Anglická Premier League - souhrn 2. kola

Góly: 34. Martin Škrtel, 66. Luis Suárez - 63. Yaya Touré, 80. Carlos Tévez

Šnůra sedmi ligových výher ManCity se nedočkala prodloužení, remíza 2:2 z Anfieldu se ovšem cení. Zvláště po takovém průběhu, kdy Citizens většinu času tahali za kratší konec pomyslného provazu. Nakonec je musely zachraňovat slabší chvilky některých soupeřů.

Roberto Mancini opět vsadil na rozestavení 3-5-2, v Anglii užívané maximálně Wiganem, které mu přineslo úspěch už v Community Shield. Tentokrát to však bylo jiné. Liverpool se totiž mohl opřít o neskutečně dominantní střed pole, čemuž akorát nahrálo brzké zranění Lucase a příchod Shelveyho. Především Allen, v první půli úplně stoprocentní na přihrávce, ve spolupráci s kapitánem Gerrardem byli těmi pravými bossy okolí středového kruhu; a to rozhodovalo.

Takhle ačkoliv Suárez s Borinim na křídle očividně tápali, mohl Liverpool vypadat pořád lépe než Manchester City. V jeho jménu totiž Tévez či Balotelli útočili dosti na vlastní pěst, přičemž Nasri se málokdy odhodlal k něčemu pořádnému. Jediným jeho světlým okamžikem bylo vysunutí Téveze, jenž pak z nulového úhlu neuvěřitelně orazítkoval vzdálenější tyč.

Dvojí zaspání Johnsona s Reinou tehdy Reds málem stálo privilegium otevřít skóre, neboť ve 34. minutě dokázal Škrtel to, co se o něco dříve nepovedlo Borinimu. Zatímco Ital se výborně nacpal k centru třetího nejmladšího startujícího debutanta v historii LFC Raheema Sterlinga a nedokázal přesně zamířit, Škrtel při rohu Gerrarda své ukázkové odhodlání také zúročil. Smetl dva nekomunikativní protivníky, aby do Hartovy sítě vmetl pořádnou dělovou kouli.

Možná za to mohla vpravdě elektrizující atmosféra na Anfieldu, těžko říct, každopádně druhý poločas byl v podání Liverpoolu podivně nervózní, zejména co se defenzivní složky týče. Ta se totiž drsně podepsala pod obě vstřelené branky ManCity, které nakonec zařídily lehce nezaslouženou remízu. Nejprve chvíli potom, co si v dobré příležitosti příliš nepotykal s balonem, Suárez neporozuměl také Gerrardovi, z čehož pramenila zbytečná ztráta...a gólová akce. Centr Téveze neodvrátilo mlčenlivé duo Škrtel-Reina (druhá chyba) a vše pak dovršilo nešikovné zpracování Kellyho (třetí chyba), kterého tak akorát využil skórující Touré.

The Kop poprvé oněměl, i když v tuto chvíli jen na tři minuty. To se Suárez konečně revanšoval všem svým věrným příznivcům. Špatně postavená zeď jej přímo vybízela k "gerrardovskému" obstřelení; a on ji ochotně uposlechl. Lépe to kopnout nešlo - 67. minuta, 2:1. The Kop znovu jásá. Svůj další výpadek si načasoval až na 80. minutu, a to souměrně se Škrtelem. Slovenský stoper musel mít ukázkový "black-out", když Reinovi adresoval malou domů. Zpříma totiž vyzval Téveze, který zkoprnělého brankáře jen hravě obešel a zacílil do prázdné klece.

Zatímco od 45. minuty do 80. každá významnější šance končila gólem, finiš už byl poznamenán nějakým tím spalováním. Například Carrollova hlavička ze slušné pozice nebyla dostatečně razantní, Shelvey ranou zpoza šestnáctky jen těsně minul levý horní roh Hartovy svatyně a na druhé straně zase Džeko určitě mohl lépe sklopit svůj projektil po přízemním centru Kolarova.

