Mistrovství Evropy UEFA - Mistrovství Evropy 2016
Rozhodčí: Cüneyt Çakir (TUR) - Bahattin Duran (TUR), Tarik Ongun (TUR)
Diváci: 39.493
Reportáž
Belgie po poločase přejela Iry a míří za postupem
Belgičané nakonec dokázali splnit úlohu favorita, když i za zvyšujícího se náskoku jasně soupeře přehrávali a dokráčeli si pro důležité tři body s grácií. Irové od první inkasované branky ztratili hlavu a s pádem svých taktických plánů značně usnadnili Hazardovi a spol. celý druhý poločas.
Nikterak překvapivě vstoupili do utkání hráči v bílo-zeleném, kteří se kromě Hoolahana s Longem zdržovali takřka výhradně na své polovině. Favorité tak dostávali přemíru prostoru a času s míčem, po pětadvaceti minutách ho bylo 68%, přes zaparkovaný autobus však jen těžko hledali volnou cestu k brance Randolpha.
Nejvýraznější šanci tak měl Eden Hazard, jenž se dostal k odraženému centru De Bruyneho na hranici vápna, bez přípravy ale vysoko přestřelil. Duo lehce poraněných hráčů přitom hrálo do velké míry rozdílný zápas. Zatímco hvězda Chelsea tvořila, sbíhala si pro balóny a jednoduše šla vidět i tam, kde se nic zajímavého ještě nedělelo, klenot Manchesteru City se téměř bez výjimky zapojoval až do samých závěrů akcí, v nichž se nepříliš úspěšně snažil svými centry rozdmýchat v defenzívě soupeře nejistotu.
Jeden takový míč přeci jen našel Carrasca, který Randolpha napodruhé překonal, ojedinělý okamžik ztráty koncentrace irských obránců byl však způsoben správně odpískaným ofsajdem. Jak moc byly v hlavách Ostrovanů myšlenky na eliminování veškerých útočných akcí, výborně dokumentuje jejich jediný dotek s balónem v šestnáctce Belgie a sotva 70% úspěšnost přihrávek. Těch dokončili třikrát méně než Wilmotsovy hráči, kteří se ovšem k nebezpečnému zakončení dostali až tři minuty před koncem první půle, kdy po rohovém kopu hlavičkoval Alderweireld, jenž ztroskotal až na obránci hlídajícím u zadní tyče.
Svým způsobem tak přišel krátce po změně stran šok. Kevin de Bruyne se nadechl k bleskovému přechodu po pravé lajně a poprvé v utkání nepřipravená obrana nechala před vápnem prostor, jenž dokonale využil Lukaku k přízemní střele namířenou přesně k tyči. Randolph, který si připsal v prvním dějství více přihrávek než jakýkoliv jeho spoluhráč, neměl nárok zakročit.
Mužstvo vedené Martinem O'Neillem muselo začít hrát a chvíli se snad i zdálo, že se do té doby spící defenzíva Belgičanů nestihne probrat včas. Jenže to by nesměli další osudové chyby dopustit obránci na druhé straně. Proti šesti hráčům ve vápně byl osamocený Lukaku, přesto náběh Axela Witsela nikdo z nich nezastihl a Hazard svým milimetrovým centrem poslal před malé vápno nabídku, kterou záložník Zenitu nemohl odmítnout.
To samozřejmě byla další nepříjemná rána do taktických plánů outsidera zápasu, čehož záhy Red Devils využili k dalšímu smrtícímu protiútoku. Meunier získal míč u vlastního rohového praporku a předal ho Hazardovi, který prokázal své sprinterské dovednosti, díky nimž se řítil s dvěma spoluhráči na jediného obránce. Nebylo pak nic snažšího, než ve vápně oslovit Lukakua, který by měl čas zajít si do kina a následně poslat svůj další projektil do stejného místa jako prvně. Ambiciózní sniper tak navázal na svého trenéra Marca Wilmotse, jenž doposud jako poslední Belgičan vstřelil během jednoho zápasu na finálovém turnaji dva góly, psal se rok 1998 a Campos lovil míče ze sítě jen deset kilometrů od dějiště dnešního klání.
