Anglická Premier League - souhrn 4. kola

Góly: -

Blues znovu ubránili svou nedobytnou tvrz. Dnes však s naprostou lehkostí, pouze brankář Reina se zasloužil o získaný bod pro Reds. Ztráta bodů bude naopak nejvíce mrzet Jeromea.

Birmingham si především v první půli vybudoval několik zajímavých příležitostí. Naopak k odzbrojení soupeře potřeboval pouze deset hráčů u Torrese. Ten byl bedlivě bráněn a žádný z jeho spoluhráčů se nedokázal dostat do výraznější šance.

Od úvodních minut bylo jasné, že Liverpool bude většinu svých útoků směřovat na míč do vápna pro Torrese. Po několika neúspěšných pokusech se ve 12. minutě prosadil po pravé lajně Johnson a podle předpisu přihrál do vápna na volného španělského kanonýra. Ten ovšem k údivu všech ve výborné pozici nezamířil mezi tři tyče.

Po deseti minutách mohl skóre otevřít Jerome. Rychle rozehraný přímý kop skončil centrem do vápna a domácí útočník nemířil hlavou nikterak zle. Reina však bravurním zákrokem dokázal vyrazit míč odražený od země. Brzy poté kroutil míč přes zeď McFadden, ale jeho přímý kop skončil nad břevnem stejně jako ve 32. minutě střela Gardnera, který tak zahodil výbornou práci Carra s Larssonem.

Důležitým faktorem domácí převahy byla bezesporu defenzivní práce, na které neustále ztroskotával vytížený Torres. Ten si do svých přátel určitě nepřidá Rogera Johnsona, který mu po celou dobu úspěšně znepříjemňoval zápas. Na druhé straně pak zachraňoval své spoluhráče Reina. Po centru Carra parádně vychytal nejlepšího domácího střelce, Gardnera.

Liverpool sice vstoupil do druhé půle aktivně, přesto si musel v 57. minutě oddychnout, když po přímém kopu Larssona hlavičkoval Dann od země nad branku. K prvnímu gólu měl blízko Torres, ale jeho střelu z úhlu dokázal Foster vyrazit na roh.

Ani jeden z týmů nechtěl udělat chybu, což se také projevovalo na počtu šancích před oběma brankáři. Domácí si tak pomáhali alespoň povedenými centry a dvacet minut před koncem neměl Jerome daleko, aby hlavičkou zpřed malého vápna skóroval. Mezi tři tyče se ovšem netrefil.

To bohužel byla také poslední gólová příležitost na té či oné straně. O precizní obraně domácích mluví i fakt, že na Fostera prošel ve druhé půli jediný pokus vystřelený v hranici pokutového území. Těsně před hodinou hry nehlídaný Scott Dann se tak po zápase musel chytat za hlavu, když v ložené šanci přestřelil.

Góly: 85. Scott Parker - 2. Michael Essien, 17. Salomon Kalou, 83. Michael Essien

Fotbalisté londýnské Chelsea pokračují bez ztráty kytičky, v dnešním utkání vstřelili tři branky do sítě West Hamu a upevnili si vedoucí pozici v Premiere League. Jedinou vadou na kráse byla první inkasovaná branka z kopačky Parkera.

Chelsea udeřila hned zkraje utkání, na Drogbův rohový kop si naskočil maličký Essien a hlavou otevřel účet utkání - 1:0 pro Chelsea. O chvíli později už bylo vedení londýnského velkoklubu dvoubrankové. Didier Dorgba z přímého kopu tvrdě vypálil, načež jeho dělovku pouze vyrazil brankář West Hamu před sebe a obránce Upson ve snaze odpálit míč trefil Kaloua a od něho skončil balón v brance - 2:0 pro Chelsea.

Kalou mohl vzápětí přidat další trefu, jenže tentokrát vůbec netrefil branku. West Ham toho moc nepředvedl, krásný pas za obranu doslova zpackal Obinna, a když se přeci jenom podařilo dát gól, tak ho sudí pro ofsajd správně neuznal. Ilungu zase vychytal brankář Čech. Další branka nepadla ani po velmi nebezpečné střele Mikela, jenž se otřela o břevno, a tak první poločas skončil pohodlným vedením Chelsea 2:0.

