Anglická Premier League - souhrn 24. kola

Góly: -

Střelci Stoke by si před zápasem se Sunderlandem asi dokázali představit lepší formu prodloužení neporazitelnosti, ale i tak vypadá těch pět utkání na pohled krásně. Naopak Sunderland je rád za jakékoliv protržení třízápasové série bez bodu, třebaže manažera Steva Bruce rozhodně netěší, že dnes jeho svěřenci vykázali tak málo invence a kreativity.

Hned ve třetí minutě měli výbornou šanci skvěle organizovaní hosté. Tuncayova záblesku geniality, přesněji řečeno jeho skvěle načasované patičky, využil ex-Mackem Whitehead k hladkému průniku do vápna. Při střele se však soustředil spíše na umístění než na razanci, takže k záložníkově nevíře Gordon stihl být u balonu včas. Také Black Cats si ale vytvořily zajímavou úvodní šanci, když Malbranque při zemi donutil Sorensena ke slušnému zákroku.

Jinak se ovšem v prvním i druhém poločase hrálo zejména silově, všichni aktéři kladli důraz především na bojovnost - zkrátka si dávali co proto. Hmatatelné napětí mezi oběma stranami pak vyvrcholilo ve 38. minutě, kdy Whitehead nešetrně zajel do Cattermolea a k údivu valné většiny publika inkasoval akorát žlutou kartu. Také oběť tohoto zákroku si však nenechala nic líbit a někdejšímu kapitánovi Sunderlandu vše vrátila i s úroky.

Na začátku druhého dějství musel Jones čistit prostor před vlastní svatyní při centru Higginbothama, ale to byla jen zářná výjimka, kdy se diváci mohli nadchnout pro fotbalovou podívanou. Jinak si akorát znovu zahvízdali na sudího Webba, který přehlédl ruku Hutha. V závěru zápasu ještě Steve Bruce poslal do hry Zendena s Campbellem, aby vzkřísili jeho skomírající ofenzívu, ale jejich spolupráce mohla zafungovat všehovšudy jedinkrát. Zůstalo však jen u snahy, neboť Campbell Holanďanův skvostný centr vlastně vůbec netrefil.

Góly: 80. Thomas Vermaelen - 33. Manuel Almunia (vl.), 37. Wayne Rooney, 52. Ji-Sung Park

Tak jednoznačný průběh šlágru 24. kola asi nikdo nečekal. Arsenalu nebylo k ničemu ani domácí prostředí, také před vlastním publikem se mu povedlo jednoznačně prohrát se svým rivalem v boji o druhé místo. K Chelsea má teď tedy o něco blíže Manchester, Kanonýři se jí však brzy mohou přiblížit po vzájemném zápase.

Začátek utkání byl krušný pro obě defenzívy. Tu hostující čas od času provětral Aršavin, který také po dvou svých dravých průnicích do vápna jen těsně minul vzdálenější tyč. Manchester zase hrozil spíše ze vzduchu, přičemž Nasriho v jednu chvíli dokonce málem donutil ke vstřelení vlastního gólu. O něco méně soudržně každopádně zatím působila obrana Arsenalu, v níž Rooney a spol. nacházeli mezírky co chvíli. Nani ale jedné takové využil pouze ke střele do boční sítě. To Kanonýři spoléhali vlastně jen na brejky, jež systematicky ukončoval nepřesnou střelou Aršavin - opět tak učinil po dvaceti minutách hry.

Ani Manchester se však nebránil nějaké změně, ustoupení od postupného útoku a zejména invenci Naniho lze ocenit jedničkou podtrženou. Portugalský křídelník si totiž nejprve u pravé postranní čáry prohodil dva zadáky Arsenalu, na pomezí šestnáctky se vyhnul dalšímu a přesným centrem hledal na zadní tyči Parka. K němu ovšem balon vůbec nedoletěl, neboť ho nešťastně lízl Almunia, takže už za brankovou čáru ani nepotřeboval doprovodit. Také u druhé gólové akce Nani nechyběl. Tentokráte už doopravdy obstaral finální přihrávku, když z vlastní poloviny utekl spolu s Rooneym a Parkem většině domácího mužstva, aby pak pihovatého forvarda perfektně vyzval ke vsítění sté ligové branky.

