Premier League - preview 38. kola

Manchester City zažil naprosto fenomenální jaro. Možná vůbec nejlepší jaro, co od jednoho týmu Premier League zažila. Osmnáct zápasů, sedmnáct výher - to je totiž něco brilantního. Tak brilantního, že to zastavilo nejlepší tým Liverpoolu za několik dekád od vysněného korunování. Tedy, je tu ještě taková maličkost. Citizens musí uspět na hřišti Brightonu.

Což je velmi předpokládaná varianta. Předpokládá ji totiž i vedení Premier League, které do Liverpoolu poslal pouhou kopii trofeje pro jejich vítěze. Žádný vrtulník kroužící mezi městy, jak to bývávalo obvyklé v minulých ročnících. Brighton je prostě příliš daleko na to, aby něco podobného stálo za to...

Přitom stačilo málo, a bylo by to naopak. Leicester byl minulý týden pro Man City velmi dlouho příliš tvrdý oříšek. Celých sedmdesát minut nepadl gól a v Liverpoolu se už už těšili, že zůstanou v čele. Jenže podobně jako před sedmi lety se v kapitánovi Vincentu Kompanymu zhmotnil spasitel týmu. Jeho těžko vylepšitelná pumelice do šibenice udržela Citizens na pole position.

Teď ji jen udržet. Situaci usnadňuje pozice Brightonu, který ještě nedávno bojoval o holé přežití své působnosti v Premier League - a nic není zuřivější než matka, která brání svého potomka. Jenže teď už si Seagulls spokojeně skotačí i s další místenkou v elitní soutěži a nedá se čekat, že by za výhru položili život.

Přesto se Brighton těší velmi dobré formě - psychická pohoda po definitivním udržení se na hráčích projevila pozitivně. Po klíčové remíze s Newcastlem totiž celek z jihu Anglie dokázal obrat o body i Arsenal a připravit ho tak o reálné naděje na umístění v top čtyřce.

Zápas bude speciální pro jednu z legend Brightonu Bruna Saltora. Kapitán v týmu kroutí už sedmou sezónu a tohle bude jeho vůbec poslední zápas v kariéře. Nebudou u toho Davy Propper a Jose Izquierdo, jediní absentéři v dresu Seagulls. Man City naopak počítá s Kevinem De Bruynem, jenž přešel potíže se stehenním svalem.

Poslední kolo Premier League sehraje Arsenal na půdě Burnley, ovšem pro londýnský celek nepůjde o skutečné zakončení celé sezony. Kanonýři totiž navzdory mizerné formě z posledních týdnů dokázali suverénně projít Evropskou ligou až do finále, a jelikož by v neděli k zajištění čtvrté příčky potřebovali malý zázrak, lze od trenéra Unaie Emeryho čekat výraznější obměnu základní sestavy.

Výkony Gunners v obou soutěžích se od sebe skutečně liší jako den a noc. Zatímco v domácí soutěži se jedná o mimořádné trápení, což dokládá i série čtyř zápasů bez porážky včetně tří proher, pohárová Evropa Arsenalu svědčí o poznání lépe. Po vyhraném čtvrtfinálovém duelu s Neapolí se o tom nyní přesvědčila i Valencie, která prohrála shodně o dva góly jak na Emirates Stadium, tak na svém stadionu Mestalla, a s celkovým skóre 7:3 tak do finále v Baku postoupili Kanonýři.

Největší podíl na tomto úspěchu má útočné duo Alexandre Lacazette s Piérrem-Emerickem Aubameyangem, které mělo prsty dokonce ve všech zmíněných sedmi trefách a druhý jmenovaný si ve čtvrtek připsal první hattrick v rudém dresu od svého loňského příchodu z Borussie Dortmund. Proti Burnley by Arsenal potřeboval obdobnou střeleckou efektivitu, pokud ještě hodlá zabojovat o ligovou kvalifikaci do Ligy mistrů, neboť na čtvrtý Tottenham vedle tříbodového manka ztrácí rovněž osm gólů ve skóre, jež rozhoduje při bodové rovnosti.

Na straně hostí zůstávají stále mimo hru Aaron Ramsey, Danny Welbeck, Héctor Bellerín a Rob Holding, ovšem po odpykání karetního trestu se může vrátit do hry Ainsley Maitland-Niles a zůstává velkou neznámou, s jakou sestavou a rozestavením Emery v neděli skutečně vyrukuje. Clarets byli sice v minulých letech pro Arsenal oblíbeným soupeřem, což dokládá bilance devíti výher Arsenalu v řadě, ovšem vzhledem k venkovní formě Kanonýrů, kteří za celou ligovou sezonu udrželi na půdě soupeře jediné čisté konto, lze paradoxně favorizovat domácí tým.

