Anglická Premier League - souhrn 5. kola

Góly: 8. Chris Smalling, 37. Nani, 45. Wayne Rooney - 46. Fernando Torres

Hodně krutý byl dnes fotbalový Bůh k Chelsea. Ta totiž na Old Trafford nepředvedla vůbec špatný výkon, jenže nakonec pyká za trestuhodně neproměněné šance. To na druhé straně byl Manchester United v zakončení prakticky bezchybný a po vítězství 3:1 zůstává nadále suverénní.

Spílat budou hosté zejména Fernandu Torresovi. Španělský útočník sice odehrál opravdu skvělé utkání, které konečně korunoval gólem, jenže nemuselo zůstat jen u jednoho. Deset minut před koncem totiž z pár metrů netrefil zcela odkrytou klec - právě tento moment definitivně rozhodl o výhře Man United. Chelsea ale měla také další šance, jichž může nyní litovat.

Naopak Sir Alex Ferguson může být na výsost spokojen, především co se týká konečného skóre. Na hřišti to totiž nebylo zdaleka ideální. V prvním poločase se ovšem vše, na co jeho ovečky sáhly, proměnilo ve zlato, což bylo klíčové.

Blues přijeli do Manchesteru s odvážnou sestavou, záložní řada ve složení Meireles, Ramires, Lampard napovídala, že tu rozhodně nehodlají bránit. A skutečně, úvod je zachytil ve velké ofenzívě. Už ve čtvrté minutě se mohla Chelsea radovat, když se míč dostal přes Lamparda k Ramiresovi, kterého ovšem výborně vychytal De Gea. Ten měl dnes před sebou pro takový zápas relativně nezkušené duo stoperů Evans, Jones.

Na pravém kraji obrany pak nastoupil dalším mladík, Chris Smalling, a právě on připravil pro soupeře v osmé minutě hodně hořkou pilulku. Ashley Young zahrával z levé strany volný přímý kop, našel Smallinga a ten hlavičkou nekompromisně rozvlnil síť. První šance, první gól. Taková rovnice ovšem neplatila na druhé straně. Po ztrátě Andersona měl slibnou příležitost Torres, jenže branku svojí přízemním pokusem netrefil.

Středové složení domácích příliš nefungovalo. Duo Fletcher, Anderson bylo soupeřem často přehráváno. Jenže Chelsea z toho nedokázala vytěžit branku. Ve 26. minutě to byla další gólovka, kterou hosté pohrdli. Mata vyslal do vápna Torrese, který ještě dobře viděl lépe postavené spoluhráče na druhé straně, ale Ramires ve stoprocentní šanci zklamal, trefil De Geu. Na zemi pak mohl jen litovat, že zakončení nenechal na Sturridgovi, jenž stál hned vedle.

A za několik minut mohl litovat dvojnásob, ve 38. minutě totiž Manchester United opět udeřil, opět zničehonic. Nutno ovšem podotknout, že s velkou noblesou. Jonny Evans našel přesným pasem přes celou šíři hřiště Naniho, ten si seběhl na střed a když proti němu nikdo nevystoupil, vypálil pár metrů před šestnáctkou nechytatelnou ránu, která skončila v síti. Čech byl bezmocný. Totální zkázu Chelsea, jejíž fanoušci zřejmě nepochopili, jak může jejich tým takhle prohrávat, pak dokonal v poslední minutě prvního dějství Rooney, jenž jednoduše doklepával.

O poločase sáhl k razantní změně André Villas-Boas. Udělal to, co mnoho kolegů před ním nedokázalo, posadil matného Lamparda. Do druhé půle už vyběhl Nicolas Anelka a měl okamžitý účinek. Hned po rozehrávce si totiž vzal míč a skvělou přihrávkou vyslal za obranu Fernanda Torrese, který si konečně vzpomněl na své časy v Liverpoolu a mazácky překonal De Geu. Chelsea byla rázem zptáky ve hře, měla prakticky celý druhý poločas, aby dala dvě branky.

