Anglická Premier League - preview 37. kola

Ještě nedávno to vypadalo, že si to Wigan v předposledním kole rozdá s Hullem o udržení. Husarský kousek Latics v podobě výhry nad Arsenalem však dopomohl k tomu, že Wigan se už sestupu bát nemusí a Tigers naopak odsoudil do druhé ligy.

Ještě deset minut před koncem prohrával Wigan před dvěma týdny na domácí půdě s Arsenalem 0:2, jenže pak vsítil tři góly, vyhrál 3:2 a pomalu se mohl radovat. A když Hull v tomtéž kole, ani v tom následujícím nedokázal vyhrát, nezkazila Wiganu radost z udržení ani prohra s konkurujícím West Hamem.

V zápase s Hammers si lýtko poranil útočník Marcelo Moreno a manažer Roberto Martinez s ním příliš nepočítá. Připraven ještě není ani Hendry Thomas, stejně jako Kingson.

Do základní sestavy Tigers by se v předposledním zápase mezi anglickou elitou mohl vrátit Jan Vennegoor of Hesselink. Nahradit by vpředu mohl Jozyho Altidoreho, který si kvůli třízápasovému trestu již za Hull nezahraje - končí mu hostování.

Svou dvouletou pouť Premier League zakončí Tigers příští týden v domácím duelu s Liverpoolem a jejich budoucnost je nejasná. Klub sice odmítá, že by musel jít do administrace, ale dluhy ve výši 35 milionů liber rozhodně nebude jednoduché zkrotit. Navíc bez Premier League, z které do klubové kasy pramenily velké peníze.

Arsenal se už sice nehne ani výše ani níže, přesto sám Wenger nabádá své svěřence k přesvědčivému konci. Doslova je žádá, aby "zůstali věrní tomu, co předváděli po celou sezonu". Ovšem také ony celosezónní výkony nejsou nikterak uspokojivé, už jen proto, že doposud svůj finiš Kanonýři nezvládají. Blackburnu nejde o moc - tak akorát o prémie a možnost vtěsnat se ještě do elitní desítky.

Duben byl pro všechny příznivce Gunners zklamáním a možná i krutým vystřízlivěním. Arsenal v něm poztrácel osm bodů a definitivně tak přišel o naději na titul. Už i ten vstup do onoho osudového měsíce - hubená výhra nad Wolverhamptonem - nenasvědčoval ničemu, co by mělo Kanonýry těšit. Koneckonců v tuhle chvíli lze konstatovat, že právě tohle vítězství je zatím jediným za posledních sedm utkání ve všech soutěžích. Faktem tedy zůstává, že nejhorší úsek sezony (tři zápasy bez výhry) si Arsenal vybral zrovna v tom nejhorším okamžiku. Navíc se mu opět nepovedlo zlepšit obrannou hru, ba co víc - oproti už tak mizernému loňsku si v defenzivním výkazu ještě o něco pohoršil. Jeho akcie teď mírně povznáší snad jen návrat Van Persieho, specialistu na Blackburn, kterému v sedmi zápasech nastřílel stejný počet branek.

Rovers jsou na tom podobně jako Arsenal, akorát že oni na vítězství nečekají "jen" tři, ale rovnou pět střetnutí. Jenže jejich vyhlídky do budoucna, vzhledem k tomu, že ještě poměrně nedávno mohli být skloňováni jako jedni z možných sestupujících, jsou přeci jen růžovější než ty soupeřovy. Nejhůře se totiž Blackburn zastaví na 13. příčce (loni skončil patnáctý), přičemž ještě klidně může předhonit desátý Fulham, jenž má momentálně stejně bodů jako Rovers. Lancashireský celek si navíc před vlastním publikem ví rady i s úplnou smetánkou Albionu, řečenou Big Four. Alespoň remízu totiž uhájil proti všem třem zbývajícím gigantům. Teď už zbývá jen Arsenal, jemuž však Rovers podlehli ve všech čtyřech minulých vzájemných soubojích.

