Anglická Premier League - souhrn 32. kola

Góly: 5. Fernando Torres, 33. Fernando Torres, 83. Daniel Agger, 90. David N'Gog

Liverpool měl dnes možnost dostat se alespoň na pár okamžiků do čela tabulky. Musel však porazit Blackburn. To se mu také povedlo - po dvou gólech Torrese, jednom přesném zásahu Aggera a N'Goga nakonec slavil vítězství 4:0.

Utkání začalo pro Reds skutečně skvěle. Stačilo jim totiž pouhých pět minut a už se dostali do vedení. Mezi střelce se zapsal kanonýr Fernando Torres a na konto si připsal svou desátou letošní ligovou trefu. Španělský reprezentant dostal dlouhý pas od Carraghera, který si efektivně zpracoval a nedal gólmanu Robinsonovi žádnou šanci. Liverpool úvod utkání ovládl a Blackburn nepustil do žádného nebezpečného zakončení.

Naopak, v 15. minutě mu příliš nescházelo a mohl své vedení ještě navýšit. Kuijt poslal míč k Mascheranovi, jenž se dostal do skvělé příležitosti, jenže její vyřešení se mu příliš nepovedlo. Robinson dokázal jeho střelu vyrazit, následná dorážka Torrese pro změnu letěla nad. Podobná situace se opakovala také v 27. minutě. Insua našel Kuijta, který zkoušel Robinsona překonat hlavou, ten ale opět pohotově zasáhl. Vzápětí pálil Torres, jenže míč zase skončil mimo prostor tří tyčí.

I přesto se ale nakonec dočkal další branky. Po dalších šesti minutách hry hlavou přesně zacílil a udělal tak svým fanouškům velkou radost. Další šance Liverpoolu přišla v 38. minutě, ale tentokrát dokázala obrana Blackburnu včas zasáhnout. Rovers toho v první půli příliš mnoho nepředvedli a nakonec mohli být rádi, že prohrávali jen o dvě branky.

Dalo se očekávat, že kouč Allardyce sáhne o přestávce ke střídání, i když tak udělal, mnoho diváků překvapil. Do hry totiž místo Mokoeny poslal neznámého mladíka Aarona Dorana. Pro něj to byl vůbec první start v Premier League. Ani ten však Rovers příliš nepomohl. Po změně stran se nijak výrazně atraktivní fotbal nehrál, oba celky si dlouhou dobu nedokázaly vypracovat nějakou zajímavou šanci, která by zaváněla gólem.

Až v 63. minutě přinesl konečně trochu vzruchu do hry Albert Riera, jenže nastřelil pouze boční síť hostující branky. Blackburn se sice snažil, ale proti obraně Liverpoolu byl naprosto bezmocný. V 72. minutě poprvé nebezpečně zahrozil. Sambova hlavička ovšem směřovala přímo do náruče Reiny. Krátce na to si hosté oddechli. Ze hry totiž šel Fernando Torres, který zřejmě ze střídání asi moc velkou radost neměl, jelikož cítil šanci na vstřelení hattricku. I bez něj ale Liverpool třetí gól přidal. A ne ledajaký. Daniel Agger dostal mnoho volného prostoru a nádhernou střelou rozvlnil síť. To však nebyl ještě konec. Na 4:0 zvýšil N’Gog a Reds tak opět dokázali, že to s titulem letos myslí skutečně vážně.

Góly: 65. Roman Pavljučenko

Londýnské derby mezi Tottenhamem a West Hamem United ovládli Kohouti. Ti se zásluhou Romana Pavljučenka, jenž jediným gólem zápas rozhodl, konečně posunuli do první desítky tabulky.

Pozornost Greena vyzkoušel už ve třetí minutě dalekonosným pokusem Lennon, míč ale poslal nad, a tak anglický gólman nemusel vůbec zasahovat. Zajímavý okamžik přinesla poté opět až 10. minuta. Po centru Nobla z pravé strany se na zadní tyči dostal k zakončení Di Michele, ale míč poslal pouze kolem brány až do autu. Na druhé straně pokoušel štěstí dalekonosnou ranou z první Huddlestone, jenže scházelo mu hodně přesnosti.

