Anglická Premier League - souhrn 9. kola

Góly: 20. Samir Nasri, 66. Alexandre Song, 88. Nicklas Bendtner

Mohl to být úplně jiný zápas. Do něj Citizens vstoupili stoprocentní šancí hned v první minutě, jenže uplynulo pouhých pár okamžiků a vše se obrátilo naruby. Boyata šel předčasně pod sprchy a Arsenal v příští hodině a půl alespoň tři góly vstřelil. Přesto, že ManCity odolávalo poměrně statečně.

Ještě před vypuknutím samotného šlágru devátého kola se minutu tleskalo na počest nedávno zesnulého Malcolma Allisona, bývalého funkcionáře ManCity. A i pak během hry bylo hned čemu zatleskat. Jen po nějakých 50 sekundách se totiž po pravé straně prohnal kolem Djouroua Tevéz, aby jeho pas poté před bránou akorát lehce tečoval Silva. Fabianski se ovšem zvládl včas vrhnout po své pravici na zem, přestože musel skákat do protipohybu.

To bychom tedy měli obdivuhodně rychlý aplaus, posléze bylo na řadě rovněž bučení. Jeho adresátem byl stoper Boyata, který se už v páté minutě musel poroučet ze hřiště poté, co mu utekl Chamakh a on ho jakožto poslední hráč dokázal jenom podrazit. Po odbytí těchto poněkud nestandardních premiér se pokračovalo zejména v té druhé rovině. Nestranný, ale i zanícený divák totiž mohl mít pocit, že si hráči na ploše neustále něco oplácejí, a tak se v jednom kuse pískalo a bučelo na agresivní jednání toho a onoho borce.

Opravdový fotbal se začal hrát až po čtvrthodině hry, kdy to nejprve vypadalo, že ManCity může i v deseti lidech Arsenal přehrávat - Tevéz jednou trošku zaměstnal Fabianského, avšak vzápětí si Nasri s grácií narazil s Aršavinem, poslal míč Hartovi tak akorát "pod víko" a uklidnil tak Kanonýry. Jenže ani obrana Arsenalu zdaleka nebyla bezchybná, takže jí prošla utěšená Milnerova kolmice až k Richardsovi, který po šikovné zasekávačce levou nohou jen těsně minul vzdálenější tyčku. To však byl jen sporadický útok ManCity. Většinu poločasu ovládali hosté, kteří také pět minut před přestávkou mohli své vedení zdvojnásobit. Kompany totiž na rohu vápna evidentně podkosil Fabregase a Clattenburg neomylně ukázal na penaltový puntík. Odtud se sám postižený obvykle nemýlí, dnes si ale na proměněný pokutový kop ze zápasu se Šachťarem nevzpomněl a Harta nechal vskutku naivně vyniknout.

Po pauze možná Arsenal místy vypadal, že má zápas plně pod kontrolou, ale to mohlo být jen zdání. Do větších tutovek se totiž v příštích okamžicích dostávalo City. Jednu překrásnou kombinaci například zakončoval vnějším nártem Silva, Fabianski byl ovšem dostatečně hbitý. Po chvíli navíc rozhodil i hlavičkujícího Adebayora, který takto zacílil pouze nad břevno. Jeho spoluhráči z pole naproti tomu spíš váhali než cokoliv jiného. Takříkajíc "zadrbali" hned dvě přečíslení - z jednoho slabě vypálil Fabregas, ten druhý se hostům zakončit ani nepovedlo.

Uklidnění se Arsenalu dostalo až v 66. minutě z kopačky netradičního střelce. A nutno říct, že také Songovi ke gólu notně pomohl soupeř. Wayne Bridge totiž sice znemožnil postup Chamakhovi, ale na druhou stranu přikopl míč přímo ke kamerunskému záložníkovi, jenž bez přípravy spektakulární ranou vymetl pravou šibenici Hartovy svatyně. Závěr už pak byl po všech stranách uvolněný, Citizens už chyběli síly nějak uspokojeného protivníka potrápit. Ba naopak ještě v 88. minutě vyslal Nasri do šance navrátilce Bendtnera a ten bez větších problémů zvýšil na konečných 3:0. Konečných i proto, že se ještě v nastavení vytasil Fabianski se skvělým reflexivním zákrokem proti bombě Boatenga a Sagna na druhé straně těsně netrefil.

