Anglická Premier League - souhrn 37. kola

Góly: 43. David Dunn, 68. Christopher Samba - 13. Robin van Persie

Wengerova vize o nevypuštěném finiši dostála první trhliny hned při prvním kroku. Arsenal se spokojil s pouhým jednobrankovým náskokem na Ewood Parku a výměnou za to odtamtud odjíždí s prázdnou. Blackburn tak letos na vlastní půdě nenašel v řadách věhlasné Big Four žádného přemožitele.

Uvolněně začal Arsenal s plněním papírové povinnosti, a sice s přehráváním Blackburnu Rovers. Proti němu si hned ve čtvrté minutě vypracoval ohromnou šanci, kterou nepochopitelně spálil Vela. Walcottův centr nezvládl ani ze čtyř metrů nasměrovat do odkryté klece. Ovšem hned za dalších deset minut se už před Robinsonovou brankou definitivně chumelilo. Prosadil se expert na Blackburn Robin Van Persie, když využil Sagnou tečovaného centru od rohového praporku a přesnou hlavičkou potvrdil, že na Rovers umí líp než na kohokoliv jiného. Domácí se naopak dlouho dostávali k ohrožení soupeřovy svatyně vlastně jen díky Pedersenově levačce a jeho vytříbeným přímým kopům. Hned ze dvou totiž dotyčný Fabianského pořádně prověřil - první ránu Polák ztlumil na prsou, druhý střílený centr dokázal vyrazit pouze na roh. Boom přinesla až 44. minuta, kdy se do vřavy ve vlastním pokutovém území zbytečně pustil Fabianski, míč vyboxoval jenom na protivníkovy kopačky a po dotyku tří borců v modrobílém se míč dostal do jasné střelecké pozice k Dunnovi. Ten se nemohl mýlit a divákům poté na prstech názorně ukázal, že zrovna oslavuje svůj desátý gól v sezoně.

Arsenal se očividně jednobrankovým náskokem nechal snadno ukolébat a z letargie ho nevytrhla ani patnáctiminutová pauza. Okamžitě po jejím vypršení si totiž za obranu zaběhl Pedersen (sic vybíhal z těsného ofsajdu, mohl pokračovat) a v souboji tváří v tvář nechal vyniknout Fabianského. Polský brankář se musel činit i proti Hoilletově bombě, která přišla hned vzápětí díky Diabyho strašidelné ztrátě míče na ose hřiště. Překvapivá pasivita Londýňanů pak byla konečně znovu potrestána v 68. minutě, ovšem ne úplně férovou cestou. Hráči Blackburnu se totiž při rohu v několika lidech nashromáždili kolem brankové čáry, utvořili tak val, přes který se Fabianski nemohl dostat k centrovanému míči, a toho záhy využil hlavičkující Samba. Je otázkou, zda v tomto případě nebyla narušena práva brankáře, ale i kdyby ano, nemění to nic na tom, že se Rovers právě ujali vedení.

Závěrečná dvacetiminutovka se nesla v dosti rozpačitém duchu. Arsenal se zrovna nesnažil, spíš si jen hrál na to, že mu na konci nějak záleží. Blackburnu zase stačilo bránit a on rozhodně nehodlal přidávat něco navíc. Výsledkem tedy byla křečovitá snaha Gunners vytlouci ze sebe ještě něco víc než jen bezduché posouvání balonu na soupeřově půlce. Nepovedlo se a Arsenal tak Ewood Park opouštěl s potupnou prohrou 1:2 na kontě.

Góly: 30. Victor Moses, 90+3. Steve Gohouri - 42. Will Atkinson, 64. Mark Cullen

Sestup Hullu je definitivně stvrzen. Tigers sice dnes na Wiganu sahali až do posledních minut po výhře, ale ve druhé minutě nastavení jim jí vzal Gohouri. Po remíze 2:2 má Hull před posledním kolem nedostižnou pětibodovou ztrátu.