Hosté dominovali i druhému dějství, a byl to především brankář Green, který držel šance Kladivářů nad vodou. Z dobrých dvaceti metrů vypálil Drogba a Green se musel činit. Sedm minut před koncem vsítil už svojí druhou branku v utkání a celkově třetí branku týmu Ghaňan Essien, znovu to bylo hlavou po centru, tentokrát si přesnou asistenci připočítal Portugalec Paulo Ferreira - 3:0 pro Chelsea.

Domácí se ještě nevzdávali a prakticky okamžitě odpověděli, Parker šikovně přeloboval Čecha a Chelsea tak poprvé v sezóně inkasovala. Zdramatizovat utkání se nepovedlo střídajícímu Fredericu Piquionnemu, ve vyložené šanci selhal. Chelsea dovedla utkání do zdárného konce a upevnila si vedoucí pozici.

Góly: 87. Antolin Alcaraz - 66. Asamoah Gyan

Nerozhodným výsledkem 1:1 také skončil souboj Wiganu a Sunderlandu. Zisk jednoho bodu je nakonec pro oba týmy ztrátou, neboť Sunderland sice hrál po půlhodině hry bez vyloučeného Cattermola, ovšem dokázal se dostat do vedení a ještě tři minuty před koncem vedl po trefě Asamoah Gyana, pak ale rozhodl o dělbě Alcaraz.

Pro Sunderland se nezačalo utkání vyvíjet vůbec dobře, v 19. minutě obdržel první žlutou kartu Cattermole, což by samo o sobě neznamenalo žádnou komplikaci, jenomže Cattermole obdržel za dalších pět minut druhou a musel předčasně do sprch. Wigan byl tedy v luxusní situaci, ovšem tu nezvládl. V prvním poločase si nevytvořil pořádnou příležitost, a tak byli domácí diváci zvědavi, co přijde ve druhém dějství.

Wigan pak skutečně začal aktivně. Rodallega sice vyslal na branku Mignoleta pěknou ránu, brankář Sunderlandu se však zaskvěl neméně hezkým zákrokem. Rodallega byl i u další šance, jenže ani tentokrát neměl správně srovnaná mířidla. Sunderland pak domácím ukázal, jak se nakládá s šancemi. Parádní přihrávku přetavil v premiérový gól v dresu Sunderlandu Ghaňan Asamoah Gyan a hosté vedli 1:0. Už už to vypadalo na tříbodový zisk ve prospěch Sunderlandu, když v tom po střele naprosto změnil tečí směr míče Alcaraz a Mignolet byl bezmocný - 1:1.

Góly: 40. Chris Brunt - 26. Luka Modrić

Na stadionu The Hawthorns remizoval domácí West Bromwich Albion s Tottenhamem 1:1. Branky se vyčerpaly už v prvním poločase, hosté vedli zásluhou Chorvata Luky Modriče, ale pět minut před koncem prvního dějství srovnal Brunt.

Tottenham začal lépe a velmi brzy mohl jít do vedení, zvláště po vyložené příležitosti Aarona Lennona, kterému přihrál debutant a nová posila Nizozemec Rafael Van der Vaart. Lenon však branku trestuhodně minul. Pak už se ale měnilo skóre, centr Kohoutů do pokutového území obrana domácích neodvrátila, načež se míč dostal k Modričovi, který jej nekompromisně napálil do sítě. Byla to vyložená tutovka a záložník Spurs jí využil - 1:0 pro Tottenham.

West Bromwich se pokoušel o odpověď prostřednictvím pumelenice Brunta, ale Cudicini nakonec zasahovat nemusel, neboť střela šla těsně nad branku. Mnohem více práce měl po průniku a zakončení Marca Antoine-Fortuna, Cudicini sice dobře zasáhl, jenže Peter Odemwingie mu ještě hlavou dokázal vypíchnout míč a před prázdnou brankou opět hlavou zakončil Brunt - 1:1.