Góly: -

Arsenalu zítřkem patrně začíná perný týden. Dvě čistá konta jsou sice potěšující, avšak nikoliv polehčující okolností ke dvěma střeleckým mizériím. Také v duelu se Stokem, který obecně neměl bůhvíjakou kvalitu, se Giroud a spol. neprosadili a tentokrát k tomu ani neměli tak blízko jako proti Sunderlandu.

Zápasy Arsenalu s Potters běžně nejsou dvakrát koukatelné, dnešní exemplář nicméně i tak nemile překvapil. Vše se opět odvíjelo pod taktovkou Cazorly, podobně jako celé klání s Black Cats, konkrétní šance z toho nicméně nepramenily. Jedna Španělova střela byla odkloněna mimo cíl, podobně jako dříve Podolského, jiná myšlenka - krásné prostrčení na Diabyho - pro změnu byla zhatěna Francouzovou volbou nestřílet, nýbrž přihrávat Gibbsovi. A tak Begović před pauzou musel do akce všehovšudy jednou, když jej z 25 metrů prověřil právě Cazorla.

Na gólové možnosti to tedy o poločase bylo zhruba 1:1, neboť také Mannone se musel vyznamenat proti jednomu projektilu ze střední vzdálenosti. Jeho autorem byl Kightly poté, co v 25metrové vzdálenosti předvedl brilantní otočku čelem vzad a pak napřáhl k prudké, jedovaté střele.

Druhé dějství bylo po všech směrech ještě hůře snesitelné. Na šance už mohl divák definitivně zapomenout. Stoke jenom čekal na standardky, které se ve velkém nedostavovaly, a Arsenal se zkrátka dál utápěl ve vlastní nekreativitě, statičnosti. Arsene Wenger se ke všemu až do 72. minuty zdráhal oživit hru svého mužstva, takže například očividně tápající Gervinho dřel krutě přesčas.

Ani s příchodem Walcotta nebo Oxlade-Chamberlaina ovšem gólové příležitosti nezačaly padat shůry; jen se Gunners častěji dostávali k rohovým kopům (Potters za celý zápas nekopali ani jeden jediný!), z nichž celkem přirozeně nezapršelo. Stejně jako z Giroudova ambiciózního pokusu o přehození lehce vyběhnutého Begoviće.

Góly: 22. Eden Hazard (pen.), 45+3. Fernando Torres

Chelsea pokračuje v nové sezoně bez ztráty kytičky, ve svém třetím utkání porazila doma Newcastle 2:0. O výsledku rozhodla skvěle hrající dvojice Hazard-Torres, oba jeden gól dali a ten druhý pro svého kolegu připravili.

O první střelecký pokus se v deváté minutě postaral snad ani ne sváteční střelec Mikel, který ovšem vysoko přestřelil. O chvilku později to poprvé zkoušela dvojice Hazard-Torres, první jmenovaný ale toho druhého zahnal až do autu. Na druhé straně našel Ben Arfa Dembu Ba, jenže ten pálil z velice těžké pozice z voleje a podle toho to také dopadlo, Čech nebyl vyrušen z klidu.

O úvodní střelecký pokus na bránu se postarala rodící se hvězda Premier League Hazard, tentokrát ale pálila přesně do středu branky. V osmnácté minutě perfektně zrychlil hru Meireles, jenž našel na levé straně pokutového území Torrese. Ten si jedním dotykem míč zpracoval a druhým ho zcela ideálně předložil do šance Bertrandovi, ten však pravačkou merunu jen tak lehoučce poškádlil a Krula nepřekonal.

V jednadvacáté minutě už Torres zařídil první gól zápasu, když neohroženě vnikl mezi tři bránící hráče Newcastlu do šestnáctky, přičemž ten nejméně opatrný z nich, Vurnon Anita, do evidentně kopl do nohy a přestože španělský úročník spadl až příliš ochotně, o pokutovém kopu pro Chelsea nemohlo být sporu. Při absenci obvyklého exekutora Lamparda si míč na puntík postavil Eden Hazard a přesnou střelou k tyči otevřel střelecký účet duelu.