Andrej Aršavin nadále nemá žádnou jistotu ohledně pondělního startu, i když sám na trávník vyběhnout rozhodně chce. Bolavé lýtko ho tam však nakonec pustí jen s malou pravděpodobností. Záložníka Denilsona zase do konce sezony vyřadily problémy s třísly. Stejnou diagnózu si už dříve vyslechl Fabregas, Gallas či Vermaelen.

O tom, že Rovers závěr sezony neberou na lehkou váhu, svědčí i fakt, že se před tímto duelem vydali na týmový výlet do Skotska. Ten ovšem muselo vynechat duo marodů Samba-Emerton, přestože jejich šance na včasné uzdravení nakonec nejsou tak chabé. Minulé kolo s Wolverhamptonem zmeškal rovněž Diouf s Grellou, také oni by ale na Arsenal mohli být připraveni.

Chelsea zajíždí do Liverpoolu a na Anfield Road jí čeká dost možná rozhodující bitva o mistrovský titul. Liverpool nedokázal Chelsea už tři zápasy porazit. Prolomení těchto neúspěchů by znamenalo pro Chelsea velké selhání a pro Manchester United velkou výhodu.

I v Anglii už liga finišuje a schyluje se k velkému boji. Účast Liverpoolu v příštím ročníku Ligy mistrů je už takřka vyloučena a tým z města Beatles se tak musí spokojit alespoň s Evropskou ligou, z jejíhož semifinále ve čtvrtek po velkém boji s madridským Atléticem vypadl. Svěřence Rafaela Beníteze navíc čeká první zápas s týmem z Big Four od poslední prohry v derby s Manchesterem United 21. března. "Chelsea se od Atlética trochu liší, ale i tak chceme vyhrát, takže budeme muset zápas pojmout ofenzivně," řekl sám španělský manažer.

I pro samotného Beníteze bude tento zápas speciální. Jeho souboj z istanbulského finále Ligy mistrů 2005 s Carlem Ancelottim zná každý nazpaměť. Ancelottimu a jeho AC Milán tehdy protekla trofej doslova mezi prsty. Italský manažer vše Reds vrátil o dva roky později opět ve finále stejné soutěže a také při prvním letošním střetnutí obou týmů na Stamford Bridge, které Chelsea ovládla výhrou 2:0. Proto je teď řada zase na Benítezovi. "V Istanbulu udělal vše, co měl udělat. Ale jeho problém je, že teď hraje proti jinému Liverpoolu, který se už tak lehce nevzdá," sliboval Benítez.

Jakoukoliv pomoc úhlavnímu rivalovi naopak naprosto odmítá brankář Pepe Reina. "Nemyslím si, že současní hráči nepociťují nebo nechápou historii, kterou má Liverpool," reagoval španělský brankář na slova sira Alexe Fergusona. "Nechci hrát pro ně (ManUnited - pozn. red). Vždy hraji pro můj tým a naše fanoušky. Nezajímá mě, co se stane s Manchesterem United. Budu chtít v neděli vyhrát, protože chci zjistit, že máme stále na čtvrté místo," zakončil strážce tyčí aktuálně sedmého celku tabulky.

Liverpool ale do utkání půjde oslaben v defenzivě. Mimo hru jsou obránci Martin Škrtel (kotník), Emiliano Insua a Fabio Aurelio (oba stehno), navíc na marodce je do konce sezony nejlepší střelec týmu Fernando Torres, jenž laboruje s kolenem. Kromě toho se na seznam marodů umístil i Martin Kelly (také koleno), k čemuž je pochybný start Davida Ngoga, jehož trápila bolavá záda. LFC by tak v útoku mělo začít pouze s Ryanem Babelem. Ani tyto ztráty by ale týmu uškodit neměly, pokud za ním bude pevně stát bilance posledních zápasů s Chelsea na Anfield Road. Blues zde naposledy vyhrály v říjnu 2005 4:1 a od té doby si ze tří zápasů odvezli jediný bod. Pro oko fanouška je také potěšitelná zpráva, že v posledních šesti vzájemných střetnutí těchto týmů padlo hned 22 branek.

