Premier League - souhrn 38. kola

Góly: 20. Emmerson Boyce, 45+3. Nathan Baker (vl.) - 5. Darren Bent, 60. Ron Vlaar

Nikoliv náhodně se Wigan po sedmi letech rozloučil s Premier League ve velmi atraktivním duelu s Aston Villou. Roberto Martínez finále ročníku pojal sympaticky - využil ho k upozornění na talentované mladíky jako Golobart, Fyvie a Campabadal, kteří si dnes užili ojedinělých minutek na prvoligovém trávníku.

Střelcem první branky zápasu se pak stal další sporadicky využívaný muž, tentokrát na straně hostí a ze zcela jinačích důvodů. Darren Bent letos neměl důvěru Paula Lamberta - zčásti kvůli svým vlastním mizerným výkonům na podzim, zčásti kvůli nezadržitelnému Bentekemu -, dnes se ale za jeden z mála startů okamžitě odvděčil. Po pěti minutách převzal pas od Agbonlahora a překonal Al Habsiho, třebaže v nápřahu podklouzl.

Wigan odpověděl pozitivně skrz tradičně aktivní duo Koné-Maloney a ještě do přestávky docílil obrácení vývoje zápasu. Vyrovnání si nejdříve vzali pod palec oba křídelní obránci, když Espinoza zleva centroval a Boyce hlavou skóroval, zatímco druhý gól domácím obstarali soupeři. Westwood sice po rohu na čáře odvrátil Watsonův projektil, zároveň ale nešťastně nastřelil spoluhráče Bakera a birminghamští tak šli do kabin se svěšenými hlavami.

Druhé dějství se pro ně nicméně tak jako tak vyvinulo pozitivně. Po hodině hry vsítil svou druhou a neméně zdařilou branku v sezoně Ron Vlaar - nizozemský stoper se dříve uvedl bombou z velké vzdálenosti, tentokrát se mu parádně vyvedl volej po Westwoodově rohu. Ve zbytku duelu byl přirozeně aktivnější Wigan, k výhře ale nakonec nedokráčel - i díky dobře posazenému břevnu, které odmítlo McCarthyho.

Góly: 23. Kevin Nolan, 34. Ricardo Vaz Tê, 79. Kevin Nolan, 87. Kevin Nolan - 53. Garath McCleary, 55. Adam Le Fondre

Kladiváři se před vlastními fanoušky rozloučili ve velkém stylu a už jistému odpadlíkovi na cestu nadělili hned čtyři branky, pod které se výrazně podepsal Kevin Nolan, jenž zaznamenal hattrick a sám tak prakticky zajistil Royals 22. porážku.

Hned od první minuty na sebe nejvýrazněji upozorňoval Andy Carroll, kterého by Sam Allardyce nejraději přivedl na přestup (Liverpool ho má pojištěného až do roku 2016), ovšem Hammers si mohou dovolit investovat do vysokého kanonýra pouze deset milionů liber a cena anglického reprezentanta patrně trochu někde jinde... Právě Carrolla po dvaceti třech minutách trefil McCarthy, čehož si všiml pozorný Nolan, jenž si poradil s brankářem, a bylo to 1:0.

Bývalý hráč Newcastlu byl nedílnou součástí také u druhého zásahu, když z jeho přesného pasu těžil bezchybně zakončující Vaz Té - 2:0! Ten samý hráč mohl ještě před odchodem do kabin přidat další branku, ovšem tentokráte jeho snahu zastavila branková konstrukce!

Po krátké přestávce se však dominance londýnského týmu sesypala jako pověstný domeček z karet a za pár minut se mohlo začínat od nuly. Nejdříve se na hranici vápna uvolnil McCleary a za pomoci Nobleho teče snížil na 2:1. Za další dvě minuty už bylo srovnáno, konkrétně McAnuff na zadní tyči našel střídajícího Le Fondreho a ten bez větších potíží srovnal na průběžných 2:2.

Royals se užuž nadělovali k dokonání obratu, čímž by si zapsali teprve sedmé ligové vítězství v tomto ročníku, ovšem jedenáct minut před koncem byla jejich snaha razantně utlumena spoluprací dvojice Noble - Nolan, po které druhé jmenovaný střelou k tyči opět poslal míč na stranu Readingu - 3:2! A za okamžik bylo definitivně jasno: čerstvý Maïga si vybral opět ostříleného Nolana, jenž hattrickem uzavřel své brankové konto na rovných deset přesných zásahů - 4:2.