Její naděje mohl v 55. minutě zhatit Wayne Rooney, kterému sudí Phil Dowd nařídil penaltu. Ne ovšem za faul na něj, ale za ten Bosingwův na Naniho, jenž ještě chvilku předtím trefil břevno. Jako by ale chtěl Rooney napodobit Johna Terryho z proslulého finále Ligy mistrů v Moskvě, uklouzl a branku vůbec netrefil.

Hosté tušili, že zápas ještě není úplně ztracen a bušili na obranu United. Hodně byl vidět Torres, v 72. minutě nebyl blízko k dalšímu zásahu. První pokus mu ovšem zablokoval De Gea a z dorážky Španěl přestřelil. I podruhé mohl ve druhém dějství rozhodnout Rooney, v 77. minutě ho pro změnu zastavila tyč. Do dorážejícího Hernandeze pak nepříjemně zajel Ashley Cole a mexický útočník nebyl schopen pokračovat ve hře. Nahradil ho Berbatov.

Role se pak opět vyměnily, místo Rooneyho hrozil na druhé straně Torres. Na jeho akci z 84. minutě se nicméně bude zřejmě ještě hodně dlouho vzpomínat. Bývalý útočník Atlétika Madrid utekl obraně, obhodil si De Geu a stál sám před bránou, jenže z několika málo metrů nedokázal usměrnit míč do sítě. Levačkou ho poslal do radujících se diváků United. Tento moment už zápas definitivně rozluštil, Chelsea už ani přes šestiminutové nastavení nedokázala vzdorovat.

V závěru pak ještě mohla počtvrté inkasovat, když Rooney nabídl vyloženou šanci Berbatovovi, ale ten, ačkoliv měl podobně jako Torres odkrytou klec, zklamal, míč totiž stihl ještě předtím, než překročil čáru, vykopnout Ashley Cole. Na výsledku 3:1 se tak již nic nezměnilo.

Góly: 56. Bobby Zamora, 75. Danny Murphy - 18. Sergio Agüero, 46. Sergio Agüero

Zatímco Manchester United svou efektivitou deptá Chelsea, sousedské City si připisuje na své konto první letošní ztrátu. V souboji s houževnatým Fulhamem dokázal ztratit i dvoubrankové vedení a z Craven Cottage tak veze pouhý bod za remízu.

Fulham se Citizens moc nezalekl. Sic mu v prvním poločase klasicky dělalo problém dostat se do zakončení, nebylo to věru špatné. Dempsey s Dembélém zkrátka pořád umějí minimálně podržet balon, přičemž dnes se ho dokonce zvládali i zbavovat dříve než v minulých zápasech. City ovšem vepředu přeci jen působilo vyzráleji a nebezpečněji. Předně už v 18. minutě skórovalo, přestože celá obranná linie soupeře jako jeden muž volala po ofsajdu. Nohy Agüera startujícího na skvělý pas Silvy ale určitě v postavení mimo hru nebyly, maximálně horní polovina jeho těla, takže měl Schwarzer i jeho strážci smůlu.

Rukavici do ringu každopádně Cottagers neházeli. I přes slabší dvouminutovku mezi 25. a 27. minutou, kdy nebezpečně střílel Clichy a pak Schwarzer zasahoval proti Džekovi. Chvíle domácích totiž měly přijít až po přestávce. A po druhém gólu City. O ten se opět postaral Agüero, když sebral Džekem sklepnutý nákop a pravačkou zametl míč při zemi ke vzdálenější tyči. Tato pěkná branka už Fulham definitivně nastartovala.

A Cottagers začali rovnou brankou. V 55. minutě obdržel Zamora od Dembélého míč na kraj šestnáctky, odkud i z kroku dovedl dát balonu parádní razanci, s níž zaplul k levé tyči - 1:2. Fotbalisté Fulhamu byli při velké chuti. Vyrovnávací slinu chytnuli i s Dembélého levonohým projektilem, který při zemi vyrážel jistý Hart, nebo Dempseyho hlavičku, kterou nad břevno jen taktak škrábal znovu brankář ManCity. Na Murphyho střelu ze 76. minuty, která po teči nabrala úplně opačný směr, už ale ani Hart neměl. A favorizovaní Citizens rázem brali jenom bod.