Po půlhodině hry se v ofenzivě ukázali oba krajní beci domácích, Cole našel svým centrem Ivanoviće, jeho hlavičku ale Krul bezpečně lapil. Další pokus měl na svědomí Hazard, jenže levačkou z halfvoleje vysoko přestřelil. Straky hrozily prakticky jen po individuálních chybách Blues, což se potvrdilo i krátce před poločasem, Ba ale na Čecha nevyzrál, stejně pak dopadl také Cissé. Vzhledem k několika ošetřováním, přičemž hlavně to Meirelesovo zabrala pěkných pár chvil, se první poločas nastavoval o další čtyři minuty, a Chelsea toho dokonale využila. Ve třetí čtvrtině tohoto úseku si Torres krásně narazil s Hazardem a z hranice velkého čtverce nechytatelnou ranou do šibenice rozvlnil síť za Krulem podruhé.

Druhé dějství už se neslo v mnohem klidnějším duchu, domácí, vědomi si pohodlného dvoubrankového náskoku, viditelně polevili a v pohodě kontrolovali další průběh zápasu. Výrazné šance Newcastlu stále nepřicházely, jen jednou za čas zahrozil Ben Arfa, který se však potýkal s nepřesnou muškou. Snad zakončení Demby Ba z devětapadesáté minuty lze nazvat solidní příležitostí Magpies, v tu chvíli však dobře zasáhl Čech.

Chelsea naopak mohla zvýšit zásluhou Torrese, ten se ovšem sice proháčkoval přes dvě "Straky", tu třetí už ale neobelstil. Další skvělou samostatnou akcí se pak blýskl Eden Hazard, finální přihrávka mu však v tomto případě nevyšla, našel jí pouze nohu jediného bránícího hráče Colocciniho. Torres s Hazardem si zápas očividně užívali, několikrát přidali v závěru i kličku navíc či jinou efektní parádu. Vynikající zákrok vytáhl Tim Krul proti dalekonosné dělovce Bertranda, pět minut před koncem pak měli hosté svou největší šanci v utkání, Čech ale famózně vychytal Dembu Ba. Chelsea tak i po svém třetím ligovém klání zůstává stoprocentní a vrací se na první místo tabulky Premier League.

Góly: 74. Benoît Assou-Ekotto - 90. James Morrison

Ani na domácím hřišti nakonec nový trenér Tottenhamu André Villas-Boas první vítězství v sezoně neoslavil. Ačkoliv k němu měl daleko blíž než po úvodním zápase s Newcastlem, odveze si West Bromwich Albion domů bod za remízu 1:1. Tu mu až v nastaveném čase zajistil svou první brankou v sezoně záložník James Morrison.

Domácí mužstvo přitom bylo po celou dobu utkání daleko aktivnějším a lepším týmem, avšak v průběhu devadesáti minut dokázalo zmařit i téměř nezmařitelné příležitosti. Na White Hart Lane vypuklo bujaré veselí hned třikrát, dvakrát ovšem po signalizaci pomezních rozhodčích pouze dočasné. Tottenhamu jako by scházela lehkost a plynulost, s jakou hrál v minulé sezoně pod trenérem Harrym Redknappem; v dobrém světle se však přesto prezentoval například Sandro, Gareth Bale či Jan Verthogen, nová posila z nizozemského Ajaxu. .

A právě Gareth Bale rozehrál celý ofenzivní koncert svého týmu. Velšský záložník, jenž se pod Boasem posouvá ještě více do strany, hladce proběhl po levém křídle a dostal se až do vápna, nicméně svou střelu poslal těsně vedle. Stejný hráč se následně rozhodl pro kolektivnější pojetí hry - svým pasem oslovil Brazilce Sandra. Ten však pod tlakem nedokázal míč rychle zpracovat a nebezpečný již nebyl.

Bale však byl v ráži i v následujících minutách: zbavil se svého strážce a přízemní centr poslal přes celé vápno směrem k nabíhajícímu Aaronu Lennonovi. Tomu stačilo míč doklepnout do sítě - v tom mu však včas zabránil rychle se vracející obránce Liam Ridgewell. Stejná souhra měla zafungovat i při následujícím ataku Spurs. Tentokrát Lennon na pas svého parťáka ze zálohy dosáhl, jeho volej se avšak mezi tři tyče nevešel. V další skvělé příležitosti se objevil Rafael van der Vaart. Ten si ťukl s Lennonem a brankáře Fostera chtěl chytře obstřelit - nakonec však stejný osud postihl i jeho svatyni.