To byl konec poločasu a prakticky i nadějí Gunners na slušný výsledek. Ty totiž docela pochopitelně míč rázem přestal poslouchat, takže mohli být rádi i jen za povedenou kombinaci těsně před přestávkou, která vyústila tak akorát ve vcelku marnou Songovu ránu. Sebevědomí červených měl ke všemu ještě víc nahlodat zdařilý únik Parka, s jehož koncovkou si ani teď Almunia nevěděl rady. Jenže efekt byl docela opačný. Arsenal si v příštích minutách zvládl vytvořit docela slušný a hlavně soustavný tlak na soupeřovu zadní linii. Fabregas ale přestřelil a Songův pokus pro změnu neměl ideální parametry ve vodorovné poloze.

Londýnský pres však neměl příliš dlouhého trvání. Zanedlouho už se zase hrálo víceméně na obě branky, i když pořád ještě více na tu manchesterskou. Solidní šanci měl nicméně na svých kopačkách Rooney v 75. minutě, kdy si pohrál s Ebouém, postrčil si míč směrem do hřiště a jen těsně minul bližší tyčku. Potřebnou jistotu na nohy svých spoluhráčů dopravil až deset minut před koncem Vermaelen svým šťastným zásahem. Když k němu totiž na hraně šestnáctky doskákal míč, nerozpakoval se a prudkou bombou dokonale, i díky teči Evanse, zaskočil Van der Sara. Od té doby se MU vlastně jen bránil a Gunners ho dusil hlavně sprchou vysokých centrů. Po jednom z nich nebezpečně hlavičkoval Vermaelen, jehož projektil však narazil na tuhý blok. A další vzdušný pas se zase s krátkou zastávkou na hlavě Evanse snesl ke Gallasovi, ten ho ovšem poslal pěkný kus vedle branky. Nakonec tedy Kanonýři mohli být rádi za prohru takovým poměrem, neboť v nastavení ještě zahodil ohromnou možnost Rooney.

Góly: 40. Emmanuel Adebayor, 45. Vincent Kompany

Manchester City nastoupil v rámci utkání 24. kola anglické Premier League proti finančně zdecimovanému Portsmouthu. City dokázalo v utkání potvrdit roli favorita a zaslouženě dotáhlo zápas do vítězného konce poměrem 2:0.

Utkání začalo spíše opatrnějším tempem, avšak bylo znát, kdo je na hřišti favoritem. Hosté přistupovali ke svému soupeři s respektem. Naopak City se po určité době začalo osmělovat a více si hledalo cestu kupředu. První větší šance tak přišla z kopaček domácího celku.

Psala se 25. minuta a k míči se dostal osamocený Ireland. Ten si pohrál s bránícími hráči a vyslal tvrdou střelu na branku soupeře. V té ovšem stál připravený James a proti jeho střele si dokázal počínat úspěšně. Hosté tak se City i po této střele drželi nerozhodný stav.

Neuběhlo mnoho a i hosté se postarali o rozruch. V těsné blízkosti pokutového území Manchesteru se k přímému kopu postavil Jamie O'Hara. Ten svou levou nohou dokázal míč ideálně trefit, avšak proti byl brankář City Given, který si s jeho střelou lehce poradil.

Blížil se však konec prvního poločasu a diváci stále čekali na branku. Ta přišla ve 40. minutě. Stephen Ireland si zpracoval míč a přesnou kolmicí vyslal na zteč Adebayora. Ten si v dobré pozici počínal jako opravdový mazák a přesnou střelou pod břevno poslal Manchester do vedení. Z opakovaných záběrů bylo ovšem zřejmé, že Adebayor stál v době přihrávky v postavení mimo hru, a tak by branka správně být uznána neměla.

Bohužel však pro Pompey rozhodčí branku uznali, a tak museli hosté dohánět jednobrankové manko. Blížil se však konec prvního poločasu a domácí na svého soupeře stále tlačili. Běžela 45. minuta k míči se dostal Tevéz. Ten se s ničím nerozpakoval a okamžitě vyslal střelu směr hostující branka. V té ovšem znovu zachraňoval James a míč vyrazil na roh.