Góly: 40. James Morrison, 50. Romelu Lukaku, 80. Romelu Lukaku, 81. Youssouf Mulumbu, 86. Romelu Lukaku - 6. Shinji Kagawa, 9. Jonas Olsson (vl.), 30. Alexander Büttner, 53. Robin van Persie, 63. Javier Hernández

Sir Alex Ferguson skončil, a když už při tom neměl vyrovnat svůj nejlepší bodový výkon v čele Man Utd, zasadil se závěrem alespoň o jeden jiný, zcela unikátní zápis do dějin této soutěže. Vůbec poprvé v éře Premier League se pod jeho dohledem narodila divoká remíza 5:5. Jejím hlavním aktérem byl Belgičan Romelu Lukaku, který se stal teprve třetím autorem hattricku do sítě United...

Sir Alex Ferguson se dnes na The Hawthorns pohodlně usadil ke sledování 1500. vystoupení svých svěřenců, bezmála 10 tisíc dnů po své premiéře na lavičce United. A jelikož se už ani zdaleka o ničem nerozhodovalo, možná si netradičně i on sám užil zcela nespoutané představení, jaké se před jeho zraky odvíjelo příštích 90 minut. Všechno to začala již po šesti minutách jedna z vůbec posledních posil Fergusonova Man Utd, Shinji Kagawa. Ten milerád využil jistých zmatků v obraně WBA, aby doklepl do sítě Hernandézův centr.

V tu chvíli - respektive o tři minuty později, když si Olsson vstřelil vlastní gól - to vypadalo na hotový koncert uvolněných hostů. Albion přeci jen minule hrozivě selhal v souboji s Norwichem, a tak nebylo divu, že si jej nyní podával i letošní mistr. Vše navíc vypadalo tak snadně, až divák mohl nabýt dojmu, že jde o přátelské utkání. Büttner takhle po půl hodině hry zvyšoval už na 3:0 prudkou ranou z těžšího úhlu.

Jenže vše nakonec nemělo probíhat tak hladce, jak se zprvu zdálo, čemuž nasvědčovalo už Morrisonovo snížení těsně před pauzou. Po obrátce se potom probudil rovněž Romelu Lukaku - a ta pravá show mohla začít. Belgičan se prvně prosadil po 50. minutách přízemní střelou z necelých 20 metrů, aby si hned pro sebe po centru Valencii urval kus pozornosti publika také Van Persie, okamžitě následovaný Hernandézem. 2:5 - a jeden by snad již podruhé v zápase prohlásil za jasného vítěze Man Utd.

To by se ovšem hrozivě zmýlil. Rozhodla především 81. minuta, kdy svým dílem k neuvěřitelnému comebacku stihl přispět jak Lukaku, tak Mulumbu. Kmenový útočník Chelsea se potom do společnosti Dirka Kuyta a Davida Bentleyho, jakožto dalších dvou autorů hattricku proti slovutné firmě z Manchesteru, přihlásil v 86. minutě, když díky váhavé defenzívě United protlačil balon za čáru ze vzdálenosti pár kroků. Vzniknout tak dal již druhému desetigólovému střetnutí v tomto ročníku (tím prvním byl debakl Newcastlu Arsenalem, 7:3).

Góly: 89. Gareth Bale

Severolondýnský celek dlouho nemohl nalézt recept na koncentrovanou obranu Mackems, proti oslabenému soupeři se nakonec minutu před koncem prosadil Gareth Bale a zajistil Spurs kýžené tři body! Ani rekordních 72 bodů ale domácí ekipě nestačilo a po výhře na hřišti NUFC si předkolo Ligy mistrů udržel Arsenal.

Kulatý nesmysl se sice od prvního uvedení do hry pohyboval výhradně na kopačkách Tottenhamu, ovšem pozorná defenzivní linie Černých koček bez větších problémů odolávala, koneckonců domácí snaha nebyla ani nikterak výrazná. Po dvaceti minutách se vápně upadl Bale a Kohouti se pochopitelně dožadovali odpískání nedovoleného zákroku, ale sudí Marriner něco takového odmítl.