Šance ale měli i v těchto chvílích, to zase ano. Po levé straně pokutového území se například proběhl Agüero, ale trefil přesně prostor, kde stál Schwarzer. Richards zase naopak hlavou minul bránu. V samotném závěru pak střídající Johnson vyzval jiného žolíka Téveze, jeho ránu levačkou však pohotově zablokoval Hangeland.

Góly: 5. Titus Bramble, 11. Jonathan Woodgate (vl.), 28. Craig Gardner, 59. Sebastian Larsson

Stoke City poraženo. Čtyři zápasy to trvalo a nakonec je to Sunderland, kdo ve velkém stylu poprvé setnul Potters hlavu. Na těch se zřejmě podepsal dlouhý výlet na Ukrajinu, protože už po deseti minutách prohrávali 0:2 a po celý zápas soupeři v kroku příliš nestačili.

Drtivý první poločas předvedl Sunderland. Hned v páté minutě trošku zaváhal Begović, když se po rohu nechal prostřelit mezi nohami dobře se orientujícím Bramblem. A po stejném časovém úseku bylo bosenskému brankáři ještě hůře, když ho tentokrát hlavou prostřelil jeho vlastní strážce Jonathan Woodgate. Begović ale určitě nebyl jediným, komu se dýchalo špatně. Kromě celé jedenáctky Stoku se brzy dostal pod tlak i Simon Mignolet, když během jediné minuty musel hned dvakrát tasit slušné zákroky. Nejprve si poradil s přímým kopem Wilsona a pak i s Jeromeho ranou z relativně velké blízkosti.

Zápasy pak byl prakticky u konce už ve 27. minutě. Tehdy se i Bendtner zapojil do postupného útoku vedeného z hloubi pole až před pokutové území, odkud střílel Gardner a po nešťastné teči Shawcrosse na tento pokus Begović opět neměl vinou vlastního spoluhráče nejmenší nárok. I obávaný dlouhý aut Delapa se pak dokonce obrátil proti Stoku - po jednom takovém totiž pelášili dopředu Sessegnon s Larssonem a druhý jmenovaný na zadní tyči jen o chlup minul.

Definitivní pojistky vlastního vítězství se Sunderland dočkal v druhém poločas, ani ne tak za dlouho. V 59. minutě si nachystal míč na přímý kop Larsson a zaskočil Begoviće na vzdálenější tyči, kde přitom sám bosenský golman postával. Tím bylo dílo prakticky dokonáno, dvacet minut před koncem akorát ještě z dálky parádně vypálil Sessegnon. Na jeho prudkém projektilu si ale po své levé ruce smlsnul Begović.

Góly: 7. Luka Modrić, 66. Jermain Defoe, 68. Emmanuel Adebayor, 90. Emmanuel Adebayor

Neděli 18. září si do kalendáře můžeme zapsat jako Otřesný den pro Liverpool. Dvě červené karty, Aggerovo zranění, darovaný třetí i čtvrtý gól. Tottenham se vlastně na papírově nejtěžší tři body ani moc nenadřel, i Wolverhampton mu dal před týdnem více zabrat.

Jako utržený vagón vlétl Tottenham do konsternovaného, snad odstaveného motoráčku z Liverpoolu. Ať už to byli dva hráči v červeném skákající sami proti sobě do hlavičkového souboje nebo Adebayor hravě se motající uprostřed hloučku pěti soupeřů - to vše byly jen tak namátkou známky nebývalé ospalosti Reds, která také měla být brzy ztrestána. Nejprve na úvodem zmíněnou nedbalost navázal Kranjčar dobrou kontrolou balonu a předávkou Adebayorovi, jenž ve velmi dobré příležitosti těsně minul. Posléze Agger skluzem na poslední chvíli hasil, když se chystal zakončovat Defoe. Ale na potřetí už to vyšlo. Baleův centr sice nezkrotil Defoe, ovšem Modrić si doběhl pro odražený balon a z první jej zpoza šestnáctky přenádherně vlepil do vzdálenější šibenice. Fascinující trefa, z pohledu Spurs navíc stoprocentně zasloužená.