K tomu se ovšem postavil Martin Petrov a přesným centrem našel nabíhajícího Kompanyho, který se přesnou a zároveň tvrdou hlavičkou postaral o zvýšení vedení svého celku. Do poločasu se tak šlo za stavu 2:0 pro City a utkání se zdálo být prakticky rozhodnuté.

Do druhé půle nastoupily oba celky opatrněji. Domácí nechtěli zbytečnými chybami přijít o dvoubrankové vedení, a tak začínali své akce z dobré obranné činnosti. Aktivnější ovšem byli hosté. O dobrou šanci se postaral O'Hara., který se v polovině druhé půle postavil k přímému kopu, avšak Given byl na jeho pokus znovu připraven.

City nikam nespěchalo a postupem času získávalo i více ze hry. Aktivní byl zejména Carlos Tevez, který zvyšoval snahu vstřelit branku každou minutou. Nejblíže k ní měl v 79. minutě, když se v pokutovém území objevil sám před Jamesem, avšak míč poslal přímo do tyče.

S blížícím se závěrem se do dobré šance mohl dostat hostující Utaka, avšak proti jeho výpadu byl postranní rozhodčí, který jej uviděl v momentě přihrávky v postavení mimo hru. Pár minut před koncem se dostali hosté ještě jednou do dobré pozice, avšak z hloubky pokutového území střílel nad břevno Frederic Piquionne. Domácí si tak dvoubrankové vedení uhlídali a mohli se radovat ze zisku tří bodů.

Góly: 50. Steven Fletcher - 37. Nicolas Anelka, 83. John Terry

Chelsea svým pronásledovatelům zase, alespoň nakrátko, uskakuje o čtyři body. Sice s obtížemi, ale přece totiž dnes udolala Burnley i na jeho hřišti. Vítězství Blues vystřelil jako správný kapitán John Terry, který tak rázně odrazil nedávné bulvární nálety na jeho osobu.

Nepříliš povedený první poločas odehrála na Turf Moor dosud suverénní Chelsea. Pravdou sice je, že zejména v úvodních pasážích jí nedělalo pražádný problém hbitou kombinací rozebrat defenzívu domácích a dostat se před branku, to však samo o sobě rozhodně nestačilo. Ve finální fázi totiž buď drhla vzájemná komunikace, nebo herní činnost jednotlivce. Postupem času se navíc osmělovalo i Burnley, takže chvílemi dokonce favorita očividně přehrávalo. Šance nicméně dlouho nepřicházely ani z jedné strany. Vše se změnilo až ve 27. minutě, kdy si Blues pro své příznivce přichystali lahůdkovou výjimku. Tentokráte skvěle rozběhlý brejk, vedený po levé zcela uvolněné straně Joem Colem, dotáhli do konce, a to tak, že znamenitě. Nevzrostlý záložník totiž výborně přenesl hru na druhý okraj pokutového území k Maloudovi, jenž z první elegantně našel Anelku na malém vápně, tedy ve stoprocentní palebné pozici - 0:1.

To byl hodně silný proud vody na mlýn hostí. Clarets si totiž prozatím absolutně nevěděli rady, jak překvapit tuhou obranu Chelsea. Ta doteď bránila s naprostým přehledem, takže se celkově Blues mohli uvolnit. Ani tohle dogma však neplatilo věčně. Jen celý první poločas. Krátce po startu toho druhého si totiž dlouhý míč šikovně zpracoval Fletcher, prohodil si tak zároveň Alexe, natlačil se před něj a prudkou přízemní ránou nedal Čechovi příliš šancí reagovat - 1:1. Čech to nedokázal, ale jeho spoluhráči posléze málem dokonale zareagovali na ztrátu vedení. Maloudovu hlavičku ovšem Cole tečoval ve velmi těsném ofsajdovém postavení - možná se to dalo i pustit. Nicméně Chelsea v těchto chvílích byla na koni, to bezpochyby. O tom svědčí mimo jiné i nepříjemný projektil z dílny Lamparda, který rozehrál přímý kop mazaně pod zdí a Jensen měl co dělat, aby stihl včas zasáhnout.