Trestat navíc mohl po spolupráci s Grahamem mladičký Wickham, tomu však přáno nebylo, mířil jenom do nachystaného Llorise. Ještě do konce prvního dějství se musel činit také protějšek na opačné straně, kterého prověřily Huddlestone a Bale. Po chybě prvně jmenovaného musel před dotírajícím Grahamem zasahovat pro změnu bývalý strážce branky francouzského Lyonu.

Svěřenci manažera Andrého Villase-Boase se dožadovali marně pokutového kopu i po zákroku Cuéllara na Adebayora a frustrace londýnského týmu rostla každou minutou. Pověstný vrchol zmaru přišel po šedesáti minutách, kdy Parkerovu ránu zastavil na poslední chvíli Colback a Lennon následně pálil jenom do tyče Mignoletovy svatyně! Urostlý Belgičan musel likvidovat i hlavičku Dawsona. Čáru přes rozpočet však SAFC udělal David Vaughan, který se nechal po druhé žluté kartě zbytečně vyloučit! Početní převahu využil těsně před koncem Bale, jehož technická střela zapadla nechytatelně k levé tyči hostující branky - 1:0.

Góly: 57. Rickie Lambert - 47. Peter Crouch

Duel svou již stoprocentně zachráněných sousedů v tabulce skončil spravedlivou remízou, když si na St Mary's rozdělil Southampton body se Stoke. Obě trefy padly krátce po poločasové přestávce - skóre otevíral hostující Crouch, poslední slovo však měl Rickie Lambert. Soton končí čtrnáctý, Stoke je na tom o jednu příčku lépe.

Od úvodního hvizdu se hrál opatrný, poměrně nezajímavý fotbal s minimem střeleckých příležitostí na obou stranách. S dlouhými a vysokými nákopy si prakticky pokaždé snadno poradily obrany, a když to zkusil Lallana z větší vzdálenosti, balón mu nesedl a Begović se nemusel zrovna přetrhnout, aby si připsal úspěšný zákrok.

Na opačné straně hřiště to po klasickém sklepnutí od Crouche zkoušel Walters, ovšem ani on neměl příliš šancí na změnu skóre. Druhý poločas už přeci jen nabídl alespoň čas od času nějaké vzrušené, už po dvou minutách však museli domácí příznivci přijmout tvrdý trest. Dobrou práci odvedl na pravé straně Cameron, jeho centr našel v šestnáctce přesně hlavu Crouche a Davis byl bez šance.

To vyprovokovalo Southampton ke zvýšené aktivitě, už o pár okamžiků později mohl vyrovnat Davis, když se po skvělé akci Lalany s Lambertem dostal k míči v takřka stoprocentní gólové pozici, jenže v zakončení selhal a Begoviće nepřekonal. Uběhly jen další tři minuty a Lallana zakombinoval s Lambertem znovu, útočník Sotonu pak tentokrát už zakončoval, hostující brankář ale vytasil fantastický zákrok.

Další spolupráce těchto dvou fotbalistů už však přinesla domácím úspěch, po Lallanově opakovaném centru si balón našel Rickie Lambert a nekompromisně vyrovnal. Po tomto momentu se hra zase výrazně uklidnila, až Mayuka mohl v nastavení strhnout tři body na stranu Southamptonu, jenže minul a oba celky se tak se sezonou rozloučily plichtou.

Góly: 52. Laurent Koscielny

Zhruba podobným stylem jako loni si Arsenal zajistil místo v Lize mistrů. Před rokem tuze válčil s West Bromwich, tentokrát s vypjetím všech sil přemohl Newcastle, v jehož dresu se loučila ikona nedávné doby. Hrdinou Gunners je alespoň pro tuto chvíli netradiční střelec Koscielny, který rozhodl úvodem druhého poločasu...

Daleko spíš pohodová rozlučka legendárního golmana Stevea Harpera než nějaká dravá honba Arsenalu za Ligou mistrů, tak vypadalo úvodní dějství na St. James Parku. Nejdéle sloužící hráč v dějinách Newcastlu klidně mohl v průběhu 37. minuty nepokrytě utírat slzy, neboť soupeřovo zneužití emotivních okamžiků vskutku nehrozilo.