Druhý poločas také začali lépe hosté a Carson v brance West Bromwiche se měl co ohánět. Gareth Bale šel po perfektní přihrávce Van der Vaarta na Carsona sám, překonat ho však nedokázal a tvrdě zahraný přímý kop Younese Kaboula skončil rovněž na Carsonovi, který jej vyrazil. Pozadu nezůstal ani Carlo Cudicini, Peter Odemwingie tlačil míč k tyči, ale někdejší brankář Chelsea skvělým skokem brance zabránil. Tři body nakonec mohly zůstat na The Hawthorns, to by však musel Tamas proměnit tisíciprocentní šanci, zblízka prostě neuvěřitelně netrefil branku a jeho tým tak "jen" remizoval s Tottenhamem 1:1.

Góly: 56. Patrick Vieira - 25. Nikola Kalinić

Manchester City zase jednou zklamal, respektive nenaplnil očekávání. Také proti Blackburnu si totiž vytvořil jasnou převahu, místy až drtivý tlak, přesto jej ale nakonec nedokázal porazit. Přestože po vyrovnávacím gólu na několik minut Rovers doslova přišpendlil k jejich pokutovému území.

Citizens každopádně nastoupili plni odhodlání, jakkoliv tento stav mohl v závěru utkání ostře kontrastovat s všudypřítomnou frustrací. Hned zkraje testovali z úhlu Robinsonovu pozornost Tevéz s Johnsonem. Právě druhý jmenovaný byl pak ústřední postavou ofenzivní činnosti City v prvním dějství. Vzápětí si například narazil s Milnerem, uvolnil se do středu hřiště a jen o kousek minul vzdálenější tyč. Ale nebyl to jen on, třeba i Kompany mohl hlavou otevřít skóre. Jenže City to dnes skutečně nemělo jednoduché. Vepředu se nedokázalo prosazovat dle svých představ a navíc to ve 25. minutě ošklivě zaskřípalo i v jeho obraně. Touré přenechal dlouhý míč Hartovi, jenž však třicet metrů od své branky taky nedokázal zasáhnout, a tak měl Kalinič snadnou úlohu. Levačkou nasměroval míč prakticky do prázdné klece.

Tahle událost Citizens pochopitelně vykolejila a Kalinič mohl hned trestat třeba zmatenou zpětnou přihrávku Yayi Tourého. Naštěstí pro bleděmodré tehdy včas zasáhli záložníkovi spoluhráči. Navíc na tuhle slušnou obranou práci brzy gólem navázal Vieira a Citizens se okamžitě dostali opět do relativní pohody. Vděčit za to tedy mohou francouzskému středopolaři a jeho zavzpomínání na staré dobré časy - Vieira totiž jako zamlada proběhl středem hřiště, předl míč Tevézovi a pak si neomylně naběhl na spoluhráčův centr, aby ho uklidil za brankovou čáru. Od té doby se hrálo de facto jen na jednu branku, v níž ovšem bohužel pro City kraloval Paul Robinson.

Tevéz pálí, Samba jeho ránu tečuje a ta pak líže vnější stranu brankové konstrukce. Barry s Jo si pro změnu brzy vylámou zuby na bystrém Robinsonovi. A do třetice všeho nedobrého ještě Johnson marně usiluje o odpískání penalty. K tomu pár dalších pokusů, které zablokovala těla obětavých a houževnatých Rovers. Zkrátka ryzí frustrace, kterou si klidně Citizens mohou přenášet ze zápasu do zápasu.

Góly: 44. Charlie Adam (pen.), 90. D. J. Campbell

Jestli je teď Gary Parkinson, mládežnický trenér Blackpoolu, schopen vstřebat nějaké informace zvenčí, musí mít obrovskou radost. Dospělí Tangerines mu totiž na nemocniční lůžko, kde se v kritickém stavu vzpamatovává z mrtvice, nadělili tři body za výhru nad Newcastlem a ještě mu kapitán Charlie Adam skrze tričko s nápisem (4 Parky - pro Parkyho) daroval svůj gól z penalty, který se nakonec ukázal být vítězným.