Postupem času však tlak Blues uvadal, až nakonec zcela utichl. Zbývalo dvacet minut do konce a Chelsea se za vítězstvím zrovna nehnala. O vyjádření této snahy nějakými šancemi radši ani nemluvě. Modrým nedbalkám utržilo přítrž až Sturridgovo dravé utržení se od svého strážce a jeho následný střílený centr vyražený na roh. Z něho totiž udeřil neobsazený Terry prudkou hlavičkou k levé tyči Jensenovy svatyně. I když přítrž - ta stará dobrá Chelsea to nebyla i nadále, ovšem měla náskok jednoho gólu a to bylo v tuhle chvíli rozhodující. Clarets už totiž odpovědět nedokázali.

Góly: 90. Liam Ridgewell - 69. Jermain Defoe

Birmingham přišel v minulém kole o několikazápasovou sérii bez prohry, a tak musel dnes proti Tottenhamu začít opět od píky. Dlouhou dobu to s ním nevypadalo dobře, jelikož po gólu Defoea prohrával 0:1. V nastaveném čase se mu však povedlo vyrovnat.

Už v první desetiminutovce se mohlo měnit skóre. Po šanci měly oba dva celky. Jako první zahrozil domácí Birmingham. V pokutovém území podržel míč McFadden, počkal na správný okamžik a poté poslal přihrávku k nabíhajícímu Bowyerovi. Ten sice mířil k tyčce, ale Gomes včas zasáhl. V 8. minutě pro změnu pálil Luka Modrič, avšak jeho střela z úrovně hranice pokutového území letěla těsně vedle brankové konstrukce.

Výbornou příležitost, jak poslal Blues do vedení, měl Benítez, který vyhrál souboj s Dawsonem, ale možnost na vstřelení gólu odmítl. Nevysoký kanonýr Defoe pořádně překvapil gólmana Harta v 21. minutě, kdy se dostal nečekaně k hlavičce, jenže při zakončení postrádal přesnost. Domácí jednička musela předvést své kvality zhruba o deset minut později. Nepříjemným pokusem jí zaměstnal David Bentley.

Nepříliš jistě dnes působil obránce Liam Ridgewell, čehož si všimli také hostující hráči a toužili toho využít. Blízko byl například Wilson Palacios, ovšem míč poslal nad břevno.

Po změně stran málem rozvlnil síť David Bentley. Pravonohý záložník vypálil z voleje a Hart se musel pořádně ohánět, aby neinkasoval. Míč se mu nepovedlo chytit hned napoprvé, a tak se snažil ještě dorážet Defoe, rychlejší ale byl přeci jen Hart. Jermain Defoe o tři minuty později opět pořádně vystrašil domácí obranu. Sice se dostal do zajímavé palebné pozice, ale nebyl schopný zakončit, a tak se toho ujal Peter Crouch. Jeho rána však letěla vedle.

V 60. minutě trefil ze zajímavé pozice pouze zeď domácí James McFadden. Po této příležitosti následoval gól Tottenhamu. Centr Balea hlavou prodloužil za sebe Crouch, tam míč vší silou napálil Defoe a konečně rozvlnil síť. Vstřelený gól dodal utkání nový náboj a především Birmingham nepříjemně hrozil. Vyrovnání nakonec přišlo v průběhu pětiminutového nastavení. McFaddenův centr sklepl hlavou Jerome na volného Ridgewella a ten zakončoval do odkryté brány.

Góly: 40. Gabriel Agbonlahor, 44. Gabriel Agbonlahor

Jen čtyři minuty v závěru úvodní části stačily Agbonlahorovi na popravení statečně vzdorujícího Fulhamu. Villa tak oživila naděje na místo mezi prvními čtyřmi. Výměnou za to pokračuje trápení Cottagers, kteří dnes přitom měli na lepší výsledek.

Této prohry budou Londýňané určitě litovat kvůli několika úsekům zápasu, v nichž svého protivníka skoro až drtivě přehrávali. Jedním z nich byly vůbec úvodní minuty. V těch Villans často hasili až na poslední chvíli, až precizní bloky musely odvrátit nebezpečí při střelách Zamory a Duffa. K tomu se navíc musel Friedel činit proti ráně Daviese. I zlé však může být pro něco dobré, takže v desáté minutě vyrazili domácí k ojedinělému brejku, který nedobře zakončil Downing. Po chvilce volnosti pak Aston Villa konečně pořádně zahrozila. Mohl za to především Agbonlahor, jenž vyhrál hlavičkový souboj mezi dvěma zadáky Fulhamu a vybídl tak ke skórování Younga. Ten však střílel zbrkle a navíc pravačkou namísto levé nohy.