Ani v povinně dohrávaných dvaceti minutách si útočníci Irska chuť nenapravili, Shane Long se v blízkosti Courtoise dostal k míči všehovšudy dvakrát, sám brankář si pak připsal čisté konto prakticky bez zásluh. Za zmínku tak stojí snad už jen opět fantastická zelená armáda fanoušků, která sice už jen tlumeně, přesto do posledních vteřin, vyjadřovala podporu svým oblíbencům.
Nikterak překvapivě vstoupili do utkání hráči v bílo-zeleném, kteří se kromě Hoolahana s Longem zdržovali takřka výhradně na své polovině. Favorité tak dostávali přemíru prostoru a času s míčem, po pětadvaceti minutách ho bylo 68%, přes zaparkovaný autobus však jen těžko hledali volnou cestu k brance Randolpha.
Nejvýraznější šanci tak měl Eden Hazard, jenž se dostal k odraženému centru De Bruyneho na hranici vápna, bez přípravy ale vysoko přestřelil. Duo lehce poraněných hráčů přitom hrálo do velké míry rozdílný zápas. Zatímco hvězda Chelsea tvořila, sbíhala si pro balóny a jednoduše šla vidět i tam, kde se nic zajímavého ještě nedělelo, klenot Manchesteru City se téměř bez výjimky zapojoval až do samých závěrů akcí, v nichž se nepříliš úspěšně snažil svými centry rozdmýchat v defenzívě soupeře nejistotu.
Jeden takový míč přeci jen našel Carrasca, který Randolpha napodruhé překonal, ojedinělý okamžik ztráty koncentrace irských obránců byl však způsoben správně odpískaným ofsajdem. Jak moc byly v hlavách Ostrovanů myšlenky na eliminování veškerých útočných akcí, výborně dokumentuje jejich jediný dotek s balónem v šestnáctce Belgie a sotva 70% úspěšnost přihrávek. Těch dokončili třikrát méně než Wilmotsovy hráči, kteří se ovšem k nebezpečnému zakončení dostali až tři minuty před koncem první půle, kdy po rohovém kopu hlavičkoval Alderweireld, jenž ztroskotal až na obránci hlídajícím u zadní tyče.
Svým způsobem tak přišel krátce po změně stran šok. Kevin de Bruyne se nadechl k bleskovému přechodu po pravé lajně a poprvé v utkání nepřipravená obrana nechala před vápnem prostor, jenž dokonale využil Lukaku k přízemní střele namířenou přesně k tyči. Randolph, který si připsal v prvním dějství více přihrávek než jakýkoliv jeho spoluhráč, neměl nárok zakročit.
Mužstvo vedené Martinem O'Neillem muselo začít hrát a chvíli se snad i zdálo, že se do té doby spící defenzíva Belgičanů nestihne probrat včas. Jenže to by nesměli další osudové chyby dopustit obránci na druhé straně. Proti šesti hráčům ve vápně byl osamocený Lukaku, přesto náběh Axela Witsela nikdo z nich nezastihl a Hazard svým milimetrovým centrem poslal před malé vápno nabídku, kterou záložník Zenitu nemohl odmítnout.
To samozřejmě byla další nepříjemná rána do taktických plánů outsidera zápasu, čehož záhy Red Devils využili k dalšímu smrtícímu protiútoku. Meunier získal míč u vlastního rohového praporku a předal ho Hazardovi, který prokázal své sprinterské dovednosti, díky nimž se řítil s dvěma spoluhráči na jediného obránce. Nebylo pak nic snažšího, než ve vápně oslovit Lukakua, který by měl čas zajít si do kina a následně poslat svůj další projektil do stejného místa jako prvně. Ambiciózní sniper tak navázal na svého trenéra Marca Wilmotse, jenž doposud jako poslední Belgičan vstřelil během jednoho zápasu na finálovém turnaji dva góly, psal se rok 1998 a Campos lovil míče ze sítě jen deset kilometrů od dějiště dnešního klání.
Ani v povinně dohrávaných dvaceti minutách si útočníci Irska chuť nenapravili, Shane Long se v blízkosti Courtoise dostal k míči všehovšudy dvakrát, sám brankář si pak připsal čisté konto prakticky bez zásluh. Za zmínku tak stojí snad už jen opět fantastická zelená armáda fanoušků, která sice už jen tlumeně, přesto do posledních vteřin, vyjadřovala podporu svým oblíbencům.
Komentáře (451)