Ramseyho křížná rána minula zadní tyč jen o decimetry. Ještě blíže vyrovnání byl dvě minuty před koncem Walcott, jenž z přímého kopu rovněž mířil těsně vedle.

Šestka na tabuli čtvrtého rozhodčího sice fanoušky Tottenhamu vyděsila, jejich nejistotu však hráči Arsenalu nepřiživili. Domácí dokázali hru kouskovat a nepouštěli rivala do větších příležitostí. Jedinou střelou Podolski bránu přestřelil a z následného rohu už díky Llorisovi nic nebylo. Nabité a atraktivní North-London derby tak ovládl Tottenham v poměru 2:1.

Góly: 2. Stewart Downing, 18. Luis Suárez, 34. Luis Suárez, 49. Luis Suárez

Liverpool potvrdil svou klasiku, podle níž buď vybouchne, nebo soupeře totálně zničí. Tentokrát to byl ten druhý případ: Wigan se totiž na své hřišti rozhodl porazit de facto předem, čehož následně milerád využil nelítostný Suárez. Ten už v Premier League zaznamenal více venkovních hattricků než takový Shearer (tři versus dva)...

Určitě by nebylo vhodné pochopit perex tak, že Reds soupeře válcovali na všech frontách a kontrolovali veškeré prostory DW Stadium či veškeré aspekty hry. To dokonce neplatilo ani omylem. Ruku v ruce s efektivním využíváním tragických hrubek zadáků Wiganu totiž muselo jít také skvostné představení často kritizovaného Pepeho Reiny, neboť také Latics měli řadu solidních šancí. To přitom platilo i o úvodním dějství, které ústilo ve skóre 0:3.

Během něho například Reina krotil slabší hlavičku Caldwella či přímý kop Beausejoura a úplně brilantní reflex předvedl ještě proti Di Santově hlavičce. Obecně pak působil pozoruhodně sebevědomě a jistě, což stvrdil také po přestávce při šancích Maloneyho. Ve finále mu jde pochopitelně ke cti čisté konto, druhé po sobě.

Ale teď už ke gólům, které padaly výhradně na druhé straně a za vydatného přispívání zmatené obranné hry domácích. Například hned po dvou minutách Coutinho hladce vyháčkoval Boyce a pak nechal hlavičkovat na malém vápně (!) naprosto ignorovaného Downinga. A šíleně snadné všechno bylo také při prvním úderu Suáreze: Coutinho měl čas, prostor, zasekl, podíval se, vystřihl uličku pro Suáreze a ten tváří v tvář Habsimu prostě nezaváhal.

Ani třetí branka se neobešla bez pomoci váhajícího protivníka, tentokrát gólmana Al Habsiho. Toho zradil kluzký terén (podobně jako ze standardky pálícího Suáreze), a tak snadný balon u levé tyče propustil mezi rukama za brankovou čáru. Další minela Boyce potom ještě před pauzou stihla pustit do šance Suáreze, ten si ale na hattrick musel počkat až do druhé části. Hned ve 49. minutě jej vysunul Johnson a Uruguayec vnějším nártem nasadil Al Habsimu potupné jesličky. V dlouhém zbytku duelu se toho už moc nenarodilo, slavit ale klidně mohl hlavičkující Henderson, kdyby jeden z protivníků na poslední chvíli nereagoval na brankové čáře.

Góly: 85. Luke Moore

I přes očividnou převahu ve druhém dějství opouštějí Straky velšské prostředí bez jakékoliv bodové útěchy. Může za to první letošní zásah střídajícího Lukea Moorea. Swans tedy na historický triumf v Capital One Cupu navázali nejlépe, jak mohli, aktuálně jsou minimálně načas sedmí.