Koncert mohl pokračovat. Zmatek ve vápně nejprve využil k nepřesné hlavičce Nevland, potom už ale hrozila vlastně jen Villa. Po Youngově ideální práci zatím trestuhodně zaváhal Petrov, ovšem to už se dostáváme ke zmíněné Agbonlahorově čtyřminutovce. Nejdříve anglický snajpr přetlačil Smallinga a dobře umístěnou hlavičkou překonal Schwarzera, posléze využil laxnosti Hangelanda a překrásnou bombou do levé šibenice zdvojnásobil vedení birminghamských.

Druhé dějství už bylo o poznání klidnější a bylo vedeno striktně pod taktovkou Fulhamu. Villa už se spokojila jen s příležitostnými protiútoky. Výsledkem všeho byla sice slušná "šancovost" domácích, zároveň však i jejich nijaká potence. Proti Gerovi stál totiž skvěle postavený Friedel, jenž mu nedovolil ze značného úhlu ideálně zakončit, a parádní (gólový) volej střídajícího Elma pro změnu anuloval zdvižený praporek čárového. Třebaže pres Cottagers neustával, vstřelené branky se hostitelé nedočkali. Do dráhy další pěkné Elmovy střely se totiž obětavě vrhl Dunne.

Góly: 11. Jan Vennegoor of Hesselink, 52. Stephen Hunt (pen.) - 49. Anthony Gardner (vl.), 67. Matthew Jarvis

Zápas Hullu s Wolverhamptonem skončil remízou 2:2, a tak se v tabulce nic výrazného nezmění. Oba celky toužily vyhrát, jelikož zisk tří bodů by měl pro ně větší cenu než kdykoliv jindy.

První poločas nabídl vcelku zajímavou podívanou. Diváci viděli velký počet gólových šancí i jednu přesnou trefu. Hned v úvodních minutách bylo pořádně rušno na obou stranách. Po několika sekundách hry vyzkoušel štěstí Foley. Krátce na to zakončoval po centru Hunta Altidore, ale ke gólu měl daleko. V 10. minutě se prezentoval pěknou střelou z hranice pokutového území Jan Vennegoor of Hesselink, a ta skončila až v bráně.

Vzápětí ale mohl být stav opět nerozhodný. Jody Craddock se sice dostal k hlavičce po centru z levé strany, jenže chyběla mu přesnost. Na chlup stejně dopadnul také Mathew Jarvis. Ve 22. minutě poslal do pokutového území nenápadný centr Mendy, ten však mířil do brány, a proto musel gólman Hahnemann rychle zasáhnout. Hull se chtěl ještě do přestávky pojistit druhým gólem, nebylo mu však přáno.

Po pouhých čtyřech minutách druhého dějství se skóre na ukazateli měnilo podruhé. Velmi hloupý vlastní gól si vstřelil obránce Anthony Gardner. Alespoň trochu si náladu vylepšil v 52. minutě, kdy z penalty poslal Hull opět do vedení Stephen Hunt. Vzápětí mohl lovit míč ze své sítě Hahnemann znovu, ale tentokrát Vennegoor of Hesselink se svou hlavičkou neuspěl.

Šedesátá čtvrtá minuta přinesla obrovskou šanci Wolves. Jones protančil mezi domácími obránci, objevil se tváří v tvář gólmanu Myhillovi, jenže v jasné tutovce zklamal - zcela nepochopitelně mířil mimo. O poznání úspěšnější byl krátce na to Matt Jarvis. I poslední minuty nabídly zajímavé šance. Touha po vítězství byla jasně patrná na obou týmech. V samotném závěru s konečným výsledkem mohl ještě něco udělat Bia, který pálil z přímého kopu, ale na Myhilla nevyzrál.

Góly: 37. Dirk Kuijt, 70. Kevin Davies (vl.)