Hostující Dawson byl u zrodu první vážnější šance v 15. minutě. Z levé strany prostrčil míč na Kilbanea, ten vrátil Atkinsonovi a mladý záložník povedenou levačkou z voleje vypálil. Bohužel pro něj ale šel míč přímo do Stojkovičovy náruče. O šest minut později se Vennegoorova tečovaná střela dostala ke Kilbaneovi, který však levačkou branku těsně minul. Po půlhodině hry se dostal ke slovu také Wigan, Mouyokolo však obětavým zákrokem zastavil Rodallegu. O pár sekund později už však Latics prolomili dosud bezbrankový stav. Victor Moses pronikl z levé strany do vápna a přesnou ranou otevřel skóre.

Ve 36. minutě mohli domácí pojistit vedení. Rohový kop Watsona se nakonec dostal až k Mosesovi, který stál zcela osamocen pár metrů před brankou, ale míč mu trefil stojnou nohu a šance byla zmařena. Za neproměněnou gólovku Wigan krutě zaplatil čtyři minuty před poločasem. Stojkovič si sice s první střelou poradil, ale míč vyrazil pouze ke Kilbaneovi, jenž ho poslal zpět na Atkinsona a ten hlavičkou srovnal.

Krátce po změně stran se měla pískat penalta, když ve vápně zahrál rukou Figueroa, ale píšťalka sudího Phila Dowda zůstala němá. Mezi 55. a 60. minutou rozpoutali domácí neuvěřitelnou ofenzivní smršť, kterou Hull jen se štěstím přežil. Vše začala slušná kombinace Mosese, Watsona a Gomeze, na jejímž konci byl střílející Rodallega. Jeho pokus ale zastavil znovu obětavý Mouyokolo. Vzápětí Latics rychle rozehráli standardku, míče se zhostil Rodallega, ale napálil míč těsně nad branku. A do třetice Wigan. Míč měl opět Rodallega, vrátil ho Gomezovi a ten akrobaticky zakončoval. Jenže opět nad branku.

Hull se z velkého tlaku rychle oklepal a v 63. minutě udeřil. Cairneyho trestný kop sice trefil hned prvního hráče, ale nakonec se k němu míč vrátil, on ho posunul na Boatenga a ten ho posadil na hlavičku Cullena, jenž poslal Tigers do vedení. Radost ze zisku třech bodů jim ale nakonec v 92. minutě sebral Gohouri, který využil Scharnerovy asistence a upravil na konečných 2:2.

Góly: 28. Nani

Premier League zažívá snad nejnapínavější boj o titul v celé své historii. Manchester první "modrý" mečbol odrazil rovnou výhrou, která ho tak zase posouvá pouhý bod za svého konkurenta. Rozhodne se tedy až v posledním kole. Nicméně Steve Bruce svého někdejšího generála řádně potrápil, jeho Sunderland favoritovi podlehl jen 0:1.

Sunderland mistru předchozích tří ročníků cestu za další obhajobou opravdu nikterak neusnadnil. Dopředu se rozhodně nehnal, nebezpečný skoro nebyl a soustředil se hlavně na obranu. I přesto mohl jít soupeř do vedení už v páté minutě, když Rooney donutil k namáhavému zákroku Gordona a dorážku Giggse v poslední chvíli blokoval Bardsley. United i nadále dominovali obrazu zápasu, ovšem co nevidět zapnuli i Mackems a nejenže na čas odstavili Giggse se Scholesem, ale i párkrát zahrozili. Ze vzduchu se neprosadili Cana s Mensahem. Hra se v těchto pasážích přelévala ze strany na stranu a diváci se rozhodně nenudili. Pěkná rána Giggse proletěla jen těsně vedle spojnice a na opačném konci hřiště se zase van der Sar musel vytasit s parádním zákrokem proti Malbranqueově projektilu.

Jinak ale zadáci MU všem názorně ukazovali, proč se pyšní nejmenším počtem obdržených branek. A naopak útočná vozba se v nejlepším světle předvedla ve 28. minutě, kdy se postupně Giggs, Berbatov, Rooney a Fletcher zapojili do kombinace, jíž přichystali ideální palebnou pozici pro Naniho a ten se parádním způsobem nemýlil. Tahle trefa Manchester ještě víc nabudila a v krátkém intervalu pokoušel štěstí Evra či Berbatov po Rooneyho prostrčení minul. Frustrace United z neschopnosti co nejdřív navýšit svůj náskok se pak jenom zvětšovala s příchodem dalších a dalších šancí. Zoufalý byl především Berbatov, jenž po přestávce napálil Rooneyho centr vysoko nad branku. Jeho nezdary pak "vhodně" doplnil i Nani se svým neproměněným sólem a Carrick střelou, kterou z čáry vykopával Turner. Místo toho se ještě Manchester musel strachovat o své páté venkovní čisté konto v řadě, avšak sebrat už si ho přece jen nenechal.