O tom, že to londýnský celek na Anfieldu nebude mít jednoduché hovoří statistika posledních zápasů Reds na svém stánku. Červení v domácím prostředí už deset utkání neprohráli, navíc z oněch deseti utkání si odnesli devět výher. Pokud ale Liverpoolu v závěru sezony zvlhne střelecký prach a přestane získávat body, bude to nejhorší sezónní výkon klubu za posledních pět let, tedy od sezony 04/05, kdy Rafa Benítez ve své první sezoně v roli manažera klubu získal pouze 58 bodů.

Sama Chelsea navíc ve venkovních zápasech není tak silná. Blues z posledních možných 21 venkovních bodů získali pouhých 10. Tyto neúspěchy by ale odčaroval mistrovský titul, ke kterým by londýnskému celku pomohl i fakt, že s týmy vyznávajícími červenou barvu letos ztratil pouze jeden bod. Svěřenci Carla Ancelottiho navíc mají našlápnuto k dalšímu primátu, chybí jím už jen šest branek do překonání dosavadního střeleckého rekordu v historii klubu. Za sezonu 60/61 totiž Chelsea nasázela do sítí soupeřů 98 branek, současná Chelsea jich letos má prozatím 93.

Carlo Ancelotti se možná u řeky Mersey bude muset obejít bez čtveřice hráčů. Otazník se snáší nad startem Ricarda Carvalha kvůli jeho zraněnému kotníku. Naopak takřka naprosto jsou vyloučeny starty Bosingwy a Michaela Essiena (oba koleno) a John Obiho Mikela (kotník). Pro modré to ale není žádná novinka, neboť bez těchto hráčů nastoupili i v posledním utkání se Stoke, které opanovali jasně 7:0.

"Myslím si, že Sunderland bude chtít hrát co nejlépe a porazit United. To samé ale bude chtít Liverpool proti nám. Každý z těchto týmů má respekt k Premier League a každý tým dává do každého utkání to nejlepší, co má. Každý tým tady hraje až do konce. Musíme si dávat velký pozor, protože Liverpool je silný tým a hraje na Anfieldu. Potřebujeme ale v neděli další tři body. Pokud dvakrát vyhrajeme, staneme se mistry. Nesmíme přemýšlet o výsledku v Sunderlandu. To by bylo moc špatně," varoval na závěr manažer hostů Carlo Ancelotti.

Přesně před kulatými 35 lety se West Ham s Fulhamem utkal ve finále FA Cupu. Letos se v nějakém finále objeví jen jeden z těch dvou londýnských celků. Svou spanilou jízdu Evropskou ligou co nevidět v Hamburku zakončí Fulham. Hammers naproti tomu mohou děkovat nejen sobě, ale hlavně neschopnosti svých konkurentů, že se vůbec zachránil.

12. květen 2010. Suverénně nejdůležitější datum v letošní sezoně Cottagers a dost možná i v celé klubové historii. Právě tehdy Fulham vyzve ve finále EL španělské Atlético Madrid. Teprve při svém druhém účinkování v evropských pohárech. Už teď je tedy jasné, že se Fulham stal největší letošní senzací mezinárodních kolbišť, i kdyby třeba květnové finále neustál a prohrál stejně jako před 35 lety. Z hlediska Premier League nutno konstatovat, že ta byla vzhledem k pohárovým výsledkům odsunuta tak trochu na druhou kolej. To je celkem logické i vzhledem k tomu, že Cottagers prakticky celou sezonu bojují v klidném středu tabulky a v nejinačí pozici bude i po posledním kole. Nic na tom tedy nezmění ani fakt, že v lize poslední dobou tápají a chuť vítězství okusili pouze jedinkrát v posledních osmi zápasech.