I přes senzační úspěch v zádech začaly labutě dosti rozpačitě, což platilo zejména pro chybujícího Garryho Monka, který z pozice stopera opět vystrnadil kmenového záložníka Ki Sung-Yuenga. Swansea vlastně celý první poločas bylo schopno soustavně hrozit jedinou cestou - po pravé straně díky neúnavnému Rangelovi. Takhle měl svou hlavičkovanou šanci Michu, Williams už měl skórovat po přímém kopu De Guzmána podobně jako později Monk.

Newcastle na to šel poněkud jinou cestou, výhradně fyzickou cestou. Prvopoločasové žluté karty si tím pádem připsali Cabaye s Tiotém, dva ze tří článků stěžejního středového bloku, a mimoto jsme o Magpies takřka neslyšeli - co se útočení týče rozhodně ne. To se změnilo až pár minut po restartu, kdy byl Vorm rázem nejzaměstnanějším borcem na place. Okamžitě vytěsňoval Cabayeho pumelici na břevno a vyznamenat se musel také proti Sissokovi.

Pokud si nicméně v součtu někdo zasloužil tři body, byli to spíše domácí za celkově komplexnější výkon; a ti se také přeci jen dočkali. Pět minut před koncem Routledgeův centr ztečoval Mbiwa rovnou na Mooreovy kopačky a sporadicky hrající forvard se za pomoci Cabayeho dotyku mohl jít výjimečně radovat.

Góly: 28. Demba Ba

I sebedusnější atmosféra může vytvářet prostředí, z něhož vzejde zcela přijatelný, ba rovnou uspokojivý výsledek. Důkazem je dnešní Chelsea, která po emotivním výlevu Rafy Beníteze a rozhořčené reakci většiny fanouškovské obce přemohla West Bromwich a jako bonus si na své konto připsala také první nulu po šesti kolech.

Pokud se Blues chtěli zpočátku cítit nervózně a nejistě - právě vzhledem ke všem okolnostem a událostem minulých dnů - Baggies jim prakticky nedali takovou šanci. Sami se totiž s odbitím úvodní sekundy usadili hluboko na své polovině a jen sotva ji chtěli ve zbytku klání opouštět. Nadlouho jedinou prací pro Petra Čecha zůstával Odemwingieho přímý kop z 10. minuty a následný neobratný projektil spoluhráče Azpilicuety po rohovém kopu.

To modří zaujali větším množstvím střeleckých pokusů. Mezi nimi se schovaly hned dva z dílny Brazilce Oscara, který byl dnes zvláště při chuti; což shodou okolností platilo rovněž pro hostujícího brankáře Bena Fostera, jehož schopnost likvidovat protivníkovy kulky představovala jednu neohrozitelnou konstantu celého utkání.

O to podivnější je skutečnost, že zrovna Foster je nechvalně podepsán pod jedinou brankou zápasu. Jednička WBA si totiž nepočínala ideálně při hájení velkého vápna a nevystihla tedy osu Oscarův centr na zadní tyč-Luizovo sklepnutí-gól Ba. Foster si později sice spravil náladu na vděčném terči Oscarovi, ale to už zkázu poměrně bezzubých Throstles odvrátit zkrátka nemohlo.

Góly: 42. Marouane Fellaini, 59. Steven Pienaar, 66. Kevin Mirallas - 84. Hal Robson-Kanu

Everton po sérii tří zápasů bez výhry konečně zabral a pokračuje v tlaku na pohárové umístění. Porážku 3:1 si z Goodison Parku odváží Reading, který nebodoval potřetí v řadě, a nevymanil se tak z umístění v sestupovém pásmu.

Svou dvanáctou trefou sezony poslal domácí do vedení Marouane Fellaini, jehož hlavička na konci první půle byla až snad nespravedlivým vyústěním jinak velmi vyrovnaného utkání. Po změně stran však celek z Liverpoolu přidal další dvě branky a o výsledku bylo definitivně rozhodnuto. Na pohledné góly Pienaara s Mirallasem sice ještě dokázal zareagovat Robson-Kanu, ale šlo už jen o kosmetickou změnu skóre.