V 21. minutě měli hosté velkou dávku štěstí. V pokutovém území totiž po střele Keana očividně zahrál rukou Tomkins, ale rozhodčí Atkinson se nad Hammers smiloval a penaltu neodpískal. Podobně učinil také o dvě minuty později po faulu na Keana. Další dobrá příležitost Spurs přišla v 31. minutě. Nejprve musel Green zasahovat proti pokusu Modriče a o pár sekund později si s menšími obtížemi poradil také se střelou Robbieho Keana zpoza hranice pokutového území. Tottenham hrál v první půli o poznání lépe a ke gólu měl mnohem blíže. Střelecky se ale prosadit nedokázal, i když například Bent k tomu neměl daleko, ale mířil nepřesně.

Tottenham se na začátku druhé půle nastěhoval před bránu West Hamu, to však bylo z jeho strany vše. Na nějakou gólovku se nezmohl, a proto se skóre stále neměnilo. Trenér Redknapp nebyl příliš spokojený s prací svých útočníků, a proto se v 57. minutě rozhodl pro změnu. Darrena Benta nahradil Romanem Pavljučenkem. A byl to právě ruský reprezentant, jenž mohl otevřít skóre. Svou hlavičku ale poslal přímo do náruče Greena. Ten si málem připsal gólovou asistenci, jelikož po jeho dlouhém výkopu v zápětí málem rozvlnil síť Di Michele. Italský útočník sice vyhrál souboj s Woodgatem, ale na Gomese nevyzrál.

Poslání Pavljučenka na plac se kouči Redknappovi skutečně vyplatilo, jelikož v 65. minutě vstřelil gól. Kolem bránícího Collinse se dokázal obtočit a v pádu poslal míč do brány. Tottenham hrál i ve zbývajících minutách hry aktivněji a byl mnohem nebezpečnější. Bránu Roberta Greena odstřeloval ze všech stran, gól ovšem ne a ne přijít. Nejblíže byl v závěru utkání opět Pavljučenko, jeho dorážku po nepovedené akci Lennona ale vyrazil na brankové čáře Collins.

Góly: 18. Mido - 61. Theo Walcott, 71. Mikaël Silvestre, 89. Andrej Aršavin, 90. Alexandre Song

Arsenal se dokázal obdivuhodně oklepat po zpackané první půli a nakonec vsadil do Kirklandovy klece čtyři góly. Kanonýři si tak pojistili čtvrtou příčku, o níž už přijdou asi jen ztěžka.

Hned na úvod zápasu vyplula na povrch jedna z velkých slabin Londýňanů, a to bránění standardek. Jednu takovou hosté neodvrátili v 19. minutě, pročež mohl Mido zblízka efektními nůžkami otevřít skóre. Arsenal se z takové rány nedokázal do přestávky pořádně vzpamatovat. Přes silný střed Wiganu se prosazoval opravdu stěží a nakonec si vypracoval všehovšudy pouhé dvě šance, které stojí za zmínku. Ta první se dostavila ve 24. minutě, kdy Bendtner po centru Gibbse trestuhodně minul. Ta druhá přišla na řadu krátce před koncem úvodního dějství. Tehdy Fabregasův centr z přímého kopu nejprve minul Silvestre, aby posléze pálil Song jen do Scharnera. Poločas pak zakončil Watson povedeným, ale jen do tyče usměrněným projektilem ze standardní situace.