Bolton nezvládl navázat na skvělé vítězství nad Burnley a nechal se hladce převézt Liverpoolem. Ten naopak pokračuje v proměnlivých výkonech. Dnes mu Trotters mohli konkurovat leda v první půli, druhé dějství se už odehrávalo pod plnou režií domácích.

Bolton zahájil utkání v hluboko zataženém obranném bloku, přesto to byl právě on, kdo prvně zahrozil. A ne ledajak. Hned ve čtvrté minutě vysunul Taylor Cohena, jenž se dostal až za Carraghera, aby záhy vystřelil přímo do Reiny. Takový obrázek pak koneckonců symbolizoval celou první třetinu zápasu. Liverpoolští si i nadále užívali územní převahy, která jim však byla úplně k ničemu, zatímco Trotters se jednou za čas povedl brejk a bylo zle. Ve 24. minutě řešil znamenitě situaci dva na dva Lee, který se natlačil na osu hřiště, přitom obehrál tři soupeře včetně brankáře, ale jeho formální koncovku pak neskutečným způsobem na čáře vykopl Kyrgiakos.

Reds zatím působili velmi statickým dojmem, kombinace v rychlosti ne že by jim dělala problém, oni ji spíš raději ani nepokoušeli. Takže jsme si na první pěkný manévr museli počkat až do 31. minuty, kdy však finální Gerrardovu přihrávku vystihl Muamba. Tím ovšem jako by se Liverpool konečně probral. Ihned v 37. minutě přišel zleva centr od Insuy, na zadní tyči ho zvládl sklepnout na osu Aquilani a tam už číhal trestuhodně neobsazený Kuyt. To samozřejmě nemohlo dopadnout jinak než gólem červených z jejich vůbec první pořádné šance v utkání.

V druhém dějství se Wanderers dlouho hledali, ne a ne najít správný rytmus a recept na defenzívu Liverpoolu. Po zemi totiž zvyklí hrát nejsou a ve vzduchu byli dnes Reds takřka bezchybní. Hrozili tedy spíš jen domácí. Pěkný únik po levé straně zakončil Insua přesnou přihrávkou do středu hřiště pro Gerrarda, který ani střelou do protipohybu jistého Jaaskelainena nezaskočil. Přesto měl hned vzápětí na své kopačce rozhodnutí N’Gog, ale odkrytou klec nepochopitelně netrefil - svou dorážku odrazil od země a do břevna. Za aktivnější Liverpool pak zanedlouho promluvil ještě jednou Gerrard, při zemi však Jaaskelainena opět nenachytal.

Reds si tedy museli počkat, ale dočkali se co nevidět. V 70. minutě tápající Bolton dorazili pro jistotu ještě hodně jedovatou ranou. Insua totiž napřáhl těsně za šestnáctkou a soupeřova golmana by jen těžko překonal, kdyby do jeho střely nešťastně nesáhl Davies. Takhle se Jaaskelainen ke své pravé tyči natahoval marně. Zbylé minuty už příliš zajímavého nepřinesly, dohrávalo se prakticky jen z povinnosti. Zajímavou příležitost zvýšit už na 3:0 měl jenom Lucas, který po centru Gerrarda zblízka v nelehké pozici minul. A také Maxi, jenž na zadní tyči záhadně netrefil Insuův pěkný centr.

Góly: -

Nic neřešící remíza. West Ham pod hlavičkou nových majitelů nadále čeká na svou první výhru, zatímco Rovers po sérii slušných výkonů zase jednou vůbec nepřesvědčili. Vítězný hattrick jim zkrátka není souzený.

Blackburn do zápasu nevstoupil vůbec jistě, v úvodní patnáctiminutovce pro jeho hráče bylo dokonce nadlidským úkonem i jen chvíli podržet míč na vlastních kopačkách. Hosté se tak zejména soustředili na bránění soupeřových výpadů, což jim naopak šlo celkem dobře. West Ham se tedy k první vážnější šanci prodrali až po více než půlhodině hry díky Nelsenově faulu. Z následného přímého kopu nebezpečně pálil Diamanti, Robinson si však s jeho projektilem i za cenu rohu poradil. Také Rovers se ke své jediné příležitosti v první půli dostali skrze standardku, přičemž v té chvíli byli gólu asi o něco blíže než dříve soupeř. Vždyť Pedersenův pokus dokonce nepatrně lízal břevno.