Hosté při svých ofenzivních náznacích obvykle naráželi na jistého Jana Verthogena, letní posilu z Ajaxu Amsterdam. Právě tento belgický stoper se mohl v závěru první půle dočkat odměny za svůj výkon - po nahrávce Balea se odhodlal k dalekonosné ráně, jeho tvrdý projektil z první však skončil nad brankou.

Jediná větší příležitost West Bromwiche v první půli přišla v jejím závěru: z přímého kopu pálil Steven Reid. Brankář Brad Friedel s jeho střelou ale neměl nejmenší potíže. Daleko nebezpečněji se opět prezentoval soupeř, jenž ze svého tempa nepolevoval ani po změně stran.

Poprvé musel gólman Ben Foster zasahovat již v 46. minutě, rána Jermaina Defoea ovšem opravdu nebyla dostatečně razantní. Nadále se tak proti soupeřově defenzívě prosazovali spíše ofenzivní záložníci - van der Vaart přihrál Baleovi, jehož rána z první ale branku opět pouze přeletěla. Následně přišlo ohrožení ze standardní situace: Assou-Ekotto svou ranou z pětadvaceti metrů poslal Fostera k zemi, anglický gólman musel předvést parádní zákrok.

Do dalšího zakončení se po nahrávce talentovaného Jakea Livermora prodral Jermaine Defoe, ve velice dobré pozici však zklamal. Anglickému kanonýrovi měl po hodině hry pomoci také Emmanuel Adebayor, jenž na hřišti vystřídal van der Vaarta. A tožský útočník se po několika minutách již válel ve vápně na zemí: popíchnutí Garetha McAuleyho však rozhodčího Mikea Deana příliš nedojalo, a hrálo se tak dál.

Veliká radost přišla až v 64. minutě: to když Jermaine Defoe do sítě poslal centr Assou-Ekotta. Fanoušci se radovali ale pouze pár chvil - pomezní signalizoval ofsajd. Poněkud uvadající ofenzivní snažení WBA měl pozvednout belgický talent Romelu Lukaku, jenž na hřiště přišel společně s Adebayorem. A také on se ihned dostal do nebezpečné situace: kmenový hráč Chelsea odstavil Verthogena a poprvé v utkání opravdu ohrozil Friedela.

Zatímco Lukaku dělal soupeřově obraně řádné problémy, Tottenham se konečně ujal vedení. Míš se po Sigurdssonovu rohovému kopu po řadě odkopů ocitl před Benoitem Assou-Ekottem, jenž z halfvoleje a díky teči McAuleyho nakonec poslal balon do sítě - 1:0.

V té chvíli se hosté konečně dostali do hry. Byl to především Lukaku s Fortunem, kteří protivníkově obraně nadělali v závěru četné vrásky. Do nebezpečného zakončení se však v 89. minutě dostal McAuley, jehož hlavičku likvidoval až z brankové čáry Assou-Ekotto. Třicet sekund po řádné hrací době se však hosté přesto dočkali. Poté, co William Gallas opět vykopával další pokus WBA z čáry, se k míči probojoval záložník James Morrison a nekompromisní ranou zblízka určil konečný stav na 1:1.

Na tom nezměnil nic ani poslední útok Tottenhamu, jenž úspěšně zakončoval Jan Verthogen. Brankový debut ale belgickému obránci pokazili rozhodčí, kteří ve čtvrté minutě nastavení signalizovali postavení mimo hru...

Góly: 51. Franco Di Santo, 89. Arouna Koné

Poslední domácí zápas Southamptonu se datuje do května 2005 a obnovenou premiéru si jistě všichni příznivci jihoanglického celku představovali trochu jinak, než jsme nakonec byli svědky, Wigan však neměl ani špetku slitování.