Ze začátku druhé půle ještě nebezpečně zahrozil Mido, pak už ale spustila salva hostujícího celku. Po hodině hry sklepl Bendtner balon pro Aršavina, ten ho umně nasměroval k Walcottovi a Gunners mohli slavit poprvé. Uběhlo sotva dalších deset minut a tvořivé duo Fabregas-Aršavin vymyslelo přihrávku pro Silvestreho, který zblízka zakončoval do odkryté klece. Mírnou nadvládu Arsenalu posléze na chvilku přerušil Kapo, když z dálky minul, ale pak se hrálo opět spíše před Kirklandovou klecí. Nejprve ještě Aršavinovu ránu do tyče dorážel Van Persie z ofsajdu, poté však už, respektive až - v 90. minutě, sám ruský hračička využil nešťastného zásahu Koumase do rozehrávky Kanonýrů. V druhé nastavené minutě ještě jako nůž máslem pronikl obranou Wiganu Song a své troufalé sólo zakončil, jak se patří - výrobou čtvrtého hřebíku do rakve Latics.

Góly: 33. Younès Kaboul, 65. Niko Kranjčar - 48. Jonathan Greening, 62. Chris Brunt

West Brom přijel do Portsmouthu odhodlán po devíti kolech opět vyhrát a pokusit se přiblížit záchraně. Na začátku sezóny by určitě remízu 2:2, kterou dnes uhrál, bral, tentokrát však odjíždí nespokojen. Sestup se zdá být v jeho případě už hotovou věcí.

Domácí hráči byli od začátku zápasu aktivnějšími a málem již šestá minuta jim přinesla úvodní gól. Na pravé straně hřiště se dostal k míči Jermaine Pennant. Skvělým centrem našel v šestnáctce Younese Kaboula, jenž svou přízemní střelou nadělal Carsonovi nemalé problémy. Míč ale v síti neskončil. V 19. minutě pro změnu zahrál rukou v pokutovém území jeden z hostujících obránců, avšak hlavní arbitr Dean to viděl jinak a Pompey se museli spokojit pouze s rohem.

Nadvláda Portsmouthu i přesto nadále pokračovala. V 25. minutě se málem prosadil Kranjčar. Po chytře rozehraném rohovém kopu ale nastřelil pouze tyčku. Krátce na to scházela přesnost také Pennantovi. Svěřenci kouče Harta se ovšem přeci jen dočkali. Younes Kaboul, jenž dnes zaskakoval na místě pravého obránce, si proklestil cestu až do vápna, kde se následně dostal ke střele a svou tvrdou ranou do pravého horního rohu otevřel gólový účet tohoto střetnutí. West Brom byl v první půli poměrně neškodný.

Po změně stran však jasně ukázal, že si přijel pro body a stačily mu pouhé tři minuty na to, aby dokázal vyrovnat. Do černého zamířil přesně záložník Jonathan Greening, který využil dalšího nepochopitelného zaváhání gólmana Davida Jamese. West Brom náhle ožil a nechybělo zase tolik k tomu, aby se dokázal dostat do vedení. Pár minut po vyrovnávacím gólu se totiž dokázal Fortune zbavit bránícího Campbella a probojovat se ke střele. K radosti všech domácích fandů ale nemířil přesně.

I přes tuto nevyužitou příležitost ale hosté přeci jen druhý gól vstřelili. Krásnou ránu na bránu Jamese vyslal Chris Brunt a jeho pokus se ujal. Anglický gólman míč mířící do pravého dolního rohu zastavit nedokázal. Vzápětí ovšem vyrovnal Kranjčar, jenž se prosadil ránou z přímého kopu. Oba celky toužily dostat vedení na svou stranu, jenže nakonec se musely spokojit pouze s bodem.

Góly: 3. Tuncay Şanli, 29. Matthew Bates, 90. Marlon King - 9. Manucho

Na Middlesbrough dnes čekal jeden z rozhodujících zápasů sezóny. V boji o záchranu se utkalo s Hullem a nevedlo si vůbec špatně. Na výhru se sice nadřelo, po gólech Tuncaye, Batese a Kinga ale mohlo slavit zisk tří bodů. Za hull se trefil útočník Manucho.

Domácí kouč Gareth Southgate poslal na hřiště poměrně ofenzivní sestavu. A už ve 3. minutě se zapsal mezi střelce Tuncay. Střelu Alvese z hranice pokutového území ještě dokázal Myhill vyrazit, na následnou dorážku právě Tuncaye byl už ale krátký a Middlesbrough se tak dostalo velmi rychle do vedení.