Góly: 48. Sotirios Kyrgiakos, 54. Fernando Torres - 52. Jamie Carragher (vl.)

Torres po dlouhých týdnech svou střelou rozvlnil síť a hned se ukázalo, jak moc důležité jeho góly pro Liverpool jsou. Jeho dnešní branka proti Blackburnu totiž byla vítězná.

Na Anfield Road se rozhodovalo mezi 48. a 53. minutou. To padly všechny tři branky. První změna skóre však mohla přijít mnohem dříve, ještě v první půli. Velkou šancí pohrdl v osmé minutě Raul Meireles, když měl po střele Joea Colea a skvělém zákroku Robinsona odkrytou bránu. Další šanci Reds přichystal v 17. minutě Gerrard, z rohového kopu posadil míč na hlavu Kyrgiakose, ale ten ztroskotal na dalším výtečném zákroku Robinsona.

Robinson chytal skutečně skvěle. Znovu se musel ukázat po rohu svého mužstva, po němž míč zachytil Reina a okamžitě vyslal do brejku Gerrarda, jenže se po spolupráci s Lucasem a Meirelesem opět dostal k míči a vypálil. Robinson byl bezchybný. Další příležitost Liverpoolu likvidoval na čáře Salgado. Někdejší obránce Realu Madrid překazil šanci Reds i podruhé pět minut před koncem prvního dějství, když dělovku Meirelese zastavil obličejem a byl na chvilku vyřazen ze hry. Vzápětí se ale na trávník vrátil a musel se spoluhráči čelit dalšímu rohu soupeře.

Zahrával ho znovu Gerrard, Kyrgiakos míč tečoval a Lucas v obrovské šanci hlavou minul. Ještě v prvním dějství vystrašil domácí příznivce Dunn, ale Reina nakonec míč zachytil.

Liverpool nakonec fanoušky potěšil až tři minuty po změně stran. Svou sílu ve vzduchu potvrdil Kyrgiakos, jenž se po dalším Gerrardově centru hlavou nemýlil. Za chvíli opět centroval Gerrard a Maxi měl dobrou pozici, ale Robinson předváděl další skvělé zásahy a Blackburn vzápětí srovnal. Benjani vracel míč Dioufovi, který sice trefil na lajně stojícího Koncheskyho, jenže naneštěstí pro domácí se míč od něj odrazil do Carraghera a od něj do branky.

Liverpool se však nenechal rozhodit a v 54. minutě už znovu vedl. Skvělý centr z levé strany přichystal Joe Cole a tolik očekávaný gól vstřelil Fernando Torres. Velká radost byla vidět i na tváři manažera Roye Hodgsona. Gerrard byl dnes neskutečně zaměstnán centry, jeho další v 63. minutě opět našel Kyrgiakose a ten hlavičku poslal od země nad bránu. Světlou chvilku pak měl v útoku Blackburn, ale zakončení bylo špatné. Reinu nepřekonal Olsson a Pedersen branku ani netrefil.

Zbytek utkání se již odehrál bez většího vzrušení, a tak si Liverpool připsal důležité tři body. Na předskočení Blackburnu v tabulce to ale nestačí, Reds jsou i nadále v pásmu sestupu.

Góly: 81. Tuncay Şanli - 27. Javier Hernández, 86. Javier Hernández

Manchester United měl namále. Užuž to vypadalo, že také popáté bude z výletu mimo Old Trafford pouhý bod. Když se ale znovu ozval Javier Hernandéz a svým druhým gólem v zápase rozhodl o utrápené výhře svého týmu, mohl si Ferguson konečně ulevit. S tímto břemenem se už MU vláčet nemusí.