Arsenal za celou první půli promluvil jenom skrze Cazorlovu střelu ze záklonu a pár marných Walcottových výpadů. Jinak si hosté ani tři přesně přihrávky za sebou nebyli schopni dát; v jednom kuse se po něčem natahovali, aby nakonec stejně nedosáhli. Možná i proto si pak ve 28. minutě obnovil zranění nedoléčený Arteta a musel nuceně odstoupit. Zkrátka a dobře: takhle se o Ligu mistrů opravdu nebojuje - a Gunners měli jediné štěstí, že se v Londýně podobně trápil také Tottenham.

A taky že Cissé s Ben Arfou některé ze svých nadějných momentů nepřetavili v zasloužený gól. Senegalec jednou zakončoval pouze nad bránu, když byl na ose hřiště trestuhodně ponechán zcela sám; jeho francouzský kolega si potom střihl tři pěkné individuální akce, při nichž zesměšnil vždy nejméně dva soky, avšak zakončil všehovšudy jednou (a to ještě hrubě nepřesně). Do další šance se už Cissé nedostal kvůli odpískanému faulu na Koscielného.

Do druhé dějství vstoupil přeci jen o poznání zkoncentrovanější Arsenal a hned to bylo znát. Walcott brzy z těžšího úhlu donutil jít Harpera poprvé na zem a pak také z pravé strany zařídil úvodní branku duelu. Umně rozehrál standardní situaci, Podolski se protlačil k hlavičce na malém vápně akrobaticky protečoval míč do sítě Koscielny. Ofsajd domácí reklamovali marně.

Co pro hosty ale nebylo úplně příjemné: protesty Strak netrvaly věčně, přičemž je vystřídala solidní dominance domácích. Prohrávající Newcastle si okamžitě zjednal pořádek a párkrát soupeře přinutil k zásahům na hranici sebeobětování. A Arsenal pochopitelně nebyl v klidu - ačkoliv si Magpies žádné velké šance netvořili, hosté vypadali být v permanentním stresu a napětí, nadále na jejich kopačkách sídlil pořádný nános nervozity.

Ta se přirozeně přelévala rovněž do publika, které navíc s 89. minutou znepokojivě jako jeden muž hledělo do mobilních telefonů, aby se dozvědělo více o další famózní trefě Garetha Balea. Kanonýry mezitím čekalo ještě pět nepříjemných minut. Nepříjemných i proto, že Walcott svoje brilantní sólo zakončil akorát do tyče - a Londýňané se tím pádem nemohli uklidnit, až dokud rozhodčí naposledy v sezoně nefoukl do píšťalky.

Góly: 29. Jack Rodwell, 59. Jack Rodwell - 26. Anthony Pilkington, 54. Grant Holt, 65. Jonathan Howson

Norwich zakončil sezonu na nejvyšším možném vrcholu. Po zničení WBA a zajištění prvoligového statusu i pro příští sezonu přišel na řadu výjezd na Etihad Stadium, čili ještě větší výzva. Kanárci se s ní ovšem popasovali perfektně - Citizens přichystali teprve druhou domácí porážku ve 48 utkáních a pomohli jim symbolicky zakončit tragický ročník.

Co bylo už tak dostatečně symbolické, byl prováhaný start bleděmodrých. Když Hoolahan nápaditě vysunul hladce skórujícího Pilkingtona, mohl už klidně Ryan Bennett mít na štítě jednu svou ojedinělou branku. To by jej ale na čáře nesměl odmítnout jeden z protihráčů. Norwich nicméně přesto - a i přes okamžité srovnání Rodwellem - musel úvodní část hodnotit jedině pozitivně. Ještě do přestávky si koneckonců zajímavé příležitosti vytvořil kompletní trojlístek Snodgrass-Martin-Johnson.

Tím byly položeny základy navazujícího heroického výkonu ve druhé půli. Nejprve v 54. minutě dostal na pravé straně příliš prostoru Snodgrass a rovněž nestrážený Holt jedním z mála svých letošních zásahů poslal City znovu do kolen. I když opět jen nakrátko; u zrodu druhé branky Jacka Rodwella v dresu City stála příhodně déle trvající neschopnost domácích vyvézt balon za půlku. Nakonec se to povedlo Yayovi Tourému a Rodwellova rychlost už pak bohatě stačila k vyrovnání.