V Burnley zůstává nejistý start stopera Jamese Tarkowského, jenž se v posledních dnech odpojil od týmu kvůli narození dcery. Příliš brzy je pak na návrat Aarona Lennona, zato Phil Bardsley by měl být po krátké absenci opět připraven naskočit.

V rámci posledního kola anglické Premier League na nás také čeká souboj Crystal Palace s Bournemouthem. Oběma celkům již o nic nejde, dá se tedy čekat otevřený, bezstarostný fotbal, přičemž vítěz tohoto klání ukořistí finální dvanáctou pozici. Oba celky přitom mohou být se svou sezónou spokojeny - bojům o záchranu se jim podařilo vyhnout obloukem, přičemž na umístění v první polovině tabulky to jednoduše stále není.

Crystal Palace zažilo poměrně vydařený konec sezóny, od začátku března se může pyšnit statistikou, kdy z devíti utkání uhrálo pět výher, jednu remízu a pouze třikrát skončilo na straně poražených. Orlům se navíc zcela nečekaně podařilo vyloupit Emirates, když na půdě londýnského Arsenalu nastříleli nevídané tři branky. Otázkou zůstává, co s týmem udělá případný odchod nejlepšího hráče, Wilfrieda Zahy. Ačkoliv v současnosti ještě není nic oficiálního, o jeho touze odejít se veřejně ví a je nepravděpodobné, že by jej londýnský tým dokázal udržet. A nahrazovat svého nejproduktivnějšího hráče, to je vždy pěkně ošemetná záležitost.

Bournemouth si daří nastavený standard, letošní sezónu opět zakončí s minimálně 45 body na nejhůř třináctém místě tabulky. Pro porovnání - svěřenci Eddieho Howea ve své premiérové sezóně mezi elitou nasbírali 42 bodů, o rok později 46 bodů a v minulém ročníku zase 44 bodů. Tato statistika dokládá solidní vyrovnanost výkonů, navíc ukazuje, že v případě nedělní výhry by Bournemouth vytvořil své bodové maximum.

Domácím budou chybět James Tomkins, Mamadou Sakho a Jeffrey Schlupp. Za hosty zase nenastoupí Dan Gosling, David Brooks a Dominic Solanke.

S Premier League se v neděli minimálně na rok rozloučí Fulham, který v posledním zápase přivítá hostující Newcastle. Tradiční londýnský celek nemůže být s uplynulou sezónou spokojen, ačkoliv se v první třetině soutěže prezentoval atraktivním fotbalem, díky mnohačetným chybám v defenzivě nedokázal posbírat dostatečný počet bodů a ani po změně kouče se situace nezlepšila. Naopak Newcastle prožil druhou solidní sezónu mezi elitou, v jejímž rámci neměl velké starosti se záchranou. Otázkou je, zda se však Strakám v příštích letech podaří stoupat vzhůru.

Jen sedm výher, pět remíz a dvacet pět porážek. Taková bilance je zkrátka na záchranu zoufale málo a v západním Londýně to moc dobře ví. Přestavit tým a co nejrychleji jej vrátit mezi elitu nakonec dostal za úkol Scott Parker, který v pátek s klubem podepsal dlouhodobou smlouvu. Pod jeho vedením se navíc Fulhamu začalo poměrně dařit, z posledních čtyř duelů si na své konto připsal tři výhry proti Evertonu, Bournemouthu a Cardiffu City, podlehl pouze v posledním klání na hřišti Wolverhamptonu. Bohužel tento záblesk dobré formy přišel až příliš pozdě v momentě, kdy bylo o sestupu Fulhamu definitivně rozhodnuto.

Naproti tomu Newcastle si udržuje nebývalou konzistenci svých výkonů. V loňském roce nakonec dosáhl na 44 bodů, když nastřílel 39 branek a 47 jich inkasoval. V letošním ročníku má na svém kontě kolo před koncem 42 bodů, když vstřelil 38 branek a v 48 případech inkasoval. Je vidět, že Rafa Benitez odvádí kvalitní práci, jistě by však svůj tým rád posunul do vyšších pater tabulky, ovšem není jisté, zda k tomu dostane odpovídající finanční prostředky. Jeho setrvání na lavičce Magpies tak rozhodně není jistotou.