Šlo brát jenom s podivem, že ačkoliv Hughton počtvrté v řadě vsadil na stejnou jedenáctku, pobíhali zprvu Magpies po trávníku tuze neorganizovaně a až nečekaně často se v kombinaci nechápali. To Blackpool působil daleko kompaktněji a také hned v první minutě mohl jít do vedení, kdyby Campbell seřídil své nůžky o něco lépe. Tentýž borec mohl skórovat také v minutě dvanácté, kdy ho pro změnu vyslal kupředu Adam a loni jedenáctigólový forvard nechal vyniknout Steva Harpera. Newcastle se mezitím nadále trápil, obzvlášť ve středu narážel a často tam ztrácel balony. Prosazovat se tedy musel ze strany, odkud také jednou přiletěl centr na hlavu Williamsona, jenž záhy smolně nastřelil tyčku.

Držení míče bylo po celý poločas na straně Strak, ovšem blackpoolské brejky působily nebezpečněji na první pohled. A ačkoliv Campbellovi prve nedovolil skórovat zdvižený praporek čárového, ještě do přestávky se snaha Tangerines o vstřelení vedoucí branky vyplatila. Ve 45. minutě Smith podkosil Varneyho, třebaže se přitom nacházel v pozici, z níž by těžko ohrožoval branku Newcastlu, a Adam z penaltového puntíku rozvlnil síť. Do druhého dějství už naskočili koncentrovanější Magpies a naopak spokojenější Tangerines, jejichž protiútoky se stávaly postupem času méně častými. Newcastle ovšem ze zřejmé územní převahy příliš nevytěžil. Lépe se měl zařídit hlavičkující Williamson i posléze pálící Carroll, přísnější měřítka snesl snad jen pokus Bartona, po němž se zase bravurně vrhl Gilks.

K vyrovnání nevedlo ani vysvlečení hvězdné posily v osobě Hatema Ben Arfy. Ten sám se už do šance nedostal, na brankové čáře byl ale odmítnut Routledge a gólu pak zabránila ještě série výtečných zákroků Gilkse, z nichž nejvíce vynikla včas vytyčená noha proti pokusu Andyho Carrolla. Ve finále tak nakonec stračí zoufalost podtrhl ještě D. J. Campbell, když zužitkoval Adamovu přihrávku k přesné ráně z 20 metrů.

Góly: 48. Mousa Dembélé, 90. Mousa Dembélé - 9. Jelle Van Damme

Jistě si vzpomenete na Hangelandovo vyrovnání v poslední minutě utkání s Manchesterem United. Nyní tedy vězte, že Craven Cottage napsal další skvělý příběh, tentokrát dokonce s vítěznou tečkou. Přestože se v první půli zranil klíčový útočník Zamora, Fulham díky jeho parťákovi Dembélému dokázal právě v 90. minutě otočit nepříznivý vývoj zápasu a připsal si na své konto po třech remízách konečně i výhru.

Úvodní poločas tohoto klání přinesl zejména úpornou bitvu o střed pole. Tu, dejme tomu, vyhrával spíš Fulham, který měl více ze hry, ovšem na oplátku již od desáté minuty prohrával. To když si Doyle seběhl z pravé strany na střed, odkud směřoval víceúčelnou přihrávku na osu hřiště. Víceúčelnou proto, že na ni nejprve nedosáhl původní adresát Ebanks-Blake, jenže za ním dobíhající Van Damme už míč do sítě neomylně zametl. Další rána přišla pro Fulham ve 27. minutě, kdy po Henryho čistém zákroku zůstal na zemi v bolestech Bobby Zamora drže se za pravý kotník. Kvůli tomuto problému pak taky po dvou minutách předčasně opustil hřiště. Tím Cottagers přišli de facto o svůj hlavní zdroj nebezpečí pro soupeřovu svatyni a omezili se na nárazová varování ze standardních situací. Žádný závar se jim však nepodařilo proměnit v kýžený vyrovnávací gól.