To mu ale příliš dlouho nevydrželo. Už v 9. minutě totiž dokázal vyrovnat Manucho. Rohový kop Hullu sice dokázali domácí odvrátit, míč se však vrátil zpět do pokutového území, kde se dostal k hlavičce angolský reprezentant a vyrovnal. Další gól si mohl připsat na konto Alves, jenže míč poslal nad. Middlesbrough ale přeci jen nakonec šlo do kabin ve vedení. V 29. minutě se totiž po Downingově rohovém kopu střelecky prosadil Bates.

Hull si nemohl dovolit na Riverside Stadium za žádnou cenu prohrát, jinak by si zbytečně ztížil cestu za záchranou, a proto se očekávalo, že hned po změně stran na svého protivníka vlétne. Jenže bylo to Middlesbrough, které bylo blíže gólu. Alves dokázal najít Aliadiereho, ale jeho střela byla zblokována a k Myhillovi se vůbec nedostala. Větší jistotu mohl domácím hráčům poskytnout Downing, ale v 58. minutě mu scházela k úspěšnému zakončení přesnost.

Hrdinou Hullu se málem stal Manucho. Jeho hlavičku mířící do brány dokázal zastavit až na poslední chvíli David Wheater. V 73. minutě pálil pro změnu nad zkušený George Boateng. Blízko vyrovnání byl opět Manucho, ale překonat podruhé Brada Jonese mu prostě nebylo přáno. Middlesbrough nakonec v 88. minutě přidalo třetí gól. Do listiny úspěšných střelců se zapsal také Marlon King.

Góly: 55. Kenwyne Jones - 19. Paul Scholes, 76. Federico Macheda

United znovu nepřesvědčili, přesto opět získali plná počet bodů. Učiněné déja vu zažili na Stadium of Light v 76. minutě, kdy se prosadil Macheda. Tentýž Macheda, který v minulém kole v samotném závěru strhl vedení na stranu Manchesteru v zápase s Aston Villou.

Pod sunderlandskými lízátky se poměrně dlouho nic nedělo, avšak krátce poté, co se Manchester pořádně rozehrál, už se bylo na co dívat. Nejprve ještě v 17. minutě na brankové čáře kontroloval pokus Vidiče Collins, ovšem za další dvě minuty už si Scholes neomylně našel prostor ve vápně pro usměrnění Rooneyho centru na vzdálenější tyč a za Gordonova záda. Jenže MU dnes opět nebylo ve své kůži, což podtrhlo fatální nedorozumění Evanse s Fosterem, jehož Edwards naštěstí pro hosty nestihl využít. Od té doby hrál de facto jen Sunderland, přičemž United spoléhali na nevyzpytatelné protiútoky. Zatím však hrozily jen Black Cats. Ať už to byl Davenport se svou nepřesnou hlavičkou či Jones a jeho pohlednice Fosterově náruči.

Také úplný závěr prvního dějství patřil jen a pouze domácím. Nejdříve ještě Reid z přímého kopu zacílil těsně mimo, aby měl záhy O’Shea při centru Edwardse takříkajíc štěstí v neštěstí, když si to jím tečovaný projektil namířil do tyče. Každopádně Red Devils si veškeré štěstí vybrali v prvním poločase, neboť hned na začátku toho druhého hrozivě zachyboval Foster, když v rukavicích neudržel jednoduchý míč a dovolil tak Jonesovi snadno skórovat. Vyrovnávací trefě však předcházela povedená dalekonosná pumelice Rooneyho, přičemž na ni naopak navázala ještě větší gólová příležitost, tentokrát pod vedením Carlose Teveze. Toho do šance vyslal Scholes, avšak Bardsley včasným zákrokem vypomohl tápajícímu Gordonovi.