I když tento nástup samozřejmě nemohl značit, že pak domácí budou svého soupeře stejně mačkat i po zbytek prvního poločasu, mezery v obranné hře Liverpoolu byly pořád víc než znatelné. Hlavně na pravé straně často nevěděl, kde mu hlava stojí, zaskakující Škrtel. Svou neomylnost nicméně dali najevo i Kohouti, když se King v jednu chvíli nedorozuměl s Walkerem a nechal Suáreze zakončovat z jasného ofsajdu. Nic to pro ně ovšem neznamenalo - i do budoucna. Liverpool totiž po gólu následovaly i další rány. Pro zranění ve 27. minutě odstoupil Agger a hned potom vlétl Adam se žlutou kartou na kontě do Modriće, takže svým vyloučením ještě víc oslabil už tak neexistující střed liverpoolské zálohy.

Třebaže to na propustnosti záložní linie Reds nebylo až tak znát, dopředu byli tím pádem úplně vyřízení. Šance vzešla až ve druhé půli z bezkontaktního pádu Suáreze a následného přímého kopu téhož hráče. Ten však minul, stejně jako na druhé straně po přestávce Defoe, jenž byl přitom úplně sám na ose hřiště po geniálním Adebayorově přistrčení z jednoho dotyku. Sám Adebayor potom ještě předtím, než se definitivně začal lámat chléb, vyslal na Reinu z dobré pozice jakousi malou domů.

Jenže to všechno bylo jedno v 63. minutě, kdy Škrtel vzal zezadu Balea přes achillovky a po právu předčasně skončil s druhou žlutou kartou. Stejně jako celý Liverpool. Ten vstupoval do poslední půl hodiny s debutantem na stoperu a bez dvou běžců v poli, čehož Spurs hned dvakrát využili během následujících pěti minut. Nejprve si Defoe poradil ve složité situaci, kam se špatným zpracováním sám dostal, a podél Enriqueho i Reiny vypálil na bližší tyč. O něco málo později právě jeho střelu neudržel Reina a Adebayor si pak dorážku náležitě vychutnal - jemně si píchnul míč přes zoufale vyběhnuvšího brankáře a do prázdné klece upravil na 3:0. Stejný hráč ještě v nastavení pečetil vítězství svého týmu po zpackané přihrávce Carraghera.

Góly: 13. Gabriel Agbonlahor - 57. Leon Best

Aston Villa se sice zásluhou Agbonlahora dostala brzo do vedení, Straky ovšem ve druhé půli srovnaly krok a odvážejí si tak z Villa Parku cenný bod. Oba celky si zároveň udržely svoji neporazitelnost, kterou shodně natáhly už na pět utkání.

Hosté nezačali vůbec špatně a už od začátku dávali jasně najevo, že si půjdou za svým cílem. Jejich plán ale dostal poměrně rychle vážnou trhlinu. Ve třinácté minutě nacentroval do vápna Bannan, centr nedokázal odvrátit Coloccini a Agbonlahor se z hranice penalty nemýlil - 1:0. Newcastle se ani po inkasované brance nesložil. Odpovědět mohl Cabaye, jeho rána si však cestu mezi tři tyče nenašla.

Další příležitost měl Obertan, ani on ale nedokázal zaměstnat Givena. Na druhé straně se do odvážného voleje z velké dálky opřel Bannan, zacílit přesně se mu ovšem nepodařilo. Po vybojovaném míči Petrova našel N'Zogbia ve vápně volného Benta, ten ale z ideální pozice nepochopitelně svou šanci zahodil. Newcastlu prostě nebylo v první půli souzeno. Ba totiž nedokázal z vápna ani trefit prostor tří tyčí.

Po obrátce začali opět o něco lépe svěřenci Alexe McLeishe. Navýšit své střelecké konto mohl opět Agbonlahor, tentokrát ale pálil těsně vedle. Hosté znovu jakoby potřebovali důrazné varování, že se už mají probudit. Cabaye napálil z 25 metrů břevno, balón se následně odrazil k Tiotému, jenž nehamounil a ještě posunul lépe postavenému Bestovi, který se i s pořádnou porcí štěstí prosadil - 1:1.