Změnu přinesla až druhá půle, kterou gól na 1:1 prakticky načal. Hned po dvou minutách se totiž Zamorovy úlohy očekávaného spasitele poprvé ujal Dembélé, když neschopnosti soupeře odvrátit Daviesův centr využil k bleskovému přehození mičudy z pravé nohy na levou a následné precizní koncovce. Od té doby byl zápas prakticky o jediném týmu - Fulhamu. Gera ovšem ze šesti metrů přestřelil a Dembélé pro změnu po Murphyho výzvě napálil akorát Hahnemanna. Trestat nedobré hospodaření Cottagers tedy mohl Doyle, jenž si na zadní tyč naběhl pro Jarvisovu donášku. Scházelo mu překonat jenom zadáka Bairda číhajícího na brankové čáře.

Wolves hráli, jak kdyby se bránili soupeřově přesilovce. Jejich defenzivní val měl až příliš mnoho trhlin, kterých se domácí nebáli využívat. Zatím je však zrazovala koncovka. Davies tedy po Dembélého pasu minul a pak sám Belgičan netrefil prostor mezi třemi tyčemi z uctivé vzdálenosti. Duelu mohl pak vnuknout novou zápletku zase Jarvis se svou nahodilou akcí. Tentokrát šlo o nevinný záměr, kdy jeho centr sám vylekal Schwarzera, neboť plaval tak akorát pod víko. Americký brankář nicméně zvládl reagovat a udržel naděje Fulhamu na vítězství při životě. Soupeřovy šance na tři body pak ještě umně přiživil stoper Berra, jenž se nechal vyloučit po druhé žluté kartě vinou nešikovnému zákroku na Johnsona. Přestože poté Cottagers hráli v přesile jen pár minutek, dokázali chvíli před vypuknutím nastavení skórovat. Nefalšovaným hrdinou londýnského celku se přitom stal Dembélé, jenž z 25 metrů propálil prakticky neexistující zeď Wolverhamptonu i zaskočeného Hahnemanna.

Góly: 24. Laurent Koscielny, 58. Marouane Chamakh, 78. Alexandre Song, 83. Carlos Vela - 44. Johan Elmander

Arsenal k utkání s Boltonem nepřistoupil dvakrát zodpovědně a koncentrovaně, přesto mu ale připravil první porážku v sezoně, která navíc vypadá celkem jednoznačně. Zápas mimo jiné dost poznamenalo prapodivné vyloučení Cahilla, díky němuž se mohli prosadit i z hlediska poslední doby poněkud netradiční střelci - Vela se Songem.

Tomáš Rosický si evidentně do Londýna přijel z reprezentačního srazu spravit chuť. Zkraje zápasu byl totiž u všeho důležitého. Nejprve klasicky vnějším nártem vykouzlil geniální kolmici pro Aršavina, který však svůj sólový únik zakončil jen do vyběhnuvšího Bogdana, posléze pro změnu sám český internacionál nepřesně střílel po Rusově přihrávce. To vše přinesl úplný úvod utkání, po němž následovala pasáž londýnského trápení. Tu narušila snad až ve 24. minutě gólová akce Arsenalu, kterou rozjel překrásným obloučkem za obranu Jack Wilshere. Výsledkem toho bylo Fabregasovo sklepnutí Koscielnymu a stoperovo krkolomné dotlačení míče za brankovou čáru. Tím se Kanonýři veskrze uklidnili, a přestože jejich hra občas nadále obsahovala přebytečné stojaté úseky, mohli jsme se alespoň čas od času bavit pěknými akcemi.

Jednu z nich nedokázal po půlhodině hry ideálně zakončit Rosický, který se z druhé vlny díky geniálnímu propuštění Wilshera dostal k Chamakhově diagonální přihrávce a placírkou svou střelu až příliš procítil. Bogdan potom stihl zareagovat i do svého mírného protipohybu. Druhou pozoruhodnou příležitost ke zdvojnásobení náskoku spálil Aršavin, když si naběhl na Fabregasovu finální přihrávku a namísto kličky z nevýhodné pozice trefil boční síť. Poté, co pak Elmander nedal jedinou prvopoločasovou šanci Boltonu a po závaru zblízka napálil jen Almuniu, si potom Bogdan v minisouboji s Aršavinem připsal další zářez. Tentokrát své umění představil Fabregas a ruský štírek byl rád, že alespoň do té boční sítě zakončil. Nicméně takto zase neproměnil slušnou příležitost a zazlíváno mu to zřejmě muselo být zvlášť poté, co Trotters z minima vytěžili maximum a záhy vyrovnali.