Sunderland se nechtěl tak snadno poddat věhlasnému soupeři, a tak prostřednictvím Cissého akrobatického zakončení ještě poděsil hostující příznivce. Francouzův projektil si to totiž namířil do boční sítě branky MU. Favorit však nakonec přeci jen dostál své pověsti a to opět díky spasiteli jménem Macheda. Ten v 76. minutě bystře tečoval Carrickovu střelu, čímž nedal Gordonovi žádnou šanci zasáhnout. Sunderland taková skutečnost naprosto potopila, žádný odboj už se nekonal.

Góly: 40. Michael Ballack, 48. Didier Drogba, 60. Frank Lampard (pen.), 63. Didier Drogba - 70. Andy O'Brien, 74. Chris Basham, 78. Matthew Taylor

Chelsea si ošklivě zahrávala s ohněm, když za stavu 4:0 svého soupeře až hrozivě podcenila a dovolila mu korigovat stav utkání třemi brankami. Bolton byl přitom ještě v 70. minutě doslova zralý na ručník, pak ho však alespoň částečně spasilo duo střídajících borců.

Střízlivě odstartovali do utkání hostující fotbalisté, když zkraje Blues neumožnili praktikování jejich vlastní hry. Ba naopak i oni sami si vytvořili alespoň náznaky šancí. Nejprve z přímého kopu Čecha málem zaskočil Taylor, posléze ze střední vzdálenosti nemastně neslaně pokoušel štěstí Gardner. Podobným způsobem se pak na opačném konci hřišti prezentoval Drogba, ani on však nepochodil. V první dvacetiminutovce se tak na Stamford Bridge připravovaly spíše fotbalové polotovary, přičemž nastolenou tradici neporušil v 19. minutě ani Lampard se svou tečovanou střelou přímo do Jaaskelainenovy náruče. I ty ale leckdy mohou přihlížející nasytit, zvlášť když jich není málo. Další do sbírky přidal zanedlouho Taylor, když po nadýchaném centru Daviese jen těsně přehlavičkoval Čechovu klec.

O poznání nebezpečněji vypadala Lampardem zahraná standardní situace z 24. minuty. Anglický středopolař vyslal zpoza šestnáctky nebezpečný nevysoký projektil, který se těsně před Jaaskelainenem ještě odrazil od země a pořádně ho tak postrašil. Krátce po této šanci Chelsea se poněkud nepochopitelně Bolton stáhl před vlastní pokutové území a vpřed již takřka nevyrážel. Takovou pasivitu prozatím trestal Lampard s Ballackem jen příliš vysokými pokusy. Až ve 40. minutě konečně zahřmělo. Michael Ballack si na delší vzdálenost vyměnil balon s Kalouem a zblízka hladce vymetl levou šibenici hostující branky. Od té chvíle se hra víceméně vyrovnala a až v samotném nastavení první půle ještě nebezpečně z otočky zahrozil Kevin Davies - jeho pumelici scházely ke gólovým parametrům opravdu jen centimetry.

Prakticky ihned po znovurozehrání utkání už nebylo moc o co hrát. Chelsea totiž vyšel signál při exekuci standardní situaci a nikým nehlídaný Drogba měl po Ballackově přenechání snadnou úlohu, trefil se nekompromisně tak zvaně pod víko. Od tohoto okamžiku hrála vlastně jen domácí skvadra, která to zpravidla zkoušela ranami z velké dálky. Snažil se Kalou i Lampard, nicméně marně. Druhý jmenovaný si nicméně všechno vynahradil po hodině hry, kdy sudí Walton nařídil velmi přísný pokutový kop proti Boltonu za ruku Steinssona. Lampard poslal Jaaskelainena na opačnou stranu. Jako by fotbalisty Trotters taková křivda definitivně uzemnila, inkasovali ihned počtvrté. To když Ivanovičovu zblokovanou hlavičku zblízka pohotově dorazil za brankovou čáru Drogba.