Stoke měl dneska jednu výhodu. Nastoupili proti němu poněkud bohorovní United, vepředu si počínající marnotratně, vzadu často tuze nedůsledně. Potters tak například v jednu chvíli dovolili zorganizovat nepříjemný závar před Van der Sarem, zatímco oni sami zbabrali vlastní přečíslení 3 na 2. Jenže Stoke s touhle pomocí neuměl moc dobře nakládat, i když svou dravostí soupeři působil určité potíže. Ve 27. minutě to nicméně byl Manchester, kdo otevřel skóre. Naniho centr sklepl pro Hernandéze Vidič a útočník přezdívaný Chicharito snad temenem odrazil míč do sítě. Inu, ani to ovšem Red Devils nadobro neoprostilo od profesury, přestože ztráty lehkých balonů hosté mírně omezili. Především se už ale nenechávali Stoke přehrávat a do konce poločasu de facto kontrolovali hru. K tomu všemu málem presující Hernandéz skóroval zády a Evra se svou hlavičkou také nebyl úplně daleko od gólu.

Je to skoro k nevíře, ale koncentrace Rudých ďáblů byla v druhém dějství snad ještě na nižší úrovni než v tom prvním. A vzhledem k tomu, že ofenzivní borci v červenobílém dnes rozhodně neměli svůj den, často jsme přihlíželi přerývání hry z jedné strany na druhou spojené s totální absencí zajímavých okamžiků. Z laxnosti United vždy pramenila ztráta, pak narazili i Potters a takhle neustále dokola. Sladkou výjimkou byla až situace ze 72. minuty, kdy Berbatov potáhl míč k šestnáctce soupeře a pak delikátně našel schovaného Hernandéze, jenž takovým kung-fu kopem pouze těsně minul protější tyčku.

Na druhé straně mohlo zahřmět až devět minut před koncem a rovnou to dokonale vyšlo. Celé akci opět předcházela hloupá ztráta hráče MU, tentokrát Scholese, kterou za pomoci Jonese a Gudjohnsena zužitkoval v překrásnou křižnou ránu do šibenice Turek Tuncay. Naštěstí pro Manchester však stále po hřišti pobíhal energický Chicharito, jehož dokonalý čuch na góly se do konce tohoto utkání ještě jednou projevil. Stalo se tak v 86. minutě, kdy zblízka doklepl do sítě Evrovu polopřihrávku z otočky.

Góly: 12. Carlton Cole - 23. Kevin Nolan, 69. Andrew Carroll

Po 14 měsících West Ham nezvládl bodovat v zápase, jehož první změnu skóre obstaral on sám. Potvrdil tak svou neschopnost pravidelně bodovat a zároveň se odpoutat od ligového dna. Newcastle se touto výhrou naopak zase dobře naladil a ke všemu zabránil, aby se toto kolo stalo všeobecnou můrou pro hosty. Dnes je totiž jediným týmem, kterému se v Premier League povedlo vyhrát na cizím hřišti.

Na Upton Parku se dnes hrálo pro Malcolma Allisona, nedávno zesnulou hráčskou legendu West Hamu, a podle toho to také zkraje vypadalo. Domácí se evidentně lépe nabudili a na svého soka se vrhli s nebývalou vervou. Piquionneho gólovku však například anuloval zdvižený praporek čárového, stejně jako zákrok dobře postaveného Tima Krula. Vážnější už to bylo ve 12. minutě, přestože se na první pohled mnozí obránci NUFC domnívali, že šlo rovněž o ofsajd. Jelikož ovšem opakovaný záběr ukázal, že byl Coleův náběh na křižný pas Piquionneho zcela v pořádku, racionálně nešlo proti útočníkově snadnému zakončení takřka z brankové čáry nic namítat.