Teprve druhou gólovou příležitost v utkání jim přitom musel nabídnout Laurent Koscielny, jenž dobře nevyhodnotil zapeklitou situaci a dlouhý nákop jen prapodivně odhlavičkoval za sebe. Tam už číhal Lee, a jelikož po oběhnutí Almunii již nemohl zakončovat, vymyslel ještě parádní oblouček pro Elmandera, jemuž stačilo tak akorát přehlavičkovat svého strážce a bylo hotovo. Naštěstí pro Arsenal se však po přestávce podobným stylem prosadil Chamakh, jenž nejprve tváří v tvář Bogdanovi nechal maďarského brankáře vyniknout, aby se pak nikým nehlídán opřel do Fabregasova nadýchaného centru.

Zápas měl v tu chvíli dostat nový náboj, místo toho se s příchodem 63. minuty začal poněkud hroutit. To když sudí udělil zvláštní červenou kartu Garymu Cahillovi, který jen "žlutě" dohrál souboj s Chamakhem. To pochopitelně Trotters rozhodilo, takže se nejprve třásli, když Songův pokus lízal břevno, a pak si zlost vybíjeli na válejícím se Diabym, jenž neměl daleko k vyvolání potyčky. Něčemu opět skutečně fotbalovému jsme přihlíželi až v 77. minutě, kdy Aršavin napříč pokutovým územím našel Rosického a ten jen těsně minul. Jen minutu poté už ale Arsenal přidal třetí gól, jehož autor se jeví být poněkud neobvyklý.

Alex Song se totiž zcela výjimečně zjevil v blízkosti Bogdana, převzal nelehkou přihrávku od Aršavina a nízkým lobem přehodil maďarského golmana. To však ještě nebylo od Gunners úplně vše. Denilson se Squillacim sice krátce po Songově zásahu nepochodili, ovšem střídající Vela už geniální výzvou z dílny Cesca Fabregase pohrdnout nemohl. Ocitl se sám před Bogdanem a Aršavinovi neomylně ukázal, jak se to dělá - míč levačkou umístil přesně k pravé tyči a španělskému tvůrci hry tak na konto připsal již třetí asistenci v zápase.

Góly: 39. Steven Pienaar, 90. Tim Cahill, 90. Mikel Arteta - 44. Darren Fletcher, 48. Nemanja Vidić, 66. Dimitar Berbatov

Už od počátku bylo jasné, že půjde o strhující zápas. Přesto úplný závěr utkání musel u všech diváků předčít očekávání. Ještě v 90. minutě si borci z Manchesteru užívali pohodového dvoubrankového náskoku, až se probudil dosud dřímající Cahill a během dvou minut zařídil pro svůj tým vyrovnání. Sir Alex Ferguson tak zažívá déja-vu, po Fulhamu přichází další vyloženě zbytečná ztráta dvou bodů na hřišti soupeře.

Sir Alex Ferguson se nakonec rozhodl dát Waynu Rooneymu volno k vyřešení rodinných záležitostí a ušetřil ho tak nejapných poznámek fandů Evertonu na jeho adresu, ale i nečekaného počátečního trápení MU. To se za celých úvodních deset minut prakticky nevyhrabalo za půlící čáru a ještě přihlíželo, jak Artetův zdařilý projektil z přímého kopu líže čepičku břevna Van der Sarovy klece. United se tedy déle probírali, ovšem zanedlouho se přeci jen na svou tradiční vlnu dostali a nejprve prostřednictvím O’ Sheova kanónu vyprášili nečistoty usazené na horní tyčce Tima Howarda.