Druhý poločas byl o poznání zábavnější než ten předchozí, přesto ani tehdy se bůhvíjaký fotbal rozhodně nehrál. Chtělo to především zlepšit finální fázi. Takhle Faubert perfektně centroval jen do země nikoho a houževnatý Nouble raději výpad Nelsena ustál, než aby pádem přinutil sudího k odpískání penalty. To až Olsson na druhé straně si na Greenovi alespoň vynutil nějaký ten zákrok, takže z následného rohu nebyl daleko gólu Givet. Jeho krkolomnou koncovku ale kdovíjak odrazil z brankové čáry Cole.

V těchto okamžicích se utkání konečně přehouplo do své jakž takž atraktivní části. V rozmezí pár minut nejprve Green vychytal samostatný nájezd Robertse, aby se záhy Robinson vytáhl proti Diamantiho parádní střele z přímého kopu. Souboj týchž hráčů pak také v 84. minutě uzavřel výčet zajímavých událostí tohoto duelu.

Góly: 84. Tim Cahill

V dalším utkání 24. kola Premier League mezi Wiganem a Evertonem dokázal hostující tým gólem Tima Cahilla v závěrečné desetiminutovce vybojovat důležité tři body a v tabulce se tak stále sune směrem vzhůru.

Od začátku se hrála velmi vyrovnaná partie a v úvodních minutách byli diváci svědky hlavně boje o střed hřiště. První vážnější příležitost přišla na domácí straně a měl ji ve 20. minutě Rodallega, který se zjevil sám před Howardem, ale z bezprostřední blízkosti zaváhal a nedokázal amerického gólmana překonat. O další dvě minuty později o sobě dali vědět také hosté, když zkoušel štěstí z velkého úhlu Cahill, ale Stojkovič jeho pokus bez problémů pokryl.

V další zajímavé příležitosti se ocitl Cahill ve 25. minutě, ale jeho tečovaný pokus do tyče zastavil zvednutý praporek rozhodčího. Everton se v této fázi hry začal více prosazovat a další šanci měl Louis Saha, který se dostal k hlavičce po centru Osmana, ale těsně minul. V závěru první půle se ještě do zakončení tlačil na straně domácích Jason Scotland, ale i jeho pokus šel mimo tři tyče, a tak se do kabin šlo za bezbrankového stavu 0:0.

Hned v úvodu druhé půle zahrával zajímavou standardní situaci hostující Everton a Baines také výrazně ohrozil gólmana Stojkoviče v brance Wiganu. Ten si však s jeho střelou poradil a z následného protiútoku se do šance dral Rodallega, ale jeho akci na poslední chvíli zastavil Senderos. V 52. minutě předvedl zákrok na hranici pokutového území Heitinga na N'Zogbiu, ale píšťalka rozhodčího naštěstí pro hosty zůstala němá.

V 73. minutě se mohli domácí dostat do vedení. Po přímočaré akci se ke slibnému zakončení z mírného úhlu dostal střídající Paul Scharner, ale svou dělovku vyslal pouze do míst, kde stál připravený Howard. O další dvě minuty později se poprvé balón ocitl v síti a to na straně Wiganu. Po přihrávce Cahilla se prosadil Marouane Fellaini, ale ještě před tím pomezní rozhodčí zdvihl praporek a gól tak nebyl uznán. Z opakovaného záběru však bylo vidět, že se o ofsajd nejednalo.

V závěrečné desetiminutovce se ujal otěží utkání Everton a byl to on, kdo se snažil strhnout vedení na svou stranu. Na počátku 80. minuty hlavou zahrozil Fellaini, ale obrana Wiganu situaci zvládla a odvrátila na roh. Velké úsilí se Evertonu vyplatilo v 84. minutě. Po několikátém rohovém kopu za sebou zahrávaném od Bainese se hlavou prosadil Cahill a poslal hosty do vedení. V závěrečných minutách se domácí snažili o vyrovnání a v nastaveném čase dokonce nastřelili břevno, ale Everton si výsledek nakonec pohlídal a zaslouženě získal tři body za těsné vítězství 0:1.