Zajímavostí zápasu bylo vynechání brankářských jedniček na obou stranách. Zraněné Howarda s Federicim nahradili Ján Mucha a Stuart Taylor, přičemž hlavně v případě domácích šlo o výrazný milník. Tim Howard totiž svou absencí neprodloužil sérii dvou set desíti ligových utkání v řadě. Pro dvaatřicetiletého Taylora na druhé straně zase šlo o debut v dresu Readingu. A byl to právě on, kdo se hned v brance zapotil jako první, nakonec však ani po Jelavićově nepřesné hlavičce vůbec nemusel zasahovat.

Nepříjemnost pro domácí nastala hned v druhé minutě, kdy Adam Le Fondre ostře zajel do kapitána Jagielky. Anglický reprezentant se sice pokoušel setřást následek faulu, oceněného žlutou kartou, ale nakonec jej i tak musel o dvě minuty později nahradit ve středu obrany John Heitinga. Everton přesto pokračoval v počátečním tlaku, ovšem žádný z pokusů Pienaara, Fellainiho i Jelaviće se neujal a osmělený Reading začal čím dál více hrozit z protiútoků. Dvakrát se tímto způsobem do zakončení dostal Jimmy Kebé, jenže ani jednou neuspěl a navíc se o chvíli poté zranil. Stejně jako Jagielka o několik minut nato opustil trávník, jeho místo převzal velšský reprezentant Robson-Kanu.

Největší šance Readingu v první půli přišla po rohovém kopu, s kterým si domácí obrana nedokázala patřičně poradit a mohla si jen oddychnout, když Le Fondreho prudká střela z hloubi šestnáctky trefila pouze pravou tyč Muchovy brány. To Everton probralo dostatečně na to, aby ve zbytku poločasu platil za nebezpečnější celek. Pienaarovu střelu s gólovými parametry však skvělým blokem zachytil Mariappa a i brankář Taylor přiložil u střel Jelaviće s Mirallasem ruce k dílu. Tři minuty před odchodem do kabin však byla defenziva hostí přece jen prolomena. Coleman zprava nadýchaným centrem našel ve vápně Fellainiho, jenž si jako obvykle s hlavičkovou šancí poradil na jedničku a poslal Everton do vedení.

V samotném nastavení první pětačtyřicetiminutovky se očividně nabuzený Fellaini pokusil ještě o jeden majstrštyk - pokusil se Taylora zaskočit střelou jen pár metrů od rohového praporku. Gólman Readingu však byl pozorný a tuto překvapivou pumelici dokázal konečky prstů vytěsnit nad břevno. Ani po změně stran se anglický brankář nenudil, tentokrát jej zkoušel překonat aktivní Mirallas. O chvíli později visel druhý gól ve vzduchu, když Jelavićovi s Fellainim stačilo zblízka doklepnout míč do odkryté branky, ale zmatky před brankovou čarou s vypětím všech sil obrana Readingu dokázala vyřešit i tentokrát.

Dost možná klíčový moment nastal deset minut po startu druhé půle. Rukou ve vlastním pokutovém území zahrál Sylvain Distin, když ve skluzu zabránil zdviženou paží proniknutí centru před bránu. Rozhodčí však pouze ukázal na značku rohového kopu a protesty hostujících hráčů nezaujatě přešel. Brzy nato se slavil gól na druhé straně. Steven Pienaar převzal míč od Fellainiho, potáhl si jej do středu hřiště a zpoza vápna vyslal skrze houštinu těl nechytatelnou střelu do horního rohu Taylorovy brány. Od této chvíle již bylo o výhře Evertonu rozhodnuto a otázkou už byla pouze výše skóre.