West Ham už je stejně jako Fulham taky v klidu. Díky minulé, těžce vydřené výhře nad Wiganem a zaváhání Hullu i Burnley se s definitivní jistotou bude v prvoligových vodách ráchat i příští sezonu. Určitě to ale není tak, že by teď Hammers už vůbec neměli o co hrát. Vždyť v tabulce ještě klidně mohou skončit jen jedinou příčku pod Fulhamem, což by znamenalo mimo jiné i tučnější finanční prémie. K tomu mu stačí stáhnout dvoubodové manko na 14. Bolton, třeba i sobotní výhrou. K té mají Kladiváři asi lepší předpoklady než soupeř. Pomineme-li totiž souboj se silným Liverpoolem, nepodlehl nikomu už tři utkání v řadě. Na druhou stranu venku je to stále ta samá mizérie - výhru na cestách West Ham nezažil od prvního ligového kola.

Mohutná rotace se sestavou se dá opět očekávat u Fulhamu. Do hry by se tak mohli dostat náhradníci jako Baird, Okaka či Shorey. Počítat nelze ani s riskováním zdraví "nakřápnutého" Zamory, který musel ve čtvrtek využít analgetika, aby vůbec mohl startovat proti Hamburku. Zajímavé je, že West Hamu by tak nyní k bodovému zisku mohlo pomoci něco, co ještě nedávno spolumajitel klubu David Gold otevřeně kritizoval. A sice opětovné nasazení "ladies teamu", jak kdysi Gold nazval sestavu, jež vyběhla k utkání s Hullem.

Hammers, kteří k úplné i matematické jistotě záchrany potřebují ještě alespoň bod, naopak postaví určitě to nejsilnější, co mají k dispozici. Přitom by už mohli využít schopností Jamese Tomkinse a Luise Boa Morteho, někdejšího "cottagera". Naproti tomu jsou však stále bez několika důležitých borců, chybí třeba Collison, Ilunga či Dyer.

Steve Bruce - první kapitán, jenž pod vedením sira Alexe Fergusona triumfoval v Premier League. Steve Bruce může být ale dnes paradoxně také tím, který svému bývalému nadřízenému zkříží důležitý plán - obhajobu a zisk rekordního devatenáctého anglického titulu.

Manchester United pochopitelně cestuje na Wearside s jediným úkolem - připsat si po tomto kole další tři body. Jedině ty totiž mohou zaručit, že by se Red Devils posunuli na první místo. Na začátku zápasu již totiž bude jasné, jak svůj zápas na půdě Liverpoolu dohrála Chelsea. Pokud by vyhrála, musí ho její největší konkurent napodobit. Jinak na titul může s definitivou zapomenout. Tedy alespoň v této sezoně. Rudí ďáblové ztrácejí na Blues dvě kola před koncem jediný bod, mají ale daleko horší skóre.

Alex Ferguson pak po svých svěřencích jistě bude požadovat daleko větší soustředěnost, než jakého se mu dostalo v posledním vzájemném utkání. Jeho tým dokázal urvat alespoň bod za remízu v nastaveném čase. Do vlastní sítě se tehdy smolně trefil sunderlandský Anton Ferdinand. Obvykle se ale Manchesteru na Black Cats daří. Za posledních deset let a dvacet ligových zápasů s nimi ještě ani jednou neprohráli, remizovali pak pouze třikrát.

Sunderland ale letos rozhodně nepatří ke slabým týmům. Přestože plno bodů poztrácel na stadionech soupeřů, na Stadium of Light jsou k neporažení. Vlastně - jedinými týmy, které zde dokázaly zvítězit, jsou Chelsea a Aston Villa. Pouze velice špatná série mimo vlastní stánek - jenom deset bodů z osmnácti zápasů - znamená, že Sunderland ani letos nebojuje o evropské poháry. Z desátého místa tak může již vcelku poklidně pozorovat závěrečné dění v Premier League. Pohárové i sestupové pozice jsou daleko, předaleko.