Většině prvního dějství kralovala hra uprostřed pole a zajímavých momentů před oběma brankami bylo jako šafránu. Parádní ranou z dálky dal o sobě poprvé výrazněji vědět bývalý anglický reprezentant do 21 let Adam Lallana, jehož pokus musel neméně povedeným zákrokem vytahovat zpod břevna wiganský zachránce Ali Al Habsi. Blížící se konec prvního dějství pak asi nejlépe charakterizoval přicházející déšť.

Krátká přestávka měla na hru samotnou jen pozitivní účinek. Přesvědčit o tom mohl Rickie Lambert, střelec sedma dvaceti branek v uplynulém ročníku League Championship však ztroskotal opět na skvělém Al Habsim! Hned záhy navíc udeřilo na opačné straně, Maloneyho pas dokonale zužitkoval Di Santo a z úhlu zavěsil - 0:1.

U všeho podstatného byl z pohledu Sotonu Lambert, který si nejdříve nechal přidělat další vrásky od domácího brankáře, aby se později obsadil do role tvůrce a posadil kulatý nesmysl na hlavu Hooivelda, jenž namířil svůj pokus k domácí smůle pouze do břevna! Wiganská obrana (tolik zostuzena minulou neděli v Londýně) vedená novou posilou Ivanem Ramisem ovšem jinak nepůsobila vůbec špatným dojmem.

Latics na konci uplynulé sezóny ztratili jen dvě ze sedmi utkání a zasloužil se o to mimo jiné především Moses, jenž nedávno odešel do londýnské Chelsea. Jeho náhrada Arouna Kone ovšem ukazoval, že by mohl být dokonalou náhradou, minutu před koncem navíc obral o míč Jose Fonteho a svůj výkon korunoval pojišťovací trefou.

Góly: 11. Simeon Jackson - 19. Bobby Zamora

Tragický vstup do sezony budiž zapomenut! Oba zachránivší se celky z minulé sezony - jak Norwich City, tak i Queen’s Park Rangers - dnes oba získaly po bodu a odpoutaly se ode dna tabulky Premier League.

Oba přitom do nového ročníku vstoupily vpravdě tragicky. Zatímco Norwich City odjížděl z Londýna jak seřezaný pes po výprasku 0:5 od Fulhamu, "bůra" museli skousnout i hráči Queen’s Parku. Ty dokonce před vlastními fanoušky naprosto vyšachoval jedenáctý tým uplynulé sezony - Swansea.

Reakce manažera kanárků Chrise Hughtona byla jasná: naprostá reorganizace defenzivní řady. Poprvé se vedle sebe objevily dvě letní posily: Sébastien Bassong a Javier Garrido. Svůj první start od února letošního roku si připsal rovněž stoper Leon Barnett. Jediným hráčem, který tak zemětřesení v obraně ustál, byl pravý bek Russel Martin.

Změny však byly k vidění i na druhé straně hřiště - ke Grantu Holtovi se v útoku opět postavil kanadský kanonýr Simeon Jackson, jenž se manažerovi odměnil úvodní brankou v utkání. Několikanásobný reprezentant své země se prosadil již po jedenácti minutách hry. Hráči Norwiche si z obrany svého soupeře udělali před jeho pokutovým územím "dobrý den", defenzivní řadu soupeře obelstili několika přihrávkami. Míč se nakonec ocitl na křídle u Anthonyho Pilkingtona, který se už s ničím nepáral a balon rychle poslal opět do vápna. Na pokutovém puntíku již stál připravený Jackson, který hlavou chladnokrevně zakončil - 1:0.

Podobný tah s podobným úspěchem zvolil také manažer Queen’s Parku, Mark Hughes. Ten k Djibrilu Cissému na hrot poslal Bobbyho Zamoru, jenž, stejně jako Jackson, při svém prvním startu v sezoně vstřelil gól: a to poté, co rozhodčí Mark Clattenburg v 18. minutě odpískal poněkud kontroverzní pokutový kop. Jak odhalily opakované záběry, Bassong nakonec podle všeho vyhrál míč na Cissém povoleným způsobem. Možná i proto francouzský kanonýr nemířil bezchybně, jeho pokus vyškrábl na tyč gólman Rudy. K dorážce byl však připraven druhý muž v útoku Zamora, dvojnásobný anglický reprezentant míč jednoduše doklepl do branky - 1:1.