Domácí pokračovali ve vytváření šancí a znovu byl ve středu dění jihoafrický reprezentant Pienaar. Jeho perfektní kolmice vybídla ke skórování Mirallase, jenž tváří v tvář Taylorovi zachoval chladnou hlavu a technicky na přední tyč zvýšil na 3:0. Jen o chloupek se následně neujala táhlá střela Gibsona a Mirallas znovu prověřil kvality zaneprázdněného Taylora. Definitivní podobu výsledku však vtiskli hosté. Ian Harte šest minut před koncem zleva odcentroval přesně na hlavu osamoceného Robsona-Kanu, jenž nedal Muchovi nejmenší šanci a připravil jej o čisté konto. Nic to ale nemění na tom, že se Toffees dotáhli k pátému Arsenalu na rozdíl dvou bodů a nyní musí čekat, jak dopadne nedělní severolondýnské derby.

Góly: 45+1. Gastón Ramírez - 14. Loïc Rémy, 77. Jay Bothroyd

Šťastnějším oslavencem bude dnes Harry Redknapp. Jeho Queen’s Park Rangers totiž na půdě sestupem rovněž ohroženého Southamptonu uhrálo nesmírně vitální výhru 2:1. Mauricio Pochettino, lodivod bývalého Redknappova mužstva, naopak registruje první významnou kapku na svém krátkém působení na jihu Anglie.

Jak už to občas bývá, záchranářská bitva byla na šance a střelecké příležitosti poněkud skoupá. Domácí příznivci si hned zkraje užívali územní převahu Saints, avšak nadlouho jediný pokus, jemuž se dalo s přivřením oka aplaudovat, byla Corkova nepřesná rána ze sedmé minuty. Dále se jen do přestávky nadávalo na sudího Webba (jenž nepískal penaltu po Bosingwově souboji s Puncheonem) a vlastní zmatkující stopery Yoshidu s Fontem, kteří za sebe propustili dlouhý míč a dovolili Rémymu skórovat po 14 minutách ze zdaleka první gólové možnosti QPR.

V tu chvíli se obrázek hry docela dobře převrátil naruby. Hoops se s balonem na kopačkách nikam nehnali, troufli si na vyšší presink a navíc jim šlo k duhu také smolné účinkování Adama Lallany, jenž nerozchodil kolizi s Hillem a nakonec s podezřením na lehký otřes mozku ještě před pauzou střídal. Potom bylo celkem s podivem, že právě ještě před odchodem do kabin Soton stihl zareagovat gólově - konkrétně prostřednictvím lehkého lobíku Ramíreze.

Ovšem kdo čekal nemilosrdné navázání domácích a dominanci napříč celým druhým dějstvím, musel být jaksi zklamán. Hned po třech minutách od restartu se Fonte musel vytasit s heroickým blokem Sambovy hlavičky, aby v 77. minutě přišla osudová rána. Z bravurního průniku Park Ji-Sunga těžil dobře postavený Jay Bothroyd, který takto oslavil svůj první ligový gól od listopadu 2011. A jak důležitý! Saints totiž do konce zápasu Greenův reflex prověřili už jen jednou jedinkrát (skrze Yoshidu), čímž pádem zaznamenali velmi hořkou domácí porážku.

Góly: 45+4. Jack Collison

Od listopadu čekal West Ham na svůj první venkovní ligový úspěch - a teď se konečně dočkal. Co je poněkud zarážející, je skutečnost, že arénou jim přitom byl zrovna Britannia Stadium. Pevnost Stoke City dneska padla teprve podruhé v tomto ročníku.

West Ham přitom od začátku bojoval tak trochu s větrnými mlýny, však ještě během úvodní 11minutovky přišel o zraněné Matta Taylora a Joea Colea - prvně jmenovaný dostal kopačkou do obličeje od Crouche, jeho kolega potom odkulhal s poraněným zadním stehenním svalem. Přesto Hammers zvládali soustavně vykazovat větší odhodlání a nasazení; blízko gólu se se svou hlavičkou ocitl Collins, přičemž O’Neil málem omylem uspěl s vychýleným centrem.