Jenže finální slovo měl zcela zaslouženě hostující celek. Zejména střelcovo jméno potom nemohlo nikoho z přihlížejících jakkoliv šokovat. Jonny Howson totiž celý podvečer podnikal dravé výpady na hradby Citizens, až mu to konečně vyšlo v 65. minutě. Norwich pak už závěrečnou 20minutovku dosti hekticky ubránil a finišuje tedy na 11. příčce, čili nejvýše v rámci elitní soutěže za posledních 20 let.

Góly: 23. Philippe Coutinho

Jeden z nejtradičnějších klubů prožil další nepovedenou sezónu, ovšem to při závěrečném utkání na Anfield Road nikomu nevadilo, všechna pozornost totiž byla soustředěna na Jamieho Carraghera, jenž při výhře nad Rangers naposledy oblékl liverpoolský dres!

Samotnému úvodnímu hvizdu předcházelo velkolepé přivítání domácí legendy, která za Reds ve všech soutěžích nastoupila do 737. zápasů. 35letý obránce chtěl pochopitelně na závěr kariéry udržet čisté konto a nutno podotknout, že si k tomu nemohl vybrat lepšího protivníka - odevzdané QPR nebylo pro Liverpool těžkou překážkou. Přesvědčit se o tom mohl i debutující 17letý mladík Jordan Ibe.

Hodně aktivní byl po celou dobu pobytu na hřišti Coutinho, který přidělával defenzivnímu uskupení londýnského týmu nemalé problémy. Dokonce to zkoušel přímo od rohového praporku, Green se však zaskočit nenechal a mičudu vytěsnil. To už se mu však ve 23. minut nepodařilo: Ibe předal dobrých 30 metrů od branky míč Coutinhovi, který se zbytečně nerozpakoval a skvělou přízemní bombou k tyči otevřel skóre - 1:0! Neúspěšnou odpověď vyslali Rémy a Zamora.

Jasná převaha LFC byla na programu i po změně stran. Konkrétně to zkoušeli oba krajní beci Enrique a Johnson, ani jednomu z nich se však na bývalého anglického reprezentačního brankáře vyzrát nepodařilo a Ibe tvrdým projektilem mezi tři tyče vůbec nemířil. Po hodině hry se mohl dočkat i loučící se Carragher, jenž se z velké dálky opřel do odraženého míče, trefil ale jen tyč hostující svatyně! I přesto si liverpoolský kapitán následně užil zasloužené ovace...

Góly: 7. Juan Mata, 76. Fernando Torres - 14. Steven Naismith

Chelsea to zvládla, porazila v rozlučce s letošní sezonou na domácím stadionu Everton 2:1 a i bez ohledu na ostatní výsledky si zajistila účast ve skupinové fázi Ligy mistrů. Skóre otevřel Mata, ovšem za hosty brzy srovnal krok Naismith a pak měly šance oba celky. Rozhodující trefu si nakonec připsal Fernando Torres...

Chelsea věděla, že v případě bezbrankové remízy a zároveň při jednogólovém vítězství Arsenalu by musela o své třetí místo bojovat v dodatečném duelu s Gunners, to však rozhodně nehodlala dopustit. Vstoupila tedy do zápasu skvěle a po úvodních propagačních pokusech Ba a Bainese se už v sedmé minutě radovala z úvodní branky. Mata ve středu pole šikovně zakombinoval s Oscarem, který pak předal míč doprava rozběhnutému Dembovi Ba. Jeho ránu Howard pouze vyrazil před sebe, kam už dobíhal sám zakladatel celé akce Mata a v poklidu dorazil míč do sítě.

Everton mohl vyrovnat jen o malou chvilku později, kdy Torres neuhlídal náběh Colemana, tak přihrával na značku penalty Naismithovi, jenž ovšem v zakončení selhal. Toffees rozhodně neskládali zbraně, ale i Gibsonův pokus měl k přímému ohrožení branky Petra Čecha pořádně daleko.

Čtrnáctá minuta už ovšem hostující celek za snahu odměnila vyrovnávací trefou, když Anichebe chytře přiťukl balón zpátky k noze Naismithe a ten už se tentokrát tváří v tvář Čechovu nemýlil. A Moyesovi svěřenci mohli brzo i do trháku, kuriózní situace však nakonec skončila šťastně pro Chelsea. Gibsonova tečovaná střela zamířila do tyče, od ní do Čechovy hlavy, poté znovu do tyče a nakonec ven z brány.