Přitom v posledních deseti utkáních nabrali domácí solidní formu. Bez bodů skončili pouze dvakrát - jednou s Liverpoolem, podruhé s West Hamem. V minulém utkání si připsali výjimečně také vítězství mimo vlastní stadion, když porazili tygry z Hullu. Kdo jiný mohl vstřelit jedinou branku utkání, než současná jasná hvězda Černých koček - Darren Bent. Anglický kanonýr letos v lize vstřelil již 24 branek; pouze Wayne Rooney a Didier Drogba jsou v tomto ohledu lepší.

Přesto i on je krátký na statistiky, které jasně hovoří proti jeho celku. Naposledy se totiž ze zisku tří bodů proti Manchesteru United radovali v březnu roku 1997, od té doby sir Alex Ferguson dovedl svůj tým k jedenácti výhrám a čtyřem remízám. Když se k tomu navíc přidá momentální forma Red Devils - dvě výhry v řadě s těžkými soupeři a devět zápasů s jedinou porážkou - a neuvěřitelná motivace, je jasné, že domácí dnes rozhodně "lážo-plážo" nečeká.

Je to ale již šest let, kdy se ManU podařilo naposledy pořádně v lize zafinišovat a zvítězit ve všech posledních čtyřech ligových zápasech. V sezoně 2002/2003 se jim to podařilo, když obrali o všechny body jak Blackburn, Tottenham a Charlton, tak Everton, a nakonec se radovali z mistrovského titulu. Pokud by se jim i letos vydařil závěrečný "sprint" obdobně, titul bude přinejmenším velice blízko. Pojem velice blízko by ale fanoušky rozhodně nepotěšil...

Dnes bude Manchester jistě spoléhat také na defenzivu - tu má totiž vůbec nejlepší z celé ligy. V 36 zápasech inkasoval pouze osmadvacetkrát, v posledních čtyřech venkovních zápasech pak pokaždé udržel čisté konto.

Hostům by se do sestavy měli vrátit dva klíčoví muži - kanonýr Rooney a stoper Rio Ferdinand. Jiný obránce - Garry Neville - má problémy s lýtkem. Zraněný je také Michael Owen a Anderson. Domácím chybí suspendovaný Alan Hutton, zastoupit by ho měl Phil Bardsley, jenž by si tak zahrál proti svému bývalému zaměstnavateli. Ze zranění se pomalu dostává Lee Cattermole a John Mensah. Mimo jsou George McCartney s Andy Reidem.

Fotbalisté Birminghamu City usilují o to, aby skončili v tabulce Premiere league do desátého místa. Pokud v dnešním utkání porazí jistého sestupující Burnley, tak se jim to podaří. Birmingham ale trápí nepříliš dobrá forma, svěřenci Alexe McLeishe už čekají osm zápasů na výhru. Výkop na St. Andrews stadium začne krátce po poledni.

Birmingham dlouho usiloval o to, aby si mohl zahrát evropské poháry, to se mu nakonec nepovedlo, ovšem o zklamáni ze sezony se rozhodně mluvit nedá. Vždyť po návratu do nejvyšší anglické soutěže je to jeden z největších úspěchů za poslední léta. Bývalý trenér Glasgow Rangers a současný manažer Birminhgamu Alex McLeish může být se sezonou a s odvedenou prací naprosto spokojen. Méně spokojen už může být s posledními osmi koly, Birmingham si v nich sice občas připsal bod za remízu, ovšem ani jednou nevyhrál. Tato nelichotivá série tak byla hlavní příčinou toho, proč se v Birminghamu nebudou hrát evropské poháry.

Burnley ukončilo výpraskem 4:0 od Liverpoolu svojí naději na konečnou záchranu v Premiere league. Letošní nováček si tak v příštím roce nejvyšší anglickou soutěž nezahraje a nezbývá mu nic jiného, než se o postup mezi anglickou elitou znovu poprat v Championship. Burnley v letošním roce doposud nasbíralo pouhých sedmadvacet bodů, což je na záchranu pochopitelně hodně málo.