Jenže Bolton tak úplně na odpis nebyl a po hutném závaru před Čechovou klecí skóroval, nejspíše z ofsajdového postavení, střídající Andy O’Brien. Wanderers se tak alespoň dostalo kompenzace za onu spornou penaltu. Co však přišlo vzápětí, už byl jakýsi nadplán, Bolton totiž v 74. minutě udeřil podruhé. Vysoký centr sklepl před branku Davies pro Bashama, který s nohou zvednutou až u vlastní hlavy stěží dopravil míč do sítě. Nutno říct, že i nyní poněkud zaspal Petr Čech, stejně jako při první brance. A česká jednička nestačila zírat i v příštích minutách. Hned za pět minut k jeho brance mířil dlouhý výkop z kopačky Jaaskelainena, který si s přehledem předal Davies s Taylorem a druhý jmenovaný hladce přehlavičkoval bezmocného Čecha.

Boltonu celkem přirozeně rázem narostla křídla, a tak tři minuty před vypršením řádné hrací doby Gardner na hraně šestnáctky jakoby nic oklamal Ballacka, aby zamířil těsně nad domácí svatyni. Trotters vrhli ke konci všechny síly do útoku a málem se jim to zle vymstilo, když ze strašidelné malé domů jen taktak že neprofitoval Anelka. Posléze pro změnu ve vynikající pozici neuspěl Malouda, jehož bravurně vychytal Jaaskelainen. Poslední možnost hostí promarnil Cahill, když se po rohu dostal k balonu a jen díky zásahu někoho v modrém v okolí malého vápna se neradoval z vyrovnávací trefy.

Góly: 33. Abdoulaye Fayé - 81. Andrew Carroll

Alan Shearer si z pozice manažera Newcastlu připsal první bod do tabulky. Zařídil ho mladík, považovaný shodou okolností za jeho nástupce, jménem Andy Carroll. Ten trápící se Straky vysvobodil bezmála deset minut před koncem.

Úvodní okamžiky utkání naznačily, že cesta obou mužstev ke gólu by mohla vést vzduchem. Zatímco se totiž na jedné straně dostal po rohu k povedené hlavičce Shawcross, na opačném konci hřiště pro změnu hlavou zakončoval nevelký Michael Owen. V ani jednom z obou případů nescházelo mnoho, aby se již takhle brzy otvíralo skóre. Ve 13. minutě se pro změnu v pokutovém území soupeře dobře orientoval Beattie, ale u levé tyčky míč jen škrtl a připraveného Harpera proto na švestkách nenachytal. Hned nato zase hostující brankář poněkud zaspal při výběhu a umožnil tak Fullerovi hlavičkovat do odkryté branky. Tu však domácí forvard trestuhodně netrefil. Nicméně na Britannia Stadium se divák nemohl nudit byť jen vteřinku. Hrálo se povětšinou stylem nahoru-dolů, přičemž o něco více ze hry měl pravděpodobně Newcastle.

To mu však bylo absolutně k ničemu, když ve 33. minutě jeho zadáci zaspali při bránění rohového kopu a zcela volný stoper Faye, ironicky někdejší hráč právě Newcastlu, zase o kousek přiblížil Straky k sestupové propasti. Nutno ovšem jedním dechem dodat, že se původně roh pískat ani neměl, míč putoval za brankovou čáru od Fullerova stehna. Závěr svižné první půle a také obličej Jamese Beattieho pak bohužel poskvrnilo Bassongovo nepěkné loketní představení, které bylo rozhodčím potrestáno alespoň žlutou kartou. Úplnou tečku za úvodním dějstvím učinil nakonec Fuller, jehož štiplavý projektil donutil Harpera k pěknému reflexivnímu zákroku.