Gól platil i přesto, že se domácí hráči, fanoušci i trenér následně pořádně zlobili na rozhodčího Clattenburga - podle jejich názoru vběhl Zamora do vápna dříve, než by bylo podle pravidel dovoleno.

Největším problémem Q. P. R. tak zůstávala neschopnost stopera Clinta Hilla poradit si s mrštností domácího kanonýra Granta Holta. A jelikož byl anglický obránce dokonce za jeden ze zákroků odměněn žlutou kartou, nebylo divu, že se ho Mark Hughes rozhodl o poločase nahradit Nedumem Onuohou.

A nový hráč na hřišti byl ihned v pohotovosti - gólman Robert Green podle všeho zahrál rukou mimo pokutové území a Onuoha musel balon rychle uklízet do bezpečí. Ani tentokrát však rozhodčí nezapískal proti Queen’s Parku a bývalý brankář Norwiche, jenž se na půdu svého bývalého klubu vrátil poprvé od roku 2006, za svůj prohřešek potrestán nebyl.

Naopak největší zbraní hostujícího celku byl i nadále rychlík Djibril Cissé, jemuž však jeho hra s ofsajdovou pastí vyšla málokdy, většina akcí tak končila zdviženým praporkem pomezních rozhodčích. Třem bodům měl však nakonec přeci jen o něco blíž Norwich, skvělý Pilkington v závěru vymyslel dva skvělé centry. Ani Robert Snodgrass, ani Martin však branku netrefili a utkání tedy skončilo nerozhodně.

Góly: 10. Robin van Persie, 35. Shinji Kagawa, 41. Rafael - 3. Damien Duff, 64. Nemanja Vidić (vl.)

Manchester United si na své konto připsal první tři body v sezoně, v přestřelce přehrál doma Fulham 3:2. Skóre brzy otevřel hostující Duff, jenže Ďáblové se ještě do poločasu dostali do vedení zásluhou van Persieho, Kagawy a Rafaela. Fulham ještě snížil vlastním gólem Vidiće, víc už však nestihl.

Čestný výkop si vzal na starost šestinásobný olympijský vítěz Usain Bolt, velký fanoušek United, který pak už mohl sledovat, kterak se bude při domácí premiéře v rudém dresu vést Robinu van Persiemu a Shinji Kagawovi. Sir Alex Ferguson nechal jen na lavičce Rooneyho i Welbecka a vsadil tak vše na nizozemskou kartu, vydatně podporovanou japonským šikulou.

Hned ve třetí minutě však dostali domácí United pořádnou sprchu, Cottagers se totiž povedenou souhrou ze standardní situace dostali do vedení. Z levé strany rozehrával Ruiz, namísto očekávaného centru na hlavu jednoho z vysokých hlavičkářů poslal míč po zemi do druhé vlny Duffovi, který střelou z prvního dotyku nedal De Geovi šanci.

Ďáblové mohli brzy odpovědět vyrovnávací trefou, zajímavé přečíslení ale nevyřešil Valencia optimálně a jeho zpětnou přihrávku nikdo nezachytil. Následně se poprvé ocitl v permanenci také fulhamský brankář Schwarzer, jenž bez větších potíží zasahovat proti tečovanému centru Evry.

V desáté minutě se na Old Trafford tím zdaleka nejlepším možným zpoůsobem uvedl Robin van Persie. Nedávná posila z Arsenalu si seběhla na centr Evry, předskočila stopera Hughese a nechytatelnou střelou levou nohou vyrovnala. Fulham znovu zahrozil zásluhou mladíka Kacaniklice, ten ale prostor mezi třemi tyčemi netrefil. To už se povedlo na opačné straně hřiště Kagawovi, ten ovšem pro změnu trefil jen střed hostující brány.