Domácím bude chybět kapitán Stephen Carr, to je pochopitelně největší ztráta. V táboře hostí je dobrou zprávou návrat Chrise McCanna, ovšem postrádat bude Carlisleho.

Sobotním šlágrem anglické Premier League je nepochybně příjezd Lvů z Birminghamu na stadion Manchesteru City, kde se v rozmezí pěti dnů odehrají dva rozhodující boje o Ligu mistrů.

Poslední obdobné drama okolo 4. příčky pamatuje sezóna 2005/2006, kdy přišel Tottenham o Ligu mistrů prohrou v posledním ligovém kole. I tentokrát mají Kohouti do nejprestižnější evropské soutěže nakročeno nejlépe. Navíc je čekají zápasy s Boltonem a Burnely, rozhodující však bude dohrávka v Manchesteru.

Citizens zbývají tři zápasy, které v následujících devíti dnech rozhodnou o úspěchu v letošní sezóně. Rozhodně to však nebude procházka růžovou zahradou. Domácí duely s přímými konkurenty doplní zápas na hřišti West Hamu, katu Spurs zpřed čtyř let. Ani forma proti lepším týmům nedává moc důvěry svěřencům manažera Manciniho.

Za posledních šest zápasů se střetli třikrát s týmem z nejlepší osmičky. Výsledek: skóre 0:3, dvě domácí prohry a remíza na Emirates Stadium. V roce 2010 pak doma přivítali, z momentálních aspirantů na Evropu, pouze Liverpool a ani proti němu se hráčům v modrém nepodařilo střelecky prosadit.

Villans se těší pouze na dva zápasy a je vcelku jasné, že pouze prodloužení série tří výher v řadě na pět dává naději na Ligu mistrů. Velkou psychickou vzpruhou bylo vítězství v derby, kdy se štěstěna převážila na stranu Martina O’Neilla až v samotném závěru.

Jeho svěřenci si své naděje vybojovali především na hřištích soupeřů, plný počet bodů si odvezli i z Manchesteru, ovšem z Old Trafford, kde udrželi čisté konto. Na začátku sezóny si obdobně poradili v Liverpoolu, remízy pak uhráli na White Hart Lane i v Goodison Parku. Naopak vysoké prohry 3:0 a 7:1 utrpěli na stadionech Arsenalu a Chelsea.

Od sezóny 2002/2003, od které se datuje nepřetržitá prvoligová licence City, se odehrálo v Manchesteru sedm vzájemných ligových střetnutí. Po čtyřech vítězstvích v řadě pro domácí, vyhrála Aston Villa na konci dubna 2007 3:1, ale poslední dva zápasy opět zařídily tři body pro Citizens.

Nepříznivou bilanci pro tým z Birminghamu bude chtít určitě napravit Gabriel Agbonlahor, nejlepší ligový střelec týmu v této sezóně by určitě rád zopakoval svůj hattrick během osmi minut z předešlé sezóny v domácím prostředí. Prosadit se budou chtít i dvě ex-ikony, na straně hostů Richard Dunne, který se již letos proti bývalému týmu prosadil, a v dresu domácích Gareth Barry. Ten se na stadionu City v lize zatím střelecky neprojevil.

Právě nad ním a Adebayorem visí otazník startu, na marodce pak zůstává Johnson, Petrov, Gonzalez, Lescott a Given. Jedničku v brance nahradí na rychlo povolaný Marton Fulop, který nejspíše dochytá všechny tři zbývající zápasy. Z lavičky hostů nevyběhne na trávník Delph a Harewood, menší naděje si pak dělá Davies.

Zajímavý přístup k závěru sezóny zvolil kapitán Blues, Kolo Touré. "Víte, jak se nejlépe vypořádat s takovým tlakem? Prostě relaxovat a užívat si každý moment. Fotbal je překrásná práce, kde musíte využít každou minutu a pokud je na vás tlak, prostě vyjít s úsměvem a být šťastný. Jsem přesvědčen, že právě tak dokážete překonat svou normální hru a získáte to, co chcete," hýřil optimismem na stránkách klubu.