Závěr nabídl hodně napínavou podívanou, oba týmy se totiž nechtěly s jedním bodem spokojit. Straky mohl spasit Ba, z obrovské dálky ale vystřelil přímo do místa, kde stál připravený Given. Ještě hůře dopadl na opačné straně Bent, jenž se řítil na Krula, v tísni však branku netrefil. Byl to ale Newcastle, kdo mohl nakonec brát tři body. Cabayeho střelu ale nejprve skvělým reflexem vytáhl Given a v poslední minutě bývalý hráč Lille z úhlu branku netrefil.

Góly: 64. Martin Petrov (pen.) - 37. Tuncay Şanli (vl.), 42. Bradley Johnson

Norwich díky dvěma úderům v první půli přehrál Bolton a odváží si tak z Reebok Stadium premiérové tři body v letošní sezóně. Boltonu naopak po skvělém úvodu začíná docházet dech.

Hosté, kteří si po minulých zápasech často stěžovali kromě svých výkonů i na některé výroky sudích začali pod dojmem čtyř po sobě jdoucích utkání bez výhry lépe. První možnost měl na svém kontě Bennett, otevřít skóre se mu však nepovedlo. O chvíli později měl příležitost i Martin, ani on ale nedokázal zacílit přesně.

Ve 37. minutě se už ovšem Kanárci přece jen dočkali. Po spolupráci Barnetta s Pilktingtonem si dezorientovaný Sanli vstřelil vlastní gól - 0:1. Fandové Trotters nestačili věřit svým očím, a to ještě netušili, že za dalších pět minut jim bude ještě hůř. Obrana Boltonu opět zaspala, a Johnson tak mohl v poklidu uklidit míč hlavou k levé tyči mimo dosah Jääskeläinena - 0:2.

Již v závěru první půle se v hledišti ozval pískot, a tak domácí kouč Owen Coyle o přestávce neváhal sáhnout hned ke dvěma změnám. Místo Sanliho s Daviesem přišli na trávník čerství Eagles a N'Gog. Pro domácí už však bylo těžké něco s utkáním udělat neboť ve 45. minutě byl kvůli nesportovnímu chování vyloučen Klasnić. Chorvatský reprezentant nejprve mával na Tierneyho rukama, tím vyvolal záminku k potyčce, za což ho sudí Webb bez váhání poslal do šatny.

Tím se zdálo být utkání rozhřešené, opak byl ale pravdou. Po kontaktu Barnetta se střídajícím N'Gogem nařídil zkušený sudí pokutový kop. K němu se postavil Martin Petrov a přesnou střelou dal ještě svému celku naději - 1:2. Obrat už se však nekonal. V poslední minutě měl sice Ruddy práci s hlavičkou N'Goga, hostující strážce svatyně si však bez problémů poradil a udržel tak pro svůj tým důležité tři body.

Góly: 33. Phil Jagielka, 84. Apostolos Vellios, 90. Royston Drenthe - 31. Franco Di Santo

Everton potvrdil rostoucí křivku kvality svých výkonů a proti Wiganu už žádné "opakování Aston Villy" nepřipustil. Přesto měl namále - nechybělo mnoho a i podruhé v řadě nedovedl dobře rozehrané utkání k vítěznému konci. Nakonec se Moyesovi osvědčili dvě nové posily, Řek Vellios a v osmé minutě nastavení pak i Royston Drenthe.

Útočné výpady Evertonu se už od počátku jevily být smysluplnějšími. Zatímco Rodallega se akorát během sedmi úvodních minut nechal hned dvakrát nachytat v ofsajdu, za Everton už nadějnou hlavičkou promlouval Coleman. Po jeho přihrávce navíc ještě o něco dříve pálil vedle Rodwell. Také Toffees ale jinak měly problémy s pořádnou penetrací - Osman s Biljaletdinovem ze zálohy sice ofenzivní vozbu slušně podporovali, k šancím to nicméně moc často nevedlo. Když už ke všemu Fellaini mířil do sítě, vlezl mu do rány spoluhráč Cahill.