Doteď zbytečně nervózní Magpies tento gól nemohl více rozhodit, to je smutný fakt, spíš je tedy přinutil alespoň k nějakému tlaku, který však zákonitě ústil v mizerný centr takříkajíc nazdařbůh. Tak to alespoň dlouho dopadalo, nakonec ale právě z jednoho vysokého míče zapršelo. Stalo se tak ve 23. minutě, kdy Bartonův centr sklepl pro Nolana Carroll a hostující kapitán si už věděl rady - levačkou trefil z první přesně prostor u vzdálenější tyče. Tímto okamžikem utkání upadlo do nudnějšího stereotypu, během něhož si oba týmy užívaly stav, kdy ani jeden z nich neprohrává. Určitý vzruch vneslo na hřiště až Obinnovo zacvičení s dvojicí protivníků, jež následoval prudký pozemní centr, na který jen taktak že nedosáhl Cole.

Druhý poločas už zastihl West Ham v pomalém rozkladu. Kladivářům se nedařilo obsadit na delší čas soupeřovu polovinu, kombinace ve velkém množství nevycházely. Všechno pak navíc ještě zhoršila 69. minuta, kdy se k dalšímu parádnímu centru odhodlal Barton a tentokrát sám Carroll vyslal na Greena gólový projektil. Tato situace pak Upton Park dokonale umlčela, domácím fanouškům se jen stěží podporovalo mužstvo, které skutečně v druhém dějství jako by bylo pomalu na odpis.

Góly: 59. Hugo Rodallega - 66. Johan Elmander

Wigan dnes zase jednou naznačil, že by se ho letos klidně mohly týkat i boje v horní polovině tabulky. To Bolton už má za sebou povedenější výkony, takže s bodem z DW Stadium musí být navýsost spokojen. Vystřelil mu jej Johan Elmander, který se nejspíš už opravdu střelecky chytil.

Všichni aktéři byli rozhodně při chuti, na DW Stadium se útočilo prakticky permanentně a vzadu se nikdo moc nezdržoval. Jenže dlouho nebylo nad čím se vzrušit. Ze vzduchu dvakrát neúspěšně pokoušel štěstí Davies, na opačné straně v rozhodujícím okamžiku uskočil míč Thomasovi. Přeci jen kompaktnější wiganisté se však nakonec rozjeli alespoň krátce před přestávkou, kdy dvakrát přímo do Jaaskelainenovy náruče zamířil Rodallega a jen těsně mimo kroutil míč z hranice šestnáctky N’Zogbia. Přestože tedy atleti koncem prvního dějství nabyli na notné převaze, opravdových tutovek se diváci stále ne a ne dočkat. Bezbrankový stav po 45 minutách tak možná lze považovat za relativně spravedlivý.

V druhé půli už ale Bolton odpadl prakticky kompletně a jen jako by čekal na popravu. Krátce po restartu tedy sice ještě Rodallega přestřelil, ale záhy už využil Di Santova prostrčení k přesné přízemní ráně na zadní tyč. Menší vadou na kráse tohoto jinak velmi pohledného brejku je však pochybení čárového, který přehlédl nevelké, ale přesto evidentní ofsajdové postavení Di Santa. Na druhou stranu Bolton si skutečně nemohl moc stěžovat, o inkasování si doteď vyloženě koledoval. Ke smůle Wiganu se mu ovšem nedávno konečně probudil Johan Elmander, jenž v 66. minutě nakonec vsítil i dnes. Velkou zásluhu na jeho zásahu má zejména Davies, který vyhrál klíčový hlavičkový souboj, a pak Holden, jehož slabší ránu nezkrotil Kirkland a švédský forvard bez problémů doklepl míč za brankovou čáru.

Od té doby se pokračovalo v nastaveném rytmu. Více ze hry nadále měl Wigan, předváděl pohlednější kombinace, ale dlouho se nemohl k ničemu závažnějšímu propracovat. Snad jen Rodallegova nepříjemně tečovaná rána stála za to. Změna nastala až s 80. minutou, kdy se ten samý hráč pověsil do vzduchu, aby z rohu nepochopitelně netrefil prakticky odkrytou svatyni. A domácí nesouvislý tlak pokračoval. Hned třikrát se pokoušel vyzrát na Jaaskelainena střídající Cleverley, přičemž zdaleka nejnebezpečněji se uvedl podruhé, když ze střední vzdálenosti finského golmana opravdu vážně protáhl.