Hned pro začátek druhého poločasu si hostující celek, lépe řečeno jeho defenzivní složka, pro své příznivce přichystal malou pikantérii - a sice den otevřených. Jednou větral Fuller, aby Shawcross po jeho centru hlavičkoval do dobře postaveného Edgara, podruhé propadl centr z levé strany na zadní tyč k Fayemu, jehož střele se do cesty opět postavil soupeř, jmenovitě Taylor. V 53. minutě se pro změnu na ose hřiště uvolnil Whelan, z dobré pozice však vypálil přímo do Harpera. Až posléze Potters poněkud polevili a dovolili protivníkovi se dostat do hry. Avšak Newcastlu z takové shovívavosti zrovna těžit nešlo, za zmínku stojí snad jen nepřesná hlavička Ameobiho po centru Duffa z 65. minuty.

Přesto se čím dál častěji otevírala okénka v obraně hostí. Jednoho takového využil v minutě sedmdesáté Etherington, kterého ovšem na poslední chvíli rozhodil Beye a nakonec z toho bylo jen tuze nepřesné zakončení nadějné příležitosti. Ale ani Newcastle nehodlal složit zbraně a v 77. minutě si díky střídajícímu Carrollovi vytvořil patrně největší svou šanci dosavadního průběhu zápasu. Vytáhlý mladík však prozatím centr Taylora nevtěsnal mezi tři tyče. Vše si vynahradil za čtyři minutky - tehdy k němu nasměroval lehký oblouček Duff a "nový Shearer" v nelehké pozici odrazil hlavou balon přesně na vzdálenější tyč. Sörensen byl bez šance. Pak už se víceméně jen dohrávalo, žádné z mužstev nejevilo nějaké přehnané úsilí strhnout utkání na svou stranu.

Góly: 33. John Carew, 55. James Milner, 66. Gareth Barry (pen.) - 19. Marouane Fellaini, 23. Tim Cahill, 53. Steven Pienaar

Mizérie Aston Villy pokračuje. Ani dnes nedokázala zvítězit. Bod z domácího zápasu s Evertonem rozhodně nemůže brát za úspěch. Divákům ale nabídla alespoň skvělou gólovou přestřelku - konečný výsledek zní 3:3.

Everton vstoupil do zápasu hodně dobře. Už po dvaceti třech minutách hry vedl o dvě branky a směřoval k vítězství. První vážná šance přišla v 16. minutě. Ve svém čtyřstém zápase v Premier League se málem dokázal střelecky prosadit záložník Phil Neville. Jeho dalekonosný pokus ale poslal nad břevno, a tak pro gólmana Friedela nepředstavovat nebezpečí. O tři minuty později už ale americký gólman lovil míč ze své sítě. Leighton Baines dokázal najít vysokého záložníka Fellainiho, jenž střelecky navázal na minulý zápas.

Krátce na to pálil vedle Steven Pienaar. V 23. minutě Tim Cahill mířil přesně. Jeho první hlavičku po centru Bainese z rohového kopu sice zastavilo ještě břevno, ale díky nedůslednosti domácí obrany se ještě dostal k dorážce a zvýšil vedení Evertonu. Villu dostal zpět do hry po deseti minutách John Carew, jenž snížil na 1:2. Nechybělo ale mnoho a hosté se málem vstřelili další gól. Po Cahillově přihrávce pálil nad Jo.

Villa začala po změně stran poměrně aktivně. Už v první minutě se skácel po souboji s Hibbertem v pokutovém území Ashley Young, rozhodčí Webb ale penaltu neodpískal. V 51. minutě se opět ocitl v hlavní roli Young, jeho střela z přímého kopu ze vzdálenosti zhruba dvaceti metrů ale letěla nad. Nakonec to byl však Everton, jenž přidal svůj třetí gól. Tentokrát se mezi střelce zapsal Steven Pienaar, jenž nedal gólmanu Friedelovi svou střelou do rohu brány příliš mnoho šancí jeho pokus chytit.

Netrvalo ale příliš dlouhou dobu a Villans opět prohrávali jen o gól. Krásnou ránou z přímého kopu dokázal Tima Howarda překvapit anglický záložník James Milner a dodal tak svému celku naději na bodový úspěch. Dnešní zápas se nakonec změnil na gólové galapředstavení. V 67. minutě proměnil penaltu po vysoké noze Bainese domácí středopolař Gareth Barry. Senzační obrat mohl dokonat Ashley Young, jenže míč poslal mimo Howardovu bránu. Ani jeden celek se už nedokázal prosadit, a tak si oba rozdělily po bodu.