Produkování nebezpečných šancí jen skrze standardní situace pokračovalo i ve 33. minutě, kdy Nani namísto očekávané střely přistrčil ještě míč Scholesovi a jeho tečovaná pumelice už se pomalu dala považovat za gólovou. Ovšem americký golman předvedl neskutečný reflex a vytrčenou nohou zareagoval i na značnou změnu trajektorie této prudké střely.

Podobně složitý a efektní zákrok musel do přestávky Howard předvést ještě jednou. To když si Berbatov obhodil jednoho ze soupeřů, na ose hřiště našel Giggse a ten si po krátké zasekávačce na Američanovi vyžádal další znamenitý reflex tentokrát pravé ruky. Právě tato akce pak strhla lavinu inspirujícího fotbalu. Hned minutu nato vysoký kopec nedokázal riskantními nůžkami odkopnout Evra a na branku Manchesteru se řítila hned trojice hráčů v modrém. Ta se taky nakonec mohla radovat z gólu, když na Artetův neproměněný nájezd šikovným pasem navázal Osman a Pienaar se už zblízka nemýlil.

United si však ze stále platícího "nedáš-dostaneš" nic moc nedělali a okamžitě po čtyřech minutách zareagovali vyrovnávacím gólem. Tentokrát u toho byl lahůdkový centr Naniho z pravé strany a neomylné Fletcherovo doklepnutí. Rudí ďáblové navíc mohli ještě do poločasu otočit, na druhou stranu Berbatovovi není moc co vyčítat. Dlouhý míč za obranu totiž z voleje trefil excelentně, i tak ovšem tento pokus neměl gólové parametry. I když jen o chlup.

Drtivý nástup United, který celkem dobře korespondoval s koncem minulého poločasu, přinesl favoritovi hned ve 47. minutě vedoucí gól. A zase u toho byl Nani se svým milimetrovým centrem, do něhož se tentokrát de facto na brankové čáře opřel stoper Vidič. Jakmile se však MU ujalo vedení, zápas poprvé upadl do šedšího průměru. Ne že by se neustále nehrálo v tempu, ovšem tlačení do koncovky v tu dobu nebylo zrovna v módě. Proto Pienaarova rána zpoza vápna představovala i až v 62. minutě ojedinělou šanci Toffees na vyrovnání. Když už ke všemu Everton nastartoval jakýž taký tlak, byl z toho akorát protiútok 4 na 3 a nepříjemná koncovka Naniho, kterou výtečný Howard vytěsnil jen konečky prstů.

Ani tato situace nicméně Karamelky nevarovala dostatečně. V minutě 66. Scholes vyprodukoval i v krkolomné pozici milimetrový kousek pro Berbatova, jenž hladce pláchl Distinovi (nikým nezajištěného) a vnějším nártem trefil přesně prostor u vzdálenější tyče. To již byla chvíle, která Manchester chtě nechtě a prakticky nastálo uvrhla do defenzívy. Evertonu to však zatím nepálilo přesně. Bainesův přímý kop mohl být kopnutý skvěle, ale pořád se stočil jen těsně vedle bližší tyčky.

Osman zase 13 minut před koncem využil Yakubuovi mravenčí práce tak akorát ke slabé střele, přitom z opravdu vyzývavé pozice. Něco se zvrtlo až v nastavení, kdy Toffees předvedli něco neuvěřitelného. Zatímco totiž proti Aston Ville jim drtivý tlak v závěru nepřinesl ani gól, dnes jim to fotbalový bůh vynahradil rovnou dvakrát.

Nejprve si v 91. minutě našel prostor mezi dvěma stopery Manchesteru Tim Cahill a zase jednou ukázal, že i přes výškový deficit patří k nejlepším hlavičkářům v lize - 2:3. Jen o minutu později pak navíc tentýž Australan další Bainesův centr stěží sklepl k Artetovi, jenž si mohl pečlivě rozmyslet, kam z druhé vlny balon napálí. A rozhodl se ideálně. Parádní závěr Evertonu pak mohl v posledních vteřinách ještě vyšperkovat Jagielka, jenž však z nadějného protiútoku vytěžil pouze ránu do Van der Sarovy náruče.