Góly: 17. Youssouf Mulumbu, 40. Marc-Antoine Fortuné - 9. Scott Carson (vl.)

West Bromwich je minimálně do neděle na čtvrté příčce zajišťující účast v Lize mistrů. I když je samozřejmě předčasné klást si dlouhodobě cíle úměrné současnému ukotvení v tabulce, Baggies opět naznačili, že se s nimi pro letošek do bojů o poháry musí počítat. Domácí obrat zápasu s Fulhamem to jenom dokazuje.

Přitom atmosféra na The Hawthorns od počátku skutečně nebyla nejlepší. Jednak ji špatně naladil drsný liják, který se nad West Bromwichem přehnal krátce před výkopem, jednak ji brzy ještě zhoršila situace z deváté minuty. Tehdy z 25 metrů vypálil Gera, aby se od tyče odrazil míč do těla Carsona a za brankovou čáru. Tento okamžik Throstles na nějakou chvíli dokonale opařil, což jen potvrdil Jara svou mizernou malou domů, kterou vyzval ke skórování Kamaru. Ten naštěstí pohrdl, když jeho projektil akorát lízal vnější část brankové konstrukce. Baggies se tedy mohli brzy vrátit do zápasu. Hned první povedenou akci, jíž na ose hřiště založil Chris Brunt, přesně zakončil Mulumbu a nálada na stadionu okamžitě zaznamenala zlepšení.

V důsledku vyrovnání začalo dění na hřišti trošku nudit, oba týmy vypadaly docela rezervovaně. Vše mohl změnit až Olssonův pokus z konce prvního dějství, který až zpod břevna vylovil obránce Kelly. Tudy tedy cesta nevedla, a tak si ve 40. minutě museli domácí pomoci trošku ilegální cestou. Situaci, kdy Fortuné po pěkném pasu Thomase hladce zavěsil, totiž předcházel právě útočníkův ofsajd. Nicméně praporek zůstal nečinný, takže West Brom do konce zápasu neusilovalo o vystřelení vedoucí branky, nýbrž spíš o nějakou tu pojistku.

Ta se však nedostavila, přestože k tomu šance byly. Jenže Morrison v klíčovém okamžiku podklouzl a Scharner si pak pro změnu vylámal zuby na jistém Schwarzerovi. Baggies se proto museli spokojit pouze s vítězstvím 2:1, které mu ovšem tak jako tak zajistilo 15 zápasů trvající domácí neporazitelnost.

Góly: 25. Richard Dunne (vl.)

Villans znovu nedokázali zvítězit a na tři body tak čekají již tři kola. Naopak Sunderland po pěti remízách konečně vítězí, přestože se domácí hráči trefit nedokázali. Nešťastným hrdinou zápasu se tak stal Dunne.

Ve třetí minutě se tajil dech v sektorech obou táborech fanoušků. Nejprve Henderson centroval na Malbranquea, který hlavou poslal míč vedle vzdálenější tyče. O něco lépe pak vzápětí mířil Downing, když z úhlu poslal míč mezi nohama Mignoleta do tyče přímo.

V deváté minutě mohl po kombinaci s Heskeym uniknout obraně Nigel Reo-Coker, kdyby ho však za levou ruku nezbrzdil Cattermole. Velké rozčarování pak šlo znát na lavičce hostů, když píšťalka sudího zůstala němá.

Vyrovnaný zápas přinesl další šanci až po více jak dvaceti minutách hry. Rychlý kontr zakončoval Henderson centrem do vápna na nabíhajícího Benta, před kterým na poslední chvíli odklízel Petrov. Stejný hráč však za čtyři minuty prohrál souboj u lajny s Malbranquem, který poslal centr na přední tyč tak dokonale, že si balón do vlastní sítě uklidil nešťastný Dunne.