Ačkoliv Potters (nejen) letos na domácí formu dosti spoléhají, tentokrát byli pozoruhodně bezzubí a brzy měli štěstí, když se dala pískat penalta po Shottonově neopatrném zákroku na Diamého. Vítězná branka zápasu potom vzešla z kombinace dvou střídajících fotbalistů, když Collison vytěžil do dna perfektní proběhnutí Vaz Tého.

Stoke začal pořádně hrát alespoň s příchodem druhého dějství a tentokrát se sami Potters marně dovolávali desítky (dvakrát). Ze střeleckých pokusů nicméně stojí za zmínku akorát dalekonosný pozdrav Crouche a Adamův projektil, který skončil na břevně. Víc ani zoufale ultraofenzivní Pulisova střídání Stoku nepřinesla.

Góly: 37. Craig Gardner (pen.), 70. Stéphane Sessegnon - 16. Dimitar Berbatov (pen.), 35. Sascha Riether

Čtyři branky viděli diváci na Stadium of Light, kam přijel Fulham; domácí nakonec uhájili remízu 2:2, kterou svojí vyrovnávací brankou zajistil Stéphane Sessegnon.

Hosté přitom vedli už 2:0 po pouhých 35 minutách zásluhou penalty Dimitara Berbatova a doklepnutí Saschy Riethera; za Black Cats ještě před pauzou snížil z další penalty Gardner, a konečnou podobu skóre dal 20 minut před koncem beninský záložník. Pro Sunderland jde o první bod po třech po sobě jdoucích ligových porážkách..

..mohly však být i tři, kdyby sudí vyslyšel volání Adama Johnsona po penaltě; domácí záložník se jí dožadoval za údajnou ruku Frimponga. Přestože je remíza nakonec zaslouženým výsledkem, zpočátku se zdálo, že Sunderland nemá šanci svoji hrozivou sérii prolomit; už v 16. minutě Fulham vedl, když byl Gardnerovi odpískán faul na Dejagaha ve vápně. Míč si na puntík postavil Berbatov a nezaváhal - 0:1.

O devět minut později se sice Dejagah málem zapsal do tabulek křížnou střelou, ale na další gól se čekalo až do 35. minuty. Berbatov získal míč při bránění Johnsonova rohu a založil rychlý brejk, v němž se Fulham dostal do přečíslení a iránský střelec mohl pálit z ostrého úhlu; Mignolet jeho pokus sice odvrátil, ale pouze ke kopačkám Riethera, který tak měl už snadnou práci - 0:2.

Fulhamská radost však neměla trvat příliš dlouho; o chvíli později totiž sudí Halsey k překvapení diváků odpískal další penaltu. Byla tak oceněna Senderosova přetahovačka s Grahamem; exekutorem byl Gardner, a se svojí dělovkou se příliš nerozpakoval - 1:2.

To byla vůbec první domácí střela na branku, ale Black Cats se po kontaktním gólu rychle zvedli a ještě v první půli mohl vyrovnávat Sessegnon, jenž však neuspěl proti pozornému Schwarzerovi. Dvě minuty po přestávce následovala spolupráce mezi Fletcherem a Grahamem, zakončená odfláknutou střelou.

Na druhé straně ve 49. minutě zahrozil zdálky Berbatov, ale byl to Sunderland, kdo už v té době držel otěže zápasu pevně v rukou. Alfredu N'Diayemu se ještě skórovat nepodařilo (a to ani nadvakrát během jediné minuty), ale Sessegnon už napodruhé vyrovnal - a to jen pár vteřin poté, co domácí včasným vyběhnutím proti Berbatovovi zachránil gólman Mignolet. Bývalá opora PSG se dostala k míči nějakých 15 metrů od brány a uklidila jej za Schwarzera - 2:2.