Góly: 45. Clint Dempsey, 58. Carlton Cole (vl.), 79. Stefano Okaka - 61. Carlton Cole, 90. Guillermo Franco

Na pozadí hutného boje o titul se odehrál i jeden zdánlivě nevýznamný souboj mezi Fulhamem a West Hamem. Jenže pořád šlo o londýnské derby, navíc Cottagers chtěli na svého soka konečně vyzrát před domácím publikem - poprvé po 44 letech. A to se jim také nakonec povedlo, těsná bitva dopadla jejich výhrou 3:2.

Roy Hodgson přichystal pro toto utkání hned sedm změn oproti čtvrtečnímu zápasu v Evropské lize, Fulham tedy nastoupil takřka se samými náhradníky. Ale jaký to luxus, mít potom k dispozici někoho, jako je Dempsey. Právě tento zkušený Američan byl pak strůjcem jednogólového náskoku domácích před vstupem do druhé půle. Během první pětačtyřicetiminutovky totiž nejprve spektakulárně nastřelil břevno, aby pak pár sekund před přestávkou, když byl krásně vysunut Daviesem, upraveným finišem otevřel skóre. Daleko aktivnější však byl po dobu prvního poločasu West Ham. Schwarzer musel hned dvakrát nepříjemně zasahovat - prvně proti kroucené střele Noblea, podruhé zase vytahoval pohotový zákrok proti dalekonosné pumelici Da Costy.

Druhé dějství už bylo na góly přeci jen bohatší. Po hodině hry sice jiskru naděje na vítězství vykřesal pro hosty Cole, když se hlavou prosadil po standardce Noblea, ovšem Fulham i nadále vykazoval větší hlad po třech bodech. Byl to tedy Chris Baird, kdo se v 58. minutě uvolnil při rohu a otřel svou střelu o nešťastníka Colea. Nejvýraznější hráč Hammers, Carlton Cole, potom mohl skórovat i na správném konci hřiště, ale neuspěl. A to byl patrně klíčový okamžik zápasu. Brzy totiž veškeré doufání Kladivářů definitivně pohřbil Okaka, když bez problémů navázal na pěkný centr Riiseho. West Hamu se povedlo korigovat až v poslední možné chvíli, kdy ideální pas Parkera zužitkoval Franco. Tato prohra nicméně znamená, že opravdu jen v teoretické rovině ještě Hammers stále nejsou zachráněni. Ovšem Tigers by v případě záchrany museli své poslední dva zápasy vyhrát, doufat, že soupeř každopádně prohraje, a ještě přitom stáhnout 22gólové manko ve skóre.

Góly: 33. Didier Drogba, 54. Frank Lampard

Chelsea zvládla snad nejdůležitější zápas sezóny a míří za mistrovským titulem! Na Anfield Road dnes nedala Liverpoolu žádnou šanci, ačkoliv k prvnímu gólu jí musel výrazně pomoci Steven Gerrard. Ve druhé půli na Drogbovu trefu navázal Lampard a Chelsea po výhře 2:0 dělí od titulu už jen jediná výhra.

Ani jeden z manažerů neudělal v základní sestavě nic nečekaného. Jedině snad Rafa Benítez musel nasadit na pravého beka Javiera Mascherana, když je Glen Johnson nadále mimo hru. Fotbalové odpoledne na Anfield Road načal v deváté minutě střílející Nicolas Anelka, jenž protáhl Reinu. Mnohem nebezpečnější projektil vyslal vzápětí na druhé straně Aquilani. Jeho dalekonosná střela olízla břevno.