Po dvou minutách to mohlo s domácími vypadat ještě lépe. Elmohamady se dostal do vápna a přihrávkou dokázal vedle sebe najít Welbecka, jenž pohotovou střelou mířil chytře do protipohybu brankáře. Excelentní zákrok Friedela však hosty podržel.

Elmohamady pak měl také poslední výraznější šanci první půle, když zpoza vápna napřáhl ke střele ke vzdálenější tyči. Ta ji o kousek minula. Do šaten tak odcházeli Villans s gólovým mankem a bez zraněného Petrova.

Pět minut po změně stran mohli hosté srovnat krok. Downing chytrou přihrávkou dostal do vápna Ashleyho Younga, který z první mířil ke vzdálenější tyči. Mignolet jeho pokus schoval v rukavicích. V 62. minutě nedosáhl na přízemní centr domácí brankář, překvapenému Heskeymu proplul míč mezi nohama a následný pokus Younga v pádu skončil mimo.

V další minutě se po rohovém kopu útlého ofenzivního hráče hostů hlavičkoval Sidwell a na brankové čáře musel zachraňovat Henderson. Devatenáct minut před koncem se k běhu s míčem přes půlku hřiště nadechl Albrighton, aby z patnácti metrů prověřil Mignoletovy kvality. Brankář Sunderlandu vyrazil na roh.

Brzy poté zasahoval rukou proti stejnému střelci jiný domácí hráč. Bramble znatelným pohybem srazil pokus Albringhtona, který se pokutového kopu dožadoval marně. Rozhodnout mohl v 77. minutě Bardsley, který nebezpečnou ranou zpoza vápna jen těsně minul.

Poslední šanci hostí pak nedokázal deset minut před koncem proměnit Heskey, který hlavičkoval vedle vzdálenější tyče. Nastavený čas pak znamenal velká okna v obraně Aston Villy. Nejblíže k využití otevřené defenzívy měl Bent, jehož těsně před střelou obral o míč Dunne.

Góly: 37. Liam Ridgewell, 57. Nikola Žigić

Birmingham utnul šest zápasů dlouhé čekání na ligové vítězství. Vrací svému soupeři dvě prohry zpřed dvou sezón v druhé lize a zaslouženě si připisuje tři body, ke kterým jim značnou měrou dopomohl kapitán hostí.

Po pěti minutách se k první vážnější šanci dostal Larsson, který z přímého kopu z osmnácti metrů přestřelil. V následující minutě střílel z vápna Harewood, ani on se mezi tři tyče netrefil. Zajímavou tříminutovku pak zakončil solidním zákrokem Gilks, když dokázal reagovat na Stunnignem tečovaný pokus Žigiće.

Ve 12. minutě doslova odmítl obrovskou příležitost O’Connor, když mohl běžet sám na brankáře. Místo toho volil pomalou chůzi a Cathcart mu tak míč na poslední chvíli vypíchl. Za další dvě minuty přenechal balón před vápnem Larsson Faheymu, který mířil jen těsně vedle.

Ve 20. minutě se na druhé straně neprosadil Campbell, jeho střelu z devatenácti metrů pokryl Foster. Nepochodil ani O’Connor, jehož sraženou střelu chytil brankář u bližší tyče. Crainey vybízel ke gólu Taylor-Fletchera, který by v pádu usměrňoval míč zcela jistě za brankovou čáru, kdyby mu nechyběly centimetry.

Devět minut před koncem první půle se tak z vedení radovali domácí. Na rohový kop si nejvýše vyskočil Ridgewell, špatnou hlavičkou nechtěně našel Žigiće, který v tísni orazítkoval břevno. Štěstěna Blues však chtěla tomu, aby se k míči znovu dostal domácí obránce a snadno uklidil míč za záda zmateného Gilkse.

Ten mohl inkasovat i chvíli před závěrečným hvizdem úvodního dějství, když míč propadl na zadní tyč k Žigićovi, který však osamocen netrefil míč z první dle svých představ a ze dvou metrů branku minul.