Wolves si minulý týden zajistili setrvání v Premier League i na příští sezonu, zápas na jihu Anglie by pro ně tak mohl být jakýmsi fotbálkem pro pobavení. Svěřenci Micka McCarthyho se museli ohlížet za svá záda po celý ročník a v minulých utkáních se nemohli chlubit zrovna oslnivou formou - z posledních deseti utkání vyhráli jediné. Remíza doma s Rovers v kombinaci s prohrou Hullu i Burnley však dala Vlkům jistotu záchrany.

I Portsmouth má své jisté, ale na rozdíl od Wolves nad touto jistotou srdce příznivců neplesala. Už po devítibodovém odpočtu se záchrana zdála býti během na tak dlouhou trať, že cíl byl v nedohlednu. Po sérii nepovedených výsledků se sen o udržení v nejkvalitnější lize světa rozplynul úplně. I tak však fanoušci ani hráči nevzdali svůj boj a tou nejsladší odměnou budiž postup do semifinále FA Cupu. Poté, bohužel, přišla další rána.

Opožděná žádost Pompey o účast v evropských pohárech byla zaškrcena hned v počátku - neprošla ani přes FA z důvodu nepříznivé finanční situace jihoanglického klubu. Svěřencům Avrama Granta tak zůstává "pouze" finále nejstarší fotbalové soutěže světa.

Minulý týdne se Pompey postavil do cesty Bolton. Trotters se sice v úvodu utkání dostali do dvoubrankového vedení, to však smazal Aruna Dindane a zajistil remízu. Dindane... říkáte si, proč Portsmouth nic neplatil, když na hrot postavil útočníka Pobřeží Slonoviny? Dindane totiž se svým agentem i zástupci klubu odletěli do Lens, kde si "vyprosili" start i ve zbytku sezony bez nutnosti splacení klauzule ve smlouvě, jež činí čtyři miliony liber.

Jubilejní devadesátý zápas mezi Pompey a Wolves se bude pravděpodobně odehrávat spíše v defenzivním duchu. V posledních třech vzájemných duelech totiž padlo pouze jeden gól a ani forma celků, jež v sobotu změří síly ve Fratton Parku není valná. Portsmouth už čeká na vítězství sedmý zápas, Wolverhampton pak šestý.

Domácí manažer Avram Grant se bude muset obejít bez dvojice Nadir Belhadj a Jamie O’Hara. Pro Belhaje skončila sezona kvůli zranění kotníku, O’Hara má zase problémy se zády a bude mít co dělat, aby stihl finálový zápas FA Cupu. Dalšími hráči, které bude muset Grant šetřit vzhledem ke zmíněnému utkání s Chelsea jsou Hassan Yebda a Papa Bouba Diop - jejich start je tak nejistý.

Wolves bude k poprvé k dispozici na hostování příchozí Geoffrey Mujangi Bia, jenž Vlky posílil z Charleroi. Mujangi nahradí v nominaci Stephena Warda, který absolvoval operaci kolene, hvězda týmu Matt Jarvis je stále mimo hru s poraněným stehnem. Naopak k dispozici bude kapitán Karl Henry, jenž stál tři zápasy za faul vůči Tomáši Rosickému.

Evertonu je pohárová Evropa pro příští rok takřka zapovězena, stejně tak Stoke City již dávno překonalo syndrom druhé sezóny a Premier league si zahraje i následující ročník. Na Britannia Stadium se tak bude hrát především o čest.

Toffees se můžou stát po Manchesteru United a Chelsea teprve třetím celkem, který dokáže na stadionu Stoke vyhrát i podruhé po jejich návratu do nejvyšší soutěže. Naopak Hrnčíři by po deseti zápasech v řadě konečně svého soupeře porazili, naposledy vyhráli před osmadvaceti lety ještě na Victoria Ground.