Aktivní záložník Evertonu pak vymyslel příležitost také pro své spoluhráče, Mirallas se však dostal na zadní tyči do těžké pozice a Čecha nepřekonal. Domácí se po dlouhé době připomněli akcí Lamparda s Matou, Španěl ovšem svou druhou trefu v utkání nepřidal. V závěru prvního poločasu pak měl ještě dvě slušné možnosti Pienaar, jenže neuspěl a stejně se vedlo také na druhé straně Lampardovi, jenž se v rozhodující moment ukopl a svou další rekordní branku tak nepřidal.

Také začátek druhého dějství zastihl Blues v dobrém rozmaru, šance Cahilla po rohovém kope ale skončila na rukavicích tentokrát už pozorného Howarda. Ivanović pak zase vypálil nad břevno a když už Jagielka nabídl svou hrubkou Dembovi Ba gól jako na zlatém podnose, zaskočil za svého kolegu ze stoperské dvojice famózním obranným zákrokem Distin. Sám Jagielka se pak navíc revanšoval klíčovým skluzem proti dorážce Cahilla, a tak se stále hrálo nerozhodně 1:1.

Everton, který se jinak ve druhé půli ocital pod velkým tlakem, mohl z ničeho nic udeřit v sedmdesáté čtvrté minutě. To Ivanović ideálně zpracoval míč rozběhnutému Bainesovi, ten naservíroval míč do vápna Jelavićovi, který ovšem ve skluzu minul. Chelsea však nakonec zaslouženě strhla vedení na svou stranu. Torres akci rozjel, Oscarův centr sklepl Moses zpět k nohám španělského útočníka a ten u bližší tyče propálil Howarda.

Jelaviće pak vychytal Čech, a oba aktéři této situace si totožné role vyzkoušeli ještě jednou, tentokrát už v mnohem větší šanci, gólman Chelsea ale vytasil vynikající zákrok. Blues už si závěr utkání pohlídali a vítězstvím si i bez ohledu na výsledky z ostatních stadionů zajistili třetí místo a s ním spojený přímý postup do Ligy mistrů.

Góly: 22. Alexander Kačaniklić, 77. Dimitar Berbatov, 90+3. Urby Emanuelson

Nekonečné trápení Chalupářů je u konce a po dlouhých sedmi zápasech bez vítězství se ovečky manažera Martina Jola mohou radovat ze tříbodového zisku, který pro FFC znamená konečnou dvanáctou příčku. Domácí jsou na tom o tři místa a tři bodíky lépe.

Oboustranně aktivní rozjezd postupně přinesl větší aktivitu na hostující kopačky a šance na sebe nechali čekat pouze pár následujících okamžiků. Spolupráce Kacaniklice s Ruizem však k očekávanému konci pro Fulham nevedla a přesně nemířil z volného přímého kopu ani John Arne Risse. Labutě se probraly až zásluhou Pabla Hernándeze, ani jeho snaha ale výraznější nebezpečí neznamenala.

Skóre se však nakonec přeci jen měnilo na opačné straně. Ruiz a Berbatov vyslali ke zteči Kacaniklice, jenž si poradil jako starý mazák a svým čtvrtým ligovým zásahem překonal Vorma - 0:1. Ten samý hráč o chvíli později na domácího strážce branky recept nenašel! Zbytek prvního dějství ale patřil waleskému mužstvu, ovšem Dyer mířil nad branku a de Guzmán pro změnu ztroskotal na Schwarzerovi!

Již 40letý Australan se musel řádně činit i po obrátce, kdy musel postupně hasit hned dva požáry od Pabla Hernándeze, Ashleyho Williamse, de Guzmána a Routledge. Labutě ve druhých čtyřiceti pěti minutách jasně dominovaly, ovšem ne a ne se prosadit a naopak skóre paradoxně narůstalo na straně londýnského celku. Třináct minut před koncem Ruiz oslovil Berbatova a zkušený Bulhar do prázdní svatyně zavěsil - 0:2. Definitivní podobu dal výsledku střídající Emanuelson.