Fulhamu s největší pravděpodobností nepomůže obránce Denis Odoi, hosté zase nemohou počítat se záložníkem Ki Sung-yuengem a obráncem DeAndre Yedlinem.

Chelsea svou ligovou sezónu ukončí na půdě Leicesteru, kde už naštěstí nemůže ztratit jistotu kvalifikace do Champions League. Svěřenci Maurizia Sarriho mohou v případě prohry klesnout na čtvrtou příčku, mají ovšem jistotu, že pátý Arsenal skončí za jejich zády. Vzhledem k absencím v kádru Chelsea a formě Lišek se dá říct, že tato situace je pro italského stratéga na lavičce Chelsea hotovým požehnáním - jinak by si totiž příznivci londýnského celku s největší pravděpodobností prošli pořádným nervákem.

Leicester od příchodu Brendana Rodgerse nabral dobrou formu a ročník s největší pravděpodobností zakončí v první polovině tabulky. V případě vítězství a prohry Evertonu by navíc Lišky mohly poskočit na solidní osmou příčku. Po příchodu bývalého kouče Liverpoolu Leicester sice nejprve díky brance v poslední minutě podlehl Watfordu, následovala však série čtyř výher v řadě nad Fulhamem, Burnley, Bournemouthem a Huddersfieldem. Druhá porážka pod vedením Rodgerse přišla z kopaček fotbalistů Newcastlu, třetí následně po urputném boji od hráčů Manchesteru City, kteří tímto vítězstvím udělali velmi důležitý krok titulu. Doposud zřejmě nejsvětlejším momentem kariéry Rodgerse bylo deklasování Arsenalu výsledkem 3:0.

To Chelsea pod Mauriziem Sarrim prožila turbulentní sezónu. Po vydařeném startu a neporazitelnosti, která Blues vydržela až do poloviny listopadu, přišla zimní krize, debakly od Bournemouthu, Manchesteru City a objevily se sílící spekulace o konci italského kouče. Ten však svou klinickou smrt přežil a jako klíčová se nyní jeví výhra na půdě Cardiffu. Na konci března tam londýnský celek předvedl bezkrevný výkon, deset minut před koncem zcela po zásluze prohrával 0:1, načež však Azpilicueta brankou z ofsajdu vyrovnal, Loftus-Cheek utkání minutu před koncem otočil a změnil ráz celé sezóny. V dubnu následně Chelsea předvedla z uchazečů o TOP 4 nejméně zaváhání, což ji nakonec vyneslo účast v příštím ročníku Champions League. V kombinaci s postupem do finále Evropské ligy se tak současný ročník dá hodnotit pozitivně, ani tak však není jisté, zda Maurizio Sarri usedne na lavičku i v příští sezóně.

Za domácí celek nenastoupí Matty James a Daniel Amartey, hostům bude chybět Kante, Rüdiger a Callum Hudson-Odoi, nejistý je pak také zdravotní stav Andrease Christensena.

Liverpool má před sebou poslední zápas báječné ligové sezóny. Za celý ročník prohrál jeden jediný zápas. Nasbíral tolik bodů, kolik za celou historii Premier League nastřádaly jen tři další mančafty. Paráda. No, jenže jeden z těch mančaftů je letošní Manchester City, a tak se Kloppova družina vydává do utkání proti Wolves s malinkatou nadějí na zisk titulu.

Citizens mají o 95 bodů, Liverpool o bod míň. Existuje tudíž jen jedna cesta, jak změnit chod dějin. Agüero a spol. se o titul můžou připravit jedině sami. Pouze ztráta bodů na hřišti Brightonu ve spojení s vítězstvím Reds přihraje titul celku ze města Beatles.

Jasně, ještě taky může Liverpool s Wolverhamptonem remizovat a Brighton rozdrtit Manchester City třeba 5:0. Pak by se Liverpool dostal na čelo o skóre. Ale tahle varianta je velice nepravděpodobná, že bychom ji asi neměli brát v potaz.

Reds proto v závěru Premier League musí vyhrát. A nebude to žádná snadná práce - tomu bychom se při upínání pozornosti na zápas v Brightonu měli taky pověnovat. Vždyť Wolves letos platí za kata velkých týmů, dokonce obrali i Man City. Doma s Liverpoolem ovšem prohráli, a tak je jasné, že nejde o nějaké neprolomitelné kouzlo.