Everton tedy za chvíli litoval. Do Di Santova pokusu se totiž vložil domácí Hibbert a ztečoval míč do sítě. Jenže Wigan se neradoval vůbec dlouho. Ihned vzápětí Tim Cahill, který čeká na gól celý kalendářní rok, orazítkoval břevno, ovšem Jagielka byl ve správný čas na správném místě a z dorážky srovnal. To už se poločas nachýlil.

V tom druhém byl obzvlášť aktivní řecký mladík Vellios, jenž byl místo Colemana vpuštěn na hrací plochu po více než hodině hry. Okamžitě se představil slabou ránou namísto přihrávky lépe postavenému Osmanovi, jeho chvíle však teprve měla přijít. V 84. minutě - když mu přistál na hlavě přesný Hibbertův centr. Wigan se pak zmohl ještě na jednu pádnou odpověď, David Jones ale nastřelil tak akorát břevno. Proto Drentheho gól z osmé minuty nastavení jenom potvrzoval vedení domácích. Nizozemský křídelník šel sám na Al Habsiho a nezaváhal.

Góly: 14. Scott Sinclair (pen.), 24. Leroy Lita, 49. Nathan Dyer

Už také Swansea má za sebou první tříbodovou zkušenost v sezoně. Klíčem k úspěchu samozřejmě byl první vstřelený soutěžní gól, který by Velšané skutečně mohli pojmout za svůj vlastní. Na Sinclairovu penaltu navíc navázali Lita s Dyerem a West Brom, který teprve podruhé pod Royem Hodgsonem neskóroval, odtud odjíždí s debaklem.

Fanoušci West Brom si hned zpočátku uřízli pořádný kus ostudy, když začali cosi skandovat do závěrečných vteřin minuty ticha pro nedávno zesnulého otce manažera domácích Brendana Rodgerse. Vytrestáni byli záhy jednak domácími příznivci, jednak i samotnými hráči. Ti se na Baggies vrhli jako hladoví vlci, po deseti minutách měli 69% času míč na svých kopačkách. A do té doby už Sinclair s Allenem alespoň nějak stříleli. Swans se navíc i brzy dočkali svého prvního zářezu z penalty, i když jim k němu musel notně dopomoci svou hloupostí Scharner. Ten zcela zbytečně oběma nohama podkosil Allena a z následného pokutového kopu bez problémů rozvlnil síť Sinclair.

Sami Throstles si vlastně nevěděli pořádně rady ani směrem dozadu, kde se víceméně jen bezhlavě stahovali s co největším počtem hráčů před vápno, ani dopředu. Tam Longovi k první a na delší dobu poslední šanci musel dopomoci strašidelnou hrubkou Taylor. Ten na šířku hřiště přihrával vzduchem těsně před vlastním pokutovým územím, trefil přímo Longovu hruď a irskému útočníkovi pak ke smůle WBA ve skvělé pozici koncovka vůbec nesedla. To pak hosty dost mrzelo. Jenom za dvě minuty totiž opět propadli při bránění - Sinclair se po rohu ocitl snad na pěti metrech čtverečních volného prostoru a jeho hlavičkovaný pokus pak zblízka doťukl do sítě debutující Lita.

V pozitivnějším duchu začali Baggies do běhu zápasu promlouvat až od začátku druhé třetiny utkání. Long třeba z hranice šestnáctky protáhl akrobaticky zasahujícího Vorma a celkově jsme v těchto chvílích pozorovali hned několik zajímavých výpadů hostí. Jenže po přestávce Baggies opět navázali po svém. Hned ve 49. minutě Lita vyhrál kruciální hlavičkový souboj, Dyer si pro volný balon zaběhl mezi dva obránce a po dvacetimetrovém sprintu prostřelil Fostera mezi nohami.

Z toho už se Throstles vzpamatovávali opravdu těžko. Dlouho se ne a ne dostat nohami na pevnou zem, Swans vypadali dokonale nezranitelně. Akorát ze standardní situace si v 64. minutě Dorrans vynutil na Vormovi další spektakulární skok a zákrok. Později ze střední vzdálenosti minul. Samotný závěr pak bohužel nejlépe symbolizovalo sedmiminutové ošetřování domácího Neila Taylora, který byl nakonec ze hřiště odnášen na nosítkách s nákrčníkem i kyslíkovou maskou. Ani devítiminutové nastavení pak WBA nedopomohlo k menší korekci výsledku.