Pětadvacátá minuta přinesla velmi dobře sehraný rychlý útok domácích, vše rozjel Valencia, po pobídce Kagawy nakonec zakončoval Young, jenže velmi nepřesně. Aktivní Valencia se po půlhodině hry pokoušel strhnout vedení na stranu Devils sám, jeho technický pokus ze střední vzdálenosti ale minul levou šibenici Schwarzerovy svatyně.

O dalších pět minut později už Manchester vedl, Cleverleyho dělovku vyrazil australský brankář jen před sebe, dobíhající Shinji Kagawa se nemohl mýlit a napodobil tak van Persieho, i on se při svém prvním soutěžním představení na Old Trafford zapsal mezi střelce. Uběhly jen další tři minuty a Kagawa se mohl prosadit ještě jednou, tentokrát však po rychlé kličce levačkou trefil jen tyč a přestože Rafael nakonec dopravil balón do sítě, branka nebyla pro ofsajd uznána. Přesto United ještě do poločasu vedli o tři branky, po centru Younga se hlavou prosadil právě Rafael.

Brazilský pravý obránce měl také první vážnou příležitost druhého poločasu, tentokrát ale hlavou nedosáhl na centr z pravé strany ideálně a minul. V pětašedesáté minutě se Fulham z ničeho nic vrátil zpět do hry o body, na Dembelého centr totiž nedosáhl vyběhnuvší de Gea a Nemajna Vidić si nešťastnou patičkou srazil míč do vlastní sítě. Dembelé měl navíc během následujících několika minut hned dvě možnosti na vyrovnání, v obou případech však de Gea napravil své zaváhání a skvěle zasáhl.

Rozhodnutí mohlo přijít zase z kopačky Rafaela, jeden z nejlepších hráčů zápasu mířil z dálky pěkně pod břevno, jenže Schwarzer vytěsnil merunu na roh. United si ani při bránění nejtěsnějšího vedení neodpustili chyby v obraně, jednu takovou mohl využít střídající Rodallega, na poslední chvíli mu však do střely skočil Vidić. I domácí i nadále dokázali hrozit fulhamské defenzivě, čtyři minuty před koncem do ní pronikl Cleverley, levačkou ale těsně minul. V nastaveném čase ještě selhal v zakončení Rooney, aby o pár chvil později opustil hřiště s ošklivým šrámem na stehně na nosítkách. A když po dobré akci Dembelého neproměnil poslední šanci Ruiz, skončilo zajímavé utkání výhrou Manchesteru United 3:2.

Góly: 75. Karim El Ahmadi - 3. Steven Pienaar, 31. Marouane Fellaini, 44. Nikica Jelavić

Jestliže Paul Lambert spoléhal po úvodní porážce na West Hamu v domácí prostředí, tak mu tato sázku hrubě nevyšla, Karamelky si totiž body doslova sebraly. Zatímco EFC tímto vítězstvím neprohrál už jedenáct utkání v řadě, tak domácí zažívají nejhorší vstup od sezóny 2002-03. Tehdy nakonec skončili šestnáctí...

Přestože se bývalý kormidelník Norwiche během letní přestávky na přestupovém poli pořádně činil, tak i přes příchod nových tváří se odehrává starý příběh (dokonce i pod Alexem McLeishem dokázala loni Villa za úvodní dvě kola sebrat čtyři body!). Toffies oproti tomu působili hladově, agresivně a především kreativně. Tomuto trendu se podřídili zejména Leighton Baines a Phil Neville, kteří pilovali nahoru dolu, aby připravovali možnosti pro své spoluhráče.

Jedním z nich měl být mimo jiné Pienaar, který již po třech minutách nádhernou ranou zpoza vápna otevřel skóre a využil tak mírné indispozice Givena - 0:1. Navýšit vedení odmítl hned dvakrát Jelavić, ovšem ani to mu příliš vadit nemuselo, neboť po půlhodině hry se po Jagielkově nabídce prosadil Fellaini a druhým zásahem v sezóně tím zvýšil na 0:2.