A hlavně, Liverpool musí být v té nejlepší mentální pohodě od Istanbulu 2005. Proti Barceloně předvedl jeden z nejlepších obratů historie Ligy mistrů a postoupil po roce opět do finále. V týdnu navíc nemohli využít služeb nejlepšího střelce Premier League Mohameda Salaha, který by ale závěrečný ligový boj stihnout měl.

Jordan Henderson a Andy Robertson utrpěly v týdnu šrámy, ale jsou fit. Naopak Roberto Firmino se pořád trápí s třísly a Jürgen Klopp ho raději pošetří na červnový duel s Tottenhamem. Wolverhampton, kterému na Anfield Road už o nic nepůjde, žádné nové šrámy nemá. Oslavu sedmého místa, jež může znamenat Evropskou ligu na příští rok, proto nejspíš provede v nejsilnější sestavě.

Smutné loučení s letošním ročníkem i Premier League čeká Huddersfield. Ten je již dávno jistým sestupujícím a na hřišti Southamptonu tak odehraje derniéru. Ani domácím se v sezóně příliš nedařilo, na záchranu tu ale nakonec stačilo.

Další průměrnou či spíše podprůměrnou sezónu za sebou mají hráči Southamptonu. Pryč jsou ty časy, kdy byl celek z jihu Anglie štikou Premier League, často obíral o body aspiranty na titul a sám pokukoval po pohárové Evropě. Současnost je pro světce temnější. Již druhou sezónu v řadě bojují o holé přežití v nejvyšší soutěži. Letos měli Saints to štěstí, že Fulham s Huddersfieldem byly mimořádně slabými konkurenty a příliš se nepředvedl ani Cardiff.

Huddersfield se na St. Mary’s Stadium na nějaký čas z Premier League rozloučí. Jeho loňská záchrana byla poměrně velkým překvapením. Letos se však již naplno ukázaly nedostatky Terriers. Nepomohla ani změna v manažerském křesle, kde uznávaného, ale letos již neúspěšného Davida Wagnera nahradil Jan Siewert. Celkový zisk Huddersfieldu zůstane jistě pod dvaceti body, což bude jeden z nejhorších počinů v historii nejvyšší soutěže.

Domácím bude jistě chybět obránce Maya Yoshida a dost možná si nezahraje také další stoper Jannik Vestergaard, jehož trápí zranění. Na straně hostů se nepředstaví zraněný Erik Durm. Debut mezi třemi tyčemi Huddersfieldu možná zažije gólman Joel Coleman.

Po mimořádném večeru v Amsterdamu čeká na Tottenham závěrečné kolo Premier League doma proti Evertonu, ovšem jen těžko půjde hráčům severolondýnského celku mít za zlé, když budou koutkem oka pošilhávat po vysněném finále Ligy mistrů. Přestože Spurs stále nemají plně zajištěnu čtvrtou příčku v ligové tabulce, k jistotě jim postačí alespoň remíza či nepříliš vysoká prohra, neboť pátý Arsenal na svého odvěkého rivala ztrácí tři body a celých osm branek v součtu skóre.

Zrovna Everton platí pro tým Mauricia Pochettina za výrazně oblíbeného soupeře, což dokládá bilance dvanácti zápasů bez porážky či čtyř vítězství Spurs v řadě za sebou. Tottenham je navíc znám extrémně gólovými rozlučkami s ligovou sezonou, jež v předešlých letech čítají výhru 5:4 nad Leicesterem, prohru 1:5 v Newcastlu či rozdrcení Hullu 7:1.

Tentokráte však podobné přestřelky pro pobavení diváků není potřeba, neboť pro Tottenham tímto zápasem ještě sezona nekončí. Přestože severolondýnský klub v semifinále Ligy mistrů prohrával s Ajaxem Amsterdam v součtu obou zápasů již o tři góly, excelentním výkonem v druhém poločase dokázal srovnat a díky pravidlu venkovních branek postoupil dramatickým způsobem do finále. Hrdinou okamžiku se stal Lucas Moura jakožto autor hattricku, přičemž onen klíčový třetí gól brazilský křídelník vsítil až na samém sklonku nastavení.