Zrovna pohledný fotbal se nehrál, chyběla mu jiskra, šťáva. Až ve 33. minutě poprvé usínající fanoušky probral Didier Drogba. Ty domácí zas nechal ze sedaček vylítnout Steven Gerrard, který obrovskou hrubkou poslal Blues do vedení. Liverpoolský kapitán chtěl poslat Reinovi malou domů, jenže jeho záměr vystihl Drogba, zmocnil se míče a pak už jen obešel bezmocného Reinu. Čtyři minuty nato mohla Chelsea zasadit soupeři další ránu, ale Lampard v dobré pozici branku minul. Rozebraná obrana Reds nestíhala a hned v další akci musel skvělým zákrokem zastavovat Anelku Kyrgiakos. V nastaveném čase se ještě dožadoval penalty Salomon Kalou, když po souboji s Lucasem upadl, ale sudí Alan Wiley vše viděl a nezapískal.

Ani ve druhém poločase se obraz hry příliš nezměnil. Chelsea kontrolovala hru, Liverpool se vpředu bez klasického hroťáka nezmohl na vůbec nic. Kalou nalevo tradičně cvičil špatného Mascherana, který ho v 52. minutě nechal po čáře projít až těsně k brance, ale mohl si oddychnout, když přihrávka Kaloua nebyla přesná. Anelka na ní nedosáhl. O dvě minuty později se už ale mohli Blues radovat. Anelka z pravé strany naběhl do vápna a přesným pasem nechal skórovat Franka Lamparda, který poslal míč mezi Reinovy nohy.

Značně frustrovaný španělský gólman byl jedním z mála světlých článků dnešního Liverpoolu, což potvrdil i proti další šanci Anelky, kterého z úhlu vychytal. A vzápětí si skvěle poradil s parádním volejem Maloudy. Do konce chybělo nějakých dvacet minut a bylo téměř jasné, kdo se stane vítězem. Chelsea zkušeně držela míč na svých kopačkách a Liverpoolu nedala byť sebemenší šanci ke vstřelení kontaktního gólu. V takovém gardu se zápas dotáhl až do třetí minuty nastavení, v níž zapískal konec sudí Wiley a v modrém táboře mohla vypuknout radost.

Góly: 41. Carlos Tévez (pen.), 43. Emmanuel Adebayor, 90. Craig Bellamy - 16. John Carew

Obrat v samotném závěru první půle rozhodl o konci teoretických nadějí Villans na Ligu mistrů. Naopak v Manchesteru se můžou těšit na nejdůležitější zápas sezóny s Tottenhamem.

Manchester začal s velkou ofenzivní chutí a po deseti minutách musel Friedel skvělým zákrokem vytěsnit Bellamyho tečovaný pokus zpod břevna. Z čistého nebe pak zableskl Carew. Ten dostal skvělou přihrávku za obranu od Downinga a pomalou střelou mířenou přesně mezi nohy smolaře Fülöpa překvapivě poslal utlačované hosty do vedení.

Citizens přidali na obrátkách, Friedel byl však bez práce. Naopak Fülöp si musel poradit s tečovaným přímým kopem a chvíli poté si pořádně oddechl po střele Downinga zpoza vápna. Tomu přistrčil chytře Agbonlahor a hostující záložník bez přípravy pálil nebezpečně do protipohybu. Hodně hlasitě se po půlhodině hlásil o penaltu Tévez, který dělovkou nastřelil ruku Warnocka ve vápně. Rozhodčí však na značku pokutového kopu neukázal.

A tak se po střele musel natahovat opět brankář domácích, tečovaná střela z devatenácti metrů od Milnera branku ke štěstí Fülöpa minula. Nejvyšší horu smůly si pak vybrali Clarets & Blue. Nejprve Warnock zbytečně fauloval ve vápně a Tévez se štěstím prostřelil Friedela z penalty. Na druhé straně nastřelil břevno Carew, aby z následného protiútoku přihrál Johnson před odkrytou branku Adebayorovi. Na jeho pokus si sice Friedel šáhl, brance už však zabránit nedokázal.

V druhé minutě nastavení pak mohl zchladit domácí fanoušky Young, který stříleným centrem dobře hledal Agbonlahora. Fülöp však dokázal vpadnout do trajektorie a míč vyrazit do bezpečí. Šťastný obrat tak zavdal příčinu radosti v poločasové přestávce po velké části stadionu.