Domácí měli za celých pětačtyřicet minut jedinou možnost zásluhou Barryho Bannana, jenž však na Howarda nevyzrál. Ve 44. minutě navíc po skvělé individuální práci Bainese přidal z bezprostřední blízkosti třetí zásah Jelavić. Definitivně pak srazil naděje birminghamského mužstva Clark, jenž se nechal po zákroku právě na chorvatského kanonýra hloupě vyloučit a poslal tím své spoluhráče do půlhodinového oslabení.

Závěrečné minuty si v hostujícím dresu ochutnala také čerstvá posila Kevin Mirallas a mohl být osobně přítomen u další branky, Distinovi ovšem překazil za minutu dvanáct radost Bent. Nakonec se však Villa dočkala v 75. minutě alespoň čestného gólu, o který se postaral novic El Ahmadi. Weinmann pak ještě nastřelil tyč.

Góly: 20. Ángel Rangel, 29. Michu, 64. Danny Graham

Včera jsme si mohli říct: akorát třetina roku zbývá do Štědrého dne. A ve Swansea se dnes dočkali s notným předstihem. Rovnou dva góly totiž domácím doslova spadly do klína jako vánoční dárečky, po pauze pak došlo na stvrzenku a Laudrupovci tak mají za sebou již druhé snadné vítězství.

O slabinách West Hamu se před utkáním docela dobře vědělo, a i ti méně znalí si je hned ve 20. minutě dnešního klání mohli krásně připomenout. McCartney na levém beku zaspal, Rangel mu hladce utekl a pak jakýmsi polocentrem-polostřelou zaskočil chybujícího Jaaskelainena v brance. O vlastní gól sice nejde, takže Fin zasahovat podle všeho musel, pro sebejistý zákrok ovšem do svého stále se tenčícího arzenálu věru nesáhl. Swansea se tímto definitivně uklidnilo, ačkoliv i před gólem hravě kontrolovalo tempo utkání, a WHU si do přestávky pouštělo pusu na špacír jedině při standardkách.

Ale jak! Jarvis si z otočky na Vormovi vymohl fantastický reflexní zákrok; Cole se svou příští hlavičkou rovněž nadělal nizozemskému brankáři četné starosti; a do třetice to byl Neil Taylor, kdo musel na čáře zasahovat proti Nolanovu projektilu. Ačkoliv tedy jinak Carlton Cole prakticky nebyl ve hře, Nolan se utápěl kdesi na křídle a střed pole Hammers působil značně nekreativně, Vorm se v brance sem tam zapotil. Tak už nicméně činil převážně až za stavu 2:0, neboť ještě ve 29. minutě donebevolající hrubice Collinse (amatérsky pokažené malé domů) citlivě využil Michu.

Pokud do úvodního poločasu nastoupili nekoncentrovaní Kladiváři, ten druhý pro změnu přišla odehrát jejich spící, takřka neexistující verze. Jako by o přestávce hodili do ringu ručník, podobně se Londýňané chovali na place zbývajících 45 minut. Vaz Te předvedl pár dravých průniků, jeho maximem ale nakonec zůstala žlutá pro Chica po očividné simulaci. Jinak hrálo akorát Swansea.

To nejprve využívalo Collinsova chrápání při spouštění ofsajdové pasti - nejprve byl ještě neprávem nachytán Dyer, pak už v 56. minutě Graham doopravdy pláchl a lehce ze strany se řítil sám na Jaaskelainena. Jeho obstřelu následně scházely jen decimetry. Anglický útočník si ještě nicméně vše stihl vynahradit; to když Rangel výborně načasoval kolmici pro Routledge a ten na malém vápně našel sotva hlídaného Grahama. Učebnicová akce, 3:0, game over!

To vše bylo teprve v 64. minutě pravdivé doopravdy kompletně, zbývající část zápasu už zaujala věru máločím. Leda Demelovým omylem, který akorát potvrdil dnešní "mimoňství" kompletní jedenáctky hostů. Pravého beka WHU vypekl čárový ve spolupráci s Grahamem, jenž zastavil míč na autové čáře a ponechal tak Demela v domnění, že může vhazovat. Tím pro svůj tým hravě vybojoval přímý kop.