Vše ale napravil dvanáct minut po změně stran. Ridgewell vrátil zdánlivě ztracený roh z brankové čáry na malém vápně zpět před branku pouze k Adamovi. Ten ovšem nepochopitelně zavezl míč směrem do své branky a Žigić bez potíží pojistil vedení.

Druhý gól zapříčinil klidnou hru až do posledních minut. Přitom krátce po hodině hry mohl vrátit zpět do boje o body právě hříšník Adam, ke kterému se dostal odražený centr. Pohotová střela z šestnáctky mířila jen do míst, kde stál Foster.

Třináct minut před koncem se o třetí gól mohl postarat Bowyer, který se po nepovedeném rohu dostal ke střele z deseti metrů nikým netísněn, ale vysoko přestřelil. V 84. minutě hlavičkoval po rohovém kopu na druhé straně Southern, ovšem opět pouze do brankáře. Když ve třetí minutě nastavení vyrazil Foster i zdařilou střelu Vaughana z jednadvaceti metrů, získali domácí všechny body za vítězství 2:0.

Góly: 23. Florent Malouda, 81. Salomon Kalou

Ani velké odhodlání a všeobecná statečnost Wolves nevyrovnaly značný kvalitativní rozdíl mezi suverénním lídrem tabulky a mužstvem, které se před tímto kolem ocitalo v sestupové zóně. Tam také po dnešku zůstane, jakkoliv totiž Vlci mohli Chelsea potrápit, nakonec jí nevstřelili ani gól, přičemž sami dvakrát inkasovali.

Další z řady ofenzivních koncertů předvedla v první půli Chelsea proti Wolverhamptonu. Jedním dechem však nutno dodat, že ani Vlci příliš nezaostávali. Koneckonců to byli právě oni, kdo divákům nachystal první porci nějakého vzrušení. V šesté minutě musel tehdy Jonesovu hlavičku blokovat Terry holení. Taky první akce Blues si vyžádala pohotový zákrok soupeře, v tuto chvíli se ale blýskal raději brankář. Ve 13. minutě si tedy Hahnemann poradil s Bosingwovou přízemní ranou po bleskurychlé narážečce s Drogbou. Přesně po uplynutí další desetiminutovky už byli do útočného tažení zapojeni hned tři hráči v modrém a okamžitě z toho byla první branka zápasu. Anelka si porozuměl se Žirkovem, ten se probil do vápna a odtud adresoval přesný pas Maloudovi, jenž z první překonal amerického golmana ve službách Wolverhamptonu.

Tenhle okamžik možná trochu nečekaně nakopl spíš Vlky než domácího favorita. Ten se tak místy musel bránit regulérnímu tlaku. Hráči Chelsea ovšem zároveň zvládali vyrážet na nebezpečné protiútoky. Jeden z nich zakončoval Anelka do boční sítě. Ve 43. minutě pak mohli Blues klidně zdvojnásobit svůj náskok, když zase jednou vyučovali ze vzájemného porozumění - Malouda si za sebou všiml Bosingwy, šikovně mu prostrčil balon a proti portugalskému bekovi se musel s vynikajícím zákrokem vytasit až Markus Hahnemann.

Také do druhé půle nastoupil poměrně nebojácný Wolverhampton. Hned ve 47. minutě musel z brankové čáry odklízet míč Essien a pak si pro změnu pracovitý Doyle vynutil bystrý zákrok na Petru Čechovi. Za domácí naproti tomu po více než hodině hry promluvil Drogba, vůbec poprvé se ocitnuvší v gólové šanci. A rovnou tuplované - za Ivanovičova přispění se totiž v jednu chvíli řítil sám na Hahnemanna, jenž mu však včasným vyběhnutím znemožnil zakončení. Po dvou zákrocích Petra Čecha, těch z kategorie snazších, tedy musel vzít věci do svých rukou někdo úplně jiný - žolík Salomon Kalou. Tomu stačilo pouhých devět minut pobytu na hřišti a už mu nedělalo problém rozhodnout. Prosadil se v 81. minutě poté, co na jeho kopačky v cukuletu přeneslo míč duo Drogba-Essien a on pak mohl Hahnemannovi hladce nasadit potupné jesle.