Po změně stran se dal očekávat otevřený fotbal. Jako první zahrozil Young, který málem překvapil domácího brankáře svým stříleným centrem. Vypůjčený brankář se štěstím míč vytěsnil na rohový kop. O pojistku vedení se mohl postarat Zabaleta, jeho tečovaná střela zpoza šestnáctky skončila jen těsně nad břevnem.

Čekání na další šanci protrhl v 66. minutě Craig Bellamy, který technickou střelou donutil k výbornému zákroku Friedela. Až nástup třetího útočníka do sestavy hostů přinesl žádoucí tlak před vápno Citizens, přesto se Fülöp necítil nijak zaměstnaný.

Zákonitě tak musel přijít trestající brejk. Ten skvěle vymyslel Shaun Wright-Phillips, aby následně přihrál do jasné příležitosti Bellamymu. Ten pak pro diváky vymyslel parádní trefu do vinglu bezmocného Friedela.

Góly: 20. Aruna Dindane, 39. John Utaka, 67. Michael Brown - 35. Kevin Doyle

Portsmouth se s domácím publikem rozloučil nejlepším možným výsledkem - jasným vítězstvím. S jistotou sestupu už neměli o co hrát, přesto zachráněné Vlky v plné polní přejeli jakoby nic. Grantův risk, kdy nasadil všechny ofenzivní klenoty a nešetřil je na finále FA Cupu, se tak alespoň z polovice vyplatil.

Chuť Pompey vyhrát opět před vlastními diváky jenom posílila brzká branka Dindaneho. Ten se před zraky svého reprezentačního kouče Erikssona vrhnul po Brownově centru ze standardní situace a nikým nebráněn otevřel skóre už ve 20. minutě. Portsmouth potom pokračoval ve spanilé jízdě za třemi body, na tápající Wolverhampton nehledíce. Hahnemann tedy musel postupně likvidovat volej Boatenga a "nízkopodlažní" ránu Piquionneho. Ačkoliv ovšem Wolves doposud byli zaměstnáni vlastně jen (bezúspěšným) krocením domácí "fantastické čtyřky" ve složení Dindane-Piquionne-Boateng-Utaka, povedlo se jim ještě do poločasu vyrovnat. Po nepříliš výrazných pokusech Biy a Jonese z přímého kopu už přišla ojedinělá situace po standardce a vyrovnaný stav. James se sice činil - zlikvidoval hlavičku Zubara i následný pokus Doylea - ovšem na okamžitý útočníkův reparát už stačit nemohl.

Ani vyrovnávací branka Portsmouth nezlomila. Jenom čtyři minuty mu zabralo vzpamatovávání se z tohoto úderu. Krátce před přestávkou se zprava do středu uvolnil Utaka a při zemi vrátil domácím zaslouženou výhodu. Druhá půle se pak odvíjela v dosti uvolněném stylu. Útočilo se na obě strany, přičemž první šanci má na svědomí hostující Doyle. Ten z otočky vypálil do břevna a dorážku pak Ebanks-Blake zahodil mimo tři tyče. Do třetice všeho nešťastného si pak na Jamese nepřišel Foley se svou jedovatou bombou, a tak zahřmělo na opačném konci hřiště. Střídající Diop se zprava opřel do centru a našel Browna, který skrze Foleyho nohy propálil i Hahnemanna. V závěrečné desetiminutovce už jen Ebanks-Blake znovu trestuhodně nemířil přesně, ani zpoza malého vápna.

Góly: -

Everton si příští rok v evropských pohárech nezahraje. Rozhodla o tom dnešní monotónní remíza se Stoke City. Nejlepší příležitost zápasu však měli domácí, kterým duel bez větších šancí a pořádné kvality vyhovoval daleko spíš. Toffees byli opravdu blízko udržení si šance na EL jen v jediném případě - když Jagielkův gól nemohl být uznán pro spoluhráčovo postavení mimo hru.