Góly: 8. Joey Barton, 10. Alejandro Faurlín, 87. D. J. Campbell

Spanilá jízda Wolverhamptonu končí poněkud drsnou cestou. Queen’s Park Rangers na Molineux skvěle odstartovali a taktovku zápasu prakticky celých 90 minut nepustili z ruky. V tabulce se tím pádem dostávají právě na sedmibodovou úroveň Vlků.

Jednoznačně nejhorší poločas v sezoně prožili Wolves na domácí půdě proti QPR. Po deseti minutách prohrávali 0:2 a do přestávky se z počátečního srabu ani kouskem malíčku nezvládli vyhrabat. Naopak Rangers ještě klidně mohli své vedení zdvojnásobit. Ale popořádku. V sedmé minutě přišla první rána, která zároveň znamenala premiérovou trefu pro Bartona v novém působišti. Střední záložník si naběhl na centr Wright-Phillipse a z nějakých dvanácti metrů pohotově skóroval. Preciznost přitom zdobila i druhou branku Faurlina, ke kterému odhlavičkoval míč Stearman a argentinský fotbalista dokonale kontrolovaným half-volejem zpoza velkého vápna nedal Hennesseymu naději.

Jak už jsem výše naznačil, i dál to bylo jen o QPR. Wolves sice v minulých kolech nadšeně bodovali, dnes však byli méně než čtvrtinoví. A tak Bothroyd mohl pelášit celých 40 metrů, než ho atakoval Berra, Barton jen taktak že nedokroutil míč do šibenice a Wright-Phillips nakonec podobně jako spoluhráč Bothroyd nedokázal dotáhnout svou akci ke zdárnému finiši. I přes minimum střel tedy fotbal Rangers tak nějak zaručoval další přísun branek.

Něco takového se ovšem nekonalo, přestože QPR dál úspěšně odřezávalo ofenzivní vozbu soupeře a samo se alespoň sporadicky dostávalo do zajímavých pozic. Například Taarabt mohl hledat Wright-Phillipse nebo Bothroyda, místo toho sám pokračoval v zoufalém hledání střeleckého štěstí (zatím neskóroval, přestože je nejčastěji pálícím hráčem v PL), a tak z 25 metrů trefil přímo náruč Hennesseyho. O mnoho blíže třetí brance se ocitl Shaun Wright-Phillips v 77. minutě. Tehdy rychlonohý křídelník utekl zákroku Henryho a při zemi nastřelil tyč.

A nakonec to byl právě Wright-Phillips, kdo stál na počátku poslední gólové akce zápasu. Johnson ho totiž obral o míč, Traore navázal přihrávkou na Campbella a ten se prosadil po pouhých třinácti minutách strávených na place. Vzápětí se Wolves prvně odhodlali k řádnému ohrožení Kennyho, z přímého kopu nicméně neuspěl O’Hara.

Góly: 25. Yakubu Aiyegbeni, 50. Alexandre Song (vl.), 59. Yakubu Aiyegbeni, 69. Laurent Koscielny (vl.) - 10. Gervinho, 34. Mikel Arteta, 85. Marouane Chamakh

Tenhle zápas se těžko některému z nedělních šlágrů bude překonávat! Steve Kean se na lavičce Rovers zachránil v opravdu stylovém duchu - jeho tým 4:3 porazil Arsenal, proti němuž dvakrát musel dotahovat. Hosté jsou teď v totálním rozkladu, po tomto kole mohou klidně trčet v sestupové zóně.

To první, co si Arsenal musel dnes přát, bylo rychlé vstřelení první branky. A tento cíl se Gunners skutečně povedlo splnit v 11. minutě. Tehdy Song daleko od branky udělal kličku soupeři, pak míč nějakou dobu táhl středem a nakonec vypustil ideálně načasovanou kolmici pro Gervinha, jenž smysluplně zacílil do protipohybu Paula Robinsona. Při bránění dvojice, která Arsenalu v ligových zápasech dlouho nebyla k dispozici a užitku, hned několik hráčů v modrobílém nepěkně zaspalo. To se ale jinak dělo celkem výjimečně, Blackburn ještě v rámci možností zvládal favoritovi vzdorovat.