V 75. minutě pak mohl rozhodnout Fletcher, ale na Gardnerův pas nakonec nedosáhl; na druhé straně spálil obrovskou šanci Berbatov, který vyslal na Mignoleta hodně slabou střelu. Poslední šancí zápasu tak mohla být třetí penalta, ale sudí se rozhodl posoudit incident ze 79. minuty jako čistý; Frimpong rukou podle něj nehrál.

Góly: 45+1. Shinji Kagawa, 76. Shinji Kagawa, 87. Shinji Kagawa, 90. Wayne Rooney

Bez větších úlev si Manchester United pár dnů před náročným duelem se španělským mistrem poradil doma s Norwichem. Ustrašený outsider na Old Trafford dlouho držel alespoň přívětivý výsledek, než završil hattrick Japonec Kagawa (do dneška přispěl všehovšudy dvěma ligovými góly) a než Rooney ke dvěma asistencím přidal také jednu výstavní branku.

Žádný tisící start pro Giggse a žádné šetření na Real Madrid. Sir Alex Ferguson dal před výkopem jasně najevo, že pro něj nadále zůstává prioritou domácí soutěž, a tak na Norwich vyrukoval s čerstvě zotaveným Van Persiem, Carrickem, Rooneym či Evrou. Ovšem to znamenalo jediné - že se neodpočívalo ve stínu na lavičce, nýbrž přímo na prosluněném trávníku Old Trafford.

Z velké části to pochopitelně bylo způsobené nesmírně bojácným přístupem Norwiche. Ten věčně v jedenácti mužích hlídkoval na vlastní půlce, ačkoliv Chris Hughton na předzápasové tiskovce avizoval, že se jeho tým favorita bát nebude. Taková vize přitom dýchala maximálně prvních 15 minut, kdy si Kanárci užili alespoň dvě delší pasáže plné balonu na svých kopačkách.

Z permanentně hlubokého bloku Norwiche potom pramenilo množství předčasně zatarasených střel, hosté se obecně velmi odvážně vrhali na zem, pod nohy přihrávajících či pálících soupeřů. A s tím si dlouho vystačili. Jakmile si totiž Van Persie narazil s Rooneym, Bunn byl z branky včas; a jindy si United házeli klacky pod nohy sami tím, že odmítali včas myslet na koncovku (či na ni myslet vůbec někdy).

Když už to nicméně vypadalo, že nepříliš záživný poločas dospěje k nevyhnutelnému bezbrankovému skóre, přišel ojedinělý centr Valencii slabší levou nohou, Van Persieho sklepnutí a Kagawova utěšená improvizovaná koncovka. Na Old Trafford se tedy přeci jen slavilo ještě před pauzou, což byl příslib jinačím způsobem otevřené hry po změně stran...

...který se vesměs naplnil, i když žádným závratným, revolučním způsobem. Canaries každopádně od počátku vystrkovali nůžky s větší chutí než doposud a takový Vidić musel před Snodgrassem na přední tyči zasahovat opravdu v poslední chvíli. Už to tedy nebyla ta nuda z úvodní části, ale to konkrétně fotbalistům ManUtd nemohlo příliš vyhovovat. Rázem totiž byli na první pohled ohrozitelnější, zranitelnější.

Ovšem Norwich dnes při střelecké chuti zkrátka nebyl, a tak ve finále z potenciálních problémů pro United nebylo zhola nic. Naopak brzy Kagawa nadpozemsky chladnou koncovkou navázal na perfektní práci Carricka a Rooneyho, přičemž na 3:0 hnedka klidně mohl zvyšovat Welbeck ranou z většího úhlu.

Gólový účet si tím pádem za účelem tohoto navýšení skóre nikdo další nezaložil, natáhnout ho ještě musel sám Kagawa. Hattrick přitom završil opět za asistence Rooneyho a opět přecitlivou cestou; tentokrát skrze jemný lob přes Bunna. Teprve jakmile se mělo jednat o čtvrtý zářez, přispěchal už sám "Wazza" s parádní ranou z 20 metrů.