I současná forma obou celků je diametrálně odlišná. Stoke před vlastními fanoušky prohrálo třikrát z posledních pěti zápasů a na ligové vítězství čekají tři kola. Naposledy odjížděli ze Stamford Bridge se sedmigólovým výpraskem. Naopak Everton je jediný zápas od vyrovnání rekordní série deseti zápasů bez prohry z roku 2006. Poslední výsledky drží teoretickou šanci v řádech promilí na Evropskou ligu. Vítězství v obou závěrečných duelech a dvě porážky městského rivala Liverpoolu, to je jeho jediná naděje.

Rozdílná psychická síla je jasná i v dalším faktoru. Zatímco Stoke ztratilo potenciálních 22 bodů v zápasech, ve kterých vedlo, Everton získal 14 bodů v utkáních, v nichž museli dotahovat náskok soupeře. Oba týmy jsou v tomto ohledu na prvním místě mezi celky Premier league.

V brance domácích se určitě neobjeví Sorensen, kterého nahradí Begovič. Diao a Fuller nejsou zcela fit, ale na trávník alespoň jeden z nich pravděpodobně vyběhne. Fellaini, Gosling a Heitinga sedí na marodce hostů, Osman s Rodwellem mají svůj start nejistý.

Tottenham Hotspurs přivítá ve svém svatostánku čtrnáctý Bolton a je jasné, že bude chtít urvat tři body. Na první pohled se zdá, že by mělo jít o jednoznačnou záležitost, ovšem Bolton nebude chtít prodat svoji kůži lacino. Tottenham je ale pochopitelně favoritem.

Už jen tři zápasy dělí fotbalisty Tottenhamu Hotspurs od historického úspěchu, totiž dostat se do první čtyřky Premiere league. Tato společnost byla dlouho vyhrazena pro tzv. Velkou čtyřku a právě Kohouti jsou blízko tomu, aby se na úkor Liverpoolu do této společnosti dostali. Tottenham bojuje o čtvrtou pozici společně s Manchesterem City, Aston Villou a můžeme zde zmínit i s Liverpoolem, který má ale ze všech týmů nejhorší pozici. Svěřenci manažera Harryho Redknappa mají situaci ve svých rukou, a pokud ve zbývajících třech duelech zvítězí, zahrají si předkolo milionářské Ligy mistrů.

Spurs se do konce soutěže střetnou s Boltonem, Manchesterem City a Burnley, a právě zápas se Citizens bude pro Kohouty zápasem roku. Nejprve ale musí Redknappovi hoši zdolat na domácím stadionu White Hart Lane v Londýně Bolton. Tottenham se v posledních kolech prezentoval skvělou formou a velmi těžký los zvládl solidním způsobem, prohrál pouze zápas na Manchesteru United, ještě předtím však porazil Chelsea i Arsenal.

Bolton pocestuje do Londýna s tím, že zde nemá vůbec co ztratit a vlastně ani získat. Wanderers se už dvě kola před koncem zachránili a lépe jak na čtrnáctém místě už skončit nemohou, na třináctý Stoke City totiž ztrácejí nedostižných sedm bodů. Bolton tak může skonči nejhůř na sedmnácté pozici. Svěřenci manažera Owena Coyla v minulém kole remizovali s Portsmouthem 2:2, ovšem po půlhodině hry už vedli 2:0. Dvě branky Dindaneho však znamenali vyrovnání.

Vzájemná bilance obou týmů je poměrně vyrovnaná, ale svému soupeři má co vracet především Bolton, ten byl totiž letos od Tottenhamu vyřazen z FA Cupu po potupné porážce 4:0. Další letošní zápasy skončili remízou a v jednom případě se radoval Bolton. Domácímu týmu bude scházet Vedran Čorluka, Jonathan Woodgate a Carlo Cudicini. Na druhé straně zase budou absentovat Gavin McCann, Joey O'Brien a Sean Davis.