Koneckonců Aršavinovy dvě střely nebyly úplně z vyložených pozic - navíc jednu stihl soupeř ztečovat nad bránu a druhá byla z voleje, který Rus dokázal sklopit, ale to až příliš. Pořádné šance si později vypracoval až Gervinho. Nejprve zamotal hlavy dvěma soupeřům a nastřelil dobře postaveného Robinsona, pak mu do druhé vlny sklepával míč Sagna a on ze záklonu vysoko přestřelil. Blackburn mezitím zůstával zalezlý, zároveň se ale před ním otevíraly akry prostoru vždy, když se rozhodl pro rychlý přechod do útoku.

Vyrovnání Blackburnu nicméně přišlo ze spíše postupného útoku. Song sice ve 25. minutě sice zablokoval první pas do pokutového území, ten další Hoilettův už ale pěkně proplula za záda Mertesackera, kde jen úsporným dotykem nasměroval míč do sítě debutant Yakubu - 1:1. To byl ovšem jen takový malý ostrůvek naděje pro Rovers. Jinak se hrálo především na druhou branku, kam Arsenal okamžitě nasměroval další zasloužený balon. A šlo přitom o parádní akci - Song ji nastartoval dokonalou kolmicí pro Ramseyho, ten pod sebe shazoval míč pro Artetu a na jeho dělovku pod břevno už Robinson neměl žádný nárok.

Do konce poločasu pak v dresu Arsenalu hrozil hlavně hyperaktivní Gervinho. Ten nejprve nenasměroval přesně míč pro Aršavina, jenž by šel od půlky útočné poloviny sám na golmana, později zase nepochopitelně ignoroval hlásícího se Van Persieho a místo založení stoprocentní gólovky sám zakončil do nohy protivníka. V tu chvíli už na Ewood Parku lilo jako z konve a neustalo ani po přestávce. Tehdy navíc rovnou z vodního děla zamířil do svých řad Alex Song, když si hned v 50. minutě kolenem nešťastně srazil mizerný centr Rochiny do vlastní sítě. A z ničeho nic byl stav opět nerozhodný.

To Blackburn tentokrát opravdu nakoplo. Hoilett hned představil další svou skvostnou kolmici, kterou záhy Formica nasměroval jen tam, kam se skvěle natáhl Szczesny. Jenže Rovers smutnit nemuseli. Zatímco se Arsenal zoufale snažil dostat zpátky na koně, přišel rohový kop z levé strany, míč odtud propadl až na zadní tyč za Mertesackera s Koscielnym a N’Zonziho střílený centr potom na malém vápně hladce doklepl do sítě Yakubu. Hosté se marně dožadovali ofsajdu, přestože šlo o navýsost hraniční situaci.

Gunners se tedy trápili dál a pomyslná bažina je vtahovala čím dál víc do sebe. Definitivně se pak celá psychika hostí utopila v 69. minutě, kdy Djourou neodzbrojil u postranní čáry Olssona, ten se pak již ve vápně vyhnul i Songovi a jeho následnou přihrávku před bránu usměrnil do sítě Koscielny. Druhý vlastenec, stav 4:2, Kean se mohl znovu nepokrytě usmívat.

Popisovat příští chvíle zápasu by se snad rovnalo rouhání. Zmíním tedy snad jen, že se Arsenal dál neskutečným způsobem trápil a naději mu až v 85. minutě vrátil střídající Chamakh, jenž si mezi Sambou a Dannem doskočil pro precizní Persieho centr. A v pohotovosti byl i záhy, kdy ještě zajímavě centroval Walcott a marocký útočník nebezpečně sklepával napříč pokutovým územím. To už pomalu kulminoval závěrečný tlak Kanonýrů. Během chvíle Mertesacker nepochopitelně hlavičkoval nad břevno, projektil Van Persieho pravačky odrazil Robinson a do ztracena vyzněly rovněž šance Chamakha a Walcotta.