Góly: 28. Stephen Ireland - 50. Clint Dempsey, 59. Dickson Etuhu, 83. Clint Dempsey

Manchester City si v programu může odškrtnout další zpackaný zápas. Kdo ví, co se dělo před oběma poločasy v kabině domácího celku, avšak skutečnost nakonec byla taková, že do obou dvou vstoupili Citizens jako ospalí, pročež také náležitě pykali.

Beze špetky ostychu odstartoval hostující celek do tohoto utkání. Už ve čtvrté minutě musel Given hasit zaváhání svého strážce Dunnea, které pohotově trestal Zamora. O pár chvil později zase ve vlastním pokutovém území tentýž stoper nepříliš obratně skolil k zemi Johnsona a mohl být jen rád, že sudího píšťalka zůstala pro tento okamžik němá. Jakkoliv však Londýňané začali na City of Manchester Stadium parádně, ve 28. minutě jim to všechno bylo k ničemu.

Tehdy se zčistajasna zjevil na levé straně soupeřovy šestnáctky Ireland a svůj znamenitý projektil ještě raději otřel o Pantsila tak, že se vzápětí mohl radovat z gólu. Vstřelená branka Citizens očividně povzbudila a ti už do přestávky hru víceméně kontrolovali. Navíc ve 33. minutě zavrhl Božinov možnost přihrávky volnému Petrovovi a sám pokoušel štěstí ranou těsně vedle Schwarzerovy klece.

Začátky obou poločasů ManCity absolutně nezvládlo, avšak jeden podstatný rozdíl přece jen nacházíme. Zatímco v úvodním dějství to ještě defenziva domácích zvládla alespoň s odřenýma ušima, ve druhé půlce už kapitulovala a ne jednou. Nejprve v 50. minutě sice Richards včas zastavil postupujícího Zamoru, avšak balon odrazil přímo k nohám Dempseyho, který nastalou situaci vyřešil par excellence přízemní střelou na vzdálenější tyč.

O devět minut později to bylo další zaváhání obrany City, jež protivník chladnokrevně trestal. Jeden z domácích fotbalistů byl Etuhem obrán o míč na hranici vlastního pokutového území a hostující záložník posléze úchvatným způsobem vpálil balon k pravé tyči Givenovy branky.

Od té doby se v Manchesteru hrálo ve zběsilém tempu na obě strany. Po více než hodině hry se uvolnil střídající Robinho na osu hřiště, odkud celkem v poklidu střílel na Schwarzera. Ten se ovšem tak akorát včas natáhl po své pravici a Brazilcovu vizitku zlikvidoval. Také na druhé straně se však blýskalo na lepší časy. To když se balon z chumlu odrazil k nikým nehlídanému Hangelandovi, který nepochopitelně odkrytou klec přehlavičkoval. A když se norský zadák v 82. minutě pro změnu trefil mezi tři tyče, jeho pokusu scházela potřebná razance a lepší umístění.

To naopak ani v nejmenším nescházelo Dempseymu pár okamžiků nato. Bláznivý Dunne proběhl přihrávku mezi soupeři kousek od půlícího kruhu, pročež se Fulhamu povedlo modré přečíslit a malér byl na světě. Brejk navíc parádním způsobem vyřešil Zamora, když po své levé ruce uvolnil Dempseyho, jenž ani nemusel zvedat balon, jen po zemi přesně zacílil a de facto rozhodl o vítězi dnešního utkání. Konec všem nadějím ManCity však nakonec být nemusel, kdyby domácí talent jménem Ched Evans a jeho hlavičku v 84. minutě bravurně nevychytal Schwarzer. Proto se spolu se závěrečným hvizdem rozezvučel na City of Manchester Stadium ohlušující pískot či obecně nesouhlasný povyk domácích fandů.