Góly: 20. Rafael van der Vaart - 17. Leighton Baines

Třetí ligový obrat za sebou v lize Tottenham nedotáhl, přestože na úvodní gól hostů odpověděl bleskově. Everton inkasoval po třech čistých kontech v řadě, přesto bude s bodem spokojen.

Před výkopem se minutového potlesku směrem k nebi dočkal Mel Hopkins. Bývalý obránce hájící barvy Tottenhamu v letech 1952-1964 zemřel v pětasedmdesáti letech na začátku tohoto týdne.

Úvodní dějství pak nabídlo výbornou hru z obrany a brankáři tak museli zasahovat především proti střelám z větší dálky. Fotbal nepostrádal tempo, ale chybějící koncovka dovolila po jediném gólu na obou stranách.

Po změně stran se za vítězstvím hnali především hráči Spurs, pozorná obrana Evertonu je ovšem pouštěla do šancí jen sporadicky. Samotní hosté nehráli nijak zataženě, k opravdu vážnému přiblížení ke třem bodům se nicméně nedostali.

První starosti nadělal Gomesovi Cahill, který z velké dálky prověřil jeho pozornost přízemní střelou vybízející k teči. Po čtvrthodince hry napřáhl z pětadvaceti metrů k obdobnému pokusu Modrić a jeho jedovatou střelu musel Howard vyrazit na roh.

Jenže za necelé dvě minuty zastavil brejk Kaboul faulem na Yakubua jen pár metrů před vápnem. Baines pak povedeně zatočil míč nade zdí k bližší tyči a domácí brankář jen sledoval, jak se třepotá v jeho brance.

Většina fanoušků na White Hart Lane ale nesmutnila dlouho. Už ve 20. minutě nedosáhl na centr Huttona Howard ani Jagielka, Crouch tak krkolomným výskokem vrátil míč před odkrytou branku a Van der Vaart z necelého půlmetru málem protrhl síť.

Za osm minut se pokoušel překvapit střelou zpoza vápna Modrić, ale prudká přízemní střela mířila decimetry vedle bližší tyče. Krátce po půlhodině hry hledal Hutton znovu Crouche, do kterého však důrazně narazil Jagielka s Nevillem. K velkému údivu domácího útočníka rozhodčí ukázal pouze odkop od branky.

V nastaveném čase se k dalšímu centru z pravé strany dostal Hutton, Crouch tentokrát dokázal hlavičkovat, ale mířil pouze do připraveného Howarda. Do šaten tak týmy odcházely za nerozhodného stavu.

Po třech minutách druhé půle vybídl Bale chytrou přihrávkou znovu londýnského dlouhána, který minul vzdálenější tyč. Tottenham se tlačil za vítězstvím, díky tvrdé obraně byl však Howard prakticky bez práce.

V 64. minutě tak na opačné straně zahrozil Pienaar, ale svou dalekonosnou střelou mezi tři tyče nezamířil. Dvacet minut před koncem se po pravé straně prodral Bale a z vápna mohl v dobré pozici pálit Crouch, ale slabý pokus šel přímo na Howarda.

V další moment vyslal na domácí branku o poznání prudší střelu Cahill, ale zpoza šestnáctky těsně minul. V 76. minutě poháněli své miláčky domácí fanoušci v přečíslení tři na dva. Z vápna nakonec střílel Pavljučenko a Distinem sražený balón skončil jen pár decimetrů vedle.

Dvě minuty před uplynutím řádné hrací doby nepropálil dvojici obětavých obránců z otočky Van der Vaart a v další šanci nepřekvapil Howarda střelou z úhlu Bale. Everton tak bodový zisk uhájil.