První dějství parametry toho nejlepšího, respektive prvoligového anglického fotbalu zrovna nesplňovalo. Více ze hry v něm nicméně měli Potters a také z jejich řad se rekrutoval původce vlastně jediné slušné šance zápasu. Ovšem po Fayeho přistrčení Fuller zacílil jen přímo do náruče Tima Howarda. Nehledě na to, že i kopa Delapových autů mohla klidně vést ke gólu. Everton byl naproti tomu Stoku sice vyrovnaným soupeřem, avšak pověst jednoho z nejlepších jarních celků Premier League (vlastně jen MU je v tomhle směru úspěšnější) určitě nepotvrzoval. Víceméně jediným výrazným činitelem v jeho dresu byl v první půli Victor Anichebe. Ten dvakrát střílel - jednou slabě na Begoviče, podruhé hodně mimo - a jednou ještě na opačném konci hřiště blokoval Bainesův pokus.

Druhý poločas začal o poznání slibněji a hned na jeho začátku jsme byli svědky největší příležitosti utkání. Tu vypracovalo pro Delapa duo Sidibé-Etherington, domácí záložník ale v ideální pozici a nikým neobtěžován nepochopitelně minul. Everton se vzápětí konečně probral a začal hrát alespoň trochu jako mužstvo, které nenašlo přemožitele v devíti předchozích utkáních. A zase byl vidět Anichebe. Nejprve se po zákroku Shawcrosse marně dožadoval penalty, později zase kroutil míč pár centimetrů vedle tyčky. Nejblíže gólu se pak Karamelky ocitly v 72. minutě, kdy Jagielkova hlavička nebyla uznána gólovou vinou Anichebeho ofsajdového postavení. Jakkoliv se posléze Moyes čertil, jeho rozčilování nebylo oprávněné a hlavně ani vlivné. Everton tak v jednom utkání vyrovnal svůj dosavadní rekord Premier League v neporazitelnosti a zároveň přišel o jakoukoliv šanci, že se příští rok podívá na prkna, která znamenají Evropu.

Góly: 38. Tom Huddlestone

Bolton na severu Londýna nezvítězil už deset zápasů v řadě a dnes se přehoupl do druhé desítky. Počtvrté za sebou v této části hlavního města nebodoval, ačkoliv tomu v tomhle případě nebyl až tak daleko. Po matném ofenzivním výkonu v první půli se pak po přestávce Spurs přece jen párkrát museli strachovat o svůj hubený jednogólový náskok.

Tlumit abnormální motivaci Spurs se soupeři nedařilo příliš dlouho. Zhruba do desáté minuty lze datovat domácí převzetí kontroly nad průběhem zápasu, přičemž Tottenham nejčastěji hrozil centrovanými míči. Jejich podíl na vyprodukovaném nebezpečí byl dlouho de facto stoprocentní. První nižší míče ale nedokázal napálit do sítě Pavljučenko a zbylé vyšší zase s menším či větším přehledem posbírali obvyklí vládci vzdušného prostoru, tedy hostující obránci (v jednom případě ale i Kevin Davies). Prakticky první opravdová hrozba přišla až s 28. minutou a paradoxně "pozemní dopravou". Mohl za to odvážný průnik Garetha Balea, který využil utvořené dálnice, prošel na osu hřiště a odtamtud sám nebezpečně vypálil. S jeho pumelicí si však poradil bystrý Jaaskelainen. Na co už ovšem ani hbitý Fin neměl nárok, byla Huddlestoneova nechytatelná rána z minuty 38. Domácí středopolař, který skóroval za poslední dva roky pouze jedinkrát, se nadechl k životní ráně po přistrčení Ekotta a nutno poznamenat, že tato bomba vskutku nemohla mít lepší parametry. Krásná tečka za prvním dějstvím.

Bolton do druhé půle vletěl s obrovskou vervou a na chvíli dokonce favorita přišpendlil k jeho šestnáctce. Všeobecně byli Trotters po přestávce daleko dravější a soupeři způsobovali daleko víc starostí než před ní. To ostatně mohli rovněž promítnout na ukazatel skóre. Patrně kdyby byl Matthew Taylor pravák, tak by to taky už v 68. minutě 1:1 bylo. Jenže takhle po krásném vysunutí Wilsherea a sklepnutí Elmandera pálil do klece, kde přitom už nestál brankář Gomes, jen po zemi a přímo do bránícího protivníka. To podobně velké šance Spurs měli na nervy boltonské obrany daleko dramatičtější vliv. Defoeova střela byla ztečována jen těsně vedle, Baleovu gólovou střelu z úhlu výtečně vytěsnil až Jaaskelainen a Pavljučenko na bližší tyči mohl hladce hlavičkovat trestuhodně mimo.