Kromě toho, že středeční duel v Nizozemsku byl značně vyčerpávající, mají tottenhamští dlouhodobě potíže s početnou marodkou. Vedle Harryho Kanea a Harryho Winkse se nyní jen na tribunu posadí i Jan Vertonghen, jenž si přivodil zranění kotníku, a navíc kvůli vyloučení v nepovedeném minulém kole s Bournemouthem zůstanou mimo hru i suspendovaní Heung-Min Son a Juan Foyth. Nejistý je pak stav Victora Wanyamy a Dannyho Rose, kteří v Amsterdamu střídali.

Také Everton ale počítá citelné ztráty. Zatímco kapitán Seamus Coleman by se přece jen mohl na trávníku objevit navzdory potížím s třísly, forvardi Dominic Calvert-Lewin a Richarlison do nedělního duelu vinou zranění nezasáhnou. Do hry se naopak vrací Andé Gomes, jenž si odpykal třízápasový karetní trest.

Souboj desátého s jedenáctým uvidí v posledním kole Premier League Vicarage Road. Domácí Watford nadále drží postavení v horní polovině tabulky, avšak už pouze s jednobodovým náskokem na West Ham. Vítěz utkání může skončit dokonce devátý.

Sršně si začátkem dubna zajistily vyřazením Wolves finále FA Cupu, od té doby jim fotbal ale příliš radosti nepřinesl. Jediným vítězstvím bylo to povinné v Huddersfieldu, kromě toho prohrály s Arsenalem, Chelsea a tentokrát i Wolverhamptonem, remízu si připsaly proti Southamptonu. V posledních třech utkáních navíc vstřelily jen dvě branky, o obě se postaral Gray. V celkové tabulce střelců jsou ale dva hráči výše než on. Troy Deeney i Gerard Deulofeu jsou pouhou trefu od dvouciferných čísel a určitě se do nich budou chtít dostat. Zásobovat přihrávkami je bude moci i uzdravený Capoue, hrát by opět měl i Miguel Britos.

Kladiváři se po reprezentační pauze nemohli svými výsledky chlubit, avšak porážky s Evertonem, Chelsea a Man United rozhodně nejsou ostudou. Zvláště když na ně navázali sedmi body ze tří zápasů - po remíze s Leicesterem dokázali vyloupit Tottenham a doma přejet Southampton. Pozitivem utkání proti Saints jsou zajisté i dvě trefy Arnautoviće, který se prosadil v ligové soutěži po čtyřech měsících. To v lednu proti Brightonu shodou okolností vstřelil také dvě branky. A právě rakouský útočník je spolu s Andersonem nejlepším střelcem svého týmu a stejně jako hráči soupeře i tito dva mají na kontě devět branek.

Kromě těch nejdůležitějších bojů nabízí poslední kolo Premier League i ty méně důležité, jako třeba ten mezi Red Devils a Gunners, kdo se dostane do základní skupiny Evropské ligy a kdo bude muset jít přes kvalifikaci. První jmenovaní přivítají na domácím stadionu Cardiff.

Rudí ďáblové uspěli jen ve dvou z posledních jedenácti zápasů, v posledních pěti dokonce vůbec nevyhráli. Postupně bez vstřelené branky podlehli Barceloně, Evertonu a městskému rivalovi Citizens, posléze remizovali s Chelsea a k překvapení všech i s Huddersfieldem. Z útočného trojlístku se naposledy prosadil před měsícem a půl Martial, od té doby pouze dvakrát Pogba a McTominay, jednu trefu přidal Mata. Celkově však mají hned tři hráčí Manchesteru United v tabulce střelců dvouciferný zápis. Kromě zmiňovaných Martiala a nejlepšího kanonýra Pogby jsou to ještě Lukaku a Rashford.

Poslední porážka fotbalistů Cardiffu proti Crystal Palace byla tou, která jim dala definitivu sestupu. K ničemu tak nakonec byl vlastní gól Kellyho i ten do správně sítě v podání Reida. Prohra však není nic, na co by Velšané nebyli zvyklí. Od poloviny dubna vyšli bodově naprázdno v devíti z jedenácti utkání, hned šestkrát navíc nedokázali vstřelit ani branku. Na remízu v jejich zápase se už čeká čtyři měsíce, ta poslední přišla v domácím souboji s posledním Huddersfieldem. Při rozlučce v Premier League tak alespoň může proběhnout interní souboj o nejlepšího střelce, vzhledem k některým zraněním se de facto zužuje na pětigólového Reida a obránce Bambu, jenž má o jednu trefu méně.