Bolton se však nepřestával osmělovat. Zvláště dvě minuty před koncem zatopil pod kotlem Taylor, jehož pohotová rána z hranice šestnáctky notně protáhla spolehlivého Gomese. Na druhou stranu hostující odvážlivost neustále odkrývala okénka v jejich obraně. Těch mohl v závěru využít hned dvakrát Crouch, potvrdit vítězství se mu ale v ani jednom případě nepovedlo. Podruhé si vylámal zuby na reflexu Jaaskelainena, prvně Fina už sice překonal, ale v cestě za gólem mu stál ještě Cahill.

Góly: 29. Brian Jensen (vl.), 41. Christian Benítez - 87. Steven Thompson

Birmingham dvěma šťastnými góly udolal Burnley. Hosté se za svůj výkon stydět nemusí, dojem kazila pouze neschopnost v zakončení. Birmingham se tak dostal na padesátibodovou hranici a pravděpodobně zakončí úspěšnou sezónu v první polovině tabulky.

Už po šedesáti vteřinách byli domácí blízko úvodnímu gólu, když Fox pozdě přistoupil k Bowyerovi, který tak osamocen hlavičkoval jen centimetry vedle tyče bezmocného Jensena. Přestože se první minuty hrály častěji u vápna domácích, dostali Blues ještě jednu slibnou příležitost před završením deseti minut. Nicméně Chucho nevyužil kolmice za obranu a jeho střelu zablokoval obětavý Caldwell.

Zatímco se snaživému Burnley nedařilo ohrozit Harta, hýřil střeleckou chutí na druhé straně Jerome. Ve 14. minutě mířil z dálky přízemní pokus vedle tyče, po čtyřech minutách hlavičkoval po rohovém kopu těsně nad a v dalším protiútoku ztroskotal na dokonalém reflexu Jensena se svým pokusem bez přípravy z malého vápna.

Hart musel první solidní zákrok vytasit po jednadvaceti minutách hry, kdy střílený centr usměrňoval do vlastní branky Ridgewell. Kuriózní gól těsně před půlhodinkou hry tak poslal do vedení hráče v modrém. Larssonův centr naslepo našel na malém vápně Jeroma s Chuchem, od kterých putoval míč mezi nohy Jensena. Ten si vybral pořádnou dávku smůly, když se mu balón odrazil od obou nohou, aby nakonec skončil těsně za brankovou čarou.

Když Ridgewell svým druhým pokusem rozvlnil pouze horní síť své branky, přišel další šťastný gól na straně druhé. Přetažený centr z přímého kopu vrátil z brankové čáry před branku Johnson, který našel v malém vápně osamoceného Chucha. Ten stál metr před brankovou čarou a svou hrudí bezproblémově uklidil míč do sítě.

I do druhé půle vstoupili hosté aktivně, vytěžili však jen jedinou nebezpečnou střelu. Tu už po dvou minutách vyslal těsně nad břevno z pětadvaceti metrů Fletcher. Na druhé straně hrozil zpoza vápna Chucho, svůj přízemní pokus mířil ke vzdálenější tyči, tu o pár decimetrů minul.

Brzy poté se do nejpohlednější akce zápasu zapojil stejný hráč, když po rychlém kontru centroval na Larssona, který z voleje pálil do protipohybu brankáře. Mezi tři tyče svou střelu nevměstnal. Birmingham svůj náskok bez problémů hlídal a Burnley se nijak vášnivě do útoků nehnal. Uvadající tempo tak pouze na malou chvíli oživil čtvrthodinky před koncem Chucho. Ofsajdového postavení si pomezní nevšiml, mohl tak využít pasu za obranu, nicméně jeho střelu zablokoval obětavý Cort.

Závěr tak alespoň lehce zdramatizoval Thompson, který si počkal na přihrávku na hranici ofsajdu a tváří v tvář Hartovi uspěl střelou podél jeho těla ke vzdálenější tyči. Ten už nic nezměnil na zisku tří bodů pro Birmingham.